Něco do “zobáčku” na statku nejen pro děti

 Z našeho statku  Comments Off on Něco do “zobáčku” na statku nejen pro děti
Aug 282011
 

  

Moz-screenshot-1

  Na fotkách Dorotka– 1letá (zatím nikdy nemocná a otužilá) vyrůstající na “politicky nekorektní stravě” bohaté na cholesterol. U moderních dětí se jinak začíná již v tomto věku lebka výrazně celkově zužovat a zubní oblouk pak nepojme později druhé zuby, které budou stěsnané a bude třeba v pozdějším dětském věku nasadit rovnátka. Jsou však jiné poruchy, které rovnátka neodstraní…

Moz-screenshot-2

Jak je patrno z předchozích textů, malinké děti přírodních národů se obešly bez ovocných přesnidávek, piškotů, džusů a určitě se u nich nezačínalo obilnými kašičkami. Ty přišly na řadu později. Tělíčko dětí je zpočátku  připraveno spíš na využití živin z vajíčka a jinou stravu živočišného původu.  Ročnímu dítěti je možné dát do pusinky po lžičkách třeba polévku z vařených jater a srdce.

     Kousíček jater a srdíčka uvaříme a s trochou vývaru pomeleme v mixéru, dochutíme keltskou solí, protože i malinkému dítěti zvláště v horkém létě je možné jídlo osolit, aby nebylo plané, dále do směsi dáme pár kapek citrónu a lžíci smetany nebo másla a třeba i domácí čerstvý syrový žloutek. Zahustit je možné pohankou lámankou, která není obilím. Dítě nejprve ochutná ze zvědavosti, v očích bude mít úžas, ale mám tu zkušenost, že pak bude dál “otvírat zobáček.”:-).  Jedná se o jednoznačně výživnou stravu pro “správně” rostoucí organismus včetně mozku. Ženy v Africe malinkým dětem podávaly dokonce  játra syrová, která jim ve svých ústech nejprve rozmělnila stejně jako samice orla skalního v zobáku žrádelko pro své mládě.

Moz-screenshot-3

Orlice krmící mládě

 

Moz-screenshot-4

Miska s malinami, ostružinami a smetanou

Moz-screenshot-11

Neilovy ruce při výrobě dřevěné misky na soustruhu

Chlazená smetana s lesním ovocem je ta pravá “zmrzlinka“, která vždy “zasmrdí málem”. Dubová miska vznikla doma v Neilově dílničce, to proto z ní asi tak všechno chutná. (Je to takové “hrnčířství” s dřevem.)

 

Moz-screenshot-5

Rozmixované slivky (Umeboši čalamáda)

 Umeboši po česku. Vlastně se nejedná o žádný zázrak, jen místo japonských švestek jsem použila naše slivky, odstranila z nich pecky a naložila do sklenice s keltskou solí, trochou čerstvé syrovátky a vody, aby směs byla ponořena a voda byla asi 2 cm pod víčkem sklenice. Za dva dny to začalo bublat, tak jsem to jen ještě dala do mixéru a pak do lednice. Je to výborné v podobě jedné polévkové lžíce jako živá ozdoba z laktobacilů pomáhajícím trávení na třeba rýži Basmati či pohanku.  A není třeba si toho nakládat 4 velké lžíce, jako to dělá můj muž Neil. Jde o užitečný způsob přirozené konzervace letošní bohaté úrody švestek.

 

Moz-screenshot-6

 Kvašené švestky se zázvorem, syrovátkou a keltskou solí

A “umeboši” plné enzymů a laktobacilů již bublá a pění, přidala jsem do kvašení i plátky oblíbeného zázvoru.


Moz-screenshot-7

 Crock pot- kameňák (Pomalý el. hrnec)

Moz-screenshot-8

 A ještě malá “vychytávka“. Velikým pomocníkem pro selky a zaměstnané ženy může být v kuchyni, jak jsem zjistila, tzv. pomalý elektrický hrnec. Anglicky se mu říká crock pot, tedy kameninový hrnec. Má velmi malou spotřebu a jídlo se v něm téměř nevaří, teplota je na hranici varu, jen po okrajích jsou vidět mírné vlnky. Jde o mnohem přirozenější a šetrnější proces přípravy jídla než třeba v tlakovém hrnci. Tomuto hrnci dávám přednost i před remoskou, protože je z kameniny a ne z teflonu. Vše potřebné třeba i rýže (lze použít i jako rýžovar), luštěniny, nebo všechny ingredience na guláš se do ní dají a nastaví se čas vaření a není třeba se již půl dne starat o to, co bude k večeři. Nikdo nemusí být doma celé hodiny, nic se nespálí, nevzkypí a veškeré živiny zůstávají, pak se vše samo vypne a udržuje teplé. Maso je měkké a brambory nejsou rozvařené. Jde vlastně o napodobení přípravy jídel v troubách starých kamen našich předků, dnes dělají kamnáři takové trouby třeba v rámci ruských Kuzněcových kamen, v nichž teplo bloudí v kalpaku. (Nepoužívám tento hrnec, když hřmí a jsou venku blesky…)

 

Moz-screenshot-9

 Oblíbené slané korbačíky, které v upoceném létě mizí nejrychleji.

Moz-screenshot-10

 Kravský frgál, který se hodí i do omítek.  Ráda zde v souvislosti s tímto koláčem zmíním scénku z mého oblíbeného seriálu Domeček na prérii, kdy rozmazlená Nellie bohatých obchodníků se posmívá Lauře, jejíž otec je hospodář, že její otec nedělá slušnou práci a nemůže ji ani sehnat. Laura odvětí, že její otec je velmi pracovitý člověk a hodně dře. Nellie odpovídá: Stejně tak mula. Dále se ji vysmívá, že její otec nedělá slušnou práci a také smrdí po špinavých stájích a koních. Laura se nakonec se svým trápením svěřuje svému otci Charlesovi. Ten ji moudře odpovídá, že není žádná slušná či neslušná práce, jen ta, kterou člověk dělá poctivě, srdcem a jak nejlépe dovede. A pokud jde o zápach po koních, že jedině lišky, které nemají nic jiného na práci, nastavují čumák do vzduchu. Co udělá Laura, která se umí za sebe postavit proti šikaně, s nosem Nellie, je patrné z ukázky na kanále

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Střípky z léta (2011)- obrazem 3

 Z našeho statku  Comments Off on Střípky z léta (2011)- obrazem 3
Jul 312011
 

…vždy jen k oněm dávným předkům se družím v myšlenkách i v kroji. Zavátá stopa jejich drahá prachem věků, vírem událostí krvavých, jen já ji ještě vidím po krajině té a líbám ji každým svým dechnutím.” Karolina Světlá: Kříž u potoka

Img_4628

S dceruškou Dorotkou

Již několik dní se nebe tváří všelijak,  ale ochlazení ani déšť či mrholení nás neodradí od občasných pidivýletů do lesů a přírody. Spisovatelka Karolína Světlá již v roce 1868 o dešti a lese uvědomněle píše: …v lese visí po dešti na jehličí a na listech tisíce a tisíce ještě krůpějí, které skápnuvše volně do půdy mechové, do země se vpijí, v ní dlouho vhkost udržují a z ní vystupují co výpary, mhly, rosy, okolí osvěžujíce. I připadá mně les takřka jako nádrž vodní pro krajiny, živí v ní prameny, šíří vlhkost ve vzduchu při suchu, a jsou-li deště, tož zas množství vody do sebe vsaje, i zamezujé, aby se jí příliše mnoho po polích nerozlilo a jich netrhalo, jak se teď u nás po každé bouřce stává, přihrnou-li se vody jedním rázem s holých strání na setbu naši, ničím nejsouce zadržovány. Odplavují prsť, zanášejíce ji kamením a rumem…”

Img_4993

Úklid ve stodole za účasti těch nejmenších

Img_4958

Dorotka už není miminko, moc ji chutná syrovátková polévka

    
Svou návštěvou nás ke konci července osvěžila paní Susan Stefanec, jejíž dědeček jako dítě na počátku 20. století s rodiči přicestoval z Plzně do Nového Yorku.

Img_5148

Mrs. Susan Stefanec

Odpojila se od skupiny amerických turistů v Praze a přijela na víkend až k nám. V místě svého rodiště již ke konci 90. let založila místní “chapter” (místní organizace), která sdružuje všechny přátelé tradiční výživy, jež ovlivnily knihy Výživné tradice a Výživa a fyzická degenerace od zubaře Westona A. Pricea. Pan Price se kdysi setkal, jak jsem se dočetla v jeho knize, i s velikým antropologem českého původu dr. Alešem Hrdličkou (v Praze má přece muzeum), protože studoval mimo jiné i izolované kmeny Indiánů na Aljašce na jih od řeky Yukon a dr. Price potřeboval vědět, kde přesně je má jít hledat. Členové organiace (převážně hospodyně) se scházejí jednou za měsíc, aby si vyměnili poznatky, zkušenosti a společně prodiskutovali témata z tradiční výživy, jak si informace z knih vykládají, přinášejí každý něco k snědku uvařeného v duchu tradiční výživy. Mnozí z nich se zúčastňují každoroční konference založené na počest a ochranu poznatků zubaře Westona A. Pricea. Nadace vydává čtvrtletník Moudré tradice v jídle, hospodaření a umění léčit nabitý zajímavými informacemi o moderních “nálepkách”, jaké dostávají různé “dědičné” zdravotní obtíže, jejichž “příčiny” bývají v prvé řadě spíš  v nesprávné výživě, než v pokročilém věku, v řízení osudu, dědičnosti či v naplnění nějakého duchovního zákona.

     Paní Susan se dostala k tradiční výživě kvůli své předčasně započaté osteoporóze. A protože ji lidé působící v tamější Waldorfské škole poslali ke “svému” “Priceovskému” lékaři, nabídl ji místo moderních preparátů obyčejnou “kuchařku”. Samozřejmě to byla kuchařka Výživné tradice, která je pokladnicí cenných informací, a tak se stav jejích kostí zcela upravil (ale náprava údajně může trvat celá léta) díky pravidelných kostním vývarům.

     V červenci se u nás ubytovala také nová zvířátka, sviňky Růženka a Heidi, které nepohrdnou přebytky syrovátky, ale i mletými kopřivami či padalkami ovoce.

Img_4736

Prasátka Heidy a Růženka

Img_5134

Neil ted tráví veselý čas ne sečením trávy, ale ve své dílničce, protože” devatero řemesel, desátá hojnost…”

Jun 302011
 

“…ani v přírodě nespadne kraví lejno samo od sebe 30 cm pod zem. Hnůj patří vždy na vzdušný povrch, kde panuje čilý život. Jen tady jej mohou půdní organismy proměnit na potřebný hnůj.” Sepp Holzer: Zahrada k nakousnutí

 

Na kanále YouTube jsme představili ROZMETADLO…

 

Moz-screenshot

 

Samozřejmě, že nejlepší je čtyřnohé rozmetadlo hnoje – kráva. Po dlouhém zvažování všech stránek věci, jsme se rozhodli pořídit si malého, ale velmi užitečného nového pomocníka, který k hospodářství, pro které je péče o úrodnost půdy prioritou, patří. I když se jedná o rozmetadlo hnoje, rádi bychom ho použili jako rozmetadlo humusu příp. kamenné moučky po našich polnostech- jak je o biozahradničení známo, je humus lepší, protože živiny jsou pro rostliny hned dostupnější, deštěm se nevyplavují atd. Rozmetadlo je původně určeno do tahu koněm ( Millcreek Equine Manure Spreader), lze ho ale zapojit i jako přívěsný vozík za auto i traktůrek. Jde o váhově relativně lehkého pomocníka malého měřítka v rámci rodinného hospodářství. O naši zkušenosti s ním rádi umístíme recenzi na kanál YouTube.

Moz-screenshot-1

Po asi 4 náloženích musel Neil trošku seřídit řetěz, ale rozmetadlo funguje jinak bez problémů. Kompost či hnůj vyhazuje spíš do výšky než šířky, přesto není radno, aby děti pobíhaly za autem, aby nebyly postříkány. Jsme moc rádi, že loukám můžeme vrátit zpět živiny.

Img_4311

 

Kryt vzadu je od toho, aby se začalo rozmetat, až se dojede na potřebné místo…

Img_4315

A už se rozmetává, už to lítá...

Střípky z léta na statku (2011)- obrazem 2.

 Z našeho statku  Comments Off on Střípky z léta na statku (2011)- obrazem 2.
Jun 272011
 

“Člověk je zvíře, které se krmí spíš svou hlavou než ústy…ne vše, co je chutné, je chutné. Smysl chuti u člověka a jeho hodnoty se neustále mění s časem a s okolnostmi.”
Masanobu Fukuoka: The Natural Way of Farming:  The Theory and Practice of Green Philosophy

Img_4116

Ivánek- býček Jersey

Pár slov si nepochybně zde zaslouží náš chov KRÁVY PLEMENE JERSEY z pohledu pouze osobní zkušenosti- vždyť když někdo něco dělá a třeba i celá léta, ještě to nutně neznamená, že to dělá, jak nejlíp může, nebo že to dělá i správně. Jersey je mezi ostatními plemeny kráv rohatá “droběna”(cca 4 metráky), jejíž mléko obsahuje až 6 % tuku, takže se hodí hodně na výborné máslo a smetanu, která je nažloutlá a přilnutá na lžíci netekoucí. Plemeno pochází z ostrova Jersey (v Lamanžském průlivu, tedy Anglickém pro Angličany…, kde v 2. pol. 18. stol. zakázali dovoz skotu kvůli nákazám a od té doby se nepřikřižovalo. (viz H. Sambraus: Atlas plemen hospodářských zvířat)

     Teď v sobotu se nám narodilo telátko, býček Ivan. Když navečer byla do chléva se svou 2letou jalovičkou Bohuškou zahnána, cítila se kráva Terezka v bezpečí a začala rodit, poskytli jsme ji klid a do 15′ se narodil mokrý býček Váňuška, kterého jsme slámou vytřeli dosucha. Do druhého dne jako příležitostná masožravkasežrala kravka celou svou placentu, občas sežere i hmyz z trávy. Kráva rodí poměrně snadno, i tentokrát to zvládla sama. Nenecháváme jinak další péči o ní a telátko jen na přírodě. Býčka jen zpočátku raději krmíme z láhve (kolostrum, přechodné mléko a mléko) – nejsme pak zmoženi zvedáním těžkého telete k vemenu (ne vždy je tele s to se ihned postavit na nožky)- teprve až zesílí a postaví se na vlastní nohy, ukážeme mu, kde má maminka vemínko, ať už pije sám… (Údajně snad zde má kořeny představa, že tito býčci jsou “horší” než jiná plemena- totiž toto plemeno je možná víc součástí menších hospodářství a ten býček se díky krmení pouze z láhve s člověkem více “zkamarádí” a pak chce s lidmi hrát své “hry”, které jsou různě interpretovány. Pokud by nebyl pouze na láhvi, ale cucal by od maminky, ta by ho usměrnila, “socializovala” a ukázala mu, kdo je tady pánem, z tohoto důvodu chápu situaci se slůnětem-chlapečkem v ostravské ZOO, které odmítli krmit z láhve, i když celá věc je samozřejmě složitá.).

Img_4069

     Ke krávě se snažíme být zdvořilí s využitím principů psychologie z horsemanshipu- ostatně to jsem využívala i vůči velkému kozlovi, který mi uhnul pod pouhým zdvořilým tlakem malíčku, abych mohla podojit kozu (kozy ale již nechováme). Nejdříve krávu pozdravíme, pohladíme, než se dotkneme jejich střichů na vemeni. Pokud by se dala na jaře či občas v zimě do venkovního výběhu, kde si odvykla, mohla by se cítit opět z neznámého místa úzkostně, proto by šla nejprve ven bez telete, teprve, až sama nabude jistotu a klid a stane se tedy dobrým lídrem svému malému, pak by šla ven i s telátkem, které by nezačalo panikařit, jako matka. Pak je věc nastavena na větší úspěch při přechodu telete ze chléva na pastvu, tele se nezjančí a nebude trhat el. ploty… >:o      Jednou za rok zavoláme podkováře, aby nám pomohl ostrouhat krávě kopýtka.
     Protože nám Terezka již stárne ( i když toto plemeno žije mnohem déle než krávy ve družstvech), ponechali jsme si její jalovici, teprve nyní bude slavit 2. narozeniny a teprve nyní dorostla do velikosti své matky a je čas ji zapustit- býček dnes jezdí autem, dbáme na to, aby její manžel byl jiný, než otec uvedený v jejich papírech, i když těch plemenných býků (v tekut. dusíku uchovaných) v republice moc není. Má cyklus kolem 20 dní a když se objeví krev, je již na zapuštění pozdě, běhá se, když ji nic není pochuti, když má co pít i žrát, přesto bučí a chce skákat po sousedech, i po koních na pastvě… :-*  Po 9 měsících (279 dnů) se otelí.

Img_4061

Inseminace Bohušky
     Po porodu je třeba hlídat dvě věci:
-vemeno
-tele

Vemeno se nalije a pro začátečníka, který se teprve učí dojit, to může být náročné krávu poprvé po porodu podojit, hlavní je, aby se aspoň něco vydojilo a nedošlo k mastititě (zánětu prsní žlázy, jako kojící žena s krávou soucítím), je třeba, aby byla kráva držena v dobré kondici a nezmetala (aby hned ze začátku “nepadla” z vyčerpání vápníků, protože další její výživa už se projeví spíše jen v mléce, ne ve “spravení” se její celkové kondice, dovykrmování bílkovinami ze šrotu je prý přirozenější jen na konci léta před zimou (viz Sally Fallon), navíc mléko z bylin obsahuje více protirakovinné konjugované kyseliny linoleové. Používáme minerální soli, dostává to nejlepší seno (z první seče) a tu nejlepší trávu. Možná to není ideální, ale přes letní období je každý den venku, přes zimu (hlavně vichry a mrazy) ale tráví většinu času ve chlévě a poskytuje bioteplo slepicím.

Ještě musím vyznat chválu MLEZIVU (KOLOSTRUM), které je v knize Výživné tradice uvedeno mezi SUPERPOTRAVINAMI. (Obsahuje složky, které stimulují imunitu organismu dětí i starých, pomáhají hojení, obsahuje stopové a minerální látky, prodává se i v sušené formě  lékárnách, ale je třeba dávat přednost takovému mlezivu, které bylo zpracováno za nízkých teplot a které je tučné, aby prospěšné vlastnosti v praxi neztrácelo). 

Img_3996

Mlezivo s kefírovou houbou na mlezivový kefír

 

Jinak se stále, pokud počasí dovolí, dělá seno a vše možné kolem statku a v poloroubence.

Img_4081

Svoz sena do stodoly  .

Img_4045

  A kosíme kopřivy u hnojiště…

Img_3999

Že bych si zas odskočil na třešně, nebo na jahody a bylinky do lesa?

 

Img_3958

Houpací hamak, kam se lze i schovat před deštěm a větrem a sledovat, jak rodiče kosí a zahradničí

Img_3950

Cibule by příště potřebovala zasadit hlouběji, po druhém odplevelení jsme ji zamulčovali 4 balíky slámy, což znamená, že jsem několikrát pofoukala nožičky popálené trošku od kopřiv a zkontrolovala obsah pusinky, aby v ní nebylo nic nepatřičného.

Img_3935

Paleokoláčky-makové s třešní

Img_4002

Až já budu velká, bude ze mne selka, přijďte k nám, já vám dám plnej krajáč mléka…


Střípky z léta na statku (2011) – obrazem 1.

 Z našeho statku  Comments Off on Střípky z léta na statku (2011) – obrazem 1.
Jun 232011
 

“A tak jsem se rozhodla na Den Matek zahradničit. Udělala jsem si rituál ze sázení květin a modlila se za sílu, život a světlo. Mně to tak vyhovuje, protože tím vzdávám čest své matce a přírodě a oslavuji ten svůj životodárný aspekt – což byl vlastně onen dar, který mi matka dala.” 

Hope Edelman: Motherless Daughters

Nejen na Den Matek, Země či na Den zahrádkářů (23.7. Rusko), ale každým dnem vlastně v duchu oslavujeme vše, co nás v životě na statku obklopuje.

Moz-screenshot-1

 Neil šel jednou navečer na futro a vidlemi nabíral posečenou trávu pro krávy. Koně, které si na ní dělali laskominy, přihlíželi. Po nebi se hnaly rozdivočené mraky, jimiž pronikaly poslední paprsky dne. Sice zrovna nepršelo, ale bylo dusno a v dálce zněl práskavý zvuk hromů. V takové atmosféře vznikla fotka, která se podobá tak trochu olejomalbě z muzea Ermitáž či kýčovitým, ale mnou oblíbeným biblickým výjevům (pastorále) v oválném rámu nad manželskou postelí našich prarodičů (svatým obrázkům).

Moz-screenshot-9

Už se k tomu futru dostaly- napravo Terezka ve vysokém stádiu březosti a vlevo jalůvka Bohuška…

  S každým dalším rokem sleduji s větším zájmem proměny přírody ve čtyřech ročních obdobích na našem statku a v nejbližším okolí, s pokorným úžasem si vážím růstu a příchodu všeho živého,  takovýchto obyčejných zázraků, na které jsem v běhu života, jak zpívá Karel Gott, málem zapoměla:

Málem bych zapoměl, že je taky svítání.
Málem bych zapoměl, co je věcí k dívání.
Koukám s úžasem, co nádherných scén,
těch nejvšednějších je v žáru dní.

Málem bych zapoměl, jak horkem vzduch se chvěje,
že se dá jen tak usnout pod jabloní.
Myšlenky v klidu třídit, jak to krásně hřeje,
když to cos získal člověčinou voní.

Málem bych zapoměl, jak v létě jít bos chutná,
jak příjemné je vzít do dlaně písek.
Jak listí padá k zemi, jako píseň smutná…
Zas musím oči otevřít

Každé roční období přesahuje do dalšího a nedá se říci, kdy u nás přesně začíná jaro či léto dle kalendáře, ale podle toho, co nám zrovna třeba během noci do rána  rozkvetlo- třeba když ještě předchozí večer ta meruňka nekvetla a na druhý den dopoledne měla již otevřené květy, o kterých se, nevímodkud, dověděly včelky z okraje lesa. S úžasem sleduju, jak je vše nyní v plném rozpuku, jak se  květy i listy rostlin rozvinuly do své plné krásy a potenciálu. Jeden druh kytek odkvete a začne jiný, objevuje se jeden druh hmyzu a jindy je zase všude komunita jiného. 

Moz-screenshot-5

Pěnodějka červená

 

Moz-screenshot-13

Výstražná barva vřetenušky kvůli jedovaté krvi

 

Moz-screenshot-2

Klubko slepýšů z předzahrádky v rukou Ferdinanda

     Kvůli žonglování s velkým množstvím objednávek z našeho e-shopu a organizování kurzu kosení mi plevel občas udělá na zahrádce podpásovku –  něco jsem ale už zamulčovala slámou.

Moz-screenshot-8

Na 2. letošním kurzu kosení Neil vysvětluje otázku dvou zkosení na čepeli 

Brambory jsou tak vysoké a blízko zasázené, že je už podruhé asi plít nebudu a cibuli bych příště zasadila do větší hloubky. Rybíze stromkové jsou těhotné spousty hroznů a k některým je ještě třeba přidat tlustší podpěry.

   Letos nám kvetou všechny růže, jejíž okvětní lístky přidávám sušené do čajů, jako všechny růžovité obsahují lithium.

Moz-screenshot-16

Popínavá historická růže Alchymist, které svědčí kravský hnůj

. Z květů černého bezu je obzvlášť chutný nápoj konbucha. Teď je vůbec v červnu hlavní období bylinkaření (po dubnových kopřivách černý bez, lipový květ, heřmánek, řebříček, mateřidouška, dobromysl, kontryhel, růže a kontryhel na zálivku proti mšicím, atd.). Asi by to chtělo už i nůši, abych toho vše pobrala najednou (www.travnice.cz)

Moz-screenshot-15

Vrchovatý košík lipového květu

     Jinak to letos u nás stále ržá, iá, bučí, pípá,

Moz-screenshot-14

První Pip…, musí oschnout a počkat na pomalejší kolegy…(miniinkubátor)

mňouká, štěká,švitoří, kokrhá a kdáká a brzo bude i chrochtat. Bývalý prostor (součást chléva) po kozách (které již rok nemáme) vylepšujeme pro příchod selátek od pana souseda, kterému se jich narodilo 9, s nimi bude pak bydlet ve stejné místnosti i oslík Jeroš, který tam vedle nich bude mít pokoj “nadstandard” s větším soukromím, i když je většinou stejně jako koně venku i v zimě, pokud moc nefouká vítr. Každým dnem čekáme narození telátka. Těšíme se na kefíry, máslo a sýry, až zase budeme mít své domácí. Vždyť to kefírové mléko posledně z obchodu mi chutnalo prostě jinak a tuze nezvykle…

 

Moz-screenshot-12

Dnešní dušený špenát na slano-kyselo s máslem a sezamovým semínkem

 

 

Moz-screenshot-3

A jede se pro housata…(Dorotka)

Moz-screenshot-4

Housata čabralky

 

     Doručením rozmetadla hnoje příští týden (Millcreek Equine Manure Spreader) se nám uzavře přírodní cyklus, v němž dáváme půdě zpátky to, co nám dává.

Moz-screenshot-6

Náš malý sekáč Ferda  

 

Moz-screenshot-17

 

Jó, třešně zrály…

 

Moz-screenshot-10

Za chatou Polanka při oddechu po jídle a zmrzlinovém poháru

 

Moz-screenshot-11

 

Na teplotě vody nesejde…(chata Polanka u Nových Hradů, okr. Ústí n. Orlicí)

Text a foto: Věra Dudmanová, červen 2011

Moz-screenshot-7

 

 

 

Před 1. kurzem kosení čekám s dcerkou na sekáče na loukách

Moz-screenshot-18

Tesařík

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Kokoška pastuší tobolka, heřmánek pravý a jiní přátelé

 Teorie, Z našeho statku  Comments Off on Kokoška pastuší tobolka, heřmánek pravý a jiní přátelé
Jun 042011
 

           

Moz-screenshot-4

  “Heřmánek pravý: ať tvůj vlahý dech, mírná slova  a tolerancí prosycené činy zušlechťují vše vůkol; nemluv o lásce, žij lásku!                                                                                              Miroslav Hrabica

O užitečnosti bylinek obsahujících bohaté množství různých látek a minerálů není třeba sáhodlouze psát, i když trošku jsem si dnes brzo ráno, když jsem ve 4:44 dávala do trouby kváskový chléb,

Moz-screenshot-2

Dnes byl po vychladnutí chléb obzvlášť nadýchaný, obsahuje slunečnicová a dýňová semínka, namleté lněné semínko, černou sůl, natlučený koriandr, kmín a fenykl

 

musela trochu ujasnit pojmy heřmánek římský (chamaemelum nobile, neboli rmenec sličný, v angličtině English Chamomile), který je trvalkou, a heřmánek pravý (heřmánek lékařský, matricaria recutita, ale též synonymum chamomilla recutita čili v angličtině German Chamomile), který je letničkou.

Moz-screenshot-6
Moz-screenshot-7
Moz-screenshot-8

Naše “Heřmánková panenka”, pro kterou to byl trochu náročnější terén…

 

Tento “letňáček” heřmánek pravý se nám na velkém fleku totiž vysemenil zkraje našich pastvin, kde se loni pásli koně, abychom je měli na očích. Letos jsme tuto část nechali trávou plně zarůst a zvířata na ni předčasně nepustili (mají nejraději tu úplně první trávu, která na jaře sotva vyrazí z hlíny a kterou by takovou pastvou oslabili). Rostlina potřebuje nejspíš vzít mnoho síly z kořenů, než začne brát sílu ze vzduchu, slunce i vesmíru, ale pokud sotva vyleze a dobytek si ji hned uškubne, tak ztrácí vitalitu. 

Moz-screenshot-5

 
     Než převážil heřmánek pravý, vládkyní toho místa byla kokoška pastuší tobolka– dle tvaru brašničky pasáčka oveček, který v ní má nejspíš chléb a veliký kus sýra…

Moz-screenshot
Moz-screenshot-1

Kokoška, uvnitř jejíž tobolky je spousta malinkatých semínek pro zpěvné ptáčky…

 

Na jaře jsme si ji občas utrhli a jedli jen tak. Nyní ji už přemohl heřmánek a je už stejně moc tvrdá. V knížce Sally Roth: Plevele- přítel či sok? píšou o kokošce, že si razí tvrdým stonkem svou cestu přes udusanou půdu a velkými stroji zhutněnou hlínu, půdu tak provzdušňuje, otevírá jí pro vsáknutí vody, razí tak cestičku i jiným rostlinám. “Je prvním příchozím na půdách, s níž se špatně zacházelo.” Stejně tak heřmánek se vyskytuje u pole s obilovinami, které půdu hodně vyčerpávají.

     Rádi naší půdě tedy vrátíme větší úrodnost- uvážlivou pastvou s výkaly zvířat, kosením, díky kterému přežil před pár dny zajíček (při použití stroje by neměl šanci…) a jež dělá na stéble “čistý řez”, rozvozem zkompostovaného hnoje a časem možná i minerální moučkou…Do té doby budeme asi sklízet bylinky…

Moz-screenshot-9

U notebooku na stole nám dnes ráno voní čerstvá šalvěj…

 

Text a foto: Věra Dudmanová, 4.6. 2011

 

 

 

Kachní polévka s pohankou a srdíčkem

 Recepty, Z našeho statku  Comments Off on Kachní polévka s pohankou a srdíčkem
May 222011
 

 

Moz-screenshot-23

 

Jedno z mých nejoblíbenějších a nesmírně ceněných jídel je masokostní vývar z domácí drůbeže, zvláště teď, když stále kojím a naše kráva je těsně před otelením zasušená a mléčně abstinujeme. Kolem Velikonoc jsme se tedy po mnoha letech rozloučili s jednou černou slepicí, která se u nás dožila kmetského slepičího věku, ó, jak snadno šla oproti husám oškubat. Kůže i tentokráte domácí kachny pižmovky byla díky tomu, že tento pták měl možnost svobodné pastvy na zeleném, krásně žlutá- plná vit. A- viz žlutá tuková oka plovoucí v polévce. A tak jsem použila krk, křídla, malinká játra a srdíčka ze třech posledních kačen najednou,  k silnému vývaru v 5litrovém hrnci. Vařilo to několik hodin na nejmírnějším plameni plynu. Stačilo ještě do vývaru pak přidat celou cibuli, celé stručky česneku, dochutit keltskou solí, pepřem, šťávou z citrónu, a na talíři tímto vývarem přes cedítko zalít pár velkých lžic zvlášť uvařené pohanky. Spravedlivě dostal každý jedno vzácné malé srdíčko – mj. přírodní zdroj využitelného magnézia, lísteček  čerstvého libečku také nechyběl…

Moz-screenshot-22

 
Libeček lékařský (Levisticum officinale) vklíněný mezi tři kolíky, abychom si ho omylem nepokosili.

Z našeho statku

 Z našeho statku  Comments Off on Z našeho statku
Apr 222011
 
                                                     Úvodem

“Archa domova až po okraj naplněna bude vším světem a já vypluji za tichého oddychování stájí a stodol. Kdybych celý svět zvroubil a zbrousil, jenom sem se vrátím, jenom sem…Ať svítí světla milovaných chalup, ne jako bóje v dálce, ale betlemsky radostně a vytrvale…Kdyby mi jen oči pro pláč zbyly, já se tam vrátím, já se tam i poslepu vrátím…” František Halas

                                      Náš statek v Mladočově

                                

Moz-screenshot-11

Dosavadní životní usilování, sny, myšlenky a přání se nám zhmotnily do něčeho úžasného- domova. Kompaktního, šikovného statečku s poloroubenou obytnou stavbou, k níž je připojen chlév. Dvorek byl původně uzavřen stodolou (ta je po rekonstrukci), kůlnou a další stěnou. Do kamenného sklepa s klenutým stropem pod chodbou v poloroubence jsme nedávno přestěhovali zásoby obilí, zavařenin i mražák kvůli konstantní teplotě. Další prostorný sklep je pod stodolou. Zastavěná plocha a zelená plocha kolem domu dělá něco kolem půl ha, ale ke statku přímo  navazují  polnosti (5, 5 ha) , na které si z mlází zaskočí hlavně ráno a v podvečer srnky a zajíci. O tom, jak velký pozemek člověk potřebuje, jsem psala v mírně humorně pojatém článku zde: http://zubeni.posterous.com/kolik-zeme-clovek-potrebuje-0

Moz-screenshot-7

Výhled na louky ze zahrady

 Statek se nachází ve vesnici Mladočov (ve východních Čechách) se specifickou historií, jejíž domečky jsou rozesety  po kopci (nejsme ani dole, ani nahoře), vesnice spočívá stranou od ruchu- vede sem jen jedna slepá silnice, dál lze vesnicí projet do jiných dědin jen po polních cestách. Řečeno dále slovy Thomase Hardyho “daleko od šíleného davu”, tedy v ráji zpěvu ptáčků, zvířat, kokrhání, bzučení včel a much, bučení dobytka našeho a sousedů, ržání koní, úsvitů a západů slunce, vůní kouře, zvuků a vůní čtyř ročních období, v pravidelném zvonění kostelních zvonů svolávajících na nedělní mši, hudby z pohřbů i svateb.

Moz-screenshot-15

Nikdo neví, kdy byla ves přesně založena, ale zrekonstruovaný kostel sv. Bartoloměje, který večer nahoře na návsi svítí kdovípak komu, pochází snad z 12. století a dnes ves spadá pod obec Poříčí u Litomyšle a do mikroregionu- sdružení obcí Toulcovy maštale.
      ”
Příroda, nacházející se na území obcí Maštale je krásná a neponičená civilizací. Rozmanité geologické podmínky v různých částech způsobily, že krajina nemá jednotný ráz, ale střídají se zde různé reliéfy povrchu a rozmanitá rostlinná skladba. Značná rozloha území nebyla postižena scelováním pozemků v období socialistické kolektivizace a zůstalo zde množství rozptýlené zeleně, která tvoří krajinu malebnou, vhodnou pro rekreaci a odpočinek.”

 

Moz-screenshot-13

“Mravenečková dobrodružství” Viktoria Biankiho se možná odehrávají i v tomto mraveništi…

 

Moz-screenshot-17

Místo palem jsou v lesích na lezení břízy

Moz-screenshot-18

Sluníčko sedmitečné

     V době selských bouří v 18. století stál “Mladoczow” poněkud stranou,  nepřidal se k Matěji Abrahámovi (č.p. 53 v Poříčí). Jak jsem již řekla, stál tak nějak vždy mimo dění světa, stal se i  největším rebelem na celém okrese v 50. letech 20. století, protože se podvolil po zoufalém a bezmocném boji  tlaku režimu k vytvoření JZD až jako poslední. Naprostý literární klenot, jaký vydal Ústav dějin Akademie věd,  o tom všem napsal místní, již zesnulý rodák a písmák Jan Boštík:
      Kronika kolektivizace malé vesnice. Zápisky mladočovského rolníka Jana Boštíka o životě v letech 1945-1959.
   O tom našem statku jsem více zjistila jen tolik:
 “Léta páně 1588 v sobotu na sv. Martina Václav Vlk koupil grunt a sídlo od Matouše Stolíka za summu 60 kop míšenských. …Již v r. 1592 kupuje sídlo Jan Šilhavý a v roce 1605 bednář Michal Peřina….Je to vůbec nejstarší zápis v mladočovských pozemkových knihách.” V letech 1800- 1812 zde byla údajně kovárna, v roce 1854 statek i sousední vyhořel, a v letech 1848- 1918 zde byla hlášena živnost- pálírna.

(Zdroj: Fr. Kučera: Poříčí u Lit., Mladočov, Zrnětín: Obraz sedmi století a Archiv města Litomyšl, odd. Ib- knihy do r. 1790- Gruntovní knihy vsí Mladočov.., inv. č. 143, Archiv obce Mladočov).

To byla tedy minulost, důležitá je přítomnost a naše tvorba dnes...

———————————————————————————————————–

Vzala jsem pevně do rukou otěže….S nadšením jsem se věnovala zahradě, protože jsem takhle pozdě poznala lásku k přírodě- a ted jsem si ji chtěla všemi doušky užívat…S láskou jsem se starala o každé semínko a každou rostlinku. Je to paradox. Sice jsem se tehdy vrátila do hnízda, ale vnitřně jsem létala jako volný pták. Dobrodružství tam venku jsou volným letem často jen zdánlivě. Vnitřní svobody se dá dosáhnout i tehdy, když jste uvázani na invalidním vozíku…
                                                      Jiřina Prekopová: Nese mě řeka lásky…

ZAHRADNIČENÍ, tedy o FLÓŘE

RŮŽE

Jantarova královna, Korálový úsvit,
co budete ráčit?
Trochu vody, trochu hnoje?
Asi nejlíp oboje.

Princezny a hrabata,
nedáme hned za vrata,
mají rády sluníčko,

tam je jejich políčko.

Vůní a krásou svou hlavy jste nám zamotaly,
kvítky své na čaj nám zas loni odevzdaly…

Moz-screenshot-2

Dorotka, vyspinkaná- jak jinak než dorůžova

Moz-screenshot-10




BRAMBORY A BRAMBOŘIŠTĚ

chtělo by to trochu deště,
nevíme, kdy příjde příště,
schované jsou pod zemí,
čekají jen až co my-
zalijeme, okopeme,
dobře se pak pobudeme,
máslem šetřit nebudeme.

Moz-screenshot-8

ČESNEK

Česnek, česnek, česnečka
je to furt dokolečka.
Na podzim se zasadí,
přes zimu si poradí.

Ví si rady s každým mrazem,
na jaře hned kouknem na zem.
Koukneme zas na česnek,
leze nám tu šibal šnek.

Moz-screenshot

 
 

STROMY

…a zas nám kvetete,
co nám letos provedete?
Dáte-li nám ovoce,
zůstane i po roce.
Nasušíme, zavaříme,
s kravičkou se rozdělíme

Moz-screenshot-9

 (Urostlá třešeň)    
         


BYLINKY

Síla ze země, slunce a vesmíru.
Pro Člověka

Moz-screenshot-1

(Šalvěj- salvia officinalis)

——————————————————–

HOSPODAŘENÍ , tedy hlavně FAUNA

KOZY

…s Vámi jsme začínali,
snad trendům doby tak podléhali,
sýry, maso i
kůži dělali…

Náročné jste se nám zdály,
až časem pro krávu jsme spěchali,
ploty dělat jste nás naučily,
nervy pěkně procvičily,
a pak
jsme Vám dík a sbohem  dali…

Moz-screenshot-16

.
Na fotce z r. 2005 hnědka Klárka, Líza a Snowy

KŮŇ

velké teplé zvíře v pohybu,
vůně jeho zapletená do svetru,
zalezlá do vrásek prstů.
Má svou hlavu a duši tak velkou ,
přiblížím se k ní?

Moz-screenshot-6

Oslík Jeroš, Jasmína a Nouky

SLEPICE

Chci být slepicí,
zobu zrní,
máchám křídly.

Zapadnout mezi družky,
na zem hledět zblízka…

Moz-screenshot-5



KRÁVA

Posvátná, hřejivá kněžka,
je svá a mlékodárná.

Břicho naplněné meditací.
Dáváš plodnost všemu…

Moz-screenshot-14
Moz-screenshot-3

(Text a foto: Věra Dudmanová. Napsáno jednoho krásného jarního jitra –  22. dubna 2011 v Mladočově)

 

 

 

 

 

 

 

All original content on these pages is fingerprinted and certified by Digiprove