Hospodář- symbol kontaktu s přírodou, aneb Domeček na prérii

 Teorie, Z našeho statku  Comments Off on Hospodář- symbol kontaktu s přírodou, aneb Domeček na prérii
Feb 202011
 

“Vzpomínejte na mě, jak jsem se usmívala a smála, poněvadž tak si vás všechny budu pamatovat já. Pokud si mě pamatujete jen v slzách, pak na mě nevzpomínejte vůbec.”

 ( Z epizody Remember me seriálu Little House on the Prairie odvysílaném v roce 1975, jde o slova, která možná zná nejeden Američan odrostlý na onom seriálu)

 

Na obr.1 a 2 j e syn Ferda se sérií knih od pí Wilderové  

a na 3. The Book of Virtues (Ctnosti) od editora pana Benetta.

Hospodář je pro mě symbolem kontaktu člověka s přírodou. Když se řekne hospodář, musím se zde vyznat i z toho, že si ho představuju  (kromě svého muže Neila) i jako herce Michaela Landona v roli Charlese Ingallse v americkém tv seriálu natočeném dle knih pani Laury Ingalls Wilderove. (Po sametové revoluci Česká televize zakoupila a nadabovala seriál Dallas, kteremu v samotnem USA konkuroval na jinem kanale serial Dalnice do nebe, za nimz stal rovnez Michael Landon, ktery se snazil i v tomto serialu prenaset na lidi hodnoty (ne tak materiální, jak byly prezentovány v seriálu Dallas), jako jsou laska, vztahy, rodina.) Stal se pro cele generace Americanu obrazem dokonaleho otce, zemrel v roce 1991 na rakovinu slinivky a jater ve věku 54 let. Herec Michael London již sice předčasně zemřel, ale snad i kvůli tomu, že jeho vlastní matka v něm v jeho vlastním dětství svými suicidálními tendencemi a frustracemi vybíjenými na svých dětech vyvolávala pocity nejistoty, k lidem prostřednictvím svých filmů šíří lásku a dává jim sílu, dosycuje je láskou a vhání slzy do očí. Jeho filmy jsou o tom, co jemu samotnému v detstvi chybělo a co si tolik přál sám žít.

 Spisovatelka Laura Ingalls Wilder ( nar. 1867) měla díky svému otci i matce tak hezké dětství, že měla touhu se o to s někým podělit, a tak napsala autobiografické knížky, jedna má název- Domeček na prériii. Michael Landon, herec, režiser a autor některých epizod seriálu, který byl natočen na motivy oné knihy, stojí za tímto úžasným seriálem- můj opravdu velmi oblíbený, asi nejlepší rodinný seriál, jaký jsem kdy viděla. Je o vztazích v rodině, lásce manželské, dětské, rodičovské, víře, rodinných hodnotách, o překonávání překážek, smíření se s tím, co nelze změnit, o pochopení, soucitu a solidaritě komunity, rodinném lékaři.

     Charles Ingalls nešetří láskou a obětavostí k nikomu a ničemu- ke svým 4 dcerám (jediný syn zemřel jako novorozenec), z nichž jedná časem ztratí zrak, 3 adoptovaným dětem, k stárnoucím, hendikepovaným, nemocným, umí jednat s takovým, který si navykl jednat nečestně, chránit svou rodinu, postavit dům, hrát na housle, je rovný a před nikým se nehrbí, umí rozpoznat dobro od zla, jako hospodář umí zapřahnout, lovit zvěř, orat, vyrábět kola na vůz, nábytek, je orientován na řešení situací moudrým způsobem a chyby umí přiznat, stejně tak zlomit rákosku napůl krutému “učiteli-sociopatu” dětí. Jde sice o postavu až neskutečně vyrovnanou a moudrou, ale  on i jiné postavy ze seriálu jsou pro mě velmi inspirující, Landon na diváka přenáší svůj odkaz.

Ukázka z youtube je v podstatě z úvodního filmu k celému seriálu- rodina Ingallsových musí opustit dosavadní domov (již by je ono místo neuživilo) a vydat se hledat nový domov, nějakou půdu, kde by se usadili, postavili si domeček a hospodařili. 

(Velice zajímavé je sledovat, jak fungovala kongregace- v podstatě obec chodila do neokázalého kostelíčka, který sloužil přes týden jako škola, v neděli bez velké liturgie se lidé modlili za lokální věci, řešili místní ekonomické i sociální problémy, měli právo si určovat, kdo bude učit jejich děti, směli exkomunikovat lidi, kteří nějakým způsobem byli škodliví).

————————

Paní Sally Fallonová již tento blog viděla, těší mě, že k překládání úryvků z její knihy nemá žádné námitky, naopak- těší ji to, že se o Dr. Priceovi ví už i v Československu. V poslední době je aktivistkou za právo  spotřebitele na nepasterizované mléko. V podstatě i k objektivním informacím o potravinách, protože výrobci potravin, celý tento průmysl se o svá tajemství nerad dělí.

 Jestliže je totiž pasterizované mléko spíš škodlivé než zdravé a stát svými zákony brání farmářům prodávat nepasterizované mléko, upírá tak zákazníkovi lidské právo na zdravou stravu. Stát se tváří, že nucenou pasterizací chrání zákazníka, ale podle některých zpráv to spíš vypadá, že jde o zákony, jaké si v USA či Kanadě vylobbovali obří producenti mléka (agroprůmysl), kteří tak spíš likvidují drobnější hospodáře (tito přitom mají zdravá plemena krav s možnosti pastvy na čerstvém vzduchu, kteří nemají kapitál na vybavení svých mlékaren k pasterizaci, a malá aféra s průjmem zákazníka po konzumaci jejich mléčného výrobku by je přivedla možná až na buben atd. ) Paradox je, že řada jiných potravin, které jsou rovněž “potenciálně nebezpečné” se prodává v syrovém stavu- syrové maso, čerstvá vejce (ještě že se neprodávají jen vařená…:-), prodávat se smějí cigarety a léčiva s vedlejšími účinky…. V Anglii je syrové mléko povoleno- vždyť ho pije i princ Charles a královna. V Japonsku se do syrového vejce namáčí lehce opečené hovězí maso dokonce i v restauracích a nikdo nemá obavu ze salmonely. Ale jinde si stát zasedl na to mléko… Více o pasterizaci viz kapitola Mléko v rubrice Z knihy Výživné tradice.

     Další problémem s mlékem je i trochu věci překrucující kritika ekologů, kteří nikdy skot nechovali. Kritizuje se pomocí různých tabulek a čísel obecně chov skotu, jako že je neekologický, zapomíná se ale, že kukuřice, obilí a geneticky modifikovaná sója není “tradiční potrava” pro krávy, narozdíl od kvalitního sena. Je otázkou, jak kvalitní je také samotné mléko, když kráva byla krmena tímto šrotem či granulemi a jako vlákninu dostala jen slámu. Stejně tak koza, jak tvrdí reklamy, teoreticky ráda oněch 400 bylin sežere, ale který hospodář má tyto optimální podmínky a nedohání produkci mléka bílkovinami z obilného šrotu?

     S produkcí mléka pro rodinný stůl tomu je jinak. Naše kráva třeba dostává jen kvalitní červnové seno -otavu mají koně a oslík- minerální liz, občas nějaké to jablíčko, slad, řepu, ale jen opravdu opravdu výjimečně, je opět březí a mléka již nemá tolik, co v létě a šrotem produkci mléka nechceme vyhánět, před otelením v červnu 2011 ji postupně zasušíme. Osobně již 7 let konzumuju takové senové domácí skutečné kozí a krávské mléko, mléčné  výrobky  včetně másla a nikdy jsem neměla žádné zdravotní problémy způsobené nepasterizovaným mlékem, ani nikdo z mé rodiny, naopak- takže jsem skeptická k tvrzení expertů, že jde o rizikovou potravinu, s niž si hraju “ruskou ruletu”.  Mléko při výrobě sýrů zahříváme jen na potřebnou teplotu, která je nutná k vytvoření syřeniny, a ta nepřekračuje 37 stupňů. Výjimku jsem neudělala ani v době mých dvou těhotenství, i během nich jsem si užívala mírně nakyslého syrového domácího mléka, sýrů, kefíru či čerstvého podmáslí- to mi chutnalo nejvíce. Protože jsem velmi dlouho syna kojila , začal s konzumací těchto mléčných výrobků běžně až od tří let,  šlo ale o fermentované výrobky, žádné alergie ani na skutečné mléko dnes nemá. Obávám se, že nepasterizované mléko z automatů apod, ze zdrojů, o nichž nemám žádné informace, bych ale nekonzumovala nepřevařené, vzhledem k negativům pasterizace bych se mu raději vyhnula, žádnou volbu zákazníka tedy nečiním. A pokud jde o tzv. sójové mléko, nikde na světě není tradiční, v Japonsku určitě není tradiční ani kravské ani sójové mléko.
   
Více v angličtině na http://www.realmilk.com/

CÍTÍM SE TĚŽCE, NEBO NASYCEN?

Další věc, která mě v textech pí Sally zaujala, byla poznámka k tomu, že se občas o masu a tucích atd říká- je to těžké jídlo, po kterém jsem unaven. Zde je totiž prý možné popřemýšlet, zda se jedná o pravý pocit únavy, nebo spíš pocit nasycení, a tedy i klidového rozpoložení, kdy si tělo na delší čas nemusí dělat starosti s obstaráním si potravy. Po vegetariánské stravě mám totiž naopak brzy hlad…:-) Pocit lehkosti a zbystřených smyslů prožívají i lidé na dlouhých očistných hladovkách, ale je možné, že jim jen příroda dává ještě další šanci k tomu, aby si honem hleděli ulovit či nějak opatřit potravu, než bude pozdě.

*Hospodář- angl. je to husbandman, tedy vlastně manžel a muž, snad to slovo “hos” je od house, tedy pán domu, kdo doma hospodaří, hospodářství je české slovo pro ekonomiku, takže hospodář je původně prvoekonom či primární ekonom na základní ekonomické jednotce – hospodářství (tedy statku se zvířaty a s polnostmi)

Mubarak a jeho synové: příklad fyzické degenerace

 Teorie  Comments Off on Mubarak a jeho synové: příklad fyzické degenerace
Feb 192011
 

Snapshot1

Egyptský prezident má dva syny Alaa a Gamala. Alaal je ten muž vlevo a je starší a Gamal je vpravo a je mladší.  Jde o typický příklad fyzické degenerace (vyšší kostra na úkor jejího správného vývinu, progresivně se zužující struktura obličeje…), tak “normální” v dnešní společnosti. Nejstarší mužský v rodině je nejnižší postavy, má široký obličej, ramena, široký nos. Mladší Alaa je vyšší, obličej se již zužuje. No a nejmladší se ještě víc “vytáhl” a obličej a nos má nejuzší z nich. Nejde zde vůbec o žádné morální soudy, pouze chci zde na některé věci poukázat, které stojí za povšimnutí.

Politicky nekorektní výživa

 Teorie  Comments Off on Politicky nekorektní výživa
Feb 062011
 
Photo_feb_22_4_33_06_pm

Můj článek níže byl publikován v únorovém čísle roku 2011 Bioměsíčníku….

 

Těší mě, že Měsíčník Bio dává prostor kontroverzním tématům, o čemž jsem se znovu přesvědčila hned  v lednovém čísle nového roku, kde na straně 3 byla uveřejněna úvaha pana Ing. Bartáka, PhD na téma ekochov a následného usmrcování zvířat vycházejícího asi z hloupnutí lidské společnosti. Už dlouho jsem chtěla na téma porážky zvířat a vůbec smrti (bez které není života) přispět sama nějakou úvahou, ale z pohledu “ženy-zabíjáka”. Snad na to téma dojde až někdy v budoucnu, protože bych nerada jitřila lidské emoce. Když jsem totiž před pár lety navštívila jedno internetové fórum,  k tématu stravy se tam nevraživě vyjadřovali vegetariáni a všejedi, a měla jsem obavy, že kdyby se tyto dva tábory setkaly osobně, tak by část vegetariánů všejedy zmydlila tak, až by asi opravdu tekla červená, a někteří z nás všejedů by se zas na ně nejraději vrhli a ohlodali je jak kanibalové do poslední kostičky. Zdá se mi, že jedna strana je držitelkou plné míry uvědomělosti, vyčerpávajících informací a morální nadřazenosti a domnívá se, že ta druhá žije v blažené nevědomosti, a zas naopak- druhá strana si zatvrzele myslí totéž o té první. Ani následující text nelze chápat konfrontačně vůči oné úvaze, jde totiž opravdu jen o shodu okolností, že jsem se zrovna chystala na téma stravy zde také něčím přispět.
      O správné výživě z různých úhlů pohledu jsem už za ta léta načetla a slyšela ledacos. Celosvětový konsensus o tom, co je, nebo není vhodné k jídlu z různých důvodů (i náboženských) neexistuje. Zdraví je ale, jak se říká, jen jedno. Dostala jsem se tedy nakonec ke dvěma pozoruhodným knihám, které dosud česky nevyšly. První z nich je veledílem s politicky nekorektními a přehlíženými výsledky výzkumu zubaře Dr. Westona A. Pricea VÝŽIVA A FYZICKÁ DEGENERACE z roku 1938, které doprovází spousta nezapomenutelných fotografií, které hovoří za tisíce slov. Tento dobře zajištěný a na potravinářské výrobě nijak nezávislý zubař, cestovatel a asi i první moderní badatel v otázkách správné výživy potkával ve své ordinaci v USA mnoho nemocných a už ho přestalo bavit zkoumat, proč mají v poslední době jeho pacienti stále více zubních kazů a jiných vad. A tak se spolu s manželkou vypravil do světa hledat “Zdraví”. 

Ukaž, jaké máš zuby

 

     Chtěl najít zdravé jedince se zdravým chrupem (bez zubních kazů a jiných deformit chrupu) a odpovědět si na otázku, CO (jaké jídlo a zásady) je vlastně zdravými udělalo. “Zdraví” ale našel až u primitivních skupin a kmenů na území obou Amerik, Afriky, Austrálie, Oceánie atd. Tito lidé žili po celé generace na stejné místní tradiční stravě nedotčené stravou západní civilizace, jaká byla zhruba po průmyslové revoluci. Nejprve se samozřejmě chtěl zaměřit jen na zuby, pak si ale začal všímat i jiných souvislostí (že stejné podmínky, jaké vedou k zubnímu kazu, vedou i k nemocem), až si definoval standard zdravého člověka. V době Dr. Pricea takové izolované skupiny ještě existovaly. Jejich následný kontakt s jídlem naší civilizace měl pro ně a děti, které se jim poté narodily, ovšem tragické následky (s další generací se progresivně zhoršovaly), které dnes běžně potlačuje a do nichž zasahuje lékařská péče.
     Jak vypadal standard zdravého člověka?  Totiž jeho opakem byly neblahé tendence, na které jsme si dnes více než v době Dr. Pricea zvykli jako na “normální”, “dědičné” nebo dokonce žádoucí a které již tenkrát dle jeho výzkumů souvisely s nesprávnou výživou než se špatnou značkou zubní pasty. Mezi ony důsledky nesprávné výživy patří progresivně se zužující struktura obličeje, zubní kazy (tenkrát vedla bolest zubů i k sebevraždám…), nutnost nosit rovnátka, nesprávný skus,  tendence k dýchání ústy- trvale otevřenými (daná malými nosními průchody, které ovlivnil vývin nosních kostí), úzký zubní oblouk s přetěsnanými zuby, ale také vyšší kostra (postava) na úkor jejího správného vývinu- nejen zubní klenby, ale i široké pánve pro zdárný porod, vrozené vady, náchylnost k infekčním (TBC) a chronickým onemocněním. Zkrátka příroda si vybírá SVOU DAŇ na alespoň jednom z výše zmíněných aspektů degenerace. Dobrá zpráva je, že s dalším pokolením lze dojít k  REGENERACI, pokud OBA rodiče budou dbát na rozumné věkové odstupy mezi sourozenci a správnou výživu ještě PŘED početím potomka tak, jak na ní starostlivě dbaly námi tak zvané “primitivní” národy. Například v jedné švýcarské vesnici, kterou Dr. Price navštívil, nesměli manželé počít potomka či se dva lidé vzít, dokud si neužili červnového másla.
     Přirozeně že ve stravě byly lokální rozdíly – na něco jiného byli odkázáni Eskymáci na Aljašce, něco jiného museli jíst Masajové v horké Africe. Někdo nepil ani kapku mléka, jiní (třeba v horské vesnici ve Švýcarsku) na mléčných výrobcích byli závislí, protože z krátkého léta neuměli o mnoho víc vytěžit. Některé faktory však přece jen společné měli: nejedli nic z bílé mouky, nejedli žádný ani hnědý cukr, nejedli výrobky z celozrnné mouky, aniž by mouka prošla (ke zdárnému strávení) namáčením či poctivým mléčným kvašením a zbavila se tak kyseliny fytové, jedli ale vývary z rybích či jiných kostí, rybí tuk, všichni jedli pravidelně něco syrového (nejlépe kvašeného) a hlavně podíl vitamínů A, D a K (tehdy “Priceův faktor”) byl v jejich výživě až 10násobně vyšší než ve stravě tehdejšího průměrného Američana. Tyto vitamíny se ale nacházejí v potravinách, které moderní experti na výživu zavrhli obecně jako “nezdravé”, přestože je tito lidé po staletí považovali za nezbytné k udržení svého zdraví, správného růstu a schopnosti reprodukce. Jde o živočišné tuky, jako je máslo, sádlo, maso z orgánů zvířat, mlíčí, vejce atd. Asi by Dr. Price nepřesvědčil Tibeťany, že jačí máslo by měli nahradit “zdravějším” margarínem, který považoval za “dílo ďáblovo”. Možná je otázkou času, kdy budou příznivé účinky nízko-cholesterolové diety na zdraví označeny za přeceňované, vymizí fobie z cholesterolu a opět dojde k rehabilitaci STAROMÓDNÍCH ŽIVOČIŠNÝCH TUKŮ a objeví se tu reklama na tradiční husí BIOSÁDLO jako zdroj vit. D na období zimních měsíců.

Jez, co roste a žije kolem Tebe

          Spoustu střípků a zajímavostí o výživě nacházím v odvážném tlustopisu z pera dvou žen Sally Fallonové a Mary G. Enigové, PhD VÝŽIVNÉ TRADICE: KUCHAŘKA, KTERÁ ZPOCHYBŇUJE POLITICKY KOREKTNÍ VÝŽIVU A DIKTÁTORY STRAVY. Tato kniha z roku 2002 vychází mj. z poznatků zubaře Pricea a v úvodu se v ní píše: ” Zcela jistě něco musí být hodně špatně…Rady diktátorů stravy- to, co nám říkají a, co je stejně tak důležité, co nám neříkají – jsou mylné. Ne na 100 % mylné. V jejich vyjádřeních je kus pravdy, dost velký kus na to, aby jim dodával na důvěryhodnosti, ale ne dost velký kus na to, aby nás uchránil od útrap chronických onemocnění.
     Uvědomila jsem si i díky této knize, že třeba takové mléko (a zejména mlezivo) je sice určeno v prvé řadě pro telata a kůzlata, ale že v přírodě není primární funkcí ničeho být naší stravou, že i to semínko slunečnice je předurčeno k reprodukci rostliny a jak moc záleží na TRADICI, ke které se v knize Výživné tradice píše: “Přírodní výběr je mechanismus k adaptaci izolovaného obyvatelstva na jídlo, které je mu dostupné.” To se prý například projevuje v tom, že někteří jedinci nemají problém s trávením mléčných výrobků i v tom, že sice my Středoevropané nemáme moře, ale naše tělo je schopno  jód z potravy (višně) lépe využít než takový Japonec, který by po pár letech v ČR bez řas a darů moře mohl být nedostatkem jódu ohrožen. Asiaté mají zase prý větší slinivku a slinné žlázy, a proto si na rozdíl od Evropanů nepřivodí žádné zdravotní problémy, pokud by měli celozrnnou rýži celá léta ke každému jídlu. Kniha upozorńuje, že ačkoliv mají mořské řasy či tempeh vit. B12, jde jen o jeho jistou analogii, kterou naše tělo jako vit. B12 nerozpozná, a tudíž ho nevstřebá a že hinduisté v Anglii mají údajně častější výskyt zhoubné anémie než v Indii, protože tam platí přísnější hygienické předpisy, které neumožňují, aby se jakýkoliv hmyzí život (rovněž zdroj vit. B12) propašoval do vegetariánské stravy.
      Chápu, že rozpory, výsledky “nejnovějších” výzkumů a spousta ALE ohledně správné výživy jen tak nevymizí. Jelikož jsem se dosud ale nesetkala s jinou knihou, v níž by teze o tom, jak vypadá zdraví, byla díky fotkám OČI-VIDNĚJŠÍ, chtěla jsem se zde o oněch knihách alespoň letmo zmínit, aniž by bylo mým úmyslem někoho zranit či urazit. Vždyť stačí že do konfrontace se dnes ženou i krávy s kozami, které mečí, že jejich mléko je lepší, a krávy se zas naparují, že lepší je to jejich. Těší to snad jen výrobce sójového mléka a oněm zvířatům pak zbude akorát tak na kapesné. Je mimochodem celkem bezcenné srovnávat, které z obou druhů mlék má více vitamínu B12, který je znehodnocován pasterizací. Kdybych žila ve městě, v prvé řadě bych asi bojovala za své “náboženské” právo na nepasterizované mléko jako zdroje B-komplexu. Mám pocit, že kozí mléko nemá více vitamínu A- to by muselo být kozí máslo žlutější než kravské. Ve sklepě mám uloženy nádoby s přepuštěným domácím máslem, které je označené měsíci v roce. Je totiž pozoruhodné, jak se odstín žluté mění navíc i v průběhu roku. Více o tom všem na mém blogu http://zubení.posterous.com
                                                                                                                 Věra Dudmanová

Moderní kritéria krásy? Pohádka O Nosáčovi a mimozemšťanech

 Teorie  Comments Off on Moderní kritéria krásy? Pohádka O Nosáčovi a mimozemšťanech
Jan 272011
 
Popelka

Ráda bych zde napsala krátkou poznámku k herečce Libuši Šafránkové. Je to naše princezna, v profilech o ní na internetu píšou, že má “jemný, něžný, dívčí vzhled”. Vidíte, nepíšou, že je sexy, přitom dle Dr. Pricea by jistě byla více sexy než dnešní modelky s úzkou pánví a úzkým obličejem, úzkým nosem. Tuším že v nějaké anketě byla zvolena za nejkrásnější českou herečku (ale máme i takovou herečku, jako je Jana Boušková, manželka Václava Vydry-vzpomeňme si na hezkou princeznu z Nezbedné pohádky). Jako by lidem fungovaly přírodní instinkty a  kdesi v hloubi duše nezapomněli, jak vypadá krása.  Pí Šafránková má širokou strukturu obličeje, širokou zubní klenbu i široký nos s dobře vyvinutými nosními kostmi. Navíc tato herečka vypadá “pořád stejně”- i na pomalejší stárnutí je údajně založeno již v dětství správnou výživou, která se údajně odrazí i na struktuře kůže. Důležitý je např. kolagen z kostních vývarů (nikoliv kosmetických přípravků) atd., který je dobrý prý i na prevenci celulitidy. Nebudu zde obličej této herečky z etických důvodů srovnávat s obličeji některých českých či zahraničních celebrit, které by z tohoto srovnání vyšly špatně, i když by jim ono srovnání neuškodilo, když už jdou se svou kůži na trh coby “krasavice”.

    Moderní civilizace si sama určila umělý standard “krásy”. Zubař Price určil svůj standard zdraví napříč všemi národy a etniky a zdraví se u něho rovná kráse. Naše společnost však s tímto standardem není většinou ve všech hlubokých spojitostech seznámena. Dovolila bych si tvrdit, že pokud skupina porotců při soutěžích krásy  tento jeho standard nezná, tak každému z nás, kdo je jen  trochu obeznámen s poznatky Dr. Pricea, se musí takováto akce, jakou je volba miss, jevit jako  nesrozumitelná podivná akce mimozemšťanů, kteří si  podle svých vnitřních, nám nečitelných a nerozluštitelných mimozemských kritérií krásy vybírají mezi sebou podle nich nejkrásnějšího mimozemšťana či mimozemšťanku..

Moderní krása? Pohádka o Nosáčovi

Čím dál víc mi vývoj moderní krásy žen připomíná situaci z pohádky O Nosáčovi, kdy se z ošklivosti či nefunkčnosti udělala uměle ctnost či přednost a všichni se na tom shodli.

Na 180cm výšce modelek by nemuselo být nic špatného, kdyby zákonitě nebyla na úkor jejich správného vývinu, který má k dokonalosti daleko…, často se jedná o progresivně zúžený obličej (kobylí), na něm tedy dlouhý úzký nos, náchylnost k únavovým zlomeninám, lehce a svůdně pootevřená ústa jsou často pouhou tendencí dýchat ústy (jak vidíme často u slaboduchých), což je dané nedostatečně vyvinutými nosnímy otvory, nemluvě o chlapecky úzké pánvi, úzkém zubním oblouku, který již srovná či opraví ortodoncie s rovnátky. Nelze opomenout dlouhou, špičatou sebevědomou bradu, která není nic jiného než degenerací čarodějnice (čarodějnická brada z boku). Tato slepota dochází již tak daleko, že se na molech procházejí již evidentně nezdravé anorektické modelky s vystouplými klíčními kostmi s poruchem příjmu potravy, ale i na tohle si má divák velmi rychle zvykat.
     O tom, že moderní krása je jinak do značné míry umělým společenským konstruktem, píše i přednáší zajímavě Naomi Wolfová, feministka a autorka knihy Mýtus krásy (The Beaty Myth). Dodala bych nyní, že je konstruktem, který se mění s tím, jak se člověk mění degenerací, která je vydávána za ctnost a krásu. Myslím, že nikdo uměle neurčil, jak mají vypadat tvary či křivky krásek-modelek v 50. letech (Merlin Monroe) a jak mají vypadat v 80. letech (Cindy Crawford) a dnes v roce 2011 (podvýživené, anorektické  křivky modelek), ale spíš tyto křivky odrážejí měnící se realitu (paradoxně postupující degeneraci). 

 

Postranní sloupek, který jsem přeložila ze strany 282 z knihy  Nourishing Traditions:

Byla to Miss Amerika Pageant (soutěž krásy spojená s udělením stipendia ke studiu, pozn. Překl.), poté, co jsem to viděl, jsem se ve skutečnosti dal na modlení za návrat americké krásy. Tato přehlídka se pro mě stala tragickou výpovědí fyzické degenerace, která nastala v moderním civilizovaném světě, především v průběhu posledních 40 let pokročilé technologie.

Okrsek Deaf Smith ve státě Texas sponzoroval nemalý počet atraktivních vítězek promenády. Nejde o shodu okolností, ale výsledek zásobování vody, která má víc zinku, jódu a magnézia, z nichž všechny přispívají k hustší kostní struktuře s lepšími proporcemi u mužů I žen, které tam žijí. Stal se slavným coby oblast bez výskytu zubních kazů. Co mají zuby co do činění s krásou? Zkažené zuby, jako křivé zuby a nedovyvinuté kosti rovněž ubírají na naši přitažlivosti.

Kvůli ochuzené půdě, špatným zásobám vody, příliš průmyslově zpracovaným potravinám a neodpovídající stravě, které začínají nevědomě jako “high-tech” kojeneckými výživami místo lidského mateřského mléka, vidíme rychlý úpadek krásy, inteligence a půvabu. Důkaz se nalézá v oněch jevištních živých obrazech, v nižším skóre ve standardizovaných testech SAT a v rostoucím souhlasu o nedůvěře, nelidskosti a nemorálnosti mezi lidmi. Krása má větší hloubku než kůže. Tak zvaný “civilizovaný svět”se stává zlým a ošklivým až na samotnou kost. R. M. Dell’Orfano PPNF Health Journal

Mléko- někdo to rád syrové (Milk- some like it raw)

 Teorie  Comments Off on Mléko- někdo to rád syrové (Milk- some like it raw)
Jan 152011
 

Pan kolega Botan Anderson (thanks for link…) poslal na facebook odkaz na maňáskový informační film o syrovém mléce…jen pro zajímavost- proč upozorňovat na to, zda má více toho kterého vitamínů kozí či kravské mléko, když jsou ony vitamíny (zejména B-komplex) stejně znehodnocovány pasterizací za opravdu velmi vysokých teplot. Když se navíc zničí enzymy, tak nám je vápník z mléka opravdu k ničemu, nebude využit ( a “záhadná” osteoporóza je tady, ale farmaceutické firmy zatím mléko na její prevenci nevyrábějí…) Nejde o “kompromis” (kvůli bezpečnosti), když je nám pak takové mléko k neužitku. Jde o to, aby lidé měli alespoň “náboženské právo” na syrové mléko, na které si mohou zvyknout postupně- spíš na výrobky z něho, jako je kefír atd. Je fajn, že jsou u nás automaty na mléko, škoda že není v biokvalitě. Více o mléce v kategorii (tag) Z knihy Výživné tradice

Jan 132011
 

Asiaté si vyvynuli způsoby naočkovávání namáčených a uvařených luštěnin, obzvláště sójových bobů, čímž vznikají takové produkty, jako je  pasta miso, “sýry” tempeh a nattó. Ve skutečnosti by se sójové boby měly jíst AŽ poté, co byly fermentovány***. Mají vysoký obsah kyseliny fytové a obsahují potenciální antienzymy, které mohou způsobit vážné žaludeční obtíže, snížení absorbce bílkovin a chronický nedostatečný příjem aminokyseliny. Tyto fytáty a antienzymy nejsou zneškodněny pouhým vařením. Rovněž nedoporučujeme komerční sójové mléko pro jeho vysoký obsah fytátů a antienzymů a protože při jeho výrobě se tvoří karcinogeny.
     *** v Japonsku jsem ochutnala ledacos, ale nikdy jsem se tam nikde nesetkala s pokrmem ze sójových bobů, aniž by šlo o původně fermentovaný produkt, čili nikdy se tam nekonzumuje jako fazolačka či čočková polévka u nás, na místě je tedy znepokojení nad tím, že u nás se jí nastavuje i “šunka”…

Na stránkách nadace Westona Pricea mají dokonce zvlášť stránku (SOY ALERT!), kde vyjmenovávají četná rizika konzumace nefermentované sóji, mezi to, které mě obzvlášť zaujalo, bylo riziko snížení plodnosti ženy a riziko zvýšení rakoviny prsu: “Sojové fytoestrogeny podrývají endokrynní funkci a mají možnost způsobit neplodnost a podpořit rakovinu prsou u dospělých žen“. Loni vstoupila nadace do sporu na pomoc vězňům v jednom nápravném zařízení, kteří si stěžovali na jídlo. Nadace si najala si právníka, který se snaží hájit práva vězňů, neboť dostávají jídla bohatá na sóju, což jim způsobuje vážné zdravotní problémy….

Výňatek z mého textu, který pojednává o sóji: http://zubeni.posterous.com/lusteniny

Plánování rodiny- praktikování věkových odstupů mezi sourozenci

 Teorie, Z knihy Výživující tradice  Comments Off on Plánování rodiny- praktikování věkových odstupů mezi sourozenci
Jan 092011
 

Photo_jan_09_9_20_01_am

Na obrázku je zachycený přebal jedné knihy, kde je použita reprodukce obrazu Granta Wooda z roku 1930 Americká gotika. Obraz (nachází se dnes v galerii v Chicagu) nelichotivě znázorňuje údajně hospodáře a jeho neprovdanou dceru. Modelem malíři stála údajně jeho sestra a zubař! Za povšimnutí stojí jejich úzké obličeje, úzké nosy a nevyvinuté brady. Tvar obličeje muže na tomto kontroverzním obrazu,  je prý odrazem okna nahoře v pozadí. Oba obličeje zkrátka nevyzařují optimismus (nejen protože se mračí).

Imag0117

Na fotce je chlapec, který vyrostl na Aljašce na jídle z dovozu, má malé průduchy (nevyvinuté nosní kosti), proto dýchá ústy (“věčně” otevřené, má přetěsnané zuby, pro které není dost místa (málo vyvinutý chrup…)

Photo_dec_14_8_58_23_pm

Na  obrázku vidíme mladého muže, který ke svým nedostatkům nepřišel řízením osudu či dědičnosti. Genům nebylo umožněno konat svou práci, protože k ní neměly dostatečnou výživu.

Photo_dec_14_8_57_11_pm

Obrázek zachycuje krásný zdravý úsměv dívkybez zubních kazů z ostrovů Melanézie, která nepoužívá zubní kartáček a pastu!

—————————————————————-

Za “plánování rodiny” můžeme v moderní společnosti považovat situaci, kdy se dva lidé vezmou a žena posléze plánovaně, ne náhodou či nedopatřením otěhotní. Pak příliš neotálí a hned si pořídí s manželem druhého potomka (nebo také už ne). Obě děti jsou nejen chtěné, ale i plánované.
   Primitivní skupiny ovšem do “plánování rodiny” vkládaly ještě jednu moudrost, které se anglicky říká “spacing of children” (volně přeloženo: dělání určitých věkových odstupů mezi sourozenci nejen kvůli následným psychologickým výhodám či nevýhodám).      

     Respektování této moudrosti (zásady) mělo u nich přednost před moderní obavou z rizik daných vyšším věkem matky. Jinými slovy – žena z oněch primitivních skupin by porodila dítě  ve 35 a pak by raději plánovaně otěhotněla třeba ve 39, nikoliv v 36-37 letech, protože ji tlačí věk. Měla by větší strach z těhotenství (a tedy i kojení) těsně za sebou, než ze svého relativně vysokého věku. Nemohla se spoléhat na intervenci moderní lékařské péče, ale využila  by raději přírodních sil k prevenci jakýchkoliv komplikací. Nejde zde ale jen o donošenía porod “zdravého” dítěte.
     Jsou zde po nesprávně načasovaném otěhotnění a nedostatečné výživě (stravy na straně obou rodičů a posléze těhotné a pak kojící maminky a pak rostoucího dítěte) určité následné neblahé tendence, na které jsme si dnes zvykli jako na “normální” nebo dokonce žádoucí a které dle zubaře Dr. Pricea souvisí právě s degenerací a nesprávnou výživou. Dobrá zpráva je, že s další generací lze dojít k regeneraci, pokud se dva lidé budou stavět k početí zodpovědně i z jiného ohledu, než je to, zda už budou mít kde bydlet a zda dítě už chtějí.

      Mezi ona negativa patří nutnost nosit v pozdějším dětském věku rovnátka, progresivně se zúžující struktura obličeje, nesprávný skus, úzký oblouk ( “podkova”) s natěsnanými zuby, tendence dýchat jen ústy (věčně otevřená ústa) daná úzkými nosními průduchy vůli špatně vyvinutým nosních kostem, vyšší a vyšší kostra (postava) na úkor jejího správného vývinu –  nejen zubní klenby, ale u dívek i široké pánve pro zdárný přirozený porod, tenčí tloušťka kosti lebky. To vše je možné částečně ovlivnit už i před početím dítěte. Jinými slovy- je lépe začít dbát na stravu ne až žena otěhotní. Zkrátka jinak si ta příroda vybere svou daň na tendenci alespoň k jednomu z výše zmíněných nedostatků.

Často se dovídám, že menstruace je záležitost moderní civilizace, protože kdysi byly ženy neustále těhotné a naše praprababičky měly deset dětí, ale pochybuji o jejich moudrosti, na druhou stranu se zubař dr. Price pravidelně všude setkával se skupinami přírodních “primitivních” lidí, kteří nezávislé na sobě praktikovali vědomé rozestupy mezi dětmi a podávání speciální stravy oběma rodičům po určitou dobu před početím dítěte. Níže překládám kousek textu k tomuto tématu:
Střípek z knihy Výživné tradice od Sally Fallonové a Mary G. Enigové, PhD.:

Je významné to, že zatímco tyto důležité faktory teprve vycházejí najevo až v naší moderní civilizaci, důkazy jasně indikují, že několik tzv. primitivních ras si bylo vědomo potřeby chránit mateřství od přetížení z reprodukce, které by snížilo schopnost efektivní reprodukce. Například G. T. Gaden ve své knize Mezi Ibosi v Nigérii tvrdí: Je to nejen záležitost hanby, ale skutečná sprostota pro ženu kmene Ibo, když porodí děti v době kratší než tři roky. … Myšlenka pevně dané minimální doby mezi porody je založena na zdravých zásadách. Silně převládá víra, že je nutné, aby tento interval uplynul, aby bylo zajištněno, že matka opět plně nabude sil a bude tak naprosto fit pro další těhotenství. Pokud by se dítě narodilo dřív než je limit daného období, dle oné teorie by dítě bylo nevyhnutelně slabé a nemocné a jeho šance by byly v ohrožení.
      Podobně Indiáni v Peru, Ekvádoru a Kolumbii věděli, jak nutné je zabránit matce, aby se přetížila těhotenstvími.  Whiffen ve své knize Severo-západní Amazónie tvrdí: Počty těhotných žen jsou značné s ohleden na fakt, že jejich manželé abstinují od jakéhokoliv sexuálního styku se svými manželkami, a to nejen během těhotenství, ale také po dobu laktace- u nich mnohem prodlouženější než u Evropanů. Výsledkem je to, že 2 a půl roku mezi dětmi je minimální věkový rozdíl a ve většině případů je i větší.

     Je také asi důležité vědět, že Amazonští Indiáni si byli vědomi  faktu, že tyto záležitosti mají vztah k výživě obou rodičů. Whiffen poznamenává: Tito Indiáni sdílejí víru mnoha nižších kultur, že jidlo, které jedí rodiče- do jisté míry oba rodiče, bude mít konečný vliv na narození, vzhled či charakter dítěte.
     Tento problém mezi primitivními lidmi ohledně vědomí potřeby dělat věkové mezery mezi dětmi byl zdůrazněn Georgem Brownem v jeho studiích mezi Melanézany a Polynézany, v nichž píše o prohlášení příbuzného rodáka ze Šalamounových ostrovů takto: po porodu dítěte se nepředpokládalo, že muž bude bydlet se svou ženou, dokud dítě nemohlo chodit.  Jestli dítě bylo slabé a churavé, lidé by o rodičích říkali- Á, hm, jen sebe mohou vinit.

Weston Price, DDS Nutrition and Physical Degeneration

Ukázka byla přeložena z knihy Výživné tradice (Nourishing Traditions), str. 323.

poznámka 1.   Napadá mě k tomu, že jsem si kdysi všímala rozdílů v obličeji dvojčat a to, které bylo “mladší” většinou mívalo trošku uzší obličej,  takže když mi pak jiná dvojčata řekla, které je z nich mladší, většinou jsem si jen potvrdila svůj odhad. Netušila jsem ale ještě, jakou souvislost obecně to má mezi sourozenci různého či stejného pohlaví či generacemi stejného pohlaví, než jsem si přečetla knížku od zubaře Pricea.

poznámka 2.  Třeba v jedné vesnici v horském údolí Alp ve Švýcarsku, kterou zubař Price navštívil, nesměly páry počít dítě, dokud neskončil červen, kdy byly k dispozici mléčné výrobky od krav, které se pásly na rychle rostoucí trávě.

Med ?

 Teorie, Z našeho statku  Comments Off on Med ?
Jan 042011
 
Photo_jan_04_8_39_03_pm

  Není lepší dobroty než med přímo z pláství, sní se přitom nejen více pylu, ale  dokonce třeba i nějaká ta v medu naložená včelka. Velmi mě zaujalo, že matkou (Angličané říkají  queen,  královnou) , tedy tou která má privilegium snášet vajíčka, se stane ta včelka, která dostává speciální stravu!!! Royal gele, nebo-li mateří kašičku. To se hodně podobá principu primitivů (jaké zkoumal zubař Dr. Price), u nichž rodiče jedli obzvlášť výživnou stravu několik měsíců před početím dítěte. Vidím v tom poučení…A pí Fallonová nazývá také včelí pyl superpotravinou. Je však třeba si čistit po tom všem mlsání důkladně zuby.
     Na fotografii je syn Ferda na bobech, kde je naložený on, přítulný čísi kocourek a dvě sklenice medu od přespolního včelaře, za kterým jsme šli ještě s malou Dorotkou v šátku na zimní procházku do vedlejší vesnice Desné. Med je alespoň v mých očích poněkud kontroverzní potravinou, asi proto, že můj manžel choval včely tak, jak se to od něho žádalo. Samozřejmě, že med je zdravý ( rádi to slyšíme, protože nám chutná) a obsahuje spoustu minerálů a díky pylu enzymů atd, ale těžko říci, jaká je jeho kvalita, když ta závisí na tom, jakým způsobem se dnes chovají včely (ty často nemají velkou biodiverzitu a musejí se živit květy řepky, která se kdo ví čím stříká…), včelky jsou nemocné a musejí se preventivně léčit tak, že se jim do úlů dává i preventivně léčivo, cosi, co je jedovaté.
      Když koupím med v obchodě, jehož původ je "směs medů mimo EU", tedy asi nějaký argentinsko-čínský, chutná více jako syrup. Když jsme však nedávno koupili med od místního včelaře, měl zcela jinou chuť- prostě medovou, voskovou, pylovou.
   Údajně se i kdysi včelky chovaly jinak, tedy ne ony, ale my lidé-včelaři a brtníci jsme o ně pečovali jinak, údajně se jim dával na zimu jejich vlastní med, o cukru jsem už jen já v tomto blogu psala dost, proto se mi zdá zvláštní, že se včelám bere med a místo něho jim na zimu dáváme takové šidítko v podobě bílého cukru, který svou nutriční hodnotou je s jejich medem nesrovnatelný. Asi proto jsou i včely nemocné ostatně jako vše, co už není chováno nadivoko a co se dostalo do péče člověka. A tak si myslím, že medu by se mělo jíst tak akorát, aby to bylo na úkor bílého čištěného cukru, ale ne na úkor zdraví včel.
    

Eskymáci a akné

 Teorie  Comments Off on Eskymáci a akné
Dec 292010
 

Photo_dec_29_9_16_45_am

Jen krátce: dostala se mi do rukou do češtiny přeložená kniha pediatra Roberta S. Mendelsohna Jak pečovat o zdraví dítěte…navzdory vašemu lékaři (Malvern, 2010) s předmluvou českého pediatra, který o ní hovoří jako o neobvyklé knížce  s ohledem na úzkoprsé poměry v našem zdravotnictví.

Nehodlám se zde podrobněji rozepisovat o dr. Mendelsohnově kritice lékařských fakult, které na předmět základy výživy nekladou důraz, a to už jen proto, že on sám nanejvýš odkazuje na některá jména z řad víceméně nutričních diktátorů. Za zmínku mi však stojí to, že autor v této knize píše v kapitole o nemoci mazových žláz (akné) o tom, co prohlásil dr. Jonathan Wright. (Ten píše sloupky pro časopis Prevention, přičemž jde o stejného dr. Wrighta, o němž se zmiňuje dr. Byrnes ve své recenzi, která je v tomto blogu k dispozici přeložená, v souvislosti s uznáváním práce zubaře Pricea.)

 “Dr. Wright…uvádí, že severokanadští Eskymáci neznali akné, dokud nepřešli od své “primitivní” stravy k civilizované. V tom okamžiku výskyt akné mezi těmito Eskymáky dosáhl téměř 100 %. Dr. Wright je pouze jedním z mnoha uznávaných lékařů, kteří věří, že při současné vysoké úrovni lékařského poznání je nutriční přístup jediným rozumným způsobem, jak se s nemocí vypořádat. …” str. 128
 

All original content on these pages is fingerprinted and certified by Digiprove