Kvě 232012
 

Ghí podporuje imunitu, dlouhověkost a chrání před nemocemi,“ řekl Bhavaprakaš. Považuje se za elixír a prostředek k regeneraci organismu…Ghí nežlukne, může se používat místo olejů. Je snadno stravitelné a podporuje vstřebávání živin. Vhodné pro všechny konstituce…Ghí čistí kanálky v těle a posiluje mozek, odstraňuje jedy, je to afrodiziakum, podporuje vláčnou a lesklou pokožku. (MUDr. David Frej: Ájurvéda, Eminent, 2007, str. 108)

Přepuštěné máslo, cedím ho alespoň přes kovový cedníček, ještě horké zavíčkuju a obrátím víčkem dolů, ghí se tak zakonzervuje samo a vydrží sto let…

Ghí je tradiční potravinou v Indii, ale i u nás (přepuštěné máslo)…Je stabilní a vhodné k tepelné úpravě potravin. Pokud se krávy živí trávou, pravděpodobně takové přepuštěné máslo obsahuje relativně hodně vitamínu A (v létě je ho díky syté žluté barvě očividně více), pokud je kráva na sluníčku venku, tak obsahuje hodně vitamínu D a díky čerstvé trávě i vitamín K2 (který vede vápník tam, kam v těle patří). Velmi záležití na tom, co kráva žere…Ve filmu Jíst, meditovat, milovat (Eat Pray Love) s Julii Roberts jsem zahlédla indickou krávu, která se „pásla“ na odpadcích v chudinské čtvrti, její máslo by asi nedosahovalo kvalit „másla z krmení trávou“.

Pomalý elektrický kameninový hrnec

Vyzkoušela jsem mimochodem jiný a  ještě šetrnější způsob, jak přepouštět máslo, navíc určený pro líné (nebo spíše zaneprázdněné) hospodyně. Použila jsem oblíbený pomalý elektrický kameninový hrnec (jindy používaný na poctivé masokostní vývary, tedy tradiční iontové tekutiny) . Vložila jsem do něho máslo a na několik hodin zapnula – máslo se rozpustilo, nečistoty (babička říkávala cmer) ze zbylých kapek podmáslí v másle se usadily na dně. Poté jsem horkou tekutinu přecedila na minicedníku do sklenice s víčkem twist.

Muška ušlapuje…

Dorotka(1 rok a 10. měs.) si řvaním vydupala hrábě, a tak využíváme i dětskou pracovní sílu…

Začali jsme jinak před pár dny s první sečí trávy na seno, to znamená že chci-li dělat třeba to přepuštěné máslo, před pátou hodinou dám do kameňáku to čerstvé máslo, a jdu s Neilem, někdy dokonce i dětmi (co jen zkoumají rostliny a brouky), kosit louky a nemusím se starat, že se mi máslo přepálí. Když začne ráno svítat, vnímám ten magický moment, kdy ptáci nejintenzivněji zpívají, totéž se pak opakuje, než slunce večer zapadne – také si ještě hodně zapějí, také kuřátka mají období pípání, někdy spí. Je škoda si takové chvíle, kdy venku ptáci silně zpívají, nechat ujít a celý život tyto momenty prospat.

Pokud Ferda nehrabe, tak hledá na mezích poklady (sojčí pírka, staré spadlé hnízdo, šišky, divokou cibulovou trávu…)

Rozhazování pokosené trávy

Kosení jde stále snáz a snáz, kosa kratší než 90 cm by nám byla na našich rovných loukách zbytečně krátká – Neil aktualizoval délku své čepele dokonce na cimburovskou 95 cm. Občas jen ušetřím  ostrůvek bylinek…Z takového prvního sena sečeného kolem poloviny května, čemuž nám letošní počasí přeje, bude i v zimě velmi dobré máslo a ghí.

 

 

Kravičky bláznivé, aneb letos poprvé na pampeliškové pastvě (1. máj 2012) + video

 Z našeho statku  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Kravičky bláznivé, aneb letos poprvé na pampeliškové pastvě (1. máj 2012) + video
Kvě 092012
 

 

„Jako jest nejlepší mléko z  letního krmení krav čerstvou pící, tak je máslo v létě hodnotnější, protože je bohatší na vitamíny, jež jsou nadto provázeny pěknou jeho žlutou barvou. Hospodyně asi vypozorovaly, že žluté máslo je chutnější a tedy i na trhu hledanější, a proto zimní bledé máslo přibarvovaly šťávou ze syrové mrkve, nakapanou ještě do smetany…hotové ještě v několikeré vodě vytlučené máslo se  upravovalo do různých forem…na Skutečsku se máslo zase vyválelo v placku a stočilo, takto „rolované“ se pak na trhu nejdráže platilo…Máslo je totiž nejhodnotnější tuk ze všech.“ (M. Úlehlová-Tilschová: Česká strava lidová, str. 200-202)

Samozřejmě, že provitamín A z mrkvové šťávy, který naše tělo neumí zrovna efektivně na vitamín A přeměňovat a dle Sally Fallonové obzvlášť malé děti a staří lidé či lidé s oslabenou šítnou žlázou,  není stejně cenný jako vitamín A. Před několika lety jsem doma měla máslo z Polska, kde bylo na obalu uvedeno barvení  mrkvou…

Neil nazval v angličtině naše následující video Bláznivé krávy, které si „šlehnou“ trávy a plevele. Ony totiž po jarní čerstvé trávě velmi baží. Natočili jsme moment, kdy jsou krávy po delší době zase vypuštěny na pastvinu, kterou jsme nechali pořádně narůst, aby ji nezačaly spásat předčasně (příliš krátkou trávu) a oslabovat ji a tím dávat šanci jen určitým plevelům. Nejprve krávy běží do ohrady (kráva a její jalovice), poté až se trošku zklidní, dál na pampeliškovou pastvinu. Chvílemi nechal Neil video zrychlit. Vidět je později možno i záběr na býčka Ivánka na vodítku s Parelliho ohlávkou, horsemanship funguje i na krávy.

 

Odkvetajici pampelisky na louce v Mladocove

Povídá se, že býci mléčných plemen jsou nebezpečnější, nevím to zcela jistě, ale jedno možné vysvětlení je to, že tito býčci byli dříve než masná plemena od matky odstaveni, a tedy i od jejího úkolu ho „zestádnit“ (socializovat). Je vidět, že si Neil snaží obhájit svůj „osobní prostor“, nepustit do něho býka (který je spíš drzý než přátelský tím, že chce občas blíž k Neilovi), aby na něho nezačal zkoušet svou hru na dominanci, kterou pak chvílemi hraje se svou matkou (kterou chce trkat), Neil jí v těch chvílích trochu pomáhá, aby býček nezjistil, že je už skoro silnější než ona. Pokud by tuto hru chtěl hrát s člověkem, ten by neměl proti býkovi šanci mu ukázat, že je šéfem stáda. Pokud by byl býček od mala na venku s přirozeně různě starými krávami či býky, především matkou, brzy by se nejspíš ukáznil a respektoval pravidla chování.

Jasmina

Pokud však na omezený prostor naženeme stejně staré mladé býčky, je mezi nimi větší konkurence, větší touha po srovnávání sil, víc třenic než touhy po učení se jeden od druhého a po spolupráci a pro jednu jedinou krávu ve stádě je pak obtížné problematické jedince „socializovat“. (Zkrátka jako tomu může být ve škole.)

OPRAVDOVÉ MLÉKO Z TRÁVY: Jarní sladká smetana z mléka krávy Jersey se usadila nahoře

Slepice proti slepotě, aneb pocta slepicím

 Z našeho statku  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Slepice proti slepotě, aneb pocta slepicím
Kvě 082012
 

Slepice snad opravdu pochází od slova slepý, protože za šera nevidí, za to vajíčka mohou zlepšit zrak lidem, kterým se zhoršuje. Obsahují totiž vitamín A a spoustu bílkovin, třeba těch, které na sebe vážou síru, což třeba neobsahuje sója a doplňovat je z obilovin nemusí být pro ty nejmenší nejlepší.

Copak jsi jedla?

Už nepočítám ty syrové žloutky, které jsem letos dala sobě a své rodině. 

Jsou čerstvé s trochou soli, nebo troškou medu a skořice. Bílek syrový nejíme (viz článek o vejcích). A hlavně jsou od slepic, které jsou od pohledu zdravé, mají lesklé husté peří. Přes den jedí nějaké zbytky třeba na kompostu, pijou syrovátku,  či vyzobávají hmyz, kterého je díky výkalům krávy více (zajímavá je tedy symbióza dobytka se slepicemi). V poledne se schovávají ve stodole. Těsně před tím, než jdou na kutě, honem honem všechny najednou se začnou pást na trávě jako o závod. Mám všude možně vysázené bylinky, květiny, keře, ale zdá se, že je nezajímají. Mají dost místa na statku, chodí většinou „v partě“ po teritoriu o rozměru zhruba půl hektaru, dále si už netroufnou. Jde o směs konvenčních slepic těžších, vlašek (lehkých a shánčlivých) a zlaté české kropenky.

Potkali se dva na jednom statku a nelíbili se sobě...

Z jedné „bílé slepice“ se vyvinul kohout. Přestože je větší než jeho starší kolega s chromou nožkou ( asi po boji s kunou…?), není ještě šéfem, velice snadno se nechá zastrašit. Asi protože mají hodně slepic a velký pozemek na vandrování, nedošlo mezi nimi k žádnému vážnému konfliktu. Tomu staršímu jsem chtěla dopřát ještě jednu sezónu šťastného života na pastvě, než z něho i s pařáty bude silná polévka (proti osteoporóze a celulitidě) a z per ozdoba pro děti na hraní. Nejvíce minerálů z kostí, ale i z bylinek je prý možné dostat díky mírné kyselosti, proto se má do vývarů dávat trochu octa (nějakého přírodního), aby se ty iony minerálů do vývarů dostaly a z vývaru se stal iontový nápoj, nebo bylinky přímo v octu nakládat a tím octem si dochucovat jídlo (viz třeba estragon, tedy ten francouzský, co by mi přes zimu na rozdíl od ruského na venku vymrzl).

Estragon v květináči, jehož lístky dodávají výbornou chuť octu...

 

Kuřátka (ty pípající chlupaté kuličky, před vyklubáním dokonce pípající vajíčka) si líhneme v malém inkubátoru, poté je máme pod červeným světlem, pokud se omylem nevykoupají ve vodě (a neonemocní), přežijí své dětství na šrotu, sekaných kopřivách a trávě a másle. (Pokud jsou na denním světle, mají vitamín D, pokud ne, mají ho z másla,  pokud jedí zelené, mají vitamín K1, takže jim nepřidávám do vody žádné vitamíny). Kohoutky později případně sníme, jejich maso je velmi chutné – takové tmavší jako zvěřina (bažant), protože rostou dlouho a převážně jen z trávy a hmyzu. Pokud je moc libové jako králík, podávám ho se smetanovou omáčkou. Však třeba aborodžinci v Autrálií prý obcházeli kvetoucí keře či keře již s bobulemi, které nejedli, protože je raději nechali pro určitá zvířata, aby se na bobulích vypásla. Pokud by ulovili příliš libového klokana, tak by ho nejedli. Kdo ví, možná že i lovecká sezóna u nás začíná až pozdě na podzim i proto, protože je zvíře před zimou po sezóně zelené trávy nejtučnější.

Na dvoře to mezi dětmi krákoře...

 

Okénko do kuchyně v zimě…

 Z knihy Výživující tradice, Z našeho statku  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Okénko do kuchyně v zimě…
Kvě 032012
 

„Myslím, že mám na tomhle světě nejraději kuchyně. Kdekoliv, jakékoliv, je-li to kuchyně a dá-li se v ní vařit jsem spokojená. Pokud je k tomu ještě funkční a často používaná, tím lépe. Visí v ní pár suchých utěrek a dlaždičky se bíle lesknou.
Nemohu si pomoci, miluji i ty hrozně špinavé kuchyně. Jsou veliké, po podlaze se tam válejí odkrojky zeleniny, že je z nich celý spodek pantoflí celý černý. Tyčí se v nich ohromná lednice naplněná řadami potravin, s nimiž by se dala lehcep řežít dlouhá zima, a o její kovové dveře se mohu klidně opřít. A zvednu-li oči od mastnotou postříkaného sporáku a od nože, jehož se chytá rez, vidím za oknem smutně zářit hvězdy…“
Banana Jošimoto: Kuchyně (Brody)

Neil zaříkává: satira

 Z našeho statku  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Neil zaříkává: satira
Dub 032012
 

Neil si právě nasadil loveckou vestu a austrálský kovbojský klobouk...

V krátkém videu níže je možno shlédnout určitou spontánně vytvořenou parodii či spíše satiru na zaříkávače koní (ale i lidí), kteří mají kolem sebe ať už úmyslně či nevědomě auru někoho, kdo ví a ví toho víc než vy, ale nepoví, nemá v úmyslu demystifikovat své umění a odhalit všechny strategie a psychologické postupy v přístupu v práci s koněm.. A tak hned úvodu mi Neil sděluje svůj úmysl, že v šotu „ukáže“, jak se to s koňmi dělá, pak ale „kulhá“..to ho snad napadlo poté, co americký horseman Pat Parelli vysvětlil, že používá kulhání či chůzi a la Charles Chaplin pro přilákání zvířete k sobě (kulhající člověk připomíná totiž zraněné zvíře, kterého kůň nepociťuje jako hrozbu). Nakonec se nechá zaříkávač Neil nemotora „kopnout“ el. ohradníkem (proud byl ale vypnutý) a pak koně Noukiho „zaříkává“ abrakadabra redikulus espeliamas. Nakonec zmizí sám.
Níže je již serioznější video z tréninku našeho Alfa koně Noukiho, kterému se moc nelíbí, že Neil chce být jeho šéfem, je tam moment, kdy Nouki nevydrží jeho tlak, je to pro něho moc stresující – při změně směru při hře na kruh (která není pouhým lonžováním, při němž nevíme, zda je kůň v pravé či levé hemisféře- tedy zda myslí, zda je bezpečný, lonžováním, při němž bohužel můžeme zapomínat na přátelskou hru.) Omluva, že je tam slyšet převážně angličtina a možná hlouposti…

Bře 232012
 

„Kráva je primární producentkou bohatství. Dokáže podržet rodinu. Nejen že přeměňuje trávu na mléko v množství, které stačí na nakrmení rodiny, ale dodává mléko navíc na prodej a přispívá každým rokem telátkem na chov či na vykrmení.  Vedlejší produkty z výroby sýra (syrovátka) a z másla (podmáslí) vydržují jedno či dvě prasata.  Její hnůj zlepšuje pastvinu a když je zaryt do zahrady, vede k takovému růstu rostlin, který nemůže být překonán žádným jiným prostředkem.  Rodina, která se dobře o svou krávu stará, je bohatá.
Skot je původním kapitálem na burze. Vlastnění skotu bylo vždy známkou bohatství. A to nejen proto, že kráva je prvotním producentem bohatství a že přidává  trávě značně na ceně. Je to také tím, že ve smyslu ”co bylo první –  kuře, nebo vejce?”pouze ty rodiny, v nichž vládne vytrvalý duch spolupráce, jsou schopny si krávu držet, nemluvě o budování stáda. Ke svému přežití potřebují krávy  lidi
.“ Joann S. Grohman: Keeping Family Cow (Chov rodinné krávy) s. 4)

http://www.ciwf.org.uk/farm_animals/cows/dairy_cows/dancing_cows.aspx

Maslobojka z Kyjeva na slivy je:

a) Jméno ukrajinské brigádnice na sbírání švestek

b) Speciální mixér na míchání másla se švestkami

c) Máselnice na sladkou smetanu vyrobená na Ukrajině

Odpověď je dále v textu.

Chov rodinné krávy se může zdát někomu jako anachronismus, ale nám dělá radost a přináší velký užitek, za který jsme vděční. Napadá mě, že by se neměly hledat náhražky „mléka“, ale zkusit nejprve hledat či produkovat spíše opravdové přirozené mléko od krávy, co žere trávu a v zimě seno a trochu řípy.  Totiž v oblasti potravin vidím asi 2 druhy náhražek, které bývají ovšem jen dvě strany stejné mince: 1) Náhražka nekvalitní za něco kvalitního (tzv. šizení) a 2) Náhražka domněle kvalitní (moderní sójové výrobky dle nadace WAPF údajně přispívající fytoestrogeny třeba k předčasné pubertě dívek) za něco nekvalitního (mléko). http://dolezite.sk/Potraviny_as_232.html

 

     MáselniceSnažíme se jinak zefektivnit domácí zpracování mléka.  Doposud jsme používali na tvorbu másla obyčejný mixér, ale ten se hodí spíše na menší množství smetany, u nás „túroval“ jeho motor a zpracovat několik litrů  smetany mu trvalo dlouho. A tak jsem se po dlouhém brouzdání na internetu obrátila  „k východu“ a nakonec našla agropodnik v Kyjevě, který byl ochoten mi poslat el. máselnici, které se říká v ruštině maslobojka.  Další jejich slovo, které jsem shledala zajímavým,  jsou slivy. Kdepak – slivy nejsou česky slivky, ale smetana (od slévat). www.impuls-agro.com

Každopádně se ukázalo, že jde o slušný podnik – po zaplacení mi ji skutečně poslali, platila jsem službou Western Union, kterou mi poradili (že ji využívají  k posílání peněz ukrajinští pracovníci u nás). Máselnice šetří čas i uši: je určená pro domácí podmínky, 9 l, 2 náhradní kotouče s lopatkami, tichý chod – totiž ona „bezšumná rabota“ není hlasitější než třeba pračka, nádoba – gastro polykarbon, celá máselnice – 95 EUR plus poštovné a dovozní daň (kolem 800,-), pouze 30 minut a máslo je hotovo! 

Dále se snažím lépe uchovávat přečištěné máslo a zavařovat ho vždy do zavařovacích sklenic. Stejně tak to dělám i se sádlem. Stačí ho v hrnci rozehřát a jen nalít horké do sklenic rozmístěných na starším ručníku,  sklenice pak víčkem twist ihned dobře zavřít a převrátit dnem nahoru. Po vychladnutí odnáším do temné spíže.

Ghí či sádlo je tak zavařeno, k otevření takové sklenice pak akorát  potřebuju obvykle mužskou ruku. 

 

 

KAMENNÝ ŘÁD – NA POŠTŮLKOVSKÉM GRUNTĚ

Matka Poštůlková

http://www.youtube.com/watch?v=D4YuVi5gqd0

Dny se sice již prodlužují, ale měla bych ještě i jeden typ na tv. seriál, který je dostupný na kanále YouTube. Je  ČB , z roku 1975, natočila ho ostravská televize a kromě Svatopluka Matyáše, Evy Hudečkové a Topfera v něm hrají sice jinak ne moc známí, za to vynikající ostravští  herci. Ten seriál se jmenuje Kamenný řád, je založen na dialozích a zdá se mi naprosto vynikající. Tato rodinná „Poštulkovská“ sága, kterou točili převážně na gruntu u Mutinů  blízko Nového Jičína, se odehrává v letech 1920-pol. 2 sv. války, popisuje osudy sympatických členů rodiny: hlavou po smrti hospodáře se stává matka-  moje svým trochu zvráceným způsobem oblíbená postava, která se jen tak nevidí 🙂 (je odměřená, nesmlouvavá a zatvrzelá, túrující svůj ženský jang), dcera Maryčka má vrozenou vadu ruky a vždy má mít proto své místo (sociální jistotu) na statku… Celý příběh stojí jistě za shlédnutí nejen pro ty, které zajímají tradice (kamenný řád) a i pro rodinné terapeuty.Zajímavé je i vidět třeba jen orbu či spolupráci při používání fofru. 

Citáty:

„Řád by měl sloužit lidem a ne naopak…“ (Karolína)

Copak je něco krásnějšího, než sít a sklízet? (Cyril)

„Karolíno, ty si najdi hodného muže, který nebude bít koně“ (otec na smrtelné posteli)

„Příště nebudu mít odvahu…“ (Maryčka chtěla spáchat sebevraždu skokem do Odry). „Tu si nechej na život…“ (čeledín Jotidom)

„Maminko…, pak je tu ještě jeden pomocník.  Přislíbila jsem mu už dát celý svůj podíl, je ještě malý a umí jen křičet a čeká venku u vrat, až mu dáte své požehnání…“ (Karolína o synovci Cyrilkovi, který se narodil Maryčce a čeledínovi Jotidomovi, na jejichž svatbu zatvrzelá matka nepřišla)

Staříček byli…“ (víš, to je onikání, říkám Neilovi)

Neil: „Však jich bylo hodně…“

Asi nejlegračnější scéna je ta, kdy přijde budoucí učitel na měšťance požádat matku o ruku nejmladší Blaženky, s níž se mají rádi. Je mu zcela proti srsti představa vyjednávání o jejím věnu. Kdyby ale žádné nechtěl (což nechce, ani peřinu), matka by ho považovala za nějakého nezodpovědného blázna. A tak po dohodě s Blaženčinými sourozenci sehrají s matkou úspěšnou komedii o vyjednávání výše věna….(viz od 18. minuty)

http://www.youtube.com/watch?v=lmtV9uaKV94

Trénink koní do tahu

 Z našeho statku  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Trénink koní do tahu
Bře 042012
 

Již je málo sněhu, ale jinak lze kola sundat a vyměnit je za sáně...

Stručná rekapitulace toho, co se snaží Neil či já většinou anglicky na videích sdělit:

Absolutní základ je to, že kůň není predátor, jako pes či medvěd, ale zvíře, které kdysi lidé a jiní predátoři lovili. A proto je ideální se ke koni takto nechovat (nepoplacávat po krku).  Neil popisuje, jak postupně uvyká Noukiho na“cosi podivného“ (postroj s chomoutem a vozík), co ho může k smrti děsit zvukem či tíhou, která sníží jeho šanci na efektivní útěk před predátory, Neil se ho i Jasmínu snaží s ohromnou dávkou trpělivosti desenzibilizovat, netrestat za to, že se bojí, aby na nic nepřiměřeně nereagoval(la).

Pokud zůstane stát tam, kde má, dále na něho netlačí a „odmění“ ho tím, že mu dá pokoj a klid a ticho. Děti kolem koně začátečníka by neměly pobíhat jak smečka pejsků či vlků, jinak kůň nebude v pohodě. Pouze mírně ho Neil vystavováním oněm podivnostem „tlačí ven z jeho zony pohody“(psychoterapie před fobiemi), aby pochopil, že to, čeho se bojí (třeba i obyčejného malého šustivého sáčku, že ho asi zabije…) se není třeba bát. Neil přes něho (jí) přehazoval i velkou plachtu tak dlouho, že se ji přestali bát a obecně získali větší sebedůvěru a smělost. (Jeden pan v Anglii desenzibilizuje koně i proti barelu na silnici, který vypadne  z náklaďáku, takže jsou jeho koně úplně bomběodolní, absolutně spolehliví a 100% nepanikařiví. ) Jasmíně, která se bála vstoupit s vozíkem do úzších vrat stodoly dal Neil tolik času, kolik potřebovala, aby jimi prošla bez většího stresu a úzkostí. (Pan Parelli říká, že to nebude trvat déle než 3 dny…). Ve fázích používá Neil nejprve slovo whoa (prr) či walk on (vjo), pokud neposlechne, tak nastupují další fáze (nikdy bití, jen ji způsobí iritující nepohodu, otravování otěžemi), až ustoupí a půjde  či se zastaví, podle toho, co se po koni chce (protože pak nastává odměna v podobě „pokoje“ , kdy po ní nic Neil nechce. )

Koně trénuje, abychom na jaře mohli trošku víc pole obdělat na brambory, vždyť na svatého Řehoře, liný sedlák, co…Před jízdou kočí dělá „předletovou kontrolu pilota„, zda je kůň v pohodě a nebude panikařit.

Louky jsou ideální na trénink, vice na youtube,com ndudman8

Na zimní okno dýchnout a nakouknout

 Z našeho statku  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Na zimní okno dýchnout a nakouknout
Úno 042012
 

…na to, co se v zimě děje na statku. To by znamenalo příliš toho hlavně po ránu neuvidět, protože vnější okna nám mráz pomaloval  mrazivými květy, které vypadají jako mořské korály. Teploty v posledních dnech skutečně klesly k – 20 st. C.

Dnes ráno -17,5 st. C (display Smart Weather- muži rádi mají vše pod kontrolou, a tak máme  minimeteorologickou stanici na střeše stodoly  proto, abychom věděli, odkud na nás foukne a kolik ml srážek na nás spadne, až vyjdeme z domu ven…)

Kocouři se derou dovnitř, pes leží v kotelně a hlídá oheň…

První bude pít Nouki…

Slepice přestaly úplně snášet vajíčka. Brikety trusu z oslíka se proměnily v tvrdé oblé kameny…Až do posledka byly koně s oslíkem přes bezvětrné jasné noci venku ve výběhu, narostla jim všem hustší a delší srst.

Takto se tvářila Jasmína poté, co dostala česnek na případné (?) parazity…

Mísa plná ledu

Nejzajímavější bývá v zimě vždy jejich napájení, protože  jim musíme, jsou-li na venku nosit v kyblíkách vodu a nalévat ji do jejich velké plastové nádoby a pokud možno jen v takovém množství, kolik vypijou, jinak by to, co by nevypili,  zmrzlo a postupně by namrzaly další a další vrstvy vody a  nádoba by vypadala jako ta na dvoře, jejíž obsah dešťové vody  jsme nevylili.

Produkce mléka klesla (ale nijak dramaticky), třebaže je kráva na zimu ustájena a přímo na venku noci ani dny s koňmi teď netráví. Když jsem ze sklepa vynesla hrnec s pokladem – s námi obzvlášť ceněným letním přepuštěným a neprůmyslově vyprodukovaným máslem, abych z něho udělala kokosovo karobové bonbóny, znovu jsem se divila, že je jeho barva o tolik sytější než barva lednového ghí.

Ghí z června ’11 (vlevo) a ledna ’12 (napravo)

Slunce a čerstvá rychle rostoucí tráva na jaře a na podzim dělá z másla své.

Zimní krém na pleť: 50% extra pan. oliv.olej +letní ghí+lžička včelího vosku a pár kapek masážního oleje s arnikou zn. Weleda

Máslo (od starého plemene Jersey), a obzvlášť to letní, je moc důležitým přirozeným zdrojem vitamínů A, D a K2 (živočišný K- důležitý pro vývin obličeje dětí, kostí a zubů, na plodnost atd.), které fungují synergicky – to proto se jimi z másla člověk nemůže předávkovat. Kvalitní máselný tuk je důležitý i pro úspěšné hubnutí – je to totiž především kvalita, nikoliv kalorie, co se počítá. Mýtus ohledně počítání kalorií při hubnutí vyvrací např. i  další kniha Fallonové a Enigové, PhD s názvem Jezte tuky, zhoďte tuky (Eat fat, Lose Fat).

Švadlenka

Králíčka jsme udělali z látek a surové vlny, ofinu má z koňských žíní

 

V kuchyni v nové flanelové zástěrce

 

Taková ještě byla „zima“ na nový rok a brzy se nám a všem zvířátkům jistě zase vrátí…

Česká vyživující tradice: zabíjačka

 Z našeho statku  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Česká vyživující tradice: zabíjačka
Pro 152011
 
Unknownname

 


Náš „Pepa pig“, ale vlastně to byla Růženka

 

Česká kuchyně se může pochlubit  určitou tradicí (národní kulinářskou praxí, či kultem prasete)- národním pokladem, která je plně v souladu s poznatky zubaře dr. Pricea, který zkoumal zdraví zubů i celého těla u přírodních národů. Tito považovali živočišné potraviny a zejména živočišné tuky za naprosto nezbytné k udržení zdraví a schopnosti reprodukce. Jeden japonský bohemista mi nedávno napsal: …u zabíjačky jsem ještě nebyl. Jenom jsem to viděl ve filmě „Postřižiny“ a četl jsem to v Seifertově básni (pro děti)“. Některé vepřové výrobky jsou také tou nejpřirozenější vnitřní kosmetikou- prevencí vrásek a celulitidy (tlačenka s rosolem, kostní vývary či škvarky s kůží. Na pleť „pleť“).
     Všimla jsem si, že i když méně lidí si doma prasátko chová, stále se dělají zabíjačky třeba z koupeného a již vypaseného prasete, nebo dokonce se taková akce, jako je zabíjačka, pořádá místo rodinu stmelující teambuilding aktivita :-). Zdá se, že přijetí islámu a tedy konec vepřových hodů naší společností nehrozí. 
     My jsme měli prasátko relativně malé do 100 kg, přesto se nám zhodnotily naše návštěvy s krmením- vyrostlo na kvalitním šrotu, přebytků syrovátky, zkyslém podmáslí, vařených odpadních bramborách a jablkách a kopřivách a všemožných zbytcích. Náš mrazák byl už prázdný, zima na krku a tak byl čas zabíjet poprvé v životě vlastní prasátko s pomocí zkušeného mistra řezníka-souseda, od něhož jsme dospělýma očima okoukávali, co se dalo. Doma jsme pak do půlnoci věci sami dodělávali…V kuchyni a na dvorku jsme se s Neilem vydováděli při hře Na hrnce, pánve, pekáče, misky, mističky a talíře– no byl to někdy chaos a blázinec, ale již je podlaha 3 x vydrhnutá a vše uklízeno v mražáku. Zbývá nám se dopříště doučit uzení, ale to je zas již jiná věda, která bude vyžadovat také stavbu malé udírny…

Unknownname

Jitrnice dělané málem do jitra…

0unknownname

Ukaž, co máš v pusince…

0unknownname

Kváskový chléb s mletými škvarky a kvašenými pampeliškovými kořínky  

1unknownname

Pařák na brambory bych prosil…(65l i na vodu, stačí pár polínek)

2unknownname

  V tomto vozíku se vepř odvezl z chléva na místo porážky

3unknownname

Kupodivu svinka nevypadala vystresovaně, ani nekvičela, asi byla zvědavá, co bude …

4unknownname

Ferda pečuje o oheń, štípe dřevo

 


„Papuánská zabíjačka se liší od české v technických detailech. Novoguinejské prase je zabito obvykle oštěpem nebo šípem, poté jsou štětiny opáleny nad ohněm, zvíře rozporcováno, zabaleno do banánových listů společně se sladkými bramborami a rozmanitou zeleninou máčenou v kokosovém mléce, a takto vzniklé balíčky jsou naskládány do jámy vyložené horkými kameny…
jisté platby, třeba právě za nevěstu lze uskutečnit pouze ve vepřích“ V. Novotný: Papuánské (polo)pravdy (s. 47)

 

5unknownname

Krev a kroupy (příště to zkusíme s naklíčeným ječmenem)

6unknownname

První řízky

7unknownname

Játrovo-masovo-sádlová paštika

1unknownname

Sádlo s výborným antidepresivním vit. D obzvláště na zimu s krátkými dny se slabým sluncem

8unknownname

A je to za námi…

Lis 262011
 

 

[portfolio_slideshow]

Říká se „Devatero řemesel, desátá bída“, Angličané zase mají trochu posměšné přirovnání, že je někdo „Honzík všech řemesel, mistr ničeho“. Proč však muset být hned mistrem? K fungování nám může docela dobře postačit, když známe jen základy z různých řemesel – ocitáme se tak více či méně mezi nedostižným ideálem mnohonásobného mistra a všestranného „renesančního člověka“ „specialistou“ omezeným jen na jeden obor.  Statek v tomto smyslu skýtá prostor a příležitosti ke studiu.
Pokud je člověk jen „specialista“ na jednu věc, může to být totéž co „neschopa“ ve všem ostatním, nevidící souvislosti, který se raději do ničeho mimo svůj obor (někdy i z alibismu či z lenosti) nepouští. V knížce Dumbing us Down (zhruba: Ohlupují nás či Oslabování našeho ducha) o tom všem a s tim související nezdravé intelektuální závislosti píše břitkým a ironickým jazykem držitel ceny Učitel roku města i státu New York v 90. letech 20. stol. John Talor Gatto. Možná trochu necitlivě či nesmlouvavě vůči těm, kteří jsou tady a nyní závislí na pomoci: „Dobří lidé čekají na experta, aby jim řekl, co mají dělat. Těžko přeháním, když řeknu, že celá naše ekonomie závisí na této lekci, které se učíme. Představte si, co by se všechno rozpadlo, pokud by se děti ve škole neučily být závislými: sociální služby by sotva přežily- zmizely by, myslím, do nedávného historického spánku, odkud povstaly. Poradci a terapeuti by zděšením zírali, jak se zásoby duševních invalidů tenčí. Komerční zábava všeho druhu včetně televize by zmizela s tím, jak by se lidé zase naučili dělat si srandu sami. Restaurace, průmysl hotovych potravin a celá řada jiných služeb spojených s jídlem by se drasticky zmenšila, pokud by se lidé vrátili ke svému vlastnímu jídlu, než aby byli závislí na cizích lidech, kteří pro ně jídlo pěstují, sbírají, nařežou a uvaří. Mnohé z moderního práva, medicíny a inženýrství by také šlo, stejně tak oděvní byznys a školní výuka, pokud by nebyla neustále zajišťována dodávka bezmocných lidí, jaké každý rok chrlí naše školy.“ Překlad ze strany: 8-9.
Nemusíme být tedy ani specialistou, který nevidí dál než na svůj mikroskop, ani mistrem všeho, ale stačí, když budeme znát a učit se esenci věcí, základům všeho možného, a to tak dlouho, dokud budeme živi.  Začátečník ale bývá často brzy unaven- dosaženými znalostmi či dovednostmi „experta“ či „mistra světa“ – je spíš odrazen od vlastního úsilování a neudělá raději někdy ani první krůček. Začátky bývají i možná nudné (třeba u studia cizího jazyka než člověk začně číst cizí knihy) a chybí i uznání za ono dosažené málo.

 

Pěkně to ale vyjádřil horseman Pat Parelli, jehož vzdělávací program získal nedávno ocenění Nejlepší vzdělávací program amerických televizních kanálů, když řekl něco v tom smyslu, že někdo je expert na piafu, na parkury, vy buďte expertem na základy a nestyďte se za to, že jste „jenom“ odborník na základy.“ S tímto přístupem na statku, kdy se zároveň učíme, do čeho vůbec čas a energii investovat, a kde naopak ubrat, zažíváme drobné radosti. Dále už jen obrazem s doprovodným slovem:

 

Moz-screenshot

 

Náš „farrier“ nebo-li „podkovář“ Neil sice koňům ničím kopyta nepodkovává, ale musí oběma koňům a oslíkovi pravidelně strouhat kopýtka- takže je spíš kopytář, jak by asi řekl V. Vydra.

 

Moz-screenshot-2

 

S rohatými krávami mu pomáhá podkovář jednou dvakrát za rok, ale v případě koní, které vyžaduji častější péči,  bylo nejpraktičtější, aby si pořídil „nástroje“ a naučil se to sám. Koně si pochopitelně nerady nechávají zpočátku sahat na nohy, na to jsou obzvlášť nedůtkliví-  to aby mohli utéci (když rohy nemají) před medvědy, vlci smeckou a podobnými predátory, kteří by se nejprve právě do jejich noh rádi zakousli, aby nemohli utéci… Chvíli trvá než ošetřování kopyt začnou tolerovat.

 

Moz-screenshot-1

 

Moz-screenshot-3

 

Neil začal také s výrobou velkých vrat na stodolu,  čestvě zabetonované kované panty se kvůli mrazu přikryly listím, diagonálně se ještě zaplní „vrata“prkny.

 

Moz-screenshot-4

 

Rozmetadlo je ale již na zimu uklizeno ve stodole.

 

 

 

Moz-screenshot-7

 

Díky psychologii koní z Parelliho programu, nikoliv díky náhodnému štěstí na „hodné“ koně,  se nám povedlo minimalizovat riziko poškození vozíku, zranění koně i sebe a poprve zdárně zapřáhnout.
V románu Anna Karenina zapadli šlechtici v bahně a bylo třeba koně odpřahnout. Povrchní kníže Oblomskyj jen koukal pasivně na Levina, který naštěstí vše potřebné od čeledínů odkoukal. Snažíme se nebýt jako Oblomskyj, i když se ještě pořád občas stává, že jsme jako postvičky z večerníčku A je to.

 

Moz-screenshot-6

 

V případě nouze i obyčejného vypřahání nejprve odpojíme tuto karabinku …

 

 

 

Moz-screenshot-5

 

a pak tento řetěz…Při zapřahání je to naopak...

 

All original content on these pages is fingerprinted and certified by Digiprove