admin

Neil Is the best

Právě vyšlo! Kniha zubaře Výživa a fyzická degenerace je na světě!

 Nezařazeno  Comments Off on Právě vyšlo! Kniha zubaře Výživa a fyzická degenerace je na světě!
Mar 032021
 

Je 3. březen 2021 a již týden máme v nabídce e-shopu kosimesnadno.cz knihu zubaře Westona  A Pricea Výživa a fyzická degenerace, která poprvé vychází v českém jazyce, a to 80 let po jeho prvním vydání v USA v roce 1939. Nechť kniha čtenáře obohatí o nové pohledy na zdraví a radují se z toho, že je zde možnost regenerace.

Autor: Weston A. Price, DDS

Originál: Nutrition and Physical Degeneration

Vydavatel: Věra a Neil Dudmanovi

Popis: brožovaná (lepeno za studena), pevné desky,  550 stran

Rozměry: 26 x 19,5 cm

Rok vydání: 2021 (1. vydání)

Více zde: http://kosimesnadno.cz/index.php?route=product/product&product_id=108

 Posted by at 12:03 pm

PŘIPRAVUJEME K VYDÁNÍ Zubař dr. W.A. Price: Výživa a fyzická degenerace

 DDS (1870-1948), Knihy, Teorie, Výživa a fyzická degenerace (kniha), Zubař Weston A. Price  Comments Off on PŘIPRAVUJEME K VYDÁNÍ Zubař dr. W.A. Price: Výživa a fyzická degenerace
Jan 132021
 

Pomalu se chýlí přípravy vydání knihy zubaře dr. Pricea ke konci. Máme již přibližnou podobu obálky a pracovní verzi anotace, kterou zde sdílím. Domnívám se, že kniha je aktuální a velice užitečná nejen v této době.

„DR. WESTON. A PRICE byl jedním z nejvýraznějších badatelů 20. století v oblasti výživy…Toto výjimečné mistrovské dílo vědy o výživě patří do knihovničky každého, kdo to se studiem toho, jak používat potraviny na zlepšení svého zdraví, myslí vážně .”

-Dr. Joseph Mercola

– Kniha, která hází rukavici nejen našim nejmodernějším představám o výživě a fyzickém zdraví lidského rodu, ale i o životě jako takovém.

– Šokující a závažné svědectví o nepříznivých účincích moderně zpracovaných potravin na zdraví.

– Dr. Price cestoval po světě, aby odhalil tajemství zdravých lidí.

 

“Vrátila jsme se ke knize Westona Pricea…byl úžasnou osobou, cestoval po světě a studoval stravu domorodců a jeho kniha je prostě fascinující.” Stephanie Seneff, PhD (Vedoucí výzkumná pracovnice, MIT)

Zubní kaz je příznak a ne nemoc. Je to doklad o špatné výživě a nikoliv, jak si tolik lidí myslelo, výhradně výsledkem nedostatečné ústní hygieny. Weston A. Price

Přeložil jste pro nás všechny přírodní zákon a je-li jednou vyložen, to temné se stane zjevné. (zubař H.H. Tocker, Nový Zéland)

Takže mám za to, že dr. Price napsal to, čemu se často říká „hluboce významná kniha.“ Zásadní rozdíl mezi prací dr. Pricea a mnohými jinými, které se takto označily, je, že v tomto případě se toto označení jeví být správným. Klaním se dr. Priecovi s upřímným obdivem (takovým, který má nádech závisti), protože přišel na cosi, co bych rád objevil sám.” Dr. Ernest H. Hooton

Na obr. níže pro zvětšení klikněte. (Jde o pracovní verzi, Neil ještě musí opravit datum narození, chudák dr. Price, ukrátili jsme mu 8 let života, narodil se 1870)

 

Anotace:

Dr. Weston A. Price byl zubař, který pátral po příčinách zubních kazů a jiných projevů fyzické degenerace. Místo ale toho, aby dále vyšetřoval nemocné, jaké denně vídával ve své zubařské ordinaci ve městě Cleveland v USA, raději se zaměřil na zdravé jedince. Dal si náročný úkol takové lidi najít a porozumět tomu, jak takového úžasného zdraví dosáhli. Pátrat po nich ale musel až v nejodlehlejších oblastech světa, a tak téměř 10 let strávil se svou manželkou Florence na cestách. Navštívil a vyšetřil například domorodé Švýcary v Alpách, skotské Gaely, Eskimáky, severoamerické indiány, Polynézany a Melanézany v Tichém oceáně, Afričany, australské aborodžince, novozélandské Maory, izolované peuránské indiány z vysokých hor And atd. Měli dokonalé široké zubní oblouky, minimální zubní kaz a silnou imunitu proti tuberkulóze. Pokaždé je ještě srovnával se skupinami osob ze stejné populační skupiny v různých stádiích modernizace, ve které se moderní potraviny (bílá mouka, bílý cukr, rafinované rostlinné oleje a konzervované zboží atd.) postupně stávaly náhražkou původních staletími prověřených místních potravin.

Nastřádané nutriční moudrosti a zásady těchto domorodců dr. Price zdokumentoval ve své knize Výživa a fyzická degenerace a díky fotografiím nám v ní názorně prezentuje, jak vypadá zdraví a také jak neúprosně člověk podléhá přírodním zákonům degenerace, pokud se těmito zásadami neřídí. Dr. Price došel k závěru, že zdravé populace jedly sice každá jiné potraviny, a přece si jejich strava byla velmi podobná, pokud bychom ji zredukovali na minerály a vitamíny. Dr. Price na základě svých poznatků vyzdvihuje zejména synergickou účinnost v tucích rozpustných vitamínů, jako je vitamín A, D a tzv. aktivátor X. Ten byl jeho pracovním názvem pro teprve nedávno přesně identifikovanou unikátní živočišnou formu vitamínu K2, a sice vitamínu K2 MK-4, která se postupně z našich potravin vytratila s postupným vymizením pastevního chovu zvířat přesměrovaného do průmyslových chovů. „Konečným řešením“ otázky výživy naší dnešní civilizace kvůli údajnému podílu zvířat na změně klimatu má být přitom úplné omezení konzumace potravin živočišného původu. Český čtenář tak má nyní k dispozici knihu, která hází rukavici nejen našim nejmodernějším představám o výživě a fyzickém zdraví lidského rodu, ale i o životě jako takovém.

 Posted by at 2:00 pm

Aktivátor X neboli unikátní živočišný vitamín K2 MK-4

 Teorie  Comments Off on Aktivátor X neboli unikátní živočišný vitamín K2 MK-4
Dec 302020
 

Pytala se stara koza
susedove kravy,
či poslucho v televizi
zemědělske zpravy.

Krava čelo zkrabatila
a ocasem šastla,
pry na tryhu něprodala
ani hrudku masla.

Všadě same margaryny,
maslem navoňane,
jeji maslo mezy nimi
zbylo něprodane.

Vyzyvali, aby lude
chtěli naše zboží,
ať se nom ta hospodarka
hned tak nepoloží.

Možna, že by postačilo,
dyby měla enem,
napisanu cuzu firmu
nad svojim vemenem.

Také je to včilkaj s nami,
Každy se mo inač,
některemu kvitnu lany,
inemu květinač.

Františka Pituchová (1928-2012), Staré Hamry

Dr. Price ve své knize Výživa a fyzická degenerace, jejíž překlad dokončuji, publikoval až v roce 1945 dodatečně kapitolu s názvem: Nový aktivátor podobný vitamínu. V ní vypráví o v tucích rozpustném vitamínu, aktivátoru X či faktoru X, což je pracovní pojmenování, které mu tehdy dal. Dr. Price věděl, že cosi v naší výživě chybí a že nestačí mít ve stravě dostatek vitamínu D. Současná věda dnes sice o aktivátoru X neví ještě všechno, ale aktuálně už ví, že se jedná o vitamín K2, konkrétně o jeho unikátní živočišnou formu s přesným názvem K2 MK-4. Vitamín se nachází třeba ve vajíčkách, husích játrech, částečně v sýrech a másle od krav vyhnaných na pastvinu, v jiných formách než MK-4 též ve fermentovaných potravinách, jako je sójové nattó (jako MK-7) nebo kysané zelí. Tato forma, kterou produkují baktérie, však NENÍ AKTIVÁTOREM X, o kterém je řeč v této kapitole, a naše tělo “bakteriální formu K2” snadno na tu živočišnou formu nemění, především malinké děti. Však vzpomínáte na karotény neboli provitamín A, který také není vždy snadné přeměnit na živočišný vitamín A. Jako doplněk stravy se však prodává bakteriální K2 (“patentovaný” biofermentační proces). V Japonsku se konzumují slepičí nebo křepelčí vajíčka, která tradičně bývala spolehlivým zdrojem živočišného K2 MK-4.

Vitamin K2 má postranní řetězce, které obsahují od čtyř do třinácti „izoprenoidů“, které jsou zastoupeny jako MK-4 až MK-13. MK znamená menaquinon, postranní řetězce jsou míněny jako menaquinony s krátkým a dlouhým řetězcem. Vitamín K2 MK-5 až MK-13 jsou formami vitamínu K2, které vznikly bakteriální syntézou. Vitamín K3 (menadion) je syntetický a není povoleno jeho používání lidmi, jen v krmivech zvířat jako menadion-bisulfit sodný.

Zatímco vitamín K1 je spojen se srážlivosti krve (proto se jmenuje K od slova koagulace), případně je určen proti modřinám, vitamín K2 má jinou roli. U vitamínu K2 se mj. zjistila schopnost pomocí aktivace určitých bílkovin navigovat vápník do tvrdých tkání těla a odvádět ho z tkání měkkých. Hraje tak např. nezastupitelnou roli v metabolismu vápníku. Jeho nedostatek přispívá nejen k zubním kazům, ale i k osteoporóze, cévním onemocněním, zánětům kloubů apod. Děti, které vyrostly na stravě s nedostatkem tohoto vitamínů, mají tendenci mít úzký obličej a stěsnané, křivé zuby na úzských obloucích s potřebou rovnátek, příčinou toho tedy není cucání dudlíku, ale nutriční nedostatky.

Zatímco objevitel vitamínu K Carl Peter Henrik Dam, který za něho s kolegou dostal Nobelovu cenu, prohlásil, že není pravděpodobné, aby hrál roli v prevenci zubních kazů. V téže době ale objevil dr. Price aktivátor X, který nejenže hraje důležitou roli v prevenci zubních kazů, ale také brání předčasnému ukončení vývinu obličeje dětí, tedy hraje roli i ve vývinu pěkného tvaru obličeje člověka, širokého zubního oblouku s dostatkem místa pro všechny zuby.

Pokud ho moderní lidé nemají ve stravě dostatek, je to buď tím, že a) nekonzumují přirozené živočišné potraviny, jako je máslo, mléko, játra, husí sádlo, žloutky, případně olej z australského ptáka emu, nebo b) je sice konzumují v dostatečném množství, ale jedná se o produkty, které ve skutečnosti nepocházejí z volného chovu na pastvině, nýbrž z chovu, kde zvířata jsou krmena krmivy z kukuřice, sóje apod. Naprosto klíčové je tedy pro obsah K2 MK-4 složení potravy zvířete. Pokud se například kráva či ovce pase na zelené louce, získává tak vitamín K1 z travin, její trávicí systém, velmi odlišný od lidského, umí konvertovat vitamín K1 na K2 MK-4, což naše útroby údajně neumí, přinejmenším ne tak efektivně.

Ačkoliv se dnes i na trhu objevují různé doplňky stravy včetně vitamínu K2, je otázkou, o jakou jeho formu se přesně jedná a zda plně nahrazuje funkce K2 MK-4 z přirozených potravin živočišného původu. U vitamínu MK-7 (ve formě suplementu coby K2), který naše tělo nemá potřebu si ani uchovávat v těle, se údajně objevily i vedlejší účinky v podobě bušení srdce způsobené odváděním vápníku z krve. MK-4 si naše tělo uchovává (a ono ví, co dělá) v mozku, slinných žlázách, varlatech, slinivce, očích atd., ale formu MK-7 nikoliv. Japonský vedec Dr. Hidekazu Hiraike provedl výzkum, kdy jedné skupině těhotných žen podával hodně nattó. V krvi takových žen se sice našly všechny formy K2, zato v plazmě pupeční šňůry se našla jen K1 (na srážlivost krve) a K2 MK-4 (k navigaci vápníku na správná místa v těle), takže pupeční šňůra jiné formy K2 blokovala, z čehož lze usuzovat, že pro miminko nebyl vitamín K2 ve formě MK-7 zjevně tak potřebný jako ve formě MK-4.(Srov. výzkum: https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/3348316/)

Vitamín K1 údajně nejen že špatně vstřebáváme (10%), ale neefektivně ho měníme na MK-4, neboli faktor X doktora Pricea, zvláště malé děti. V našem těle je vit. K2 MK-4, který je snadno vstřebáván na rozdíl od vitamínu K1, uchováván je ve slinných žlázách, varlatech, slinivce, očích, ledvinách, kostech a jiných orgánech, kde aktivuje bílkoviny, které odvádějí vápník do potřebných míst v těle apod.

Kniha Dr. Westona A. Pricea Výživa a fyzická degenerace, kterou také připravujeme k vydání.

Vzhledem k nízkým schopnostem lidského a samozřejmě i dětského těla vytvářet si vitamín K2 MK-4 z jiných forem K2 může být tedy nejisté, zda K2 z rostlinného zdroje či suplementací v jiné formě vit. K2 než je MK-4 je v naší stravě dostačující, případně že stačí přijímat jen K1 ze zelených listu salátů apod.

Domácí máslo i v zimě, kdy je kráva na seně, je poněkud žlutší , a tedy bohatší na jisté vitamíny a látky, než máslo kupované. Právě máslo obsahuje vitamín K2, 100 % z něho je právě K2 MK-4.

Závěr za mě je v souladu s Hypokratem a jeho “Nechť je tvé jídlo tvým lékem”: Ne sumplementy, ale spíš přirozené kvalitní POTRAVINY živočišného původu (máslo, smetana, plnotučné mléko, vajíčka, vnitřnosti, husí sádlo od zvířat, která se pásla na zeleném) nám zajistí dostatek unikátního živočišného vitamínu K2, a to KMK-4. Aneb, jak psal ve své knize Výživa a fyzická degenerace dr. Weston A. Price: “Je velice důležité, abychom při úvahách o problému zubních kazů měli neustále v patrnosti, že je to jenom jeden z veliké skupiny příznaků moderní fyzické degenerace a že když se zuby kazí, v organizmu se kazí další věci. Ošetření fluorem, podobně jako trhání zubů, nemůže být všelékem na zubní kazy.”

Srov. https://www.westonaprice.org/health-topics/in-defense-of-vitamin-k2-mk-4-dr-prices-activator-x/follow ;

https://www.westonaprice.org/health-topics/abcs-of-nutrition/on-the-trail-of-the-elusive-x-factor-a-sixty-two-year-old-mystery-finally-solved/follow)

Food > Supplements

Sušenky Thomase Jeffersona ze sladkých brambor

 Recepty  Comments Off on Sušenky Thomase Jeffersona ze sladkých brambor
Nov 202020
 

Thomas Jefferson (1743-1826), autor Deklarace nezávislosti, 3. prezident Spojených států.

Existuje několik fází moderní fyzické degenerace, jichž se většina z nás účastní s pozoruhodnou samolibostí. Považovali bychom to za veliké neštěstí a hanbu, kdybychom si spálili nábytek z našeho domova, abychom získali teplo, pokud by přitom palivo bylo k dispozici a mohli bychom si ho nasbírat. To je přesně to, co děláme s našimi kostrami procesem vypůjčování, protože každý den jednoduše nedokážeme organismu poskytnout z jídla nové opravné látky.” Weston A. Price: Výživa a fyzická degenerace (Nutrition and Physical Degeneration, s. 343)

 

Dnes sdílím recept a fotky z přípravy sušenek ze sladkých brambor, neboli batátů. (Na obrázky si nezapomímenjte klikat, aby se zvětšily.) Inspiroval mě k nim recept z knihy Vyživující tradice. V Americe jim někdy říkají zajímavě – sušenky Thomase Jeffersona – což se jistě jako “sušenky s příběhem“ dobře vyjímá třeba na menu v kategorii „dezerty“ ve stylové restauraci City Tavern založené v r. 1773 ve Filadelfii. Byla jsem zvědavá, jak budou chutnat, a musím říci, že jsou mňam. Tyto spíše (v mém podání) sušenkové koule chutnají díky koření perníkově jako štramberské uši. Batáty je možné také nahradit dýní hokkaidó, takže se hodí na toto podzimní období.

Před stylovou restaurací City Tavern. Foto: https://www.citytavern.com/city-tavern-timeline/

Základem je bulgurová mouka, tedy mouka, která už byla nějakým způsobem zpracovaná, obvykle je z naklíčené, usušené a namleté pšenice. Existují i mlýnky na mokré zrno, takže je možné si ji i doma připravit, já dnes volila kupovaný pšeničný bulgur. Nemusíme tedy těsto připravit jako kváskové, je to rychlovka. Do čerstvě namleté mouky jsem přidala okrájené a rozvařené batáty, vlašské ořechy, jejichž sběr jsem delegovala na dcerku, byly proto v množství malém, jedno vejce, přisladila jsem to tentokráte sušenou třtinovou šťávou a čerstvě rozpuštěným domácím máslem a přidala čajovou lžičku bio sody bikarbony z DM drogérie a špetku keltské jemné soli. Dále jsem do těsta vmíchala skořici a rozdrcený hřebíček a špetku sušeného zázvoru. Muškátový oříšek jsem zrovna neměla k dispozici, tak jsem ho vynechala. Použít je jinak možné rozinky a třeba pekanové ořechy nebo strouhaný kokos. Celkově jsem se se sušenkami moc necancala a připravovala je s intuitivně odměřovanými dávkami ingrediencí, zkrátka „přiměřeně“…

Ingredience a postup: 1 šálek vařených batátů

1 polovina šálku změklého másla

3/4 šálku javorového sirupu nebo jiného přírodního sladidla (sušená třtinová šťáva, pracharanda- natlučené sušené hrušky), rozinky

1 vajíčko

1/2 čajové lžičky mořské jemné soli

1/2 čaj. lžičky mletého hřebíčku

1 čajová lžička skořice

1 č. l. sody bikarbony

2 šálky burgurové mouky

půl šálku nasekaných ořechů

Ingredience smícháme a vytvarujeme koule velké jako vlašský ořech, položíme je na plech a pečeme cca 20 minut při teplotě 163 st. C. Poté necháme vychladnout a podáváme jako dezert po jídle.

Másličko se už rozpouští, přidám do něho sodu, aby se soda s tukem v mouce rovnoměrně rozprostřela.

Sušenky ale nebyly našim hlavním jídlem, dnes jsem třeba k snídani připravila vydatnou polévku (viz obrázek), jejíž základ byl hovězí kostní vývar z letošní porážky býka Valentýna, kořenová zelenina, houba jidášovo ucho (boltcovitka bezová), které na kraji lesa objevil a nasbíral syn, celozrnná rýže, kysané zelí a před tím jsme nezapomněli na malou dávku oleje z tresčích jater. A co budete péct o víkendu vy?

Věra

Kdybyste potkali ministra vnitra pana Hamáčka nebo exministra plukovníka Prymulu, zeptejte se ho, zda si je vědom, že domácí máslo i v zimě, kdy je kráva na seně, je poněkud žlutší, a tedy bohatší na jisté vitamíny a látky než máslo kupované, a zda si je jistý, že to nemůže nějak ovlivnit zdraví národa, které má dnes na starosti… A pokud ano, co s tím hodlá dělat. Možná si příště budeme muset nasadit kromě roušek i brýle, které rozdíly v případné sytosti žluté barvy zruší, aby na nás kromě viru nezačaly dotírat pochybnosti o kvalitě potravin, pro které si chodíme v roušce.

Toto jsem našla na internetu, bohužel autora jsem nedohledala.

Ačkoliv vypadají křehce a na rozpadnutí na suchý prášek, docela drží tvar. Píště dám více vajec, ale slepice už tolik nenesou.

Zeleninová polévka k snídani, rychlovka z kořenové zeleniny, rýží, kysaným zelím a hovězím kostním vývarem vytaženým z mrazáku, kde byl uchováván v zip sáčku. Neobvyklou ingrediencí v polévce (to černé)  je také tzv. jidášovo ucho – zajímavá houba, která roste na starých kmenech černého bezu.

Julia Sawalha (vlevo) je herečka, hrála například paní poštmistrovou v seriálu BBC Lark Rise to Candlefork. Vpravo její mladší sestra, která má úžší zubní oblouk (možnámusela i nosit rovnátka). Zákonům přírody lidé neúprosně podléhají…

 

 Posted by at 5:45 pm

Pohled do česko-anglické kuchyně

 Nezařazeno  Comments Off on Pohled do česko-anglické kuchyně
Sep 232020
 

A ještě pár fotek z naší kuchyně, po kliknutí se obrázek zvětší.

Práce v kuchyni, někdy je v ní pracovní nepořádek, jindy vzorně uklízeno.

Keramické omyvadlo patří do venkovské kuchyně, někdo ho dává do stejné roviny jako pracovní desku, někdo ho usadí výše. Za povšimnutí stojí snaha Neila odít do venkovského oděvu odkapávač na pojezdu (má dvě srdíčka). Hned nad ním se kamenná stěna začíná zahýbat do klenby.

Na konci je můj pracovní stůl, kde vzniká překlad knihy zubaře Pricea, ke sporáku to nemám daleko…

Detail, u sporáku na dřevo. A obraz sběraček od francouzského realisty Milleta.

 Posted by at 11:35 am

Ohlédnutí za létem s knihou zubaře Pricea (2. část)

 Teorie, Z našeho statku, Zubař Weston A. Price  Comments Off on Ohlédnutí za létem s knihou zubaře Pricea (2. část)
Sep 222020
 

Navazuji na první část článku o tom, čemu se v letních měsících věnujeme.

Dcerka plstěním vyrábí panenky a na parapetu za růžovým hřebenem je k zahlédnutí synem vyřezaný trpaslík…

Překlad knihy zubaře Westona A. Pricea: V poslední době už vážně není jisté, do jaké míry se jedná dnes o skutečně vážnou nemoc, před kterou je třeba mít respekt, a kdy už jde jen o politiku. Fascinuje mě však, že titíž lidé, kteří se silně pohoršují nad těmi, kteří nošení roušek šidí tím, že si ji stahují pod nos, se nepohoršují se stejnou intenzitou hněvu nad sebou a těmi, kteří svým vlastním (ne vždy vynuceným) životním stylem přispívají ke svému stavu a k nemocem, s nimiž a na které pak dříve či později umírají.

V poslední době jsem velmi pokročila s překladem naprosto fascinující knihy Výživa a fyzická degenerace. Děkuji zde také za finanční příspěvek MUDr. Sergeji Jurčenkovi, zubaři s celostním přístupem (yurmax.cz). Jsem už ve druhé polovině knihy dr. Pricea a nepřestává mě udivovat, že státy a národy nepřijaly ochranná zdravotnická opatření pro zdraví svých občanů, které z této knihy vyplývají a platí jako přírodní zákony, ne jako dočasná móda. Zubař Price říká: Bohužel mléko může mít vysokou vrstvu smetany neboli máselného tuku, a přesto mít málo esenciálních v tucích rozpustných vitamínů. To tvoří velice důležitou fázi našeho moderního problému. Neustále se totiž hovoří a píše o tom, že potřebujeme kvůli vitamínům jíst ovoce a zeleninu. Jenomže je to jen půlka pravdy, neboť jsou i vitamíny, které jsou rozpustné v tucích, zejména v živočišných. I to je jen půlka pravdy. Zda se tyto vitamíny (mám na mysli vitamín A, K2 a D) vůbec budou nacházet v dostatečném množství v živočišných produktech, záleží na krmivu pro zvířata. Čím více zeleného s chlorofylem, tím více vitamínů. Stačí žloutek od slepic či kachen z volného chovu, trocha másla, smetany, čajová lžička oleje z tresčích jater a zajistit dostatek minerálů z ostatních potravin včetně čistých bylinek, kostních vývarů, případně doplňků stravy (bor). Tyto minerály se vstřebají právě díky v tucích rozpustným vitamínům.

Zkrátka ani stát, natož výrobci mléčných výrobků občanům nezajistí v tucích rozpustné vitamíny. Doktor Price píše, jak to bylo před 80 lety: Jeden velký distributor, jehož jsem požádal o spolupráci tím, že by udržoval zásobu másla s vysokým obsahem vitamínů, na které bych mohl lidi odkazovat, mi upřímně řekl, že si přeje, abych přestal lidem povídat o rozdílu obsahu vitamínu v másle. Nepřál si, aby lidé o máslu uvažovali s ohledem na jeho obsah vitamínů.“

Weston Andrew Price, DDS (1870-1948) byl kanadský zubař, který hledal vztah mezi výživou, zdravím zubů a celkovým zdravím. Cestoval kvůli tomu do mnoha zemí světa, složitě se dostával za izolovanými populacemi, lodí, pěšky, letadýlky. Dělal laboratorní rozbory jejich stravy, vyšetřoval zuby domorodců coby kontrolní skupiny a zuby těch domorodců, kteří přišli do styku se stravou moderní civilizace. Vše si fotil. Popsal přesně a detailně, co přesně naší stravě chybí, a co v ní naopak přebývá, co je příčinou zubních kazů a nízké imunity vůči nim i jiným onemocněním, jako je tuberkuloza apod. Elity moderní západní civilizace toto vesměs přehlížejí (i k vlastní škodě) a místo aby se ke zdraví přistupovalo především prevencí, životním stylem, hledají se různá nákladná a finančně neudržitelná řešení ve výzkumech a technikách bez porozumění kořenům problémů s fyzickou degenerací.

Zopakuji zde poznatek zubaře Pricea, který se zabýval zdravím slin, které nás podle něho také chrání před zubním kazem: „…čisté zuby se nemohou kazit. Mezi složitosti v aplikování tohoto výkladu je fyzická nemožnost udržet si zuby v prostředí úst bakteriologicky čisté. Další potíž je ve skutečnosti, že mnoho primitivních populací mělo své zuby téměř neustále umazané škrobovými potravinami a vůbec se nesnažilo o to, aby si zuby čistili. Přesto neměli zubní kazy.“

Doktor Price píše mj. o severoamerických indiánech, jak moc slábne morálka ve smyslu snahy zajistit si potraviny sám lovem či zemědělstvím:Kdykoliv v roce by si mohli zajít na jeden z molů a chytat ryby nebo si je zabezpečit tak, jak byli zvyklí před příchodem moderních potravin, ale neustále usilují o to, aby byli a žili jako bílí lidé. Zřejmě si myslí, že je to známka odlišnosti nakupovat jejich potraviny a že je ponižující muset si jít hledat do přírody potraviny. Snadno se stali závislými na bílé mouce a cukru, džemech a konzervované zelenině a více dávají přednost tomu, aby jim vláda nebo charitativní organizace tyto věci spíš dodávaly, když si je nemohou koupit, než aby si šli sami si zajistily výživu.“

Poukazuje na to, že kdyby se někteří domorodci nechali žít po svém, nepotřebovali by humanitární pomoc z civilizovaných zemí, neboť jejich nouzi způsobil samotný kontakt s jídlem civilizace, která jim nyní chce pomáhat: Když si člověk představí komunitu několika tisíc lidí, kteří mají průměrně 30 procent všech zubů napadeno zubními kazy a kde není ku pomoci celé skupině jediný zubař nebo zubní nástroj, trochu si může uvědomit ono utrpení masového charakteru, které musejí snášet. Obchod a výměna pro zisk udávají směr v bourání izolačních bariér mnohem dříve před rozvojem zdravotnických agentur a obchodním kontaktem nevědomě učinily nutnou nouzovou pomoc.“

Dr. Price připomíná, jak důležité je jíst játra (dnes v podobně paštik, knedlíků do polévky, na špízu apod.) v kapotile o domorodcích v tehdejším Súdánu: „Zajímal jsem se především o jejich stravovací návyky ať už kvůli jejich silné imunitě vůči zubnímu kazu, která se blížila sto procentům, tak kvůli jejich tělesnému vývinu. Zjistil jsem, že mají víru, která je jim náboženstvím, totiž že každý muž a žena mají duši, která sídlí v játrech a že charakter člověka a fyzický růst závisí na tom, jak dobře tuto duši krmí tím, že jí játra živočichů. Játra jsou tak posvátná, že se jich nesmí dotknout lidské ruce. Proto se s nimi vždy zacházejí pomocí svých oštěpů nebo šavle nebo se speciálně připravenými vidlicovými hůlkami. Jedí se jak syrová, tak vařená.“

Opakovaně se v jeho knize dozvídáme, k jaké degeneraci docházelo přechodem na jídlo bílého člověka, třeba u australských domorodců: „Padesát procent dětí mělo křivé zubní oblouky, což se vyskytovalo jenom u 11 procent dospělých…..Člověk si sotva dokáže vizualizovat, aniž by to viděl, tíseň skupiny primitivních lidí v situaci, v jaké byli tito lidé, nuceni žít na velice omezeném prostoru, nuceni živit se jídlem, které jim poskytuje vláda, zatímco si jsou vědomi, že kdyby se mohli vrátit ke svým normálním životním návykům, získali by zpět své zdraví a znovu by se těšili ze života. Mnoho osob jsme viděli se zanícenými zuby. Jedna dívka s píštělí vylučující hnis na druhé straně tváře je na obr. 58 (nahoře vpravo). Za jejich přirozeného života, kde mohli získat potraviny, které je udrží ve zdraví a ochrání zuby, nepotřebovali žádné zubaře. Teď ho potřebují, ale žádné zubaře nemají. Je snadné nadávat a obviňovat úředníky, kteří jim dodávají moderní potraviny, ze kterých se hroutí, ale je třeba si pamatovat, že prakticky všechny moderní civilizace jsou samy ve víceméně stejně vážné situaci.“

Za největší problém považuje to, že my moderní lidé jsme zpohodlněli a nechce se nám vyvíjet moc úsilí k tomu, abychom získali dobrou či lepší, natož nejlepší stravu. Často je to v rozporu se sociálním statutem člověka. Pokud se kdysi člověk stal třeba učitelem, nepočítal s tím, že bude muset chovat krávy. Byl to vážený člověk. Je jistě rozčarováním pochopit, že pokud chce člověk dnes mít kvalitní jídlo, nestačí zajít do běžného obchodu a za plat učitele či vyššího úředníka si tam něco koupit, co udrží naše zdraví. Zubař Price píše: Jedna z nejtěžších věcí při pouštění se do aplikování moudrosti domorodců na naše moderní problémy je faktor charakteru. Indiáni z vysokých And byli ochotni jít stovky kilometrů k moři, aby získali kelp a rybí vajíčka, aby je jejich lidé jedli. Přesto jsou naši moderní lidé neochotni se dostatečně obtěžovat, aby získali potraviny, které jsou schopné dosáhnout kýžených výsledků.“ Popisuje dále zážitek na ostrově u Austrálie ohledně babičky rybářky: Zeptali jsme se na matku a dozvěděli jsme se, že šla lovit ryby bez ohledu na skutečnost, že moře bylo docela rozbouřené. Když jsme tam byli, přišla se dvěma rybami (obr. 63). Zde byl jeden ze zásadních tajemství jejich štěstí a úspěchu v životě. Katolický kněz, který měl na starosti misii na tomto ostrově, mi řekl, že tato rodina si prakticky nikdy neřekla o jakoukoliv pomoc a vždy byla v situaci, aby pomáhala druhým. Byli šťastní a dobře vyživení. Je důležité si všimnout, že progresivní degenerace tvaru obličeje, která se vyskytovala v mnoha rodinách na jiných ostrovech, se v této rodině nenašla.“

Pokud se dr. Price setkal s lékaři, kteří v určité oblasti působili i desítky let, hlásili mu, že se u domorodců nesetkal s rakovinou či tuberkulózou, pokud žili přirozeně, pokud ano, „vyháněl“ je zpátky do lesů pryč od civilizace zase lovit, pokud vůbec chtějí přežít. Tvrdí dále: Nenašel jsem dosud jedinou

Dcerka má nové vlasy

skupinu z primitivních populací, která by vystavěla a udržovala zdravé tělo tím, že by se živili jenom rostlinnými potravinami. V mnoha částech světa jsem nalezl nejzbožnější zástupce moderních etických systémů hájících omezení potravin na potraviny rostlinného původu. V každém momentu, kdy uvedené skupiny byly dlouho pod vlivem takového učení, jsem objevil důkaz degenerace v podobě zubních kazů a u další generace v podobě abnormálních zubních oblouků, a to v mnohem větší míře než u primitivních skupin, které pod tímto vlivem nebyly.“

Mohla bych dlouho psát a povídat o této zapomenuté knize a myslím, že bude dobře, když bude brzy k dispozici zejména obyčejným lidem u nás. Můžeme totiž rádi vařit, přinášet tu speciální inspirující recepty, které obsahují vitamíny rozpustné v tucích, ale mám za to, že tato kniha ale víc než jasně a víc než cokoliv jiného nejlépe odpovídá nejen na otázku co vařit a především proč.

Máte-li jakýkoliv dotaz nebo poznámku k obsahu tohoto článku, k jeho 1. i 2. dílu, napište mi na vera.dudman@gmail.com. Děkuji.

 Posted by at 11:39 am

Ohlédnutí za létem s knihou zubaře Pricea (1. část)

 Teorie, Z našeho statku, Zubař Weston A. Price  Comments Off on Ohlédnutí za létem s knihou zubaře Pricea (1. část)
Sep 222020
 

Milí čtenáři blogu Vyživující tradice,

tak už máme astronomické léto za sebou, je 22. září 2020, a tak bych ráda napsala pár řádků a doprovodila je obrázky, které se po kliknutí zvětší. (Máte-li jakýkoliv dotaz k obsahu tohoto článku, napište mi na vera.dudman@gmail.com)

16. září se dalo ještě koupat v přírodním koupališti ve Zderazi u hotelu

Ačkoliv tento zvláštní rok pro mnohé znamenal, že nedělá to, co obvykle dělá, že třeba zrušil to, co si naplánoval, my jsme prožili hezké léto, v němž se tak jako každý rok konaly s železnou pravidelností události tak, jako se dějí každý rok. Zkrátka rytmus roku nebyl naštěstí narušen. Měli jsme jako obvykle 2 kurzy kosení a jeden seminář o chovu rodinné krávy, prodej kos se zastavil jen, když došlo zboží. Oslavili jsme též narozeniny členů rodiny, dvou ve znamení Raka a jednoho ve znamená Lva. Dále píšu v bodech.

Práce okolo statku a další zvířata do chovu:

Kachny pižmovky

Domeček pro kachny

V poslední době syn prořezal spoustu keřů tak, aby se pod nimi nám i drůbeži lépe chodilo (takto lze nelámat hůl i nad trnitým hlohem) a byly zkrátka prostupnější. Letos nemáme domácí prase, ale chov jsme obohatili o vše, co žere zelené, a to o králíky (plemeno český červený), o chovné kachny pižmové (pro chov do budoucích let, žerou i ošklivé slimáky. Nadále u nás běhají husy landéské (některé ne čistě landéské, ale smíchané s bílou).

Tyto v podstatě dvorku kralují, ale na paty jim šlape vánoční večeře – dorůstající 4 krůty (Tyto se chovají tak trochu jako pávi: mají vyšší nohy, dobře se pasou na zeleném, pohybují se pomaleji (obvykle), a tedy důstojněji než slepice, a loví i v nižších patrech keřů nějaké mouchy, pasou se jako husy, ale nehrabou tolik jako slepice. Občas chtějí spát vysoko na stromě, na traktoře apod. Rádi bychom re-gen-erovali náš chov, postupně přešli zase jen k plemenu zlatá česká kropenka, která nám už inkubátor brzy vysedí (násadová vejce jsme si zakoupili od jiného chovatele). Stačí si pak ponechat kohouty, kteří budou tohoto plemene.

Domečekpro kuřata a jednu husu, kterou ostatní větší husy šikanovaly, protože nebyla jejich vrstevnice.

Někdy se tato všecka drůbež pohybuje úplně všude okolo statku kromě předzahrádky, nedovolí výskyt vos (dříve než ony sezobou všechny spadlé hrušky), hlavně husy, jindy jsou uzavřené jen na určité zahradě, kde mají za úkol udržovat krátkou trávu. Syn drůbeži vyrobil milé „chaloupky“, jednu pro kuřata, druhou pro kachny, které se velmi rychle naučily chodit do ní spát. Inspiraci ke stavbě našel u nadšených chovatelů na youtube. Stejně tak králící jsou v drátěných králikárnách, což je americká inspirace, je to vzdušnější, ale pro hnízdo mláďat tam mají bedýnku, do které si ramlice nanosí seno a před a po porodme ji zaplní chlupy. A ještě jsem zapomněla na holoubky, ale ty jsou jen pro radost. Nejromantičtější jsou angličtí pávici, protože své ocasy skutečně naparují jako pávi. Měla je Popelka, nebo Tasha Tudor. Pokud někdo nemá louky, může i v bytě pěstovat na zavlažovaných táccích pro drůbež i králíky pšenici a obohacovat tam stříháním naklíčené a do cca 15 cm vyrostlé pšenice stravu slepic, králíků i v zimě! Vajíčka a tuk bude mít díky takové pšenici vitamín A atd.

Bílí holoubci a bílé růže. Staré malby.

Moje oblíbená kniha o malířce, která chtěla žít jako ve 30. letech 19. století (1830’s).

Kuchyně: V poslední době jsme ve starém selském domě (některé zdi mají 90cm) vymysleli a vyrobili kuchyni (Neil), která více odpovídá dnešní době, aby se snadno daly uklízet kuchyňské potřeby (viz Marie Kondo), přesto je realizována ve venkovském stylu barvou, doplňky, které některé ještě přijdou. Z internetu je možné též stáhnout obrázky malířů, kteří se venkovu věnovali a které atmosféru venkovského domu dolaďují. Pokud někdo hledá inspiraci, na internetu je toho plno, třeba kanály Elliotts Homestead, ( https://www.youtube.com/c/Theelliotthomestead/featured) nebo Parisienne Farmgirl (https://www.youtube.com/c/ParisienneFarmgirl/videos) atd. atd. Opravovat staré domy je vždy pracnější než stavět nový, má to své nevýhody i výhody.

Jean Francois Millet

Děti koupou kachničky

Nože do pružiny a do zásuvky, radí odbornice na zázračný úklid Maria Kondo a učení feng- šuej.

Francouzský realistický malíř Jean Francois Millet

Je nebezpečné skladovat letošní sušená jablíčka na okenním parapetu v kuchyni, Francouzi nesvačinkují a nezobají a mají malé porce, proto jsou štíhlí, aneb jak říká Jennifer Scott, autorka knih o Madame Chic: Madam Chic nesvačinkuje.

Ekonomika statku: I přes podivnou atmosféru ve společnosti mi tedy nezbývá říci, než že máme dosud za sebou moc hezké časy. Jsou lidé, kteří sní o životě na venkově, kde si budou pěstovat svou zeleninu a chovat nějaká zvířata a interiér obytného domu zařídí romantickým starožitným nábytkem (be vždy možná praktickým) a doplňky. Internet je plný různých užitečných kanálů (zejména amerických), na nichž lidé sdílejí své zkušenosti z hospodaření a zahraničení a vůbec života na venkově. Ne vždy ale vystupují objektivně a bez zavádějícího dojmu ohledně svého živobytí. V každém případě mohou být jejich hesla o svém „životě v souladu s přírodou“ a o „návratu na venkov k Matce Zemi“ zavádějící, protože ne vždy řádně tyto výrazy vysvětlují, definují a opodstatňují v kontextu svého života, a sice proč si myslí, že právě oni žijí “v souladu s přírodou”. V určitém smyslu platí zákony přírody všude, i ve velikém městě, i tam musíme dýchat.

Další pozoruhodná kniha od Sally Fallnové Morellové s názvem Výživující stravování: Jak pralidé, předci a tradiční národy opravdu jedly

V každém případě si dovolím konstatovat, že už dnes vlastně u nás či v západních zemích neexistuje soběstačný pravý malý rolník či sedlák ( i když si tak snad někdo říká), který má rodinnou farmu, tedy jen pár hektarů a který by žil retro-agrárním životem a měl příjem jenom a pouze z produkce získané na svém statku, tedy byl hlavně producent (ne příjemce grantů apod.) I větší zemědělec se neobejde bez dotací. To dokázali kdysi, kdy daňové prázdniny končily v únoru a ne v červnu, jak jsem psala v poznámce v překladu knihy Revolce jednoho stébla slámy od Fukuoky a kdy na nás netlačil konsumerismus (jemuž do určité míry dobrovolně a rádi podléháme) a kdy technická civilizace nebyla tak pokročilá a neočekávalo se, že budeme mít určitý standard. Dokázal tak rolník kdysi žít, otázkou je, za jakou cenu, ale třeba pár dětí mu umřelo a spaly v místnosti se slepicemi. Snad by toho byl dnes člověk teoreticky schopen, žil by však na úrovni, kterou by většinová společnost neakceptovala, sám se s ní nesmířil, šel by tak proti civilizaci, stal by se bezbranným vůči barbarům a jistě by nebyl pro nikoho inspirací. Chce-li mít doma výdobytky civilizace, musí mít elektřinu, auto, nástroje, domácí spotřebiče, internet apod., zkrátka v mnohém nemůže být soběstačný, proto potřebuje příjem, který korunkařením při prodeji pár přebytků (jakkkoliv kvalitních) ze statku (těm, kteří třeba kvalitu ani neumějí ocenit a kteří ještě musejí běžet svůj malý krysí závod) zřejmě nezíská. Nikdy tedy nevíme vše o ekonomice něčího statku, co lidé, kteří se třeba prezentují na kanále youtube či blogují (v jakémkoliv jazyce) o tom, že žijí v “souladu s přírodou”, dělali před tím, zda je prosperita jejich statku jen dílo jejich úsilí, z jakých zdrojů statek zakoupili, zda třeba není velkým příspěvkem do jejich domácnosti příjem z pronájmu většího bytu ve velkém městě, do jaké míry je ještě podporují rodiče apod., jakou mají představu o rodinném statku.

Není třeba dát na dojem a romantizovat si představu, že někdo žije dokonale „v souladu s přírodou“ a je nezávislý na vnějším světě. Vsadím se, že tomu tak není. Na druhou stranu je dobré nenechat se odradit tím, že tomu tak vlastně není, neklesat na mysli, nemyslet si, že jde jen o nedostupný sen, k němuž se nemohu ani trochu přiblížit. Není třeba brát za slovo ty, kteří tvrdí, že “žijí v souladu s přírodou” (někdy jde čistě o marketingové heslo), ale má-li někdo to štěstí, že koupil či zdědil nějaký pozemek na venkově či domek, má možnost aspoň v rámci provozování hobby (a ne každý tuto možnost využívá) významně přispět ke svému zdraví fyzickému i duševnímu tím, že se pustí do pěstování bylin, zeleniny a do chovu aspoň drobných zvířat (slepice), do smysluplných činností, při kterých zapomene na čas.

Mně osobně takové věci snad nikdy neomrzí. Pohled na kachny je zábavnější než TV, květy růží jsou voňavým zázrakem přírody, stejně tak chuť dobré hrušky nebo domácího švestkového koláče z čerstvě namleté špaldy.

Recepty pro chudé a bohaté: Jsem si vědoma, jak velké mohou být v dnešní době, kdy už nestoupají platy tak jako po válce, ale spíš ceny nemovitostí, sociální rozdíly i v rámci střední třídy. Občas si o tom čtu v textech českého sociologa prof. Jana Kellera. Například v knížce Tři sociální světy upozorňuje, že zatímco první desítky let po 2. světová válce stoupaly lidem platy, dnes stoupá cena nemovitostí, a proto dnes víc než jindy dva lidé se stejným diplomem, stejným vzděláním a pracovitostí, mohou být na tom po deseti letech po vystudování úplně rozdílně, pokud jeden z nich třeba zdědil byt a druhý si musel koupit byt na hypotéku nebo jen bydlet v podnájmu. Zkrátka tomu prvnímu s vlastním bydlením se snadněji šetřilo na lepší auto, lepší dovolenou. A i ten, co dostal byt, na tom je a může být v budoucnu hůř než generace otců. Je to dobou globalizace, která je ekonomicky výhodná jen pro velké nadnárodní společnosti, které šetří na pracovní síle, čímž mění makrosociální podmínky. Dokonce má autor za to, že ani vyšší vzdělání dnes nezaručí lepší sociální postavení a vyšší plat tak, jako v minulosti. Řemeslník si může vydělat více než člověk s vysokou školou. Na západě mají dnes údajně univerzity jen pár funkcí: udržovat střední třídu v iluzi, že vyšší vzdělání všem, kdo ho absolvují, zaručí lepší platy a lepší pozice, druhá funkce je, že na jejich vzdělávání vydělávají ti, kteří studentům či státu na něho poskytují půjčky. Další funkcí je, že zaměstnávají personál podobně jako věznice, kdy jejich personál nemá zájem a motivaci na úbytku vězňů, tedy o skutečnou integraci vězňů do společnosti, protože by se jim pak nevraceli a oni by mohli přijít o práci. Podobnou funkci mají údajně i určité celebrity, které mají střední třídu udržovat v iluzi, že jenom a pouze a toliko díky talentu a píli mohou spravedlivě uspět v konkurenci a velmi zbohatnout. Ve skutečnosti jsou i tito velmi závislí na korporacích, které díky nim vydělávají více. Prestižní univerzity údajně neslouží primárně ke vzdělávání, ale ke zvyšování “sociálního kapitálu”, tedy navazování kontaktů s podobnými dětmi z elitních rodin, kdy pak tyto děti mezi sebou zase uzavřou manželství, spojí majetky. Nežijeme tedy v době, kdy by existovala bezmezná sociální mobilita díky vzdělání a píli, kdy by společnost byla zcela prostupná a otevřená. Dělí ji na tři třídy (elity: a) pomocné, b) diskrétní střední a deklasované). Zatímco obyčejní lidé jsou často rozděleni, hnáni k individualismu, skutečná elita, která je nesouměřitelně bohatší než ostatní (nikoliv jen úsilím, vzděláním a vykonáváním povolání), drží při sobě: “Tahle kasta je fakticky jediná skutečná, stabilizovaná a patřičně cílevědomá třída, která tu z 20. století zbyla. Ví se o ní nesrovnatelně méně než o ostatních vrstvách dnešní populace, protože ji ani nenapadne nechat se sociologicky zkoumat.”

Sama jsem si vědoma, že ne každý má tedy doma máslo z pastevního chovu, nebo příjem na to, aby pro celou rodinu, která si vzala hypotéku, objednával ze Švýcarska sýry, připravoval pravidelně veganské sladkosti, kdy v receptu jsou jen samé nejlepší věci, třeba cizokrajné ořechy v biokvalitě a bio kokosový tuk a jiné dražší ingredience. Každý si tedy musí recepty vybírat či přizpůsobit je svým možnostem. Myslím si ale, že chudoba není ctnost, zvláště když příjde na výživu dětí a zdraví nás všech. Měli bychom se snažit jíst kvalitně. Náhodou jsem po mnoha letech otevřela knihu Vlažní a váhaví od profesorky Hany Librové, kterou bychom těžko mohli podezírat z nedostatku lásky k přírodě a zvířatům, přesto píše na té náhodně otevřené stránce toto: „Vegetariánská strava založená pouze na produkci tradičního zemědělství mírného pásma severní Evropy by se mohla ukázat jako monotonní a restriktivní.“ píši v postmoderní tónině Bearsworth a Keilová…Ulpívání na stravě z lokálního a sezonního zásobování by prý vetegariánství připravilo o jeho přitažlivost. Uvažíme-li ideový původ dnešního vegetariánství, který zdůrazňoval protest vůči kapitalistické dravosti, vidíme ironii a paradox: vegetariánství se stává velkou příležitostí pro globalizační praktiky, pro dovozce, dopravce a pro obchodní řetězce. Ve své módní podobě přstává být výrazem alternativy, je dobře absorbováno globalizovaným tržním systémem. Stává se konzumenstvím, ve finančně náročnějších případech predačním luxusem, významně zvětšujícím ekologickou stopu. Platí to pro jednu větev dnešního vegetariánství, můžeme se však obávat, že jde o větev, která mohutní nejvíce. s 186. Zkrátka mám za to, že žloutek od slepice z vlastní zahrady je výživnější než nějaký drahý cizokrajný ořech.

Ferda u soustruhu dělá ze švestkového dřeva misku s víčkem

(pokračování příště)

 Posted by at 11:39 am

Skriptum ke stažení Chov rodinné krávy

 Knihy, Z našeho statku  Comments Off on Skriptum ke stažení Chov rodinné krávy
Jul 072020
 

Ke stažení v pdf dávám k dispozici skriptum, tedy poznámky, které původně vznikly pro účastníky kurzu Chov rodinné krávy. Koneckonců některé informace jsou stejně neocenitelné a já bych ráda tímto jen povzbudila a podpořila případné další chovatelé rodinných krav. Chov_rodinne_kravy_2020

 Posted by at 8:32 pm

Zmrzlina ze všech domácích ta nejvíc domácí

 Recepty, Z našeho statku  Comments Off on Zmrzlina ze všech domácích ta nejvíc domácí
Jun 282020
 

Snad každý má rád odmalička zmrzliny a mnoho z nás pamatuje i dobu, kdy se za ní platilo v haléřích podle toho, zda chtěl velkou nebo malou (70 ha, 1,40 Kčs). ZKRÁTKA JE JÍME. Kvůli kvalitě zmrzlin na dnešním českém trhu a tomu, že na otázku, zda aspoň příležitostně jíme a budeme jíst zmrzlinu (i když dle Číňanů „oslabuje vnitřní orgány atd.“), jsem se rozhodla využít nabídek eshopů se zmrzlinovači (malé mrazáky s nádobkou s míchacími lopatkami) a začít dělat zmrzlinu vpravdě domácí sama doma. Však zapít ji mohu hned něčím teplým a orgány se zase zahřejí. Slovem domácí mám na mysli stránku nejen mechanickou, tedy výrobu zmrzliny jako takové, ale především využívání domácí produkce smetany.

Jelikož máme letní hustou syrovou smetanu od krávy Jersey, nepřidávám marantový škrob. Používám dle chuti med (někdo jiný třeba použije javorový sirup), nebo jen nasekané sultánky, čerstvý syrový žloutek (1 ks). Pokud jde o bílý či jiný cukr (sušená třtinová šťáva), připadá mi to zbytečné, protože kvalitní smetana a ovoce (zejména banány) je dost sladké samo o sobě. V receptech v knize Vyživující tradice doporučují žloutky nejprve ušlehat a pak vlít do zmrzlinovače, ale zjistila jsem, že to není nutné (rozkvedlám ho vidličkou přímo v nádobě) a nemusím špinit další nádobu. Pokud používám ořechy, rozsekám je předem v mixéru (150 g směsi ořechů apod.). Je to prostě tak rychlé (30 vteřin ?), než mlít ořechy ručně na mlýnku – ten by přišel na řadu, pokud by nám týden nešla elektřina. Ráda do zmrzliny otvorem ve víku přidávám pár lžiček citrónové šťávy.

Jakou výhodu má takováto domácí zmrzlina? Myslím, že následující:

1) Je výživná, neboť je ze syrové letní smetany obsahující enzymy k trávení laktózy, bílkovin a tuků (laktáza, proteáza a lipáza)

2) Obsahuje v tucích rozpustné vitamíny díky krmivu krávy a jiné pro zdraví příznivé látky (CLA)

3) Je vyrobena z přírodních surovin, nepasterovaná (víme, co v ní je)

4) Je chutná, je to tudíž “mocenský nástroj” hospodyně

5) Její výroba je časem tvořivosti, pokud jde o chuť a dozdobení zmrzliny, fantazii se meze nekladou.

A čím se živí kráva, z jejíhož mléka jíte zmrzlinu Vy?

Můžeme na její výrobu použít:

– nakrájené kousky opravdového čerstvého ovoce, domácího (jahody, meruňky, rybíz, maliny, borůvky) i dovozového (banány, ořechy, pomeranč)

– v Japonsku je velice oblíbená zmrzlina z matcha, tedy z prášku ze zeleného čaje (u nás třeba ke koupi v prodejně DM drogérie, biokrámek).

Díky zmrzlinovači trvá její výroba 30-60 minut a v podstatě umývám pak jenom „kyblíček“. Není s ní práce.

Z historie: Principem mechaniky výroby zmrzliny je míchání smetany za současného mražení. Kdysi se používal led nalámaný mezi stěny nádoby vnější a vnitřní, ve které se pracně míchala zmrzlina pomocí otáčecí kliky, dnes se takový vidí asi už jen v muzeu, nebo u prepperů či Amišů, a dá se koupit za asi 9 000 Kč bez dopravného (https://www.lehmans.com/product/lehmans-best-ice-cream-freezers/) V USA se designově podobný zmrzlinovač prodává ve variantě na elektřinu, bez dopravy stojí něco přes 7 000 Kč. (https://www.lehmans.com/product/white-mountain-6-qt-electric-ice-cream-freezer/). Já mám doma belgický el. zmrzlinovač Domo s kompresorem. (Domo DO 9066I)

Sally Fallon by tuto směs nazvala “pornografická potravina”.

Samozřejmě, že „doma“ je možné si vyrobit i zmrzlinu, sice „domácí“, ale skutečným obsahem třeba úplně stejné kvality, jakou lze koupit běžně ve městech. Stačilo by si koupit nějakou „vodovou zmrzlinovou směs“, nebo UHT směs sušenou za vysokých teplot (sušené mléko, cukr, dextróza, regulátor kyselosti, stabilizátor, emulgátor, barvivo a umělé aroma a rostlinný tuk.). Rozpustí se to ve vodě a dá do zmrzlinovače. Pokud bych se chtěla spokojit občas s takovou zmrzlinou, raději si ji koupím a podpořím místního podnikatele a nepotřebuji s tím strašit ještě doma. Tuhle mi ale jedna paní povídala o svém dítěti, které bylo na prázdninách u babičky a během dvou letních měsíců se mu zhoršily zoubky. Jde o důležité měsíce, kdy děti rychle rostou a je třeba, aby rodiče taková období nepropásli a dohlédli, že dítě dobře jí.

Ještě jedna zajímavost

Sally Fallonová a Mary G Enigová ve své knize Vyživující tradice upozorňují v postranním sloupku na ingredience ze zmrzlin v USA, které mohou obsahovat látky používané například:

– do protimrznoucích směsí

– v odstraňovačích barev

– na zabíjení vší

– do anilinových barev, plastu a gumy,

-čističe bot a textilií (v případě umělé ananasové chutě)

– do jedu na myši

– do rozpouštědel

Závěr:

Myslím si, že běžná zmrzlina obsahuje hodně procent cukru, i když pro někoho 30 % bílého cukru není hodně. Někdo by usoudil, že absence pravé smetany takovou zmrzlinu ctí a je proto „zdravá“. Pak je otázkou, jak zdravé budou nejen jeho zuby, ale třeba i štítná žláza (atd.) bez v tucích rozpustných vitamínů.

 Posted by at 9:12 am

Masanobu Fukuoka: Revoluce jednoho stébla trávy

 Knihy  Comments Off on Masanobu Fukuoka: Revoluce jednoho stébla trávy
May 312020
 

“Můj otec v té době pěstoval mandarinky a já jsem se nastěhoval do chaloupky v horách a začal žít  velice prostým životem.” Masanobu Fukuoka

„Revoluce jednoho stébla slámy je jedním ze základních dokumentů alternativního potravinového hnutí, který je nepostradatelný pro kohokoliv, kdo doufá, že porozumí budoucnosti potravin a zemědělství.“

– MICHAEL POLLAN, autor knihy Dilema všežravce

Před časem jsem se na těchto stránkách zmiňovala o pozoruhodném způsobu myšlení jednoho japonského rolníka a vědce s vlastním hospodářstvím, tedy zahradou, sadem, zvířaty atd. Jmenuje se Masanobu Fukuoka (†95). Před jeho smrtí jsme si s ním stihla vyměnit i korespondenci. (viz starší článek: https://vyzivujicitradice.cz/tag/japonska-kuchyne/#&panel1-2)V době mého pobytu v Japonsku jsem o jeho existenci nevěděla, jinak bych se s ním zřejmě setkala osobně. Jeho knihy vyšly v mnoha jazycích, mj. i v angličtině, o což se postarali nadšenci z řad jeho žáků a jeho stěžejní kniha jako Revolucia jednej slamki vyšla také ve slovenštině. Byla pro mě před léty velmi zajímavá a objevná. Pro ty z vás, kteří nečtou slovensky tak běžně jako já, která si občas objedná knihy i ze Slovenska a poslouchá občas i Slovenský vysielač, je nyní na trhu a po knihovnách k dispozici jeho kniha v češtině pod názvem Revoluce jednoho stébla trávy.

Tuto knihu jsem překládala z angličtiny a občas přihlédla k japonštině, případně se podívala, jak si s nějakou pasáží poradila slovenština. Když jsem si všimla, že například výraz outhouse byl přeložen jako hospodářské (poľnospodárské) budovy a ne jako kadibudka (ve které jsou mimochodem prý výživní červi), uvěřila jsem naději, že český překlad bude představovat další posun v přesnosti toho, co chtěl Fukuoka sdělit.

Pokud rádi čtete, milou knihu Fukuoky doporučuji.

Mám za to, že hlavní poselství knihy spočívá v tom, abychom dali Přírodě šanci rozvinout její tvůrčí potenciál, její rovnováhu, dali ji čas a dívali se na ní s nadhledem a nedívali se na jednotlivé jevy izolovaně, neboť se tak dopouštíme mylných interpretací a následně podnikáme kroky, jimiž tuto rovnováhu narušujeme a dále tak podřezáváme větev pod sebou samými. Zvláště v době, kdy příslušníci naší civilizace umírají na civilizační onemocnění a mají oslabenou imunitu, je tato kniha moudrým čtením. Nedávno jsem v souvislosti s jednostrannou interpretací jevů bez souvislostí a kontextů četla rovněž zajímavý citát od dr. Rudolfa Virchowa, patologa na instagramových stránkách holistického zubaře Sergeje Jurčenka (yurmax.cz): “Kdybych mohl prožít svůj život znovu, věnoval bych ho tomu, abych dokázal, že si bakterie hledají své přirozené místo výskytu – nemocnou tkáň – spíš než aby byly příčinou mrtvé tkáně. Jinými slovy, komáři si hledají stojatou vodu, ale nejsou důvodem toho, že je v tůni stojatá voda.”

Dr. Rudolf Wirchow

Fukuoka vypráví, jak to všechno začalo – vrací se do svého mládí, nechybí zkrátka jeho osobní životní příběh. Budeme svědky jeho omylů a chyb, jeho prozření, jeho zjevných výsledků.  V panelové diskusi v japonské TV NHK byl zjevením s  “podivnými názory.” Pokud se také divíte, že lidé v březnu či únoru kritizují, že v supermarketu podražily okurky, (protože jinak došli k závěru, že v zimě jsou pro ně nutné a jako zelenina přece zdravé), je to kniha pro Vás. Dozvíte se třeba o šílenostech trhu se zeleninou a ovocem v Japonsku, o osudu dnešního japonského zemědělce. “V moderním zemědělství nemá hospodář čas na to, aby napsal básničku nebo složil píseň.” 

Fukuoka vyjádřil svůj názor, kdy se domnívá, že “ideální by bylo, kdyby bylo rolníky 100 % lidí“. Takový názor zní v podstatě antiivilizačně. Jenže aniž byhom Fukuoku museli brát doslova, stojí tento názor za zamyšlení zejména ve světle toho, jak moc si moderní člověk svým myšlením a životním stylem a stravováním ubližuje, a tím ohrožuje svou vlastní civilizaci. Třeba i tvrzením, že jsme dobře živeni, jídla je přece dost, aniž by se hledělo na kvalitu a vstřebatelnost živin. Nemusíme souhlasit s Fukuokovým  až “agnostickým” postojem k výzkumu přírody, kterou považuje za nepoznatelnou, zvláště my, kteří jsme skeptičtí k převrácenému (o 180 stupňů) výkladu východního “světla poznání”, jak ho popisuje Bible a její zákaz ochutnávat ze stromu Poznání. Fukuoka říká: Vědci si myslí, že dokážou přírodě porozumět….jenže já si myslím, že porozumění přírodě leží mimo dosah lidské inteligence.” (s. 61)

Nemusíme být vůbec ani zastáncem víry v klimatickou změnu způsobenou člověkem, přesto kniha přínáší pro kohokoliv zajímavý pohled na zemědělství, přírodu a místo člověka ve světě. Osloví jistě zejména toho, kdo něco rád sází do země, kdo nerozumuje a sám prakticky něco dělá. Pokud jeho knihu ještě nemáte, určitě doporučuji. Věřím, že najde u čtenářů kladnou odezvu, že mile překvapí a že budou o obsahu knihy přemýšlet a místy se dobře bavit.

https://www.grada.cz/revoluce-jednoho-stebla-slamy-10315/

https://www.kosmas.cz/oko/recenze/503020/mit-cas-na-poradneho-slofika-farmarska-revoluce-japonskeho-zemedelce-a—fukuoky/

 Posted by at 3:22 pm
All original content on these pages is fingerprinted and certified by Digiprove