vdudman

Jmenuji se Věra Dudmanová, narodila jsem se na Moravě (*1975) a nyní trvale žijeme s manželem a s naší dcerkou a synkem na statku ve vesničce Mladočov ve východních Čechách. Po absolvování anglistiky a japanistiky na filosofické fakultě v Olomouci jsem na volné noze. Baví mě studovat dál neformálně, ale do hloubky vše, co mě zajímá a co považuju za důležité. S anglickým manželem Neilem se starám o MALÉ RODINNÉ HOSPODÁŘSTVÍ a od roku 2006 spolu vedeme zásilkový obchod http://www.KosimeSnadno.cz. Zájem o podporování svého zdraví kvalitním a chutným jídlem nás dovedl až k TRADIČNÍ STRAVĚ, totiž k pozoruhodné knize z roku 1938 “VÝŽIVA A FYZICKÁ DEGENERACE”, jejimž autorem byl americký zubař DR. WESTON A. PRICE, zvaný Charles Darwin výživy. V tomto “foodblogu” se chci alespoň věnovat nejen všemu podstatnému z této knihy, jejímuž autorovi Dr. Priceovi (a též naší krávě Terezce) tímto vzdávám své poděkování, ale přinášet i RECEPTY, k nimž mě inspirovalo jiné veledílo, a sice kniha paní SALLY FALLONOVÉ, která byla k jejímu napsání (stejně jako já k vedení tohoto blogu) inspirovaná právě unikátními poznatky Dr. Priceea. Její název je VYŽIVUJÍCÍ TRADICE: KUCHAŘKA, KTERÁ JE VÝZVOU PRO POLITICKY KOREKTNÍ VÝŽIVU A DIKTÁTORY STRAVY” (1999)…Sponzorem těchto stránek je t. č. 2, 5měsíční dceruška Dorotka, která mi ve chvílích, kdy píšu tyto řádky, poklidně spinká...

Dokosil Peter Vido (1950-2018)

 Nezařazeno  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Dokosil Peter Vido (1950-2018)
Pro 032018
 

Foto: Děkuji za možnost publikovat tuto fotku Alfonzu Diazovi. Peter Vido, Kanada, New Brunswick

 

Někdy před rokem 2005 si Neil přečetl knízku The Scythe Book od Davida Tresemera. V knize byl pozoruhodný dodatek od Petera Vida, který trpělivého čtenáře mohl blíze zasvětit do problematiky ručního kosení kosou. Někdy v zimě 2005-6 se k nám zastavil náš známý (http://kamnasdusi.cz/ ), který se zmínil o tom, ze na Slovensku pořádají v létě 2006 nějaké sekáčské soutěze a ze tam bude mít nějaký kurz kosení pán, který je autorem toho dodatku ve zmíněné knízce a pro kterého je kosa úplnou zivotní filosofií. Peter Vido byl Slovák, který v roce 1968 emigroval do Ameriky.

V knize byla uvedena jeho adresa, a tak jsme mu napsali, zda by podobný kurz neuspořádal i v Čechách. Často jsme si telefonovali a vedli dlouhé hovory. Souhlasil s podmínkou, ze kurz udělá pod podmínkou, ze budeme prodávat kosy a aspoň jedním kurzem ročně budeme šířit myšlenku, ze kosa můze být nadále uzitečným pomocníkem pro zahradkáře a hospodáře.

Kurz jsme tenkrát pořádali na loukách u přátel o pár vesnic dál v okrese Kutná Hora. Přijelo mnoho zájemců. Bylo krásné léto 2006. Čekalo se uz jen na “gurua”. Peter Vido měl zpozdění. Tak jsem se šla podívat na náves, zda uz tam nepřijel a nehledá nás. Po starými stromy tam parkoval starší vůz. Peter Vido odpočíval po rychlé jízde. Můj první dojem byl, ze jsem se tváří v tvář setkala s autentickým indiánem, někým z divoké přírody, ve které umí přežít, neremcá a nekňourá. Auto řídil naboso, byl opálený, tvář měl přirozeně vrásčitou a prošedivělé vlasy zdobně svázané do dvou spletených cůpků. Indiánům ale prý říkával, ze se neopičí po nich, jen tím vzdává holt Jánošíkovi, slovenskému Robinu Hoodovi. Snadno ho ale mohl někdo dle vizáze interpretovat mylně třeba jako nějakého bohéma. (V New Brunswiku v Kanadě si na bohémy asi nikdo hrát nemůže, když jde třeba prosekávat led.) Peter poprosil nějakou místní babičku, která koukala z okna, kdo to přijel, zda by mu neudělala kávu.

Pak u nás zůstal ještě na další den, kdy zejména Neila zasvěcoval do všech jemností výroby ergonomického kosiště a naklepávání kosy. Byl do kos tak strašně zapálený, ze byl ochoten si o nich povídat dlouho a zapomenout na čas, třeba do tří do rána a aby vydrzel, měla jsem mu dát do hrnku před zalitím několik lziček kávy. Jeho dýmka příjemně provoněla dům. Tehdy ještě trafiky prodávaly tabák značky Taras Bulba. Bylo na něm varování, ze způsobuje rakovinu. Tehdy mi řekl: Vieš, takiéto nápisy sú veľmi nebezpečné, ľebo ti vsugeruju, ze dostaneš rakovinu." V Americe nebývá kazdý zdravotně pojištěn a pokud se něco přihodí, platí nemalé částky. Vzpomínám si, ze tenkrát plánoval ošetření u zubaře na Slovensku, protoze je to levnější.

Peter byl chodící encyklopedií všeho okolo kos. Pravidelně navštěvoval Evropu (kde měl přátelé ) a zbylé továrny, které ještě vyráběly kosy a poradil technikům, jak některé věci mohou vylepšit, včetně ergonomického kosiště. Přímo on sám se osobně zaslouzil o zapálení několika jedinců, a tedy o vznik několika eshopů specializujících se na kosy. Nás do kos zapálil v r. 2006, a tak jeho výraz mowing with ease vlastně dalo název našeho eshopu kosimesnadno.cz, ve Velké Británii je to Simon http://www.thescytheshop.co.uk/, v Austrálii je to http://www.scythes.com.au/, v USA je to pak Botan a jeho https://www.onescytherevolution.com/index.html a stránky samotného Petera a jeho bratra: http://scytheconnection.com/ aj.

 

foto:Montana festival 2007, otec a syn Vidovi

Spolu s rodinou kosili Vidovi několik hektarů ručně kosou. Jeden umělec o něm a jeho kosení a zivotním stylu natočil trochu romantizující, ale velmi inspirativní dokument nejen o kosení Living Lightly (Zít s lehkostí), byť nešel a ani nemohl jít do větších hloubek. Je dostupný na kanále YouTube. Petrovou vizí bylo dát kosu do ruky i lidem z rozvojových zemí, jako je Bután, Indie ale i jiné země (Cuba) a ukázat jim, ze to můze jít s kosou za určitých podmínek snadno. Jestli kosa někomu vděčí za svou rehabilitaci, tak určitě Petrovi Vidovi. V jeho rukách nebyla kosa jen pouhou jiz nezivou součástí folkloru (sekáčské soutěze a festivaly), ale zivým uzitečným nástrojem.

https://www.youtube.com/watch?v=sfhrZAfYZ9c&t=333s

Z jeho textů o kosení bylo cítit, ze je to nejen tradiční hospodář, ale intelektuál, který miluje knihy, ale ze jeho zivot zřejmě ovlivnilo levicové hnutí konce 60. let. Ještě v pokročilém věku měl na jedné fotce čepici s ikonou revolucí Che Guevarou. Jsou lidé, kteří z toho “vyrostli”, on však myslel svůj alternativní zivot v dobrém slova smyslu vázně. Trochu mi v tom připomínal i Susun Weed, americkou bylinářku. S manzelkou, kterou údajně poznal na studích, měl tři děti (syna a dvě dcery), koupil si pozemek s pastvinami a zili v dřevěném domečku, který nebyl napojený na bězné sítě. Chovali různá zvířata – ovce, osly.

foto: Montana Film festival 2007

Zřejmě nevěřil, ze lidstvo stihne do vyčerpání zásob ropy objevit jiné zdroje energie za současného nárůstu počtu obyvatel planety a nárůstu spotřeby fosilních paliv. A nebyl ani přesvědčen, ze vysoká spotřeba energie je to, co by mělo být udrzováno a v čem bychom měli hledat štěstí. Zřejmě nevěřil, že rozvoj je rozvojem, když je tento závislý na fosilních neobnovitelných palivech, která se spalují nepoměrně rychleji, než jak dlouho na nich musela příroda pracovat (20 milionů let.) V dobrovolné skromnosti či jistém dnes moderním minimalismu spatřoval recept na bolest světa. Někdo to viděl romanticky, někoho toto podivínství nemuselo oslovit, coz nevadí, neboť koneckonců zádná dobrá věc by neměla být prosazována násilím, ale měl by k ní dojít kazdý sám vnitřním poznáním. Nebudu to zde nijak rozvádět, abych se nedopustila mylného výkladu jeho osobnosti, ale přesto mám za to, ze dával přednost všemu, co není na naftu a elektřinu a dobrovolné skromnosti. Sama jsem ráda, ze mám třeba malý sporák – kdyz vypne elektřina, to aby si člověk ani neměl jinak na čem uvařit. V tom pak ale vlastně zádná skromnost ani není.

Diamant grain Mill

Není snad nic uklidňujícího víc, nez hukot ohně a pohled do ohně. Vido nás inspiroval ke koupi ručního mlýnku na obilí Diamant grain mill. Mám uz i elektrický, ale… Aspoň jako cvičební pomůcka místo posilovny. https://www.lehmans.com/product/diamant-grain-mill

 

Ačkoliv jsme měli na některé věci jiné názory nez on (a jistě nejen my), je nám líto, ze odesel predcasně pred dokoncenim práce, a zůstáváme mu velice vděční, ze se kosa stala součástí i našeho zivota. A je dobře, ze bývají lidé jako on, kteří zkoušejí jiné zivotní způsoby, díky kterým jsou ve skutečnosti zřejmě více “při zemi” nez lidé ve městech, kteří spoustu věcí včetně elektřiny, vody a hotových potravin mohou brát za samozřejmost a spoustu věcí jiz zapomněli. Soustřeďujeme se sice spíš na to, co je spíš výsledkem ručního kosení (v našem případě třeba spokojený dobytek dávající mléko a maso), ale nebýt kosy, bylo by v naši vesnici více hluku a smradu ze sekaček a méně pohody. Kosa je fajn, hlavně kdyz je ostrá a kosí jak po másle.

V tuto chvíli mám rozpřekládané 3 knihy, přičemz The Scything Book od Iana Millera pro nakladatelství Mladá fronta bude dopřekládána jako první. I v ní bych se ráda o Peterovi zmínila v souvilosti s některými body jeho recenze na tuto knihu. Sám měl rozepsanou The Big Book of the Scythe (Velkou knihu o kose), která měla mít asi 4 části, kterou však uz bohužel nedopsal…její první část je ale na internetu zdarma k dispozici pro angličtináře na: http://scytheconnection.com/scwp/wp-content/uploads/2018/05/Part-1-Version-1.0-2018-05-01-1.pdf

Peter Vido podle všeho zemřel v červnu 2018 ve věku 68 let na rakovinu jícnu (esophageal cancer). 

O hruškách s vděčností

 Z našeho statku  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem O hruškách s vděčností
Lis 262018
 

Stromy jsou básně, které země píše do nebe. 

(Chalíl Džibrán)  

 

Óó, jak uzitečné jsou takové hrušně! Vím, ze blogovat o něčem tak strašně obyčejném, jako jsou hrušně a hrušky, je asi nadbytečné, přesto si myslím, ze si hrušky pozornost zaslouží. 

 

Plně jsem si to uvědomila letos, kdy nás jeden z nejstarších stromů na statku poctil nebývalou štědrou nadílkou hrušek. Nevíme, zda sucho představovalo obecně pro ovocné stromy stres, kterým reagovaly větším mnozstvím pupenů a plodů, ale je to prostě tak. Někde se v přírodě něčeho nedostávalo (deště), jinde zase přebývalo (ovoce). Letos jsme si o druhé seči mohli nechat jen zdát, a tak jsme přijali nabídku přírody dát dobytku jako doplněk stravy nějaké to ovoce.

I příkopy byly ve zdejším kraji tam, kde lidé vysázeli jabloně, plné jablek. Kdyz plné, tak tím nemyslím jen, ze jich bylo hodně, ale ze ty příkopy byly opravdu plné. Člověk ta jablka pak ani nemusel sbírat jedno po druhém, ale doslova je "nabírat do kyblíku", který byl okamzitě plný. Tuny jablek se z ČR vyvázejí, tuny zase "racionálně" dovázejí, nakupujeme je v obchodě a mezitím se válejí po příkopech. A tak se jich v těch příkopech díky našemu dobytku válelo méně, ale zdaleka jsme je nevysbírali všechny.

 

A tak je jasné, ze zasadíme-li novou hrušeň či jiný ovocný strom, časem dá nám či potomkům nebo vosám sladké hrušky, květy dají nektar včelám, lidem a zvířatům dá strom stín a nenechá rychle ani vyschnout trávupo sebou. A az uschne, její dřevo zahřeje dům. Na to se přišlo uz dávno. Podobně se o stromech totiz píše treba v knízce Škola malého stromu.

 

Existuje mnoho druhů hrušní – jsou původem evropské či asijské ("naši"- tak hruškám říkají Japonci), mnohé z nich jsou nejedlé, ale spíš okrasné, dále se dělí podle toho, kdy dozrávají a jak dlouho se dají skladovat. Od toho máme odborníky pomology. 

 

Obecně se ale všude píše, ze hrušky obsahují tyto minerály: zinek, zelezo, sodík, mangan, hořčík, bor, vitamíny řady B,jako je B2 a B6, asi desetinu potřebné denní dávky vitaminu C, neobsahují tuk, ale mají vlákninu, slupka pomáhá detoxikovat organismus. Hrušky údajně obsahují řadu dalších látek, které snizuji riziko onemocnění cukrovkou typu 2 a některou z druhů rakoviny v oblasti hlavy a krku.

Z vlastní praxe z pečení mohu potvrdit, ze se díky hruškám obejdeme bez bílého cukru a dokonce bez třtinové sušené šťávy. Alespoň v poslední době to zkouším a nevidím v tom velký rozdíl. Snad jsou opravdu sladší nez jablka, snad se jen jeví být sladšími nez jablka, protoze zřejmě neobsahují kyselinu jablečnou, ale pokud se z nich upeče koláč, přičemz do těsta jiz zádný cukr nepřidávám, koláč chutná normálně, zvláště pokud zde není příliš velký nepoměr mezi mnozstvím těsta a hrušek a těsto je tenké.

 

Z hrušek je mozné jinak udělat smoothie, usmazit si je na pánvi na másle se skořicí nebo perníkovým (jogi) kořením, udělat čatný, nebo jíst je jen tak sušené či syrové, nebo třeba přidané na poslední chvíli k tepelně upravenému masu.

Hrušky můzeme i usušit v sušičce či spíš přesušit, az se dají snadno v hmozdíři rozbít na pracharandu. Kdo ví, jak přesně vzniklo slovo pracharanda, ale mozná ze spojením slov prach a sranda.

Pokud tedy máte zahradu či zahrádku, je vlastně dalším krůčkem k soběstačnosti zasadit si pár hrušní. Čím méně pak kupujeme v obchodech cokoliv, tím méně podporujeme mozná i přepravu dovozového ovoce, ničení cest a nutnost je nákladě opravovat. Nemusíme pak hrušky kupovat a nepřímo platbou DPH podporovat cokoliv, na co si nepřejeme, aby stát peníze dával. 

V poslední době je více prodejců, kteří nabízejí staré odrůdy hrušní a jiných ovocných stromků, které se dozijí vysokého věku bez zásahu moderních zahradnických přípravků.Je poslední šance to stihnout ještě letos.

Skola maleho stromu (zfilmovano)

Odkazy:

 

http://www.stareodrudy.org/

https://foodfacts.mercola.com/pears.html

http://ekozahrady.com/prodejci_rostlin.htm

Ex-veganka (15 let): Veganství je nový virus

 Teorie  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Ex-veganka (15 let): Veganství je nový virus
Zář 192018
 

(bez háčků nad z) V dnešních novinách psali, ze nějaká maminka viní a činí zodpovědnou jednu zubařku z toho, ze její dvě dcery mají zubní kazy. Podány byly dvě zaloby. Kdo můze za zubní kazy dcer? Rozhoudnout má světský soudce či soudkyně.

 

Přírodní nárůdky, které zkoumal zubař Price, neprovozovaly takovou zubní hygienu jako my, ale zubních kazů měli pramálo. Buď ale jisté přírodní zákony platí vůči všem, nebo vůči nikomu.

 

Mám za to, ze soudci nestudovali poznatky a laboratorní pozorování zubaře Pricea včetně metabolismu vápníku, k němuz je potřeba v tucích rozpustných katalyzátorů včetně vitamínu K2 (je-li ve slinách, obsahují tyto sliny méně zubokazných baktérií). Budou se muset zřejmě obrátit na soudního znalce v oboru zubařství. Jeden posudek ve svůj prospěch mozná přinese maminka, druhý zubařka a soudce obstará posudek revizní. Pak je otázkou, zda ve svých posudcích, které na soudní rozhodnutí budou mít vliv, poukáze aspoň někdo ze znalců na to, ze i výziva je podstatným faktorem rozhodujícím o zubním zdraví, a tudíz ze je zjevně nespravedlivé celou vinu házet na nedostatečnou hygienu dcer nebo na paní zubařku.

Myslím si, ze kdyby ona dobře mínící aktivní maminka dávala víc peněz na správnou výzivu dcer místo na odměnu advokátům a věnovala čas vaření z lepších surovin nez podáváním zalob, udělala by lépe nejen pro zdraví zubů svých dcer ale pro zdraví rodiny obecně.

 

Dnešní článek bych ale ráda věnovala váznějších věcem nez jsou pouze zabomyší války o to, kdo můze za zubní kazy, a sice narůstající oblibě veganského stravování. Nemám osobní zkušenost s ryze veganskou stravou, byť jsem obdrzela uz několik emailů od osob, které s ní měly velmi špatnou zkušenost. Jedna osoba mi dokonce psala, ze málem zemřela – v nemocnici ji kolabovaly orgány. Nemám osobně nic proti lidem, kteří tento způsob stravování provozují s vědomím, ze to není na dlouhou dobu, a zveřejňují inspirující recepty na jídla, která krásně vypadají a zřejmě i dobře chutnají. Někteří jsou mi sympatičtí a mám je virtuálně ráda. Necítím vůči nim zádnou nevrazivost a snad ji ani navenek neprojevuji, ale pokud to tak někdo bere, jde jen o jeho nesprávnou interpretaci. Tento článek tedy nebude na mou duši osobním útokem proti nim, ale obecně je určen jako podnět k zamýšlení se nad zkušenostmi s veganským stravováním jedné paní, se kterou byl na kanále YouTube zveřejněn rozhovor, který jsem si několikrát vyslechla, coz zde opět chci sdílet. Rozhovor měl název Ex- veganka (15 let): Veganství není udrzitelné, je to “očista”, ne výziva.

Jistá Kanaďanka, které je něco přes padesát let, popsala své zkušenosti a své osobní závěry se svým stravováním. Vyprávěla o tom, ze vyrůstala s maminkou samozivitelkou a neměla příliš dobrý základ, pokud jde o výzivu. Maminka ji zemřela na srdeční infarkt, kdyz ji ještě nebylo ani 50 let. Od 13 let byla vegetariánka. Má dvě děti, které jsou relativně fyzicky a duševně zdravé a veselého ducha. Kdyz ji bylo asi 40 let, velice propadla stylu stravování, jako je raw a vegan. Navštívila nějaký večírek, kde se sešli lidé, kteří se takto stravují. Byli to lidé mladí, dívky byly sexy, kluci byli také k světu. Ovlivněna byla knihami pana Davida Wolfa.

Vlivná osoba David Wolf, pro nekoho guru, pro jine "the biggest asshole", coz nebudu prekladat.

 První léta byla úplně úzasná! Paní měla i webové stránky s tím, ze je raw mum (syrová maminka). Snazila se dělat “všechno správně”. Několik let se snazila zít jako veganka, která občas své veganství “podvání” zejména pozřením syrových ryb (japonská kuchyně). Kdyz si její děti stězovaly, ze je bolí nozičky, na radu druhých jim začala podávat syrové mléko a bolení ustalo. Sama se ale vracela k veganství a věřila upřímně, ze to je “ono”, co ji dovede do Země zaslíbené a jednou to zvládne a nepodlehne uz více nějakým suši, po kterých ji bylo ihned lépe.

Postupně se ale, jak šla léta, začaly u ní dostavovat různé zdravotní problémy. “Přitvrdila” a dzusovala, ale nezlepšovalo se to: cysta na vaječnících nezmizela, šla na gynekologickou operaci. Zubní kazy se objevily a vytrzený zkazený zub byl černý. Nějaký zub se ji i ulomil při kousání salátu. Vypadávaly ji vlasy, ztratila chuť k jídlu. Nedošla sama ani na WC, byla několikrát hospitalizována s tím, ze nemohla ani ústa otevřít, ani oční víčka, jak byla zesláblá. Měla deprese. Veganství bylo pro ní jako “zamilovanost” do někoho, kdo zrazoval a nechtěla tomu věřit. Tolik tomu věřila, tolik byla přesvědčena o tom, jak je správné nepodporovat utrpení zvířat v průmyslových chovech. Velmi se nechala ovládnout idealismem. Kdyz uz se na stránkách veganů začala zmiňovat o tom, ze syrové mléko má dobré účinky, přestali ji zvát na svá setkání. Nakonec ji někteří zatratili úplně agresivními výpady, jiní ji ignorovali, další byli laskaví a z dalších se třeba stali vyznavači Paleo stravy. Najednou neváhala klikat na videa jiných ex-veganů o tom, jak jim toto stravování ničilo zdraví, a velmi dobře jim rozuměla, protoze měla podobnou zkušenost. Domnívám se, že i když svědomití vegani se starali o to, aby jejich strava obsahovala všechny (podle nich) minerály (třeba z Keltské či himalájské soli) a jiné esenciální látky, nebyly všechny. Bez živočišných tuků a v nich rozpustných katalyzátorů (A,D, K2) podle zubaře Pricea se minerály správně nevstřebají, proto mohou tělu chybět, přestože jich má ve stravě dostatek.

Jak to se zdravím paní nakonec dopadlo a jaký postoj má nyní k zivočišným produktům a k veganství?

1. Po desítkách let začala jíst maso a ostatní zivočišné produkty, díky nimz se na přes 90 procent uzdravila. Dokonce tvrdí, ze její tělo veganky bylo tak vyčerpané, ze vegani cítí na rozdíl od jiných lidí pozitivní účinek po pozření třeba syrových křepelčích vajíček prakticky třeba do druhého dne.

2. Uvědomila si, ze kritika by měla směřovat spíš k průmyslovému chovu zvířat, ne k chovu na malém rodinném hospodářství. Člověk vyčerpaný veganstvím však o to úzkostněji prozívá špatné zacházení se zvířaty a lhostejnost druhých.

3. Uvědomila si také, ze veganské potraviny často pocházejí z dovozu z rozvojových exotických zemí a ze je nesmysl podporovat dovoz takových neregionálních potravin (avokádo, kešu, mandle atd.) do chladné Kanady, kde jsou na nich vegani úplně závislí. 

 

4. Kdyz si uvědomila, ze díky zivočišným potravinám, se uzdravila, začala být zvířatům vděčná a milovat je ještě více za to, co jí dávají! Zivot.

 

5. Humánní usmrcování zvířat na statku začala vnímat jako přírodní cyklus.

 

6. Kdyby to všechno mělo být jinak, naši předkové by na to přišli, ale neexistuje na světě populace, kde by z generace na generaci zili lidé na veganské stravě, která je v dnešní době jen experimentem.

 

7. Na základě své zkušenosti je přesvědčena, ze veganská strava je opravdu vynikající na detoxikaci organismu, člověk se opravdu pak cítí báječně a lehce, ale není z dlouhodobého hlediska optimální výzivou. Zejména ale u dětí je nesmysl je pořád detoxikovat, protoze potřebují výzivu na růst a výstavbu těla. 

 

8. I její lékař ji sdělil názor, ze tělo vydrzí na veganské stravě tak dlouho, jak moc zásob si od mala vybudovalo. Proto někdo vydrzí na takové stravě déle, někdo méně.

 

9. Omluvila se svým dětem, kdyz si uvědomila, ze přece jen měly v dětství hlad, kdyz je odbývala: Mozná máš jen zízeň. Tak si vem avokádo. Tak si vem pár oříšků. Někdy je dobré jít spát hladový.

 

10. Podle ní vegani razí heslo: Naslouchat svému tělu. U dětí je to ale ošemetné. Jak má rodič naslouchat tělu někoho druhého (dětí), kdyz je omámen vegánskou ideologií?

 

11. Zejména mladí lidé podle ní snadno podléhají idealismu a je z toho smutná. Dokonce označila veganství, které se v poslední době hodně rozšířilo, jako jakýsi nový nebezpečný virus.

 

K veganství lidi vedou zdravotní problémy, soucit se zvířaty a nesouhlas s průmyslových chovem zvířat. Podle mého názoru v poslední době se hodně hovoří také o přelidněnosti planety, o tom, kolik miliard lidí planeta uziví a o nutnosti přeměnit všechny Pozemšťany na vegetariány. Sally Fallonová proti jejich stravování (je-li promyšlené) nic nenamítá, ale mají se údajně zejména budoucí rodiče postarat o dostatek zinku ve stravě (červené maso, ústřice, namáčená semínka dýně, majoránka – si vzpomínám z načtených knih).

 

Jenomze planeta není přelidněna rovnoměrně. Nejvíce přelidněné země nejsou v Evropě. Někde mají hodně dětí už proto, že tam nemají důchody a dospělosti se všechny nedožijí. Pokud ale budou mít zeny v EU průměrně jen 1 dítě, vymřeme i bez válek a nemocí. Tuhle jsem slyšela na poště rozhovor dvou osob: “No, ta naše cestuje a říkala, ze zádné děti nechce a ze pokud by to na ní přišlo, tak si kdyz tak nějaké dítě adoptuje.” Pokud bude bohatá, třeba sezenou náhradní matku. Nevím, jak se pak takové dítě a později dospívající, za jehoz odnošení někdo dostal dobře zaplaceno a má to jako zivnost, cítí. Asi jako dítě, kterého matka miluje, ale nemocnici zaluje, ze neprovedla správně umělou interupci a stejně se dítě, které nyní miluje, narodilo.

Začínám mít obavu, ze nemít děti, adoptovat si případně děti z Afriky a zít vegánsky či tak, jak se živí v rozvojových zemích, není skutečným řešením místních i globálních problémů (zejména kdyz porodnost stejně v rozvojových zemí významně neklesne). Myslím si, ze přirozeným pudem sebezáchovy naší civilizace je touha po vlastním potomku, kdy na sebe mohou rodiče převzít plnou zodpovědnost za jeho zdraví a výchovu ještě před jeho početím. A je dobré mít děti do relativně ne moc vysokého věku, to aby je člověk nejen "odvedl k oltáři", ale aby stačil naplnit i roli prarodiče.

Na základě výpovědí osob, které sdílejí své zkušenosti s veganstvím, se zdá, ze veganství je zajímavou a báječnou detoxikací, ale není to ta dlouhá správná cesta do Země zaslíbené, ale spíš slepá ulička. Někdo to zjistí dříve, někdo později. Někdo se na takovu experimentální cestu raději ani nevydává. Především na ní nevysílá své děti.

Na závěr ještě uvedu jednu citaci z politologického skripta Georgea Hoffmana s názvem Třetí tisíciletí a s dlouhým podtitulem:  Demokracie nebo pseudodemokracie? Pravda nebo dezinformace? Svoboda nebo zvůle? Práva lidí nebo zločinců? Humanita nebo pseudohumanita? Války nebo spolupráce?

"Základ pseudohumanity je dán tím, že neřeší příčiny problémů a často ani jejich bezprostřední následky." 

Odkazy: https://www.youtube.com/watch?v=AI3ys_fc-AY

https://www.youtube.com/user/sv3rige/search?query=veganism

http://kucharka.branakdetem.cz/stepan-a-melanie-matejkovi/

 

Z podcastu se Sally Fallonovou nejen o mýdlových operách

 Teorie  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Z podcastu se Sally Fallonovou nejen o mýdlových operách
Zář 162018
 

Babička po padesátce uz ty chlapy zabalila, uz nikdy nikoho, a dodrzela to. My jsme pak byli její všechno. Celý zivot nepila, nekouřila a jedla zásadně nezdravé jídlo. Všechno, co bylo libové, bylo nanic. “Takový suchý, fuj.” Ale bůček nebo tekuté sádlo! …Její stravování, viděno nějakým rigidním dietologem, bylo úděsné.. Takhle mastně vařila i všem těm řemeslníkům, a jak jim chutnalo! Nakládaly se u nás pětilitrovky smradlavých slanečků, syrečky z tvarohu, sudy se zelím a jablkama. Stávala v socialistickým řeznictví od nevidím do nevidím fronty na prasečí ocásky, ze kterých kouzlila výborné malinké řízečky…Nikdy nebyla nemocná…Kdy ji táhlo na stovku, začala být neklidná a říkávala: “ Oni tam nahoře mají bordel, zapomněli na mě.Jitka Vodňanská (Z knihy Voda, která hoří)

(Bez háčků nad z)

Občas mám pocit, ze uz vše bylo řečeno a pokud ne, není třeba, abych o tom informovala čtenáře blogu já, protoze si informace mohou najít sami na internetu. Zapomínám ale, ze ačkoliv se všichni na školách učíme anglicky, není to náš rodný jazyk a poslouchat v cizím jazyce zprávy, podcasty a číst blogy, můze být vyčerpávající a vůbec někdo má prostě jiné zájmy k rozvíjení nez jazyky. Ve volném čase proto překládám původní knihu zubaře Pricea Výživa a fyzická degenerace a zároveň knihu Kosa (pro Mf), ale také chodím s manželem na sviznou rychlou několikakilometrovou procházku, na které poslouchám ztazené podcasty (něco jako rádiový záznam z archívu).

Kniha Vyzivujíci tuky

Ráda bych Vás nyní stručně seznámila s obsahem jednoho podcastu.  Jde o rozhovor se Sally Fallonovou, prezidentkou Nadace Westona A. Pricea, majitelkou farmy P.A. Bowen  Farmstead, autorkou a spoluautorkou řady knih. Rozhovor jsem si dvakrát nedávno vyslechla, myslím si, ze je dobré si zde některé informace připomínat a upozorňovat na některé nové skutečnosti a postřehy. Současně se nad tím trochu zamýšlím. Podcast byl veden mladou paní, která se zajímá o zdraví a jiz nahrála a na internet umístila několik rozhovorů s lidmi, kteří k tomu mají co říci. Jeden rozhovor tedy udělala s paní Sally Fallonovou, spoluautorkou knihy Vyzivující tradice, u přílezitosti vydání její nové knihy, jejiz název bychom mohli přelozit jako Vyzivující tuky: proč potřebujeme zivočišné tuky pro zdraví a štěstí. Na obálce knihy se píše: Zivočišné tuky nejsou zlosyni. Chrání proti nemocem a zánětům. Podporují fungování cév a produkci hormonů. Vašemu tělu pomáhají tvořit hormony, díky nimz se cítíme dobře.

Autorka predmluvy v knize Sally Falonove a autorka vlastni knihy Velke tucne prekvapeni. Předmluvu ke knize napsala investigativní novinářka Nina Teicholzová, která napsala “New York Times bestseller” Big Fat Surprise Velké tučné překvapení: proč máslo, maso a sýr patří do zdravé stravy. Rozhovor byl obzvlášť vhodný pro páry, které plánují děti a obecně pro lidi, kterým zálezí na udržení si zdraví jako takového. Mimochodem paní Sally předtím napsala knihu Vyzivující kostní vývar na popud jedné paní, které článek o vývarech v knize Vyzivující tradice údajně zachránil zivot.

Kniha Vyzivující tuky, vypráví Sally, je o škodlivosti trans tuků a zdraví prospěšných nasycených tuků, nakládání Ameriky do oleje, o másle a o historii konzumace tuků. Sally upozorňuje na to, ze se sice často věnuje zvýšená pozornost škodlivosti glutamátů a nezdravých sladidel (fruktózové sirupy), u nás v ČR hormonální antikoncepci, ze?, ale zapomíná se na tu (podle ní) nejhorší a nejškodlivější změnu, jaká v jídelníčku člověka ve 20. století proběhla: ZMĚNU DRUHŮ KONZUMOVANÝCH TUKŮ.

V roce 1900 totiz pouzívali Američané zivočišné tuky (a hojně jich pouzívali). Vařili na sádle, pouzívali hodně másla, smazili na loji, měli rádi husí a kachní sádlo. A nikomu na tom nepřišlo nic divného. Odstředěné mléko tak dobře nechutnalo, a hodilo se proto spíš pro prasata. Nyní přijímají Američané kalorie nejvíce z průmyslově zpracovaných rostlinných tuků. A toto je údajně STRAVOVACÍ ZMĚNA ČÍSLO 1, která nás zabíjí, a to prý víc nez cukr či přidatné látky. Je to prý jako trubky s olovem v Římské říši, protoze lidé si této změny také jako Římané nejsou vědomi.

Vepřové je tradiční, zdravé je jeho sádlo (pokud má dost slunečního světla), krev, vnitřnosti a také maso, pokud se před úpravou marinuje v octě (vic o tom na tomto blogu)

 

 

V knize jsou i recepty (jak jinak než se sádlem a máslem) a Sally připomíná, ze v jizanských státech se jedly kdysi sušenky, na jejichz přípravu se pouzívalo výhradně sádlo. Zdravá strava s zivočišnými tuky a olej z tresčích jater, stál prý za zdravou generaci (az na výjimky těch nejchudších lidí). Údajně i nádherní američtí vojáci (světové války) Evropanům svým vzezřením připadali jako bohové. Jejich podoba byla výsledkem několika generací na zdravé stravě. Opakuju: Američané měli nasycené zivočišné tuky+ olej z tresčích jater. “ Libové maso” bylo “nejedlé”, jedlo se maso zkrátka s tukem, do něhoz ho řezníci doslova zabalovali. Libové maso na vodě by skutečně nechutnalo, pokud bychom předtím k němu třeba neudělali cibuli na sádle nebo na přepuštěném másle.

Vepřové je tradiční, zdravé je jeho sádlo (pokud má dost slunečního světla), krev, vnitřnosti a také maso, pokud se před úpravou marinuje v octě (vic o tom na tomto blogu)

Jde o to, ze zivočišné tuky nejsou zádné prázdné kalorie. Obsahují mimo jiné cholesterol, o němž nám zapomněli říci, na co všechno ho naše tělo potřebuje. Není to tuk, ale látka, díky které jsou naše buňky voděvzdorné, a je základním materiálem pro stavbu mnoha hormonů (testosteron, estrogen, hormony štítné zlázy…) Naše tělo si cholesterol sice umí v játrech vyrobit samo, ale ne kazdý člověk ho dost vytváří sám, navíc těhotné zeny ho potřebují více, protoze je důlezitý pro vývoj mozku a trávicí soustavy dítěte. Obsah cholesterolu v krvi nemusí mít vůbec souvislost s rizikem kardiovaskulární choroby. V plaku cév a tepen totiz bývá zbloudilý vápník, který kvůli nedostatku vitamínu K2 nevěděl, kam má jít. Podle Sally je normální, pokud u lidí nad 60 let (zen i muzů) je hladina cholesterolu trochu vyšší, a nemají do toho léky zasahovat, ale nechat to být.

 

Sally opět zdůrazňovala význam vitamínu A. Vitamín A se nachází jenom v zivočišných potravinách, v játrech, zloutcích a másle, ne v mrkvi (zde je jen provitamín A, který malé děti a lidé s oslabenou štítnou žlázou špatně proměňují na vitamín A). Je zásadní pro zdravé těhotenství a správný optimální fyzický vývoj člověka. Často vidíme okolo sebe “modelky”, kdy příroda (vitamín A) se sice postaral o to, aby měly vyvinut příjemný obličej, třeba i vyvinuté poprsí, ale na pěknou širokou pánev uz vitamínu A nezbylo. Je úzká a rovná jako u muzů. A někdy i obličej. A ještě jedna připomínka: vrozená srdeční vada může mít často příčinu právě v nedostatku vitamínu A u těhotné maminky!  Dostatečným příjmem vitamínu A (olej z tresčích jater, játra, žloutky) tak můžeme možná zabránit tragédii.

Před objevením antibiotik proti zánětům a vůbec na imunitu dětí (aby nechyběly ve škole) fungovaly potraviny s vitamínem A (třeba olej z tresších jater). Kdyz není dost vitamínů A, tkáně jsou zmateny a přispívá to také k endometrióze, dále k bolestivé menstruaci apod. Pokud zena vysadí hormonální antikoncepci (HA), neměla by se hned pokoušet o dítě (!). je mi jasné, ze taková zena by se spíš nez třeba o novou dlazbu z půjčky z banky, měla postarat o to, aby si doplnila zásoby vitamínů A a B, zejména konzumací jater. (viz třeba recept zde kuřecí játrová paštika, kterou Sally objevila ve Francii). Dokonce existují šetrně sušená játra z lékarny, tedy aspoň v této podobě. Vždyť přírodní národy nebyly na HA, přesto se dlouho na těhotenství připravovaly.

Kokosový tuk není škodlivý, je zdravý, i kdy nesnáší tak dobře zár jako lůj. Není škodlivý, ale ani zase tak prospěšný jako máslo. Bohuzel je to totiz jenom tuk rostlinný, proto nemá cholesterol a nemá v tucích rozpustné vitamíny A a D. Za tu cenu, kterou za něho v ČR dáme, podle mého názoru nezískáváme úplně odpovídající protihodnotu. Nepamatuju si, kdy jsem ho naposledy kupovala. Na mé zahradě neroste ani jedna kokosová palma. Nerostou na ní bohužel ani olivovníky ani avokádo. Naše cévy a krev mají tropickou teplotu, při které jsou nasycené tuky tekuté, ty jsou proto pro nás obecně vhodné a ty živočišné ještě vhodnější.

Tabák, bílý cukr z třitinových plantáí a bavlník – úasné zpenězitelné obchodní artikly. Kvůli nim (a naši poptávce po nich) byli zotročováni a převázeni do Ameriky Afričané. Jako vedlejší produkt z bavlníkových plantází jim ale zůstával bavlníkový olej. Co s ním?


Sally vypráví, ze přišli na to, jak ho ztuzovat průmyslovým postupem. Firma Procter & Gamble byla společnost, kte z něho dělala svíčky a mýdla. Mimochodem zbohatla na občanské válce dodávkou svíček a mýdel pro vojáky, kteří je pak kupovali i po válce. Okolo roku 1880 se ale začala rozšiřovat elektřina, a tak svíček ji tolik nebylo třeba. Co teď k čertu s tím olejem?

Bavlnikovy olej na smazeni firmy Procter and Gamble

Výrobci tedy vymysleli toto: Teď ten olej budeme hospodyním prodávat k jídlu jako Crisco (ztužený rostlinný tuk) ! Zafungovaly současně 2 věci:

1. Reklama na bavlníkový olej

2. Démonizace zivočišných tuků.

Zjistila jsem, že ve 20. letech vlastně vznikl pojem mýdlová opera, protože rozhlas (a později TV) začaly vysílat pořady pro ženy v domácnosti, které byly spojeny s reklamou na prací prášky a mýdla (právě od Procter and Gamble), někdy šlo o přímou reklamu, kdy žena říká, že jde koupit voňavé mýdlo). Slovo opera pak bylo použito kvůli použité hudbě.

Reklamy v zenských časopisech mířily na marnost zen mít doma “čisto”, tvrdily ze je ten rostlinný tuk “čistý"! (Je tedy spojen s čistotou jako to mýdlo!) Zkrátka housewives (ženy v domácnosti) uz nemusely škvařit sádlo, lůj a smradit s podobnými “nečistotami”.  (Mně osobně to voní jako oříšky.) Zde je názorně vidět, jak zbytečné je si idealizovat tzv. babiččinu kuchyni.

Na nějaké výzivové aspekty se nehledělo. Časem si výrobci údajně “koupili” vědce (dnešní “znalecké posudky” také často hovoří ve prospěch těch, co si je objednali), kteří jim olej pomohli prodávat díky jejich vědeckých důkazům démonizujícím zivočišné tuky. A měli bychom cítit vinu za to, ze jíme máslo. Za cholesterol pak nikdo neloboval. Zapomněli nám ale říci, na co všechno naše tělo cholesterol potřebuje!

Totéz se dělo a částečně nadále děje v ČR. Kdy napíšu do vyhledávače google “zdravé tuky”, co se dozvím?  Údajně je to: olivový olej, olej v kakau, protoze prý mimo jiné obsahuje vitamín A, avokádo, máslo, ghí, ořechy a chia semínka. Nevidím důvod, proč bychom měli konzumovat v tak velkém mnoství omega 9 mastné kyseliny, kdy je přitom velmi důlezitá jejich rovnováha s omega-3 mastnými kyselinami. Obojí potřebujeme v malém mnozství. Kakao zřejmě zádný hotový vitamín A nemůze obsahovat (jen provitamín), stejně tak věřím, ze kvalitní český a nepančovaný mák je stejně hodnotnou superpotravinou jako "zázračné"  semínko čia z dalekého světadílu. Jinde se vysloveně píše, ze tuky zivočišného původu bychom měli “omezovat”, protoze “ohrozují” náš kardiovaskulární systém. Jak ho ale ohrožují už nevím. Jde o obecnou frázi. A jak nás vážně ohrožuje jejich absence ve stravě, se už nepíše. Obávám se, ze náš kardiovaskulární systém zřejmě ohrozuje něco a někdo jiný. Máme zde tedy chaos. Pak do něho někdo vnese svou konečnou pravdou ještě větší chaos. A zase vedle. Díky zubaři Priceovi ale kolem sebe vidím to, co vidím. Pravda se stává lzí a “mýtem”, vlevo je vpravo. To, co nemá nic společného se slaninou, se lzivě nazývá slanina. Slovo slanina se začíná vytunelovávat. Sádlový kokos, nebo kokosové sádlo?

 

Někdy mi to všechno u začíná připadat jako konspirace.Vysvětlím: Mozná jste viděli tu detektivku Policie Modrava, kdy ve 2. serii ve 3. díle s názvem Magická síla podal jistý guru (pořádající esoterické kurzy na očištění čaker) neplnoleté dívce odvar z lysohlávek (halucinace), aby si s ní poté mohl dělat, co chtěl. Vše mělo další následky, které byly příčinou dalších důsledků. Podat tedy někomu drogu s cílem zlomit něčí vůli, manipulovat s ním, poškodit jeho zdraví je trestný čin. Reklama (nebo dokonce oficiální státní zdravotnická politika) nám cosi vnucuje, radí a tvrdí také, ze máme jíst to a ne to, protoze oni vědí nejlépe, co je pro nás dobré.  Ale i to může mít na náš zivot a zdraví nakonec nepříznivý dopad, přičem ten dopad se také dál řeší léčením, léky a jinými zákroky a ne vyléčením. Připadá mi to pak ale vlastně stejné jako s těmi lysohlávkami, az na to, ze dopad není tak ihned markantní a hlavně nikdo za to (za scestné rady a chybnou zdravotnickou politiku) není trestně zodpovědný a ze za vše zaplatí daňový poplatník.

Co by se stalo, kdyby stát udělal v televizi kazdý den v hlavním vysílacím čase kampaň pro důchodce, mladé i staré: Vařte si kostní vývary, jezte sádlo a máslo, rybí tuk, játra, zloutky a choďte kazdý den na sviznou půlhodinovou procházku? Asi by to bylo pro někoho bylo moc drahé.

Odkazy:

 https://www.youtube.com/watch?v=5N2J08jwdqU&t=820s

https://pabowenfarmstead.com/

foto dívky: https://www.westonaprice.org/health-topics/dentistry/is-it-mental-or-is-it-dental/ (Je to mentální nebo dentální?)

 

Ze světa knihy zubaře Westona Pricea

 DDS (1870-1948), Z našeho statku  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Ze světa knihy zubaře Westona Pricea
Čvc 232018
 

Ze světa knihy zubaře Westona Pricea

Ručně vazana kniha v kuzi od kravičky Terezky, kniha Nutrition and Physical Degeneration 

Kazdý den chrlí nakladatelé tolik knízek, zdá se, ze všechny jsou nejspíš tak moc důleité a chtějí nám něco zásadního sdělit, co by nám nemělo uniknout – jinak by je přece někdo nevydával. A přece mnohé z nich jsou jen brakem k ničemu, který škodí knihám jako takovým, kterým jak plevel berou ziviny a pozornost čtenářů. Kdysi si knih upravdu vázili, protoze se psaly ručně na ručně dělaný papír, ručně se vázaly. Kéz by kniha, kterou překládám, nebyla jen další brak, ale hodnotný klenot, který bude platit i za tisíc let.

(Z technickych duvodu mi nepise Z s hackem, tak se omlouvam za chybejici mekkou hlasku nebo pouhe z)

Kdy člověk překládá nebo čte knízku, musí přečíst pár desítek stran, aby plně pronikl do světa knihy a v případě knihy v cizím jazyce, do jazyka té knihy. Kdy jsem kdysi psala diplmovou práci na téma Problematika nové čínské migrace do Japonska v letech 1988 a 2002, velice pracně a věčně se slovníkem jsme musela přečíst prvních 30 stran jedné knihy v japonštině, ne jsem se do četby nějak vpravila a chytla rychlost. Důleité bylo to nevzdát a kadý den aspoň knihu otevřít. Jak jsem ji avizovala, překládám knihu Výziva a fyzická degenerace z roku 1938 a právě se v mysli nacházím v jejím fascinujícím světě. Ráda bych v tomto článku přinesla malinkou ochutnávku z této knihy jako letní pozdrav (i s obrazky z naseho statku) příznivcům blogu.

 

Vy, co znáte můj blog či úvod ke knize Vyizvující tradice, dbáte u nejspíš na přirozenou stravu a uíváte si v rámci moností letních potravin, jako je čerstvá zelenina a ovoce, ale i sýry a máslo. Mui chtějí být zdraví a silní, mladiství chtějí být krásní a mít zdravou pleť, eny, které chtějí otěhotnět, si jistě na internetu toho hodně načetly o svém cyklu a intimních dějích svého těla (čípkovém hlenu jako bílek, v něm se spermiím nejlépe plave, symptobazální teplotě, která po ovulaci trošku stoupne) a zkrátka vědí, ze je zdraví je koncert mnoha hráčů. Ne však uměle do toho koncertu zasahovat a podpírat toho či onoho hráče a přemýšlet, zda nám dobře funguje ten či onen hormon, mozná je lepší se tím netrápit a začít aspoň tři měsíce konzumovat celistvé potraviny zvyšující plodnost OBOU partnerů: kvašená zelenina, kostní vývary, bílkoviny, jako je vajíčko a maso, vitamín D z kvalitního sádla či oleje z tresčích jater, různé bylinkové čaje z červeného jetele, z maliníkových listů, z buřiny srdečníku (v angličtině má název, který hodně napovídá – motherwart) ořechy a za studena lisovaný slunečnicový či olivový olej atd., nerafinovanou sůl, česnek a třeba višně obsahující jód,no, a hlavně cholesterol coby stavebni cihla pro hormony. Víme to, ale často zapomínáme. Bez pohybu to ale není samospasitelné. Věřím, ze naše země bude mít postupně zdravější populaci s dobrou přirozenou imunitou.

Dokonce jsme před týdnem uspořádali kurz Chov rodinné krávy, kterého se zúčastnilo na 15 lidí a u máme zprávu, e si někteří vzápětí po něm pořídili jalovičku nebo rovnou krávu Jerseyku. Supermarkety jsou toti váně “super” na všechno moné, jen ne v nabídce potravin s obsahem vitamínů rozpustných v tucích, kterých přírodní domorodci měli ve stravě 10x více a měli zdravé a rovné zuby, třeba jako ten Masajec v Bílé Masajce (je i film).

Manzel Neil u začíná docela dobře ovládat knihařské řemeslo od ovládání masivní mnohasetkilové řezačky z druhé ruky (staré jak z dob císaře pána), jaká byla k mání v jedné vile v bývalých sudetech, odkud byli vyhnání naší němečtí spoluobčané) a po různé druhy lepených vazeb včetně šitých čalounickou jehlou. K dispozici mám tak nejnovější domácí ručně vázané vydání knihy dr. Pricea s 5. předmluvami, její desky mi Neil dal do kůe od “Terezky” (pro nezasvěcené do hovězí kůze). Zkrátka to s vydáním tak moc důleité knihy myslíme váně. A teď ještě malá ochutnávka z knihy, tentokráte spíš toho, co o ní či o dr. Priceovi řekli jiní, nejen autorka tohoto blogu. Docela milé jsou třeba i vzpomínky jeho prasynovce.

Cit: Výziva a fyzická degenerace je pravděpodobně nejdůlezitější kniha 20tého století o výzivě. Dr. Price cestoval ve 30. letech po světě se svou manzelkou ve stylu Indiana Jonese na vrtulových letadlech, parnících, kanoích, v automobilech a pěšky, přičem navštívil 14 zemí na 5 kontinentech…Veškeré spory o výivě z 21. století se mohou nechat v pokoji odpočívat v nedocenitelné knize dr. Pricea, která by měla být povinným čtením pro všechny profesionály v oblasti zdravotní péče, kteří se hlásí ke kompetenci v klinické výivě, a pro kadého, kdo chce své zdraví zlepšovat.

Patrick Quillin, PhD, RD, CNS, bývalý zástupce ředitele Amerických center výivy pro léčbu rakoviny. Autor 14 knih včetně Beating Cancer with Nutrition [Porazit rakovinu výivou]

 

Cit: Ukazuje se, ze v medicíně existuje pravidlo čtyřiceti let. Hlavní objevy si ádaly 40 let, ne byly obecně přijaty. A tak anglické námořnictvo přidalo citrusovou šťávu do stravy námořnictva 40 let poté, co dr. James Lind dokázal, e léčí kurděje. Během oněch 50 let zhruba 100 000 anglických námořníků na kurděje zemřelo – vysoká cena za zpodění. Myslím si, ze cena za ignorování závěrů dr. Pricea je nespočitatelná.

                                                                                                   Abram Hoffer, M.D., Ph.D.

Cit. ze vzpomínek synovce dr. Pricea: Kdy získal svůj vědecký magisterský a doktorský titul ve stomatologii, rozhodl se otevřít si praxi v Grand Forks v Severní Dakotě, co byl v kadém případě dobrodruný plán. Velice krátce na to ho postihlo neštěstí, kdy dostal břišní tyfus a málem zemřel. Jeho nejstarší bratr Albert, vynálezce a byznysman ijící v Clevelandu ve státě Ohio ihned odjel na západ, aby svou ovečku vzal domů na farmu Orlí skála ihned, jakmile to Westonův zuboený stav dovolil. Jakmile byl doma, pomalu se mu zdraví začalo navracet.

Manel jeho sestry Minetty William Delmage, mu s velkou intuitivní moudrostí, vzal Westona na jezero Massanoga (nyní se nazývá Mazinaw), asi čtyřicet mil severně od farmy Orlí hnízdo, kde tábořili a lovili ryby. Čerstvý vzduch, slunce, dobrá voda, lososi, pstruzi, brusinky, divoké maliny a zřejmě drobná zvěř udělaly Westonovi nesmírně dobře. William byl velmi zboný křesťan a můeme si být jisti, e se on a Weston modlili za návrat dobrého zdraví. V kadém případě úasná přírodní krása jezera Massanoga a z vodního okraje majestátně stoupající řezaná ulová stěna naproti půlměsíční plái zapůsobily na Westona jako místo, které si Bůh vybral, aby člověka poučil o pokoře.

Byl odhodlán jednoho dne se vrátit a postavit útulek Šangri-la s rustikálním hotelem a chatkami, aby jiní lidé mohli takový záitek sdílet. Svůj úkol později opravdu splnil. Dnes je to místo v panenském provinčním parku Bon Echo severně od Cloyne v provincii Ontario a kadý rok se z něho těší tisíce návštěvníků. Při mnoha příleitostech přiznal svou lásku k tomuto místo a měl silný pocit, e inspirovalo jeho duši a omladilo tělo.

Kdy se Weston oenil s Florence Anthony z Bramptonu v provincii Ontario, jejich líbánky byly místo všech jiných moných míst na Bon Echo! Mladá nevěsta teď mohla mít trošku obavu vyskočit z vlaku na zahvízdání v lese na křiovatce Kaladar a drkotat se dvacet hrbolatých mil jízdy ve vagóně na jiní konec jezera a poté šest mil lodí do divokého lesního tábořiště. Ale teta Flo byla ochotná k čemukoliv a díky takovýmto zkušenostem byla připravena, aby Westona později doprovázela na jeho cestách za hledáním lidí s dobrými zuby a silnými těly.

Donald Fawcett (prasynovec dr. Pricea)

Cit: Třebaze kadý rok jezdívám na celou řadu vědeckých lékařských konferencí o výivě, nevzpomínám si na jedinou, kde by nějaký vědec neodkazoval na výzkum dr. Pricea nebo na nějakou z jeho tisíců fotografií. …Myslím si, ze Výziva a fyzická degenerace zůstává jediným nejdůlezitějším pojednáním o lidské výzivě a nutričním zdraví, jaké kdy bylo napsáno. Zatímco tisíce nových knih o zdraví a výivě je kadý rok napsáno, tato práce stojí sama….Na rozdíl od novinářských zpráv v rozhlase a televizi a na rozdíl od “současných” informací o stravě, u kterých se zdá, e se s kadým rokem či dvěma mění, zůstávají tyto informace jak správné tak nezměněné od doby původní publikace dr. Westona Pricea z roku 1939…ádné léky či lékařské objevy toho nikdy nedosáhnout tolik, čeho se dá dosáhnout věnováním pozornosti výzkumu Westona Pricea a změnou způsobu, jakým jíme. V mé soukromé praxi vidím kadý den příklady takového prospěchu. Jsem opakovaně tázán, kdy se zdraví mých pacientů zlepšuje a jejich ivot se obrací k tomu, jak se cítili před tím, ne se jejich problémy objevily, proč tak málo lidí těmto informacím rozumí. Jedinou odpověď, jakou mohu dát, je, e peníze a politika, nikoliv fakta a nezávislý výzkum (jako dr. Pricea) určují, co se veřejnost a lékařské profese učí. Prevence a vyléčení nemoci nejsou a tak ziskové jako léčba nemoci (bez vyléčení).

David J. Getoff, CTN, CCN, FAAIM

 

 

 

 

 

Nové stránky

 Nezařazeno  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Nové stránky
Pro 112017
 

Vážení čtenáři,

blog nyní najdete na aktualizovaných stránkách kosimesnadno.cz. Všechno souvisí se vším. Odkaz najdete kliknutím na název tohoto článku Nové stránky. Více na: 

http://kosimesnadno.cz/index.php?route=blog/category/home​

Ukázku videorozhovoru se mnou najdete také na:

https://www.facebook.com/miminkomaminko/videos/698561623601600/?rc=p​

Podzimní pozdravení

 Z našeho statku  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Podzimní pozdravení
Lis 102017
 

Vážení čtenáři,

jen v pár bodech:

1.Je podzim, a tak se u nás porážel zase býk, tentokráte stačí nahlásit domácí porážku jen 3 dny předem a dobytek může být str až 72 měsíců dle novely zákona! Konečně rozumnější zákon. Stále vyrábíme máslo, protože bylo i na podzim dost čerstvé trávy. Uvažujete i Vy o pořízení krávy?

 2. Snad jste také až donedávna chodili na houby, které jsou výborným kořením s vůní lesní půdy.  Děti sbírání hub milují, já byla s nimi 2x a Neil 1 x. Máme z nich radost.

3. Na podzim se synovi konečně vylíhl motýl lišaje smrtihlava- jeho obří housenku našel v brambořišti, dal ji do skleněného akvária (místo vody dal hlínu), chvíli ji krmil bramborovou natí a pak se zahrabala do hlíny na dně. Když se vyklubala, vydávala hlasité zvuky. Počasí je relativně teplé, jinak by až sem lišaj nezavítal. Snad stihl doletěl někam třeba do Itálie, kde je tepleji.

4.

Nyní jdu zase překládat knihu Výživa a Fyzická degenerace od dr. Pricea…knihu si jednoho dne budeme snad i sami řezat- pořídili jsme totiž  řezačku papíru jak z časů císaře pána, ale řeže jak čert – taková hotová gilotina je to. Byla k mání z druhé ruky v jedné staré vile na kraji jednoho městečka v bývalých sudetech. Ve vile bylo plno pokladů jako třeba tato řezačka.

5.A těším se na víkend, kdy si obvykle udělám ráno čas na rychlou několikakilometrovou procházku okolní krajinou…prohřeje tělo, vyčistí hlavu a člověk má zas o něco větší nadhled. 

ClanekoMasle v Nové Regeně 27-29

Pohodový podzim!

Věra

Rozhovor pro podcast Hana Štipák Show

 Nezařazeno  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Rozhovor pro podcast Hana Štipák Show
Říj 152017
 

Milí houbaři a čtenáři tohoto blogu,

v tuto chvíli je můj manžel s dětmi v lese na houbách, už vím, že to, co v tom lese lítá, není klíště, ale kloš jelení. Sušička, byť je to další "krám do chalupy", jede na plné obrátky a aspoň je využita na ty houby, když letos moc ovoce není. A včera jsme ocenili bramboračku s čerstvými houbami s kmínem a máslem. 

Vy, kteří znáte obsah tohoto blogu, pro Vás to asi nebude nic nového, ale pokud si přejete něco zopakovat prostřednictvím mého vlastního hlasu, pak běžte prosím na podcast paní Hanky Štipákové, která žije s českým manželem v zahraničí.

Podcast najdete na kanále youtube a třeba Vás zaujmou i další:  https://www.youtube.com/watch?v=LlJZcOL0vx0&t=285s

Pohodové podzimní dny!

Věra

 

 

Všelidové vidlácké hry (sobota 17.6.2017)

 Nezařazeno  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Všelidové vidlácké hry (sobota 17.6.2017)
Čvn 122017
 

Milí přátelé,

chystáme se na malý vlastivědný výlet do Lichnova, a to dne 17. června 2017. Jsem ráda, že duch vesnice i přes likvidaci selského stavu v 50. letech a zákazu Agrární strany (již v Košickém vládním programu) stále žile. I Lenin se více spoléhal na dělníky než na rolníky – jsou příliš svobodomyslní a v kontaktu s přírodou, chtěl je jen vysávat. Možná, že někteří lidé zvaní kulaci snad opravdu zneužívali svého postavení a byli lakomí jako nějací sedláci v pohádkách, ale věřím, že většina (až na vzácné výjimky)  byla na tom dobře díky píli, pracovitosti a intuitivní inteligenci. 

Pokud o víkendu pracujete na svých zahradách či statcích, je to chvályhodné, ale občas je dobré to pustit z hlavy. Není třeba jezdit na dovolenou do zahraničí mezi davy dalších turistů, ale třeba se Vám bude líbit v ČR tam, kam se chystáme my. Viz plakátek níže. Více na muzeumvidlí.cz.

Tam se tedy můžeme případně potkat, jelikož na facebooku se nepotkáme, netlačím tam zubeni.cz. Nějak těmto sítím nejsem moc nakloněna, pokud texty nenesou nějakou silnou nosnou myšlenku, utíkám pryč. Dokud se veganství necpe do české legislativy a pokud se nebude zvyšovat zdravotní pojištění, tak nemám potřebu o jídle polemizovat a psát či telefonovat na ministerstva. 

Pohodové červnové dny! Věra

 

All original content on these pages is fingerprinted and certified by Digiprove