Apr 262011
 

                                                   SACHARIDY (karbohydráty*)
                                                             Sally Fallonová
Mary G. Enigová, PhD
Translation © Věra Dudmanová
Moz-screenshot-2

Děti jsou sladké již dost (dcerka Dorotka, 8 měs.)

Všechny zelené rostliny produkují karbohydráty- škrob a cukr- ve svých listech pomocí činnosti sunečního záření, oxidu uhličitého a vody. Cukr přichází v mnoha podobách. Sacharóza, čili běžný konzumní cukr (nejčastěji řepný či třtinový, pozn. překl.) je disacharid, který se štěpí během trávení na jednoduché cukry, kterými jsou glukóza (hroznový cukr, pozn. překl.) a fruktóza (právě ta je kamenem úrazu, jak pojednává text dále, pozn. překl.). Glukóza je primárním cukrem v krvi. Fruktóza je primárním cukrem v ovoci (též ovocný cukr, pozn. překl.) a v kukuřičném syrupu, který ho obsahuje. Jinými běžnými disacharidy jsou maltóza (sladový cukr) a laktóza (mléčný cukr). Chemické názvy končící na –óza naznačují cukr.
     Složené cukry jsou cukry s delším řetězcem, skládají se z fruktózy a jiných jednoduchých cukrů. Relativně krátké složené cukry zvané stachyóza a rafinóza se nacházejí ve fazolích a jiných luštěninách, delší složené cukry se vyskytují v určitých rostlinných potravinách, jako jsou topinambury a mořské řasy. Narozdíl od býložravých zvířat lidé postrádají trávicí enzymy potřebné pro štěpení těchto cukrů na jejich jednodušší složky. Nicméně někteří jedinci mají určitou prospěšnou mikroflóru v tlustém střevě, která štěpí složité cukry s neškodným oxidem uhličitým coby vedlejším produktem. Jiní lidé mají v tlustém střevě floru, která produkuje coby vedlejší produkt nepříjemný metan. Vaření rovněž do určité míry tyto složité cukry rozkládá.
     Na druhou stranu většina lidí je schopna štěpit škrob, polysacharid sestávající výhradně z molekul glukózy. V průběhu procesu vaření, žvýkání a obzvláště pomocí delší enzymatické činnosti při trávení se škroby štěpí na samostatné molekuly glukózy. Glukóza vstupuje do krevního řečiště tenkým střevem, kde dodává energii tam, kdekoliv to tělo potřebuje- k dokončování buněčných procesů, pro myšlení nebo pohyb paže či nohy. Jelikož tělo používá glukózu pro všechny své procesy, lze říci, že cukr je pro život podstatný. Ovšem tělo, aby si ji vytvořilo, nepotřebuje jako potravu požívat cukr nebo  dokonce ani velké množství sacharidů. Určité izolované tradiční skupiny, jako třeba Eskimáci, předkolumbovští Indiáni plání a obyvatelé Grónska z období středověku žili na stravě, která se skládala téměř zcela z živočišných produktů – z bílkovin a tuků.  Prohlídka lebek těchto skupin ukazuje faktickou nepřítomnost zubního kazu, svědčící o všeobecně vysoké úrovni zdraví ze stravy téměř naprosto bez potravin s obsahem sacharidů.
     Až během posledního století začala strava člověka obsahovat vysoké procento rafinovaných (čištěných) sacharidů. Naši předci jedli ovoce a obilí v jeho celistvém, nerafinovaném stavu. V přírodě jsou cukry a sacharidy- poskytovatelé energie- společně s vitamíny, minerály, enzymy, bílkovinami, tuky, vlákninou- tělotvornými a trávení řídícími složkami stravy. V celistvé formě  cukr a škrob podporují život, ale v rafinované podobě jsou sacharidy  životu nepřítelem, protože jsou bez tělotvorných prvků. Trávení rafinovaných sacharidů si ke správné metabolizaci žádá od samotného těla jeho vlastní zásoby vitamínů, minerálů a enzymů. Když například chybí vitamíny B, nemůže se štěpení sacharidů konat, přesto je většina vitamínů B během procesu rafinace (čištění) odstraněna.
     Proces rafinace vysvléká zrní, zeleninu a ovoce z jejich vitamínů a minerálních složek. Rafinovaným sacharidům se říká “prázdné” kalorie. “Negativní” kalorie je vhodnější označení, protože konzumace rafinovaných kalorií vyčerpává vzácné tělní rezervy. Konzumace cukru a bílé mouky se dá přirovnat k čerpání ze spořícího konta. Pokud dojde k přetrvávajícím výběrům častěji než ke vložení nových vkladů, účet se nakonec vyčerpá. Někteří se udrží bez zjevného utrpení déle než jiní, ale nakonec všichni účinek tohoto neúprosného zákona pocítí. Pokud jste měli dost velké štěstí a narodili jste se s výbornou konstitucí, možná budete schopni konzumovat neomezené množství cukru relativně beztrestně, ale dědictví vašich dětí nebo vnoučat bude o zásoby ochuzené.
     Nejdůležitější hladina glukózy v krvi je řízena jemně vyladěným mechanismem, do něhož patří vylučování inzulínu ze slinivky a hormony z  několika žláz, mezi něž patří adrenální žlázy (nadledvinky) a štítná žláza**. Když se cukry a škroby jedí v jejich přirozené, nerafinované podobě jako součást jídla, které obsahuje výživné tuky a bílkoviny, jsou tráveny pomalu a do krevního řečiště vstupují pozvolna po dobu několika hodin. Pokud se tělo musí delší dobu obejít bez jídla,tento mechanismus si vyžádá zásobní rezervy z jater (jde o zásobní glykogen z metabolizovaných sacharidů, pozn. překl.). Když tento úžasný proces regulace krevního cukru funguje dobře, poskytuje našim buňkám vyrovnané, rovnoměrné dodávání glukózy. Tělo si drží vyrovnaný kýl, jak by se řeklo –  jak fyzicky tak emočně.
     Když ale konzumujeme rafinované cukry a škroby, zvláště samostatně bez tuků a bílkovin, vstoupí do krevního řečiště rychle a způsobí náhlý vzestup  krevního cukru.  Regulační mechanismus těla zařadí vysokou rychlost, zaplaví krevní řečiště inzulínem a jinými hormony, aby snížili hladiny krevního cukru na přijatelnou úroveň. Opakovaný nápor cukru nakonec  tento jemně vyladěný proces rozvrátí a způsobí, že některé prvky zůstanou v neustálém stavu aktivity a jiné se opotřebují a nebudou stačit plnit funkci, jakou mají konat. Situaci jitří skutečnost, že stravě s vysokým obsahem rafinovaných sacharidů budou chybět vitamíny, minerály a enzymy, ony tělotvorné prvky, které mají žlázy a orgány v dobré údržbě.  Když se tak naruší endokrynní systém, početné patologické stavy se brzy ukážou – degenerativní onemocnění, alergie, obezita, alkoholismus, drogová závislost, poruchy učení a problémy s chováním.
     Rozvrácené řízení má za výsledek krevní cukr, který ze zvyku zůstává bu vyšší nebo nízký než je úzký rozsah, do jakého bylo tělo naplánování, aby fungovalo. Osoba s abnormálně vysokým krevním cukrem je diabetikem. Osoba, jehož krevní cukr pravidelně klesá pod normál je hypoglykemikem. Tyto dvě nemoci jsou skutečně dvě strany téže mince a obě mají stejné kořeny- přemíru konzumace rafinovaných sacharidů. Diabetik žije s rizikem oslepnutí, gangrény (sněť) údů (zde je riziko amputace, pozn. překl.), srdeční choroby a diabetického komatu. Inzulínové injekce mohou diabetika uchránit od náhlé smrti v komatu, ale pokud se nezlepší strava, nemohou zastavit progresivní zhoršování rohovky, tkání a oběhového systému. Nízký krevní cukr otevírá opravdovou Pandořinu skříňku symptomů od záchvatů, depresí a ničím nepodložených fóbií až po alergie, bolesti hlavy a chronické únavy.
     Hypoglykemikům se často dává rada, aby snědli něco sladkého, když ucítí příznaky nízké hladiny cukru, jelikož cukr se rychle dostane do krevního řečiště a poskytne jeho přechodné zdvihnutí. Tato politika je zavádějící z několika důvodů. Zaprvé jelikož jde o prázdné kalorie, tělotvorné zásoby se dále vyčerpávají. Zadruhé cyklus horské dráhy vysokého krevního cukru posílaného hluboko dolů vadným řídícím mechanismem se stále zvětšuje. A konečně krátké období vysokého krevního cukru uvádí do pohybu škodlivý proces zvaný glykace*** , navázání aminokyselin na molekuly cukru, když jsou hladiny cukru příliš vysoké. Tyto abnormální bílkoviny jsou poté zabudovány do tkání a  mohou velmi poškodit především dlouhověké bílkoviny v oku a v myelinové pochvě**** kolem nervů. Těmito glykovanými bílkovinami se také poškodí kolagen v kůži, šlachy a membrány. tento proces se odehrává u každého, kdo jí cukr, nejen u diabetiků.
     Dobrou radou pro každého je přísná abstinence od rafinovaných cukrů a velmi omezené používání rafinované mouky. Musíme mít na paměti, že tyto mrtvé výrobky byly před rokem 1600 v lidské stravě prakticky neznámé a do 20. století se ve větším množství nikdy nepoužívaly. Naše fyzická přirozenost je taková, že potřebujeme potraviny, které jsou celistvé, nikoliv rafinované a zbavené své přirozené podoby, abychom rostli, prosperovali a rozmnožovali se.  S tím jak stoupla konzumace cukru, tak také i všechny “civilizované” nemoci. V roce 1821 průměrný příjem cukru v Americe byl 4,5 kg na osobu a rok, dnes je to 77 kg na osobu, což představuje přes 1/4 průměrného příjmu kalorií.  Další velká část celkových kalorií pochází z bílé mouky a rafinovaných rostlinných olejů. To znamená, že méně než polovina stravy musí  dodat všechny živiny tělu, které je pod neustálým stresem ze svého příjmu cukru, bílé mouky, žluklých a hydrogenizovaných rostlinných tuků. Zde leží kořeny masivního nárustu degenerativních onemocnění, které ničí moderní Ameriku.
     Až donedávna diktátoři stravy popírali roli cukru jako příčinu onemocnění. Málo zástupců establishmentu připustí, že cukru má co do činění s onemocněním srdce, někteří přijali dechberoucí postoj, a sice že cukr nezpůsobuje cukrovku. Potravinářský průmysl se nerozpakuje své používání cukru ospravedlňovat. “Pokud bychom nedávali přednost potravinám s přidaným cukrem, tak by se do nich nepřidával,” říká dr. Frederick Stare, bývalý předseda Školy veřejného zdraví při Fakultě výživy Harvardovy univerzity. “Pamatujte, že jídlo je jedno ze skutečných rozkoší života…pro většinu lidí, cukr pomůže, aby jiné věci lépe chutnaly…Cukrové kalorie nejsou jiné než kalorie získané z bílkovin, škrobu, tuku nebo alkoholu.” Harvardova fakulta výživa získává velký objem svých financí z potravinářského průmyslu a nic nepřispívá k zisku velkých průmyslových konglomerátů tolik jako cukr – levný, snadno vyrobený a skladovaný, s nekonečným životem v regále, jeho sladkost se dobře hodí k maskování bezchutných míchanin, do nichž je přidáván. Cukr je pro zpracovatele potravin nejlepší konzervant, protože blokuje různé formy kazných bakterií tím, že váže vodu, ve které rostou. (Za poznámku stojí fakt, že i výrobky, které cukr obsahují, mají na štítku napsáno bez umělých barviv a konzervantů, tedy cukr se za škodlivý konzervant nepovažuje, proto se taková potravina může ocitnout i v obchodě se zdravou výživou, pozn. překl.)
     Vědecké důkazy proti cukru se vrší už desítky let. Již v roce 1933 výzkum ukázal, že zvýšená konzumace cukru způsobila nárust  různých chorobných stavů školních dětí. Cukr, obzvlášť u fruktózy se při různých pokusech na zvířatech ukázalo, že zkracuje život. Konzumace cukru je dnes citována jako hlavní příčina anorexie a poruch příjmu potravy. V 50. letech britský badatel Yudkin zveřejnil přesvědčivá zjištění, že přemíra užívání cukru je spojena s těmito stavy: uvolnění volných masných kyselin v aortě, zvýšení krevního cholesterolu, zvýšení triglyceridů, zvýšení přilnavosti krevních destiček, zvýšení hladin inzulínu v krvi,  zvýšení hladin kortikosteroidů v krvi, zvýšení kyselosti žaludku, smršťování slinivky, zvětšená játra (hepatomegalie) a adrenální žlázy.
     Řada následujících studií dala do pozitivní korelace konzumaci cukru se srdečním onemocněním. Tyto výsledky jsou zdaleka jednoznačnější, než předpokládaná souvislost srdečního onemocnění s nasycenými tuky.   Badatelé Lopez v 60. letech a Ahrens v 70. letech opakovaně poukazovali na roli cukru, co by příčině koronárních onemocnění srdce, ale jejich práci se nedostalo uznání od vládních úřadů ani od tisku. Potravinářský průmysl – největší průmysl v Americe – má ohromný zájem na tom, aby se tyto výzkumy uzavřely do vědeckých publikací a ty se skladovaly v suterénech našich lékařských knihoven. Pokud by veřejnost byla přiměna k tomu, aby si rizika vyplývající z konzumace rafinovaných sacharidů začala uvědomovat a učinila kroky k jejich snížení, tento mocný průmysl by se smrskl na zlomek své velikosti. Zpracovatelé potravin nepotřebují živočišné tuky, aby vyráběli junk food pro zisk, ale rozhodně na to potřebují  rostlinné oleje, bílou mouku a cukr.
     Více pohrom kromě srdečního onemocnění lze položit na práh ke dveřím cukru. Přehled lékařských časopisů přišel v 70. letech se zjištěními implikujícími, že cukr je kauzativním činitelem u onemocnění ledvin, jater, zkrácené délky života, zvýšené touhy po kofeinu a tabáku, atherosklerózy a koronárního onemocnění srdce. Konzumace cukru je spojena s hyperaktivitou, problémy s chováním, sníženou koncentrací a tendencemi k násilí. Konzumace cukru podporuje přemnožení candida albicans, systemické houby ve trávicím traktu, způsobuje, že se šíří do dýchacího systému, tkání a vnitřních orgánů. Konzumace cukru má pozitivní spojitost s rakovino u lidí a pokusných zvířat. Nádory jsou známy jako enormní pohlcovači cukru. Výzkum ukazuje, že je to fruktóza, ne glukóza, polovina cukru, jež je nejškodlivější především pro rostoucí děti. A přesto největší nárůst konzumace cukru v posledních dvou desetiletích pochází z kukuřičného sirupu obsahujícího fruktózu, který se používá v nealko nápojích, kečupech a mnoha jiných průmyslově vyrobených potravinách určených dětem. 
     V neposlední řadě je cukr příčinou kostní ztráty a zubního kazu. Ke kostní ztrátě a zubnímu kazu dochází, když se přesný poměr vápníku a fosforu mění z normálního poměru o čtyřech dílech fosforu a deseti dílech vápníku. V tomto poměru může být veškerý krevní vápník správně využit. Dr. Melvin Page, zubař z Floridy, ukázal v mnoha studiích, že konzumace cukru způsobuje, že hladiny fosforu klesnou a hladiny vápníku stoupnou. Vápník stoupá, protože je vytahován ze zubů a kostí. Pokles fosforu brání vstřebávání tohoto vápníku a činí ho nevyužitelný a tudíž toxický. Takto způsobuje konzumace cukru zubní kaz, nikoliv proto, že podporuje růst bakterií v dutině ústní, jak tomu většina zubařů věří, ale protože mění vnitřní chemii těla. ( Lidé se zdravými zuby, jaké zkoumal zubař Price při cestách po světě žádné zubní pasty a kartáčky nepoužívali, jejich zuby měly jakýsi slizký povlak, ale  zubní kazy neměli, pozn. překl.)
     Ortodoxní nutriční poradci připouštějí, že cukr způsobuje zubní kaz – i když se asi mýlí v tom, proč jen tomu tak je – ale jejich varování, abychom se zubnímu kazu vyhnuli omezováním sladkostí, nejsou upřímná. Většina lidí by byla ochotna zaplatit za špatné zuby cenu, pokud by mohli stále jíst cukr. Koneckonců zuby se dají opravit nebo vyměnit. Jenže špatné zuby jsou vždy vnějším znakem jiných typů degenerace uvnitř těla, degenerace, jakou nelze opravit v křesle zubaře.

Moz-screenshot-3

 

Sladkost ovoce, obilí a zeleniny je znamením, že jsou zralé a dosáhly maximálního obsahu vitamínů a minerálů. Přirozeně sladké potraviny, z nichž je cukr vytahován – cukrová řepa, cukrová třtina a kukuřice – mají především vysoký obsah takových živin, jako jsou vitamíny B, magnezium a chrom. Tyto všechy, jak se zdá, hrají  důležitou roli v mechanismu regulace krevního cukru. Tyto živiny se vyhazují – nebo se z nich dělá krmivo pro zvířata – když se syrový výrobek čistí na cukr. Rafinace zbavuje potraviny životně důležitých živin za koncentrování cukru, což umožňuje, abychom splnili nároky svého těla na energii, aniž bychom ale získali živiny potřebné ke stavbě těla, trávení a správce.
     Celozrnné obilí dodává v hojném množství vitamín E, vitamíny B a mnoho minerálů, z nichž všechny jsou pro život podstatné.  Ty jsou rovněž v čistícím procesu vyhozeny. Vláknina – nestravitelná celulóza, která hraje důležitou roli při trávení a vylučování, je rovněž odstraněna. Čištěná mouka je běžně obohacována, což má však pramálou hodnotu. Při obohacování se přidává trocha syntetických vitamínů a minerálů do bílé mouky a leštěné rýže, poté, co spousta podstatných činitelů byla odstraněna nebo zničena. Některé vitamíny přidávané při procesu obohacování můžou být i rizikové. Někteří badatelé věří tomu, že přemíra železa v obohacené mouce, může poškodit tkáně a jiné studie spojují přemíru železa nebo toxické železo se srdeční chorobou.  Vitamíny B1 a B2, které jsou přidávány do obilí bez vitamínu B6, vedou k nerovnováze v řadě procesů, do nichžý patří i cesty vitamínů B. Bezpečnost bromat a bělicích prostředků, jaké se téměř vždy používají u bílé mouky, nebyla nikdy zavedena.
     Umírněné používání přírodních sladidel se nachází v mnoha tradičních společnostech. Je naprosto přijatelné, abyste  uspokojili svůj mlsný jazyk tak, že budete jíst plně zralé ovoce v jeho sezóně a omezené množství určitých přírodních sladidel bohatých na vitamíny a minerály, jako je surový med, datlový cukr (jestliže staročeská “pracharanda” jsou sušené a na prášek roztlučené hrušky, pak datlový “cukr” lze v podstatě přeložit jako “pracharanda z datlí“, kterou lze sladit, ale nerozpustí se v tekutinách, pozn. překl.) , dehydrovaná (sušená) štáva ze třtiny (pod obchodním názvem k dostání jako Rapadura od výrobce Rapunzel Corporation.) a javorový syrup. (viz Průvodce přírodními sladidly).  Vyhněte se všem rafinovaných cukrům včetně stolního cukru, tak zvaným surovým cukrům či  hnědému cukru (obojí se skládá asi z 96 % rafinovaného cukru), kukuřičnému syrupu, fruktóze***** a velkému množství ovocných džusů.
     Doporučujeme používat různé druhy celozrnného obilí, ale s důležitým varováním.  Fosfor v otrubě celých zrn je vázán v látce zvané kyselina fytová. Kyselina fytová se pojí se železem, vápníkem,magnéziem, mědí a zinkem ve střevním traktu, brání jejich vstřebání.  Celozrnné obilí rovněž obsahuje inhibitory enzymů, které mohou narušit trávení. Tradiční společnosti obvykle své obilí před jídlem namáčeli či fermentovali, což jsou postupy, které neutralizují fytáty a zpomalovače enzymů a mají ten účinek, že natrávují obilí tak, že všechny jeho živiny jsou dostupné. Klíčením, namáčením přes noc, a staromódním kvašením s kváskem lze docílit tohoto procesu natrávení v našich vlastních kuchyních. Mnoho lidí, kteří mají na obilí alergii, ho bude dobře snášet,  pokud je podle těchto postupů připraveno.  Správné techniky přípravy také pomáhají štěpit složité cukry v luštěninách, činí je stravitelnějšími.
    Celozrnné obilí, které bylo zpracováno pomocí vysokých teplot a tlaku, aby se vyrobila pufovaná pšenice, oves a rýže, jsou ve skutečnosti docela toxické a způsobují rychlou smrt u testovaných zvířat. Nedoporučujeme rýžové chlebíčky, oblíbenou svačinu. Snídani z cereálií, které odbyli a extrudovali za vysokých teplot a tlaků, aby se z nich vyrobily malé vločky a tvary, bychom se rovněž měli vyhýbat. Většina, ne-li všechny živiny se při zpracování zničily a jsou těžko stravitelné.  Studie naznačují, že tyto extrudované cereální přípravy mohou mít ještě nepřiznívější účinek na krevní cukr než rafinoavný cukr nebo bílá mouka! Zpracování ponechává kyselinu fytovou nedotčenou, ale ničí fytázu, enzym, který štěpí část kyseliny fytové v trávicím traktu.
     Většina obilí a luštěnin, jaká je k dostání v supermarketech byla ošetřena několikrát pesticidy a jinými postřiky, které potlačují plíseň a hmyz. Geneticky modifikované zrní obsahuje cizí bílkoviny, u nichž je  pravděpodobné, že budou velmi narušovat trávicí trakt.  Tudíž se vyplatí nakupovat ekologicky či biodynamicky pěstované obilí a luštěniny. Obilí bude čerstvější, pokud je baleno v celofánu či plastu spíš, než nabráno z otevřených beden.
     Většina lidí, pro které se výživa “stala náboženstvím”, zjistila díky zkušenostem, že cukr a bílá mouka nejsou pro dobré zdraví příznivé, a vědí, jak těžké je se těchto věcí vzdát ve společnosti, jejíž stravovací návyky jsou na nich založeny. Je relativně snadné nahradit margarin máslem a rafinované polynenasycené tuky extra panenským olivovým olejem, prototože tyto tuky  o tolik lépe chutnají. Jenže cukru a bílé mouky, které jsou mírně až těžce návykové, je těžké se zříci. Zkuste nahradit výrobky z bílé mouky rlznými správně připravenými celorznnými obilovinami a omezte sladkosti na příložitostné zákusky připravené z přírodních sladidel. Bude to možná trvat a téměř jiste budete zakoušet nezdary, ale nakonec vaše síla vůle a vytrvalost vás odmění o hodně zlepšeným zdravím a životní sílou.
     Přeloženo z anglického originálu Carbohydrates from Nourishing Traditions by Sally Fallon.
———————————————-

*Sacharidy –  autorka použila slovo karbohydráty, které se ustálilo v biochemii, ale jeví se dnes u odborníků zastaralé a nepřesné. Zvolila jsem proto v českém překladu výjimečně jiné slovo- sacharidy, protože v internetové encyklopedii české i anglické jsem zjistila následující: “Sacharidy též glycidy, nepřesně cukry, zastarale a chybně uhlovodany nebo karbohydráty jsou organické sloučeniny patřící do skupiny polyhydroxyderivátů karbonylových sloučenin (aldehydůketonů). Nízkomolekulární sacharidy jsou rozpustné ve vodě a mají více či méně sladkou chuť. Sacharidy rozpustné ve vodě se označují jako cukry.Makromolekulární polysacharidy jsou většinou bez chuti a jsou ve vodě jen omezeně rozpustné (škrob, agar) nebo zcela nerozpustné (celulóza). ” Všimla jsem si, že v anglické mluvě o výživě se přesto slovo karbohydráty (resp. “karbíci”, v angličtině “carbs”) ve všeobecně známém smyslu sacharidů běžně používá, pozn. překl.

** Hormony štítné žlázy jsou tyroxin a trijodthyronin, jejichž molekuly obsahují jód. (pozn. překl.)
*** Glykace – též i glykosylace, tedy navázání bílkoviny cukru na jinou molekulu, obv. bílkovinu, patologické změny Alzheimerovy choroby jsou údajně způsobeny rovněž glykovanými bílkovinami, jak uvádí v článku I. Syrový v čas. Vesmír 74, 55, 1995/1, pozn. překl.
**** Myelinová pochva- lipoproteinová (tuk plus bílkovina) látka jako izolující obal nervových vláken, je na povrchu míchy a v mozku, pozn. překl.
***** Ráda bych se zmínila o jednom dalším poznatku: nejde jen o to, že je škodlivý cukr. Problematická je rovněž fruktóza (ovocný cukr), protože i ta musí být strávená bez tělotvorných látek, jinými slovy jestliže vezmene ovoce a odstraníme vlákninu,  a vylisujeme si džus, vyrobíme si tak junk food. Jinými slovy produkt s vysoký obsahem fruktózy může vypadat jako zdravé přírodní sladidlo, ale není tomu údajně tak. Je rozdíl, když člověk sní 1 kg ovoce (třešně, pomeranče, jablka), které mohou obsahovat třeba na 2000 složek, a když vypije 1 l  ovocného džusu. Takový džus je zbaven části těchto složek (např. vlákniny), zbývá fruktózový koncentrát, fruktózová bomba, která v přírodě neexistuje, není žádný keř džusovník, který by plodil 12 měsíců v roce. Dokonce ani ne všechny druhy ovoce nerostou na stromě po celý rok. Nápis 100% džus v našem podvědomí vyvolává představu, po jaké toužíme, tedy o čémsi zdravém, celistvém (100%), ve skutečnosti jde jen o zlomek, část původní potraviny, která byla zpracována.
     Když v USA začala klesat spotřeba živočišných tuků a jídlo začalo být nemasné neslané”, začali  přidávat bílý cukr do všeho, dnes je spotřeba i kukuřičného sirupu obsahujícího fruktózu snad ještě větší a obezita je i u 6letých dětí alarmující. Je to kvůli tomu, že lidé jedí více, a to především fruktózy, která dokonce potlačuje “hormon hladu”, který dává mozku signál, že je tělo nasyceno. “Chléb a hry…”, bohužel cukrem politici obyvatelstvo nenasytí. Zajímavé je, že i coca-cola je nejen po několika desetiletích sladší a sladší díky kukuřičném sirupu, ale přidává se do ní údajně i sůl. Výsledek je větší žízeň. Čili nahrazovat cukr fruktózovými sirupy může být nezdravou stezkou. Tuším, že ani čínská medicína neschvaluje ovocné džusy, také med je surovina, o které lze říci: všeho s mírou a dobrého pomálu. Na téma fruktózy hovoří více ve své přednášce s názvem Cukr: hořká pravda americký profesor pediatrie dr. Robert H. Lustig v přednášce, která je v anglickém znění na kanále YouTube zde (pozn. překl.) :  
Fruktózu považuje za jed, který naše tělo nepotřebuje ani pro jedinou reakci v organismu:

Polévka z ovesných vloček

 Recepty  Comments Off on Polévka z ovesných vloček
Apr 252011
 

 

Unknownname
0unknownname

Jako obilná mouka podléhají i ovesné vločky žluknutí, proto je nejideálnější si vždy čerstvou mouku či vločky namlít těsně před použitím…

1unknownname

Již to bublá, jak to kvasí, vločky jsou pak mírně nakyslé...

Koupené nebo čerstvě namleté ovesné vločky namočíme na 2-3 dny do vody. Poté uvaříme s kmínem v masokostním vývaru (s cibulí a česnekem či jinou zeleninou), to abychom z ovsa využili co nejvíce bílkovin. Přidá se jen trochu pepře a čerstvé divoké pažitky a sůl.

2unknownname

Nákyp- karob, kokos, máslo, rozinky, jáhly, kvásek ze špaldy

 Recepty  Comments Off on Nákyp- karob, kokos, máslo, rozinky, jáhly, kvásek ze špaldy
Apr 252011
 

0unknownname

Nejde o nic originálního, spíš o to, “co dům dal” a po čem se přesto jen zapráší…Nemělo by to být ale pravidelné, spíš příležitostné.
     Uvaříme půl balíčku jáhel s máslem (množství dle libosti, dám asi tak jednu až dvě velké lžíce ghí, tedy přepuštěného másla- do tohoto konkrétně jsem dala ceněné z loňského května), a nesířenými či horkou vodou omytými a na aspoň hodinu namočenými (třeba do medoviny) rozinkami (asi 3 běžné balíčky- to je docela hodně, že?), přidám špetku keltské soli. Vše nechám vychladnout a smíchám se dvěma velkými lžícemi karobového prášku, sněhem z bílků a 3 žloutků od našich slepiček, jedním balíčkem strouhaného kokosu a asi 4 velkými lžícemi těsta na chleba (třeba špaldového). Vše rukama dobře promíchám v míse. V tomto případě jsem přidala i trošku domácí medoviny, jindy třeba přes noc namočené vlašské ořechy. Vymažu sádlem nebo přepuštěným máslem litinovou velkou pánev, nakypu to do ní (je to asi 3-4 cm tlusté), uhladím rukama či stěrkou na povrchu a 45 minut peču v troubě.  V létě bych přidala místo rozinek hrušky nebo švestky nebo-li slivky či jiné ovoce.

Unknownname

Tradiční stravou proti celulitidě naší civilizace

 Teorie  Comments Off on Tradiční stravou proti celulitidě naší civilizace
Apr 252011
 
Unknownname
Syn Ferda v zamýšlení na kraji lánu zemědělského pole, jehož konec je jako u oceánu v nedohlednu a které by potřebovalo oblažit mezemi, stromy solitéry i dotekem lidské ruky.

Jednou mi můj manžel Neil řekl, že četl zajímavosti o celulitidě z pohledu tradiční stravy.

A co to vlastně je ta celulitida?, ” ptám se ho upřímně.

Ty ji nemáš…“, odpovídá mi a trochu mi to vysvětluje.

Protože ji nemám, tak jsem o ní ani neměla potřebu nic studovat a psát, ale nedávno jsem narazila opět na článeček o ní v souvislosti s nadací zubaře Pricea. Jedna paní na svém blogu psala, že dostala na své 29. narozeniny od svého bratra, který je ekohospodářem, knížku od pí Fallonové Výživné tradiceJéé, taková hezká “kuchařka“…si pomyslela, občas z ní něco uvařila a to bylo tak asi všechno- knihu založila pěkně do police mezi ostatní knížky. Před 30. narozeninami však před zrcadlem zjistila, že má docela parádní celulitidu…Malér…Tak nastal čas vzít knihu vážně a přečíst si ji od začátku až do konce, přičemž si uvědomila, že to není jenom “další” kuchařka, ale pokladnice informací, které ji pomohou zbavit se celulitidy- ta obecně souvisí údajně se špatně fungujícím lymfatickým systémem, ovšem tradiční strava (,do které patří i mléčné výrobky z nepasterizovaného mléka, maso ze zvířat, která se pásla na zeleném, staromódní maso-kostní vývary obsahující želatinu atd.) metabolismus buněk ozdravuje a pokožka pak žádnou celulitidou netrpí. Celulitida není tedy nejspíše nic jiného než další z “civilizačních” nepříjemností z netradiční stravy- cukru, levných rostlinných olejů, margarínů a nedostatku kvalitních živočišných bílkovin, tuků a želatiny atd.

0unknownname

Jakousi “celulitidou” trpí i kůže krajiny, to se jistě časem změní…

Říká se o celulitidě sice, že souvisí se stárnutím, dědičností atd., ale pokud vím, tak jí mají i velmi mladé dívky. Nejspíš je třeba dopřávat si tedy tradiční kostní vývary bohaté na želatinu a potraviny obsahující konjugovanou kyselinu linoleovou  – v biomásle a mase zvířat, která se mohla pást na venku na čerstvé trávě.( Mimochodem jeden blogger napsal knihu Dobytek krmený trávou (Grass-fed Cattle). Klasická medicína mu nemohla pomoci s jeho těžkým astmatem, údajně zdraví i život mu zachránila až kniha zubaře Pricea, když se po jejím přečtení rozhodl sám chovat zvířata přirozeným způsobem, aby měl maso, které “vyrostlo z trávy” a jež je bohaté na konjug. kyselinu linoleovou. Zcela se prý uzdravil tímto nečekaným způsobem.)

Dalším nepřítelem kůže obecně může být i cukr, resp. glykované bílkoviny (vznikají při výkyvech cukru v krvni nahoru), které poškozují kolagen. O tom více v kapitole Z knihy Výživné tradice Sacharidy. Nejíst cukr a dávat si pravidelně kostní vývary bohaté na želatinu- v tom možná je jeden z klíčů ke kráse kůže. Tedy minimálně prevence celulitidy.

     U prevence i končí mé osobní starosti s celulitidou, o které jsem se chtěla přesto alespoň jen letmo takto zmínit, aniž bych tady musela poskytovat obrázek svého zadku…:-)

Text a foto: Věra Dudmanová, duben 2011

Z našeho statku

 Z našeho statku  Comments Off on Z našeho statku
Apr 222011
 
                                                     Úvodem

“Archa domova až po okraj naplněna bude vším světem a já vypluji za tichého oddychování stájí a stodol. Kdybych celý svět zvroubil a zbrousil, jenom sem se vrátím, jenom sem…Ať svítí světla milovaných chalup, ne jako bóje v dálce, ale betlemsky radostně a vytrvale…Kdyby mi jen oči pro pláč zbyly, já se tam vrátím, já se tam i poslepu vrátím…” František Halas

                                      Náš statek v Mladočově

                                

Moz-screenshot-11

Dosavadní životní usilování, sny, myšlenky a přání se nám zhmotnily do něčeho úžasného- domova. Kompaktního, šikovného statečku s poloroubenou obytnou stavbou, k níž je připojen chlév. Dvorek byl původně uzavřen stodolou (ta je po rekonstrukci), kůlnou a další stěnou. Do kamenného sklepa s klenutým stropem pod chodbou v poloroubence jsme nedávno přestěhovali zásoby obilí, zavařenin i mražák kvůli konstantní teplotě. Další prostorný sklep je pod stodolou. Zastavěná plocha a zelená plocha kolem domu dělá něco kolem půl ha, ale ke statku přímo  navazují  polnosti (5, 5 ha) , na které si z mlází zaskočí hlavně ráno a v podvečer srnky a zajíci. O tom, jak velký pozemek člověk potřebuje, jsem psala v mírně humorně pojatém článku zde: http://zubeni.posterous.com/kolik-zeme-clovek-potrebuje-0

Moz-screenshot-7

Výhled na louky ze zahrady

 Statek se nachází ve vesnici Mladočov (ve východních Čechách) se specifickou historií, jejíž domečky jsou rozesety  po kopci (nejsme ani dole, ani nahoře), vesnice spočívá stranou od ruchu- vede sem jen jedna slepá silnice, dál lze vesnicí projet do jiných dědin jen po polních cestách. Řečeno dále slovy Thomase Hardyho “daleko od šíleného davu”, tedy v ráji zpěvu ptáčků, zvířat, kokrhání, bzučení včel a much, bučení dobytka našeho a sousedů, ržání koní, úsvitů a západů slunce, vůní kouře, zvuků a vůní čtyř ročních období, v pravidelném zvonění kostelních zvonů svolávajících na nedělní mši, hudby z pohřbů i svateb.

Moz-screenshot-15

Nikdo neví, kdy byla ves přesně založena, ale zrekonstruovaný kostel sv. Bartoloměje, který večer nahoře na návsi svítí kdovípak komu, pochází snad z 12. století a dnes ves spadá pod obec Poříčí u Litomyšle a do mikroregionu- sdružení obcí Toulcovy maštale.
      ”
Příroda, nacházející se na území obcí Maštale je krásná a neponičená civilizací. Rozmanité geologické podmínky v různých částech způsobily, že krajina nemá jednotný ráz, ale střídají se zde různé reliéfy povrchu a rozmanitá rostlinná skladba. Značná rozloha území nebyla postižena scelováním pozemků v období socialistické kolektivizace a zůstalo zde množství rozptýlené zeleně, která tvoří krajinu malebnou, vhodnou pro rekreaci a odpočinek.”

 

Moz-screenshot-13

“Mravenečková dobrodružství” Viktoria Biankiho se možná odehrávají i v tomto mraveništi…

 

Moz-screenshot-17

Místo palem jsou v lesích na lezení břízy

Moz-screenshot-18

Sluníčko sedmitečné

     V době selských bouří v 18. století stál “Mladoczow” poněkud stranou,  nepřidal se k Matěji Abrahámovi (č.p. 53 v Poříčí). Jak jsem již řekla, stál tak nějak vždy mimo dění světa, stal se i  největším rebelem na celém okrese v 50. letech 20. století, protože se podvolil po zoufalém a bezmocném boji  tlaku režimu k vytvoření JZD až jako poslední. Naprostý literární klenot, jaký vydal Ústav dějin Akademie věd,  o tom všem napsal místní, již zesnulý rodák a písmák Jan Boštík:
      Kronika kolektivizace malé vesnice. Zápisky mladočovského rolníka Jana Boštíka o životě v letech 1945-1959.
   O tom našem statku jsem více zjistila jen tolik:
 “Léta páně 1588 v sobotu na sv. Martina Václav Vlk koupil grunt a sídlo od Matouše Stolíka za summu 60 kop míšenských. …Již v r. 1592 kupuje sídlo Jan Šilhavý a v roce 1605 bednář Michal Peřina….Je to vůbec nejstarší zápis v mladočovských pozemkových knihách.” V letech 1800- 1812 zde byla údajně kovárna, v roce 1854 statek i sousední vyhořel, a v letech 1848- 1918 zde byla hlášena živnost- pálírna.

(Zdroj: Fr. Kučera: Poříčí u Lit., Mladočov, Zrnětín: Obraz sedmi století a Archiv města Litomyšl, odd. Ib- knihy do r. 1790- Gruntovní knihy vsí Mladočov.., inv. č. 143, Archiv obce Mladočov).

To byla tedy minulost, důležitá je přítomnost a naše tvorba dnes...

———————————————————————————————————–

Vzala jsem pevně do rukou otěže….S nadšením jsem se věnovala zahradě, protože jsem takhle pozdě poznala lásku k přírodě- a ted jsem si ji chtěla všemi doušky užívat…S láskou jsem se starala o každé semínko a každou rostlinku. Je to paradox. Sice jsem se tehdy vrátila do hnízda, ale vnitřně jsem létala jako volný pták. Dobrodružství tam venku jsou volným letem často jen zdánlivě. Vnitřní svobody se dá dosáhnout i tehdy, když jste uvázani na invalidním vozíku…
                                                      Jiřina Prekopová: Nese mě řeka lásky…

ZAHRADNIČENÍ, tedy o FLÓŘE

RŮŽE

Jantarova královna, Korálový úsvit,
co budete ráčit?
Trochu vody, trochu hnoje?
Asi nejlíp oboje.

Princezny a hrabata,
nedáme hned za vrata,
mají rády sluníčko,

tam je jejich políčko.

Vůní a krásou svou hlavy jste nám zamotaly,
kvítky své na čaj nám zas loni odevzdaly…

Moz-screenshot-2

Dorotka, vyspinkaná- jak jinak než dorůžova

Moz-screenshot-10




BRAMBORY A BRAMBOŘIŠTĚ

chtělo by to trochu deště,
nevíme, kdy příjde příště,
schované jsou pod zemí,
čekají jen až co my-
zalijeme, okopeme,
dobře se pak pobudeme,
máslem šetřit nebudeme.

Moz-screenshot-8

ČESNEK

Česnek, česnek, česnečka
je to furt dokolečka.
Na podzim se zasadí,
přes zimu si poradí.

Ví si rady s každým mrazem,
na jaře hned kouknem na zem.
Koukneme zas na česnek,
leze nám tu šibal šnek.

Moz-screenshot

 
 

STROMY

…a zas nám kvetete,
co nám letos provedete?
Dáte-li nám ovoce,
zůstane i po roce.
Nasušíme, zavaříme,
s kravičkou se rozdělíme

Moz-screenshot-9

 (Urostlá třešeň)    
         


BYLINKY

Síla ze země, slunce a vesmíru.
Pro Člověka

Moz-screenshot-1

(Šalvěj- salvia officinalis)

——————————————————–

HOSPODAŘENÍ , tedy hlavně FAUNA

KOZY

…s Vámi jsme začínali,
snad trendům doby tak podléhali,
sýry, maso i
kůži dělali…

Náročné jste se nám zdály,
až časem pro krávu jsme spěchali,
ploty dělat jste nás naučily,
nervy pěkně procvičily,
a pak
jsme Vám dík a sbohem  dali…

Moz-screenshot-16

.
Na fotce z r. 2005 hnědka Klárka, Líza a Snowy

KŮŇ

velké teplé zvíře v pohybu,
vůně jeho zapletená do svetru,
zalezlá do vrásek prstů.
Má svou hlavu a duši tak velkou ,
přiblížím se k ní?

Moz-screenshot-6

Oslík Jeroš, Jasmína a Nouky

SLEPICE

Chci být slepicí,
zobu zrní,
máchám křídly.

Zapadnout mezi družky,
na zem hledět zblízka…

Moz-screenshot-5



KRÁVA

Posvátná, hřejivá kněžka,
je svá a mlékodárná.

Břicho naplněné meditací.
Dáváš plodnost všemu…

Moz-screenshot-14
Moz-screenshot-3

(Text a foto: Věra Dudmanová. Napsáno jednoho krásného jarního jitra –  22. dubna 2011 v Mladočově)

 

 

 

 

 

 

 

Tradiční a tedy i ta “pravá” staročeská kuchyně

 Teorie  Comments Off on Tradiční a tedy i ta “pravá” staročeská kuchyně
Apr 142011
 
Moz-screenshot-4

(Krásy českého jara 2011- včelka na fialkách

“Tatíček technolog může být hodný otec, ale pouze v partnerství se svým mateřským, ženským partnerem- tradicemi výživy našich předků. Tyto tradice po nás chtějí, abychom používali více moudrosti v tom, jak produkujeme a zpracovávámé své potraviny a ano- trávit více času v kuchyni, ovšem dávají nám velmi uspokojivé výsledky- chutná jídla,  větší elán,  robustní děti a osvobození od řetězce akutních a chronických onemocnění.  Moudrý a milující sňatek  moderního vynálezu s  udržitelnými a výživnými lidovými stezkami našich předků je partnerstvím, které přemění 21. století na Zlatý věk.

Rozvod urychluje fyzickou degeneraci lidské rasy, ošizuje lidstvo o jeho bezmezný potenciál, ničí jeho vůli a odsuzuje ho do role podobčana v totalitním světovém řádu.” Sally Fallonová: Výživné tradice
     Napadlo mě, že slovo TRADIČNÍ či pojem “tradiční strava” si jistě zaslouží nějaké přesnější vysvětlení ve zkratce. Může totiž vyvolat představu o jakési “staročeské” a “starojakési” kuchyni- ve smyslu ještě rakousko-uherského nápěvu Pekla vdolky z bílé mouky, sypala je perníkem… Vyvstává totiž otázka: jak daleko dozadu po časové přímce je třeba jít, abychom již zde na stránkách vyzivujicitradice.cz hovořili o “staročeské” kuchyni, nebo kdy se již jedná o současnou kuchyni, jak si vlastně představujeme staročeskou kuchyni? Nedochází při nazvání něčeho, že je to “tradice”, k zesílení komerčního tónu? (Pekárna- 100 let relativní tradice).  “Tradiční” znamená, že je již něco “dlouho” zavedené, uznávané, ověřené časem, ale ono “dlouho” si každý definuje po svém. “Tradiční” také napovídá, že je obecně přijaté.

 

Moz-screenshot-3

(Boží muka v katastru Mladočov, východní Čechy)

      Ona tradiční strava, jakou mám na mysli, fungovala po celé stovky let asi až do I. průmyslové revoluce  a našimi prapředky a předky přírodních národů přijímaná byla ani ne nutně díky jejich moudrosti ale spíš z nezbytí, protože technický pokrok nebyl tak velký a hospodyně nemohla skočit do supermarketu. A později i přírodní národy podlehly nástrahám moderního potravinářského průmyslu- jeho “muzeum” je pro mě dnešní obchod s potravinami. (Vždyť i v Tanzánii a Paupi Nové Guinei dnes nechybí západní nealko nápoje…)

Moz-screenshot-6

(Tato krajina – pohled do dáli blízko mladočovské návsi- kdyby tak mohla promluvit, tak by nám vše pověděla, co viděla, jak to bylo v minulosti…)

“Staročeská kuchyně” – nejčastější asociace jsou docela úzce pojaté, protože se týkají receptů na pokrmy, které obsahuje knížka Magdalény Dobromily Rettigové Domácí kuchařka aneb pojednání o masitých a postních pokrmech pro dcerky české a moravské. Tato paňmáma ale žila v relativně moderní době, její kniha spíš zachycuje, kam až došel vývoj potravinářství, žila v době, kdy se již dal koupit bílý cukr a kdy se u nás již průmysl rozvíjel…Mimochodem paní Magdaléna sice měla údajně 11 dětí, ale dle záznamů o jejím životě se jen 3 dožily vyššího věku a ona sama často churavěla.

Tradiční strava, ať už česká či masajská je ta, pro které platí určité obecné zákonitosti. Tradiční strava maximalizuje obsah živin. Moderní strava minimalizuje obsah živin: 

TRADIČNÍ STRAVA A ZÁSADY                                                   MODERNÍ STRAVA 

Potraviny z přirozeně úrodné půdy                              Potraviny z vyčerpané půdy

Více ceněno organové maso                                  Maso –   čistá svalovina (“libové”)

Živočišné tuky                                                                Rostlinné tuky

Zvířata venku na pastvě , seno          Zavřená zvířata- obiloviny (pšenic., kuk., sója)

Mléčné výrobky – syrové nebo kvašené                       Pasterizované mléčné výrobky

Obilí a luštěniny namáčené, fermentované      Obilí rafinované, extrud., pafované

Kostní vývary s želatinou                                                    Bujóny, glutamát sodný, umělá dochucovadla

Nerafinovaná sladidla (med, melasa)   Rafin.cukr, fruktóza, kukuř. a agave sirup, 

                                                                       aspartam

Kvašená zelenina                                                   Konzervovaná zelenina

Kvašené nápoje                                                     Moderní nealko nápoje a pivo…

Nerafinovaná sůl                                                 Rafinovaná sůl

Přírodní vitamíny                                               Přidané syntetické vitamíny

Keramika, litina, sklo                                     Mikrovlnné trouby, tlak. hrnce, teflon

Bioosivo, staré odrůdy a plemena                          Hybridní osivo, GMO

K dalším tradičním zásadám vedoucím ke zdraví a přirozené imunitě patřily např. vědomě plánované věkové odstupy  mezi dětmi kvůli prevenci přetížení z mateřství a podávání speciální stravy oběma rodičům před početím dítěte.   

Moderní zásadou vedoucí k ledasčemu je systém lékařské péče ve formě různých kontrol, vyšetřování a dalších očkování “zdarma” (za což se předkládají stále větší účty pojišťovnám a nám se zvyšují zálohy na “pojistné”) a léčení pomocí farmak, a to co nejdéle- čím dřív vypukne v životě člověka nemoc ( již v dětství) a čím dřív se podchytí, tím déle se může léčit až do nejdelší  smrti.

“Ženy nebudou muset ani zavařovat,
Baťa bude zavařovat za vás

Tomáš Baťa (s. 18. M. Szcyegel: Gottland)

 

Moz-screenshot-5

(biopohanka, kostní vývar a troška vepřového biosádla, které má tvar měsíce, jak přilnulo ke kulaté sklenici)

Kritické srovnání “tradiční” stravy s jinými dnes populárními dietami viz kapitola z knihy Výživné tradice O potravinových alergiích a speciálních dietách.

Věra Dudmanová


Bílkoviny

 Z knihy Výživující tradice  Comments Off on Bílkoviny
Apr 122011
 

“Vraťme se ke starému. Bude to pokrok…” J. W. Goethe

 

Následující překlad kapitoly o bílkovinách vznikal nepřekotně, pomalu jsem při něm znovu vstřebávala myšlenky a reflektovala je s tím, co a jak jíme, paní Sally Fallonová v této kapitole totiž krůček po krůčku osvětluje, jak důležité jsou živočišné bílkoviny pro robustní zdraví, na co dbát při vaření, citlivě se dotýká i tématu vegetariánství a vyvrací některé mýty. Text jsem doplnila svými fotografiemi z poslední doby. V Mladočově 12. dubna 2011, VD

Moz-screenshot-6

(Tak už víme, kdepa nám snášíš…!)
——————————————————————-

BÍLKOVINY

Sally Fallonová

                                        Mary G. Enigová, PhD

 

Bílkoviny (též proteiny, dále v tomto textu jen bílkoviny, poz. překl.) jsou stavebními panely zvířecí říše. Lidské tělo využívá a skládá se z asi 50 000 různých bílkovin na tvorbu orgánů, nervů, svaloviny a masa. Enzymy- manažeři a katalyzátory všech biochemických procesů – jsou specializované bílkoviny. Stejně tak protilátky.
     Všechy bílkoviny jsou kombinací pouze 22 aminokyselin, z nichž 8 živin  je pro lidi “esenciálních” , což znamená, že lidské tělo je nedokáže vytvořit. Když jsou esenciální aminokyseliny přítomné ve stravě, tělo si obvykle umí postavit další “neesenciální” aminokyseliny, ale pokud je jen jediné esenciální aminokyseliny málo či chybí, tělo není schopno si syntetizovat jiné bílkoviny, jaké potřebuje, třebaže celkový příjem bílkovin je vysoký. Obzvlášť důležité pro zdraví mozku a nervového systému jsou síru obsahující aminokyseliny – methionin, cystein, a cystin – nacházející se hojně ve vejcích a mase.

Moz-screenshot-4

(… hospodyniny malé radosti: slepice začaly zjara zase snášet vajíčka)

Někteří jedinci nemohou vytvořit aminokyseliny považované za “neesenciální”, jako je taurin, karnitin, ale musejí je získávat z potravinoviných zdrojů, především červeného masa.
Bílkoviny jsou zásadní pro normální růst, pro tvorbu hormonů, pro proces krevní srážlivosti a pro tvorbu mléka během období laktace.
Bílkoviny pomáhají regulovat  kyselo-zásaditou rovnováhu ve tkáních a krvi. Když je ve stravě nedostatek bílkovin, má krev a tkáně tendenci stát se buď příliš kyselými, nebo příliš zásaditými v závislosti na kyselosti či zásaditosti potravin, které jíme. (Tedy tato nerovnováha  je určena  spíš tím, co člověku chybí- nedostatek některých aminokyselin, pozn. překl.) Nesprávná kyselo-zásaditá rovnováha je častým problémem mezi vegetariány.

     Stejně jako jsou živočišné tuky našim jediným zdrojem vitamínů A* a D a jiných tělotvorných faktorů, stejně tak jsou živočišné bílkoviny našim jediným zdrojem kompletních bílkovin. Všechny esenciální aminokyseliny a mnoho považovaných za neesenciální jsou přítomny v živočišných produktech. Zdroje bílkovin z říše rostlin obsahují pouze nekompletní bílkoviny. To znamená, že v nich je málo jedné či více aminokyselin, a to i přesto že celkový obsah bílkovin je vysoký. Tělo musí strávit všechny esenciální aminokyseliny, aby bylo schopno kterékoliv z nich využít. Dva nejlepší zdroje bílkovin z rostlinné říše  jsou luštěniny a zrna obilí, ale veškeré rostlinné potraviny mají málo tryptofanu, cystinu a threoninu. Luštěniny, jakou jsou fazole, arašídy a kešú ořechy jsou bohaté na aminokyselinu lysin, ovšem mají málo methioninu.  Obilná zrna to mají ve své  charakteristice naopak. K získání nejlepší možné kombinace bílkovin  z rostlinných zdrojů by se měly luštěniny a obiloviny jíst společně a  být smíchány s alespon malým množstvím živočišných bílkovin. Většina kuchyní založených na obilovinách instinktivně tutu zásadu do sebe zařadila. Například živočišné produkty plus kukuřice a fazole jsou hlavní stravou v mexické kuchyni, stejně jako cizrna a celozrnná pšenice na Středním východě a rýže a sójové produkty v Asii.
     Vegetariánství dosáhlo v poslední době politické korektnosti a výživáři obhajující omezení či naprosté vyloučení živočišných produktů mají žeň dobrých ohlasů v populárním tisku. Jejich vliv se odráží v nové potravinové pyramidě s jejím důrazem na obilí. Ovšem vědecký důkaz, čestně posouzený, hovoří proti přílíšnému spoléhání se na obilí a luštěniny jako zdrojů bílkovin nebo proti prudkému omezení živočišných produktů ve stravě.
     Naši primitivní předchůdci žili na stravě, která se skládala převážně z masa a tuku obohacenými o zeleninu, ovoce, semínka a ořechy. Studie jejich kosterních pozůstatků odhalují, že měli vynikající kostní strukturu, těžkou muskulaturu a bezvadné zuby. Člověk zemědělec do své stravy přidal mléko, obilí a luštěniny. Tyto potraviny mu umožnily, aby usiloval o pohodlnější životní styl, než měl sběrač-lovec, ale za jistou cenu. Ve své studii izolovaných “primitivních” národů dr. Price zjistil, že ti, jejichž strava sestávala převážně z obilí a luštěnin a jež byla zdaleka zdravější než u moderních civilizovaných lidí, měli přesto více zubních kazů než ti, kteří žili primárně na mase a rybách. Lebky prehistorických národů žijících téměř výhradně na rostlinných potravinách, mají zuby s kazy a abscesy a prokazují kostní problémy a také tuberkulózu.
     Novější studie od dr. Emmanuela Čeraskina potvrzuje poznatky dr. Pricea. Prohlédl si 1040 zubařů a jejich manželky. Ti, kteří měli nejméně problémů a nemocí dle způsobu měření Cornellovým lékařským indexem, měli ve své stravě nejvíc bílkovin. Tvrzení, že strava vysoká na bílkoviny způsobuje kostní ztrátu, nepodepírá ani vědecký výzkum ani antropologické průzkumy. Neadekvátní příjem bílkovin vede k úbytku srdečního svalu a tak může přispět ke koronárním srdečním onemocněním. Jenže bílkoviny nemohou být adekvátně využity bez výživných tuků. To proto se bílkoviny a tuky nacházejí společně ve vejcích, mléce, rybách a mase.

Moz-screenshot-5

(kde byl ten červík?)

Strava bohatá na bílkoviny s nízkým obsahem tuků může způsobit mnoho problémů včetně příliš rychlého růstu  a vyčerpání rezerv vitamínů A a D.
     Studie pozůstatku Májů vede k zajímavým závěrům ohledně později se projevených účinků stravy zbavené živočišných produktů. Archeologové zjistili, že průměrná mužská kostra měla asi 165 cm  během raného období Májské civilizace, kdy bylo maso snadno dostupné. Během pozdějších období klesla průměrná výška muže z nižší třídy na 157 cm – na zhruba výšku průměrného Pygmeje. Zároveň průměrná výška  mužů vládnoucí třídy stoupla na zhruba 170 cm (šlo o urostlejší muže, jejichž výška nebyla na úkor správného vývinu kostry, pozn. překl.). Nižší třída žila převážně na kukuřici a fazolích zatímco vládnoucí třídy byly schopny dodávat do své stravy malé množství nedostatkových živočišných bílkovin. Rozdělí takovéto extrémní třídní dělení americké obyvatelstvo, pokud se bude řídit směrnicemi nové Potravinové pyramidy – bud z nevědomosti nebo nutnosti?
     Vegetariáni často tvrdí, že živočišné produkty zkracují délku života, ale ten nejzběžnější pohled na etnické skupiny, které mají dlouhý život, dokazuje, že tomu tak není. Rusové z Kavkazských hor, oblasti slavné dlouhověkostí, jedí spoustu tučného masa a plnotučných mléčných výrobků. Studie obyvatelstva sovětské Gruzie ukazují, že ti, co mají nejvíce masa a tuku ve své stravě, žijí nejdéle. Obyvatelé Vilcabamby (město Inků, pozn. překl.) v Ekvádoru, známí svou dlouhověkostí, konzumují variety živočišných potravin ve formě plnotučného mléka a tučného vepřového. Dlouhého věku se dožívající národ Hunzů konzumuje živočišné bílkoviny ve formě výrobků z vysoce tučného kozího mléka. Na druhou stranu vegetariánští obyvatele jižní Indie mají nejkratší délku života na světě.
     Nejen že je těžké získat odpovídající bílkoviny ze stravy zbavené živočišných produktů, ale taková strava často také vede k nedostatkům mnoha důležitých minerálů. Je to proto, že převážně vegetariánské stravě chybí v tucích rozpustné katalyzátory potřebné k absorbci minerálů. Navíc fytáty v obilí blokují absorbci vápníku, železa, zinku a magnésia. Pokud není obilí správně připraveno, aby se fytáty neutralizovaly, tělo nemusí být schopno tyto minerály vstřebat. Zinek, železo, vápník a jiné minerály z živočišných zdrojů jsou snadněji a rychleji vstřebány. Neměli bychom podceňovat nebezpečí nedostatku těchto minerálů. Účinky nedostatku vápníku a železa jsou dobře známy, ale zinku již méně. Dokonce malý nedostatek zinku u březích zvířat má za výsledek potomky s deformitami, jako jsou vrozené vady nohy **, rozštěpy patra, sloučená či chybějící žebra. U lidí může nedostatek zinku způsobit poruchy učení a mentální retardaci. Vyčerpání zinku snižuje u mužů jejich plodnost. Pro člověka jsou nejlepším zdrojem zinku živočišné produkty, především ústřice a červené maso.
     Využitelný vitamín B12 se nachází pouze v živočišných produktech. Tělo si ukládá zásobu vitamínu  B12, která může vydržet od dvou do pěti let. Když dojde k vyčerpání této zásoby, následují onemocnění z nedostatku vitamínu B12. Patří mezi ně zhoubná anémie (chudokrevnost), zhoršení zraku, panické ataky, schizofrénie, halucinace a nervové poruchy, jako je slabost, ztráta rovnováhy, ztuhlé ruce a nohy.  Jedna studie zjistila, že velké procento chovanců v psychiatrických léčebnách trpí nízkými sérovymi hladinami vit. B12. Nedostatek vitamínu B 12 byl nalezen u kojených dětí striktních vegetariánek. Fermentované potraviny ze sóje a spirulina obsahují složeniny , které se podobají vit. B12, ale tyto formy nejsou lidmi vstřebány, protože si je nezachytí “vnitřní činitel”, specializovaná bílkovina, která je vyměšována v žaludku a jež umožňuje, aby byl vit B12 vstřebán. Ve skutečnosti rostlinné formy B12 dokonce mohou vytvořit nedostatek vit B12. (Životnost vnitřního činitele závisí na řadě faktorů včetně stavu vápníku, pankreatických enzymů a správného pH v tenkém střevě. Schopnost vstřebat vit. B12 často klesá s věkem, takže mnoho starých lidí trpí nedostatkem vit B12, a to i přesto že stále jedí živočišné produkty.)
     Jelikož obilí a luštěniny, jsou-li pojídány zvlášt, nemohou dodat kompletní aminokyseliny, musejí vegetariáni dbát na vyváženost těchto dvou složek u každého jídla. Vegetariánská strava má tendenci být nedostačující, pokud jde o fosfor, poněvadž pro většinu lidí je  základním zdrojem fosforu maso. Je to další důvod toho, že vegetariánství je spojováno se zubním kazem. Vegetariánství často s obtížemi udržuje správnou kyselo-zásaditou rovnováhu v krvi a tkáních, protože pro tento složitý regulační mechanismus jsou potřebné odpovídající bílkoviny a minerály.
     Pečlivá prohlídka fyziologie savců a jejich stravovacích návyků odhaluje, že žádný z vyšších savců není striktní vegetarián. Všichni primáti žerou nějakou formu živočišné potraviny. Gorily, chybně označované jako vegetariáni- žerou hmyzí vajíčka a larvy, které přilnuly k listí a plodům. Jiní primáti žerou cvrčky, mouchy, hlodavce, malé antilopy a jiná zvířata. Ani skot a jiná zvířata nelze označit jako čistě vegetariány, protože vždy přijímají hmyzí život, jaký přilnul k rostlinám, které žerou, a protože jejich žaludky a trávící trakt obsahuje enormní množství prvoků. Tito mikroskopičtí živočichové pomáhají strávit traviny a pak jsou sami stráveni a využiti krávou. Pouze v současné moderní době byla schopna vůbec nějaká skupina lidí řídit se stravou, která je zcela bez živočišných produktů. Malé množství hmyzu se svými larvami a vajíčky ponechanými na rostlinných potravinách chrání Hindy v Indii před chudokrevností z nedostatku vit B12. Hindové také jedí mléčné výrobky a některé sekty konzumují termity. Když se tito Hindové přestěhují do Anglie, kde zásoby potravin podléhají striktním hygienickým předpisům, výskyt perniciózní (zhoubné, pozn. překl.) chudokrevnosti dramaticky stoupá.
     Stávající moudrost diktuje, aby Američané alespoň snížili svou konzumaci červených druhů mas a tmavého masa z ptáků, protože  tyto druhy masa obsahují více nasyceného tuků než ryby nebo maso bílé drůbeže. Jenomže i toto utáhnutí je špatnou radou obzvlášť pro ty, kteří mají sklony k chudokrevnosti. Červené maso je bohaté na železno a zinek, které oba hrají důležitou roli v tělem využíváných esenciálních masných kyselin, a jak jsme již viděli, konzumace nasycených tuků nijak naše zdraví neohrožuje.
     Několik mezi veřejností hojně rozšířených studií hlásá spojitost konzumace masa a nasycených tuků s rakovinou, především rakovinou tlustého střeva. Studie hlásající korelaci mezi konzumaci živočišných produktů a rakovinou neobstojí při pečlivé prohlídce. V mnoha těchto studiích databáze míchají nasycené tuky z živočišných zdrojů s hydrogenovanými rostlinnými oleji*** známými jako rakovinotvorné ***. V přehledech těchto studií nebyl obsažen rafinovaný cukr a bílá mouka, přestože badatel Lopez a jiní poukázali na to, že k vysoké spotřebě masa v tak zvaných civilizovaných zemích a vysokému příjmu cukru dochází často současně. Ve skutečnosti vznik rakoviny tlustého střeva je dobře objasněn. Jde o vysoké hladiny kyseliny omega-6- linoleové, hydrogenované tuky, které v přítomnosti karcinogenů a činnosti některých enzymů v buňkách, kterými je obloženo tlusté střevo, vede k formování nádoru. To vysvětluje, proč je rakovina tlustého střeva prevalentní (převládající) v některých průmyslových zemích, kde je ve stravě mnoho karcinogenů a kde spotřeba rostlinných olejů a cukru je vysoká, ovšem v tradičních společnostech, kde cukr a rostlinné oleje chybí a také přídatné látky (aditivy) se konzumace masa nedává do souvislosti s rakovinou.
     Již jsme viděli, že jak tuky tak sacharidy mohou bý devitalizovány průmyslovým zpracováním a rafinací. Totéž lze říci o bílkovinách. Izolované bílkovinové moučky vyrobené ze sóje, syrovátky, kaseinu a vaječných bílků jsou momentálně oblíbené jako základní složky ve výživných nápojích a mnoha tak zvaných výrobcích zdravé výživy. tyto bílkovinné izoláty jsou obvykle získávány postupy za vysoké teploty, což bílkoviny vzdaluje od jejich přirozenosti do takové míry, že se stávají v podstatě bezcennými, zatímco se zvyšuje množství dusičnanů a jiných karcinogenů. Bílkovinová moučka se často konzumuje a je součástí nízko-tučné diety a může takto vést k vyčerpání vzásob vitamínů A a D. Izoláty sójových bílkovin mají velké množství minerály blokujících fytátů, fytoestrogenů oslabujících štítnou žlázu a potenciální inhibitory enzymů, což oslabuje růst a způsobuje rakovinu.
     Strava, která obsahuje nepřirozené izolované bílkovinové moučky ze sóje, vajec a mléka a jimiž se krmí žvířata i lidé, může způsobit nerovnováhu vápníku v těle, jež může vést k osteoporóze. Kritici konzumace masa se těchto výsledků chytili, aby prohlásili, že maso způsobuje kostní ztrátu.Jenže maso a mléko- oproti bílkovinové moučce- určené po konzumaci lidmi, nezpůsobují ztrátu vápníku ani nepřispívají k osteoporóze. Zdravé skupiny konzumující maso, jaké studoval Weston Price, nevykazovaly pražádné náznaky osteoporózy.
     Shrneme-li si to, živočišné produkty jsou důležitým zdrojem tělotvorných prvků ve stravě. Živočišné tuky dále dodávají vitamín A a D, živočišné bílkoviny jsou bohaté na minerály, vitamín B6 a B12. Primitivní kmeny studované dr. Priceem si obzvlášť cenily určitých na vitamíny bohatých živočišných produktů, jako je orgánové maso, máslo, rybí jikry a korýši pro rostoucí děti a rodiče plodící děti – ženu i muže. Jedli také některé živočišné produkty za syrova.
     Nemůžeme dostatečně silně zdůraznit, že potraviny s živočišnými bílkovinami- maso, vejce a mléko- vždycky přicházejí s tukem a i takto bychom je měli konzumovat. Živočišný tuk dodává vitamíny A a D potřebné ke vstřebání bílkovin.  Konzumace nízkotučných mléčných výrobků, vaječných bílků a libového masa může vést k vážným nedostatkům těchto v tucích rozpustných živin.
     Živočišné tuky a na želatinu bohaté polévky z kostí obojí uchrání bílkoviny, což znamená, že maso se dostane mnohem dál, když je ve vývaru nebo smíchané s živočišným tukem. Jedinci, kteří musejí omezit spotřebu bílkovin z finančních důvodů, by měli do své stravy zařadit velké množství kvalitního živočišného tuku a rozpočet chránící kostní vývar.
     Do jakékoliv diskuse o konzumaci masa by se měl zařadit poznatek, že prechodná abstinence ohledně živočišných produktů byla tradičně ceněna jako očistný a hojivý zvyk. Odráží se to ve stravovacích zákonech mnoha náboženství a ve zvycích primitivních národů, kteří mají svá období postního jídla (třeba u nás “pučálka” z hrachu, pozn. překl.) nebo naprosté hladovky, často koncem zimy nebo časně z jara, kdy je potravin poskrovnu. Tato moudrost je ospravedlněna skutečností, že bezmasá strava se často ukazuje jako přínosná v léčbě rakoviny a jiných nemocí, jako je artritida, problémy s ledvinami a dnou. Ovšem problémy vzejdou, jestliže tato praxe trvá příliš dlouho. Patří mezi ně zubní kazy, kostní ztráta, nervové poruchy a indispozice ohledně rozmnožování.  Striktní vegetariánství je obzvlášť nebezpečné pro rostoucí děti a pro ženy  a muže během let, kdy počínají děti.
     Musíme být rovněž obezřetní, abychom slepě a nespolehlivě neusuzovali dopředu ze zvyků masožravých primitivních národů. Z jejich stravovacích návyků se toho dá naučit hodně, ovšem faktem je, že nejsme v základě jeskynní lidé, ale bytosti s božským prvkem ve svém bytí.  Touha abstinovat od živočišných produktů, jaká se nachází často u lidí duchovně založených, možná odráží touhu po návratu k dřívějšímu, dokonalejšímu stavu vědomí, jaké nám bylo vlastní před tím, než se naše duše vtělila do fyzického těla na materiální úrovni.  Tato touha přitahuje mnohé k tomu, aby věřili tomu, že naše těla a duše mohou být očištěny, nebo že můžeme dosáhnout duchovního osvícení skrze bezmasou stravu. Duchovní lidi často přitahují striktně vegetariánské návyky a někteří byli schopni žít po velmi dlouhou dobu na stravě bez živočišných produktů. (Někteří dokonce  žili bez jakékoliv stravy -po mnoho let svatá Tereza Neumannová z Bavorska (německá katolická mystička z obce Konnersreuth, pozn. překl.) jedla jenom vysvěcené hostie. Obdobné a dobře zdokumentované příklady se nacházejí v životech katolických a hinduistických světců.

 

I tak je omylem považovat ty, kteří maso jedí, že jim chybí duchovnost – mnoho velmi duchovně založených lidí jí maso pravidelně. Možná si instinktivně uvědomují, že když jíme živočišné produkty, přijímáme s úctou a pokorou požadavky zemského tělesného chrámu, v němž  je duše přechodně umístěna, zrovna tak jako se těšíme na den, kdy jsme dokončili svůj zemský úkol a naše duše bude volná, aby se navrátila k vyššímu stavu, v němž již nebudeme závislí na potravinách dodávaných živočišnou říši. Když se na věc podíváme v tomto světle, může být striktní vegetariánství přirovnáno k určitému druhu duchovní pýchy, která usiluje o “uzmutí nebe násilím” a vyhnutí se zemským povinnostem, pro které bylo fyzické tělo stvořeno. (V jedné duchovní knize jsem četla, že tělo a krev je mostem, resp. padacím mostem  k činnosti ducha na zemi, pokud však člověk nejí také živočišné produkty včetně masa, kvalita krve se zhorší, takový člověk pak vyzařuje zdánlivě žádoucí klid a mír narozdíl od zdánlivě “agresivního” všejeda, ale jde spíš o jakýsi “klid stáří” , v němž se již duch odpoutává od pozemského bytí, takový člověk začíná být už svým “duchem mimo” tento fyzický svět, pozn. překl)
     Vzácné svaté Terezy na naši planetě obvykle vedou kontemplativní život v celibátu. Jenže většina z nás se narodila, aby ve světě žila a pracovala a podílela se na zodpovědnosti za rození zdravých dětí. Živočišné produkty jsou podstatné pro optimální růst a zdravou reprodukci. Pokud cítíte nutkání přijmout život  svatého nebo moudrého člověka a přitahuje vás vegetariánství, naléháme na vás, abyste posečkali, až Vám bude více let, až období růstu a plození je dovršeno a i posléze se vyhněte v této praxi fanatismu.

Moz-screenshot-11

(můj muž Neil s dcerkou Dorotkou)

Jestli jste se rozhodli nejíst červené maso ani ho nepodávat své rodině, určitě se snažte svým milovaným poskytnout kvalitní mléčné produkty a  podávejte jim přiměřené množství potravin z moře. Pokud vaše náboženská víra zavrhuje ryby i maso, pak je nezbytné předkládat velmi kvalitní mléčné výrobky a vejce. Musí být používáno syrové mléko a sýry, aby poskytli  vitamín B12, jelikož tato zásadní živina je v podstatě zničena pasterizací. Pokud vám váš rozpočet neumožňuje hojnou spotřebu živočišných produktů, je důležité doplňovat rovnováhu obilovin a luštěnin s alespoň malým množstvím živočišných produktů denně včetně živočišných tuků bohatých na vitamín A a D (třeba čočka s kváskovým chlebem, kysanou okurkou a k tomu 1 vajíčko, pozn. překl.). Studie živočichů svědčí o tom, že živočišné bílkoviny v množství jediné sardinky na osobu a den v kombinaci s bílkovinami z obilí a luštěninami je obecně dostačující k udržení plodnosti a přiměřeného růstu, avšak nikoliv nutně k dosažení robustního dobrého zdraví.
     Množství masa, jaké začleňujete do své stravy, závisí na vaši genetické výbavě a hormonálních faktorech. Někteří lidé vyžadují hodně masa, zatímco jiní neprodukují ve svém žaludku dostatek kyseliny hydrochlorové, aby velké množství masa velmi dobře zvládli.  Někteří badatelé tvrdí, že  naše potřeba bílkovin v pozdějším věku klesá. Požadavky na jednotlivé esenciální aminokyseliny se obrovsky různí. Například lidé s tmavou pletí možná potřebují více tryptofanu, jaký se nachází ve vejcích a mléčných výrobcích, jelikož tato aminokyselina je využíváná k produkci melaninu, nedostatek může vést k nespavosti, hyperaktivitě a nervovým poruchám. Někteří jedinci mají vysoké nároky na karnitin****, neesenciální aminokyselinu nacházející se  hojně v jehněčím nebo v hovězím mase, protože si jeho dostatečné množství na správné fungování srdce vytvářejí s obtížemi.
     Naše schválení živočišných produktů musí být zmírněno důležitým varováním: maso, mléko a vejce v našich supermarketech jsou velmi kontaminovány a zdaleka méněcennější svou nutriční hodnotou než ty, jaké byly k dostání pro naše předky před pouhými několika desetiletími. Mezi moderní techniky chovu skotu patří užívání steroidů, aby bylo maso měkčí, a antibiotik, která umožňují, aby dobytek přežil v přeplněných výkrmnách. Spousta skotu, který dodává stejky na americký stůl, nikdy nespatřilo volný výběh venku, a telata chovaná na telecí maso, jsou často zavřena v klecích po celý svůj žalostný krátký život. Nemocná zvířata rutinně procházejí inspekcí a nacházejí cestu k dodávce potravin. Slepice se chovají ve stísněných ohradách, kde často svítí dnem i nocí umělé světlo, a jsou vykrmováná nevyhovujícím krmivem. I u nich se musejí infekce hlídat  antibiotikami. Jejich vejce jsou méněcenná co do nutriční kvality ve srovnání se slepicemi z volného chovu, které jsou správně živena.  Podle proslulé odbornice na rakovinu Virginie Livingston- Wheelerové je většina kuřecího a téměř polovina hovězího konzumovaná dnes v Americe rakovinná a patogenní. Výzkum ji přesvědčil o tom, že tyto druhy rakoviny jsou na lidi přenosné.
     Někteří lidé argumentují tím, že krávy a ovce vyžadují pastvu, která by byla lépa využita k pěstování obilí pro hladové milióny zemí třetího světa.

Moz-screenshot-9

(zemědělská krajina u Mladočova na konci zimy) 

Tento argument ignoruje skutečnost, že velká část našeho zemského povrchu není k obdělávaní vhodná (a nezatrávněné oblasti také příliš neuleví problémům se záplavami, pozn. překl.). Volná prostranství, pouště a horské oblasti přinášejí své plody v podobě pásoucího se dobytka. Travnaté půdy dokonale vhodné ke spásání pokrývají vnitrozemní oblast Číny, která je třikrát rozlehlejšíí než celkové množství obdělávané půdy ve zbytku této země. Když budeme citovat argumenty vegetariánů, čínská vláda zvolila raději intenzivnější obdělávání existující zemědělské půdy, než aby rozvinula  nevyužívané regiony jako pastviny- jde o měřítko, které by dodávalo do čínské stravy tolik potřebné živočišné produkty. (Jinými slovy Čína asi raději investuje do intenzivnějšího využívání stávající orné půdy, do mechanizace a “chemie” na menším území, než jsou travnaté oblasti, které by šlo lépe využít pro chov více dobytka, pokud by to bylo dělano s rozvahou a nedošlo k přepásání, samozřejmě by to asi bylo víc vše rozptýlené a méně pod centralizovanou kontrolou,  pozn. překl.).

Moz-screenshot-8

(Terezka a jalovice Bohuška- holky, tráva a pampelišky ještě nevyrostly…)

     Mnohem vážnější hrozbou pro lidstvo je monokultura obilí a luštěnin, která má tendenci půdu vyčerpávat a která si vyžaduje umělá hnojiva a pesticidy. Vzdělaný spotřebitel spolu s osvíceným hospodářem mohou společně přivodit návrat smíšeného hospodářství, kde pěstování ovoce a zeleniny

Moz-screenshot-1

(…a soused Pepa za Neila a táhli, táhli, až kořen ořešáku vytáhli…)

 je spojeno s chovem dobytka a slepic způsobem, který je efektivní, hospodárný a  přátelský k životnímu prostředí. Skot poskytující velkolepý hnůj je naprostým základem pro zdravé a udržitelné hospodářství.*****

Moz-screenshot

(…náš mladý hospodář Ferda kontroluje stav humusu z kompostovaného kravského hnoje určeného pro brambořiště)

Navíc slepice, jimž je umožněn přístup na pastvu, žerou červy a hmyz, jejichž živiny končí ve vysoce jakostních vejcích, ovcemi pasoucími se v sadě se vyhneme potřebě po herbicidech, skot slídící v zálesí a okrajových oblastech poskytuje vzácné neznečištěné maso a mléko a činí tyto půdy pro hospodáře ekonomicky rentabilní. Není to chov zvířat, který vede k hladu a hladomoru, nýbrž nemoudré zemědělské praktiky a monopolní systémy distribuce.
     Nedoporučujeme, abyste přestali jíst maso, ale naznačujeme, abyse byli opatrní na zdroj zásobování. Dejte si tu práci a obstarejte si v biokvalitě hovězí, jehněčí a kuřecí. Pokud se skot pásl a nakonec před porážkou žil několik týdnů na obilí, tak je to v pořádku, pokud se jednalo o bioobilí a ne o semínka bavlny či sójové bílkoviny přidávané do krmiva. Dovykrmení obilím pouze napodobuje přirozené krmné návyky skotu a jiných přežvýkavců, kteří tloustnou koncem léta a na podzim, když se krmí přírodními obílovinami na louce. Používání malého množství živočišných částí do krmné dávky skotu rančerovi umožnuje zkrácení doby ve výkrmně, protože tato praxe rovněž přírodu napodobuje. Doplňky stravy na živočišné bázi nahrazují hmyz, který skot požírá na louce. Vypuknutí svědivky a nemoci šílených krav jsou nejpravděpodobněji způsobeny neurotoxickými pesticidy a přetížením toxickými minerály, a to spíš než začleněním živočišných částí do krmení –  praxí, která se zaváděla skoro před 100 lety. Když se zakáže krmivo s živočišnými částmi, používá se sójová mouka jako méněcenná náhražka. (Skutečně – kulhavka se tu a tam objevila i po zákazu používání masokostní moučky, pozn. překl.).
     Jiná dobrá volba ohledně masa spadá na bizona a divokou zvěřinu, jako je srnčí a antilopí maso a také divoké ptactvo, jako je kachna, bažant a divoký krocan. Jsou na živiny bohaté a obohacují jídelníček.

     Naučte se jíst orgány suchozemských zvířat stejně tak jako maso ze svaloviny- tradiční národy studované dr. Priceem si konzistentně cenily orgánové maso pro jeho zdraví přínosné vlastnosti.

Moz-screenshot-12

(ražničí s játry, cibulí a slaninou)

     Vajíčka od slepic z volného výběhu jsou k dostání v mnoha obchodech se zdravou výživou. Obsahují nejúplnější, výživnou a ekonomickou formu dostupných živočišných bílkovin a jsou ceněny tradičními kulturami po celém světě.

Moz-screenshot-3

(jarní volská oka se vzduchovou bublinou mezi nimi)

     Zavěďte si zvyk a jezte ryby, především ryby z chladných hlubokých moří co nejčastěji. Mají hodně omega-3 masných kyselin, v tucích rozpustné vitamíny a mnoho důležitých minerálů včetně jódu, selénia a magnézia. Dr. Price žasl, když zjistil, že původní vnitrozemní národy se velice snažily opatřit si jídlo z moře (V Peru šli i muži kmene i stovku km, aby přinesli jídlo těhotným ženám, pozn. překl.). Nicméně nedoporučujeme ryby z rybích farem- které často dostávají antibiotika, nevhodnou stravu, jako je sójová mouka- stejně tak mrchožroutské typy ryb, jako je kapr a sumec, které v testech vykazují vysoké hladiny polychlorovaných bifenylů a jiných kontaminantů.
     Dva typy masa si žádají další diskusi- vepřové a korýši. Vyšetřování účinků konzumace vepřového na krevní chemii odhalilo vážné změny do několika hodin po snězení vepřového. (Výzkumy dr. Beverly Rubikové prokázaly, že nedochází ke změně krevního obrazu po konzumaci vepřového, které bylo tradičně marinováno  v soli či kyselém prostředí tak, jak to činili i naši předci, kteří neměli mražáky,čtětě více na tomto blogu česky Vepřové dilema, více i anglicky na: http://www.westonaprice.org/cardiovascular-disease/how-does-pork-prepared-in-various-ways-affect-the-blood, pozn. překl)

Moz-screenshot-7

(guláš z vepřového…)

Použité vepřové bylo v biokvalitě, bez trichinózy (onemocnění parazitujícím červem vznikající požitím nakaženého a tepelně nedostatečně zpracovaného masa, obv. vepřového, pozn. překl.), takže změny, k nimž v krvi došlo, byly kvůli jinému faktoru, možná bílkovině, která je specifická u vepřového.

Moz-screenshot-10

(vepřová “svíčková” na smetaně s paprikou a jáhly)

V laboratoři je vepřové jedním z nejlepších médií pro živení růstu rakovinných buněk. Zákaz vepřového, jaký se nachází v Bibli a v Koránu tak může pocházet z něčeho jiného než obavy z kontaminace parazity. Nicméně je fér podotknout, že spousta skupin známých svou dlouhověkostí, jako obyvatelé sovětské Gruzie a Okinawy mají ve svém jídelníčku denně vepřové maso a sádlo. Sádlo je vynikající zdroj vitamínu D. (Jistě mají biblické rozpaky nad vepři co do činění se způsobem obživy prasete: žere, co najde, i hlínu, plesnivé brambory, prase či svině není tedy obrazně řečeno “čisté”, jako jiná čistě býložravá zvířata, ale v českých zemích má jeho konzumace tradici, o čemž svědčí už jen místní názvy- napadá mě Svinov, příp. sousední polské Svinoústí apod., pozn. překl.).

Moz-screenshot-2

(domácí vepřové, k němuž se pak na talíř přidají brambory a dušené kopřivy…je či není zdravé? Viz článek Vepřové dilema)

     Korýši, jako jsou hřebenatky, škeble, slávky jedlé, ústřice, krevety, krabi a humři byli nesmírně ceněni tradičními národy. Jsou bohatými zdroji v tucích rozpustných živin, především vitamínu D.  Měly by se konzumovat co nejčerstvější a v sezoně, jelikož snadno podléhají zkáze. Někteří lidé jsou na měkkýše silně alergičtí a měli by se jim vyhnout úplně.
     Ryby oceánů, které obsahují rtuť, obsahují rovněž látky zvané alkylglyceroly, které rtuť odvádějí z těla, ale organicky vázaná rtuť v rybách z průmyslově znečištěných vod je jedovatá a již způsobila znetvoření a mentální poruchy u dětí japonských žen, které snědly ryby kontaminované rtutí u zálivu Minabata.****** Obdobná kontaminace otrávila domorodce blízko Hudsonského zálivu v Kanadě.
     Výzkumy naznačují, že druhy masa připravovaného za vysokých teplot obsahují zvýšené množství karcinogenů. Maso by se mělo jíst syrové, nedovařené, dušené ve vodě nebo vývaru. Vyhněte se průmyslově zpracovaným druhům masa, jako jsou salámy, lančmíty a slanina, které se konzervují dusitany, dusičnany a jinými běžnými konzervanty masa. Jsou potenciálními karcinogeny, které se dávají do souvislosti s rakovinou jícnu, žaludku, tlustého střeva, močového měchýře a plic. Salámy byly tradičně zdravým výrobkem s vysokým obsahem tuku,  obsahovaly na živiny bohaté maso orgánů a byly  nakládány pomocí mléčného kvašení – postupu, který ve skutečnosti zvyšuje množství živin, zatímco slanina byla uchovávána v soli a uzena. Tyto chutné staromódní produkty se na trh vrátí s poptávkou zákazníků.
     Na dřevěném uhlí grilovaná masa a uzené potraviny obsahují chemikálie zvané polycyklické aromatické hydrokarbony (PAH), které se používají k vyvolání rakoviny u laboratorních zvířat, přesto naši předkové jedli velké množství uzeného masa a ryb, aniž by trpěli vysokým výskytem rakoviny. (Četla jsem, že vědci s definitivní platností došli k závěru, že rakovina je civilizační nemoc a před více než 300 lety nebyla- přesto se jedlo maso a živoč. tuky, pozn. překl.). Pravděpodobně jsou v tradičním jídelníčku činitelé, kteří nás před těmito karcinogeny chránili. Modernímu člověku je radno jíst uzené a na rožni opékané (barbecue) maso střídmě. (Asi hodně vitamínu C- zelí, nať petržele, rakytník, citrón apod., ale vůbec o uzení panuje spousta mýtů, věc lze dělat zdravěji ve studeném kouři, zajímavý článek je na web. str. biofarmy Sasov: http://biofarma.cz/cz/vyzkum-clanky-publikace/myty-o-uzeninach, pozn. překl.).     

Postranní sloupek z knihy Nourishing Traditions, str. 354:

Stalo se zvykem nazývat lidi na striktní dietě vegany a ostatní lakto-vegetariány, aby se rozlišila “striktní” vegetariánská strava od lehčího režimu dovolujícímu mléčné produkty…vegani vážně riskují nemoci z nedostatku kvůli u vegetariánské stravy obtížnému dodávání všech nezbytných látek, jaké si lidské tělo neumí pro sebe syntetizovat. Vitamín B12 je jednou z nich a vegáni jsou často chudokrevní….Dalšími látkami jsou esenciální aminokyseliny, z nichž některé nejsou ve velkém množství mezi rostlinnými bílkovinami z ořechů a luštěnin. Vegani mohou trpět druhem kwashiorkoru (podvýživa) vznikajícímu ne z velkého nedostatku bílkovin, ale z nedostatku některých esenciálních panelů na jejich stavbu. Terence McLaughlin A Diet of Tripe

Postranní sloupek z knihy Nourishing Traditions, str. 505:

Živočišné bílkoviny (maso, ryby, mléčné produkty, vajíčka), zdá se, představují mnoho nedostatků….Proč tedy nenahradit živočišné bílkoviny rostlinnými bílkovinami? Nacházejí se v obilí, zelenině, olejnatém ovoci a především v luštěninách. Nejsou ale tak dobře vyrovnané jako živočišné bílkoviny. Správnou kombinací obilí s luštěninami člověk může celkovou kvalitu bílkovin z rostlinných zdrojů vylepšit. Jenomže mnoho lidí vstřebává rostlinné bílkoviny hůře než živočišné bílkoviny. Toto vede k závěru zdravého selského, který se nachází obecně v knížkách o stravě a zdraví, že polovina našich bílkovin by měla být živočišného původu a polovina bílkovinrostlinného. Toto pravidlo ale nemá ve skutečnosti žádný vědecký základ, jelikož je nutné jíst pouze malé množství živočišných bílkovin, aby pomohly s asimilací rostlinných bílkovin. Tradice a věda se v tom tentokráte vzájemně potvrzují. Tradice: francouzský pot au feu (hovězí bujón s chlebem), italské těstoviny s Parmezánem, španělská paella, marocký kuskus, Indické thali, japonská ryba s rýži-vždy živočišný produkt, ať už maso, ryba nebo mléčný výrobek se tradičně jedly ve velmi malém množství.

Z hospodárné nutnosti? Snad….Také ale možná díky intuici předků. Jelikož výzkum na zvířatech potvrdil moudrost těchto praktik. V jednom z těchto výzkumů provedeného v Latinské Americe se krysám dala směs kukuřice a fazolí v různých poměrech, ony potraviny, které tvoří základ stravy velké části obyvatelstva. A už byly tyto potraviny podávány v jakémkoliv poměru, růst krys nebyl dostatečný, třebaže teoreticky množství bílkovin bylo odpovídající. Naopak stačilo, když se přidala jen 2 % ryb ke směsi fazolí a kukuřice, aby rychlost růstu zvířat povážlivě stoupla (o 70 % až 120 %podle poměrů těchto dvou hlavních složek).

Malý doplněk z ryb nemůže sám o sobě objasnit tyto znamenité výsledky. Nepochybně má přidání živočišných bílkovin synergický účinek na asimilaci rostlinných bílkovin. Množství ryb, které se dalo krysám, odpovídalo 30 gramům na člověka-jenom jediná sardinka!-jako jediných živočišných bílkovin na celý den. Další zajímavý poznatek: Kombinace kukuřice a ryb (bez fazolí) nikdy nedala tak dobré výsledky, ať už bylo množství ryb jakékoliv, jako trilogie fazolí, kukuřice a ryb. Claude Aubert Dis-Moi Comment Tu Cuisines

   

! Pokud se Vám zalíbí články či přeložené kapitoly z knihy Vyživující tradice na tomto blogu, velice mně to potěší. Prosím  pouze z nich případně na své stránky citujte,  nevytrhujte je z kontextu tohoto blogu. Nekopírujte  celé kapitoly bez mého vědomí či  alespoň bez odkazu na mé stránky. Text totiž může stále podléhat změnám či redakčním úpravám a na překlady z knížky Vyživující tradice si navíc nárokuji překladatelská práva, takže nelze než jen citovat v rozumné délce a s uvedením zdroje.!

———————————–
*Z mně dostupných informací, tomu tak opravdu je, přestože se někdy jako zdroj vit. A ne zcela přesně uvádějí některé potraviny rostlinného původu- v nichž je však provitamin A, z něhož si naše tělo, pokud má dostatek tuků v potravě, musí teprve vit. A vytvořit, ale u dětí a u starších lidí třeba s oslabenou štítnou žlázou je to však náročnější a tedy rizikovější spoléhat se pouze na rostlinný provitamín A a ne i máslo. Pozn. překl.
**Konkrétně má autorka na mysli tzv. PEC, Pes equinovarus congenitus  (angl. clubfoot), jde  nejčastěji o nepolohovou vrozenou vadu nohy. Mezi slavné osobnosti s touto vadou patřil např. římský císař Claudius, anglický básník George Gordon Byron (pozn. překl.)
*** hydrogenované znamená částečně stužené, přičemž do nedávné  minulosti při tomto průmyslovém procesu vznikaly trans- masné kyseliny jako vedleší produkt, a právě ty byly rakovinotvorné. Pozn. překl.
****karnitin se prodává v určité formě jako doplněk stravy (L-karnitin), podobně L-tryptofan je doplňkem stravy jako přirozené antidepresivum, protože údajně zvyšuje hladiny serotoninu (pozn. překl.)
***** Zajímavé je, že i paní Maria Thunová ve své knize Zahrada podle kosmických rytmů píše v kapitole o vegetariánském kompostu v podstatě o tom, že bez humusu z hnoje  zvířat (plus remineralizace) se kvalita půda nezlepší: “Negativně je však třeba zhodnotit to, že rostliny pěstované jen s vegetariánským kompostem ztrácely v průběhu let stále víc a víc svou schopnost utvářet sklizňové plody, například květák a salát.” str. 42-43. Zde pak přichází k úvahu i kvalitně zkomostovaný “odpad” lidského matebolismu, k čemuž se naše společnost musí teprve pomaličku desenzibilizovat.
     Kolega sekáč z Anglie Simon Fairlie (prodává totiž i kosy jako my) je autorem knihy Maso: blahodárná extravagance, kde dokazuje, že chov zvířat a produkce masa, je-li to děláno správně a uváženě, nemusí být vůbec neekologické, ba naopak. Sama jsem ale jeho knihu ještě nečetla: “Simon Fairlie…otřásá konsensem o tom, že bychom se měli vyhnout konzumaci jakéhokoliv masa, nebo nechovat žádná zvířata, abychom zachránili planetu .” The Daily Telegraph (pozn. překl.).
     Také jsem si kdysi myslela, že chov krávy je neekologický a že je kráva těžké zvíře, co mi jen vše podupe, až jsem si přečetla kapitolu Posvátná kráva v knize Zahrada jako mikrokosmos, krávu ve svých očích rehabilitovala a bylo rozhodnuto- pořídili jsme si březí kravku “džerzejku” jménem Terezka. Dává nám kromě mléka, másla a smetany úžasný hnůj a bioteplo do chléva přes zimu pro slepice. Pozn. překl.
****** Jde o případ, kdy do vod zálivu Minamata v prefektuře Kumamoto v Japonsku (ostrov Kjúšú) místní chemička vypouštěla desítky let methyl rtuť , která kontaminovala místní ryby, po mnoho let se rodily děti, psi atd. s ošklivými deformacemi, vláda dlouho na situaci nereagovala až do roku 1956. Chemička musela vyplatit obětem finanční odškodnění a moře vyčistit. Zemřelo přes 1000 lidí, ale tísíce byly nějak postiženy. Otrava rtutí se pak začala nazývat minamatský syndrom (neurologický), pozn. překl.

All original content on these pages is fingerprinted and certified by Digiprove