Vepřové dilema

 Teorie  Comments Off on Vepřové dilema
Nov 242012
 

“Vepřo-knedlo-zelo je úplně vymyšlené jídlo, vymyslel ho jeden restauratér a začal prosazovat jako české jídlo. Dřív se podávaly knedlíky posypané škvarky nebo osmaženou cibulkou či polité omastkem a bylo to samostatné jídlo. Když se vařilo vepřové, tak se do něj zavařily noky, ale žádné knedlíky a zelí k tomu. Zelí se jedlo k masu. Třeba martinská husa se zelím je velice staré jídlo, ale bez knedlíků” PhDr. Magdaléna Beranová, DrSc (nar. 1930, historička a archeoložka zabývající se dějinami výživy)

“V Číně si připravujeme vepřové speciálním způsobem, jinak bychom ho považovali za nezdravé.” Čínský člen Nadace Westona A. Pricea

 V tuto chvíli ponechám stranou, zda vepřové “ochlazuje”, či “zahřívá”, zda má “stahující” účinky, zda je jin či extrémní jang. Koneckonců si nejsem jistá, zda v tradiční (staletími osvědčené lidové) výživě obyčejného negramotného čínského rolníka, který si jen těžko mohl přečíst Kánon Žlutého císaře (kolik z nás si ho bedlivě přečetlo aspoň anglicky?) nebo Knihu proměn, tyto pojmy měly zas tolik místa. Zabývat se jimi důsledně (přestože lid rád napodobuje vyšší vrstvy) si možná mohla dovolit spíš přece jen úzká intelektuální elita mudrců na dvoře Pána Nebes a Říše středu.

Jde mi zde o něco jiného, co výše zmíněná kosmologie patrně neřeší: čtenáři tohoto blogu si totiž již mohli přečíst kapitolu Bílkoviny z knihy Vyživující tradice, která u nich možná zanechala smíšené pocity stran toho, zda vepřové je, či není  zdravéOhledně vepřového se v dotyčné kapitole psalo, že je sice někde tradiční (japonská Okinawa) a tamější lidé jsou dlouhověcí, ale že “…vyšetřování účinků konzumace vepřového na krevní obraz odhalilo vážné změny do několika hodin po snězení vepřového…” Jelikož je čas zimy a domácích zabíjaček, trochu jsem se tím víc zabývala (vždyť rakovina je přece pořádné strašidlo) a ráda bych se velmi stručně podělila o další informace týkající se naší konzumace vepřového.  Takže je vepřové zdravé, nebo není? Nebojte, i paní Sally Fallonová má na své farmě prasátka, ale podstatný háček to má mimo jiné i v jeho správné tradiční přípravě (v tomhle není vepřové mezi ostatními potravinami jako třeba luštěninami a obilovinami, které se musejí namáčet, žádnou výjimkou).

Myslím si, že pokud se nějaká potravina zavrhne jako nezdravá, zdémonizuje se a zoškliví, ve jménu nějakého systému expertů či výsledků výzkumu se nám s konečnou absolutností v našich představách  nějak “zmrzačí” (jako  kdysi podvazováním “zmenšená” chodidla nozky_belhajících stamiliónů čínských žen*, které představují moralisty zneužitý princip jin), pokud cítíme třeba nátlak na rozpuštění části kontinua naší národní (lidové) tradiční kuchyně, ale nějak se nám to nepozdává a intuice nám našeptává, že jde jen o svatokrádežný vábivý hlas bludiček, které nás svádějí na scestí do podsvětí, kladu si pak a odpovídám ohledně dotyčné potraviny na zhruba 3 klíčové otázky:

1) Zda jde o potravinu tradiční ? (Místní, sezónní, jaká je třeba tradiční míra konzumace? – dozvěděli jsme se z Vyživujících tradic např., že Indové konzumují rýži a obiloviny historicky déle, a proto mají větší slinivku a slinné žlázy než lidé Západu.)

2) Jak byla potravina vyprodukována, v případě živočišné potraviny, co zvíře konzumovalo, jak bylo chováno, nevyrostlo nějak moc rychle, nejde o hypermoderní vyšlechtěné plemeno?

3) Jak byla potravina zpracována? Jde o tradiční zpracování a úpravu před konzumací? Zůstavá po něm  potravina celistvá? Požíváme takové jídlo v celistvém stavu se všemi živinami-součiniteli?

Zaměřme se v rámci těchto tří okruhů na vepřové na českém talíři a ptejme se: Je tradiční? Je správně a přirozeně vyprodukováno? Je před konzumaci správně upraveno? Dostává se do našeho těla se všemi živinami-součiniteli?

S tradicí konzumace vepřového jistě my Češi problém mít nemůžeme (i když v naší národní krvi koluje i krev židovská, přičemž vepřové není košer – i spoluautorka knihy Vyživující tradice dr. Mary G. Enigová je Židovka, snad proto v ní nejsou recepty z vepřového.)  U nás má vepřové zakořeněnou tradici, která se odráží i v místních názvech obcí, mezi nimiž ne a ne najít nějakou Sójovou Lhotu, ale jen:  Bravinné, Svinary,Svinaře, Svinařov, Svinčany, Svinčice, Svinětice, Svinišťany, Svinky, Svinná,  Svinná Lada, Svinný, Sviňomazy, Svinošice , Svinov, Sviňovice, Sviny, Trhové Sviny…

Problém s tradicí tedy v tomto smyslu u nás (a nejen u nás) mají leda moderní produkty sójového průmyslu – sójové mléko, sójová mouka, sójové maso, sójová slanina (v USA značky Smart Bacon), sójový olej (v sardinkách v konzervě) apod. Vepřové je kromě nás rovněž tradiční i v zemích, jako jsou Fipilíny, Polynézie a Melanézie (mimo Filipíny tamější přírodní zdravé národy navštívil dr. Price), tradiční je v Argentině, Americe, v bývalé sovětské Gruzii i u nás v Evropě i v Číně a jinde (Polsko – Svinoústí). Ostatně jistě z Číny, kde dle Marie Úlehlové- Tilschové chovali černá chlupaná tradičně (obchod s Jižní Čínou – Tchajwan) se vepřové dostalo do Rjúkjúského království (bývalý název území, jemuž dnes odpovídá zhruba japonská prefektura Okinawa), na které si jak Čína tak Japonsko činily nároky (jsou to ale opravdu Japonci s dialektem, který je vytlačován “dialektem s vlastní armádou a námořnictvem” : standardní japonštinou z médií). Nyní tam mají i v rámci Japonska nejdelší průměrnou délku života na světě se spoustou stoletých (tučné vařené vepřové + mořské řasy, chřest…).

Tuhle knížku Astrid Lindgrenové právě čteme, ve Švédsku jistě také znají vepřové…” Spal. Mezi střívky od klobásek ležel a spal, ten roztomilý hošíček, a maminka měla takovou radost, jako kdyby ve skříni našla hroudu zlata. Co na tom, že Emil zhltal všechny klobásky.” str. 80

Jestliže se splní i druhá podmínka (způsob chovu a krmení), tedy prasátko mělo dost správného světla, čerstvého vzduchu, nejlépe při pohybu na venku či dle možností v ohradě v lese či na louce, konzumovalo syrovátku (pěkná symbióza s krávou, z jejího mléka se dělají sýry a syrovátka je spíš odpadní produkt), případně odpadní brambory, kořeny řepy nebo pampelišek (to naše je žralo i s hlínou), kopřivy, tak jistě ani tento způsob chovu nemůže mít škodlivý dopad na zdravotní aspekty vepřového (kosti, maso, tuk, vnitřnosti, kůže) ze všežravého vepříka, sviňky či kanečka (nekastrovaného).

Zakopaný pes (či spíš sviňa) ohledně škodlivosti vepřového (rakovina) bude tedy nejspíš pak leda ve třetím bodě, a sice ve způsobu přípravy vepřového masa. Jestliže si dnes my lidé kupujeme pravidelně po celý rok aspoň na neděli čerstvé maso na vepřový řízek a ihned či následující nejbližší dny ho usmažíme na rostlinném oleji, nastává hned dvojí problém: v použití rostlinného tuku a v použití čerstvého masa. V použití sice čerstvého masa, ale před osmažením nijak neupraveného masa (kromě osolení a případném obalení ve strouhance a vajíčku těsně před tepelnou úpravou). Tradičně se z  vepře každý týden řízky a zas jen řízky (přírodní či obalované)  nejspíše nejedly – na venkově se museli “postarat” o celé zabité prase(nevybírali si z něho jen něco – maso na řízky), než jim do roka vyroste další. Ve městě (když to takto zjednoduším) se objevili řezníci jako první a ti lidem mohli prodávat pravidelně na neděli “čerstvé prase”, dnes si z něho někteří kupujeme spíš jen to maso na řízky, nekupujeme ho celistvé i s ušima, nestaráme se, abychom ho i celistvé postupně snědli, a tedy všechny živiny.

Zkusila jsem použít ovesné neomílané kroupy v biokvalitě, i Skotové používají do haggis oves – do ovčího žaludku se dává takový pajšl z vnitřností, tak jsem oves chtěla zkusit a chuťově je to výborné (před vařením je namáčím až 48 hodin, raději déle než vločky)

Vůbec obalovaný řízek (vídeňský schnitzel) se původně dělal z telecího a někdy z o polovinu levnějšího vepřového, přičemž pojem vídeňský řízek (jak je ve světě známý “smažený řízek”) se objevil v kuchařkách poprvé až na konci 18. století (viz wiki encykl.). Rakušané mi prominou mou domněnku, že vepřový obalovaný řízek je jakýsi fast food velkoměsta (Vídně) spojený s výskytem řezníka – prodané “čerstvé” maso se ihned v domácnostech přímo využilo, než hospodyně koupila po čase další čerstvé na neděli – nemusela nic nakládat a čekat další rok, až další prase vyroste. “Čerstvé” (slogan z propagace) vepřové maso – to je moderní záležitost daná existencí chladících zařízení, stejně jako pojem “kuřecí prsa bez kůže” – to by nás ale s takovým produktem staré selky hnaly!  Lednice a mražáky existují zkrátka teprve od včerejška.

Prdelačka, prdelanka, černá polévka – zkrátka silný vývar, do něhož se vmíchá syrová krev s ovesnýma kroupama (v Čechách běžněji z obroku, tedy ječmenných krup), s majoránkou, pepřem…

Pochoutkou je mozeček s brzlíkem (sweetbread tedy neni pro angličtináře sladký chleb, ale brzlik)

 

Vepřové naložené v jablečném octě, nechybí kvašený citrón (ze zásob v lednici), jalovčinky, kvašené chilli papričky s rajčatovým protlakem, pepř a trochu rozmarýnu, cibule (není osoleno)…

Tradiční metodou úpravy vepřového je:

1) Nakládání (po “dozrání”  čerstvého masa vyvěšením nebo rozložením porcí na stole). A to  naložením do soli (“láku” v dřevěném sudu nebo neckách), kdy se podpoří případná žádoucí fermentace, umoří případní parazité atd., a poté se maso udí.

2) Marinování, tedy nakládá se nejčastěji do kyselého prostředí (solí se až před vařením)  a teprve poté se uvaří či jinak tepelně upraví.  Pokud na kraj talíře k řízku dostanu v restauraci kolečko citrónu a jeho šťávu si na něho vymačkám, nejspíš už je to pozdě. Dr. Beverly Rubiková potvrdila v pokusech (viz Odkazy níže) s dobrovolníky, že  při konzumaci  nemarinovaného nebo v soli nenaloženého (uncured) vepřového skutečně dochází u lidí k patologickým změnám krevního obrazu, ale pokud bylo maso před tepelnou úpravou naloženo do soli nebo do octa, tak k žádným patologickým změnám krevního obrazu nedošlo. Marinování nebo nakládání vepřového do soli ještě nedávno tedy představovalo štěstí v tom “neštěstí” absence mrazniček nejen proto, že je pak maso měkčí a chutnější.  Konzumace tuku, tedy sádla či slaniny, ale i třeba jehněčího, které před vařením nebylo naloženo, údajně žádné nepříznivé změny krve nevyvoalo.

V čem se po světě či u nás vepřové marinovalo? V celerové šťávě, ve víně, jablečném či jiném octě (takže zdravější bude přece jen nechat jablečný mošt raději zkysnout na ocet), citrónové šťávě, česneku, s bylinkami, rajčaty (raději u nás bez složitých koření), v jogurtu, dále s medem (enzymy) či javorovým sirupem... I paní Marie Úlehlová- Tilschová píše ve své knize Rok v české kuchyni z roku 1957 toto: Po zabíjačce se vepřové maso také zavařuje a hlavně pak nakládá a udí..., pepř, jalovec, a také česnek” (str. 62). Toxiny z uzeného (postaru uzeného a bez zbytečných dusitanů a éček) tělo lépe odstraní současným zvýšením příjmu vitamínu C (“protijed” :-)) a u nás se tradičně uzené jedlo přece s křenem, který je na něho bohatý. Dávám ale ve své kuchyni přednost mocnému křenu divokému z přírody s podivným tvarem kořene než křenům z obchodů, které jsou všechny tak stejně rovné a slabší. Divila jsem se donedávna, kde jen takové rovné křeny rostou, když já se namáhám s vykopáváním neforemných šklebících se skřítků s mnoha údy jako měly mandragory z Harryho Pottera.

Nejlepší “energetická třída” příslušela vždy leda tak sklepu či jiné chladné místnosti, která sloužila jako spíž.  Teprve pak se buď pomalu a postaru udilo, nebo jinde se vepřové po marinování uvařilo, opeklo či jinak připravilo, a to na ničem jiném než na sádle, které s obezitou nemá až tolik společného, protože i to samotné prase se spíš vykrmilo na sacharidech a odstředěném mléce či syrovátce, ne na tucích. Oddělit od vepřového sádlo s jeho živinami-součiniteli a jíst jen libové (nebo fandit plemenům prasat s libovým masem a dělat vepřové na jakkoliv kvalitním rostlinném oleji) je stejné krátkozraké, jako odstraňovat z obilí otruby a jíst bílé pečivo. Na zimu přece potřebujeme vitamín D ze sádla vepřového nebo husího. Aborodžinci by libového klokana vyhodili. Vlastně si jen vybrat libové maso (ne sádlo, ne vnitřnosti atd.) znamená toto maso “rafinovat”,- tak jako se rafinuje (čistí) mouka, sůl, cukr. Zkrátka když celé zrno, tak celý vepř. Potřebuji tedy sice samozřejmě čerstvé (ne slizké staré) maso, to si ale před tepelnou úpravou naložím. 

Naše malinké prasátko už visí ve spíži, kde jsou z půdy vyvrtané díry na háky na klenbě, původně tam byla dřevěná tyč (asi na zavěšení špeku)

 

 Taková slanina se přitom skládá z 50 % z mononenasycených mastných kyselin a její vitamín D funguje synergicky s vitamínem A z jater, pokud se tyto dělají na slanině (pouhé používání doplňku vápníku z lékárny s vit. D bez součinitele, kterým je vitamín A, může vést  k různým ledvinovým kamenům…). (viz odkazy níže)

Osobní závěr:

Hovory s řezníkem: Kuchařka pro dceru z masa a kostí” právě vyšla…Jistě se dle ní dá vařit s přihlédnutím k Vyživujícím tradicím a k nutnosti vepřové maso marinovat.

Vzhledem k převažujícím konvenčním moderním způsobům produkce vepřového a včera objeveného mražáku a vlastně i vzhledem k tomu, že se dnes nebere  zřetel k výše uvedené nezbytnosti úpravy vepřového pomocí nakládání, je vlastně od Židů, muslimů a všech, co vepřové z různých důvodů nejedí (v Babylónu se prý potulovala polodivoká prasata a žrala odpadky a snad i mršiny a lidé se báli, aby z nich neonemocněli, viz. Výživa ve světle věků, Tilschová-Úlehlová), do značné míry prozřetelné se ho vzdávat. Na jejich někdy možná spíš intuitivním rozhodnutí se ho vystříhávat je rozhodně kus čehosi moudrého, co mi je teď dost pochopitelné. Nekonzumovala bych tedy konvenčně vyprodukované vepřové z obchodu ani bio či domácí vepřové, aniž by došlo k jeho poctivému dozrání vyvěšením (nebo jen rozložením a obrácením na stole) a hlavně pak (po případném vyndání malé rodinné porce z moderního mražáku) k marinování v něčem kyselém. Nemusíme maso nutně nasolit a pak udit, protože máme na rozdíl od předků mražáky. Jen zkrátka bych  ale před tepelnou úpravou a následnou konzumací vepřového ho vždy alespoň na noc či nejlépe na několik  dnů naložila do výše zmíněného kyselého prostředí (tedy jablečný či vinný ocet, citron, limetka, jogurt, kefír, pak pepř, jalovčinky a česnek v kombinaci se surovým  medem (s enzymy) od českého včelaře nebo javorovým sirupem (možná melasou), třeba miluji i rozmarýnu, tymián, zázvor, lžička olivového oleje za studena lisovaného v tmavé sklenici, atd., jak to má kdo rád) a teprve pak ho po několika dnech strávených v ledničce dále připravila šetrně na sádle, nebo i přepuštěném másle. Jistě bude takové vepřové nejen mnohem chutnější, měkčí a stravitelnější, ale, jak nám dokázala dr. Rubiková, i především zdravější. Nemusím být všeználek, který zná všechny detaily biochemického procesu marinace. Stačí mi odtušit, že nejspíš činností enzymů, soli, kyselin a jiných látek z koření a bylinek dojde ve vepřovém k příznivým změnám a k odstranění všeho, co by mohlo pak způsobit patologické změny v našem krevním obraze a časem nás zařadit do neveselých statistik. Opět je vidět, jak životně důležité je znát tradiční úpravu i takové potraviny, jako je vepřové maso  –nejen celozrnná mouka (namáčení,kvašení), zelí (kvašení )či ořechy (namáčené Indiány v mořské vodě k odstranění inhibitorů enzymů, aby nám po ořeších nebylo “těžko” apod.).

Z hloubky naší kulinární tradice a po seznámení se s výsledky výzkumů vepřového, do nichž jsem měla možnost nahlédnout díky aktivitám Nadace Westona A. Pricea, jsem se zde pokusila vyjádřit k tomu, zda vepřové je, či není zdravé, a ozvala se tak trochu na jeho obranu, na obranu kontinua české kulinářské tradice, která čelí výzvám globalizace a průmyslového zpracování potravin. Možná zde dlužím recepty s vepřovým, ale jejich princip je jistě zřejmý. Svět výživy je plný různých zaručených pravd, polopravd, čtvrťopravd a informačních šumů a  tento text si nedělá nárok na pravdu s konečnou platností. Zajímavé ale je, že anglické sloveso to cure znamená současně nejen nakládat (do soli před uzením či sušením), ale i léčit. Věřím, že to není náhoda. Zkrátka vepřové dilema je přinejmenším pro mě po všech ostatních otázkách s ním spojených vyřešeno: marinovat, marinovat, marinovat! 

P.S. Napadlo mě, že vepřový guláš bych udělala jedině jako segedínský – jistě Češi kdysi nemívali k dispozici běžně mletou sušenou papriku. A tak bych kostky vepřového “naložila” na nějakou dobu do odměřeného množství kysaného zelí s medem, a teprve pak ho uvařila, přičemž cílový pokrm by byl segedínský guláš. Bude jistě chutný se slaninou a smetanou (na konec). Prasečí ouška naložená v octě dle okinawského receptu si nechám raději na jindy. 

Bonus na závěr (Postranní sloupek z knihy Vyživující tradice):

Ind Harchand Singh zkolaboval počátkem června uprostřed rušné londýnské křižovatky. Praskla mu lebka, ba co hůř, probudil se v nemocnici, aby se dověděl, že utrpěl vážný srdeční infarkt. Jeho cholesterol je normální a jí striktní vegetariánskou stravu. Je mu 38 let. Toto není neobvyklý příběh u jižních Asiatů, z nichž většina jsou vegetariány. Jižní Asiaté z Indie, Pakistánu a Bangladéše mají o 40 procent vyšší výskyt srdeční choroby než Britové, kteří jedí hodně jakéhokoliv myslitelného druhu živočišného masa a tuku. V Singapuru je výskyt srdečního onemocnění o 400 procent vyšší než u místních Číňanů – kteří jedí hodně vepřového. William Campbell Douglass, MD Second Opinion [Druhý názor]

 

——————————-

Byl to podle některých znalců historie Číny zneužitý systém prvků jin a jang, který posloužil “mudrcům” (čínským moralistům) k nápadu, aby  se v době růstu dívkám podvazovala chodidla (stále rostoucí) – výsledkem byly “zlaté lilie” (a elitu pošetile napodobují i nízké vrstvy). Pokud to takto zmrzačované dívky přežily, již nikdy nemohly běhat, někdy s obtížemi i mohly stát . Jde o tabu z čínské historie, které si nezadá s ženskou obřízkou v Africe. Jsem obezřetná, když se mi jménem nějakého systému expertů, jenž může být, jak ukazuje historie, “experty” také zneužit či mylně vyložen, nedoporučuje něco, co zde bylo po staletí, .

Odkazy:

http://www.lardy-da.com/  (Stránky paní Joyce, která nás loni s mužem navštívila, jsou vyznáním sádlu…to lardy da vlastně znamená něco jako sádlo -tralala)

http://www.westonaprice.org/food-features/pork

http://www.westonaprice.org/cardiovascular-disease/how-does-pork-prepared-in-various-ways-affect-the-blood

Zachraňte si slaninu” (Save Your Bacon), Čtvrtletník Wise Traditions in Food, Farming and the Healing Arts (Moudré tradice v jídle, zemědělství a umění léčit), 3. listopad 2012, str. 38 -39.

http://biofarma.cz/cz/vyzkum-clanky-publikace/myty-o-uzeninach (Článek s názvem Mýty o uzeninách)

http://www.advojka.cz/archiv/2010/8/nase-praveke-jidlo-vsem-chutnalo

 

Katalog zeleniny

 Teorie, Z knihy Výživující tradice  Comments Off on Katalog zeleniny
Nov 092012
 

Je z následující kapitoly zřejmé, že s tou “syrovou” stravou (raw food), která je dnes na západě jedním z módních trendů,  to vůbec není tak jednoduché, jak se na první pohled zdá, tedy ani s pojídáním jen syrové rostlinné stravy (vitariánství), protože hlavní otázkou není jen obsah enzymů a vitamínů v syrové stravě, ale především jejich skutečná stravitelnost. Nemusíme vše nutně vařit, ale řadu potravin včetně ořechů by bylo nejlepší namáčet ve slané vodě a poté usušit. (V kníže Vyživující tradice se pak takových oříškům říká “křupavé” a jsou nejen stravitelnější, ale i chutnější). Myslím, že nelze rozdělovat stravu černobíle jen na vařenou a syrovou, jako spíš na syrovou a nějak  “úpravenou” tak, aby byly živiny z potravin stravitelnějšía z buněk dostupnější. (Nejdostupnější živiny jsou ze syrového mléka a masa.). Mezi jinak “úpravy” patří namáčení, namáčení v octě či osolené vodě (ořechy, obilí, mouka, semínka), nixtamalizace (kukuřice, žaludy) marinování (viz třeba vepřové), kvašení, sušení, vyvěšení (masa, aby “dozrálo”) a až nakonec vaření ve smyslu tepelné úpravy.

Koneckonců pokud vím, tak zvířata, která se živí jen rostlinnou stravou, mají více žaludků. Totiž když člověk jednou za čas ochutná některé druhy zeleniny zasyrova, nenarostou mu sice rohy (ze syrových topinambur si možná jen trošku zaprdí kvůli složitému škrobu inulinu, kterému by tolik prospělo se raději rozpustit ve vodě při důkladném povaření této zeleniny), ale dlouhodobé užívání může mít svá “úskalí” (doslova třeba může člověk dostat ledvinové “skály” – kameny, když jí hodně nevařené zeleniny s vysokým obsahem kyseliny šťavelové a zároveň nemá dostatek vitamínu K2, viz brožurka healthy4life.pdf).  Skutečnost, že některá zelenina má vitamíny, které by se varem zničily, ještě neznamená, že je naše tělo ze syrové zeleniny určitě vstřebá, že pronikne přes tlusté stěny buněk k živinám a plně je využije. Možná ano, ale za cenu přetěžování slinivky při pokusu o trávení či za cenu nepříznivých účinků škodlivých látek pro tělo (kyselina štavelová, goitrogeny), které některé druhy zeleniny současně s vitamíny přirozeně obsahují. Dobře “uvařit” syrovou zeleninu umí akorát možná trávicí trakt krávy. A hlavně nám Sally Fallonová s kolegyní Enigovou připomíná, že je třeba nezapomínat spíš na v tucích rozpustné vitamíny v kvalitním másle, bez nichž bychom minerály a vitamíny ze zeleniny nevstřebali, a tedy zeleninu podávat s kouskem másla. A na těch záleží, ne na kaloriích z másla či jeho cholesterolu. Pokud vím, tak žár vitamín A či K2 nezničí a vitamín C si snadno doplníme vycucáním šťávy ze šípků či plodů rakytníku. Uvědomila jsem si, že syrová a čerstvá zelenina nemusí být nutně totéž. Že sice potřebujeme čerstvou zeleninu, a sice těsně před její případnou tepelnou úpravou. Nikoliv nutně jíst starou syrovou zeleninu.

Sledovala jsem nedávno pár krátkých ukázek z filmu, který není příliš lichotivý pro vědce a jmenuje se Fat Head (Tlustá hlava), jehož autor umístil i na You Tube kvalitní legrační, a přesto přesvědčivou přednášku o tom, že cholesterolová teorie vlastně vůbec není vědecká a její platnost není mockrát prověřená, spíš naopak. Je zastaralá nebo spíše mylná. Takoví Eskymáci jsou dle něho “černé labutě”, které ale vědci raději nazvou kachnou. Ve filmiu níže akorát není možná přesně formulována myšlenka, jsme oproti předkům tlustší a menší. Spíš bych řekla, že jsme vyšší, jenže uzší a někteří máme těch kil navíc opravdu docela hodně.

 

————————————————————-

KATALOG ZELENINY

Sally Fallonová a Mary G. Enigová, PhD

Milostný poměr Američanů k jídlu rychlého občerstvení (fast food) je téměř nepochopitelný, když uvážíme velikou rozmanitost zeleniny, která je nyní dostupná po celý rok v každém americkém městě. Relativně málo lidí využívá tohoto rohu hojnosti.Většina Američanů jí zeleninu vzácně a když ano, jejich výběr je omezen na několik málo oblíbených druhů – mrkev, hrášek, rajčata a brambory. Čerstvá zelenina přitom může být zlatým hřebem každého jídla. Málo z nich si vyžaduje hodně času na přípravu a většina potřebuje trochu času na uvaření. Navíc u téměř každé zeleniny, která se zkoumala, se zjistilo, že obsahuje látky, které jsou přínosem pro srdce a krev nebo jež působí proti tvorbě nádorů. Čerstvá zelenina, jí-li se denně s těmi správnými tuky, je jednou z našich nejlepších ochran před koronárním srdečním onemocněním a rakovinou.

Vaření v páře je nejlepší způsob vaření většiny druhů zeleniny. Uchovává většinu vitamínů a minerálů a také docela hodně enzymů, pokud se tento proces nenechá probíhat příliš dlouho. Lehké osmažení na másle, olivovém oleji nebo kokosovém oleji ja také přijatelná metoda vaření. Některé výzkumy naznačují, že vaření potravin v tucích a olejích ve skutečnosti činí živiny dostupnějšími. Mezi jiné způsoby patří blanšírování (krátké spaření, pozn. překl.) ve vařené přefiltrované vodě a u kořenové zeleniny vaření v hlíněném hrnci.

Pařák na zeleninu, ale jistě stačí použit košík na kynuté knedlíky…

Doporučujeme sice zavedení hodně syrového jídla do jídelníčku, ale některou zeleninu je lepší jíst uvařenou. Například zelí, brokolice, kapusta růžičková a kel obsahují chemické látky, které brání produkci hormonu štítné žlázy (známé jsou jako goitrogeny [též strumigenní antinutriční látky, pozn. Překl.]). Mladé listy řepy, špenát a mangold obsahují kyselinu oxalovou (šťavelovou), která brání vstřebávání vápníku a železa a dráždí ústa a střevní trakt. Syrové brambory obsahují látky zvané hemaglutininy, které narušují správné fungování červených krvinek. Vaření ničí nebo neutralizuje tyto škodlivé látky (stejně jako proces fermentace). Špenát a zelí jsou oblíbenými potravinami do salátů, ale syrové by se měly jíst jen příležitostně.

Zeli je zasyrova sladke, ale jeste lepsi pro nase zdravi tradicne kvasene, aby netrpela nase stitna zlaza

Asi to bude znít kacířsky, ale nedoporučujeme podávat vodu, ve které se vařila zelenina. Adelle Davisová byla první, kdo psal o výživě a která navrhovala, aby se znovu využívala voda z vaření za předpokladu, že vitamíny a minerály vytracené ze zeleniny při vaření končí ve vodě. To může být dost dobře pravdou, ale bohužel také spousta dalších věcí končívá ve vodě – pesticidy a dusičnany z konvenčně pěstované produkce spolu s mnoha škodlivými sloučeninami výše jmenovanými včetně kyseliny šťavelové. Řešení je lehce spařit a ne moc dlouho. Většina vitamínů a minerálů zůstane v zelenině, do které patří, a malá ztráta se vykompenzuje tím, že lehké povaření činí živiny ze zeleniny rychleji dostupnějšími a vstřebatelnějšími.

Existuje několik velkých kategorií zeleniny. První je tmavá listová zelenina, jako je špenát, mangold a mladé listy řepy. Obsahují velké množství vitamínů a minerálů, především vitamíny B, vápník a stopové prvky a měly by být pravidelně zařazeny do stravy – alespoň jednou či dvakrát týdně. Druhou kategorií je košťálová zelenina – zelí, mangold, kapusta růžičková, květák a brokolice – které obsahují přírodní chemické látky známé tím, že blokují tvorbu nádorů v trávicím traktu. Další kategorie jsou hlízy (brabory a sladké brambory), kořenová zelenina (mrkev, tuřín, pastinák a řepa), čeleď tykvovitých (včetně cukety), liliovitá čeled (cibule, pórek a česnek) a lilkovitá zelenina (rajčata, lilek a papriky).

Všechna zelenina sice obsahuje dobré věci, ale musíme znovu varovat, že náš výběr zeleniny musí brát v úvahu citlivost jednotlivce na potravinu. Zelenina z čeledi lilkovitých může způsobit artritidu a bolesti v kloubech u citlivých jedinců. Košťálová zelenina byla nedávno v centru pozornosti, ale není pro každého – jejich vysoký obsah síry může některým způsobit problémy. Zelenina z čeledi cibulovitých má tendenci stimulovat žlázy a proto by se ji měli vyhýbat ti, kteří trpí únavou nebo oslabenou funkcí adrenálních žláz. Téměř jakákoliv zelenina může způsobit nepříznivou a alergickou reakci, pokud se jí přesmíru – proto je tak důležitá pestrost.

Nejdůležitějším kusem výbavy, jaký budete potřebovat na přípravu zeleniny je dvojdílný nerezový pařák– jako dvojitý kotel s dírami na dně horního hrnce. Dřevěná deska na krájení, těžká nerezová nebo litinová pánev a kolekce ostrých nožů doplňují seznam předmětů potřebných pro úspěšnou přípravu zeleniny. Keramický hrnec je rovněž užitečný – brambory takto vařené jsou chutné.

Dyne Hokkaido nam chutnaji nejlepe pecene na ghi a se strouhanym syrem klidne jeste troskou cerstveho masla, ktere se na nem pekne rozpusti…

Mražená zelenina je příležitostně přijatelná, ale většina zeleniny, kterou jíte, by měla být čerstvá a pokud možno pěstována ekologicky nebo biodynamicky. Všechny konvenčně pěstované druhy zeleniny by se měly umýt ve vodě s trochou bělidla značky Clorox, peroxidem vodíku nebo Dr. Bronnerś Sal Suds (viz Kuchyňské rady a nápady, strana 69, [jde o značku čističe na rostlinné bázi, “Solná pěna dr. Bronnera”, pozn. překl.]) a poté pořádně opláchněte, aby se odstranily chemické zbytky.

Tmavě zelená listová zelenina má tendenci koncentrovat dusitany, když se pěstuje konvenčně s hnojivy s vysokým obsahem dusičnanů. Ve střevním traktu tyto dusitany mohou být přeměněny na potenciální karcinogeny. Nitráty mají sklon se tvořit u vařené zeleniny během skladování. Z tohoto důvodu varujeme před pojídáním znovu ohřívané zeleniny, obzvlášť zelené.

Neváhejte si dát máslo na pařenou zeleninu. V tucích rozpustné vitamíny a Priceův faktor (vitamín K2, pozn. překl.) v másle je přesně to, co vaše tělo ptřebuje, aby plně využilo minerály z rostlinných potravin. Lehce zeleninu okořeňte po vaření s mořskou solí.

Postranní sloupky z knihy Nourishing Traditions:

I když je ve špenátě vápník přítomen, děti ho nemohou využít. Publikována byla data ukazující, že děti děti do šesti let absorbují ze špenátu vápníku nebo fosforu velmi málo. Dospělí jedincí se různí v účinnosti, se kterou vstřebávají minerály a jiné chemické látky esenciální pro využití minerálů. Je možné hladovět po minerálech, jichž je v pozřeném jídle hojnost, protože nemohou být využity bez odpovídajícího množství v tucích rozpustných aktivátorů. Weston A. Price, DDS Nutrition and Physical Degeneration

Špenát je královou tmavé listové zeleniny, nejméně hořká a nejměkčí. První zápis, který o špenátu máme, se objevil v roce 647, když nepálský král poslal dar ve formě špenátu čínskému císaři. Do Anglie byl uveden v polovině 16. století.

Špenát obsahuje výjimečně velké množství kerotenoidů a vitamínu C. Obsahuje vápník a železo, ale vědci jsou nyní přesvědčeni, že forma železa obsažená ve špenátu, že taková, kteru není snadné vstřebat. Špenát také obsahuje kyselinu šťavelovou, která může bránit vstřebávání vápníku. Kyselina šťavelová se vařením neutralizuje, takže zatímco vařený špenát se může jíst pravidelně, špenátový salát by se měl jíst jen příležitostně.

Jak chlorofyl tak karotenoidy nacházející se hojně ve špenátě zastavují potenciální rakovinu. Japonské studie také ukazují, že špenát snižuje hladinu cholesterolu u laboratorních zvířat. Nové výzkumy ukazují, že špenát je účinný v prevenci makulární degeneraci oka, pravděpodobně díky velkému množství glutathionu ve špenátě.

Špenát je nyní dostupný téměř v jakoukoliv dobu roku. Mnohokrát si ho můžete koupit umytý a uzavřený do plastových sáčků. Využijte úžasných věcí, které moderní doba každému zdostupnila a jezte špenát pravidelně. SWF

Druha zleva je sklenicka s kvasenou palivou paprikou a rajcaty

Dcery a počasí na přání…(+ vitamín nevitamín A)

 Teorie  Comments Off on Dcery a počasí na přání…(+ vitamín nevitamín A)
Nov 012012
 

Kniha od švédské spisovatelky českého původu Kateřiny Janouchové Dcera na přání

“Na formálním obědě, na němž hostitelkou byla Hilary Clintonová, ředitelé korporací a vedoucí různých skupin, které humanitárně pomáhají, oznámili svůj cíl, že ukážou “domorodým potravinářským společnostem…jak přidávat vitamín A do potravin, které jedí lidé s nízkým příjmem.” Jinými slovy vitamín A se bude používat k propagaci průmyslově zpracovaných potravin pro vesničany v Africe a v Asii pod rouškou humanitární pomoci. Lidé s nízkým přijmem v Americe jedí margarín a jiné průmyslově zpracované potraviny, ale lidé Třetího světa s nízkými příjmy jedí potraviny vypěstované rolníky a zpracované místními řemeslníky. A když lidé odmítnou průmyslově zpracované potraviny, “velké zbraně” vymyslí další strategii – geneticky modifikovanou rýži, která by produkovala karotény. Ti, co propagují tak zvanou “zlatou” rýži jako řešení problému s vitamínem A jsou buď žalostně neinformovaní nebo nestoudně zkorumpovaní. Zlatá rýže obsahující karotény nemůže dětem Třetího světa dodávat skutečný vitamín A, ale jen posílí trend vytlačování jejich rodičů z hospodářství do otřesných slamů. Vitamín A Vagary [Rozmary vitamínu A], (více ke “zlaté” rýži i zde)

 

Velikým tématem je jistě možnost určit si pohlaví dítěte, a to nejen v zemích s konfuciánskou či jinou patriárchární kulturní tradicí (kde preference chlapečků v některých končinách končívá až tragicky pro dítě ženského pohlaví, ale i pro demografický vývoj), ale byli bychom pokrytečtí, kdybychom si nepřiznali, že toto téma projíždí hlavou i nám v naši západní kultuře.

Jako téma pro své psaní si ho vyhmátla i švédská spisovatelka českého původu Kateřina Janouch (-ová), která napsala čtivou knížku Dcera na přání, kde touha hlavní emancipované hrdinky po dceři zavání rizikem až jakéhosi přenesení postavy ztracené matky (babičky) na svou vlastní dceru, jejíž příchod na svět má mít pro ní cosi hojivého.

Je zcela lidské a pochopitelné, když lidé mají nějaké vědomé či podvědomé přání zharmonizovat či vyvážit své rodinné prostředí (dokonce i homosexuálové se prý ale nakonec polarizují a jeden z nich hraje spíš toho submisivnějšího a druhý dominuje, takže proč nebýt proti adopcím dětí z dětských domovů těmito páry…) tím, že se jim narodí děti mužského i ženského pohlaví dle potřeby. Samotné pohlaví harmonii ale jistě nezaručí. Jistě je něco jiného, když člověk podlehne až určité obsesi po dcerce či synkovi, začně být dokonce vůči svému okolí nepřející, nesnášenlivý a závistivý a neuvědomuje si, že tak ubližuje nejvíc sám sobě (vlastně stresem snižuje dokonce onu možnost početí jakéhokoliv dítěte se 49% šanci na dívku či 51% šanci na chlapečka). “Bude těžké stát vedle ní a dívat se, jak její dcera roste, nedokážu se smířit s tím, že má Tereza něco, po čem já celým srdcem toužím. Nenáviděla jsem se za tyhle svoje myšlenky, ale  prostě jsem si nemohla pomoct.” Možná si neuvědomujeme vždy, že můžeme tak zraňovat ty děti, které již máme (touhu si vztahují na sebe),  nebo ještě nemáme, které ať se narodí s jakýmkoliv pohlavím, tak určitě chtějí být především bezpodmínečně přijímány a milovány. Možná ve víru všedních dní zapomínáme být vděčnost za dar, kterým jsou děti jakéhokoliv pohlaví jako takové, ať už jsou to třeba 3 princezny nebo 3 králevici jako v pohádce. Po splněné touze se ukáže někdy zase další touha, o čemž Kateřina Janocuhová píš v jedné eseji: … Má dcera nikdy nebude mít sestru. Naše rodina bude už napořád překypovat testosteronem, bude plná chlapců. Existuje poučná epizoda z tv seriálu Domeček na prérii, v němž 4. dítě-syn nadšeného otce, narozený po třech sestrách umírá a nechybí málo a také druhorozená dcera, která na něho žárlila a po tomto hříchu (který “možná” způsobil jeho smrt) doufá, že když ona umře, vrátí se bratříček z Nebe zpátky domů…

Mám pocit, že ve své knize autorka přece jen nevyzdvihla dostatečně důležitost narození zdravého dítěte jakéhokoliv pohlaví a dělání opravdového maxima i před početím pro jeho optimální zdraví včetně dělání věkových odstupů mezi sourozenci kvůli rekonvalescenci matky, pro kterou těhotenství a kojení znamená zvýšené nároky na živiny.             Tak například vitamín A je podle Sally Fallonové “koncertní mistr na vývoj plodu…” (díky němu stabilně a správně roste, tělo matky vstřebává minerály, tráví bílkoviny atd.)  A nyní se podělím ještě o další informace: Primitivní národy ho přijímaly v hodnotě asi 50 000 jednotek denně z přirozených potravin. Jak je možné, že se neotrávili, když nám odborníci na výživu játra, jež jsou na něho bohaté,  v těhotenství zakazují? Odborníci mají pravdu, ale nejde o celou “pravdu”.  Ledaže se na vitamín A díváme izolovaně  jako na retinol v kapsli či přidaný třeba do margarínu, (protože v rostlinných olejích se přirozeně nenachází) a nikoliv jako na vit. A-komplex se spolučiniteli (vit. D) v přirozeném  jídle. Člověk by mohl přijímat skutečně víc vitamínu A ke svému ještě většímu nutričnímu přínosu (aniž by se jim přiotrávil – já jsem sama nejspíš zářný příklad překračující i v těhotenství mnohonásobně DDD-den. dopor. dávky), pokud by ho přijímal ještě se spolučinitelem, a sice  vitamínem D, s nimž působí synergicky, a to v adekvátním ideálním poměru 1:5 (D:A). Takže problém není v oleji z tresčích jater jako takovém (před nimž možná některé hlasy varují), ale v jeho kvalitě a způsobu zpracování včetně manipulace s jeho vitamíny v něm a měnění jejich vzájemných poměrů. Problém podle mně nejsou ani játra s vitamínem A, ale to, jak jsou připravena – zda jsou připravena na kvalitní slanině. Ta totiž působí s játry synergicky, protože obsahuje vitamín D. 


Chytrá slanina – další sójová napodobenina jídla, tentokráte dokonce slaniny, jejíž nutriční hodnotu, je-li slanina kvalitní, nemůže nahradit. Osobně bych ji nikdy nejedla. Jde o nepochopení nutriční hodnoty pravé slaniny a liberální legislativu, která název “slanina” pro tento výrobek povolila.

(Pozor !:  V USA se už vyrábí dokonce sójová napodobenina slaniny jménem Smart Bacon propagována jako:..vřelá chuť slaniny do světa vegetariánů...” Tento produkt “sójového průmyslu” obsahuje tyto ingredience: sójový proteinový izolát, pšeničný lepek, příchuť kouře, příchuť grilování (ze slunečnicového oleje), kvašená rýžová moučka, kyselina citronová……Už proto, že se jedná o moderní sójový výrobek (viz Pozor sója), jistě není radno ani u nás toto jíst, i když to někomu chutná “jako” slanina, jinému jako kus velké žvýkačky. Nebude působit synergicky s játry. Téma slaniny a dusitanů, způsobů uzení by bylo na další článek. Více k sójové slanině v 13. svazku ze 3. listopadu 2012 Moudré tradicev jídle, zemědělství a umění léčit v článku na str. 73 od Kaayly T. Danielové, PhD, autorky knihy: Celý příběh o sóji: Stinná stránky americké oblíbené zdravé potraviny. (The Whole Soy Story: The Dark Side of America’s Favourite Healthy Food)

Sally Fallonová s dr. Enigovou považují vitamín A za “koncertního mistra” při vývoji miminka v břiše maminky…

     Tragédií této nemístné obavy z toxicity vitamínu A je, že dovedla doktory k tomu, že radí těhotným ženám, aby se vyhýbaly potravinám obsahujícím vitamín A a rodičům, aby nedávali svým miminkám olej z tresčích jater. A přesto první knihy o krmení těhotných žen a dětí doporučovaly těhotným ženám štědré dávky oleje z tresčích jater a častou konzumaci jater a dvě čajové lžičky oleje z tresčích jater denně miminkám od třech měsíců. Většina našich zdravotních problémů by se vyjasnila velice rychle, pokud by se obyvatelstvo vrátilo k pojídání jater a dalo se na používání oleje z tresčích jater – naši nejlepší superpotraviny, se píše ve stati Sága o vitamínu A od Sally Fallonové a dr. Mary G. Enigové). Dalšími posvátnými potravinami vůbec k otěhotnění jsou (dle Nadace Westona A. pricea) pro OBA rodiče aspoň 3 měsíce před početím: plnotučné syrové mléko od krav, co se pásly na pastvině (kde jinde…?), vajíčka od slepic, co se pasou také na trávě, jednou týdně játra na slanině,  kvalitní olej z tresčích jater s poměrem D a A (1:5), kostní vývary, zelené listy (i lístečky bylinek) s kyselinou listovou. Nevhodné jsou sójové moderní výrobky narušující fungování štítné žlázy, kofein, hrášek (dle Inda dr. S. N. Sanyala obsahuje antifertilní látku m-xylohydroquinon, str. 394 v Nourishing Traditions, nebo Cent African Journal of Medicine 1993; 39(3):52-6.)  atd. (Více k tématu na stránkách Pěkná miminka – Beautiful babies, nebo blog NourishedKitchen)

Vycházejí už i knihy o výživě miminek a před početím čerpající z poznatků Pricea i Sally Fallonové. Kolik ale autorů většiny knih o výživě malých dětí, které máme na pultech knihkupectví, četl Výživu a fyzickou degeneraci od dr. Westona A. Pricea? Ještě pořád by pak tvrdili, abychom byli zdravější, že musíme jíst raději vegetariánštější stravu, když žádná ze 14 zdravých kultur navštívených zubařem Priceem vegetariány nebyli?

Pan zubař Price by třeba těhotné ženě nejen nezakázal jíst játra (ani kachní) se slaninou, ale doporučil by jí je jíst dokonce alespoň jednou za týden. Já sama jsem je sice tak často nejedla, ale určitě jsem se jim nevyhýbala, ani letnímu máslu, jistě s velmi vysokým obsahem vitamínu A, z něhož jsem se také neotrávila já ani dítě (Pozor!: čtenář tohoto blogu nese sám zodpovědnost za své zdraví po případné konzultaci s oficiálními odborníky na zdraví, jako jsou lékaři, výživáři a dbá na kvalitu potravin s vitamínem A a D. atd.) Velice zajímavý článek s vysvětlením k této posvátné potravině, jakými jsou játra ( které si některé národy dokonce rituálně přikládaly před konzumací na oči, aby dobře viděli a jednou i jejich ještě nenarozené děti) je odborná stať  Sága o vitamínu A (Vitamin A Saga) a  je možné jí najít na stránkách Nadace dr. Pricea v angličtině. (A jiné texty zde již totiž hovořily o obtížnosti konverze karoténů na vitamín A, že bychom té mrkve museli sníst opravdu hodně, neboť 4-6 jednotek B-karotenu se přemění na 1 jednotku vit. A, a to ještě za optimálních podmínek). To už jsem ale zabrousila do podrobností a to by musela Kateřina Janouchová napsat knihu ve zcela jiném žánru. ” Ve všech časopisech se píše, že je nejpraktičtější mít dvě děti těsně po sobě…” se píše v knize Dcera na přání, což hrdinku potvrzuje v jejím “tlačení na pilu”…K této větě v knize není její bližší komentář, hlavní postava, posedlá dcerou ještě dřív než se narodí druhý syn (díky ultrazvuku ví, že to bude chlapeček), s tím souhlasí.

V jednom rozhovoru na otázku, jak Švédové snášejí zimní měsíce, jak to působí na jejich psychiku, řekla spisovatelka Kateřina Janouchová něco v tom smyslu, že šíleně, …to proto všichni Švédové na zimu emigrují do Thajska. Jenže moment! Zkusme se nad tím trochu zamyslet.

Copak příroda nás zasadila do takových podmínek, které na nás působí “šíleně”, které jsou pro nás nepřijatelné, pro které se naše tělo není schopno uzpůsobit?  Copak Příroda a evoluce počítaly s tím, že třeba Eskymák “špatně snáší zimu” a tak se prostě sebere a odletí si jako stěhovavý pták do teplých krajin, nebo že Afričan bude špatně snášet horko, tak si zaletí někam na léto do Skandinávie? Měla bych pro cesty Švédů do Thajska možná (?) vysvětlení: jedním z nich je jistě určitý konzumerismus spojený s moderní turistikou a ta vždy stojí za hřích a “špatné” snášení zimy je jistě dobrou výmluvou. Jistě má paní spisovatelka pravdu s tím špatným snášením zimy. Jenomže jde o to, co když možná je to spíš jen symptom(který se výlety do Thajska “léčí” pomocí moderní techniky [existencí letadla]) toho, že jistě i k nim se dostala moderní a pro Švédy netradiční strava (pizza, hot-dogy, rostlinné oleje) bez dostatku vitamínu D z kvalitních živočišných tuků (plus méně pobytu venku), který je jedním z faktorů, jež před depresí chrání (Srov. Sally Fallon, Nourishing Traditions). I tam se snaží dietologové vést politicky korektní kampaň za domněle zdravou stravu – doporučovat méně živočišných tuků jako takových,  zato margaríny – dokonce nízkotučné. Ne vždy s tím u švédských zákazníků asi pochodí. Ti ale stejně velmi holdují sladkostem, sladkému pečivu atd. V sousedním Norsku měli dokonce loni kolem Vánoc máslovou krizi, zemedělská politika asi nechtěla s tak velkou poptávkou po másle počítat…Každopádně bych se měla někdy vypravit podívat se do Švédska, přinejmenším ty olivovníky musejí stát za vidění.

—————————————————————————–

A tady je pár postranních sloupků z knihy Vyživující tradice a především z dlouhé stati Vitamin A Saga, některé jsou uvedeny v knize Vyživující tradice, některé jsme vybrala sama přímo ze stati:

Za optimálních podmínek mění lidé karotény na vitamín A v traktu tenkého střeva působením žlučových solí a enzymů štěpících tuky. Jenže přeměna karotenů na retinol je zřídka optimální. Diabetici a ti, kteří mají oslabenou funkci štítné žlázy – skupina, do které patří přinejmenším polovina dospělé americké populace – není schopna učinit přeměnu vůbec. Děti činí tuto proměnu velmi špatně a miminka vůbec – musejí získat své vzácné zásoby vitamínu A z živočišných tuků – a přesto je nízkotučná strava často dětem doporučována. Namáhavé fyzické cvičení, přemíra konzumace alkoholu, nadměrná konzumace železa (především z “o minerály obohacené” bílé mouky a snídaňových cereálií) , používání řady populárních léčiv, nadměrná konzumace vícenenasycených mastných kyselin, nedostatek zinku a dokonce chladné počasí může ztížit konverzi karoténů na vitamín A. Stejně tak nízkotučná dieta. Karotény se přeměňují působením žlučových solí a velmi málo žluči se dostane až do střeva, když je v jídle málo tuku. Požitkář, který si dá na zeleninu máslo a přidá si smetanu do polévky a guláše, je moudřejší, než si myslí. Máselný tuk stimuluje vyměšování žluči potřebné k přeměně karoténů ze zeleniny na vitamín A a zároveň dodává velmi snadno vstřebatelný opravdový vitamín A. Vícenenasycené oleje také stimulují vyměšování žlučových solí, ale mohou způsobit rychle zničení karoténů, leda že jsou přítomné antioxidanty. Vitamín A Vagary [Vrtochy vitamínu A]

Objevení vitamínu A a dějiny jeho aplikování na poli lidské výživy je příběhem statečnosti a brilantního díla, příběhem, který představuje spojení toho nejlepšího z vědeckého bádání s kulturními tradicemi světa. A podřízení těchto znalostí diktátům potravinářského průmyslu nám poskytuje smutnou lekci o tom, jak použití moci a vlivu zatemňuje pravdu…Vitamín A Vagary [Vrtochy vitamínu A]

Jezte mrkev kvůli vitamínu A”. Takovéto tvrzení, které se nachází v mnoha populárních dietách a knihách o výživě, vytváří dojem, že požadavkům organismu ohledně této esenciální živiny se dá vyhovět pouze pomocí rostlinných potravin, jako je mrkev, dýně, tmavá listová zelenina a oranžově zbarvené ovoce. Nízkotučná škola výživy má ohromný prospěch z toho, že veřejnost má jen vágní povědomí o vitamínu A, jelikož skupina živin rozpustných v tucích zvané karoteny nejsou pravým vitamínem A, ale přesněji se nazývají provitamín A. Pravý vitamín A neboli retinol se nachází pouze v živočišných produktech, jako je olej z tresčích jater, játra a jiné orgánové maso, máslo, smetana, ryby a rybí jikry, korýši a živočišné tuky. Tato skutečnost je jasně formulována v prestižním Merckově indexu (encyklopedii vydávané od roku 1889 americkou farmaceutickou společností Marck & Co., pozn. překl.): Vitamín A je pouze v živočišných potravinách. Vitamín A Vagary [Vrtochy vitamínu A]

V komunitách třetího světa, které přišly do styku se Západem, nedostatek vitamínu A je rozšířen a přispívá k vysoké dětské úmrtnosti, slepotě, zakrnění, kostním deformacím a náchylnosti k infekcím. Toto se objevuje i v komunitách, které mají přístup ke spoustě karoténů ze zeleniny a ovoce. Nedostatek kvalitních mléčných produktů, odmítání orgánového masa jako staromoní a nezdravé a nahrazování živočišných tuků rostlinnými oleje vše přispívá k fyzické degeneraci a utrpení národů Třetího světa.Vitamín A Vagary [Vrtochy vitamínu A]

Jedním z aspektů vitamínu A, který si zaslouží větší pozornost, je jeho role ve využívání bílkovin. Kwashiorkor je stejně tak nemocí z nedostatku vitmaínu A vedoucí k poškození vstřebávání bílkovin, jako výsledkem absence bílkovin ve stravě. Druhy stravy bohaté na bílkoviny a s nízkým obsahem tuků jou obzvlášť nebezepečné, protože konzumace bílkovin rychle vyčerpávý zásoby vitamínu A. Děti vychované vychované na nízkotučné dietě s vysokým obsahem bílkovin často zažívají rychlý růst.   Výsledky – vysocí, krátkozrací, vytáhlí jedinci s přetěsnanými zuby a špatnou kosterní strukturou, takový syndrom Ichaboda Cranea (literární postava učitele z příběhu Legenda o Ospalé díře, který mohl jíst mnoho jídla a pořád byl hubený “jako tyčka”, pozn. překl.) – jsou součástí neměnného inventáře Ameriky. Nízkotučná strava s vysokým obsahem bílkovin může dokonce způsobit slepotu, jak k tomu jednou došlo v Guatemale, kde v rámci programu potravinové pomoci bylo darováno velké množství instantního odtučněného sušeného mléka.  Lidé, kteří konzumovali sušené mléko, oslepli. Primitivní národy chápaly tento princip instinktivně, to proto nikdy nejedli libové maso, ale vždy konzumovali vnitřnosti zvířat, která jim sloužila za potravu. Vitamín A Vagary [Vrtochy vitamínu A]

Na formálním obědě, který hostila Hilary Clintonová, ředitelé korporací a vedoucí různých skupin, které humanitárně pomáhají, oznámili svůj cíl, že ukážou “domorodým potravinářským společnostem…jak přidávat vitamín A do potravin, které jedí lidé s nízkým příjmem.” Jinými slovy vitamín A se bude používat k propagaci průmyslově zpracovaných potravin pro vesničany v Africe a v Asii pod rouškou humanitární pomoci. Lidé s nízkým přijmem v Americe jedí margarín a jiné průmyslově zpracované potraviny, ale lidé Třetího světa s nízkými příjmy jedí potraviny vypěstované rolníky a zpracované místními řemeslníky. A když lidé odmítnou průmyslově zpracované potraviny, “velké zbraně” vymyslí další strategii – geneticky modifikovanou rýži, která by produkovala karotény. Ti, co propagují tak zvanou “zlatou” rýži jako řešení problému s vitamínem A jsou buď žalostně neinformovaní nebo nestoudně zkorumpovaní. Zlatá rýže obsahující karotény nemůže dětem Třetího světa poskytovat skutečný vitamín A, ale jen posílí trend vytlačování jejich rodičů z farem do otřesných slamů. Vitamín A Vagary [Vrtochy vitamínu A]

Odborníci zvláštního výboru Senátu tvrdí, že země s vysokým příjmem živočišných tuků mají větší výskyt rakoviny prsou a tlustého střeva. Toto prostě není pravda. Ve skutečnosti opak se zdá být pravděpodobnější.Vezměte si jako příklad Finsko a Nizozemsko. Jejich denní spotřeba živočišných tuků na hlavu je stejná. Jenže Holanďané konzumují čtyřikrát více rostlinných tuků než Finové a mají dvakrát vyšší výskyt rakoviny tlustého střeva a prsou. Daly by se citovat mnohé další příklady. Enigová a spolupracovníci na Univerzitě v Marylandu udělali statistické rozbory stejných dat USDA spoléhajících se na Senátní výbor. Zjistili “silnou významnou negativní korelaci…u živočišného tuku vůči celkové úmrtnosti na rakovinu a výskytu rakoviny prsou a tlustého střeva.”Jednoduše řečeno pravděpodobněji dostanete rakovinu z rostlinného tuku, jako je margarín, než z živočišného tuku, jako je máslo. “Negativní korelace” znamená, že navzdory tomu, co řekli experti, máslo a jiné živočišné tuky mohou před rakovinou chránit! William Campbell Douglass, MD The Milk Book

Finský národ má v průměru nejvyšší cholesterol na světě. Podle obhájců myšlenky stravy pro srdce, je to kvůli finskému na tuky bohatému jídlu. Odpověď ale není tak jednoduchá. Předvedl to dr. Rolf Kroneld, který srovnal obyvatelé vesnice Inio blízko Turku s obyvateli severní Karelie a jihozápadího Finska.

Domněle zdravá kampaň udeřila v Iniu. Spotřeba margarínu tam byla dvakrát tak větší a spotřeba másla jenom poloviční, než jaká byla na jiných místech. Lidé v Inio také dávali přednost odstředěnému mléko před tučnějším mlékem. Obyvatelé na jiných místech nikoliv. Jenomže nejvyšší hodnoty cholesterolu naměřili v Inio. Průměrná hodnota u mužských obyvatel Inio byla 283, na dvou dalších místech 239 a 243 mg/dl. Pokud jde o ženy rozdíl byl ještě větší. Uffe Ravnskov, MD, PhD The Cholesterol Myths

Tělo pravděpodobně potřebuje jak živočišné tak rostlinné tuky, aby si udrželo dobré zdraví. Studie vedena mezi chlapci ve Rwandě v Africe, vegetariánským obyvatelstvem z nutnosti, zjistila, že vstřebání karoténu dětmi, záviselo na množství tuku ve stravě, nikoliv na množství snězeného karoténu. Zjistilo se také, že nízký příjem tuků vede ke špatnému vstřebávání jak karotenoidů tak preformovaného vitamínu A. Když se do jejich vegetariánské stravy přidalo malé množství (živočišného) tuku, výsledkem bylo zlepšení ve střebání karoténu a hladina vitamínu A se zvýšila. H. Leon Abrams Vegetarianism: Antropological/Nutritional Evaluation [Vegetariánství:Antropologické a nutriční hodnocení]

Je velice nemoudré…být závislý na rostlinných zdrojích vitamínu A. Tato životně důležitá živina je potřebná pro růst a opravu tělesných tkání; pomáhá chránit sliznice úst, nosu, krku a plic; podporuje vyměšování trávicích šťáv potřebných pro správné trávení bílkovin; pomáhá stavět silné kosti a zuby a zdravou krev; je nezbytný pro dobrý zrak; pomáhá s tvorbou RNA (kyselina ribonukleová, p. př.); přispívá ke zdraví imunitního systému. Neodstatek vitamínu A u těhotných matek má za výsledek potomka s očními vadami, posunuté ledviny, zaječí pysk, rozštěp patra a srdeční anomálie a anomálie krevních destiček. Vitamin A Vagary [Vrtochy vitamínu A], str. 517


——————————————-

Odkazy:

http://www.kavaveznamenitouhy.cz/povidky/katerina-janouchova/

http://svedske-listy.blog.cz/

Vitamin A Toxicity – What You Need to Know

conscious conception: foods for fertility

http://www.foodrenegade.com/babies/

http://zpravy.idnes.cz/kam-zmizelo-vsechno-maslo-skandinavci-nemaji-z-ceho-pect-cukrovi-pxw-/zahranicni.aspx?c=A111214_175657_zahranicni_abr

http://www.severskelisty.cz/noviny/uda0771.php

http://www.sweden.se/eng/Home/Lifestyle/Food-drink/Swedish-culinary-classics/

 

 

Oct 042012
 

“Život ženy vždycky poznamenají děti, ať už se narodí, nebo nenarodí…, ať už nevyrostou…” Markéta Zinnerová (13. komnata M. Zinnerové, Česká TV)

Pozn. překl.: Na úvod před kapitolou z knihy Vyživující tradice bych ráda zmínila to, co pro některé zoufalé a zničené může být to nejdůležitější a nejnadějnější v životě, a sice že ryby či nejlépe rybí tuk a ještě lépe – fermentovaný olej z tresčích jater (a ještě nejlépe společně s máselným tukem od krav, co se pasou ne zelené louce) je superpotravinou  pro OBA rodiče před početím dítěte samozřejmě s vyloučením průmyslově zpracovaných potravin (zejména cukru a bílé mouky – špagety apod.). Můj osobní názor, který zde jen pro informaci sděluji (neradím), je, že kvalitní olej z tresčích jater a kvalitní máslo “z trávy” je první volba (před hormonální léčbou, která možná nese zvýšení rizika rakoviny prsu atd. v pozdějším věku) při problému s otěhotněním, když je příčina neplodnosti “neznámá” (záhadná) nebo se svádí na vyšší věk matky (přesnější by asi bylo říci, že příčinou není věk jako takový, ale také čas, který měla žena i muž na poškozování svého těla špatným životním stylem a stravováním…) Dalšími potravinami pro OBA rodiče aspoň 3 měsíce před početím jsou: plnotučné syrové mléko od krav, co se pásly na pastvině (kde jinde…?), vajíčka od slepic, co se pasou také na trávě, jednou týdně játra na slanině, olej z tresčích jater s poměrem D a A (1:5), kostní vývary, kyselina listová v zelených listech bylinek a zeleniny, obejít se bez moderních sójových výrobků (tófu, maso, sojanéza apod.), žádný alkohol. Více k tématu na stránkách Pěkná miminka (Beautiful babies), nebo zde na Nourished Kitchen.

Bylinářka Susun Weedová samozřejmě má po ruce spoustu rad, k;terým je čtyřicet a ještě nemají děti – od čajů z kopřivy, sušených květů červeného jetele, kávy raději z pražených kořenů pampelišky a tinktury z buřiny srdečníku (vše je nutné zkonzultovat se zkušeným bylinářem), až po meditaci k pramatkám, které sice své první dítě nerodily ve čtyřiceti, ale jedno z pozdějších se jim běžně rodilo mezi 40-50 lety: ” …zavřete své oči a vyvolávejte ducha své pra pra pra pra pramatky, pak se usmějte…”.

Olej z tresčích jater a kvalitní (rozuměj “z trávy”) máslo je i prevencí nošení brýli u malých dětí, které se již narodí s oslabeným zrakem, i tedy pro maminky, které problém s otěhotněním nemají. Zdá se mi, že v poslední době prohlášení “To je dědičné…”  se příliš často užívá v případech, kdy se pouze dědí určitý druh stravovacích návyků nebo vzorců chování či myšlení, které vede ke zdravotním problémům. Větu “to je dědičné” v mnoha případech lze jistě nahradit “Nevím” nebo možná “Už vím více”…, po přečtení knihy Zubaře Pricea Výživa a fyzická degenerace, Vyživujících tradic od Sally Fallonové, nebo třeba jen po přečtení kapitoly Ryby a především postranního sloupku na této stránce níže… vitamín A je podle Sally Fallonové “koncertní mistr na vývoj plodu…” (díky němu stabilně a správně roste, tělo matky vstřebává minerály, tráví bílkoviny atd.)  A nyní se podělím ještě o další informace: Primitivní národy ho přijímaly v hodnotě asi 50 000 jednotek denně z přirozených potravin. Jak je možné, že se neotrávili, když nám odborníci na výživu játra, jež jsou na něho bohaté,  v těhotenství zakazují? Odborníci mají pravdu, ale nejde o celou “pravdu”.  Ledaže se na vitamín A díváme izolovaně  jako na retinol v kapsli či přidaný třeba do margarínu, (protože v rostlinných olejích se přirozeně nenachází) a nikoliv jako na vit. A-komplex se spolučiniteli (vit. D) v přirozeném  jídle. Člověk by mohl přijímat skutečně víc vitamínu A ke svému ještě většímu (optimálnějšímu) nutričnímu přínosu (aniž by se jim přiotrávil – já jsem sama nejspíš zářný příklad překračující i v těhotenství mnohonásobně DDD-den. dopor. dávky), pokud by ho přijímal ještě se spolučinitelem, a sice  vitamínem D, s nimž působí synergicky, a to v adekvátním ideálním poměru 1:5 (D:A). Takže problém není v oleji z tresčích jater jako takovém (před nimž možná některé hlasy varují), ale v jeho kvalitě a způsobu zpracování včetně manipulace s jeho vitamíny v něm a měnění jejich vzájemných poměrů. Problém podle mně nejsou ani játra s vitamínem A, ale to, jak jsou připravena – zda jsou připravena na kvalitní slanině. Ta totiž působí s játry synergicky, protože obsahuje vitamín D.

     Tragédií této nemístné obavy z toxicity vitamínu A je, že dovedla doktory k tomu, že radí těhotným ženám, aby se vyhýbaly potravinám obsahujícím vitamín A a rodičům, aby nedávali svým miminkám olej z tresčích jater. A přesto první knihy o krmení těhotných žen a dětí doporučovaly těhotným ženám štědré dávky oleje z tresčích jater a častou konzumaci jater a dvě čajové lžičky oleje z tresčích jater denně miminkám od třech měsíců. Většina našich zdravotních problémů by se vyjasnila velice rychle, pokud by se obyvatelstvo vrátilo k pojídání jater a dalo se na používání oleje z tresčích jater – naši nejlepší superpotraviny, se píše ve stati Sága o vitamínu A od Sally Fallonové a dr. Mary G. Enigové).  Pí Sally Fallonová a vůbec její nadace nedoporučují rybí tuk, nýbrž tuk z rybích JATER!, protože rybí tuk by zatěžoval tělo vícenenasycenými mastými kyselinami, kdyžto tuk z rybích jater obsahuje vitamín A, D, AA, DHA, více na http://nourishedmagazine.com.au/blog/articles/distended-abdomen-bone-broth-calcium-deposits-hemp )

(VD)

 

RYBY

Sally Fallonová a Mary G. Enigová, PhD (Přeloženo z knihy Nourishing Traditions)

 

Tak v tomto potoku jménem Desinka, který hypnotizuje děti, pod kameny má larvy jepic atd, jsme před měsícem uviděli opravdového raka. Vlastně jsem ho viděla poprvé v životě živého. Ne vždy mám u sebe kameru, ale jeho obraz mám v živé paměti. Plavat bleskově rychle mu moc nešlo, však mu jen přejeme, ať je ho víc…

Pro většinu Američanů je ryba jídlem v restauraci. Málo z nich ví, jak si ji připravit doma a průměrnému americkému dítěti nechutná. Je to politovánihodná situace, zvláště když jsou dnes ryby snadno k dostání na našem trhu. (S tím středoevropským je to horší, pozn. překl.)

Ryba je onou zdravou znamenitou potravinou (samozřejmě s výjimkou těch, kteří jsou na ní alergičtí). Když dr. Weston A. Price cestoval po světě a studoval tradiční národy žijící na domorodé stravě, objevil, že ti, kteří jedli mořské potraviny se těšili nejlepšímu zdraví, jak odhalila nepřítomnost zubních kazů, šířka zubního patra a celkový  stav pohody. Ti, co jedli ryby, měli tlustší (silnější)  kosti a lepší kosterní strukturu než skupiny, které jedly červené maso. (Skupiny na převážně vegetariánské stravě se umístily až na třetím místě ve všech kategoriích, podle nichž dr. Price dobré zdraví určoval.)

Konzumace ryb podporuje výborný růst a kostní strukturu, chrání také před degenerativními onemocněními tak vládnoucích v naší moderní době. Ve studii provedené v Nizozemsku vědci zjistili, že pouze jedna porce ryb týdně značně snižuje výskyt koronární srdeční choroby. Všechny oceánské ryby jsou vynikajícícm zdrojem makrominerálů a stopových prvků, všech, které potřebujeme, existují v bezbřehých oceánech. Mořská potrava je našim jediným jistým zdrojem, jak je všechny získat.

Makrela, ančovička a sleď jsou obzvlášť bohaté na minerální živiny. Masné ryby z mořských hlubin, jako je losos, tuňák a mečoun, jsou dobrým zdrojem omega-3 a jiných mastných kyselin s dlouhým řetězcem. Nejdůležitější je, že ryby a všechna mořská potrava jsou vynikajícím zdrojem v tucích rozpustných vitamínů – A a D. Nezapomeňte na to, že dr. Price zjistil, že příjem těcho dvou esenciálních živin byl mezi izolovanými skupinami, jaké studoval, desetkrát vyšší než u Američanů ve 30. letech. Dnes je tato nerovnost téměř jistě větší, jelikož lidé na Západě snížili svou spotřebu živočišných tuků.

V posledních letech bylo mnoho lidí přesvědčeno, aby se ryb vzdali kvůli zprávám o kontaminaci rtutí. Kontaminace rtutí je nebezpečná, když člověk jí ryby z pobřežních vod blízko průmyslových oblastí nebo z kontaminovaných sladkých vod. Z tohoto důvodu vám radíme, abyste se vyhýbali sladkovodním rybám, leda že jste si jistí jejich původem, především sumci, kapru (kapři jsou obvykle vykrmováni [podobně jako kuřata či jiná zvířata ve velkochovech]na sádkách v nejlepším obilím, ale obvykle obilnými krmnými směsemi K1, K2, K3, o obilí, sóji a kukuřici autorky píšou, že narušují nutriční hodnotu tuku, především snižují obsah omega-3 mastné kyseliny, zejména její poměr vůči omega-6 mastné kyselině, což je možná další důvod k vyhýbání se “kaprům”, kteří by se jinak v přiměřeném počtu mohli na dně rybníka akorát pást a jejichž růst by byl značně pomalejší, ale tuk pak zdravější. Ale budiž, je to jen jednou za rok, jenže další obavu mám z kvality vody v některých rybnících, do nichž se zejména po deštích mohou dostávat splašky ze stříkaných polí, někdy i s ornicí, takže je pak třeba brzy rybník znovu odbahnit, pozn. překl. ) a jiným mrchožroutům a vyhýbali se přílišné konzumaci měkkýšů.

Ale budiž, kapr bývá jen jednou za rok, ale dá se v souvislosti s kaprem hovořit s logikou, že je to ryba a že ryby jsou přece zdravé, a tož jezte rybu kapra? Jak chutnali a jakou měli kvalitu kapři na stole z dob Jakuba Krčína z Jelčan a jakou mají někteří dnes?

Ty ryby, které se živí podél pobřeží, jako je mořský jazyk a platýs, mohou být kontaminovány polychlorovanými bifenily. Nemusíte mít obavy z hladiny rtuti u hlubokomořských ryb, jako je losos, tuňák a mečoun, nebo z mořského jazyka či platýse, kteří pocházejí z relativně čistých vod, jako jsou vody Severního Atlantiku. Malé množství rtuti se obvykle v těchto rybách nachází přirozeně a tyto ryby obsahují látky, které se s rtutí vážou, aby ji z těla vyvedly. Rybám z farem je nejlépe se vyhýbat. Jejich profil mastných kyselin nebude tak dobrý jako u divokých ryb, a obvykle se jim dává nesprávná potrava, jako jsou sojové granule obsahující rezidua pesticidů. Lososům na farmách se ve skutečnosti podává barvivo, které jejich maso zbarví růžově!

Pokud jste si ještě nevypěstovali umění přípravy ryby, ale přejete si začít, radíme vám začít s jednoduchými postupy, jako je osmažená fileta z mořského jazyka nebo grilovaný losos, tuňák nebo mečoun.. Nezabere to na přípravu dlouho a téměř okamžitě je přijmou děti a ti, co se rybám zarytě vyhýbají. Mohou se podávat jen tak nebo s různým množstvím příloh vyjmenovaných v kapitole o omáčkách a přílohách. (strana 136). Povolujeme nebílenou bílou mouku v malém množství na zhnědnutí a na obalení.

Po těchto jednoduchých receptech můžete postoupit výš k našim receptům s pergamenovým papírem a zabalováním do listů. Mnoho tradičních společností připravuje ryby tak, že si je balí do listů a dusí v uhlících ohniště. Tato metoda nejlépe uchovává živiny a chrání ryby před možnými karcinogeny.

Klasické gurmánské recepty volají po ztracených rybách ve vývaru a poté vyvařením vývaru, aby se udělala chutná omáčka. Máslo či smetana nebo bujón se pak přidají. Tyto na želatinu bohaté omáčky jsou snadno stravitelné a prostě plné minerálů (z koncentrovaného vývaru) a v tucích rozpustných vitamínů (ze smetany a másla). Ztracené ryby se mohou udržet v teple v zapnuté troubě, přikryté kouskem pergamenu nebo voskovaného papíru až půl hodiny, zatímco se omáčky vyvařuje a houstne a zatímco si sníte první chod. (Viz O omáčkách se základem ve vývaru, strana 126.)

Ryby, aby byly dobré, musejí být čerstvé. Pečlivě se podívejte na oči a žábra ryb, které kupujete – oči by měly být jasné, ne skelné, a žábra by měla být červená. Vždycky se ptejte prodavače v rybárně, kdy jeho ryby přišly. Pokud mu ryba ležela ve vitríně víc než den, nekupujte ji.

Je dobré iniciovat ve vaší domácnosti zvyk podávat ryby alespoň jednou týdně a doufáme, že různorodost receptů představených v této kapitole, vybraných z různých kuchyní, vám tento cíl usnadní. Možná budete chtít připravit speciální zákusek ke stejné večeři, pokud vaše děti potřebují přemluvit. Žádná ryba, žádný zákusek je dobrým pravidlem. Ryby podávejte v den, kdy je nakoupíte, abyste si zajistili jejich čerstvost.

———————————–

 

Fermentovaný olej z tresčích jater v biokvalitě (Blue Ice) je údajně 100% syrový (protože je fermentovaný), ve 2 ml na den je poměr mezi vitamínem A a D zhruba 5:1 (vit A iu 3750 ku vit D iu  760), spolu tyto vitamíny fungují synergicky (vylučují svou toxicitu, zkrátka tito kamarádi spolu spolupracují, ale do party si vitamín D bere i vitamín K2, D pomáhá vápník absorbovat, K2 ho naviguje na správná místa). Kvůli příjmu izolovaného vitamínu D by se z jater vyčerpával vitamín A (aby třeba nevznikaly ledvinové kameny, žlučníkové kameny), vit A před nimi tedy chrání působením na určité bílkoviny ), ale vitamín K2 ze smetany krav na zelené pastvě dokonce  údajně odvádí nežádoucí vápník z těchto měkkých tkání (a dělá v něm tedy pořádek). Podle některých vědců hypervitaminóza  D (a s ní související převápnění, ledvinové kameny atd.) spíš souvisí se současným nedostatkem vit A a K2  a v tomto kontextu (vzájemné synergie těchto tří vitamínů) lze hýbat dokonce nahoru s “bezpečnou a terapeuticky užitečnou dávkou vitamínu D”. Jak jinak by šlo totiž objasnit to, že přírodní národy se zdravými rovnými zuby jak klávesnice od piána měly ve své stravě 10 x víc těchto vitamínů a netrpěli předávkováním…Přijímám tento olej, který obsahuje i D i A v maličkých dávkách společně s trochou kvalitního másla či ghí z pastvy. (Dají se v zahraničí dokonce již koupit  hotové namíchané preparáty). Vitamín D se stále těší pozornosti vědců a jistě se brzy dozvíme další poznatky…Vždyť pokud se něco financuje z veřejných zdrojů, laická veřejnost má právo na výsledky výzkumu stejně jako odborná obec. Můj osobní názor, který sděluji (neradím), je: kvalitní olej z tresčích jater je první volba (před hormonální léčbou) při problému s otěhotněním, když je příčina neplodnosti “neznámá”. Je i prevencí nošení brýli u malých dětí, které se již narodí s oslabeným zrakem.

Výše uvedená kapitola by se mi možná  četla lépe za pobytu v jiné než ve Středoevropské zemi, jakou je ta naše. V osobním životě jsem si zvykla na kvalitní fermentovaný bio  olej z tresčích jater, který je nejvhodnější podávat spolu s troškou másla či ghí “z pastvy“. Více o tomto oleji v brožurce nahoře Ke stáhnutí. V knize Vyživující tradice se o něm píše velice zajímavě: Nasycené tuky pomáhají dostávat DHA (ona slavná omega-3 mastná kyselina, pozn. překl.) do tkání, kam patří (potřebná kupř. pro vývoj oční sítnice u nenarozeného dítěte, pozn. překl.). To nám objasňuje, proč měl dr. Weston Price tak zázračné výsledky, když smíchal máslo bohaté na vitamíny a olej z tresčích jater dohromady na léčbu zubních kazů a mnoha jiných onemocnění.” (Nourishing Traditions, str. 237)  Podtrženo a zvýrazněnou autorkou blogu…

Další věcí je, že používám tzv. nerafinovanou a na slunci sušenou Keltskou sůl viz kapitola Sůl a dochucovadla. Kdo umíte francouzsky, zkuste zjistit, proč se Keltská sůl v oblasti Bretaně nevyrábí pro evropský trh…, někdy solímkopřivovou solí” (jak je zmíněno v textu o vitamínu B6…,sušené kopřivy umelu v mixéru na prášek a smíchám se suchou jemnou keltskou solí)

—————————————————-

Postranní sloupek z knihy Nourishing Traditions, strana 418:

Současný výzkum omega-3 mastných kyselin přinesl nové ocenění pro jednu z našich nejchutnějších ryb, které nám poskytují oceány a řeky – losos. Losos je úžasným zdrojem 18uhlíkové omega-3 mastné kyseliny linolenové, která nás pomáhá chránit proti srdečnímu onemocnění, vysokému krevnímu tlaku, mrtvicí, rakovině, artritidě, lupence, astma a autoimunitním poruchám. Losos také dodává některé omega-3 mastné kyseliny s delším řetězcem, jako je EPA a DHA (kyseliny eikosapentaenová a dokosahexaenová, pozn. překl.), které jsou velmi potřebné pro správné fungování mozku a očí. Odborníci radí, že odpovídající příjem EPA a DHA ve stravě těhotných žen předejde poruchám učení a problémům se zrakem, protože se povzbudí optimální vývin nervového systému.

Losos je také vynikajícím zdrojem vitamínu D – obsahuje ho víc než máslo, garnáti nebo játra. Dodává také uměřené množství jiných v tucích rozpustných vitamínů A a E a také železo, jód a vitamíny B. Syrový losos je dobrým zdrojem vitamínu B6, který se při vaření snadno zničí.

Kupujte si lososy v době sezóny, když jsou oceánské a říční ryby k dostání. Jsou přirozeně růžoví až tmavě červení – čím tmavší, tím lepší. Losos nerka ze západního pobřeží má krásnou sytou barvu svědčící o tom, že tato ryba se živila malými garnáty a jinými organismy požírajícími řasy, a tudíž jsou bohatí na živiny včetně Priceova faktoru neboli faktoru X (vitamín K2, pozn. překl.). Lososi chovaní na farmách jsou krmeni nevhodným krmivem, jako je sójová moučka a dává se jim chemická látka na to, aby jejich maso zrůžovělo – jinak by měli bledou smetanovou barvu! SWF

Postranní sloupek z knihy Nourishing Traditions, strana 302-303

Za optimálních podmínek mění lidé karotény na vitamín A v traktu tenkého střeva působením žlučových solí a enzymů štěpících tuky. Jenže přeměna karotenů na retinol je zřídka optimální. Diabetici a ti, kteří mají oslabenou funkci štítné žlázy – skupina, do které patří přinejmenším polovina dospělé americké populace – není schopna učinit přeměnu vůbec. Děti činí tuto proměnu velmi špatně a miminka vůbec – musejí získat své vzácné zásoby vitamínu A z živočišných tuků – a přesto je nízkotučná strava často dětem doporučována. Namáhavé fyzické cvičení, přemíra konzumace alkoholu, nadměrná konzumace železa (především z “o minerály obohacené” bílé mouky a snídaňových cereálií) , používání řady populárních léčiv, nadměrná konzumace vícenenasycených mastných kyselin, nedostatek zinku a dokonce chladné počasí může ztížit konverzi karoténů na vitamín A. Stejně tak nízkotučná dieta. Karotény se přeměňují působením žlučových solí a velmi málo žluči se dostane až do střeva, když je v jídle málo tuku. Požitkář, který si dá na zeleninu máslo a přidá si smetanu do polévky a guláše, je moudřejší, než si myslí. Máselný tuk stimuluje vyměšování žluči potřebné k přeměně karoténů ze zeleniny na vitamín A a zároveň dodává velmi snadno vstřebatelný opravdový vitamín A. Vícenenasycené oleje také stimulují vyměšování žlučových solí, ale mohou způsobit rychle zničení karoténů, leda že jsou přítomné antioxidanty. Vitamín A Vagary [Vrtochy vitamínu A]

Sherman, který v mnohém přispěl k našim znalostem o vitamínu A, ukázal v nedávné komunikaci, že množství vitamínu A dostatečného pro podporu normálního růstu a udržení všech aspektů dobrého zdraví u zvířat je možná ještě nedostatečné, aby vyhovělo dalším nutričním požadavkům pro úspěšné rozmnožování a laktaci. Kromě neúspěšného rozmnožování se obvykle na počátku dospělého života ukazuje zvýšená náchylnost k infekcím a především k plícním onemocněním ve věku, který odpovídá věku mladých mužů a žen, v němž se často rozvíjí pulmonární (plícní) tuberkulóza. Dále tvrdí, že vitamín A se musí dodávat ve velkém množství nejen během období růstu, ale také v období dospělosti a rovněž pokud se má udržet dobrá kvalita výživy a vysoká úroveň zdraví a vitality.

Hughes, Aubel a Lienhardt ukázali, že nedostatek vitamínu A ve stravě prasat vede k extrémní nekoordinovanosti a křečím. Zdůraňují také, že prasnice připuštěné před počátkem nervních symptomů buď potratily nebo porodily mrtvá selata. Hart a Gilbert ukázali, že příznaky, které lze nejběžněji vidět u skotu, který má nedostatek vitamínu A, jsou porod mrtvého nebo slabého telete s poruchami očí nebo bez poruch. Zaznamenali také stav novorozených telat, který přibližuje bílý průjem a vývin očních poruch u nedospělých zvířat.

Hughes ukázal, že svině se nerozmnožovaly, když byly krmeny ječmenem a solí, ale rozmnožovaly se, pokud se jim do takového krmiva přidával olej z tresčích jater. Sure ukázal, že nedostatek vitamínu A způsobuje u samic poruchu estru (estrus je obecný termín pro období říje samic zvířat, které jsou připraveny zabřeznout, prasnice se bouká, kráva se běhá, kobyla se hřívá, fena se hárá, koza se prská, kočka se mrouská atd., pozn. překl.) a ovulace vedoucí ke sterilitě. Dále tvrdí, že resorpce (vstřebání) plodu může být způsobeno nedostatkem vitamínu A dokonce za stravy bohaté na vitamín E, kterému se říká protisterilní vitamín.

Jeden z nejdůležitějších příspěvků v této oblasti byl učiněn profesorem Fredem Haleem. Ukázal, že spousta tělesných deformit se snadno utváří kvůli omezenému množství vitamínu A v krmivu prasat. Vyprodukoval padesát devět prasat, která se narodila slepá, všechna selata v každém ze šesti vrhů, kde matky byly připraveny o vitamín A po několik měsíců před zabřeznutím a třicet dnů po něm.U prasat se oční bulvy formují prvních třicet dnů. Zjistil, stejně jako několik dalších, že prasata bez vitamínu A po dostatečně dlouhém období si vytvořila vážná nervová postižení, mezi něž patří paralýza a křeče, takže se zvířata nemohla postavit na vlastní nohy. Informoval, že jednomu z těchto o vitamín A připravených sviní, která předtím vrhla deset selat, všech bez očních bulv, se dala dva týdny před zabřeznutím jedna dávka oleje z tresčích jater. Vrhla čtrnáct selat, která měla různé oční vady, některá neměla žádné oči, některá jedno oko, některá měla jedno velké oko a jedno malé, a jež všechna byla slepá…. Důležitým výsledkem výzkumů profesora Haleho je produkce prasat s normálníma očima, která se narodí rodičům, z nichž ani jeden neměl oční bulvy kvůli nedostatku vitamínu A ve stravě matky. Problémem zajisté nebyla dědičnost. Weston Price, DDS Nutrition and Physical Degeneration

Sep 182012
 

 “Zamknutý do pravidla “maso nejím”, jak mohu být připraven na to, abych dostával hojnost Vesmíru, onu matčinu výživu v mnohostranných podobách? Pravidla, tvrdí tradice Moudré ženy, obecně omezují náš přístup k lásce a optimální výživě. ..Sedět v kruhu je výživa..Denní snění je výživa…Divoká rostlina vyživuje plnost naší bytosti z plnosti svého bytí.”                             Susun Weedová

www.susunweed.com

Jméno přední americké bylinářky Susun Weed, což by česky znělo jako Zuzana Plevelová či Buřinová, již v někteých mých článcích padlo. Už ani nevím, kdy jsem na ní poprvé narazila, protože od toho momentu vše překryla velká spousta informací, jaké chrlí ve svých článcích, videích, knihách a také rádiu Moudré ženy (spíš půlhodinový podcast jednou týdně, kdy vede rozhovory s jinými bylinářkami, třeba i svými vlastními bývalými studentkami. Není sice tak ostrá jako Jan Kraus, ale přináší kvalitní rozhovory, v nichž se snaží být velmi aktivní). Stala se tak součástí mého života, jako kdybych ji znala od nepaměti- vlastně pozměnila moje paradigma vnímání zdraví! Na americké bylinářské scéně je spousta dalších významných jmen, jako je třeba Mattew Wood (matthewwoodherbs.com), nebo Rosemary Gladstar (sagemountain.com), Brigitte Mars (brigittemars.com), Kiva Rose (animahealingarts.org) a celá řada dalších úžasných bylinářek i bylinářů. Přemýšlela jsem, čím to je, že mě láká studovat také od těchto lidí, jako je především Susun Weedová a ne pouze od českých bylinářů? (Zentrich, Janča, Váňa, Podhorná, Hnilica, Skořepová., Grešík, Jakl..) Je to opět důraz na vyživování, které stojí v centru jejího přístupu ke zdraví. Někteří mediálně známí čeští, byť úžasní a zkušení znalci bylin, jimž těžko můžeme být dostatečně vděční za to, co pro bylinářství udělali, se mi asi z vnějšího povrchního holistického pohledu na zdraví člověka nejevili v ničem obzvlášť příkladně odlišní od zbytku české populace, která třeba co do obezity v Evropě “hraje v první lize”. Zarazilo mě také letošní umrtí předního českého bylináře Pavla Váni v podprůměrném věku 65 let (rakovina?). Rovněž předčasně zesnulý herbalista Michale Moore (autor několika knih, jako třeba Medicinal Plants of the Mountain West) měl jistě také těch kil dost navíc.  Je vidět, že samotné bylinky nejsou samospasitelné a při preventivní péči o zdraví je třeba hledět na mnoho dalších věcí včetně výživy, cvičení atd. a možná i na to, abychom si je raději zkusili pěstovat, sbírat, poznávat a používat sami.

Susun Weedová se považuje za učitelku (učí o léčení bylinkami, etnobotanikce, psychologii léčení, ekoherbalismu, výživě a problémech spojených se ženským zdravím)-  silně mě vtahuje do oblasti západního tradičního bylinářství asi silou své osobnosti a především efektivní formou, jakou informace prezentuje písemně či ústně – působí nejen na intelektovou hemisféru začínajících bylinářů, ale i na city (pravou hemisféru). Dokáže člověka nadchnout pro plevel, který roste ve většině zemí Evropy a severní Ameriky. Oslovuje milióny žen, napsala několik knih a byla nominována na Mezinárodní ženu roku.

Až při čtení její knihy Léčitelství s moudrostí [Healing Wise ] jsem měla pocit opravdového “setkání”  s některými obyčejnými bylinkami, které jsou považovány za plevel, které byly pro mě donedávna přece jen tak trochu “neviditelné” a mnou podceňované, dokonce zatracované. Prožila jsem si je a navázala s nimi vztah (nejlepší součást výživy a léčby), ale ještě jsem s nimi “nedýchala”, protože jsem byla pohodlná na to, abych s nimi spala venku a čekala na sen, ve kterém ke mně promluví o svých účincích. Hned v úvodu píše o sobě:” Byla jsem coby dítě zmatena ohledně zdraví. Moji rodiče se museli zeptat cizího člověka, jestli jsem zdráva.  Byla jsem zmatená ohledně zdraví, protože ten cizí člověk řekl, že jsem zdráva a pak mi dal injekci.  Nikdo se nikdy nezeptal mně, jestli se cítím zdráva.” Tím, že do textů o některých bylinkách  dala spoustu ze své osobní zkušenosti, humor, intuici, nešlo o suché encyklopedické informace o bylinkách, které – jakkoliv zajímavé- nemusejí nikoho nutně pro věc, jakou je bylinářství, nadchnout. Bylo by nefér říci, že v naší zemi nikdo nepopisuje bylinky i jinak než uváděním faktických empirických poznatků z encyklopédií či herbářů, kde jsou vyjmenované jejich  “aktivní složky”. Susun Weedová by hned namítla: A co ty pasivní?. (Intuitivně symbolicky tak činí pan Miroslav Hrabica) .Weedová především při prezentaci svých poznatků velice originálně a kreativně skloubuje obojí přístup.

Protože jsem nikde v češtině na internetu k mému velkému překvapení o Susun Weedové nenalezla sebemenší zmínku, ráda bych jí zde trošku představila, protože se začíná těšit mezinárodní reputaci. Především je známá tím, že razí v bylinářství tzv. Cestu Moudré ženy (Wise Woman Way) – připomíná, že tradiční bylinářství (tedy nejstarší medicína) je lidová, tzn. že má patřit bez certifikátů zpět do rukou znovu uschopněného lidu, ne firem (obzvlášť velkých, které ročně sklidí 7 tun třapatky nebo něčeho jiného, dokonce ne v zemi podnikání, ale třeba v Bělorusku),  pracuje s celistvými bylinami (holisticky), neupřednostňuje jen nějakou extrahovanou obsahovou aktivní složku, která se novými tajnými moderními technologiemi získává – toto nepovažuje za “tradiční” lidové bylinářství (fytoterapii).

Kdybych stručně představila její pohled na léčení a léčitelství, v podstatě vnimá 3 tradice léčení: Vědeckou, heroickou (vesměs alternativní směry) a tradici Moudré ženy. Hlavní rozdíl je mezi nimi především v myšlení, i když některé metody z každé z nich se interaktivně mohou případně vyžívat v každé tradici. Upřednostňuje (první volba) tradici Moudré ženy, před vědeckou tradicí a heroickou tradicí. Podle ní vědecké způsoby měří (tlak, výšku…), stanovují “normy” pro látky jako je cholesterol, testosteron atd., aby se mohlo ospravedlnit nasazení “léčiv” pro ty, kteří se od normy nějak odchylují. Opravují výborně člověka jako stroj. Jejich nástrojem je strach (když nebudete chodit na mamograf, tak…). Lékař je elitní, symbolem vědecké tradice je rovná linka. Stroj nemá právo stárnout (anti-aging medicine), pokud zastará, je třeba ho vyměnit za nový jako auto. Nejlepší je nový stroj, plastická chirurgie, výměna starých součástek za nové.

Do heroické tradice (tradic) patří podle ní v podstatě tzv. alternativní medicína (se všemi různými směry, jako reiki, masáže, kontaktování andělů, reflexologie,  jaké mají léčitelé na svých vizitkách) a je podle ní založena na vyrovnávání a čištění (třeba hydrokolon), tedy jakési detoxifikaci, hladovce, k níž se Weedová staví kriticky, protože údajně stresuje vnitřní orgány, které se stejně rychle obnovují, tj. nahrazují se novými (čistými) buňkami. Dále se domnívá, že tato tradice je založena na vyvolávání pocitu viny či hanby (jaktože jsi to snědl a zase bužíroval!, v minulém životě jsi ublížil…) – ty za to můžeš, ty jsi zodpovědný (určitém moralizování? – pan prof. Halík o něm tvrdí, že je u Čechů obzvlášť oblíbené…), je symbolizována kruhem. Je spojena i s exotickými bylinami (“zdraví” není snadno dostupné, ale pochází z dalekých nejlépe nedostupných vrcholků hor..:-) ve složitých kombinacích. Léčitel je oblíbený.

Tradici Moudré ženy považuje za nejstarší, vpravdě tradiční, flexibilní (i nemoc je “zdraví”, protože je součástí celku, i smrt může být vyjádřením “zdraví”), běžnou a neviditelnou (žena v domácnosti je neviditelná), laskavě přijímající, symbolizuje jí spirála. Nebojuje s ostatními tradicemi, ale doplňuje je. Tvrdí, že tradice Moudré ženy nic neléčí, neopravuje a už vůbec ne problémy či nemoci, které neexistují. “Lidé existují. Léčit zvracení? Co to znamená? Léčit koncept?” Nestimuluje (nevybičovává) činnost žláz pomocí bylin, ale vyživuje je. Základem tradice Moudré ženy je pouze vyživování. A to je asi klíčová myšlenka, která mě nemohla neoslovit už vzhledem k tomu, jak jsem se rozhodla na základě knihy Sally Fallonové nazvat tyto webové stránky. V podstatě říká, že je třeba vyživovat tělo správnou stravou, bylinkami jakožto potravou (food-like plants) a láskou k sobě sama, neboť “Každá studna by měla mít svůj vlastní pramen…” , ale nepopírá lásku k bližnímu, pouze jejího cítění a vyzařování dosahuje nejprve skrze lásku k sobě samé, a tu lze vyjádřit péčí o sebe sebe sama -v jiném smyslu než obsesí svým vzhledem, návštěvami beauty studia, ale právě vyživováním (čimž vyjádřujeme lásku k sobě).

” Léčení a změnu lze nejlépe provést dodáním výživy, radí tradice Moudré ženy. Moudrá žena se dívá na všechno z pohledu výživy. Jak je možné učinit optimální výživu přístupnější a žádanější v tomto jedinečném okamžiku? Jaká výživa nakrmí větší hologram (rodinu, obec a planetu) a také jedince? Kdo hladoví? Jak může ten, kdo hladoví, nalézt výživu? Kdo odevzdává? “Teď mě jíš.” Kdo přijímá výživu? “Teď tě jím.” …Optimální výživa, tvrdí tradice Moudré ženy, je celistvá, svatá, nutná, divoká, jedinečná, místní, běžná, jednoduchá, špinavá, čerstvá, hojná, přístupná, sezónní, různá a plná lásky…Tradice Moudré ženy vyvolává zdraví/celistvost/svátost tak, že pozná otvor, díru pro žádoucí výživu, aby do ní vstoupila. Trauma, zármutek, bolest, nemoc a zranění vytvářejí díry.”, píše Susun Weed(ová) ve své knize Healing Wise (Léčitelství s moudrostí)

Pochopila jsem, že je velmi důležité dávat přednost studiu bylin, které rostou v bezprostřední blízkosti místa, kde člověk žije. Jakou radost přináší poznání, že výživa (ne nutně ve smyslu kalorického nasycení) roste volně a je zdarma, i když pořád na sobě pociťuju vliv ekonomického systému, který mě uvyknul na to, že výživa se nachází jedině v obchodě a zdraví v lékárnách a zdravotních institucích. Kromě toho často slýcháváme, jak potravinová inspekce objevila závadné potraviny a možná to u někoho budí  dojem (u mně už naštěstí ne), že jsme tedy chráněni státem, že je vše v pořádku a nemusíme si dělat s výběrem a kvalitou jídla starosti, jinak by se přece jídlo neprodávalo a bylo stáhnuto z oběhu. Tomu již samozřejmě nevěřím, protože z potravin se staly výrobky vypadající jako jídlo (food-like products). Hlavní je totiž to, jaký mají potraviny dlouhodobější efekt na zdraví, což se tak snadno (z jedné analýzy) změřit a zjistit nedá.

Paní Susun Weed tráví  již mnoho let v přírodě na statku s kozami a po cestě, kterou tato otevřená a flexibilní žena ušla, je nakonec obhájkyní konzumace nepasterovaného mléka od zvířat, která jsou “are pastured not grained” (jak řekla v rádiu – tedy pasena, nikoliv obílninována, tj. vykrmována obilím), krve, masa, másla atd. a la zubař Price či Sally Fallonová. Přestože má jiné a poněkud originální názory na řadu věcí z oblasti bylinkářství, vzájemně se s ostatními bylináři a bylinkářkami respektuje a považuje je za své přátelé, setkává se s nimi na bylinářských kongresech po Spojených státech i jinde, zve si je do svého radio-show.

Například má velmi negativní postoj (možná až zbytečně agresivní) k esenciálním olejům (byť vysoce kvalitním a nesyntetickým), které považuje za netradiční část bylinkářství, za bílý cukr bylinářství, který je dle ní potenciálně škodlivý (dlouhodobý efekt na zdraví je neprozkoumaný, hovoří o škodlivých účincích na naše hormony atd.) pro naše tělo, nepřínosný pro planetu Zemi, jakožto výtažek, jakožto chemická látka bez holistického celku (duch bez těla), nezavrhuje je úplně, ale upozorňuje především na jejich bezhlavé nadužívání a na některé neekologické aspekty jejich produkce (nepoměr mezi objemem rostlin a výsledným výtěžkem v množství oleje). Říká, že je bylinářka, ne chemička. Samozřejmě tím vyvolává polemiku, protože ve světě je v oblasti aromaterapie velký boom. Doporučuje vyhýbat se všem výrobkům, které ho obsahují – od masážních olejů, šampónů, mýdel až po zubní pasty. I když se k tomu nedokážu sama kompetentně vyjádřit, myslím, že přírodní esenciální olej podobně jako cukr přinejmenším “pozvedává” každý výrobek, v němž  je použit,  na atraktivitě, protože zkrátka zákazníkům voní – výrobci jistě nemohou popřít, že je to pro ně i ekonomicky zajímavější, než kdyby prodávali výrobky bez odoru. Reference k tomu v poznámce 1 pod článkem.

Když už píšu o Susun Weed, která má stránky www.susunweed.com, nemohu se nezmínit o ženě, bylinářce a léčitelce,  která ovlivnila nejen jí, ale svými knihami asi celé generace bylinářů v anglosaských zemích, také já z jejich knih a osobnosti čerpám inspiraci. Zemřela ve věku 96 let ve Švýcarsku před několika lety. Jde o paní Juliette de Bairacli Levy, která se narodila v 11. hodin 11. 11.  skoro v roce 1911 (ale 1912) tureckému otci a egyptské matce a vyrůstala se sestrami v britském Menchesteru.

Prababička západního oživení v oblasti bylinářství Juliette de Bairacli Levy

Přestože pocházela z velmi bohaté rodiny, již od malička měla raději než šperky pejsky. Protože ji štěnátko umřelo, rozhodla se studovat veterinářství, ale ze studii z mnoha důvodů (vivisekce apod.) utekla. Většinu života strávila v přírodě, učila se o bylinkách ne z knih a v institucích, ale přímo z přírody a od lidí, kteří k ní mají blízko – od cikánů, farmářů, horalů, beduínů, hodně s nimi kočovala. Stihla zaznamenat jinak ústně podávané poznatky dříve než byly nadobro zapomenuty. Napsala mnoho milých knih o svých cestách a bylinkách. Byla první, kdo napsal knihu o holistickém přístupu k léčbě zvířat, jehož byla průkopnicí.

Juliette de B. Levy byla první, kdo napsal knihu o holistickém přístupu k léčbě zvířat, jehož byla průkopnicí.

Za svůj život byla svědkem úžasných léčivých účinků rostlin, které zachraňovaly životy, nebo třeba údy, sama se půstem a obyčejnou šťávou z citrónu a ponorem do ledové vody (napodobila chování nemocné kočky) dostala z tyfu. Léčila ošklivá zranění rozmarýnou, zachranila beznadějnou nohu před amputací. Stala se nejslavnější chovatelkou psů plemene afgánského chrta. Milovala sovy. Lze říci, že knih o bylinkách až donedávna nejen u nás, ale ani v USA zas tolik literatury nebylo. Pramenem informací byly a stále jsou její knihy, jako např. Běžné bylinky pro přirozené zdraví, Děti přírody, Kompletní herbářská příručka pro hospodářství a stáj, Život ve španělských horách, Cikán(ka) v New Yorku, Léto v Galileji, Cestovatelova radost, Kompletní herbářská příručka pro psa a kočku.  Ona si neuvědomovala, jak říká paní Rosemary Gladstar, že tolik ovlivnila to západní bylinářské hnutí, onu renezanci v této oblasti, teprve až když byla pozvána na jedno sympozium, tak dostala zpětnou vazbu, která ji možná prodloužila život – najednou byla za hvězdu, která se pak každý rok do USA vrací (museli poprvé pro ní do Řecka, kde bydlela na jednom ostrově, letět, protože by sama cestu nezvládla). Její osobnost i knihy jsou velice inspirující.  Sice to není úplně v pořádku, ale nějaká nadšenkyně umístila nádherný lyrický dokument, který byl o ní natočen, s názvem Bylinková Juliette (Juliette of he Herbs) na vimeo zde. Na okamžik se tam objevuje i Susun Weedová s kozami . Juliette Levy(ová) navštívila v dokumentu i svou starou přítelkyni paní Helen z dvojice Helen a Scott Nearingových (“stařešinů” filosofie “zpátky k půdě” a “dobrého života”). Ukázka z filmu je i na YouTube.

Juliette de Bairacli Levy napsala spoustu milých knih o svém životě s bylinkami. Pan Mattew Wood se zase dal na bylinky, když zjistil, že jim bude snáze rozumět, než lidem…

Lopuch (Arctium Lappa- Medvědí tlapa) a Ptačinec žabinec (Stellaria Media – Hvězdička střední)

Jedny z bylin, pro které mě paní Weedová nadchla, je například lopuch a ptačinec. (Pokud je používají čtenáři tohoto blogu, tak samozřejmě na svou vlastní zodpovědnost, i když jsem nikde nečetla nic o odvrácených účincích, nebo nutnosti časově omezeného užívání.). Zrovna dnes ráno, když jsem vdechla vůní sklenice naplněné sušenými listy kopřivy, připomnělo mi to vůni mořských řas… Tak jsem zkusila vzít jeden suchý lístek, osolit jemnou keltskou solí a skutečně to chutnalo jako slané lupínky z mořských řas, jaké se k pivu běžně prodávají v Japonsku a v Jižní Koreji, kde jsem si jich do zásoby při návštěvě této země nakoupila. Pokud bych kopřivy rozmixovala a nějak vylisovala a nasolila, jistě by mi mořské řasy nutričně nahradily. Ale zpět k lopuchu. Naštěstí jsem již při první výpravě za ním  natrefila na kraji lesa na ten pravý (lopuch plstnaný, je i lopuch malý nebo lopuch velký), ne na to, co  jsme všichni celé dětství nazývali lidově lopuchem a co roste u vody, ale je to ve skutečnosti devětsil.

“Lopuch” devětsil u vody…

Tak půjdeš nebo ne…?

( Na ZŠ jsme jako děti asi měli přece jen stále poměrně blízko k přírodě, protože jednomu spolužákovi s odstávajícíma ušima říkávaly některé děti Lopuch…)

Zespoda nahořklý list lopuchu rostoucí prvním rokem, jednoletý má jen listy (velké i malinké dle půdy a vlhkosti) u země, dvouletý se vyšvihne do výšky na květy, stačí tedy přijít na místo, kde jsou vysoké lopuchy a podívat se po zemi, zda jsou někde jen nízké rostliny s listy, listy na stonku od květu jsou takové jiné, menší…vlastně lopuch roste všude možně…tolik divokého superjídla!

Pravý lopuch, když protřu prsty spodní stranu listu, a olíznu ho, jak radí v knihách Weedová, ulpí mi na něm svíravá hořká chuť acylpyrinu. Předmětem sběru je kořen z prvního roku této dvouletky, nejlépe sbíraný na podzim na novoluní pomocí rycích vidlí. Kořen na jaře (ani pampelišky) by už tak sladký (díky inulinu) nebyl. Vlastně i zde vidíme, že sacharidy jsou na přežití kruté zimy, po které máme být štíhlejší a ne naopak…Paní Weedová říká, at začneme rýt od východu, ale ne vždy se v terénu tak rychle zorientuju, ale asi se pak lépe poddá. Dá opravdu zabrat, než ho dostanu. Pak ho můžu naložit na chvíli do vody s octem, aby mi nezčernal a uvařit- je příjemně sladký, nebo naložit jako tinkturu do lihu.

Při použití rycích vidlí místo rýče mi zůstal kořen omanu poměrně vcelku. Pokud ne, tak z kořínků doroste nová rostlina…V tinktuře z podobných kořenů  zůstane inulin (cukr) na dně v podobě bílého prášku…

Kořen lopuchu

Buřina srdečník (ang. motherwort), která roste ze semen snadno jako kopřiva, Weedová ji považuje za velmi důležitou pro ženy (menopauza, PMS…), v pozadí kus starého keramického kolena k použití jako květináč…

Asi se nejedno srdce lidí zatetelilo radostí v dnešním čase prohibice, když zjistí, že mají doma ještě dost zásob třeba slivovice nebo jiné pálenky jako já pro tento účel, protože taková tinktura vydrží dlouho a některé látky jsou rozpustné jen v alkoholu. Jarní stonky se mohou nakládat. V Japonsku lopuch kultivují (gobó, tedy kravský lopuch) a jsou lidé, kteří ho i u nás pěstují. Já zatím nenápadně rozhazuju semínka divokého lopuchu tam, kde je vlhko i u nás na statku. Akorát nehodlám pořádat průvod olepená bodláky z lopuchu, jako se pořádá stále v jedné vesnici ve Skotsku. Tam člověka oblečeného do flanelu oblepí od paty až po hlavu bodláky, je to takový Zelený pichlavý mužík (Burryman). Paní Weedová píše, že bodlák působí pomalu, ale jistě, vyživuje především játra, vlasy, ledviny, plíce, žaludek, klouby, dělohu, čistí pleť od akné. Ze semínek se dělá vývar (pomletá) nebo tinktura i lopuchový olej do vlasů (v ruštině je známý jako repejnoje maslo, které posiluje vlasy).

Kvetoucí ptačinec žabinec (hvězdička)

Dalším “plevelem”, které nám roste na zahradě jako půdokryvná rostlina, a který sklízím a přidávám do polévek, na chleba, do salátů, je ptačinec žabinec.

Žabinec ptačinec…enzymy z olivového oleje a citronová šťáva působící půl hodinky před konzumací nám ho natráví…

Hořkost kořenů pampelišky mírně potlačí syrová smetana přidaná na konec

Je velmi otužilý a roste i pod sněhem, kvete bílými kvítečky s 5 okvětními lístečky, ale vypadá to, jako by jich bylo 10. Stonek je jednostranně ochlupený – při pohledu do světla jsou chloupky opravdu na jedne straně (další způsob identifikace), trochu mi chutná jako syrová kukuřice. Podle Weedové je velmi nedoceněný, je to prý chladivý pomocník na horké situace. Vyživuje člověka s astma, ničí bakterie v membránách průdušek, pomáhá při pálení v krku, TBC, vyživuje játra, ledviny, pomáhá lidem s rakovinou žaludku, hemoroidy, třísky vytahuje a pomáhá s jakýmkoliv protivným svěděním as  výráškami, brání vráskám z mhouření a vyživuje oslabenou štítnou žlázu, s níž je spojena nadváha . Obklady prý pomáhají zalepeným nebo podrážděným očím (od kont. čoček). (Více v  Susun Weed: Healing Wise, Ash Tree Publishing, str. 113-128)

No moment, počkej…musím si ty kořínky na talíři se salátem z žabince a sýra přece vyfotit…

F zpracovává kořínky pampelišek…

Více na www.susunweed.com, www.julietteoftheherbs.com

——————–

Poznámka 1:Susun Weedová k těm olejům zaujala možná zbytečně vyhrocené stanovisko, z něhož trošku vybírám níže:

Susun Weedová: Bylinková medicína je ohromným polem se spoustou prostoru pro uškození a také k pomoci, a proto radím začátečníkům, aby si dělali infúzní oleje a vyhýbali se esenciálním olejům.

Esenciální oleje jako jakékoliv jiné chemické látky sice výjimečně rychle působí a jsou velmi užitečné, nicméně v rukách většiny lidí více škodí než pomáhají.
Nikdo z nás by si nepřál, aby byl konec léčiv. Koncetrovaná, extraktovaná léčiva nebo chemické látky jsou silnými spojenci v péči o zdraví. Moje otázka není “Funguje to?”. Samozřejmě, že esenciální oleje fungují. Jenže pomohou zahojit planetu? A jaký je jejich dlouhodobý účinek na nás? Nejen fyzický, ale i mentální a duševní?

Esenciální oleje nejen že selhávají v otázce “zahojí planetu?”, ale ony účinně škodí planetě a našemu vztahu se zelenými spojenci.
Proč?Protože tuny rostlinného materiálu se musí pěstovat, zpracovat a malá množství esenciálních olejů extrahovat. Esenciální oleje se sice používají po kapkách, ale prodávaný jsou v litrech. A každá litr esenciálního oleje snižuje schopnost planety poskytovat bylinnou medicínu našim rostoucím zástupům.
 …Soustřeďuji se na pro děti bezpečnou bylinnou medicínu a esenciální oleje v tomto testu také selhávají.

Cit. :http://www.healingwiseforum.com/viewtopic.php?f=2&t=9519&p=68397

Esenciální oleje jsou koncentrované oleje získávané z aromatických rostlin parní destilací nebo chemickými rozpouštědly. Jsou schopny zabít normální a také abnormální buňky a vážně narušit fungování jater a ledvin. Esenciální oleje  se docela liší od infúzních olejů (emulzí, pozn. překl.) (které se dělají namáčením čerstvých rostlin v jedlém oleji).

Cit. http://www.susunweed.com/herbal_ezine/May09/breasthealth.htm

 

 

 

 

Vitamín B6, B12, Eskymáci a Pottengerovy kočky

 Teorie, Z knihy Výživující tradice  Comments Off on Vitamín B6, B12, Eskymáci a Pottengerovy kočky
Sep 052012
 

 “Z pohledu tradice Moudré ženy je  samotná nemoc darem z celku, aby tento byl  opatrován a vyživován, ne spěšně léčen. “ Susun Weed: Healing Wise [Léčitelství s moudrostí]

Následující postranní sloupky z knihy Vyživující tradice hovoří o vitamínu B6, B12, Eskymácích, ale i o slavných kočkách lékaře Pottengera, které, pokud nejedly své tradiční syrové jídlo, vykazovaly z generace na generaci postupující známky degenerace ( až do vyhynutí) stejně jako je tomu u člověka (jak vypozoroval zubař Price) – delší a tenčí kosti, křivé zuby, samovolné potraty, nemoci a ztrátu vitality, laktace a schopnosti se rozmnožovat. Mimochodem mnoho z nás, kteří prošli dlouhodobým stresem, vyrostli na bílém cukru atd., máme pravděpodobně oslabené adrenální žlázy (adrenal fatigue), které se nacházejí nad ledvinami, vyměšují mnoho hormonů (kortizol), a s jejichž vyčerpáním je spojená únava, kruhy pod očima atd.. Údajně čím oslabenější jsou, tím hůře vstřebáváme vitamín B6 a tím hůře snášíme další stres (začarovaný kruh). Takže je třeba nešetřit stravou s jeho obsahem (viz chystám se vyzkoušet recept na Syrové hovězí po korejsku, který zde umístím, ale až se zabije býček Ivan) a je třeba vyživovat adrenální žlázy (jak jsem jinde vyčetla) pomocí tzv.  adaptogenních rostlin (rozchodnice růžová, ashwagandhy nebo-li vitálie atd., ale proč nezačít tím, co roste u nás, a sice obyčejnou kopřivou, nebo ještě lépe- jejími semínky, (o čemž jsem četla v knize Weedové Healing Wise)? Docela v ústech píchají jak kopřiva…:-) (Každý si jinak sám vyhledává informace o jejich správném a bezpečném užívání, tento text jen informuje, podílím se v něm o tom, co jsem zjistila, nic nepředepisuji…) Tuším že v posledním rozhovoru v časopise Meduňka s panem Zentrichem se tento bylinář jen letmo o adaptogenních rostlinách zmínil.

Měla bych ale recept na kopřivovou sůl: perfektně usušené kopřivy dám do mixéru (pozor trochu se práší), asi za 3-5 minut mi na dně zůstane prášek jak zelený čaj mačča na čajový obřad, pak tento prášek smíchám se suchou jemnou keltskou solí a mám čím přisolovat..

——————————————————————————————

Z knihy Nourishing Traditions:.

Mezi mnohými velice zajímavými informacemi, které poskytl dr. Roming [když jsem navštívil Eskymáky], byla fakta, jež zapadala dobře do moderního obrazu spojení moderních degenerativních procesů s modernizací. Prohlásil, že za třicet šest let jeho kontaktu s těmito lidmi nikdy neviděl jediný případ zhoubného onemocnění mezi skutečně primitivními Eskymáky a Indiány, třeba k tomu často dochází, když se modernizují. Zjistil také, že k akutním chirurgickým problémům, které si vyžadují operaci vnitřních orgánů, jako je žlučník, ledviny, žaludek a slepé střevo, nedocházívá, ale jde o velmi běžné problémy mezi modernizovanými Eskymáky a Indiány. Na základě své zkušenosti, kdy se setkal s mnohými modernizovanými Eskymáky a Indiány zasaženými tuberkulózou, která měla tendenci dál postupovat a být nakonec smrtelná, pokud paicenti zůstávali na modernízovaných životních podmínkách, posílá je nyní zase, je-li to možné, zpátky do primitivních podmínek a k primitivní stravě, za nichž je úmrtnost mnohem nižší než za moderních podmínek. Ve skutečnosti hlásil, že velká většina postižených se zotaví na primitivním druhu výživy. Weston Price, DDS Nutrition and Physical Degeneration

Nedostatek pyridoxinu neboli vitamínu B6 je v Americe velmi rozšířen částečně proto, že náš tradiční zdroj tohoto vitamínu citlivého na zahřívání – syrové mléko – se již v obchodě neprodává. Chce to určitou odvahu ke konzumaci nejlepšího zdroje vitamínu B6 – syrových jater. Takže jedinými jistými dostupnými zdroji B6 zůstávají pro většinu Američanů syrové mléko, maso a ryby. Když chybí vitamín B6, cesty pro využití vitamínu B1 a B2 mohou být méně efektivní a vede to k rozšířeným symptomům nedostatku vitamínu B. Nedostatek vitamínu B6 je spojen s cukrovkou, srdečním onemocněním, nervovými poruchami, syndromem karpálního tunelu, PMS, ranní nevolností, těhotenskou toxemií,selháním ledvin, alkoholismem, astmatem, srpkovitou chudokrevností a rakovinou. Doplňky vitamínu B6 se ukázaly být velmi účinné v předcházení sleposti u diabetiků. Američané by byli moudří, pokud by často do stravy zařazovali syrové maso nebo ryby, aby se těmto vyčerpávajícím stavům vyhnuli. SWF Nutrition and Physical Degeneration

Jak Weston Price, tak Francis Pottenger přesně předpověděli, že západní člověk si vyvině více a více nemocí, jelikož nahradil živočišné tuky rostlinnými oleji a že rozmnožování bude stále těžší. Podle některých odhadů je 25 procent amerických párů neplodných, což je stav, který přivede populační redukcionisty k záchvatu škodolibého smíchu, stav, který ale způsobuje nevypovězenou bolest v srdcích miliónům jednotlivců. Léčba neplodnosti je problematická, bolestná a nákladná ve srovnání k primitivnímu receptu: víc živočišných tuků. Nasty, Brutish and Short?

Třebaže je vitamín B12 potřebný jen ve velmi malém množství, je to živina, díky které stojí život za žití. Nedostatek se může projevit jako deprese coby peklo zaživa, roztroušená skleróza, demence a psychiatrické poruchy, jako je obsesivně-kompulzivní chování a manio-deprese, nemluvě o život ohrožující anémii, rakovinu a srdeční chorobu. Mnoho případů diagnostikovaných jako Alzheimerova choroba jsou ve skutečnosti výsledkem nedostatečného vitamínu B12. Mezi první známky nedostatku patří únava, třes v rukách a chodidlech, poruchy spánku a tendence iracionálnímu hněvu.Využitelný vitamín B12 se nachází jedině v živočišných produktech. Je vstřebán díky složitému procesu, do kterého patří “vnitřní faktor”, jenž je vyměšován parietálními buňkami v žaludku. Nedostatek se nejpravděpodobněji projeví u vegetariánů, kteří nekonzumují živočišné produkty a u starých lidí a těch, kteří mají nedostatek kyseliny hydrochlorové nebo pankreatických enzymů, kteří nemohou vytvářet nebo využívat vnitřní faktor.B12 je učiněn nevyužitelným pasterizací, což je důvod proč je tolik pro vegetariány důležité, aby používali syrové mléčné výrobky. Skupiny vegetariánů se bohužel rozhodly pro sójové výrobky, než pro lobby za přístup k syrovým mléčným produktům jako náboženské právo. Nebylo by lepší místo všeobecného testování sérového cholesterolu dělat pravidělné testy u všech dospělých na stav vitamínu B12? V prvních stádiích nedostatku mohou být symptomy odvráceny doplňky tohoto vitamínu ve formě, která je snadno vstřebatelná. V pozdějších stádiích nedostatku je neurologické poškozění nezvratné. SWF (Pozn. překl. Nevím proč, ale pořád kolují v médiích některé mýty ohledně vitamínu B12, které mě sice mrzí, ale neděsí u lidí, kteří se obětují a ze šlechetných důvodů žijí vegansky a nebudou zakládat rodiny. Obavu mám u mladých lidí, kteří chtějí mít jednou děti. Přeji si, aby každé dítě se narodilo zdravé a vyrůstalo na optimální stravě, více o vitamínu B12 třeba v angličtině zde http://veganhealth.org/articles/everyvegan   a v češtině tady http://vitaminb12bereteho.wordpress.com/ Lierre Keith napsala zpověď, tedy knihu o své dvacetileté zkušenosti s veganskou stravou, a přitom tak dobře původně míněnou. Je to ekoložka, radikální feministka a aktivistka v oblasti jídla. Její kniha se jmenuje Vegetariánský mýtus: Jídlo, spravedlnost a udržitelnost)

Kniha  Vegetariánský mýtus.Jídlo, spravedlnost a udržitelnost od ženy, která byla 20 let vegankou…

Pokusy s krmením zvířat ukazují, že dochází k mnohým změnám kromě růstu kostí, když se používají vařené potraviny. Jedna velká studie, do které spadalo 900 koček a která trvala přes 10 let, byla učiněna F. M Pottengerem, jr., MD. Kočky, které dostávaly syrovou stravu a syrové mléko se normálně rozmnožovaly z jedne generace na druhou. Všechna koťata měla stejnou dobrou kostní strukturu, mohla se starat o mladé, byla odolná proti infekcím a parazitům a chovala se předvídatelně. Z pokolení na pokolení si udržovala pravidelný široký obličej s odpovídajícími nosními dutinami, širokými zubními oblouky a pravidelným chrupem s pevnými růžovými membránami a žádnou známkou infekce.

Na kočky, které dostávaly vařené jídlo, byl docela jiný pohled. Potratovost byla asi 25 procent u první generace a asi 70 procent u druhé generace.Porody byly těžké, mnoho koček umíralo při porodu. Vysoká byla úmrtnost koťat, často kvůli tomu, že matka neměla mléko, nebo protože koťata byla příliš slabá na kojení. Koťata neměla homogenitu oněch koček, které byly krmeny syrovou stravou. Místo toho mělo každé kotě jinou kosterní podobu.

U druhé generace měla koťata nepravidelnosti lebky a delší, uzží obličej, zuby se neprořezávaly v pravidelnou dobu a vyvinuly se nemoci dásní. U čtvrté generace byly kosti velmi slabé a jejich struktura sotva stačila na to, aby držela lebku pohromadě. Zuby byly menší a nepravidelnější. Zdraví matek stále upadalo, umíraly na nějaké nejasné vyčerpání tkání asi tři měsíce po porodu.

Kočky na vařené stravě byly podrážděné, samice byly nebezpečné při nakládání s nimi, samci byli poddajnější, až neagresivní. Sexuální zájem byl ochablý nebo preverzní a kožní léze, alergie a střevní parazity se stále zhoršovaly z jedné generace na další. Objevil se zápal plic, průjem, osteomyelitida (zánět kostní dřeně, pozn. překl.), artritida a mnoho jiných degenerativních stavů, jaké jsou známé v lidském lékařství. Koťata z třetí generace byla tak zdegenerována, že žádné nepřežilo šest měsíců, čimž ukončily rod.

Výsledky Pottengerových experimentů s kočkami jsou často mylně interpretovány.Neznamenají to, že by lidé měli jíst jedině syrovou stravu – lidé nejsou kočky. Část stravy byla vařena u všech zdravých skupin, které Price studoval. (Mléčné produkty ale byly téměř vždycky konzumovány syrové.) Objevy Pottengera musejí být viděny v kontextu Priceova výzkumu a dají se vyložit následovně: Když lidská strava vytváří “obličejové deformace” – progresivní zužování obličeje a přetěsnání zubů – vyhynutí nastává, pokud ve této stravě pokračujeme několik generací. Ona implikace pro západní civilizaci – tím, že je posedlá rafinovanými a silně slazenými obchodními potravinami a nízkotučnými produkty – je hluboká. Ancient Dietary Wisdom for Tomorrow’s Children

Při ohledání mrtvoly se u samic krmených vařeným masem zjistila atrofie vaječníků a městnání krve v děloze a u samci se ukázalo, že se jim nevyvinulo aktivní sperma. Orgány vykazovaly známky degenerativního onemocnění. Kosti byly delší, ale měly menší průměr a bylo v nich méně vápníku. U třetí generace měly některé kosti měkké jako gumu – pravý stav osteogeneze. Emory W. Thurston, PhD Nutrition for Tots to Teen [Výživa od škvrňat po náctileté]

Pokud jde o člověka, nedostatečný příjem určitých živin může vést k tomu, že ženy méně pravděpodobněji otěhotní. Hodně bádání odhaluje, že nedostatečný příjem vitamínu B6 (pyridoxinu) může snížit šanci na početí…Někdy antikoncepční pilulky snižují množství dostupného vitamínu B6, takže ženy, které přeruší tyto ústní pilulky proti početí často nemohou otěhotnět dřív než po roce po přerušení. Poté podle jedné studie 98 procent z těch, které braly pravidelně vitamín B6 znovu dostaly normální menstruaci a otěhotněly do čtyřech měsíců. Bolestnou komplikací, která často přichází s nedostatkem vitamínu B6 je premenstruační syndrom, který by také mohl sloužit jako ukazatel toho, proč některé ženy nemohou počít. James F. Scheer Health Freedom New

Striktní vegetariánské ženy, které kojí své miminko, je mohou vystavovat možnému dlouhodobému poškození mozku.

Tak ukazují objevy badatelského týmu složenému z vědců z Univerzity Cincinnati, Hardvardské školy veřejného zdraví, Univerzity Vanderbilt a Brandeis.

Často tyto ženy jedí mořskou zeleninu, tempeh, miso a tamari, které teoreticky obsahují adekvátní množství vitamínu B12, a tyto ženy věří, že plně dodají tělu potřebný vitamín B12. Jenže…testy ukazují, že jedinci, kteří pozřeli takové produkty, nevykazují žádné zvýšení krevních hladin vitamínu B12.

Podobná studie holandských biochemiků ukázala, že požité prudukty z mořských řas nespravily u kojenců nedostatek vitamínu B12. Ani spirulina, mikrořasa. A vědci se stále snaží porozumět tomu proč ne.

Obě vědecké skupiny zjistily také nedostatečnou krevní hladinu vitamínu B12 u dospělých vegetariánů. Polovina testovaných účastníků mělo hladiny tohoto vitamínu nízké a u jedne čtvrtiny byla krajně nízká.

Holandští badatelé zjistili, že miminka mnohých vegetariánských žen mají abnormální červené krvinky a opožděné motorické dovednosti a pomalý růst ve srovnání s kontrolní skupinou miminek.

Nejlepší zdroje vitamínu B12? Játra, sardinky, makrela, sleď, losos, jehněčí, švýcarský sýr, vajíčka, treska, hovězí, modrý sýr, halibut, hřebenatky, tvaroh, kuřecí a mléko. James F. Scheer Health Fredom News

Mnoho lidí hlásilo, že zmizela řada symptomů a že se jim zvýšila vitalita během dní, kdy zařadili do stravy syrové maso, ryby nebo mléko. Pozorovatelé Eskymáků hlásí, že když tito lidé trpí srdeční chorobou, diabetem nebo jinými problémy spojenými se svou přijatou západní stravou, bez rozdílu zažívají naprosté vyléčení, když se vrátí ke své rodné stravě obsahující velké množství syrového masa a ryb. Kolik ve smyslu syrových živočišných produktů by měla strava obsahovat? Odpověď se liší podle jednotlivce. Některému se bude dařit na stravě, v níž jsou téměř veškeré maso a ryby syrové, jiní zjistí, že vařené maso tráví snáze . Pro většinu z nás dodá kombinace syrových I vařených živočišných potravin ty nejlepší trvalé výsledky. SWF

Zoubková víla (Sally Fallonová) a zoubkový trol (falešný nutriční prorok)

 Teorie, Z našeho statku  Comments Off on Zoubková víla (Sally Fallonová) a zoubkový trol (falešný nutriční prorok)
Aug 212012
 

Kniha Amandy Blake Soule Kreativní rodina

“Vypadávání zubů je způsob, jakým se tělo mění, jakým pouští vrstvu své vlastní kůže, jak by se to asi dalo vyjádřit. Označit tuto dobu v životě dítětě nějak jinak než tradiční finanční odměnou může být úžasný způsob, jak  tuto změnu oslavit.  Příběh The Seed Bunny ( Semínkový králíček) od Jeniffer Selbyové je o králíčkovi, který obdrží balíček semínek, když ztratí první zub. Jaký úžasný dárek – balíček semínek – dárek, který roste, dává a povzbuzuje děti, aby vyživovaly půdu a pochopily, co nám poskytuje. “ Amanda Blake Soule: Creative Family: How to Encourage Imagination and Nurture Family Connections [ Kreativní rodina: Jak podporovat představivost a vyživovat rodinná pouta], 2008

Jedna česká maminka, která žije v zahraničí, mi půjčila knížky od Americanky Amandy Soule, která se takto k vypadávajícím prvním zubům vyjádřila. Autorka vede velmi populární blog (SouleMama.com) a napsala i 3 knihy.  Samozřejmě je hodně jiných maminek po celem svete, které mají své  blogy a píšou o životě na venkově, o tom, co prožily, uvařily, upekly  či upletly, podle jaké filosofie se učí jejich děti, ale Amanda Soule je myslím obzvlášť známá a inspirující. S rodinou žije na rodinné malé farmě blizko more a lesu.  Třebaže bylo napsáno hodně knih, jak být kreativní, jak šít, plést a tvorit, její knihy zaujmout tím, že jsou laskavé a predevsim osobní, aniž by se zpronevěřovala (prodavala) svému soukromí. Mám vždy pocit, pokud se podívám jak na jeji fotky (casto i s rozmlzenim v pozadi –blurred effect – dělané  kamerou Nikon D300s a digital SLR a pomocí různě velikých čoček ) na jejím blogu, tak když se začtu do jejich textů, že si zároveň dokáže az umelecky uhájit své soukromí – jako by mi byl předložen (odtajnen) nevulgární obraz nahého člověka, který však zaujal svým tělem takovou pozici, že vlastně žádné intimní partie nejsou vidět. Tuto v podstatě umělkyni patrně trošku inspirovala mj. i paní jménem Tasha Tudor (zemřela ve 92 letech v roce 2008) , na jejíž zahradu na obrázkách či videu se i já moc ráda dívám….

Kniha Amandy B. Soule Rucne delany domov: Jednoduche zpusoby, jak jeste vyuzit stary material na nove rodinne poklady

Amanda ukazuje ve sve knize Kreativni rodina, že dobrovolná jednoduchost (“simplicity”) či skromnost vlastně může přinášet více, protože nutí člověka být kreativním, a tím pádem vyhovět svým vlastním lidským potřebám kreativity. Málokdo dle ni (coz rada dosvedcuju) je náš větší učitel kreativity než děti, pro které obyčejné věci z přírody mohou být poklady, které dokážou ze dřívek, mechu a šišek postavit “domeček” pro víly. (Zrovna mi syn mi donesl prý “poklady”, a sice okurky. Ty jsou nejlepší na chlebu s máslem…). Projekt podle ní není vždy cílem, důležité je, že děti lze  do něho přiměřeně k jejich věku zapojit, aby pracovaly třeba s podobným materiálem (vlna, drevo, potraviny) jako matka, že klademe důraz na udržení napojení mezi členy rodiny – třeba malováním společného obrazu, slavením narozenin s důrazen ne na darek, ale na oslavu toho, kdo dítě je,  společným rodinným dechem před hlavním jídlem…Myslím, že dospělý ma byt sice vzdy laskavy, ale ze se nemusí pitvořit a dělat  s dětmi něco, co ho nebaví, že může žít svůj život a snažit se při tom do své činnosti přirozeně zapojovat dítě, které ho napodobuje, aby hra přirozeně přešla jednou do práce, nebo aby práce navždy zůstala hrou…

Paní SouleMama by si nejen jako já pořídila konvici na čaj v nějakém levném  obchodě (thrifty shop) či zástavárně, ale ještě by mu pořídila čtvero různých kabátků, aby se čaj udržel teplý a aby mu to slušelo na jaře i na podzim, na Velikonoce i na Helloween. V podstatě anglické “tea cozy” (, jak se dle Neila nazývá látka vyšívaná či pletená na konvici, kterou vytvořila jeho babička) znamená, že je tomu čaji asi hezky “útulno”…

Jednu větu, která bohužel zazněla až na konci knihy, považuji za obvlášť důležitou: Nesklouzněte do zvyku, že odložíte své kreativní práce na  dobu  ” až bude všechno hotovo”. Všechno ostatní není nikdy hotovo.A obzvlášť když má někdo hospodářství.

“Rodinne srdíčko” ze zbytků látek, pomocí přišité šňůrky nahoře uprostřed se zavěšují na dveře, rozvory oken, nebo se dávají dětem na spaní na letním táboře…

A protože když se dělá seno, tj. kosí, obrací, nakládá na žebřiňák a pak vykládá na půdu, tak není moc času na nic víc, než na alespon vyrobu Family Hearts(Rodinná srdička), která jsem vycpala surovou vlnou s bylinkami (rozmarýna a levandule).

Ráda bych se v tomto krátkém “postu” jinak vrátila jen letmo k otázce zdraví zubů dětí. Vím, že se pořád mluví o různých éčkách a detoxifikaci, ale mám pocit, že dítěti (jeho zubum) možná tolik neublíží chléb s máslem a “vysočinou”, než když sní vařenou zeleninu bez soli s rostlinným olejem za studena lisovanym.

Susun Weedova o oblicejove kosmetice rika: ” Oblicej jsou druha usta. Co byste si nedali do ust, nedavejte na oblicej.”

Zajímavý názor na detoxifikaci má soucasna predni americká bylinářka Susun Weedová, která upřednostňuje před klasickou (lékař je elitní / věř mému stroji a složitým lékům) a alternativní medicínou (léčitel je oblíbenývěř mi, případně mé metodě a složité kombinaci bylin, třeba i z nedostupných vrcholků hor druhého konce světa) tradici Moudré ženy (která je běžná, neviditelná- věř sobě, zdraví pochází ne z pilulek a složité kombinace bylin, ale ze Země). Chapu-li ji spravne, domnívá se, že nejsme špinavý stroj, který je třeba uvnitr umýt, vyčistit, vykartáčovat, detoxifikovat hladověním a klystýrem atd., ale živá bytost, jejíž buňky se neustále díky výživě obnovují, a že není nic čistšího, než něco, co je prostě nové: Buňku za buňkou nahradíte sami sebe. Myšlenku za myšlenkou vytvoříte sami sebe. ..Vtiskněte buňkám vibrace  celistvosti, rezonujte holograficky a vytvoříte zdraví a pružnost způsobem Moudré ženy. ..vyživujte nové buňky optimálně, říká tradice Moudré ženy a staré buňky a odpad se snadno vyčistí. Játra jsou nahrazena, každá jejich buňka, za šest týdnů.  Vyživujte každou novou buňku jater optimálně a játra vyčistí krev…Která krvinka je čistší než nová a optimálně vyživena.?Samozřejmě, že nelze podceňovat chemicky koktejl , ktery je v potravinach, přesto si myslím, že se podceňuje význam správného výběru tuků, který je možná ještě důležitější než nutnost detoxifikace, protoze jde o telotvorbu.

Susun Weedová považuje knihu Vyživující tradice za jednu ze svych nejoblíbenějších na světě, i pro Sally Fallonovou je Susun Weed soulmate, tedy spřízněnou duši. Má pocit, že člověk, který chová přátelským způsobem zvířata (ale jí i jejich produkty), pro ně dela hodne. Susun Weedová dělá každý měsíc rozhovor ve svém Radiu moudré ženy s přední osobností z bohaté bylinářské americké scény, ale i s jinými lidmi, kteří se zabývají zdravím, vyzivou, seberozvojem, uměním, ezoterikou atd.. Rozhovor se Sally Fallonovou je možné si poslechnout zde (January, 2010): http://www.wisewomanradio.com/interviews/archive.html

 Ráda bych rekapitulovala par pravidel (jak jsem je poznala z  knih dr. Pricea, S. Fallonove apod.) pro maminky, ktere mi jiz psaly, ze jejim dětem nedrží sklovina na prvnich zoubkach, ze se prvni zoubky moc nevyvedly a ze jejichž zubař to připisuje  “asi nějaké dědičné rodinné poruše”. Vápník nemá vyznamnou šanci, aby se dostal do zubu  (i kosti), pokud dítě nejí:

kvalitní živočišné produkty, jako jsou vnitrni organy (treba srdicko je bohate na snadno vyuzitelne magnezium),  plnotučný jogurt, kefír, mléko, nebo poctivý kostní vývar (viz text Vyvary) – ten nelze odpárat ani z kontextu čínské kulinarske tradice. Dále je potřeba živočišných tuků (máslo, husí sádlo apod.), ALE ne ledajakych, totiz od zvířat, která byla chována takovým způsobem (bez kukuřice apod.), že tyto tuky mají to, co mít mají, a sice krome protirakovinne konjugovane kyseline linolove, vitamín A (libové maso vyčerpává naše tělo, protože bez tuku mu schází vitamín A potřebný  vubec pro straveni tohoto liboveho masa, pro metabolizaci bilkovin z neho, pro štítnou žlázu apod.), vitamínu D (aby se vápník vstřebal, slunce je dnes v lete vselijake a bile pokozce moc nesvedci opalovani se v exotickych zemich) a vitamín K2, aby vapnik vubec dorazil na správné místo určení (zuby). (Natto ze soje sice ma K2, ale patri do jineho kulinarskeho kontextu.)

Dovolím si jednoduše zopakovat slova Sally Fallonové, která říká, že živočišné tuky byly neprávem zdémonizovány dvěmi působícími sílami (zemědělským a potravinářským průmyslem) a tyto tuky kvuli zpusobu jejich dnesni produkce nejsou jiz významným zdrojem  oněch v tucích rozpustných vitamínů (aktivátorů), proto je treba podporovat male farmare, kteri maji zvirata pokud mozno vetsinou na zelene pastve. V anglosaskych zemich dnes funguje nove oznaceni pro takto kvalitni zivocisne potraviny: grassfed (krmen travou) nebo pastured (z pastvy). Nerozumim tomu, proč tedy všude v médiích vidím recepty z nízko-živočišně-tučných diet, bez masla nebo s jen troskou bezneho masla z velkochovu? Jen falesni proroci by ji doporučili malým dětem (ale i zenam v prechodu), nebo spíš ti, kteří mají jiná (asi uzší) kritéria pro zdravou stravu a prehlizeji metabolismus vápníku. Vitamin D je obzvlast nesmirne dulezity – domorodci, ktere dr. Price studoval, meli krasne zuby, ale ve strave 10 x vic vitaminu D nez prumerny American jeho doby. Myslím, že falesni nutricni proroci jsou ve skutecnosti takoví zubní trolové – v severských zemích totiž zubní kaz způsobuje zubní trol!Zubní vílu, která přináší v noci dárek dětem, které pod polštář schovaly svůj první zub, si představuju jako mladičkou Sally Fallonovou s křehoučkými křidélky jako motýlek.

D. s mou rozečtenou knížkou od Susun Weedové, z níž mi vypadne záložka, kdykoliv se dítě knihy chopí, aby mi ji jako Lichožrout ponožku sebralo a kniha ji tak nemohla “brát” maminku…

“Žena, která dělá večeři, je neviditelná. Tvrdit, že tím léčí svou rodinu a obec, že udržuje vesmír v rovnováze, znamená toho o večeři prohlašovat moc. Je to cesta Moudré ženy.” Susun Weed: Healing Wise from  Wise Woman Herbal [Léčitelství s moudrostí” ze serie knih Herbář Moudré ženy]

 

Co na tom, kdo může za rozdělení Československa, když čtvrtletník z loňského roku Moudré tradice píše o “Zprávě z Československa…”

 

Průzkum pana Kapučínského (prekoncepční a prenatální strava)

 Teorie  Comments Off on Průzkum pana Kapučínského (prekoncepční a prenatální strava)
Aug 082012
 

Nosorožík kapucínek (Oryctes nasicornis) je velký brouk z čeledi vrubounovitých. V Česku je chráněný zákonem jako ohrožený druh. (Dle encyklopedie wikipedie) Při druhé seči sena jsme ho našli na zemi na loukách (přežil naše sečení kosou). Samičky prý roh nemají, jen hrbolek.

Obdivovali jsme zbarvení tohoto fešáka a pustili ho zpátky do přírody…

Kdo hovoříte anglicky, náš kamarád brouk nosorožník kapučínský Vás prosí, abyste prosím chvilku věnovali na vyplnění malého dotazníku, který najdete na:

https://www.surveymonkey.com/s/3NHBSR7

Strava pro uzdravení nejen našeho mozku (Dieta GAPS™ ): astma, autismus, dys-, ADHD…

 Teorie  Comments Off on Strava pro uzdravení nejen našeho mozku (Dieta GAPS™ ): astma, autismus, dys-, ADHD…
Aug 042012
 

Čtvrtletník Nadace Westona A. Price Moudré tradice v jídle, zemědělství a umění léčit

Uvažovala jsem, že napíšu (s menší ochotou vyhledem k tomu, že naše děti jsou extrémně zdravé a že kdyby byly všechny děti tak zdravé, přišlo by to naše zdravotnictví příliš draho :-)) pár řádku o nutriční terapii zvané GAPS a  do emailové schránky mi shodou okolností přišel email od Čechů žijících převážně v zahraničí, kteří o této dietě dokonce založili stránky v češtině živá kultura.cz. Současně jsem před pár dny otevřela nejnovější vydání čtvrtletníku Moudré tradice v jídle, zemědělství a umění léčit, kde na mě po otevření koukaly řádky plné zajímavých informací o této dietě a jejich pozitivních účincích s uvedením osobních příběhů lidí.

Velice důležitá kniha ve slovenské verzi...jde o čas, nečekat na konečnou diagnózu dítěte (která bude znít: astma, alergie, autismus,ADHD, ADD, dysraxie, dyslexie, ekzém, astma, nežádoucí reakce po očkování, později deprese, schizofrenie). Psychiatři nezkoumají tělo jako celek, nevidí souvislost mozku s "druhým mozkem", kterým jsou útroby, zejména tenké střevo, kde probíhá poslední fáze trávení, ale možná i netrávení a pronikání toxinů do těla, které produkují nežádoucí bakterie, které v nich jsou stále více po éře antibiotik, antikoncepce, průmyslových potravin, stresu, léků apod.! Milí (budoucí) rodiče-určitě si utíkejte rychle přečíst tuto knihu, zdá se mi velice důležitá, neřeště samostatně něco jiného, ale aspoň současně čtěte i tuto knihu, jde o čas a zdraví dětí!!!

Velice důležitá kniha (!!) ve slovenské verzi…rychle si ji sežeňte a nečekejte na konečnou a jistější diagnózu dítěte (která již byla či by možná  mohla znít: astma, alergie, autismus, ADHD, ADD, dyspraxie, dyslexie, ekzém, astma, nežádoucí reakce po očkování, …později deprese, schizofrenie). Psychiatři nezkoumají tělo jako celek, nevidí souvislost mozku sdruhým mozkem”,  kterým jsou útroby, zejména tenké střevo, kde probíhá poslední fáze trávení, ale možná i “netrávení” a pronikání toxinů do těla “děravým” střevem, které nepocházejí jen z jídla, ale hlavně je pořád produkují nežádoucí bakterie, kterých je v našich útrobách z generace na generaci  stále více po éře antibiotik, antikoncepce, průmyslových potravin, stresu, léků apod.! Milí (budoucí) rodiče-určitě si utíkejte rychle přečíst tuto knihu, zdá se mi velice důležitá, neřešte zvlášť něco jiného, ale aspoň současně čtěte i tuto knihu, jde o čas a zdraví dětí, jejichž zdravý vývin nepočká!!! Ano, prudký nárůst autismu atd. má jistě spojitost s hliníkem, rtutí atd. ve vakcinách, ale prvotní predispozice je v některých případech špatná mikroflora!

Kniha Gut and Psychology syndrome od lékařky a současně neuroložky a výživářky ruského původu (s ještě milým ruským přízvukem)Natashe Campbell-McBrideové , která plně  podporuje Nadaci Westona A. Pricea. Kniha vyšla ve slovenštine (!!) pod nazvem Syndrom travenia a psychologie: prirodna liečba (nesmírně důležitá kniha!!-pro všechny rodiče, nejen ty, jejich malé dítě má již za sebou 1. astmatický záchvat, diagnózu autisty apod., čím dříve se začne léčit příčina, tím větší šance na úplné zotavení-vyšla již celá kniha o úspěšných vyléčených případech Gaps Stories)

A tak tedy jen pár slov k dietě GAPS. Jde o akronym (zkratku z počáteč. písmen) Gut and Psychology Syndrome – Syndrom  “břicha” a psychologie), ono to slovo “gut” se používá k označení břicha či útrob, ale v tomto případě spíš jde o střevo, přes které přecházejí do krve živiny. V kostce: stav střevní mikroflóry a fungování trávení ovlivňuje fungování mozku!! Pokud špatná mikroflora způsobí, že stěny střev jsou sítem pro toxiny do krevního řečiště, tyto toxiny se dostanou i do mozku a vznikají různé poruchy pro nálepky autismus, ADHD, astma. Je nesmírně důležité začít s dietou Gapst, která postupně tuto mikrofloru vyléčí, co nejdříve, do 5 let je šance na úplné vyléčení. Dieta má Úvodní fázi a poté plnou dietu GAPS. Nárůst nemocí jako je autismus (dnes epidemie) lze pozorovat od konce 2. svět. války, tedy od používání antibiotik, které tuto mikrofloru ničí spolu s dalšími činitěli+odvykli jsem si na mléčně kvašené staromodní nápoje a probiotika. Dítě ji dědí po mamince a získává jí při průchodu porodními cestami. Obvykle ale maminka nemá moc zdravou střevní mikrofloru, protože je z generace, co vyrůstala na antibiotikách,  a průmyslovém jídle a brala hormonální antikoncepci, co údajně též velice ničí mirkofloru. Pokud střevní mikroflora není zdravá a plná žádoucích baktérií, neplní fuknci vyživování, ale spíš tělo otravuje toxiny, proto i dětmi mají snadno negativní postvakcinační účinky, protože nemají dobrou imunitu danou zdravou mikroflorou. Celá rodina by se touto dietou měla léčit, s každou generací s problém nezdravé mikroflory akorát víc prohlubuje.

Z oficiálních stránek gaps.me lze vyčíst, že : GAPS je stav, kdy dochází ke spojení mezi funkcemi trávicího systému a mozku. Tento termín vytvořila dr. Natasha  Campbell-McBrideová, MD… v roce 2004 po práci se stovkami dětí a dospělých s problémy neurologickými a psychiatrického charakteru, jako jsou poruchy autistického spektra, poruchy pozornosti a hyperaktivity (ADHD/ADD), schizofrenie, dyslexie, dyspraxe, deprese, obsesivně kompulzivní porucha, bipolární porucha a jiné neuropsychologické a psychiatrické problémy. Dr. Campbell-McBrideová je autorkou knihy : Syndrom břicha a psychologie. Přírodní léčba autismu, ADHD, dyslexie, dyspraxie, deprese a schizofrenie. Tato lékařka ruského původu se silným ruským přízvukem se svým manželem silně podporuje Nadaci Westona A Pricea. V podstatě usoudila, že tyto diagnózy či virtuální “škatulky” , do které epidemicky rostoucí počet děti či dospělých zapadne ( i když údajně nikdo ji do ní nezapadl úplně přesně) jsou jen různé strany stejné mince – trávicí trakt u těchto osob nefunguje tak, aby tělo a zejména mozek dostával živiny, které potřebuje. (Říká, že naše útroby jsou náš druhý mozek, který s tím v hlavě komunikuje, pokud nefungují, tak proto že  v nich nejsou ty správné bakterie, narušuje se naše imunita, není, kdo by odváděl toxíny z těla (třeba rtuť,) máme alergické reakce, toxiny v těle, v orgánech, jako jsou játra, plíce, mozek, onemocníme na dnešní astma, autismus, poruchy učení atp….Zjistila, že takové děti mají abnormální střevní flóru… Jednou z příčin “záchvatu jejich touhy po sladkém” mohou být bakterie, které se cukrem živí a “odmění” nás endorfiny, takové dítě  je vybíravé (a chce je plotoviny, jako jsou sladkosti, těstoviny z bílé mouky) ani ne proto, že je malý tyran, ale že je “narkoman” závislý na cukru.Často jako první pomoc pomůže kvašený nápoj, kokosový tuk…(Srov. přednáška níže…) Možná jsem se zmiňovala již jinde o tom, že sice ne každý, kdo má problémy se vstřebáváním živin, má automaticky i psychické obtíže, ale že se zjistilo (viz Vyživující tradice), že třeba schizofrenici mají nedostatek vitamínu B3 a 12**.

Pokud jde o obavu z masa, samozřejmě by to mělo být maso pokud možno z pastevního chovu a rozhodně ne libové, v jídelníčku má být spousta živočišných tuků. Jinak k masu píše:
Po strávení a vstřebávání masa a ryby  se v tkáních těla hromadí kyseliny. Po strávení zeleniny se naše tělo stává zásaditým. Kombinovaním masa a zeleniny vyrovnáváme  kyselost organismu, což je nesmírně důležité, protože ani příliš kyselé, ani příliš zásadité prostředí není zdravé. …” str. 106

Dietou GAPS se lapidárně řečeno nastolí zdraví trávicího traktu – detoxifikuje se (třeba i odstraněním* amalgámových výplní ze zkažených zubů**), zacelí konzumací kvalitních živočišných tuků od staromódně chovaných zvířat na zelené pastvě a ne na jadrném krmivu ve velkochovech (tedy tucích, které obsahují to, co BY obsahovat měly, tzn. mj. vitamíny A, D a K2, které fungují synergicky) i želatiny (přitahuje trávicí šťávy, pomáhá trávit) z poctivých kostních vývarů (zpočátku ale jen pár hodin vařených, ne dlouho tažených, podávat přes den i několikrát jako teplý nápoj, dálei zázvorový čaj) a osídlí se blahodárnými bakteriemi pomocí mléčně – kvašených jídel (tedy ne nutně z mléka, ale obecně bakterií lactobacillus) a mléčně kvašených nápojů (třeba řepný kvas, na něhož je recept zde). Snad by se dalo i nepřesně říci, že tato dieta je jakýmsi “předskokanem” stravy (úvodní a přechodná strava) dle zubaře Weston A. Pricea a vůbec nadace nesoucí jeho jméno a odkaz. Zlepšení či ukončení pak nastává u těchto problémů: kožní obtíže, jako je akné a ekzém, dále astma, autismus, alergie, poruchy učení, úzkost, deprese, chronická zácpa, bipolární porucha atd.

Toto přepuštěné máslo je v podstatě lékem: je od naši krávy Bohušky plemene Jersey, která je adaptována pouze na trávu, navíc je uděláno z másla z květnového či červnového…

Jako náhražku sójové omáčky používám na dochucení šťávu (tzv. zelňovku), která mi zůstane na jaře po kvašeném zelí. Jde o kvalitní keltskou solí zpola nasycený roztok plný laktobacilů a vydrží ve výborném stavu velmi dlouho. Když přičichnu ke skleněnému hrdlu láhve, hádala bych, že je to něco mezi sójovkou a tekutým kořením Maggi. Jistě by stálo za to do této “zelňovky” přidat lístečky libečku. Polila jsem tím Neilovi vajíčkovou omeletu se strouhaným sýrem a česnekem dělanou na másle.

V Moudrých tradicích jsem si se zájmem přečetla text o holčičce, které v 9ti letech diagnostikovali bipolární poruchu (také pořád hovořila o sebevraždě) a chlapečkovi trpícím záchvaty, jemuž lékaři nepředpovídali, že se dožije 3 let. Když se nutriční specialistka na GAPS dietu podívala u těchto dětí na to, na co se obvykle čtenáři díla zubaře Pricea a Sally Fallonové dívají, bylo vidět, na čem mohou rodiče zapracovat, pokud chtějí. Totiž: děti byly počaty příliš brzy po starším sourozenci, rodiče před početím jedli nízkotučnou stravu, tatínek byl závislý na bílém cukru, dítě vyrostlo na umělé výživě s fruktózou, matka před početím dlouho brávala hormonální antikoncepci, trpěla vaginálními kvasinkami,  a sama jako dítě vyrostla na antibiotikách a jedla průmyslově zpracované potraviny (Sally Fallonová jim říká “pornografické potraviny”). Zkrátka dítě nezískalo ( “nezdědilo”) od matky ani z jídla po narození  zdravé bakterie, které by se usídlily v trávicím traktu, a trpělo chronickými záněty uší, mandlí, nosu atd. Když chlapce začali rodiče krmit domácí umělou výživou na bázi masa (viz recepty z Vyživujících tradic), fermentovaným olejem z tresčích jater, živočišnými tuky a kostními vývary obsahující želatinu

želatina z kostních vývarů je používaná při nutriční terapii, blahodárně působí na trávení, více ke kostním vývarům viz Částé dotazy, nebo štítek Kostní vývary

, dítě přestalo mít nejen 100 záchvatů denně, neumíralo, ale začalo prospívat a dokonce navazovat oční kontakt a hihňat se. Lékařka jim na to odpověděla něco jako “opravdu se to nestává” a že by “neměli příliš podléhat nadějím”, ale určitě “pokračovat v čemkoliv podobném, co pomůže…” Velmi se také změnilo chování holčičky.

Probiotika, která dr. Natasha Campbell doporučuje pro lidi se syndromem Gaps, jsou k dostání i v českých lékárnách. Např. Bio-kult...

Probiotika, která dr. Natasha Campbell doporučuje pro lidi se syndromem Gaps, jsou k dostání i v českých lékárnách. Např. Bio-kult…V knize Syndrom trávenia a psychológie  se píše: “Když jste našli dobré probiotika, musíte vědět, jak je používat. Všechny dobré probiotika s terapeutickou silou mají způsobit tzv. die-off” reakci (reakci vymírání čili endotoxínovou reakci)). .Když se do trávicí soustavy dostanou  probiotické baktérie , začnou ničit patogénní bakterie , viry a kvasinky. Když tyto umírají, vypouštějí jedovaté látky . Toto jsou ty toxíny, které způsobily autismus, schizofrénii či hyperaktivitu vašeho pacienta. Jakékoliv příznaky má váš pacient, dočasně se to může zhoršit. Pacient se může cíti nezvykle  unavený, celkově bez nálady , nebo mít třeba výrážky. Je to jen dočasný stav a obyčejně trvá několik dní, možná několik týdnů.” Str. 172. (Raději nechť si čtenáří sami přečtou důkladně celou knihu.) Jedna kapsle s má začít brát na lačno s teplou minerální vodou, postupně 2-4 denně-, áno a večer, pokud nedošlo k žádnému die-off účinku, nebo pokud odezněl. (Srov. str.277 v knize Nourishing Traditions Book of Baby and Child Care)

Žloutek od slepic s výběhem na trávník je výbornou výživou pro mozek spolu se špetkou kvalitní soli. “Sůl je potřebná k aktivování tvorby gliálních buněk v mozku, buněk, které vytvářejí spoje a pomáhají nám rychleji myslet.” SWF

Bohužel je málo lékařů a psychologů či psychiatrů, kteří by zároveň doplňovali léčbu pacientů nutriční terapií GAPS či dle dr. Pricea a Sally Fallonové a pokud už něco doporučí, leda nízkotučnou a nízkocholesterolovou dietu – ta nás ale nezbaví dokonce ani nadbytečných kil, neboť jak už jsem jinde citovala z knihy Vyživující tradice: na sbíraném (odstředěném a tedy nízkotučném) mléce sedlák vykrmí svá prasata. Jenže a asi si na to, co chci říci, vypůjčím slova recenzenta knihy Johna Nicholsona The Meat Fix: How a Lifetime of Healthy Eating Nearly Killed Me! [Šlehnutí si masa: Jak mě celoživotní zdravé jídlo přizabilo!,] která je příběhem mladého páru, který se odstěhoval blíž k přírodě a z etických důvodů (aby nezabíjeli zvířata) začal žít vegánsky (ovoce, zelenina, obilí, sója) a měli tolik vážných zdravotních problémů, že je to až k zasmání, pokud člověk bere vše s humorem (“jedli víc vlákniny než kůň”).  Nakonec se bolestně (protože dlouho nenaslouchali svému tělo a nechtěli se probudit ze svého přesvědčení) prokousali ke zcela jiné stravě, ale píšou o ní: “Pokud jste ve vládě, opravdu chcete prosazovat informaci, díky které bude obyvatelstvo možná zdravější, ale nepochybně by znamenala kolaps či úpadek potravinářského a zemědělského průmyslu, který zaměstnává hodně lidí a odevzdává mnoho dolarů na daních?” Ostatně i potravinářský magnát Babiš se  zaštiťuje tím, že zaměstnává mnoho lidí.

Odkazy:

http://zivakultura.cz/o-nas/   Stránky paní Jany Dell-Plotnárkové žijící v současné době v Austrálii a manželů Kremsových často pobývajících v zahraničí, stránky se věnují dietě GAPS (Gut and Psychology Syndrom – Syndrom střev a psychologie) a jsou v češtině!

http://sahmville.blogspot.cz/2011/02/autism-improvement-on-video.html (Stránky v angličtině, patří mamince, která zaznamenala velké zmírnění projevů autismu u syna po přijetí diety GAPS a částečně W.A. Pricea, viz i její video)

Čtvrtletník Wise Traditions in Food, Farming and The Healing Arts

Svazek 13. číslo 2, 2012

Breakingtheviciouscycle.info

—————————————————————————————-

*  Je třeba ale vyhledat zubaře, který si je vědom určitých rizik při manipulaci s amalgámem při jeho odstraňování a z mé zkušenosti není třeba vysvětlovat či začít diskutovat o důvodech pro odstranění amalgámu jiných než estetických, zdá se mi zbytečné zavádět na toto kontroverzní téma řeč ze zubařem, který jistě odvede dobrou práci. Myslím, že nemůže uškodit pít před a po zásahu očistné bylinkové čaje nebo kombuchu. Osobně bych to nedělala před otěhotněním a v době kojení. V knize Doba jedová (od profesorů Strunecké a Patočky) se k tomuto tématu píše:  ” Podle stanoviska Státního zdravotního ústavu ČR se však odstraňování starých amalgámových výplní nedoporučuje, protože znamená riziko uvolnění rtuti ve formě velmi jemného aerosolu a vede ke zvýšení hladiny rtuti v krvi.Proto je potřeba vážit nutnost zásahu do starých výplní s maximální opatrností, zejména u těhotných žen a žen plánujících početí. Ohrožen je však zejména ošetřující personál: Ve vlasech stomatologů a sester u nás byla zjištěna koncentrace rtuti do 10 ug/g, což je sice v limitu bezpečných dávek WHO, ale mnoho násobně překračuje výskyt u české profesionálně neexponované populace.” str. 181

**Pokud vím, radikálně se k tomuto problému postavily skandinávské státy, které ho zakázaly. Mraky materiálu k tématu amalgámu jsou od lidí z okruhu Nadace Westona Pricea, ale cituji k tomu zde ze stránek českého a v tomto smyslu osvíceného zubaře MUDr. Martina Neumanna: Amalgám se v zubním lékařství používá více než 150 let a v České republice se zcela určitě zhotovuje nejčastěji. Bezpečnost a toxicita amalgámu je ale stále živě diskutována. Vědci si ani dnes nejsou jisti, nakolik amalgám poškozuje zdraví lidí. Existují zcela protichůdná vědecká tvrzení – studie, které tvrdí, že je amalgám bezpečným, trvanlivým a levným výplňovým materiálem a že ze všech amalgamových výplní se během života do organismu uvolní obdobné množství rtuti jako při konzumaci mořských ryb typu tuňáka. I z těchto studií však vyplývá, že určité množství rtuti se z výplní do lidského organismu uvolňuje a někteří vědci tvrdí, že amalgám může být zodpovědný za mnoho spolu nesouvisejících příznaků jako jsou deprese, únava apod. Další uvádějí, že rtuť z amalgámových výplní snižuje počet T-lymfocytů, což ovlivňuje imunitní systém a může vést k autoimunitním onemocněním jako roztroušená skleróza, lupus erythematodes. Amalgám také může hrát roli faktoru zhoršujícího stav pacientů s alergiemi nebo leukémií [Zbyněk Mlčoch: Otrava (intoxikace) rtutí – příznaky, projevy, léčba, prevence, amalgám]. 
Jejich odpůrci poukazují na to, že škodlivost amalgámu nebyla jednoznačně prokázána, což se ovšem nedá dle našeho názoru interpretovat, že by tomu tak reálně nebylo. Obzvláště podezřelá je součást stanoviska komise EU, ve kterém se m.j. uvádí, že: „Omezení užívání amalgámu by mohlo poškodit finanční stabilitu zdravotních systémů…“ Skoro se tak nabízí podezření, že komise nadřazuje kolektivní stabilitu svých zdravotních systémů nad zdravotní rizika způsobená aplikací amalgámu jednotlivcům. (Cit. z http://www.mujzubar.cz/vyplne.html)

** “…psychiatr F. Curtis Dohan, který si všiml, že schizofrenní pacienti byli méně často hospitalizováni v době II. světové války, kde nebyl dostupný chléb…”, podobně na Nové Guiněji tuto nemoc neznali, pokud zůstávali na tradiční stravě. (Srov. str. 47 Wise Traditions, Svazek 13, číslo 2)


Jun 302012
 

CO JE TRADIČNÍ ČESKÁ LIDOVÁ STRAVA?

Kniha Česká strava lidová (1945)

“Nikdy mi nic tak nechutnalo jako krajíce, jež maminka z domácího chleba uměla tak krásně krájeti, máslem a tvarohem mazati…Nikdy nic! “K.V. Rais

Zajímá mě, co je tradiční českou stravou a do jaké míry se osvědčila. Najít rychle přesnou a suverénně spolehlivou odpověď na první otázku není snadné a na druhou také ne. Jinak jedli bohatí, jinak jedli chudí obyčejní lidé, časy se měnily a ani strava našich předků nebyl po staletí žádnou neměnnou konstantou. Nedávno jsem dočetla etnografickou knihu Česká strava lidová o stravě zejména obyčejných lidí 19. století a počátku 20. století s přesahy do století starších) od nedoceněné takřka české  “Sally Fallon” paní Marie Úlehlové- Tilschové, která vyšla těsně po skončení 2. světové války v roce 1945. (Četla jsem toto původní vydání.) Autorka studovala na UK biologii a uměla anglicky a francouzsky, nakonec se věnovala studiu výživy, kvůli níž navštívila i Londýn a Moskvu.

Marie Úlehlová- Tilschová (1896-1978)

Pozorně sleduji vývin druhých zubů syna Ferdinanda, teprve v jeho 20ti (tak dlouho totiž “roste lidský klas” řečeno s Raisem) skončí můj “experiment” se zdravou stravou, kdy jeho tělo bude dostavěno, pak teprve budu moci hodnotit, zda mám “zdravé” dítě, zda “zdravá” strava, jakou jedl, byla ta pravá…

Tato paní ctí poctivé řemeslo, neboť  odvedla svědomitou a poctivou práci při sbírání poznatků o tom, co jedli naši předci, především obyčejní venkovští lidé. Rukama jí prošly staré knihy o vaření a stravovacích zvycích, knihy, o jejíž existenci asi mnozí z nás netuší či k nim nevyhledáváme přístup. Možná bychom jim stoprocentně ani nerozumněli,  protože  jsou psané starším jazykem či písmem. Možná bychom je neuměli správně interpretovat. Autorka naslouchala lidem, kteří již dávno nežijí, a někdy ona či autoři knih, které cituje, foneticky zaznamenali jejich výpovědi v příslušném šťavnatém dialektu, knihu dále zpestřila lidovými básněni a texty písní, které se týkají určitého daného tématu.  

Kniha Úlehlové-Tilschové mi v hledání odpovědí na dvě výše uvedené otázky pomáhá, i když třeba v ní narážíme na některé úsměvné polopravdy či době poplatné omyly. Na druhou stranu zas autorka (naštěstí) neznala některé naše současné omyly (byť rádoby vědecky podložené jako nezpochybnitelné pravdy) ve vědě o výživě. Například lipidovou proticholesterolovou teorii.  Dost možná by se s  ní neztotožnila do té míry, do jaké to činí dnešní výživoví odborníci, kteří se sice třeba vyjadřují k máslu či mléku, ale krávu pravděpodobně nikdy nechovali a dost možná opravdové mléko  na rozdíl od paní Úlehlové-Tilschové nikdy neviděli. Především nevědí o významu v tucích rozpustných vitamínů, které se nacházejí pouze v kvalitních živočišných tucích, nevědí, v jak velkém množství je potřebujeme. (Vaclav Cilek naznacil nekolikrat, jak moc jsme se vzdalili prirode, “o” ktere se ucime: “Vždyť dnes najdete biologa, který nikdy neviděl na vlastní oči ani tak obyčejné domácí zvíře, jako je koza.”) Ke známé autorce starších knih M. D. Rettigové se vyjádřila, že přílišnou snahou po dobrotě mnohé předpisy víc pokazila. Otázku, co bylo původní stravou obyčejného venkovana, považuje za velmi důležitou, proto tak obětavě bádala a nakonec sepsala svou knihu:vystopovati tuto původní stravu je pak nesmírně důležité, neboť pouze ona, která přestála velkolepou zkoušku mnoha staletí, může se i v budoucnosti osvědčiti nejlépe. 

Díky knize Česká strava lidová jsem si uvědomila, jak je otázka složení tradiční české stravy složitá, snadno neuchopitelná a že bych byla opatrná v tvrzení, co přesně vždy  touto stravou bylo a že se tato strava osvědčila bezpodmínečně (lidé nebyli vždy zdraví z různých a jistě i nutričních nejen hygienických či jiných důvodů ).

Pro autorku samotnou byla strava od přinejmenším poloviny 19. století již  “skažená.” Cituje třeba J. Hrušku, Č.L XIV: “Co prý zavládla káva, nastala bílá mouka a mladí se příliš brzy žení (když jim ještě kosti neztvrdly), od té doby prý lid slábne a chabne a postavy bytelné, jako byli staří, nebudou prý hnedle k vidění.”  Nutno poznamenat, že si do kávy dávali nejméně 4 dkg cukru, což není jistě málo, takže je otázkou, co bylo škodlivější, zda trocha kofeinu nebo cukr. Vodu ve studnici moudrosti našich předků stran výživy zakaloval postupný vývoj civilizace, jíž jsme byli součástí, byly to technické vymoženosti, války, nárůst obyvatelstva, sociální nerovnost i rozvoj trhu a měst. Naši předci i přírodní lidé možná nebyli moudřejší než my, byli to přece jen lidé jako my, přesto bych řekla, že stran jídla dělali některá moudrá rozhodnutí.  

To, co my lidé jíme, se teprve v posledních letech změnilo asi nejradikálněji, ale lze vypozorovávat  změny v jídelníčku již mnohem  dříve. Proto se domnívám, že se nelze při výběru dnešních  jídel vždy zaštiťovat jenom tím, že “to přece jedli”, nebo “že to přece nejedli” naši předci.   I když něco jedli, nemuseli to jíst po celá staletí, nemuselo to být pro ně ani tak zdravé, možná si ani sami nemysleli, že je to výživné. (Níže uvedu příklad konopného oleje). Slovo tradice, ani pokud jde o stravu, není tak snadno uchopitelné. (I traktor značky Zetor, který jsem nedávno zahlédla, měl na sobě nápis: Zetor – síla tradice. Tento traktor má relativní pravdu.)

Například  slýcháváme a opakujeme po těch, co to tvrdí, že maso se jídávalo akorát v neděli či o svátcích, jenže Z.  Winter píše: Dávno totiž minuly ty doby, kdy maso bylo, stejně jako ryby, i mezi prostým lidem běžným pokrmem, jako ještě r. 1605, kdy byla podána císaři Rudolfovi zpráva: “Lid obecný nejvíce chlebem, pivem a masem živ jest a o lahůdky, pernatou zvěř nemnoho stojí. ” A hned si mohu klást spoustu otázek: O jaké maso se jednalo? Hovězí, či vepřové, nebo zvěřina lesů…? Bylo to maso poměrně tučné, nebo libové? Byly to i kosti a vnitřní orgány? Čím ryby krmili? Už od samého počátku rybnikaření obilím?  Osvědčila se taková masitá či v jistou dobu “kapří” strava? Přestali obyčejní lidé konzumovat maso, protože se neosvědčilo, anebo z  jiných důvodů?  V knize se dále píše: Po válce třicetileté se hospodářské poměry změnily tak dokonale, že maso zůstalo vyhrazeno jen vyšším a zámožnějším vrstvámJsme teprve v 1. polovině 17. století. Co bylo po celá staletí předtím? Zde už vlastně je možné klást jakousi pomyslnou pracovní čáru na časové přímce vývoje české tradiční stravy. A už by mohli antropologové zkoumat tloušťku lebek, zuby a kostry lidí z hrobů před touto válkou a po ní…

K výše nastíněným otázkám výše jsem jako doplněk našla v jiné knize, a sice Jídlo a pití v pravěku a starověku od historičky a archeoložky Magdalény Beranové  pozoruhodný odstavec, kde se píše: “…převaha moučných pokrmů…je přesto záležitostí novodobou, z časů po třicetileté válce, kdy český a vůbec středoevropský venkov zchudl a země byla na dlouhou dobu zplundrována. Utužování nevolnictví bídu venkova ještě posilovalo.”  Teprve roku 1781 bylo zrušeno nevolnictví, svobodu dostali lidé tedy dokonce o pár let později než povinnost docházet do školy. Robota se zrušila až v roce 1848. A u nás již od poloviny 19. století vzkvétalo cukrovarnictví, které je už součástí moderního potravinářského průmyslu. Dnes mi tedy začíná být jasné, že náš Hloupý Honza by na svých buchtách nedošel tak daleko jako severoamerický Indián, který si na dlouhé pochody bral pemikan.

To, jak se člověk rolník stravoval, ovlivňovalo jistě jeho postavení poddaného, který musí odvádět dávky, zda vlastnil či nevlastnil nějakou půdu a kolik, dále kraj a jeho podnebí (každý kraj míval i své pojmenování pro určité potraviny či jídla, počtem názvů drží možná rekord bramboráček, a to autorka ani neuvedla jistě všechny jeho názvy, protože tam chybí “trinčka”, jak mu říkávala moje babička), v němž žil, ale i  církevní kalendář s předepsanými postními dny.

Jedna věc je ta, co člověk “chtěl” produkovat, co “byl schopen” produkovat,  co “musel a směl” produkovat. Co jedl, co by rád jedl, ale nemohl. Co jedl, ale neměl by. Co prodal, místo aby to snědl sám s rodinou. Co pěstoval jen proto, aby to snědli jiní, protože to bylo pro něho ekonomicky výhodnější. (Přestože se v našich zemích převážně pěstovalo např. žito a oves (někde i proso), nakonec bylo “nejekonomičtější” na začátku 20. století pěstovat  pšenici (někde zvanou žito), a to především proto, že s odchodem lidí do měst byla na lepek bohatá pšenice nejvhodnější  pro pekárny. (V roce 1789 se údajně pěstovalo žita a ovse 5 x víc než pšenice…).

Obiloviny i luštěniny se správně upravovaly namáčením, kvašením či nakličováním. Vhodně se kombinovaly luštěniny (sočivo) třeba s kroupy, tedy obilovinami, či mléčnými výrobky takže měly dobré zastoupení všech bílkovin. Nakličoval se i hrách, někde se jedla i cizrna.

Nabídka na rozmetadlo umělých hnojiv (!) v časopise Zemědělské zprávy již z r. 1942 (nalezla jsem ho na půdě)

Civilizační vlivy, které na našeho předka působily, byly ony síly, které  měly tendenci ho vzdalovat od po staletí optimálního neměnného stavu, v jakém se ještě stále nacházely izolované přírodní národy navštívené dr. Westonem A. Priceem. Věřím tomu, že autorka knihy o zubaři Priceovi slyšela (Viz její kniha Výživa ve světle věků), i když jeho knihu z roku 1938 pravděpodobně nečetla a ani ji neuvádí v odkazech na konci knihy Česká strava lidová. To, že o něm možná slyšela,  svědčí následující její slova, jako kdyby jimi představovala poznatky zubaře Pricea: Pozorování z celého světa potvrzují totiž, že všechny primitivní kmeny draze na zdraví zaplatily, když od své původní stravy upustily a přiklonily se k standartní stravě civilizovaného člověka. Jakmile k Eskymákům pronikla bílá mouka a rafinovaný cukr, ihned propadali těžkým chorobám. Jakmile se obyvatelé tichomořských ostrovů zřekli své původní stravy – jež znamenala v daných podmínkám přírodních opět optimální řešení – počali trpěti jak zubním kazem, tak tuberkulosou…

Dr. W.A. Price

Autorka nepopírá význam živočišných tuků ve stravě našich předků zejména másla a sádla. Připomíná také, jak moc si vážili vnitřních orgánů zvířete zejména vepře, který je spolu s husou národním zvířetem.

Vepřové je tradiční jídlo, zdravé je jeho tuk (přepuštěný na sádlo či uzený jako slanina, pokud má dost slunečního světla, pak jeho vit. D funguje synergicky s vit. A z jater atd.), krev, vnitřnosti a také maso, pokud se před úpravou marinuje v octě (vic o tom na tomto blogu)

Husa domácí, aspoň “martinskou” husu bychom si my Češi měli dopřát. Není ani nad “peřiny” a zimní bundy z peří…Foto převzato z: http://en.wikipedia.org/wiki/File:Domestic_Goose.jpg

Rostlinné oleje se jedly spíš u chudých lidí a hlavně v postní dny…: v postní dny církví předepsané a v pátek. A tu se právě vedle oleje konopného, který páchl, daleko více a s větší chutí používalo jádrového a “bukvového oleje.” Teprve v 16. století si lidé tlačili olej sami…nepěstovali žádnou řepku olejku, s níž by bylo příliš mnoho práce, pěstovali ji spíš když už, tak na svícení. Sally Fallonová a dr. Mary G. Enigová nepovažuje řepkový  olej  vůbec vhodný pro člověka.

Když se podíváme  třeba i na olej konopný,  jak na to, co o něm píše paní Úlehlová-Tilschová, tak i Sally Fallonová, rozhodně bychom ho nemohli zařadit do našeho běžného  jídelníčku, protože je zdravý, nebo protože se odvoláváme na tradici předků. Proč? Sally Fallonová citovala v jednom textu toto: “V Číně, kde pěstování konopí má původ, se konopný olej používal příležitostně, ale nejsou žádné reference v čínské litaratuře o používání konopného oleje jako jídla pro lidksé bytosti.” (Simoons, Food in China, 1991)”

I naši předci ho sice používali, ale po čtení knihy Česká strava lidová usuzuji toto: pěstovali konopí především kvůli výrobě plátna (to byl primární cíl), přesněji řečeno kvůli příjmu z něho (sama bych si ho od nich koupila a dobře jim za dřinu zaplatila) a až jako vedlejší produkt si lisovali také konopný olej. A ten pak ještě měl dále několikero využití: na svícení, na smažení (jak nezdravé je smažit na takovém oleji!), na masti na  bolístky a, pokud ho bylo hodně, také ho prodávali jako zob pro ptáky. Tento olej považovali především ale za POSTNÍ, třeba pašijový (křesťanské spoluprožívání utrpení Krista, druh pokání či snad odpykání a usebrání?*), dokonce se uchovaly záznamy o tom, že páchl (není divu, když tak velice snadno žloukne). Z tohoto historického kontextu tedy nelze jeho dnešní užívání vytrhávat. Dokonce v knize The Year 1000: What Life was Like at the Turn of the First Millennium — An Englishman’s World (Rok 1000: Jaký byl život na přelomu prvního tisíciletí od Roberta Laceyho  v kapitole “Červenec: Hladová mezera,” se údajně píše, že každé léto zažívali chudí lidé období hladovění, k němuž docházelo před srpnovými žněmi,  z máků, konopných semen a jílků si dělali jakési brownies (hnědky) a říkali tomu “šílený chléb”, celému tomu období říkali “hloupé období” (silly). (více v odpovědích FAQ). Jsme svědky silného marketinku na konopný olej z konopných semínek jako superjídlo, oleje ze semínek jako superkosmetiku, možná že nějaký certifikovaný nutriční expert ho bude dnes tlačit jako superpotravinu, která překoná i nejlepší maso, (a jsou takoví), to však neznamená, že ví, o čem hovoří. Sally Fallonová dokonce napsala článek (který chápu lépe i díky čtení kapitoly Tuky v její knize, kterou napsala s odbornicí na lipidy M.G. Enigovu), článek nese  název  Konopný olej: Ne pro konzumaci člověkem. Paní Sally má pro svůj postoj několik vážných důvodů: i když je bio a tlačený za studena, velice snadno žloukne, protože je nestálý a snadno oxiduje, je totiž plný vícenenasycených mastných kyselin (cca 75 % – už proto bychom se mu měli vyhýbat, nechceme-li přinejmenším předčasné vrásky kolem očí!), má pouze 10 % nasycených a 10 % mononenasycených mastných kyselin. Neméně velký zádrhel je i v tom, že obsahuje asi 55 % omega-6 mastných kyselin a pouze kolem 20 % omega-3 mastných kyselin, čili je v něm velká nerovnováha mezi těmito dvěma mastnými kyselinami, což je dnes obecně civilizační problém, který způsobuje jak konzumace podobných rostlinných olejů (k čemuž by konopný olej jen přispíval), tak i živočišných produktů od zvířat krmených obilím na úkor zeleného. Nadměrná spotřeba omega-6 mastných kyselin ve stravě byla údajně dána do souvislosti s rakovinou, srdeční chorobou a nemocemi autoimunitního systému. Takže jistě i u konopného oleje je třeba být opatrný (všeho s mírou…), raději ho nahradit máslem nebo kvalitním olivovým olejem. Konopný olej je ale prý výborný pro průmyslové využití na výrobu barev a nátěrů. Lněnou fermež na natírání dřeva bych také raději nejedla. (Studie hovoříci v neprospěch konzumace tohoto oleje jsou zde: (Více o problému konopného oleje na : Journal of Analytical Toxicology October 1997 21(6):482-485 a http://editor.nourishedmagazine.com.au/articles/hemp-not-for-human-consumption)

Historii vedlejšího produktu na výrobu “zdravé” potraviny (margarín či olej) má v USA i olej z bavlníkových semen. Primární cílovou plodinou byla bavlna, jenže co se semínky?  Zvláště když bavlníkový olej na svícení nahradil petrolej?….

Dorotka večeří polévku ze srdce a jater (pajšl) se smetanou a nasekanými kvašenými výhonky na květy česneku

Přepuštěnému máslu se říkávalo máslo, (čerstvému máslu “putra”) v domácnostech se jim “šetřilo”…Kdo ví, kdy se zase máslu začalo říkat máslo…

Úlehlová-Tilschová nezpochybňuje význam chovu mléčného skotu pro mléko, které denně  obohacovalo jídelníček. Nepopírá  význam plnohodnotných bílkovin v mléčných produktech, díky nimž se stráví bílkoviny z potravin, které je nemají kompletní, a zdravotní přínos syrového mléka.  V 15. století se prý již psalo: Protože tak píší doktorové, že bývají děti mdly, bledy a blekavy a blázni častokrát, ale ono ze vsi, ježto se tam tvarohem a syrovátkou vychová a boso běhá, leč u veliký svátek střevíc obuje, obecně z těch múdřejší bývají, než oněchto městských, v rozkoši schovaných.”

Mléko, půl živobytí”, tatínek Káji Maříka (kráva Bohuška), “…po celý středověk vůbec chovaly se pak krávy nejen na venkově, nýbrž i ve městech, skoro každý dům měl chlév…opravdu opatrují v chudé chaloupce jedinou kravičku jako oko v hlavě a dbají o ni více než sami o sebe, neboť jest jejich hlavní živitelkou…”, píše se v knize Česká strava lidová. Tím, že dbají o ní, dbají ale vlastně o sebe.

I pro současné konzumenty mléčných výrobků stále jistě platí rada z 15. století: “Každý, kdož své zdraví opatrovati chce, měl by věděti také, jakou pastvou aneb travou zvíře paseno aneb chováno jest, neb jakož táž živnost nebo pastva v přirození svém  rozdílná  jest, tak také mléko jiné a jiné přirození do sebe béře…” …Staří Čechové považovali totiž za nejzdravější a nejmasnější mléko májové…” K tomu nemám co dodat, protože jsem toho o mléce na tomto blogu již dost napsala….Co je zajímavé, je to, že i zdravotní ústavy v dobách mládí paní Úlehlové-Tilschové velice dobře věděly, že pasterované mléko se svou kvalitou nemůže rovnat mléku syrovému. Píše totiž: “Je vůbec velkou předností lidové stravy, že se na venkově pije mléko syrové, které je – pokud je ovšem čisté – mnohem cennější než vařené…mléko trpí totiž na své jakosti…proto mnohé zdravotní ústavy usilují o tak nezávadnou a čistou výrobu přednostního mléka pro děti, aby je mohly píti syrové bez úhony na zdraví i ve městech.”

Opravdové syrové mléko ” z trávy” od krávy Terezky, jehož smetana dosahuje svou linií těsně nad nálepku (po kliknutí na fotku se obrázek zvětší)

 

Již před časem jsem se zamýšlela na smyslem “náhražek kávy“, která vytlačila ranní polévku (třeba česnekovou),  z praženého obilí (které musí mít kyselinu fytovou nedotčenou), ale vlastně se dá říci, že dokud u nás “neexistovala káva” (a ta definitivně pronikla do domácností údajně až kolem roku 1880 a u bohatších rodin o něco dříve), neexistovaly ani její náhražky ve formě cikorky, žitovky či špaldovky. Pokud ano, i ty byly novotou. Sice se dočteme, že se mnohem dříve pražil hlavně ječmen na kaši i nápoj (tzv. pražma), ale nešlo o vědomou náhražku kávy. Především se ale pražma připravovala z nezralého měkkého zeleného ječmene, který je stravitelnější než tvrdé zralé zrno. A tak mě napadá, že dnes by mohla být zdravou náhražkou kávy právě pražma z nezralého ječmene.

Tyto bonbony jsou částečně z karobu, který znali v 19. stol. jako náhražku kávy (Svatojánský chléb), medu, kakaa a hlavně másla, také kokosu a lískového oříšku a okvětního lístku růže

Pole ječmene (katastr Mladočov, po kliknutí se foto zvětší…)

Do stravy našich předků významně zasáhly samozřejmě brambory (které se až na ty jarní jedly vždy “v munduru”, tedy na loupačku, které sama sice jím, ale s vědomím, že mě  poněkud “upasivní…). Bohužel i řepa cukrovka u nás zavládla, cukr byl pro národohospodářství “bílým zlatem” . (První cukrovar na Zbraslavi 1810.)

Knížka z 20. let, která tento jed opravdu upřímně považuje za bílé "zlato" přinášející zisky československému hospodářství.

Knížka z 20. let, která tento jed opravdu upřímně považuje za bílé “zlato” přinášející zisky československému hospodářství.

V Indii měli sice cukr dříve než my, jak píše autorka, ale nešlo o bílý cukr, protože šlo o sušenou třtinovou šťávu, která nebyla rafinovaná – Rapadura dnes obchodně zvaná). Autorka tenkrát mohla vědět jen to, že kvůli němu děti nedávají přednost výživnějším potravinám, nikoliv i to, že sám při své metabolizaci poškozuje mechanismus regulace cukru, vyčerpává minerály z těla a vede k řadě civilizačních onemocnění (to většina z nás neví ještě dodnes). Nemohla vědět, že vitamín A je pro děti v růstu, pro cukrovkáře a lidi s nemocnou štítnou žlázou mnohem víc životně důležitý než provitamin A a že jeho fukce není omezená na funkci protiinfekční.

Zeleninou číslo 1 bylo zelí, 2. místo tuřín [kvačka či dumlík] – staré babičky krájely tuřín na kolečka, navlékaly je na provázek jako fíky a pak sušily nad pecí, aby si děti měly na čem pochutnat] a až pak sladká mrkev, někdy vodnice). Zelí se jedlo kvašené, které se pak vařilo nebo jedlo i syrové (přesněji řečeno jen kvašené). A čím víc je země na sever, tak se prý spíš kvasilo, čím teplejší země, tam se spíš potraviny sušily. Na jaře venkované nezapomínali na něco zeleného (kopřivy, potočnice atd.) přidat do polévek či sekaného masa. Jedli divoké plody, pěstovali (pelyněk brotan, máta, šalvěj, routa, yzop, melissa -meduňka a stoklasku nebo-li kerblík čili třebule…) a sbírali bylinky, jako je třeba černý bez, houby byly spíš jen kořením potravou z nouze (str.57). Samozřejmě, že se kvasilo poctivě po starodávnu bez octa a cukru. “Konservovali je, zeleninu nebo ovoce, hlavně sušením a kvašením, nejstaršími a nejjednoduššími to methodami…”

Pila  se syrovátka (je dietetickým prostředkem prvého řádu), i ovčí syrovátka (žinčice) i šťáva (lák) z naloženého zelí, okurek, grúl z mlata po vylisování hroznů, zkrátka fermentované starobylé nápoje včetně piva a medoviny. Pivní polévka z kvásku byla základem polévek ke snídani před nástupem kávy, polévka se prý dělávala v Rusku i z ruského kvasu. Žádné dnešní “nealko”.

Neil s pivem pro řidiče (chata Polanka u Nových Hradů), kdysi se z “piva” dělala i polévka, ale jeho kvalita byla jiná…

Okurky jsem naložila do syrovátky s keltskou solí, koprem a koriandrem…


Pro nás může být zajímavé to, že ačkoliv se dnes propaguje konzumace bílého masa, naši předkové nejedli nedospělých kuřat (třebaže i ta rostla mnohem pomaleji než ta dnešní)...  Veliká moudrost ve stravování, ale asi ne moc pravidelně prováděná, spočívala ve slepičím vývaru. Hlavně se dával ženám po porodu, při nemoci či těžce pracujícímu muži v létě, o svatbách i o pohřbech. Obřadním jídlem tedy byl ne kuřecí, ale slepičí masokostní vývar.

Konzumovala se dospělá starší slepice…(tedy žádná libová kuřecí prsa…)

Kostní vývar je mimochodem nesmírně zdravý a výživný iontový nápoj (zdravý ve smyslu: stejným působíme na stejné), který, jak  o něm v poslední době stále čtu i jinde, je tajemstvím dlouhověkosti Číňanů, působí příznivě na krvetvorbu, protože kostní dřeň (morek) tvoří krvinky, kostní vývar posiluje nadledvinky oslabené cukrem a stresem, chrání kosti před osteoporózou a, protože má stejný poměr minerálů jako naše zuby, chrání nás před zubním kazem. Žádné moderní sójové výrobky ho nemohou nahradit.

A králíky měli hlavně domkaři, z úsporných důvodů se také téměř nepožívá maso telecí…protože je málo vydatné.  Zajímavé je, že řada výrobků, jako jsou třeba syrečky ze sbíraného mléka, patřila původně do chalup, tedy nepříslušela jeho tradice pouze jedné továrně dnes, která usiluje o získání určitého monopolu na značku (…tvarůžků, které dělaly hanácké hospodyně již za třicetileté války…vozil se do Olomouce i tvaroh k jejich výrobě, dokud se jí nezmocnil velký průmysl…)

Překvapila mě nemile velká, a z pohledu poznatků zubaře Pricea ve stravě našich předků asi nejvíce problematická spotřeba sacharidů (ani ne tak pouze brambor, jako zejména pečiva, ovoce a medu).  Dosud se za tradiční jídlo považují české knedlíky či šišky, sytíme se denně rohlíky, pečivem. I knedlíky se za stara údajně dělaly z mouky celozrnné, což je logické. (Slovo knedlík, které má údajně původ v němčině, mi připomíná sloveso z jiného germánského jazyka, a sice anglické kneed– hníst [těsto]).                                            

Časopis Beseda venkovské rodiny, který jsem našla na půdě, na obálce je předchůdce kombajnů- má takové lopatky..

Jestliže bychom si potraviny po starodávnu rozdělili na “vyživující” ve smyslu tělotvorné (bílkoviny pro třeba růst dětí) a “sytící” – tuky a sacharidy (V době fyzické námahy se také spoléhali velmi na zvýšení  tuků , z čehož by mohli čerpat moudrost dnešní moderní sportovci …, kterých přidávali ,“co brambory snesly”…), ve stravě bohužel převládají sacharidy. Překvapilo mě ono množství různého sladkého pečiva (vdolky, buchty, koláče, lívance) nejprve z “vejražku” (bělejší “přední” většinou žitná mouka – dolky z této bílý mouky, “zadní” už byl takový šrot), později z bílé pšeničné mouky, a dělaného  pomocí kvasnic a to již (!) zhruba od 17. století, kdy chodívaly kvasňové baby, kvasničářky s putnou do vsi ke vsi prodávat kvasnice. Ve srovnání s práškem do těsta  sice dochází aspoň k menšímu odbourání kyseliny fytové u tohoto druhu alkoholového kvašení pomocí pivovarských tekutých kvasnic a později lisovaných, jenomže toto odbourání není tak důkladné jako klasické starodávné kváskové kvašení. Koncem 19. století vznikla však spolu s “americkými” a válcovými mlýny i na venkov bílá mouka a bílé pečivo…Nekvalitu zamlžuje fakt, že se ne tak zdravé pečivo  plnilo plnohodnotnými bílkovinami, jako je třeba tvaroh, zapíjelo se mlékem, mastilo se máslem. Dnes už se plní, kdo ví, čím. Sladké pečivo se sice peklo méně často (svátky, posvícení, svatby), ale nabyla jsem dojmu, že když už se peklo, stálo to za to. Mám zkrátka obavu, že pečivem se žaludek spíš jen “zaplácával”. Nikde jsem se naštěstí nedočetla, že by dobytek také nasycovali od pradávna obilím  (kvůli němuž ubývá vitamínu K2 a konjugované kyseliny linolové a mění se poměr mezi omega-6 a omega-3 ve prospěch omega -6),  jenom trávou a senem, případně kořenovou zeleninou, jako je řepa a mrkev… Vykrmit totiž dobře dobytek není vždy snadné, když luk a pastvin čím dále, tím více ubývá, a tak chudší ženy musí vyžínati srpem kdejakou mez nebo svah u cesty a trávu, třeba i mokrou, vláčejí domů v těžkých uzlech…” 

Otázkou je, zda “pápěnka”, jakási jíšková či moučná kaše z másla, mléka, mouky a cukru, která vnesla převrat (co bylo ale před tím?) do přikrmování kojenců i ve městech, byla pro vyživování dětí to nejlepší, neboť Sally Fallonová píše: “Nešťastným zvykem v industriálních společnostech je krmit děti obilnými zrny. Miminka vytvářejí pouze malé množství amylázy, která je potřebná na trávení obilí, a nejsou optimálně vybavena k tomu, aby si s cereáliemi poradila, obzvlášť s pšenicí do prvního roku dítěte.” Totiž dítě je třeba ani ne “při”-krmovat, ale spíš vyživovat – nejen jeho zuby a kosti, ale i hormony a mozek. Pápěnka: převařené mléko (bez enzymů atd.) s trochou bílé mouky a másla a s cukrem narušujícím metabolismus vápníku a vedoucímu k obezitě (zdánlivě “zdravě baculatému” dítěti) může být pro optimální vyživení dítěte přece jen podle mého názoru trochu nedostatečná. Více na téma krmení miminek od Sally Fallonové a dr. Mary G. Enigové je dostupno zde.

I nadbytek ovoce je problematický, díky němu se totiž údajně ušetřilo jiného jídla včetně másla! (I paní Helena Fibingerová považuje kuchyni bez másla za chudobnou, poměry z nichž pochází, popsala jako velmi bídné, nebo v jednom rozhovoru pro přílohu Lidových novin řekla: “Neměli jsme chléb s máslem a povidlami, ale jen s povidlami…”). Problematické z pohledu poznatků dr. Pricea tedy považuju nadměrné vysazování ovocných stromků a s tím spojené nadměrné pojídání ovoce (sklízelo se do stodol jak obilí), později i výroba a pití tvrdého alkoholu, přitom praobyvatelé našich krajů sbírali ovšem původně jen ovoce plané….a tak sušené ovoce na venkově nahradilo často celou večeři…pracharanda byl prášek, který se mlel ze sušených jablek a švestek horší jakosti.

Děti na třešních, někdy jsou slepice pohotovější a sežerou spadlé třešně dříve…(po kliknutí se foto zvětší…)

Co je na tom špatného, když dnes slyšíme všude mantru o tom, at jíme hlavně zeleninu a ovoce a ať se ovoce včetně jablečného biomoštu dotuje i do školních jídelen, aby se tak bojovalo proti obezitě děti? Všechno, protože se na to jde podle mého názoru ze špatného konce. Zaplácávat žaludek dětí pouze přemírou ovoce, z níž samotné třeba mohou dostat i průjem (meloun) podle mě není moudré. Navíc ovoce je také kalorické. Děti budou dál obézní, pokud ho budou jíst víc než v umírněném množství včetně ovocných džusů, které je jen navykají na sladké. A to třeba proto, protože fruktóza je energie, navíc v čisté či koncentrovanější formě vůbec ne nejzdravější. (Jed, který naše tělo podle některých odborníků  nepotřebuje na jedinou biochemickou reakci v těle). Zdraví Eskymáci jedli téměř 100% masitou stravu a také jsou to lidi. Děti budou obézní dál, protože jim pak chybí více kvalitních živočišných tuků s vitamíny rozpustnými v tucích (A), které jsou potřebné na to, aby jejich vlastní metabolismus spalování tuků vůbec dobře fungoval, přinejmenším aby si své rostoucí tělo sportem (za účelem hubnutí) nevyčerpávali o vitamín A potřebný ke  správnému růstu.

Domnívám se, že jíst dobře zralé celé ovoce v době, kdy přirozeně zraje, je zdravé, ale konzumovat ho velké množství po celou roční dobu a jíst ho na úkor jiných potravin, nemusí vést ke zdraví. Autorka se nezmiňuje, že by si lidé dělali ovocné džusy jako dnes (alkoholový cukr sorbitol v jablečném moštu je dokonce dle knihy Vyživující tradice pro děti škodlivý). Ovoce, ačkoliv obsahuje ovoce vlákninu (buničinu) a vitamíny a minerály,  by nemělo dětem, které rostou, nahrazovat jinou tělotvornější stravu.  Raději bych dětem zajistila nejprve  krajíc žitného chleba s máslem a sýrem či vajíčkem, nikoliv sušené ovoce. To až jako  zákusek – po jídle (po-vidla).  Později se prý ovoce tolik nekonzumovalo (snad protože se začal víc konzumovat cukr?) a zato více se pálilo kořalky. Prý nebyla obecně rozšířená, ale byly kraje, kde bylo běžné dávát ke svačině sekáčům chléb a kořalku a dokonce byla nakonec součástí zvláštní stravy pro maminky po porodu, z nichž se mohly stát i alkoholičky… Stejně tak hloupé mi připadají zmíněné pohřby, kam museli občas pozvat i plačky, pohřby, které musely končit pořádnou pitkou. Který nebožtík by si to přál? Který sám tak žil? 

Ze sušených švestek budu dnes vařit k obědu omáčku k masu (tu vařívaly prabáby našich pradědů také), “Co to tu tak voní?”, ptal se po ránu syn…

 

Tato vizitka patřila původnímu majiteli našeho statku, pochází asi z roku 1932…

Nikde v knize Česká strava lidová není zmínka o nějaké speciální přípravě na těhotenství či stravě obou rodičů před početím dítěte, pouze o zvláštním jídle” do kúta pro šestinedělku (které bylo časem směsí dobrého jídla i moderního včetně kořalky). Z praktických než zdravotních důvodů se prý třeba svatby dělaly  i na Masopust, aby se na ní snědlo prase – to je samo o sobě zdravá tradiční strava, ať už pro jeho sádlo, kosti, vnitřnosti i krev, ale ještě více živin by rodičům před početím dalo možná na vitamín A, D a K2 bohaté letní kravské máslo. Pokud by žena otěhotněla hned po svatbě na Masopust, mohla by prý  ještě v létě  pomáhat při práci. Přírodní skupiny, jaké navštívil dr. Price, dělaly kvůli zajištění zdraví potomků alespoň 3leté věkové rozestupy mezi svými dětmi, a to buď praktikováním mnohoženství nebo vědomou sexuální (či alespoň koitální) abstinencí a jedly před koncepcí speciální stravu bohatou na v tucích rozpustné vitamíny. (Což byla, troufám si říci, jakási “antropologická konstanta” platící u všech “primitivních” skupin, které dr. Price navštívil). Snad se tato moudrost ze života našich předků ztratila či byla dávno zapomenuta, protože do jejich života zasáhla rada : “Milujte se a množte se…”, ale spíš to bude tím, že si tuto radu s důrazem na hodnotu rodiny vykládaly či nevykládaly katolické rodiny až dosud  po svém:  a tak  třeba i do roka  “dvakrát křtili” a v některých rodinách měli skutečně více dětí, než kolik mohli dobře vyživit.  V Krkonoších mívali na svatbu údajně i krupicovou kaši, že novomanželé mají míti tolik dětí, kolik zrnek krupice je v kaši, což se mi zdá neseriozní. Důležitá je přece i kvalita zdraví a přirozená schopnost přežití dítěte než pouze potomstvo rozšířené jako hvězdy na nebi…aby se zmocnilo brány nepřátel nebo jak to kdysi řekla paní Dana Němcová, aby bylo blechami v kožichu režimu. (Jenže jak to může učinit, když bude slabé a nezdravé, nebo se dospělosti ani nedožije?) Po 3denní svatbě a s ní spojeném holdování alkoholu jistě není radno počínat dítě. Alespoň přírodní národy se jakémukoliv alkoholu před početím po několik měsíců vyhýbaly. (Alkohol ničí především vitamíny B a zinek důležitý pro mužskou plodnost, zinek je totiž v enzymu štěpícím alkohol.).

 

 

Přírodní národy, jaké navštívil dr. Price, činily věkové rozestupy mezi dětmi, aby zajistily optimální zdraví všech dětí…

Hodně se jedl hlavně v dřívějších staletích (11.-12. stol.) i lesní med, ale vzhledem k tomu, že každý med obsahuje kolem 35-40% (zhruba) problematické  fruktózy, kterou naše tělo nepotřebuje na jedinou biochemickou reakci v těle, rozhodně patří mezi potraviny, o nichž platí : …všeho s mírou a dobrého pomálu,” i když toto rčení je samo o sobě diskutabilní. Včely si zaslouží určitě náš velký respekt. Trpí tím, že jich bývá moc na jednom místě, že nemají rovnovážně rozvrženou snůšku v průběbu sezóny v krajině s monokulturními zemedělským rostlinami, že se jim bere všechen med a nahrazuje se škodlivým bílým cukrem a poté se “léčí” preventivně antibiotiky. (Viz film By nám včely neuletěly...nebo kniha o biodynamickém chovu včel: Včely a jejich svět: Dettli M., Hradil R.). Lesní med z kvalitních lesů 12. století měl mozna take jinou jakost než lesní med ze smrčin 21. století.

Naši předkové se řídili církevním kalendářem, alespoň v době po 30. válce…(kříž na okraji vsi Mladočov u ječmene, kliknutím se obr. zvětší), posty byly hlavně v době adventní a v době výročí Ježíšovy smrti, postním omastkem byl rostlinný olej

Lze říci, že jak autorka České stravy lidové, tak autorky Vyživujících tradic docházejí k nápadně shodnému závěru . Autorka České stravy lidové tvrdí: “Nyní ve 20. století ovšem nemůžeme a ani nechceme vraceti se k romantickým, ale primitivním žernám  nebo stoupám [takové dřevěné hmoždíře s palicí na dělání mouky, léta v ní baba Jaga], naopak rádi použijeme všech vymožeností technického pokroku, ale jen potud, pokud neodporují zásadám zdravotním. A tyto zase nemůžeme šířiti překotně, ale vždy je s ohledem na určitou svébytnost každého jednotlivce i celého národa! ” 

Stoupa s palicí (takový hmoždíř na obilí, angl. mortar and pestle), viz www.lidova-architektura.cz

Ve Vyživujících tradicích se zase píše:  “Tatíček technolog může být hodný otec, ale pouze v partnerství se svým mateřským, ženským partnerem- tradicemi výživy našich předků. Tyto tradice po nás chtějí, abychom používali více moudrosti v tom, jak produkujeme a zpracovávámé své potraviny a ano – trávili více času v kuchyni, ovšem dávají nám velmi uspokojivé výsledky – chutná jídla,  větší elán, robustní děti a osvobození od řetězce akutních a chronických onemocnění.  Moudrý a láskyplný sňatek moderního vynálezu s  udržitelnými a výživnými lidovými způsoby našich předků je partnerstvím, které přemění 21. století na Zlatý věk. Rozvod urychluje fyzickou degeneraci lidské rasy, ošizuje lidstvo o jeho bezmezný potenciál, ničí jeho vůli a odsuzuje ho do role podobčana v totalitním světovém řádu.”

Pokud by zubař Price dorazil ve 30. letech 20. století do Československé republiky studovat dentální zdraví a stravu našeho venkovského lidu, myslím, že by přišel tak říkajíc “s křížkem po funuse”. Situace tenkrát totiž pravděpodobně byla již dávno vzdálena stavu přírodních izolovaných skupin či národů. Jejich strava či určité zásady ohledně stravování se v něčem shodovaly s  našimi předky, v něčem se už hodně lišily. Studovat  postup nemilosrdných zákonů degenerace  v rámci třígenerační rodiny můžeme ale i dnes poměrně snadno. Ani přírodní národy, které dr. Price studoval, již nežily tak úplně v Ráji.  Ani přírodní národy nebyly natolik moudré, aby později odolaly svodům civilizace, jakou byla bílá mouka, cukr a průmyslově zpracované potraviny.

 

NEJSME VŽDYCKY TO, CO JÍME…

Je zajímavé pozorovat růst druhých zubů u syna Ferdy (po kliknutí se foto zvětší…)

Nejsme to, co jíme, ale to, co je schopno naše tělo vstřebat. Pokud třeba nemáme dostatek v tucích rozpustných vitamínů (A, D, E, K2), nebo pokud potraviny nejsou správně upraveny tak, aby z nich naše tělo dostalo živiny, dochází k tomu, že nevyužijeme správným způsobem potenciál potravin, takže nejsme a nestáváme se tím, co jíme. V dnešní době je příkladem nedostatek vitamínu A, který vede s příjmem bílkovin bez dostatku kvalitních tuků k  rychlému růstu člověka pouze do výšky (vyšší než byli  rodiče a prarodiče) , nikoliv k vytvoření silné kosterní konstituce a možná i vnitřních orgánů. Co když zde leží problém skrytých srdečních vad? I kuřata ve velkochovu rychle vyrostou. Některá se pak sotva udrží na nožkách – nedošlo totiž k pomalejšímu, ale korektnímu růstu kostí a všech orgánů jeho těla (například plic). Nevím, zda Bůh chtěl či nechtěl stvořit člověka s úzkým zubním obloukem, aby pak musel nosit rovnátka, anebo člověka, který má mezery mezi zuby, protože kvůli nedostatku místa mu musely být některé zuby vytrhány?  Mezery mezi zuby dospělého jsou pak příliš velké, aby zuby vypadaly esteticky, a příliš malé na to, aby se mezi ně zuby vešly. Každopádně nám dal Bůh svobodnou vůli. Jak kvalitní ale můžeme postavit klenutý most, když není dostatek materiálu?

První zuby Dorotky, která je od třešní…(zubní oblouk musí správně dál růst do šířky, aby i druhé dospělé zuby měly dostatek místa)

V době, kdy autorka knihu psala, panovala víra (hypotéza), která byla rádoby vědecky potvrzována antropology, že křivé zuby jsou způsobeny pojídáním měkkých vařených potravin moderní civilizace, že se zuby “necvičí” (na celozrnném tvrdším chlebu).  “…černý a hrubý chléb…svědčí i zubům…protože obsahuje hojně buničiny, nutí i k vydatnému žvýkání, čimž celý chrup čistí a posiluje….Není tedy divu, že výhradné používání bílé mouky a bílého pečiva ohrozilo nesmírně zdraví civilisovaného člověka mnohými chorobami výměny látek, chronickou zácpou a především stále se šířícím zubním kazem…protože se požívá tvrdý, prospívá i zubům” píše autorka knihy. Z toho usuzuji, že ani k autorce se práce zubaře Pricea nedostala, ale předpokládám, že o ní mohla slyšet nebo číst. Byl to totiž zubař Price, který tuto teorii vyvrátil – vždyť tvrdým chlebem lze posilovat spíš svaly čelistí než kosti, navíc  úzký zubní oblouk a stěsnané zuby odpovídají i jiným úzkým kostem těla, které se při práci trénovaly dostatečně.

Bohužel naši předci máslem (máslo= přepuštěné, putra = máslo) údajně šetřili, protože je mohli snadno zpeněžit. Smutným příkladem je například  nejnižší spotřeba másla na vesnicích okolo lázeňského města Luhačovic. Bylo by zajímavé dohledat míru výskytu plícních onemocnění (TBC) v této oblasti a srovnat ho s jinými kraji. “Okolí Luhačovic zbavuje se do lázní másla i smetany a nahrazuje je margarínem a lojem.” (Ani za studena lisované oleje, které používali spíše chudší vrstvy do jídla hlavně v dobách půstu, ho nenahradí…) Bez máselného tuku se špatně vstřebávají bílkoviny a minerály z potravin, bez ohledu na to, kolik jich mají. Možná to byli lidé nejchudší, kteří museli máslo prodat a pořídit si za peníze něco jiného do domácnosti. Otázkou je, co si za hotové peníze koupili místo něho, co jen mohlo být důležitější než máslo? Kosa? Porcelánový talíř?  Jistě nedostatek másla mohl pak být významným nutričním faktorem (kromě Kochových bakterií, duchovních, etických a duševních faktorů), který přispíval k tomu, že lidé onemocněli tuberkulozou (souchotinami). Vnímám stín smutku nad krásně vyřezávanými formami na máslo, které ho pomáhaly dobře zpeněžit. …hospodyně věnovaly vždy mnoho práce, aby je pěkně pro trh připravily…Vlastně pěkná forma na máslo nebyla možná ničím jiným než prvním krůčkem ke krásnému balení potravin z dnešního supermarketu. (Když hospodář Ondřej Baran stělesněný Jurajem Kukurou ve filmu Stíny horkého léta odehrávajícího se v roce 1947 přiveze do města do obchodu [natáčeno ve Štramberku a na fojtství ve Bzovém  nedaleko Velkých Karlovic] uzlík s tučným kvalitním ovčím sýrem, copak si v krámu za to koupí? No přece 2 kg cukru, tabák a sladkosti pro děti...A obchodník, který od něho ovčí sýr vykupoval, remcal, že jde o zasmrádlý sýr. Asi jen chtěl snížit výkupní cenu. Dost možná takové hospodáře nakonec časem přesvědčil o tom, že nemá ani cenu chovat ovce a je lepší odejít do města za lepším. Když píšu tyto řádky, hraje mi tento film za zády, Neil sleduje anglické titulky…)

Když Price podával jedné 14leté dívce po půlroku olej z tresčích jater a lžičku kvalitního másla od krav, které jsou na zelené pastvě, došlo prý dokonce k samovolnému zlepšení zubních kazů (!) k jakési remineralizaci zubů, nejnovější studie tento zázrak připisují vitamínu K2, který navádí vápník, tam, kam má a dokonce ho odvádí z míst (měkkých tkání), kam nepatří. Tento K2 byl v ale poprvé nazván X faktor či Priceův faktor, jehož bylo ve stravě přírodních národů 10x víc. Dnes je to nejpřehlíženější živina, která se dává do jednoho pytle s vitamínem K1 s tím, že vitamínu K máme dost. K1 však působí především na srážlivost krve, K2 naše tělo využívá jinak. Byl to dr. Price, který by si za objevení tohoto faktoru (vitamínu K2) zasloužil Nobelovu cenu, třebaže to, jak ho naše tělo využívá, až teprve nedávno (po r. 2005)  přesněji popsaly a jeho nesmírny význam potvrdily studie v Nizozemí. Nebo by se mohl oficiálně přejmenovat z K2 na Priceův faktor, protože dr. Price byl první, kdo ho objevil.

Pokud maminky v USA objevily knihu dr. Pricea Výživa a fyzická degenerace bohužel až po porodu dítěte (kdy jeho zubní oblouk je již v určité “nastavené” šíři) nebo dokonce až v polovině jeho dětství, ptají se v internetových forech, co dělat, jak zvrátit nepříznivý vývoj kostní struktury jejich dítěte a zejména zubů a zubního oblouku, aby dospělé zuby nebyly přetěsnané, zda změněná strava  bude mít i estetický výsledek v podobě širokého úsměvu. Platí údajně jednoduchá věta: dokud dítě roste, tak i v tomto ohledu má výživná strava (syrové mléko, máslo a olej z tresčích jater) stále smysl, aby se i vnější projev degenerace zastavil a neprohluboval, nehledě na to, že vždy má přece cenu a nikdy není pozdě začít dělat to, co člověk vnitřně považuje  za správné. Má cenu to začít dělat třeba i v posledních minutách před svou smrtí vzdor tomu, že jsme po celý život žili v omylu.

Na fotce jsou dvojčata po léčbě: nahoře prošla divka klasickou ortodontickou léčbou chrupu, tedy trhánim zubů a nasazením rovnátek. Její sestra dole prošla holistickou  léčbou, došlo u ní k ortopedickému rozšíření patra, výsledkem je širší úsměv, atraktivnější  širší obličej. Foto patří dr. Terranci J. Spahlovi

Další věc je, co konkrétně dělat, když je již jasné, že zuby se moc nevydařily. Nadace Westona A. Pricea doporučuje spíše pak ortopedický než ortodontický zásah do chrupu, tedy touto cestou řešit sice ne již prvotní příčinu (výživu před otěhotněním , v těhotenství a raném dětství atd.), ale aspoň druhotnou příčinu přetěsnaných zubů (a sice úzký zubní oblouk). Tedy spíše jít metodou rozšíření zubního oblouku, než srovnávat pomocí rovnátek křivé zuby. (Pokud by někdo věděl o klinice, která toto v České republice dělá, dejte mi prosím vědět, možná by to některého čtenáře těchto řádku zajímalo…).

Každopádně bych knihu  Česká strava lidová velice doporučovala ke čtení a to i přesto, že bych ji oznámkovala pouze 2 hvězdičkami. Je to ale jen díky tomu, že kniha jak doktora Pricea Výživa a fyzická degenerace tak Vyživující tradice mi otevřely mnohem širší a jasnější pohled na otázku stravy a zdraví, ukázaly mi mnohem zřetelněji, jak zdraví vlastně vypadá a která strava se tedy skutečně osvědčila, protože takové zdraví vytváří. Obsah knihy a českou stravu lidovou jsem mohla tedy zhodnotit z jiné  perspektivy a integrovat její obsah do širšího kontextu.

Zdá se mi tedy, že této knize ještě cosi podstatného chybí (i když kniha nemá ambice být i kuchařkou) pro ty, kteří výše zmíněné dvě knihy ještě nečetli, a zůstává pro mě záhadou, zda paní Úlehlová-Tilschová knihu zubaře Pricea četla. Některé její poznámky již v této knize jsou  v tomto smyslu nadějné, jenže pak bych ale v knize Česká strava lidová kromě popisných pasáží očekávala častější a o něco kritičtější komentář autorky jak k české stravě lidové tak k některým potravinám, zvykům a nakonec i  obšírnější syntézu na závěr knihy. Některé výpovědi lidí v knize se však vážou  jen na určité století, spíš jen na určitý kraj, vesnici, chalupu či rodinu a není vždy snadné z těchto epizodních záležitostí vytěžit pravidlo, které platí vždy a všude v zemích koruny české. Přírodní národy navštívené dr. Priceem měly stravu neměnnou po stovky či tisíce let, ta naše česká přece jen určitým změnám podléhala (nejen v posledních 50ti letech), jak jsem již zmínila na začátku tohoto článku (o studnici moudrosti stran stravy). Snad získám odpověď na to, zda se autorka  s objevy dr. Pricea blíže seznámila přímo z jejího psaní, pokud se mi podaří sehnat i  jiná její díla, zejména Výživu ve světle věků z roku 1945. V její kuchařce Rok v české kuchyni vydané zhruba o deset let později se to ale již hemží recepty z tzv. “bílých jedů”, takže jsem spíš skeptická. Nedávno byla kniha Česká strava lidová znovu vydána nakladatelstvím Triton, na obálku byl zvolen obrázek s nešťastnými sladkostmi – tolik ale pro relativně starou českou kuchyni příznačnými. (Netuším, zda nové vydání obsahuje nějakou moderní předmluvu, k níž jsem se zde nemohla vyjádřit, protože jsem ji nečetla.)

—————————————————

Na obrázku je česká dívka, která byla velmi úspěšná v soutěžích krásy (bohužel si jméno nepamatuji), patrný je úzký obličej, brada do špičky baby Jagy, úzký nos, dýchání ústy, ten obličej nezáří přirozeným zdravím, kritéria moderní krásy jsou zkrátka nastavená jinak.

*Nejsem si osobně zas tak jistá jednoznačnými ozdravnými účinky půstu z nutričního hlediska ani tehdy ani dnes. Jaký smysl má půst pro tělo dnešního člověka, který vlastně drží latentní “věčný půst”,  neboť většinou neměl co do stravy optimální začátek, spíš než dobře “vyživen”, bývá “překrmen”. Někdy se mi vkrádá podezření, zda nešlo o napasování data jarního půstu na dobu, kdy po dlouhé zimě je třeba být opatrný v používání zásob potravin, po dlouhé zimě již velmi ztenčených. Zdá se mi, že rozumný krátkodobější půst má dnes smysl detoxifikační, ale v minulosti šlo spíš o duchovně “detoxifikační” praxi. Prof. Tomáš Halík ve své knize Oslovit Zachea popisuje tento velikonoční půst jako určité rozjímání (např. na str. 166):

“Stará asketická tradice církve i nás zve v postní době “na poušť” . Znamená to na čtyřicet dní poodstoupit od všeho, co nás pouze baví, ukolebává a rozptyluje. Udělat si v sobě ticho, prostor k rozlišení, abychom mohli pozorně naslouchat “hlasům” okolo nás i v našem nitru.”

All original content on these pages is fingerprinted and certified by Digiprove