admin

Neil Is the best

Pohled do česko-anglické kuchyně

 Nezařazeno  Comments Off on Pohled do česko-anglické kuchyně
Sep 232020
 

A ještě pár fotek z naší kuchyně, po kliknutí se obrázek zvětší.

Práce v kuchyni, někdy je v ní pracovní nepořádek, jindy vzorně uklízeno.

Keramické omyvadlo patří do venkovské kuchyně, někdo ho dává do stejné roviny jako pracovní desku, někdo ho usadí výše. Za povšimnutí stojí snaha Neila odít do venkovského oděvu odkapávač na pojezdu (má dvě srdíčka). Hned nad ním se kamenná stěna začíná zahýbat do klenby.

Na konci je můj pracovní stůl, kde vzniká překlad knihy zubaře Pricea, ke sporáku to nemám daleko…

Detail, u sporáku na dřevo. A obraz sběraček od francouzského realisty Milleta.

 Posted by at 11:35 am

Ohlédnutí za létem s knihou zubaře Pricea (2. část)

 Teorie, Z našeho statku, Zubař Weston A. Price  Comments Off on Ohlédnutí za létem s knihou zubaře Pricea (2. část)
Sep 222020
 

Navazuji na první část článku o tom, čemu se v letních měsících věnujeme.

Dcerka plstěním vyrábí panenky a na parapetu za růžovým hřebenem je k zahlédnutí synem vyřezaný trpaslík…

Překlad knihy zubaře Westona A. Pricea: V poslední době už vážně není jisté, do jaké míry se jedná dnes o skutečně vážnou nemoc, před kterou je třeba mít respekt, a kdy už jde jen o politiku. Fascinuje mě však, že titíž lidé, kteří se silně pohoršují nad těmi, kteří nošení roušek šidí tím, že si ji stahují pod nos, se nepohoršují se stejnou intenzitou hněvu nad sebou a těmi, kteří svým vlastním (ne vždy vynuceným) životním stylem přispívají ke svému stavu a k nemocem, s nimiž a na které pak dříve či později umírají.

V poslední době jsem velmi pokročila s překladem naprosto fascinující knihy Výživa a fyzická degenerace. Děkuji zde také za finanční příspěvek MUDr. Sergeji Jurčenkovi, zubaři s celostním přístupem (yurmax.cz). Jsem už ve druhé polovině knihy dr. Pricea a nepřestává mě udivovat, že státy a národy nepřijaly ochranná zdravotnická opatření pro zdraví svých občanů, které z této knihy vyplývají a platí jako přírodní zákony, ne jako dočasná móda. Zubař Price říká: Bohužel mléko může mít vysokou vrstvu smetany neboli máselného tuku, a přesto mít málo esenciálních v tucích rozpustných vitamínů. To tvoří velice důležitou fázi našeho moderního problému. Neustále se totiž hovoří a píše o tom, že potřebujeme kvůli vitamínům jíst ovoce a zeleninu. Jenomže je to jen půlka pravdy, neboť jsou i vitamíny, které jsou rozpustné v tucích, zejména v živočišných. I to je jen půlka pravdy. Zda se tyto vitamíny (mám na mysli vitamín A, K2 a D) vůbec budou nacházet v dostatečném množství v živočišných produktech, záleží na krmivu pro zvířata. Čím více zeleného s chlorofylem, tím více vitamínů. Stačí žloutek od slepic či kachen z volného chovu, trocha másla, smetany, čajová lžička oleje z tresčích jater a zajistit dostatek minerálů z ostatních potravin včetně čistých bylinek, kostních vývarů, případně doplňků stravy (bor). Tyto minerály se vstřebají právě díky v tucích rozpustným vitamínům.

Zkrátka ani stát, natož výrobci mléčných výrobků občanům nezajistí v tucích rozpustné vitamíny. Doktor Price píše, jak to bylo před 80 lety: Jeden velký distributor, jehož jsem požádal o spolupráci tím, že by udržoval zásobu másla s vysokým obsahem vitamínů, na které bych mohl lidi odkazovat, mi upřímně řekl, že si přeje, abych přestal lidem povídat o rozdílu obsahu vitamínu v másle. Nepřál si, aby lidé o máslu uvažovali s ohledem na jeho obsah vitamínů.“

Weston Andrew Price, DDS (1870-1948) byl kanadský zubař, který hledal vztah mezi výživou, zdravím zubů a celkovým zdravím. Cestoval kvůli tomu do mnoha zemí světa, složitě se dostával za izolovanými populacemi, lodí, pěšky, letadýlky. Dělal laboratorní rozbory jejich stravy, vyšetřoval zuby domorodců coby kontrolní skupiny a zuby těch domorodců, kteří přišli do styku se stravou moderní civilizace. Vše si fotil. Popsal přesně a detailně, co přesně naší stravě chybí, a co v ní naopak přebývá, co je příčinou zubních kazů a nízké imunity vůči nim i jiným onemocněním, jako je tuberkuloza apod. Elity moderní západní civilizace toto vesměs přehlížejí (i k vlastní škodě) a místo aby se ke zdraví přistupovalo především prevencí, životním stylem, hledají se různá nákladná a finančně neudržitelná řešení ve výzkumech a technikách bez porozumění kořenům problémů s fyzickou degenerací.

Zopakuji zde poznatek zubaře Pricea, který se zabýval zdravím slin, které nás podle něho také chrání před zubním kazem: „…čisté zuby se nemohou kazit. Mezi složitosti v aplikování tohoto výkladu je fyzická nemožnost udržet si zuby v prostředí úst bakteriologicky čisté. Další potíž je ve skutečnosti, že mnoho primitivních populací mělo své zuby téměř neustále umazané škrobovými potravinami a vůbec se nesnažilo o to, aby si zuby čistili. Přesto neměli zubní kazy.“

Doktor Price píše mj. o severoamerických indiánech, jak moc slábne morálka ve smyslu snahy zajistit si potraviny sám lovem či zemědělstvím:Kdykoliv v roce by si mohli zajít na jeden z molů a chytat ryby nebo si je zabezpečit tak, jak byli zvyklí před příchodem moderních potravin, ale neustále usilují o to, aby byli a žili jako bílí lidé. Zřejmě si myslí, že je to známka odlišnosti nakupovat jejich potraviny a že je ponižující muset si jít hledat do přírody potraviny. Snadno se stali závislými na bílé mouce a cukru, džemech a konzervované zelenině a více dávají přednost tomu, aby jim vláda nebo charitativní organizace tyto věci spíš dodávaly, když si je nemohou koupit, než aby si šli sami si zajistily výživu.“

Poukazuje na to, že kdyby se někteří domorodci nechali žít po svém, nepotřebovali by humanitární pomoc z civilizovaných zemí, neboť jejich nouzi způsobil samotný kontakt s jídlem civilizace, která jim nyní chce pomáhat: Když si člověk představí komunitu několika tisíc lidí, kteří mají průměrně 30 procent všech zubů napadeno zubními kazy a kde není ku pomoci celé skupině jediný zubař nebo zubní nástroj, trochu si může uvědomit ono utrpení masového charakteru, které musejí snášet. Obchod a výměna pro zisk udávají směr v bourání izolačních bariér mnohem dříve před rozvojem zdravotnických agentur a obchodním kontaktem nevědomě učinily nutnou nouzovou pomoc.“

Dr. Price připomíná, jak důležité je jíst játra (dnes v podobně paštik, knedlíků do polévky, na špízu apod.) v kapotile o domorodcích v tehdejším Súdánu: „Zajímal jsem se především o jejich stravovací návyky ať už kvůli jejich silné imunitě vůči zubnímu kazu, která se blížila sto procentům, tak kvůli jejich tělesnému vývinu. Zjistil jsem, že mají víru, která je jim náboženstvím, totiž že každý muž a žena mají duši, která sídlí v játrech a že charakter člověka a fyzický růst závisí na tom, jak dobře tuto duši krmí tím, že jí játra živočichů. Játra jsou tak posvátná, že se jich nesmí dotknout lidské ruce. Proto se s nimi vždy zacházejí pomocí svých oštěpů nebo šavle nebo se speciálně připravenými vidlicovými hůlkami. Jedí se jak syrová, tak vařená.“

Opakovaně se v jeho knize dozvídáme, k jaké degeneraci docházelo přechodem na jídlo bílého člověka, třeba u australských domorodců: „Padesát procent dětí mělo křivé zubní oblouky, což se vyskytovalo jenom u 11 procent dospělých…..Člověk si sotva dokáže vizualizovat, aniž by to viděl, tíseň skupiny primitivních lidí v situaci, v jaké byli tito lidé, nuceni žít na velice omezeném prostoru, nuceni živit se jídlem, které jim poskytuje vláda, zatímco si jsou vědomi, že kdyby se mohli vrátit ke svým normálním životním návykům, získali by zpět své zdraví a znovu by se těšili ze života. Mnoho osob jsme viděli se zanícenými zuby. Jedna dívka s píštělí vylučující hnis na druhé straně tváře je na obr. 58 (nahoře vpravo). Za jejich přirozeného života, kde mohli získat potraviny, které je udrží ve zdraví a ochrání zuby, nepotřebovali žádné zubaře. Teď ho potřebují, ale žádné zubaře nemají. Je snadné nadávat a obviňovat úředníky, kteří jim dodávají moderní potraviny, ze kterých se hroutí, ale je třeba si pamatovat, že prakticky všechny moderní civilizace jsou samy ve víceméně stejně vážné situaci.“

Za největší problém považuje to, že my moderní lidé jsme zpohodlněli a nechce se nám vyvíjet moc úsilí k tomu, abychom získali dobrou či lepší, natož nejlepší stravu. Často je to v rozporu se sociálním statutem člověka. Pokud se kdysi člověk stal třeba učitelem, nepočítal s tím, že bude muset chovat krávy. Byl to vážený člověk. Je jistě rozčarováním pochopit, že pokud chce člověk dnes mít kvalitní jídlo, nestačí zajít do běžného obchodu a za plat učitele či vyššího úředníka si tam něco koupit, co udrží naše zdraví. Zubař Price píše: Jedna z nejtěžších věcí při pouštění se do aplikování moudrosti domorodců na naše moderní problémy je faktor charakteru. Indiáni z vysokých And byli ochotni jít stovky kilometrů k moři, aby získali kelp a rybí vajíčka, aby je jejich lidé jedli. Přesto jsou naši moderní lidé neochotni se dostatečně obtěžovat, aby získali potraviny, které jsou schopné dosáhnout kýžených výsledků.“ Popisuje dále zážitek na ostrově u Austrálie ohledně babičky rybářky: Zeptali jsme se na matku a dozvěděli jsme se, že šla lovit ryby bez ohledu na skutečnost, že moře bylo docela rozbouřené. Když jsme tam byli, přišla se dvěma rybami (obr. 63). Zde byl jeden ze zásadních tajemství jejich štěstí a úspěchu v životě. Katolický kněz, který měl na starosti misii na tomto ostrově, mi řekl, že tato rodina si prakticky nikdy neřekla o jakoukoliv pomoc a vždy byla v situaci, aby pomáhala druhým. Byli šťastní a dobře vyživení. Je důležité si všimnout, že progresivní degenerace tvaru obličeje, která se vyskytovala v mnoha rodinách na jiných ostrovech, se v této rodině nenašla.“

Pokud se dr. Price setkal s lékaři, kteří v určité oblasti působili i desítky let, hlásili mu, že se u domorodců nesetkal s rakovinou či tuberkulózou, pokud žili přirozeně, pokud ano, „vyháněl“ je zpátky do lesů pryč od civilizace zase lovit, pokud vůbec chtějí přežít. Tvrdí dále: Nenašel jsem dosud jedinou

Dcerka má nové vlasy

skupinu z primitivních populací, která by vystavěla a udržovala zdravé tělo tím, že by se živili jenom rostlinnými potravinami. V mnoha částech světa jsem nalezl nejzbožnější zástupce moderních etických systémů hájících omezení potravin na potraviny rostlinného původu. V každém momentu, kdy uvedené skupiny byly dlouho pod vlivem takového učení, jsem objevil důkaz degenerace v podobě zubních kazů a u další generace v podobě abnormálních zubních oblouků, a to v mnohem větší míře než u primitivních skupin, které pod tímto vlivem nebyly.“

Mohla bych dlouho psát a povídat o této zapomenuté knize a myslím, že bude dobře, když bude brzy k dispozici zejména obyčejným lidem u nás. Můžeme totiž rádi vařit, přinášet tu speciální inspirující recepty, které obsahují vitamíny rozpustné v tucích, ale mám za to, že tato kniha ale víc než jasně a víc než cokoliv jiného nejlépe odpovídá nejen na otázku co vařit a především proč.

Máte-li jakýkoliv dotaz nebo poznámku k obsahu tohoto článku, k jeho 1. i 2. dílu, napište mi na vera.dudman@gmail.com. Děkuji.

 Posted by at 11:39 am

Ohlédnutí za létem s knihou zubaře Pricea (1. část)

 Teorie, Z našeho statku, Zubař Weston A. Price  Comments Off on Ohlédnutí za létem s knihou zubaře Pricea (1. část)
Sep 222020
 

Milí čtenáři blogu Vyživující tradice,

tak už máme astronomické léto za sebou, je 22. září 2020, a tak bych ráda napsala pár řádků a doprovodila je obrázky, které se po kliknutí zvětší. (Máte-li jakýkoliv dotaz k obsahu tohoto článku, napište mi na vera.dudman@gmail.com)

16. září se dalo ještě koupat v přírodním koupališti ve Zderazi u hotelu

Ačkoliv tento zvláštní rok pro mnohé znamenal, že nedělá to, co obvykle dělá, že třeba zrušil to, co si naplánoval, my jsme prožili hezké léto, v němž se tak jako každý rok konaly s železnou pravidelností události tak, jako se dějí každý rok. Zkrátka rytmus roku nebyl naštěstí narušen. Měli jsme jako obvykle 2 kurzy kosení a jeden seminář o chovu rodinné krávy, prodej kos se zastavil jen, když došlo zboží. Oslavili jsme též narozeniny členů rodiny, dvou ve znamení Raka a jednoho ve znamená Lva. Dále píšu v bodech.

Práce okolo statku a další zvířata do chovu:

Kachny pižmovky

Domeček pro kachny

V poslední době syn prořezal spoustu keřů tak, aby se pod nimi nám i drůbeži lépe chodilo (takto lze nelámat hůl i nad trnitým hlohem) a byly zkrátka prostupnější. Letos nemáme domácí prase, ale chov jsme obohatili o vše, co žere zelené, a to o králíky (plemeno český červený), o chovné kachny pižmové (pro chov do budoucích let, žerou i ošklivé slimáky. Nadále u nás běhají husy landéské (některé ne čistě landéské, ale smíchané s bílou).

Tyto v podstatě dvorku kralují, ale na paty jim šlape vánoční večeře – dorůstající 4 krůty (Tyto se chovají tak trochu jako pávi: mají vyšší nohy, dobře se pasou na zeleném, pohybují se pomaleji (obvykle), a tedy důstojněji než slepice, a loví i v nižších patrech keřů nějaké mouchy, pasou se jako husy, ale nehrabou tolik jako slepice. Občas chtějí spát vysoko na stromě, na traktoře apod. Rádi bychom re-gen-erovali náš chov, postupně přešli zase jen k plemenu zlatá česká kropenka, která nám už inkubátor brzy vysedí (násadová vejce jsme si zakoupili od jiného chovatele). Stačí si pak ponechat kohouty, kteří budou tohoto plemene.

Domečekpro kuřata a jednu husu, kterou ostatní větší husy šikanovaly, protože nebyla jejich vrstevnice.

Někdy se tato všecka drůbež pohybuje úplně všude okolo statku kromě předzahrádky, nedovolí výskyt vos (dříve než ony sezobou všechny spadlé hrušky), hlavně husy, jindy jsou uzavřené jen na určité zahradě, kde mají za úkol udržovat krátkou trávu. Syn drůbeži vyrobil milé „chaloupky“, jednu pro kuřata, druhou pro kachny, které se velmi rychle naučily chodit do ní spát. Inspiraci ke stavbě našel u nadšených chovatelů na youtube. Stejně tak králící jsou v drátěných králikárnách, což je americká inspirace, je to vzdušnější, ale pro hnízdo mláďat tam mají bedýnku, do které si ramlice nanosí seno a před a po porodme ji zaplní chlupy. A ještě jsem zapomněla na holoubky, ale ty jsou jen pro radost. Nejromantičtější jsou angličtí pávici, protože své ocasy skutečně naparují jako pávi. Měla je Popelka, nebo Tasha Tudor. Pokud někdo nemá louky, může i v bytě pěstovat na zavlažovaných táccích pro drůbež i králíky pšenici a obohacovat tam stříháním naklíčené a do cca 15 cm vyrostlé pšenice stravu slepic, králíků i v zimě! Vajíčka a tuk bude mít díky takové pšenici vitamín A atd.

Bílí holoubci a bílé růže. Staré malby.

Moje oblíbená kniha o malířce, která chtěla žít jako ve 30. letech 19. století (1830’s).

Kuchyně: V poslední době jsme ve starém selském domě (některé zdi mají 90cm) vymysleli a vyrobili kuchyni (Neil), která více odpovídá dnešní době, aby se snadno daly uklízet kuchyňské potřeby (viz Marie Kondo), přesto je realizována ve venkovském stylu barvou, doplňky, které některé ještě přijdou. Z internetu je možné též stáhnout obrázky malířů, kteří se venkovu věnovali a které atmosféru venkovského domu dolaďují. Pokud někdo hledá inspiraci, na internetu je toho plno, třeba kanály Elliotts Homestead, ( https://www.youtube.com/c/Theelliotthomestead/featured) nebo Parisienne Farmgirl (https://www.youtube.com/c/ParisienneFarmgirl/videos) atd. atd. Opravovat staré domy je vždy pracnější než stavět nový, má to své nevýhody i výhody.

Jean Francois Millet

Děti koupou kachničky

Nože do pružiny a do zásuvky, radí odbornice na zázračný úklid Maria Kondo a učení feng- šuej.

Francouzský realistický malíř Jean Francois Millet

Je nebezpečné skladovat letošní sušená jablíčka na okenním parapetu v kuchyni, Francouzi nesvačinkují a nezobají a mají malé porce, proto jsou štíhlí, aneb jak říká Jennifer Scott, autorka knih o Madame Chic: Madam Chic nesvačinkuje.

Ekonomika statku: I přes podivnou atmosféru ve společnosti mi tedy nezbývá říci, než že máme dosud za sebou moc hezké časy. Jsou lidé, kteří sní o životě na venkově, kde si budou pěstovat svou zeleninu a chovat nějaká zvířata a interiér obytného domu zařídí romantickým starožitným nábytkem (be vždy možná praktickým) a doplňky. Internet je plný různých užitečných kanálů (zejména amerických), na nichž lidé sdílejí své zkušenosti z hospodaření a zahraničení a vůbec života na venkově. Ne vždy ale vystupují objektivně a bez zavádějícího dojmu ohledně svého živobytí. V každém případě mohou být jejich hesla o svém „životě v souladu s přírodou“ a o „návratu na venkov k Matce Zemi“ zavádějící, protože ne vždy řádně tyto výrazy vysvětlují, definují a opodstatňují v kontextu svého života, a sice proč si myslí, že právě oni žijí “v souladu s přírodou”. V určitém smyslu platí zákony přírody všude, i ve velikém městě, i tam musíme dýchat.

Další pozoruhodná kniha od Sally Fallnové Morellové s názvem Výživující stravování: Jak pralidé, předci a tradiční národy opravdu jedly

V každém případě si dovolím konstatovat, že už dnes vlastně u nás či v západních zemích neexistuje soběstačný pravý malý rolník či sedlák ( i když si tak snad někdo říká), který má rodinnou farmu, tedy jen pár hektarů a který by žil retro-agrárním životem a měl příjem jenom a pouze z produkce získané na svém statku, tedy byl hlavně producent (ne příjemce grantů apod.) I větší zemědělec se neobejde bez dotací. To dokázali kdysi, kdy daňové prázdniny končily v únoru a ne v červnu, jak jsem psala v poznámce v překladu knihy Revolce jednoho stébla slámy od Fukuoky a kdy na nás netlačil konsumerismus (jemuž do určité míry dobrovolně a rádi podléháme) a kdy technická civilizace nebyla tak pokročilá a neočekávalo se, že budeme mít určitý standard. Dokázal tak rolník kdysi žít, otázkou je, za jakou cenu, ale třeba pár dětí mu umřelo a spaly v místnosti se slepicemi. Snad by toho byl dnes člověk teoreticky schopen, žil by však na úrovni, kterou by většinová společnost neakceptovala, sám se s ní nesmířil, šel by tak proti civilizaci, stal by se bezbranným vůči barbarům a jistě by nebyl pro nikoho inspirací. Chce-li mít doma výdobytky civilizace, musí mít elektřinu, auto, nástroje, domácí spotřebiče, internet apod., zkrátka v mnohém nemůže být soběstačný, proto potřebuje příjem, který korunkařením při prodeji pár přebytků (jakkkoliv kvalitních) ze statku (těm, kteří třeba kvalitu ani neumějí ocenit a kteří ještě musejí běžet svůj malý krysí závod) zřejmě nezíská. Nikdy tedy nevíme vše o ekonomice něčího statku, co lidé, kteří se třeba prezentují na kanále youtube či blogují (v jakémkoliv jazyce) o tom, že žijí v “souladu s přírodou”, dělali před tím, zda je prosperita jejich statku jen dílo jejich úsilí, z jakých zdrojů statek zakoupili, zda třeba není velkým příspěvkem do jejich domácnosti příjem z pronájmu většího bytu ve velkém městě, do jaké míry je ještě podporují rodiče apod., jakou mají představu o rodinném statku.

Není třeba dát na dojem a romantizovat si představu, že někdo žije dokonale „v souladu s přírodou“ a je nezávislý na vnějším světě. Vsadím se, že tomu tak není. Na druhou stranu je dobré nenechat se odradit tím, že tomu tak vlastně není, neklesat na mysli, nemyslet si, že jde jen o nedostupný sen, k němuž se nemohu ani trochu přiblížit. Není třeba brát za slovo ty, kteří tvrdí, že “žijí v souladu s přírodou” (někdy jde čistě o marketingové heslo), ale má-li někdo to štěstí, že koupil či zdědil nějaký pozemek na venkově či domek, má možnost aspoň v rámci provozování hobby (a ne každý tuto možnost využívá) významně přispět ke svému zdraví fyzickému i duševnímu tím, že se pustí do pěstování bylin, zeleniny a do chovu aspoň drobných zvířat (slepice), do smysluplných činností, při kterých zapomene na čas.

Mně osobně takové věci snad nikdy neomrzí. Pohled na kachny je zábavnější než TV, květy růží jsou voňavým zázrakem přírody, stejně tak chuť dobré hrušky nebo domácího švestkového koláče z čerstvě namleté špaldy.

Recepty pro chudé a bohaté: Jsem si vědoma, jak velké mohou být v dnešní době, kdy už nestoupají platy tak jako po válce, ale spíš ceny nemovitostí, sociální rozdíly i v rámci střední třídy. Občas si o tom čtu v textech českého sociologa prof. Jana Kellera. Například v knížce Tři sociální světy upozorňuje, že zatímco první desítky let po 2. světová válce stoupaly lidem platy, dnes stoupá cena nemovitostí, a proto dnes víc než jindy dva lidé se stejným diplomem, stejným vzděláním a pracovitostí, mohou být na tom po deseti letech po vystudování úplně rozdílně, pokud jeden z nich třeba zdědil byt a druhý si musel koupit byt na hypotéku nebo jen bydlet v podnájmu. Zkrátka tomu prvnímu s vlastním bydlením se snadněji šetřilo na lepší auto, lepší dovolenou. A i ten, co dostal byt, na tom je a může být v budoucnu hůř než generace otců. Je to dobou globalizace, která je ekonomicky výhodná jen pro velké nadnárodní společnosti, které šetří na pracovní síle, čímž mění makrosociální podmínky. Dokonce má autor za to, že ani vyšší vzdělání dnes nezaručí lepší sociální postavení a vyšší plat tak, jako v minulosti. Řemeslník si může vydělat více než člověk s vysokou školou. Na západě mají dnes údajně univerzity jen pár funkcí: udržovat střední třídu v iluzi, že vyšší vzdělání všem, kdo ho absolvují, zaručí lepší platy a lepší pozice, druhá funkce je, že na jejich vzdělávání vydělávají ti, kteří studentům či státu na něho poskytují půjčky. Další funkcí je, že zaměstnávají personál podobně jako věznice, kdy jejich personál nemá zájem a motivaci na úbytku vězňů, tedy o skutečnou integraci vězňů do společnosti, protože by se jim pak nevraceli a oni by mohli přijít o práci. Podobnou funkci mají údajně i určité celebrity, které mají střední třídu udržovat v iluzi, že jenom a pouze a toliko díky talentu a píli mohou spravedlivě uspět v konkurenci a velmi zbohatnout. Ve skutečnosti jsou i tito velmi závislí na korporacích, které díky nim vydělávají více. Prestižní univerzity údajně neslouží primárně ke vzdělávání, ale ke zvyšování “sociálního kapitálu”, tedy navazování kontaktů s podobnými dětmi z elitních rodin, kdy pak tyto děti mezi sebou zase uzavřou manželství, spojí majetky. Nežijeme tedy v době, kdy by existovala bezmezná sociální mobilita díky vzdělání a píli, kdy by společnost byla zcela prostupná a otevřená. Dělí ji na tři třídy (elity: a) pomocné, b) diskrétní střední a deklasované). Zatímco obyčejní lidé jsou často rozděleni, hnáni k individualismu, skutečná elita, která je nesouměřitelně bohatší než ostatní (nikoliv jen úsilím, vzděláním a vykonáváním povolání), drží při sobě: “Tahle kasta je fakticky jediná skutečná, stabilizovaná a patřičně cílevědomá třída, která tu z 20. století zbyla. Ví se o ní nesrovnatelně méně než o ostatních vrstvách dnešní populace, protože ji ani nenapadne nechat se sociologicky zkoumat.”

Sama jsem si vědoma, že ne každý má tedy doma máslo z pastevního chovu, nebo příjem na to, aby pro celou rodinu, která si vzala hypotéku, objednával ze Švýcarska sýry, připravoval pravidelně veganské sladkosti, kdy v receptu jsou jen samé nejlepší věci, třeba cizokrajné ořechy v biokvalitě a bio kokosový tuk a jiné dražší ingredience. Každý si tedy musí recepty vybírat či přizpůsobit je svým možnostem. Myslím si ale, že chudoba není ctnost, zvláště když příjde na výživu dětí a zdraví nás všech. Měli bychom se snažit jíst kvalitně. Náhodou jsem po mnoha letech otevřela knihu Vlažní a váhaví od profesorky Hany Librové, kterou bychom těžko mohli podezírat z nedostatku lásky k přírodě a zvířatům, přesto píše na té náhodně otevřené stránce toto: „Vegetariánská strava založená pouze na produkci tradičního zemědělství mírného pásma severní Evropy by se mohla ukázat jako monotonní a restriktivní.“ píši v postmoderní tónině Bearsworth a Keilová…Ulpívání na stravě z lokálního a sezonního zásobování by prý vetegariánství připravilo o jeho přitažlivost. Uvažíme-li ideový původ dnešního vegetariánství, který zdůrazňoval protest vůči kapitalistické dravosti, vidíme ironii a paradox: vegetariánství se stává velkou příležitostí pro globalizační praktiky, pro dovozce, dopravce a pro obchodní řetězce. Ve své módní podobě přstává být výrazem alternativy, je dobře absorbování globalizovaným tržním systémem. Stává se konzumenstvím, ve finančně náročnějších případech predačním luxusem, významně zvětšujícím ekologickou stopu. Platí to pro jednu větev dnešního vegetariánství, můžeme se však obávat, že jde o větev, která mohutní nejvíce. s 186. Zkrátka mám za to, že žloutek od slepice z vlastní zahrady je výživnější než nějaký drahý cizokrajný ořech.

Ferda u soustruhu dělá ze švestkového dřeva misku s víčkem

(pokračování příště)

 Posted by at 11:39 am

Skriptum ke stažení Chov rodinné krávy

 Knihy, Z našeho statku  Comments Off on Skriptum ke stažení Chov rodinné krávy
Jul 072020
 

Ke stažení v pdf dávám k dispozici skriptum, tedy poznámky, které původně vznikly pro účastníky kurzu Chov rodinné krávy. Koneckonců některé informace jsou stejně neocenitelné a já bych ráda tímto jen povzbudila a podpořila případné další chovatelé rodinných krav. Chov_rodinne_kravy_2020

 Posted by at 8:32 pm

Zmrzlina ze všech domácích ta nejvíc domácí

 Recepty, Z našeho statku  Comments Off on Zmrzlina ze všech domácích ta nejvíc domácí
Jun 282020
 

Snad každý má rád odmalička zmrzliny a mnoho z nás pamatuje i dobu, kdy se za ní platilo v haléřích podle toho, zda chtěl velkou nebo malou (70 ha, 1,40 Kčs). ZKRÁTKA JE JÍME. Kvůli kvalitě zmrzlin na dnešním českém trhu a tomu, že na otázku, zda aspoň příležitostně jíme a budeme jíst zmrzlinu (i když dle Číňanů „oslabuje vnitřní orgány atd.“), jsem se rozhodla využít nabídek eshopů se zmrzlinovači (malé mrazáky s nádobkou s míchacími lopatkami) a začít dělat zmrzlinu vpravdě domácí sama doma. Však zapít ji mohu hned něčím teplým a orgány se zase zahřejí. Slovem domácí mám na mysli stránku nejen mechanickou, tedy výrobu zmrzliny jako takové, ale především využívání domácí produkce smetany.

Jelikož máme letní hustou syrovou smetanu od krávy Jersey, nepřidávám marantový škrob. Používám dle chuti med (někdo jiný třeba použije javorový sirup), nebo jen nasekané sultánky, čerstvý syrový žloutek (1 ks). Pokud jde o bílý či jiný cukr (sušená třtinová šťáva), připadá mi to zbytečné, protože kvalitní smetana a ovoce (zejména banány) je dost sladké samo o sobě. V receptech v knize Vyživující tradice doporučují žloutky nejprve ušlehat a pak vlít do zmrzlinovače, ale zjistila jsem, že to není nutné (rozkvedlám ho vidličkou přímo v nádobě) a nemusím špinit další nádobu. Pokud používám ořechy, rozsekám je předem v mixéru (150 g směsi ořechů apod.). Je to prostě tak rychlé (30 vteřin ?), než mlít ořechy ručně na mlýnku – ten by přišel na řadu, pokud by nám týden nešla elektřina. Ráda do zmrzliny otvorem ve víku přidávám pár lžiček citrónové šťávy.

Jakou výhodu má takováto domácí zmrzlina? Myslím, že následující:

1) Je výživná, neboť je ze syrové letní smetany obsahující enzymy k trávení laktózy, bílkovin a tuků (laktáza, proteáza a lipáza)

2) Obsahuje v tucích rozpustné vitamíny díky krmivu krávy a jiné pro zdraví příznivé látky (CLA)

3) Je vyrobena z přírodních surovin, nepasterovaná (víme, co v ní je)

4) Je chutná, je to tudíž “mocenský nástroj” hospodyně

5) Její výroba je časem tvořivosti, pokud jde o chuť a dozdobení zmrzliny, fantazii se meze nekladou.

A čím se živí kráva, z jejíhož mléka jíte zmrzlinu Vy?

Můžeme na její výrobu použít:

– nakrájené kousky opravdového čerstvého ovoce, domácího (jahody, meruňky, rybíz, maliny, borůvky) i dovozového (banány, ořechy, pomeranč)

– v Japonsku je velice oblíbená zmrzlina z matcha, tedy z prášku ze zeleného čaje (u nás třeba ke koupi v prodejně DM drogérie, biokrámek).

Díky zmrzlinovači trvá její výroba 30-60 minut a v podstatě umývám pak jenom „kyblíček“. Není s ní práce.

Z historie: Principem mechaniky výroby zmrzliny je míchání smetany za současného mražení. Kdysi se používal led nalámaný mezi stěny nádoby vnější a vnitřní, ve které se pracně míchala zmrzlina pomocí otáčecí kliky, dnes se takový vidí asi už jen v muzeu, nebo u prepperů či Amišů, a dá se koupit za asi 9 000 Kč bez dopravného (https://www.lehmans.com/product/lehmans-best-ice-cream-freezers/) V USA se designově podobný zmrzlinovač prodává ve variantě na elektřinu, bez dopravy stojí něco přes 7 000 Kč. (https://www.lehmans.com/product/white-mountain-6-qt-electric-ice-cream-freezer/). Já mám doma belgický el. zmrzlinovač Domo s kompresorem. (Domo DO 9066I)

Sally Fallon by tuto směs nazvala “pornografická potravina”.

Samozřejmě, že „doma“ je možné si vyrobit i zmrzlinu, sice „domácí“, ale skutečným obsahem třeba úplně stejné kvality, jakou lze koupit běžně ve městech. Stačilo by si koupit nějakou „vodovou zmrzlinovou směs“, nebo UHT směs sušenou za vysokých teplot (sušené mléko, cukr, dextróza, regulátor kyselosti, stabilizátor, emulgátor, barvivo a umělé aroma a rostlinný tuk.). Rozpustí se to ve vodě a dá do zmrzlinovače. Pokud bych se chtěla spokojit občas s takovou zmrzlinou, raději si ji koupím a podpořím místního podnikatele a nepotřebuji s tím strašit ještě doma. Tuhle mi ale jedna paní povídala o svém dítěti, které bylo na prázdninách u babičky a během dvou letních měsíců se mu zhoršily zoubky. Jde o důležité měsíce, kdy děti rychle rostou a je třeba, aby rodiče taková období nepropásli a dohlédli, že dítě dobře jí.

Ještě jedna zajímavost

Sally Fallonová a Mary G Enigová ve své knize Vyživující tradice upozorňují v postranním sloupku na ingredience ze zmrzlin v USA, které mohou obsahovat látky používané například:

– do protimrznoucích směsí

– v odstraňovačích barev

– na zabíjení vší

– do anilinových barev, plastu a gumy,

-čističe bot a textilií (v případě umělé ananasové chutě)

– do jedu na myši

– do rozpouštědel

Závěr:

Myslím si, že běžná zmrzlina obsahuje hodně procent cukru, i když pro někoho 30 % bílého cukru není hodně. Někdo by usoudil, že absence pravé smetany takovou zmrzlinu ctí a je proto „zdravá“. Pak je otázkou, jak zdravé budou nejen jeho zuby, ale třeba i štítná žláza (atd.) bez v tucích rozpustných vitamínů.

 Posted by at 9:12 am

Masanobu Fukuoka: Revoluce jednoho stébla trávy

 Knihy  Comments Off on Masanobu Fukuoka: Revoluce jednoho stébla trávy
May 312020
 

“Můj otec v té době pěstoval mandarinky a já jsem se nastěhoval do chaloupky v horách a začal žít  velice prostým životem.” Masanobu Fukuoka

„Revoluce jednoho stébla slámy je jedním ze základních dokumentů alternativního potravinového hnutí, který je nepostradatelný pro kohokoliv, kdo doufá, že porozumí budoucnosti potravin a zemědělství.“

– MICHAEL POLLAN, autor knihy Dilema všežravce

Před časem jsem se na těchto stránkách zmiňovala o pozoruhodném způsobu myšlení jednoho japonského rolníka a vědce s vlastním hospodářstvím, tedy zahradou, sadem, zvířaty atd. Jmenuje se Masanobu Fukuoka (†95). Před jeho smrtí jsme si s ním stihla vyměnit i korespondenci. (viz starší článek: https://vyzivujicitradice.cz/tag/japonska-kuchyne/#&panel1-2)V době mého pobytu v Japonsku jsem o jeho existenci nevěděla, jinak bych se s ním zřejmě setkala osobně. Jeho knihy vyšly v mnoha jazycích, mj. i v angličtině, o což se postarali nadšenci z řad jeho žáků a jeho stěžejní kniha jako Revolucia jednej slamki vyšla také ve slovenštině. Byla pro mě před léty velmi zajímavá a objevná. Pro ty z vás, kteří nečtou slovensky tak běžně jako já, která si občas objedná knihy i ze Slovenska a poslouchá občas i Slovenský vysielač, je nyní na trhu a po knihovnách k dispozici jeho kniha v češtině pod názvem Revoluce jednoho stébla trávy.

Tuto knihu jsem překládala z angličtiny a občas přihlédla k japonštině, případně se podívala, jak si s nějakou pasáží poradila slovenština. Když jsem si všimla, že například výraz outhouse byl přeložen jako hospodářské (poľnospodárské) budovy a ne jako kadibudka (ve které jsou mimochodem prý výživní červi), uvěřila jsem naději, že český překlad bude představovat další posun v přesnosti toho, co chtěl Fukuoka sdělit.

Pokud rádi čtete, milou knihu Fukuoky doporučuji.

Mám za to, že hlavní poselství knihy spočívá v tom, abychom dali Přírodě šanci rozvinout její tvůrčí potenciál, její rovnováhu, dali ji čas a dívali se na ní s nadhledem a nedívali se na jednotlivé jevy izolovaně, neboť se tak dopouštíme mylných interpretací a následně podnikáme kroky, jimiž tuto rovnováhu narušujeme a dále tak podřezáváme větev pod sebou samými. Zvláště v době, kdy příslušníci naší civilizace umírají na civilizační onemocnění a mají oslabenou imunitu, je tato kniha moudrým čtením. Nedávno jsem v souvislosti s jednostrannou interpretací jevů bez souvislostí a kontextů četla rovněž zajímavý citát od dr. Rudolfa Virchowa, patologa na instagramových stránkách holistického zubaře Sergeje Jurčenka (yurmax.cz): “Kdybych mohl prožít svůj život znovu, věnoval bych ho tomu, abych dokázal, že si bakterie hledají své přirozené místo výskytu – nemocnou tkáň – spíš než aby byly příčinou mrtvé tkáně. Jinými slovy, komáři si hledají stojatou vodu, ale nejsou důvodem toho, že je v tůni stojatá voda.”

Dr. Rudolf Wirchow

Fukuoka vypráví, jak to všechno začalo – vrací se do svého mládí, nechybí zkrátka jeho osobní životní příběh. Budeme svědky jeho omylů a chyb, jeho prozření, jeho zjevných výsledků.  V panelové diskusi v japonské TV NHK byl zjevením s  “podivnými názory.” Pokud se také divíte, že lidé v březnu či únoru kritizují, že v supermarketu podražily okurky, (protože jinak došli k závěru, že v zimě jsou pro ně nutné a jako zelenina přece zdravé), je to kniha pro Vás. Dozvíte se třeba o šílenostech trhu se zeleninou a ovocem v Japonsku, o osudu dnešního japonského zemědělce. “V moderním zemědělství nemá hospodář čas na to, aby napsal básničku nebo složil píseň.” 

Fukuoka vyjádřil svůj názor, kdy se domnívá, že “ideální by bylo, kdyby bylo rolníky 100 % lidí“. Takový názor zní v podstatě antiivilizačně. Jenže aniž byhom Fukuoku museli brát doslova, stojí tento názor za zamyšlení zejména ve světle toho, jak moc si moderní člověk svým myšlením a životním stylem a stravováním ubližuje, a tím ohrožuje svou vlastní civilizaci. Třeba i tvrzením, že jsme dobře živeni, jídla je přece dost, aniž by se hledělo na kvalitu a vstřebatelnost živin. Nemusíme souhlasit s Fukuokovým  až “agnostickým” postojem k výzkumu přírody, kterou považuje za nepoznatelnou, zvláště my, kteří jsme skeptičtí k převrácenému (o 180 stupňů) výkladu východního “světla poznání”, jak ho popisuje Bible a její zákaz ochutnávat ze stromu Poznání. Fukuoka říká: Vědci si myslí, že dokážou přírodě porozumět….jenže já si myslím, že porozumění přírodě leží mimo dosah lidské inteligence.” (s. 61)

Nemusíme být vůbec ani zastáncem víry v klimatickou změnu způsobenou člověkem, přesto kniha přínáší pro kohokoliv zajímavý pohled na zemědělství, přírodu a místo člověka ve světě. Osloví jistě zejména toho, kdo něco rád sází do země, kdo nerozumuje a sám prakticky něco dělá. Pokud jeho knihu ještě nemáte, určitě doporučuji. Věřím, že najde u čtenářů kladnou odezvu, že mile překvapí a že budou o obsahu knihy přemýšlet a místy se dobře bavit.

https://www.grada.cz/revoluce-jednoho-stebla-slamy-10315/

https://www.kosmas.cz/oko/recenze/503020/mit-cas-na-poradneho-slofika-farmarska-revoluce-japonskeho-zemedelce-a—fukuoky/

 Posted by at 3:22 pm

Než dozrají švestky…? (Pár poznámek ke koronaviru)

 Nezařazeno, Teorie  Comments Off on Než dozrají švestky…? (Pár poznámek ke koronaviru)
Mar 162020
 

Milí čtenáři blogu,

ačkoliv se teď téměř denně věnuji předkládání původní knihy zubaře Westona A. Pricea Výživa a fyzická degenerace, kdy se znova a znova ujišťuji, že špatná strava může vést v případě některých ostrovů doslova k vyhynutí obyvatel, kteří snadno podléhají nemocem (TBC, záněty dásní), v souvislosti s koronavirem, jsem dnes udělala malou, ale rychle odbytou odbočku a přeložila článek Sally Fallonové, se kterou souvisí můj blog.

Pouze v něm připomíná, že není nikdy moudré (ani s výmluvou na koronavirus) rezignovat na budování zdravé imunity člověka.

Občas mám pocit, že hlavním virem a čímsi negativním (senzacechtivým), co lidé špatně snášejí, je samotný způsob, jakým o věci informují média („už“ 126 osob…nakažených), jako by lidé přestali umírat na cokoliv jiného. Lidé jsou v nejistotě a cítí strach a jsou proto v náladě lynčovat třeba milovníky lyžařského sportu. Panuje tu nepříjemný pocit z toho, že je třeba omezit pohyb ve smyslu mobility. Otazník visí nad budoucností a nad dopady takových opatření na ekonomiku, nevíme, jak dlouho to bude vše trvat. Když začala 1. světová válka, optimisté říkali, že skončí, než dozrají švestky…Ve skutečnosti válka trvala déle a byla úplně zbytečná a absurdní, neboť už jen tzv. „zákopová válka“ je hrozná už v tom, že na obou stranách jatek umírá podobný počet lidí, ale linie fronty se nepohne. Nesrovnávám dnešní situaci s válkou, jen s pocity, které kdysi lidé mohli mít, a hlavně doufám, že ta nepatrná oběť, kterou je omezení pohybů a kontaktů, odřeknutí si různých civilizačních výhod, skutečně povede k “posunutí frontové linie” v boji s koronavirem a že „než dozrají švestky“, pomalu se svět vrátí do normálu a budeme na to jen vzpomínat.

Sally Fallon Morel ve svém článku dává věci okolo koronaviru do další perspektivy. Koneckonců jestliže starý člověk musí chodit na dialýzu a má další zdravotní problémy a bere hodně léku a shodou okolností chytí koronavirus, pak je otázkou, co ho přesně ohrožuje? Není to on sám a jeho životní styl? Zdravotnictví ale nikdy moc nechtělo, abychom byli za své zdraví zodpovědní, abychom se věnovali opravdové prevenci. Není fér svést vinu jen na koronavirus a nenést i vlastní zodpovědnost za svůj zdravotní stav a obranyschopnost. Jistá čínská 100letá stařenka se údajně uzdravila z koronaviru, protože neměla žádnou jinou vážnou chorobu.

Já osobně se snažím na dnešní situaci vidět ohledně koronaviru to dobré, v jistém perverzním smyslu ji dokonce vítám, protože mám naději, že z ní můžeme jako společnost něco vytěžit, něco pochopit – dospějeme. Uvědomíme si zřejmě, jaké jsou skutečné hodnoty a potřeby pro jedince i pro stát, jak je důležitá pokora, odřeknutí si, vděčnost za to, že v obchodech je zboží, jak důležitá je národní potravinová soběstačnost a s ní spojená národní bezpečnost, řešení skutečných ekologických a ekonomických problémů (ne propagace ideologií a různých falešných kultů osobností) a postupná náprava všeho, co se za posledních 30 let v naši zemi v tomto směru nepovedlo.

Už máte doma?

 

 

Jak zajímavé přece je, že třeba v Japonsku po 2. světové válce (i předtím) politicky režim byl velice restriktivní, pokud jde o podporu přímých zahraničních investic (FDI). Čekalo se, až se Japonsko stane silným státem, vznikne vrstva silných místních podnikatelů s naakumulovaným kapitálem, než se do země vpustí zahraniční „nájezdníci“. Šlo tedy o přesný opak toho, co se dělo u nás po Listopadu, po r. 1998 atd…. Jak je to možné? Docent Ing. Ján Dudáš působící na univerzitě v Košicích v jedné ze svých na informace obsáhlých knih (Absurdity vysokých škol a inteligence na Slovensku: Z vývoja evropských vysokých škol inteligence a vedy) to popsal takto: „Až pád komunismu ukázal, aké máme bohatstvo blbcov-nekomunistov.“ (s. 309) Níže už přináším malinký kamínek do mozaiky.

 

JAK SE CHRÁNIT PŘED VIREM (NEBO JAKÝMKOLIV VIREM)

Sally Fallon Morel

V souvislosti s koronavirem, který dominuje zprávám, jsme viděli nákazu konspiračních teorií – koronavirus je biologická zbraň vynalezená Číňany, koronavirus se drží v papírových penězích, takže vlády se chystají rozhodnout o bezhotovostní společnosti, koronavirus dal italské a íránské vládě výmluvu k tomu, aby rázně zakročily proti disidentům, koronavirus způsobuje 5G, která byla spuštěna ve Wuchanu – jde o výbuchy myšlení s nejhorším scénářem, jako je tvrzení, že koronavirem se nakazí 80 procent obyvatel Spojeného království.

Několik faktů o koronaviru by mělo pomoci zabránit panice. Koronavirus tu byl dlouho. Jak SARS (Severe Acute Respiratory Syndrom), tak MERS (Middle East Respiratory Syndrom) jsou způsobeny určitým typem koronaviru. Jako všechna vypuknutí virových chorob mají svůj den a poté ochabnou – stejně jako již počet případů v Číně zřejmě klesá.

Počet úmrtí na koronavirus je nízký ve srovnání s denním počtem úmrtí na chřipku a zápal plic – a většina se vyskytuje v pečovatelských domech a mezi starými lidmi. K dnešnímu dni nezemřelo na koronavirus žádné dítě.

Nejhorší část všeho povyku jsou špatné rady, které plní novinové zprávy. Lidé se dali na extrémní umývání rukou, dezinfikují si domy cloroxem, odmítají si potřást rukou a nosí masky. (Pamatujte si, že viry jsou extrémně malé, takže nosit masky je jako postavit drátěný plot, aby se přes něho nedostaly myši.) V novinách nečteme nic o budování imunity – vůči všem nemocem, od koronaviru k TBC. Ve skutečnosti Washington Post své čtenáře napomenul, že si imunitu proti koronaviru budovat nemůžete. (Podle serveru livescience.com chrání chirurgická maska před patogeny, ale aby člověka uchránila před přenosem viru, musel by mít jinou masku, ale v ní by se brzy cítil stísněně, vzduch v ní je vlhký, není to na dlouhé nošení. Zřejmě ten přenos omezí, ale žádná stoprocentní záruka to zřejmě není, nejlepší je v tom případě nejít ven vůbec. Srov. https://www.livescience.com/face-mask-new-coronavirus.html, pozn. VD)

Je to nesmysl. Jako kterýkoliv virus není ani koronavirus žádným soupeřem pro někoho se silným imunitním systémem. Zde jsou způsoby, jak si podpořit ten svůj:

1. Potraviny bohaté na vitamín A: Vitamín A je ochrana číslo jedna proti virům. Berte olej z tresčích jater, ten co obsahuje přírodní vitamín A a jednou za týden jezte játra.

2. Vitamín D: Vitamín D funguje s vitaminem A, aby nám dali silnou imunitu. Nejlepšími zdroji je olej z tresčích jater, vaječné žloutky od slepic z pastevního chovu, máslo od krav z pastevního chovu, rybí jikry a sádlo z prasat chovaných venku.

3. Kokosový olej: Koronavirus je lipidy obalený virus, který natáhne bačkory v přítomnosti triglyceridů se středním řetězcem, a kokosový tuk je nejlepší zdroj těchto zdravých tuků.

4. Kostní vývar bohatý na želatinu: Posiluje imunitní systém a pomáhá detoxikovat.

5. Vitamín C: Nejlepším zdrojem je kvašená zelenina, jako je kysané zelí – v nakvašeném zelí je 10x více vitamínu C než v čerstvém zelí.

6. Nasycené tuky: Koronavirus má “rád“ plíce a plíce nemohou bez nasycených tuků fungovat, takže jezte hodně másla a vyhýbejte se všem průmyslovým tukům a olejům.

7. Syrové mléko: Syrové mléko od krav z pastevního chovu obsahuje mnoho složek, které posilují imunitní systém.

Může být syrové mléko nosičem koronaviru? Dobrá otázka. Odpověď je ne. Jak vysvětlil dr. Ted Beals, koronavirus patří do obecné skupiny patogenů, které způsobují „respirační onemocnění“. Tekutiny při kašlání slouží jako hlavní mechanismus šíření na druhé osoby a infikování jejich respiračních cest. Tyto patogeny způsobují nemoci, které se kategorizují jako nemoci přenášené vzduchem.

Skupina patogenů, které se týkají syrového mléka, patří do skupiny „nemocí trávicího traktu“. Tyto patogeny dávají přednost trávicímu traktu, rostou v trávicím traktu a šíří se na druhé lidi v tekutinách z trávicího traktu. Infekce se šíří na ostatní přes jídlo, které jíme. Tyto patogeny jsou ve skupině, která způsobuje nemoci šířené z potravin.

Takže pokud osoba s koronavirem přímo do Vaši sklenice mléka nenakašle, je nepravděpodobné, že byste dostali tuto nemoc pitím syrového mléka – a dokonce i poté váš trávicí trakt není vhodným prostředím pro růst tohoto viru.

Využijme tak vypuknutí koronaviru k podpoře místních farmářů a pijme VÍCE syrového mléka, stejně tak jezme všechny jejich další živočišné produkty z pastevního chovu.

P.S. Jak víte, že máte koronavirus? V novinách čteme, že tak a tak otestovaná osoba je pozitivní na koronavirus. Co je to za test? Není zřejmě žádný specifický test na koronavirus! Podle jedné aktivistky, která hovořila s úředníkem v CDC (Centrum pro kontrolu nemocí a prevence), lékaři jednoduše dělají testy na respirační onemocnění a horečku a spojují to s posledním cestováním, aby diagnostikovali koronavirus. Vypadá to, že mnoho lidí může mít jenom normální chřipku nebo zápal plic, ale jsou místo toho zařazeni do statistik o koronaviru.

PPS: A co účinek 5G – komunikační mobilní sítě příští generace, kterou telekomunikační společnosti instalují ve velkých městech? Mohlo by toto způsobovat koronavirus? 5G negativně ovlivňuje hladiny kyslíku v krvi a potlačuje imunitní systém, takže vystavení se 5G by jistě mohlo způsobit, že budete k nemocem náchylnější, zejména k respiračním onemocněním. Zkuste se síti vyhýbat, jak jen to je možné, a těm, kteří se síti vyhnout nemohou, doporučení výše na posílení imunity nabízí významnou ochranu.

PPPS: Má někdo vakcínu proti koronaviru? Přirozeně se tu pracuje s vakcínou, ale bude to sledováno jen krátce a málo se bude testovat její bezpečnost. Číňané vyvinuli vakcínu proti SARS, ale když ji dali paviánům, tito padli mrtví poté, co byli vystaveni koronaviru, zatímco neočkovaní paviáni přežili. Jedna studie ukázala, že ti, kteří dostali vakcínu proti chřipce, jsou náchylnější na koronavirus. [Clinical Infectious Diseases; 2012, 15. červen; 54 (12): 1778-1783]. Jak už tomu bývá, vakcína není odpověď. Prostě raději pijte syrové mléko, jezte dobrou paštiku a kaviár.

 Posted by at 6:10 pm

S Babou Jagou ve zdraví do nového roku 2020!

 Z našeho statku  Comments Off on S Babou Jagou ve zdraví do nového roku 2020!
Jan 032020
 

Milí čtenáři,

srdečně zdravím všechny, kteří znáte moje stránky, z nichž občas čerpáte poznatky a inspiraci. Slepičím krokem se nám prodlužují dny, ale stále trvá čas zklidnění a pokoje. Doufám, že pokud jste se v myšlenkách ohlédli za uplynulých rokem, viděli jste jen to dobré a to zdánlivě zlé v jiném lepším světle. Mohli jsme si pustit pro radost na Vánoce Adeste fideles v podání Karla Gotta, i když už jeho duše není ve fyzickém těle. V souvislosti s ním si vzpomínám, jak před skoro dvaceti lety jsem se v zahraničí snažila sdělit na pódiu na jednom studentském setkání, z jaké země jsem. Z Asiatů to pochopil jen jeden Vietnamec, a to ještě i díky Gottovi: „Já vím, odkud jsi. Můj táta studoval v Ostravě a doma máme desku Karla Gotta.“

 

 

Nadále se snažím skloubit práci z domu, malé rodinné hospodaření, děti a domácnost, v létě zeleň okolo statku, sledovat z povzdáli vývoj ve společnosti, příčiny jevů a příčiny příčin a důsledky důsledků. Možná jste zaznamenali, že vyšla kniha v mém překladu Příručka kosení a také české vydání Revoluce jednoho stébla trávy…Po výše zmíněných dvou knihách momentálně „cestuju“ se zubařem Priceem po přírodních národech překládáním jeho knihy z roku 1938.

Někdy před pár roky jsem si uvědomila, že stárnu. Ne proto že by mi třeba odešel nějaký kloub nebo protože bych přišla o další zub a našla si další šedivé vlasy a ještě více se přichýlila k buddhistickému pojetí „osvobození“. Uvědomila jsem si to při zjištění, že myšlení některých lidí mladších než já je už jiné, a právě protoby mělo být předmětem mého zájmu. Nikdy jsem necítila silnou sounáležitost s davem, o které prof. Ivo Budil tvrdí, že dodává sílu a pocit neomylnosti. V každém případě se domnívám, že ač vidíme dnes spoustu detailů a věcí ke kritizování, že to, co se nám jeví neetické, nemusí být protiprávní. Pravidla jsou již nastavená tak, že jsou to volby, ve kterých voliči určili a v budoucnu opět určí, kdo bude držet moc výkonnou. V takovém Japonsku byl jistý člen válečného vládního kabinetu (Npbosuke Kiši) označen za válečného zločince první kategorie, ale byl osvobozen a již na konci 50. let se stal premierem. Jeho vnuk (Šinzó Abe) je dnes také premiérem.

Možná také fandíte jako já záslužnému projektu Pravda o vodě, pro který se již řadu let obětuje a jimž žije pan Ing. Radek Novotný. https://pravdaovode.cz/

Nedávno nám jeden kamarád sdělil, že se necítí moc svobodný a jako příklad uvedl, že nemůže jen tak vzít prut a jít si ulovit do přírody rybu. Jednak by potřeboval povolení a jednak by asi nenašel žádný vodní tok s normální rybou. Mohl by si koupit leda kapra krmeného jako prasata u korýtka. Jako příklad svobody uvedl Dudmanovy, kteří mohou jít a nadojit si mléko. (Možná měl na mysli i „volný přístup k lejnu“). Opravdové mléko. Myslím si ale, že zrovna toto je krásný příklad toho, jak je svoboda spojená se zodpovědností. Vlastně chov krávy někdy až „bolí“. Bolí duševně – člověku se „nechce“ jít večer dojit. Naštěstí jak začne, už ho to baví. Každá kráva je tak jiná! Má různé množství mléka, jinak měkké struky, jinak staré (tuhé) struky, jedna stojí klidně, druhou to ke konci dojení přestane bavit.

Loni proběhla také další fáze rekonstrukce našeho statku. Život na venkovské usedlosti vybavené hospodářským zázemím se zkrátka někdy jeví jako „činorodost na všech frontách“, což má daleko od spíš idealizované představy (snu) z katalogů o pravé české chaloupce. Dorůstá nám ale malý hospodář, který již dohlédl sám na otelení krávy a telátku nadojil mléka. Na druhou stranu člověk nestačí vytahovat bochníky špaldového kváskového chleba z trouby a ještě nedávná běžná porce oběda je hodnocena jako pouhý předkrm.

Mimochodem velice mě zaujala jedna interpretace původu pohádky O perníkové chaloupce, resp. o Babě Jaze, která v ní vystupuje ( i když se objevuje i v jiných pohádkách, třeba O Vasilise) – údajně jakési slovanské bohyně smrti.  Pokud jste o ní neslyšeli, krátce Vám zde o ní povím, protože má vážně tak trošku souvislost s tímto blogem. Už jsem slyšela o třech výkladech původu slova perník- pepř, Perun, prianik (přáníčko), ale to nechám stranou. Jistá ruská etnoložka (Valentina Ponomareva) se ve svém článku Обряд «ПЕРЕПЕКАНИЯ» ребёнка: на лопату и в печь (Obřad pečení dítěte na lopatu a do pece)  pokusila rozkrýt, co se za takovou pohádkou skrývá, zda má reálný základ, a česká politoložka dr. Vladimíra Vítová o tom pak referovala před Vánocemi v radiu. Snaží se doložit, že pohádka má realný základ, ale již poškozený (přesmyslený) zřejmě cizími silami, které pronikly na Rus (církev?) a chtěly poškodit Bohyně (vědmy). Vlastně ta pohádka nekončí proto moc dobře, protože její podstata je překroucená a ve skutečnosti původně kladná postava pomluvena a zadupána do země jako ztělesnění ryzího zla, celá pohádka je tedy fake news. Na té interpretaci mě zaujalo to, že původně baba Jaga byla čarující (krásu vytvářející) léčitelka (babiti – kouzlit, čarovat – vytvářet krásno), která v peci (péče) doslova „dopékala“ nedonošená či nějak nemocná a zesláblá děťátka i starší děti. Dohlížet na její práci ošetřovatelky měla osoba ženského pohlaví (třeba starší sestra dítěte). Děťátko pak dostalo (bylo napatláno) léčebný zábal z kváskového těsta (byl z něho koblížek), z něhož mu trčel jen obličejíček (očička, nos a pusinka). Bylo spolu s vyhříváním v peci určeno k posílení imunity. Těsto má rádo teplo a ještě i v peci v něm probíhaly kvasné procesy, zdůrazněna je aktivita lactobacilus bulgaris (s přirozeně zkvašeného mléka).  Pak ho bába strčila na lopatě do teplé pece. Možná je dnes tedy Baba Jaga na tom jako Lucifer, který znamená doslova Světlonoš. Přitomto byly léčitelky a ošetřovatelky. Kladu si otázku, zda se tedy ještě vůbec jedná o ruskou národní pohádku, když poškozuje ženyléčitelky typu baby jagy. Vlastně ani nevím, zda by se jarní očista neměla pojmout jinak, než zrovna “pálením” čarodějnic (a proč ne čarodějů?), když v minulost takto i zaplatilo životem mnoho žen. Přitom čarovat znamenalo vytvářet krásu. To je spíš úkol pro feministky. Níže je video, které ukazuje, že i v Rusku žijí lidé.

Pokud Vám jsou zimní večery moc dlouhé, zajímavým čtením je třeba knížka Mitsuko od Vlasty Čihákové. Popisuje dramatický životní příběh matky hraběte Richarda Karnegiho. Hrabě Richard von Coudenhove- Karnegi v r. 1919 získal československé občanství, ale známý byl spíše mezi elitou, a to svou (pra)zvláštní vizí s Evropany. Karnegi se narodil v Japonsku, jeho matka Micuko Aojama byla v mládí gejšou a jako jednu z prvních Japonek si ji do Evropy (i do Poběžovic v Čechách) přivezl jako svoji choť rakousko-uherský diplomat, otec Karnegiho. Z knihy lze částečně pochopit, proč se nápad s Evropany zrodil zrovna u Karnegiho a ne u šumavského rolníka. Jestli si to dobře pamatuji, setkala se Mitsuko v Curichu i s Leninem. Z knihy je též patrné, že někteří bankéři (Jacob Schiff) byli ochotni oslabit carské Rusko svou finanční pomocí jak Japoncům (financovat armádu na válku s Japonskem na východě Ruska), tak některým revolucionářům v evropské části Ruska. Dostalo se mu proto vyznamenání přímo od japonského císaře.

Dalším typem na čtení je kniha, kterou jsem četla již před pár lety, ale byla pro mě naprostým zjevením, silným podnětem k zamyšlení, a sice (Mgr. Jan Kozák) Kořeny indoevropské duchovní tradice. Její existenci mi dnes připomněl rozhovor s profesorem antropologie Ivo Budilem, který na otázku, co ho v letošním roce (již minulém) zaujalo, sdělil: „Přečetl jsem kvalitní a poučné knihy, mezi jinými trilogii Vzpomínky na Zemi od čínského autora Liou Cch´-Sina nebo Kořeny indoevropské duchovní tradice od překladatele a znalce sanskrtu Jana Kozáka napsané se skutečným nietzscheovským rozmachem a mystickým vhledem.“

Momentálně čtu knihu, která se přímo týká zaměření tohoto blogu, a to Cure Tooth Decay: Heal and Prevent Cavities with Nutrition: Heal and Prevent Cavities with Nutrition [Uzdravte si zubní kaz: vyléčte si a zabraňte zubním kazům stravou], která pojednává o zubních kazech, problémy s dásněmi a je spíše o výživě (terénu), ne o zubokazných bakteriích. Referovat o knize budu v příštím článku tohoto blogu. Na obr. jsou poslední kousky domácího “jerky” (sušeného masa), které se marinádovalo v soli a chilli, které si vyrobil a většinu zkonzumoval náš syn.

V tomto novém roce 2020 Vám přeji, abyste v duši měli vánoční atmosféru přítomného okamžiku, a to pevně nastolenou na každý den, a nezapomínali odpočívat a dopřávat si výživnou stravu po většinu dnů v roce.

S povděkem, pokud jste dočetli až sem, zdraví

Věra

Reference:

https://pravdaovode.cz/

https://www.kosmas.cz/knihy/200564/mitsuko/

https://www.perunica.ru/etnos/7615-obryad-perepekaniya-rebenka-na-lopatu-i-v-pech.html

https://www.kosmas.cz/knihy/196242/koreny-indoevropske-duchovni-tradice/

 

 Posted by at 9:58 pm

Z knihovničky: Labyrint pohybu

 Knihy, Teorie  Comments Off on Z knihovničky: Labyrint pohybu
Nov 242019
 

“Medicína tak léčí za obrovské peníze něco, co by měl řešit životní styl.” s 18

Mám velmi ráda biografické či vzpomínkové  knihy od osob, které se již mají za čím ohlédnout a čas zabarvil jejich výpověď určitým nadhledem a moudrostí, je z ní cítit rozumový odstup od událostí, které se jim staly dávno. Mohou to být i lidé, kteří mi zdálky nemusejí být sympatičtí svými názory, ale zajímá mě, jak přemýšlejí a proč tak přemýšlejí a odpověď hledám v knize o nich. Zatímco oni žili desítky let, radovali se a snášeli i bolesti, celá jejich životní zkušenost se pak jako kouzlem vydestiluje do knížky, kterou můžeme buď rychle zhltnout, nebo také vstřebávat vědomě pomalu, abychom se neutopili v záplavě informací a nepřehlédli hodnotu podnětných myšlenek.

V posledním roce jsem přečetla pár zajímavých knih, jednou z nich je kniha rozhovorů Labyrint pohybu, které vedla paní Renata Červenková s mediálně známým fyzioterapeutem Prof. PaeDr. Pavlem Kolářem, PhD. Na obálce knihy stálo:

„Hýbeme se buď málo, nebo špatně a pohyb se vytrácí nejen ze života, ale i z medicíny,“ tvrdí profesor Pavel Kolář, renomovaný fyzioterapeut, který už třicet let působí na poli rehabilitační medicíny, potažmo i té sportovní. V důmyslném soustrojí lidského těla a mysli se snaží najít skutečné příčiny, které ho porouchaly, a správnou léčbou navrátit pacientům ztracené zdraví. V knižním rozhovoru s novinářkou Renatou Červenkovou vysvětluje základní principy lidského pohybu a jeho vývoje a také roli, jakou v něm sehrává náš mozek, a třeba i špatné geny, stres, přetěžování, neuspokojivé vztahy, absence spirituality, touha „užívat si“… Odhaluje překvapivé souvislosti, neboť v našem organismu se nic neděje náhodně, jak se nám, laikům, často zdá. Proč nás bolí rameno, když máme nádor plic? Proč sušinka uveze na kolečku víc než kulturista? Proč magnetická rezonance nic neobjeví, i když nás záda pekelně bolí? Proč je někdo pohybově šikovnější než ti druzí? Proč si tsunami fotíme, místo abychom před ní utíkali?

Jméno pana Koláře mi utkvělo v paměti v souvislosti s jeho členstvím v konziliu prezidenta Havla a  Klause.  Pokud bych měla charakterizovat jeho osobnost ne větami, ale heslovitě, tak z rozhovoru pro mě vyplynulo, že je to osoba ne-li tzv. renesanční, tak určitě rozhledem dalece přesahující svůj profesní obor. Je z jeho osoby cítit: úcta ke vzdělání, úcta ke čtení, pokora, tolerance. Jeho 13. komnatoue je Běchtěrejevovs choroba. Oplývá  zjevně hlubokou erudovaností v oboru, nahlížíme s ním letmo do historie oboru fyzioterapie a rehabilitace. Dokládá, že je třeba mít komplexní pohled na “lokální” zdravotní problém, může v něm hrát roli psychosomatik. V knize najdeme kuriózní vtipné i smutné případy z praxe u nás a v zahraničí, poznatky o neuroplasticitě ve smyslu kompenzace funkce části jednoho orgánu jinou částí těla, propojenost všeho se vším v našem těle, kdy jsou tělo a duše spojenými nádobami. Opakovaně potvrzuje, že problémy s bolestmi s určitou částí těla mohou souviset s chybným pohybovým stereotypem, případně, že příčina můžet být v jiné části těla, nebo v duši, že je třeba posilovat nejen záda, ale i bránici atd., ačkoliv nás bolí třeba loket. Právě díky tomu, že má pan Kolář bohatou praxi s obyčejnými pacienty, s pohybovou patologií dětí, je vyhledáváným lidmi, kteří patří mezi “celebrity” z řad sportovců , a to i ze zahraničí (Jágr, Djokovič, Jan Železny, Ester Ledecká). Pobavil mě historikou o citu Jágra po svou vlasntí hokejku  a svého brusiče bruslí. Ať již má kdokoliv jakýkoliv problém, vše je relativní, i práh bolesti a ani sebepoškozování člověka (vykloubení ramenního kloubu), aby získal tímto jednáním pro sebe nějakou výhodu, pan profesor nahlíží se soucitem, pacienta neznevažuje, nezjednodušuje soud o takových osobách. Každý přijímá informace o svém zdravotním stavu jinak a každý lékař je možná jinak podává, což se ve výsledku sčítá a má to vliv na možnosti uzdravování či jeho rychlost.

S pohybem je to mnohem složitější, o čemž svědčí jeho slova: ” ..Oni totiž trénují jenom svaly a neučí se pohyb. Ten, kdo kdysi kosil trávu, házel telatům nebo skládal uhlí, se choval mnohem přirozeněji než ten, kdo zvedá činky.  Někdy má takové nevyvážené posilování horší důsledky než pohybová aktivita u těch, co nevstanou od počítače.” (s. 73)

Rozpovídal se nejprve o svém dětství, o babičce, o tom, jak byl vděčný, že mohl studovata  mít klid v bytě po babičce, jak sportoval, ale nakonec se už věnoval své profesi. Vysvětlil, jak jsou lidé často limitovaní v tom, jaký sport jim půjde nebo nepůjde na vrcholové úrovni, protože každý máme jinou konstituci, jinak hluboké kloubní jamky atd. Jak je toto důležité mít na vědomí v přístupu ke “kolektivu” hráčů, jimž možná někteří trenéři “napaří” stejný trénink. Vyzdvihuje přínos známé paní Ludmily Mojžíšové a Vojtovy metody, a upozorňuje, jak těžké je někdy rozhodovat o dalším kroku v léčbě pacientů s komplikovanou diagnózou. Podobně jako pan MUDr. Jan Hnízdil si je vědom, že lidé časo berou pilulku na pilulku, nebo jejich kombinace může přinést další diagnózu.

Jeden český zpěvák zpívá, že “děti sáňkují už jen z povinnosti“. Určitě děti rády tráví čas u počítačů a musím říci, že o to více se upřímně vážím toho, že naše děti můžeme rozptýlit přirozenými aktivitami venku, jako je sběr ovoce, ořechů, úklid apod. Počítače jsou velice návykové, jejich hry, seriály apod. Snad ani nemusím z knihy citovat, jak se zdraví české populace nezlepšuje (stoupá každý rok počet diabetiků, osob  s obezitou) a kolik peněz ročně to stojí. Neberu nic, co tvrdí, za slovo, protože ani prostor knihy nemůže vystihnout vše, co by rád sdělil, ale jistě stojí mnoho jeho nastíněných názorů za zamýšlení: “Třeba takové dítě v Indii, Mongolsku nebo v jiných…, kde musí odmala hlídat sourozence a ještě pomáhat rodičům s prací, aby všichni přežili, je nakonec sociálně vyspělejší než to naše, a často i šťastnější. …Musíte si umět odepřít, abyste dostala náhled na věc. (s. 19) Není nutné ho brát za slovo, protože právě při špatné technice kosení, začnou lidi bolet záda. Kontextu celé knihy je však jasné, co chtěl prof. Kolář sdělit.

Jako katolík nemá příliš liberální názory a je proti narušování přirozených biologických stereotypů. Já osobně si nemyslím, že jen stát či církev by měli mít právo na oddávání párů, na druhou stranu je jistě alarmující, že  “jen 15 % dětí nemanželských párů žije ve společné domácnosti s oběma rodiči.”

Je třeba  vyzdvihnout kvalitu paní novinářky, která mu kladla zasvěcené dotazy a občas s citem doplňovala jeho výpovědi zajímavostmi, které pan Kolář potvrdil a případně rozvinul či doplnil. Paní Červenková se zmiňuje o tom, že v ČR je sice nízká kojenecká úmrtnost, že se zachraňují i velmi nezralá miminka, ale klade si otázku, za jakou cenu (nejen finanční). Její srdce říká ano, ale rozum už má pochybnosti, protože ty děti pak mají později mnoho zdravotních komplikací s obrovskými finančními náklady. Vzpomínám si také na její výrok v souvislosti se zdravím ve stáří: “…je důležité dát život létům a ne léta životu.” Zkrátka že se dnes lidé “nedožívají” vysokého věku, ale “přežívají” do vysokého věku. Je pro mě přesto svěžím větrem slyšet od člověka zapojeného do zdravotnického systému: “Potřebujeme manažera nemoci, který by vyšetřování i léčbu u starších pacientů mezioborově koordinoval, s erudicí bránil pacienta proti zbytečným zásahům….Každý den v nemocnici navíc představuje pro starého člověka velké riziko, že se domů už nevrátí.” (255, 257)

O Labyryntu pohybu nemá smysl  více psát, ale číst ho, určité úvahy je vždy fajn si připomenout, jako například tuto níže, která o kvalitě knihy a osobnosti pana Koláře hodně vypovídá: „Už vím, že kaluž se nemusí jen přeskočit, může se i obejít. Hodně jsem ubral ze svých vášní, méně odsuzuji, spíš se snažím být soudný. Také už vím, že nelze usilovat jen o to, aby byl každý den příjemný. V životě je důležité mít nějakou vizi a směr, z nichž nesmíme ustoupit. Důležité také je, aby člověk nebyl životními událostmi vláčen, aby se naopak podílel na jejich tvorbě. Jinak vás to odtáhne někam, kam třeba vůbec jít nechcete. Je dobré si občas najít chvilku a zeptat se sám sebe, zda tam, kam míříte, vůbec chcete a hlavně proč a zda to má skutečně smysl. Podstatné je to, abychom své cesty jednou ve svém svědomí nelitovali.“

Kniha končí tématem smrti, ke které se prof. Kolář vyjadřuje mj. takto: “Člověk musí neustále vést sám se sebou diskusi o smyslu života ve vztahu k jeho konci….Musíme umět obětovat svůj život pro druhé.

Je jen jinak přirozené, že se prof. Kolář na zdraví člověka sice dívá z mnoha stran, ale především z pohledu fyzioterapeuta. Nevím, zda mě klame paměť (knihu jsem dočetla před několika týdny a čtu už jinou), ale s politováním musím konstatovat, že mi v paměti neutkvěly nějaké hlubší poznatky o kloubní výživě nebo zejména v případě dětí o prenatální výživě. Mohu si klást nadále otázku: je to jen “karma”, hvězdná konstalace, lekce duše dítěte pro rodiče, souhra neznámých náhod, že se někomu narodí dítě s rozštěpem páteře, předčasně apod.? Nebo zde hraje roli absence v tucích rozpustných vitamínů jako jeden z mnoha faktorů? V souvislosti s touto absencí a právě třeba s rozštěpem se totiž píše v knize zubaře Pricea, se kterou souvisí mj. tento blog a kterou překládám. Jsou jistě věci, které člověk musí s pokorou přijmout takové, jaké jsou (vrozená vada, úraz, předčasná smrt). Současněby se ale neměl uzavírat před některými otázkami s nimi spojenými. Pozdní odpověď na ně by sice už možná nemohla pomoci jemu či jeho dítěti, ale třeba by mohla být prevencí budoucích těžkostí jiných lidí a prevencí nemalých finančních nákladů, které jdou na úkor celé společnosti.

Další odkazy:

Pavel Kolář

https://www.ceskatelevize.cz/porady/1186000189-13-komnata/206562210800016-13-komnata-pavla-kolare/

https://www.ceskatelevize.cz/porady/1186000189-13-komnata/219562210800026-13-komnata-jaroslava-baby/

https://www.vitalia.cz/clanky/nejsme-opravari-clovek-si-muze-pomoci-sam-rika-slavny-fyzioterapeut-pavel-kolar/?ic=gallery-header&icc=backlink

Na Slobodném vysielaču: Zamotaný příběh mléka, aneb pokus o objektivní pohled na mléko

 Radio  Comments Off on Na Slobodném vysielaču: Zamotaný příběh mléka, aneb pokus o objektivní pohled na mléko
Sep 102019
 

Před pár dny jsem byla hostem Slobodného vysielača! Téměř tříhodinovou relaci je možné si poslechnout třeba tady na “postu” blogu po kliknutí na obrázek mléka. Dostala jsem nabídku v podobném povídání pokračovat, pokud vše vyjde, další relace se mnou bude na konci jara (snad duben). Věra

Ještě malá poznámka k tvrzení v přecházejí relaci, kde pan, který se stravuje vegansky, tvrdil, že kráva by se v ideálních podmínkách mohla dožít i 20 let.

Obávám se, že ideální, přírozené či optimální podmínky jsou těžko postižitelný a popsatelný pojem, protože okolo nás je kulturní krajina, ne divočina, ne skutečně přirozená příroda. A i divoká volná příroda by měla svoje zákony, které nemusejí korespondovat s představami některých veganů, přírodě tyto představy nelze vnutit (alespoň ne dlouhodobě z generace na generaci). Dnes by skot bez péče člověka z generace na generaci v tzv.  volné přírodě nepřežil. Spíš by nadělal jak divočáci škody a někdo by za to byl zodpovědný – že někomu ožrala stromky. Především chci ale říci, že i kdyby se snad “propustila” kráva s celým stádem svých kolegů krav, telat a býků do volné přírody, třeba do panenské divočiny, tak s věkem by se z ní stal “slabý kus” a jako slabý kus by se stala obětí predátorů, jako jsou vlci a medvědi, takže by se jen těžko dožila 20 let. Leda že by vegani zakázali přírodě existenci vlků a medvědů, nebo jim vnutili veganskou stravu. K tomu je třeba dodat (útlocitnější povahy prominou), že její konec by měl hodně daleko od způsobu, s jakým s ní zkoncují na jatkách lidé. Byla by “roztrhána zaživa”. Ta úžasná krásná příroda (“matka Země”, Bohyně Kálí) totiž není jen ptáček zpěváček, ale má i krutou tvář. Tím se pochopitelně  nechci zastávat osob, které na jatkách se zvířaty špatně zacházejí, kopou do nich apod., ale chci říci, že je třeba se snažit věci více domýšlet a vnímat ve všech souvislostech, než přijdeme s nějakým řešením.

 

 Posted by at 4:09 pm
All original content on these pages is fingerprinted and certified by Digiprove