Mladočov

 Nezařazeno, Z našeho statku  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Mladočov
Bře 242014
 
potkanvkanalizaci

„Nejsme náhodou vedeni jen k jednomu řešení, když jich může být více? Slyšel jsem, že se pro mě chystá stavba superrychlé podzemní skluzavky…..“

V naší malinkaté vesničce, na jejíž historii mě velmi zaujalo to, že se v okrese Svitavy nejdéle bránila násilnému združstevňování, jsme před pár dny nechali uslyšet svůj hlas ohledně plánu veřejné splaškové kanalizace. I ta souvisí s našim zdravím, s životním prostředím. Pokud Vás tedy zajímá, čím na statku žijeme, zkuste jít na námi nově založené stránky. Věříme, že i jinde v naší zemi se podobné věci řeší, že permakulturisté a milovníci přírodních zahrádek budou zastávat podobné stanovisko k věci jako my.

www.mladocov.cz

RadioMladocov

Francouzské děti jedí prý všechno a jiné zprávy ze statku

 Z našeho statku  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Francouzské děti jedí prý všechno a jiné zprávy ze statku
Úno 142014
 

„Půjčovat knihy jsem si nemohla, protože moji sousedé nečetli. Čtení bylo známkou lenosti, vychloubačnosti a celkového rozpadu osobnosti. Betty McDonaldová: Vejce a já, s 199

 

Roubenka je teď dílnička truhlářská amatérská...

Roubenka na podzim jako dílnička truhlářská amatérská…, kde si hrají i děti

Je velmi brzy ráno. Dnes jsem vstávala „až“ před 5. hodinou, což je docela pozdě, protože slušná ženská je v posteli od sedmi večer do čtyř ráno, pokud nerodí nebo není mrtvá (Betty McDonaldová). Pustila jsem dovnitř i kočku Lucy, která se stala terčem útoků naší malinké, ale smělé Ronji, maličké yorkshirské teriérky, která si svou malou velikost kompenzuje zlým štěkáním a napadáním tvorů stejně velkých jako ona. Kočka ale, místo aby někam zalezla, z postele tlapičkou občas také zaútočí na Ronju, provokuje Ronju svým klidem, tu to začíná bavit čím dál víc, lítají, až se pod postelí prach vzdouvá. Kočka by nejraději hledala nějaký nedopitý hrníček čaje s mlékem. Níže na nejnovějším videu, kde Neil naklepává kosu a filmuje ho Christiane (zakladatelka rakouské kosácké asociace), se na začátku mihne neodbytná kočička a pak tam přijde od 35. minuty ona asi půlroční Ronjička, která ale od té doby stejně moc nepovyrostla, je stále tak milá.

 

Paní Sally Fallon se líbí česká obálka..., i když nerozumí ani "lick" (lízanec)

Paní Sally Fallon se líbí česká obálka…, i když nerozumí ani „lick“ (lízanec)

Jinak vstávám tak brzo, protože sedím u počítače a dodělávám korektury 700strákové Ačtyřkové knihy Vyživující tradice, ostatně myšlenky na její dokončení mě teď zatěžují nejvíc. Za několik dní ale již nebudu mít knihu pod kontrolou a mohu si jen mlít prsty, zatímco manžel Nel ji bude dál graficky upravovat. Do té doby si můžeme jen číst v časopisech zjednodušené články o zdraví a zdravých potravinách. Moje „oblíbené“ či spíš ty, na které často narážím, začínají číslovkami a mám k nim určitý odstup: 10 způsobů, jak…5 potravin, které Vám zajistí….7 tipů, jak předcházet rakovině atd.

Všimla jsem si, že když se v novinách objeví článek o tom, co a jak jíst, co radí mediálně známí odborníci na výživu, že třeba máslo jo, ale jen trošku, tak v diskusi pod článkem lidé reagují velice podráždněně, posílají tyto experty k šípku a snad by je i lynčovali jako „nepřátele lidu“ a někdy je příspěvek redakcí smazán kvůli nedodržování určitých pravidel…:-). Je mi to velice líto, ale bohužel to odráží současný stav věcí. Někdy skutečně zírám, co se považuje za „zdravou svačinku“, někdy z článků číší zcela jasně, že onen odborník (který už má patent na pravdu a hovoří bez spodního tónu pokory k možné mýlce) nevnímá rozdíl mezi nepochybně účinnou detoxifikací na rostlinné bázi (která vyléčí třeba pacienta aspoň na přechodnou dobu z rakoviny, nikoliv z jeho postojů a podvědomých programů) a vyživováním zdravého člověka, zejména rostoucího dítěte. Kritizuje lidi, kteří se rozhodli o nic se nestarat, sami se však stavějí ke stravě příliš revolučně, radikálně a nehledí aspoň trochu na tradice, které se po staletí osvědčily. Vystižně to vyjádřila jedna žena na loňské konferenci Nadace Westona A. Pricea, která řekla volně něco v tomto smyslu: 

Lidem už je špatně z toho, že je jim furt špatně(sick from being sick) a že jsou furt nemocní, a tak už nebudou naslouchat dalším a  dalším informacím, které je učiní leda ještě víc nemocnými a které dosud vedly ke zdravotní krizi, ve které jsme…pocházíme z grass roots (kořenů trávy) a jsme to my, kdo změníme planetu…“ (Srov.zde) 

Jsem  jinak knihou Vyživující tradice nesmírně nadšená, jejím obsahem, ale samozřejmě by byla škoda ji zdiskreditovat mraky překlepů či jiných formálních chyb, proto si žádá ještě nějaký čas. Co mě nikdy moc nebralo, bylo ale psaní vekých písmen – v jaždém jazyce je to jiné, v cz, ru i en a navíc se to co 20 let mění. Jsem přesvědčena, že čeština, spisovná čeština a pravopis je zbytečně uměle komplikovaný kód, který rozluští jen aktuální knihovtipníci (studenti), kteří udělají ad hoc test z češtiny a pak to zapomenou; chyby v internetových diskusích pod články mi nikdy nevadí, což když ten, co má špatný pravopis, je Čechem jen napůl, nemá češtinu tak zažitou, a přesto dělá, co může? Přesto ho další diskutéři školomecky napadají a vracejí ho do školních lavic. Pokud psaný text plní svou komunikační funkci, proč víc řešit? (Pověsit ne, pustit/ Pověsit, ne pustit.) A to patřím i já mezi lidi, co milují češtinu, zejména květnané texty, které věci vyjádřují velice přesně a jsou staršího data (19. až 1. pol. 20. stol).

Možná jste si všimli, že jsem kvůli své vytíženosti spojené s doděláváním knihy uzavřela možnosti diskutování a komentování pod články. Nestíhám totiž v klidu odpovídat na dotazy a dokonce včas reagovat i na ty milé děkovné emaily a přidávám komentáře ke komentářům. Důvodem uzavření diskuse je to, že mám potřebu do ní trochu coby majitelka blogu vstupovat (neignorovat, nevytěsňovat), ale čas chci věnovat ještě vážnějším praktickým věcem, jako je třeba ta redakce knihy a fungování vlastní domácnosti a hospodářství (nová jalovička Zdislavka se narodila naší 10leté Terezce, takže je další Jerseyka na světě!) a nenechávat cestičky nedodělávek.

Diskuse byly otevřeným mostem ke mně, a tak jsem je uzavřela, abych se mohla soustředit na to, na co potřebuji, Věřím, že každý chápe ten klid, který člověk má, když třeba není ani na Facebooku jako já (kam jen posílá soudy: like, dislike), když se soustředí jen na denní poctivou aktivitu, řeší, co bude k večeři, ne problémy světa; aniž by mysli dovolil brouzdat se obrazy a informacemi z médií, přemýšlel o nich informacích a novinkách mimoděk, aniž by to ale někam vědomě skutečně vedlo. Jen ztrácí energii a nervy…jako když jízdním kolem najede na hovno a to se rozprskává okolo. I překlad knihy Vyživující tradice potřebuje probíhat v klidu a ne v křečovité hektičnosti, úzkosti a mesiánském postoji, že musí rychle vyjít, aby spasil svět. Již přes 10 let mám u sebe malý citát, který mi dala jedna jogínka: „Chceš-li něčeho opravdu dosáhnout, musí to přijít jemně. Musí v tom být hodně úsilí a dřiny, ale bez stresu a posedlostí.“

Ztratila jsem také již vůli vysvětlovat lidem, kteří se stravují vegansky, že když napíšou nějaký komentář pod článek na těchto stránkách, že tak při vší pravděpodobností vstupují do diskuse (do které zařazuju určité látky, které se nacházejí jen v živočišných kvalitních potravinách – D, A, určité druhy omega-3 mastných kyselin, které miminka či nemocní neumějí samy vytvořit z jiných omega-3 mastných kyselin, cholesterol, který často chybí mozku těhotných, a proto jim to už dobře nemyslí atd.). V mnohém s nimi souhlasím, dokážu se, jak doufám, podívat na hodně věcí jejich pohledem, ale má to své hranice. Necloumá mnou ani agresivita a hněv na ty, co se nestravují vegánsky a jsou údajně agresivní. Myslím, že není správné nějaké netrpělivé napadání „třídních nepřátel“ a paušální kritika těch, kteří se živí jinak, zdá se mi to kontraproduktivní, protože agresivita se pouze na druhé lidi přenáší a ti budou reagovat zase jen agresivně. Navíc se nemohu ubránit pocitu, že neustálé zabývání se těmi, co jedí jinak, co kromě rostlinné stravy jedí i to maso a sýry (často jsou z nich dělání  v zápalu emocí jen masožravci), je pouhé promítání svých vlastních stínů do druhých, které přitom má takový člověk sám v sobě. Je to jako poukazování na toho, co se cpe sladkostma s bílým cukrem, které my sice nejíme, ale kdesi uvnitř sebe závidíme je tomu druhému, protože bychom si je přece jen rádi dali – jelikož máme třeba špatnou patologickou mikrofloru (která nás za cukr odmění endorfiny), jíme málo kvalitních živočišných tuků a bílkovin, celý život jsme na ně byli zvyklí atd.

Pokud však tuto zpravidla věcnou diskusi vést nechtějí a určitá fakta včetně zvířat (jež jsou součástí přírody) ze svého života vytěsňují, byla bych radši, kdyby komentáře posílali na jiné stránky, nejlépe veganské. Působí to pak totiž tak, že jsou natolik zaujati (zacyklení) jen tím svým, že už nechtěji nic slyšet a jejich komentář se stává v mých očích nikoliv přistoupením na diskusi, ale pouhou ideologickou agitací na to své a konkrétně na místě těchto stránek trolováním. Nechtějí vidět, že možná existuje Třetí cesta.

Nemám nic proti jedlým pralesům či zahradám, sama o ně usiluji, i když ne nějak otrocky -hlavně že nemám hektary nějaké monokultury ; aspoň v tropech představuje hmyz pravděpodobně onen záhadný mechanismus, který udržuje druhy stromů pouze o 1procentním zastoupení (viz texty tropického ekologa prof. Vojtěcha Novotného), to však obecně jistě neplatilo vždy a všude v měnícím se klimatu planety či aspoň klimatu na území dnešní České republiky  – pokud tedy nechci osekávat či tepat dějiny botaniky či poznatky paleobotaniky podle ideologie veganství. Vzpomeňme jen na doby poledové, kdy nejprve nikoliv řízením člověka, ale přírody přišly lesy či budiž pralesy, v nichž ale převládal přece jen jeden druh stromu, ať už to byly buky, duby atd. Snad i proto máme hezké jednoslovné názvy pro lesy dle druhu převládajícího stromu v nich: bučiny, dubina (bory), březiny, lískovny…A v nich se bude dařit víc zvířatům a lidem, kteří si je uloví, ne veganům. Osobně mi vegánské stravování jako celoživotní styl nevyhovuje a je svobodnou vůlí každého, aby žil tak, jak sám uzná za vhodné – třeba vegánsky. Problémem tedy aspoň z mé strany nejsou vyživující tradice či veganství, ale my. Tečka. 

Důležité komentáře ( a to jsou všechny) pod články na těchto stránkách ale časem vytáhnu a znovu je zveřejním, případně odpovím v rubrice „časté dotazy“. Dveře k těmto stránkám a informacím na nich ale zůstávají otevřeny k přečtení a přemýšlení vždycky i pro ty, kteří jen hledají, co by mohli vylepšit v rámci svého stávajícího stravovacího systému založeném na svém vidění světa, ale aktivně takovému hledání asi pomáhat nebudu. Dal by se jistě pro některé takové napsat i text, Jak se v rámci vyživujících tradic efektivně stravovat vegansky, ale protože by šlo jen o to, jak efektivně a co nejdéle oddalovat problémy u dospělých (o dětech nemůže být ani řeč, třebaže díky vegánství nebo pouhému džusování se dá i jen otěhotnět), neučiním tak aktivně sama, protože bych je jen tahala za nos a asi by ta ohromná spotřeba exotického kokosového či avokádového tuku, mandlových mlék z mandlového průmyslu vyšla dost neekologicky.

Díky dalším formičkám jsme se zlepšili ve výrobě čokolády.

Vánoce máme úspěšně za sebou, chvíli čekáme sníh, chvíli na jaro. Díky dalším formičkám jsme se zlepšili ve výrobě čokolády na Vánoce.

Mimochodem, když jsem četla, že dr. Price hledal na ostrovech Pacifiku vegány (skutečně upřímně doufal, že najde lidi, kteří všechny živiny získávají pouze z rostlin) a narazil nepřímo jen na kanibaly.

Kanibalství má nejspíš  skutečně logické nutriční kořeny v omezeném přístupu k živočišným produktům (dokonce i wikipedie něco v tomto smyslu uvádí), na jaké bylo tělo zvyklé – tamější kmeny vytlačily jiné dál do vnitrozemí ostrovů (dál již nešlo utéct) a nedobrovolně vegánské kmeny napadaly pak  ty, co měly přístup k mořským živočichům (škeble, ryby). Šly po  „po játrech“ nepřítele, superpotravině plné železa, cholesterolu, vitamínů B, A atd., protože byly dohnány do nehumánních podmínek, tedy pro člověka nedostačujícímu stravování. Ze zoufalých skutků z nouze se pak možná stal nehumánní návyk (pojídání i předků), pokud jim v tom nebránily filtry etických norem, za které by jinak zaplatili zdravím, zubními kazy a možná i vyhynutím jako Anasázové. Kanibalismus je jistě zajímavé téma a kdo ví, proč měla baba Jaga chuť na Honzíka s Maruškou…asi neměla moc živočišných produktů, ale možná ji jen někdo zdémonizoval jako ostatní čarodějky. U mě ale etika (nezabíjení zvířete či kuřete ve fázi žloutku) končí tam, kde začíná nějaká nerovnováha (neetika) v přírodě a hlavně nedostatky v uspokojování nutričních potřeb rodiny, zejména dětí. A v situaci sportovců, s nimiž spadlo v Andách kdysi letadlo, jsem nikdy naštěstí nebyla.

U fotky se píše zhruba toto: Proč jsou tito lidé tak zdraví? Domorodí lidé, kteří jedli tradiční potraviny, byli dokonalí po fyzické stránce, vynikající podobu obličeje a zubních oblouků a žádné zubní díry.

U fotky se píše zhruba toto: Proč jsou tito lidé tak zdraví? Domorodí lidé, kteří jedli tradiční potraviny, byli dokonalí po fyzické stránce, měli vynikající podobu obličeje a zubních oblouků a žádné zubní díry.

 

Je to jistě vždy o vnitřním postoji, s jakým přistupuju k potenciálnímu jídlu jakéhokoliv původu…už několik dní odkládám zabití kohoutka, který je trochu raněn, nejspíš po napadení lasice kolčavy, která se tu pohybuje.

Přestože se mnozí na knížku Vyživující tradice velice těšíme, znovu se musím zmínit o tom, že knihu na jednu stranu považuju za užitečnou, z určitého pohledu za životně důležitou, na druhou stranu není určena ke změně druhých s vlastní svobodnou vůlí a možností se tázat či jako metla (docela objemná) na jejich hlavu, zkrátka k nějaké agresivní agitaci.

Vždycky je toho ale hodně, co člověk může vylepšit ve svém vlastním jídelníčku a životě, čím posílí vlastní celostní integritu (mnoha druhů zdraví), která hovoří za víc než všechna slova knize Vyživující tradice. Pěkně o tom, Jak správně pomáhat hovoří MUDr. Palouček na YouTube. Pokud má někdo informace,  morální či jinou podporu od nás, ale nemá plán a čeká na stát či nějakého ministra, že mu zajistí dobré sýry od Jerseyky z pastevního chovu s dodávkou až do nejbližšího supermarketu, kde budou „v akci“ za nejlepší cenu , mrháme my svou energií tam, kde není užitečná a vítaná. Nikdo za nás zdraví nevyřeší. Dokonce si myslím, že není pak úplně fér vinit lidi z pasivity a vnitřní emigrace na zahrádky a pastviny, třebaže někomu se to tak může jevit a sám se již angažuje ve věcech veřejnějších, ale třeba sám ještě u sebe nevyřešil ony nejelementárnější věci soukromé, v nichž je zcela pasivní, jako je opatření si opravdového normálního jídla k večeři.

Půda: současná situace, kdy se na nípěstuje sója jako krmivo pro ZVÍŘATA

Půda: současná situace, kdy se na ní pěstuje sója jako krmivo pro ZVÍŘATA, zatimco zahradkar nevi, co s posekanou travou a odpojen od chovu dobytka si koupi maso v obchode z jadrneho krmiva … Musi vsak krava zrat soju, kukurici a psenici? Je to pro ni prirozene? Nerozmnozuji se ji pak v travicim traktu bakterie milujici skrob? Ktere kravy skodi planete? A jsou to kravy, nebo clovek a jeho zpusob chovu? Zmente ho!

 

Půda: domněle ekologické a logické řešení, kdy se na ní pěstuje sója jako krmivo pro ČLOVĚKA

Půda: údajně ekologické a logické řešení, kdy se na ní pěstuje sója jako krmivo pro ČLOVĚKA. Ale cim se hnoji a bude hnojit puda pro soju? A je pro nas soja to prave orechove?

Třetí cesta
Smíšené hospodářství s uzavrenym cyklem (ovoce, zelenina, slepice, kráva); Půda: tradičně zatravněná a na ní žije rozumný počet DOBYTKA v rámci řízené rotační pastvy , který živí svými kvalitními neprůmyslově zpracovanými produkty ČLOVĚKA, zlepšuje půdu i svou močí, díky níž se zlepšuje i její schopnost  retence vody, kterou nám dobytek jinak nevypije sám jako Tlustý z pohádky…Sem patří kráva, odkud ji původně sebrali a dali do velkochovu a misto ni zasadili kukurici, soju nebo solarni panely a pod ne nastrikali herbicid Roundo up…

 

P1010722_Bohuskastojici

Jsem ovlivněna knihou zubaře Pricea Výživa a fyzická degenerace a je neuvěřitelné, že i na takové pořady, jako jsou  dokumenty s paní Zdenou Mašínovou, se dívám optikou dr. Pricea. (Paní se narodila v pořadí  jako nejmladší bez velkých časových mezer po svých dvou starších bratrech a měla zdravotní problémy, nemohla chodit. Tato ortopedická vada ji již záhy možná vnitřně připravila na myšlenku či program, že možná mít děti nebude, snad i toto byl důvod, proč je nakonec neměla,

Paní Petra Procházková má nadčasově hezký obličej daný širokými dolními i horními zubními oblouky a širokými obličejovými kostmi...

Paní Petra Procházková má nadčasově hezký obličej daný širokými dolními i horními zubními oblouky a širokými obličejovými kostmi…

nejenom to, že nechtěla mít děti jenom kvůli režimu, ta myšlenka totiž, zdá se mi, padla či byla vysláná do kosmu již v dětství před 2. sv. válkou). Možná i zvýšená sebevražednost, o které psal T. G. Masaryk, třeba také souvisí i se zhoršením stravy, jaké se lidem odejitým do měst v pol. 19. století dostávalo.

Zajímavá je též fotografie v rámci aktivit Berkat na promítacím plátně chlapce z Afganistánu, který tak hladověl, až z toho oslepl. Je to zde na youtube. Chlapeček je učebnicovým příkladem dítěte s rysy degenerace kostí obličeje, dýchání ústy, nedostatku vitamínu A a tuků atd. V neposlední řadě stojí za povšimnutí, že se samotné Petře Procházkové, jejiž články o Rusku se snažím po očku sledovat, ve tváři rýsuje nadčasová krása pěkně tvarovaných zubních oblouků a širokých obličejových kostí. Zaslechla jsem v TV. pořadech, že jí jitrnice, krvavý biftek a babičku měla prý dokonce řeznici. To jistě není náhoda! Snad dnes či od jistých časů nečerpá z tučného nutričního konta, jakým byla  v dětství patrně šťastně obdarovánahttp://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10391040480-navraty-dokumentaristu/21256326371-olga-sommerova/

 

A všimněte si níže Ronyho Martona z Indonézie, jak nejen pěkně česky zpívá, ale ty zuby!!

 

Vtipná oblíbená country zpěvačka a herečka Dolly Parton (Ocelové magnolie, Od devíti do pěti, Vánoce v Kouřových horách...)

Vtipná oblíbená country zpěvačka a herečka Dolly Parton pocházející z velice skromných poměrů, hádající se v děství ne se sestrou, ale s bratrem, kdo dnes půjde do školy v lepším oblečení… (Ocelové magnolie, Od devíti do pěti, Vánoce v Kouřových horách, Haló, tady Shirlee…)

Obdivuji i figuru i tvář a zuby slavné country zpěvačky i herečky Dolly Parton, která je „hlubší“ než vypadá a jejíž rodiče byli chudými (?) rolníky bez elektřiny, ale měli krávy….

Jar. Jágr vyrostl na statku a zuby se povedly. (foto: ALEX BRANDON / AP)

Jar. Jágr vyrostl na statku a zuby se povedly. (foto: ALEX BRANDON / AP)

Když už jsme u Ruska, kde je nyní Olympiáda v Soči, vzpomeňme i na Jaromíra Jágra. Jistě též nejsou náhoda jeho sportovní úspěchy a výdrž. Sám říká: „Přeci jenom jsem kluk ze statku, který vyrůstal na masu, prejtu a jitrnicích…A zůstanu věrný tomu,co u mě fungovalo celý život!“ (Cit. )

Kniha, k níž se člověk rád vrací

Kniha, k níž se člověk rád vrací

Do té doby, než vyjdou Vyživující tradice, měla bych ještě typ na knihy, které ale beztak většina lidí již zná. První je humorná kniha Vejce a já od Betty McDonaldové, o které se mi mockrát zmiňovala Terezka K. Konečně jsem ji přečetla. I díky ní jsem si uvědomila, že průmyslové mléko se musí pasterovat, protože člověk nikdy neví, co se v něm či smetaně topilo:

Mary prodávala smetanu továrnám na výrobu sýrů. Jednoho rána našla v padesátilitrové bandasce smetany utopeného skunka. Jednou rukou vytáhla skunka za ocas a druhou rukou pečlivě vyždímala z chlupů všechnu smetanu. „Mezi náma skunkama, smetana je smetana,“ pravila a odhodila mrtvolku na dvůr.  Smetanu prodala...s. 137.

A někdy knížky vycházejí v audio podobě, i když nebývají úplně celé.

A někdy knížky vycházejí v audio podobě, i když nebývají úplně celé.

Když jen nahlédnu do této knihy, musím se tak smát, že pokud někdo dělá jogu smíchu, byla by to dobrá pomůcka. Knihu napsala žena, jež skutečně „ukázala světlo udřeným ženám„, už jen svým humorem, kdy se na velmi těžké věci na hospodářství dokáže dívat z té komické stránky. S humorem beru to, že jsme si třeba vyzkoušeli výrobu másla ve skleněné ruční máselnici objevené v zástavárně. Trvalo to dobrých 45 minut dřiny…Držela jsem Neilovi ale palce, fandila mu, aby dobře dojel do cíle v podobě hrudky másla. Kniha Vejce a já je plná „chlíváků“,  neschopného hospodáře Kettla s 15 dětmi, slepic, nefungujících kamen, kyblíků s vodou nošených dovnitř. Zaujala mě již od prvních řádků: „…maminka s tatínkem…když zapsali Mary a mě do hodin zpěvu, klavíru, tance, baletu, na francouzštinu a na recitaci….Kdyby byli věděli, co nám osud nachystá, nebo alespoň co nachystal mně, mohli si ušetřit spoustu peněz a námahy, protože mému životu na slepičí farmě by nesrovnatelně lépe posloužilo, kdyby mě třebas na pár hodin denně zavřeli do podchlazené špajzky, kde bych seděla a hleděla na ošatku s vejci.“ s. 28

Druhá kniha, kerá stojí za pozornost je od Kanaďanky Karen Le Billon, jejíž manžel je Francouz. Seznámili se za studií na Oxfordské univerzitě. Kniha se jmenuje se Francouzské děti jedí všechno. Pro mnoho lidí je záhadný tzv. francouzský paradox. Někdo ho přisuzuje vínu, poslední pokus o interpretaci jsem zaznamenala někde na internetu, a sice že Gruzijci též pijí víno, ale mají víc kardiovaskulárncíh příhod, takže ten „hrnec zlata“, o který interpret zakopl, prý to bude jedině „menší stres“. Vyživující tradice to přisuzují kromě stresu především smetaně, cholesterolu, vajíčkům, játrovým paštikám apod. Ještě o jedné své „vyčtenince“ se zmíním v souvislosti s knížkou Francouzské děti jedí všechno: V jakýchsi kroskulturních testech měly americké a francouzské děti (které jsou mimochodem o 2/3 hubenější než americké) vybrat slovo k obrazu „heavy cream“ (těžké smetany, tedy česky: smetana ke šlehání). Zatímco americké vybraly slovo „nezdravá“ (unhealthy), francouzské si to asociovaly se slovem fouettée (šlehat). (Srov. http://karenlebillon.com/2012/09/17/french-kids-dont-get-fat-why/  ) Co také jiného, že? Smetana ke šlehání se přece šlehá! Jak hloupá otázka.

Kniha Francouzské děti jedí všechno může být takovou oporou pro rodiče především pro vytváření dobrých stravovacích návyků (nejen co, ale jak), protože vlastně nevíme, co bylo dřív – kuře či vejce, tyran či dítě s nemocnou mikroflorou, které potřebuje GAPS dietu, i když maminka říká, že on (pan král či princezna, která sama rozhoduje) mi (bezmocné a slabé) to (posvátné jídlo jako lék) nebude jíst. Vidím, jak velkou zodpovědnost my rodiče musíme na sebe vzít.  Zde je oněch 10 rad:

Kniha Francouzské děti jedí všechno..."Jak jsme se s naší rodinou přestěhovali do Francie, vyléčili nimrání v jídle, zakázali svačinky a objevili 10 jednoduchých pravidel pro výchovu šťastných a zdravých jedlíků.

Kniha Francouzské děti jedí všechno…Jak jsme se s naší rodinou přestěhovali do Francie, vyléčili nimrání v jídle, zakázali svačinky a objevili 10 jednoduchých pravidel pro výchovu šťastných a zdravých jedlíků.

1. RODIČE, JE TO NA VÁS! Vašim úkolem je vychovat vaše děti ke správnému stravování!
2. Vyhněte se spojování jídla s emocemi, není to odměna, úplatek atp.
3. Rodiče určují dobu i složení jídla. DĚTI JEDÍ TO, CO RODIČE. Žádné zvláštní jídlo pro děti!
4. Rodina má jíst pohromadě u stolu a bez rozptylování.
5. Jezte různorodé PLODY všech barev.
6. Nemusí ti to CHUTNAT, ale musíš to ZKUSIT!
7. ŽÁDNÉ SVAČINKY! Mít trochu hlad mezi jídly je OK!
8. POMALÉ JÍDLO je dobré. Nespěchej při vaření ani při jídle.
9. Jezte hlavně OPRAVDOVÉ jídlo. Pamlsky při zvláštní příležitosti jsou OK.
10. Pamatuj: jídlo je potěšení – KLID!

 

Odkazy:

http://karenlebillon.com/books/

http://www.youtube.com/watch?v=TgcikjoDdTo

http://www.youtube.com/watch?v=zM4RZ4RnSMI

http://www.westonaprice.org/blogs/cmasterjohn/2011/05/12/weston-price-looked-for-vegans-but-found-only-cannibals/

 http://www.psychologytoday.com/blog/evolutionary-psychiatry/201211/youre-vegetarian-have-you-lost-your-mind

BettyMcDonaldová: Vejce a já, Vyšehrad, 1991.

Karen Le Billonová: Francouzské děti jedí všechno. Jota, 2013.

http://www.ceskatelevize.cz/porady/1186000189-13-komnata/211562210800041-13-komnata-zdeny-masinove/

 

Farmář hledá ženu

 Z našeho statku  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Farmář hledá ženu
Čvc 082013
 

Nikdy si nemůžeš nakoupit dost toho, co ve skutečnosti nepotřebuješ (You can never get enough of what you don’t really need)

U2, „Stuck in a moment“ (Z knihy Tomáše Sedláčka Ekonomie dobra a zla, 2012)

Někteří čeští bohemisté se pozastavují nad nadužíváním slova farmář s tím, že čeština má přece pěkný ekvivalent tohoto slova, a sice hospodář. Ačkoliv češtinu ctím, sama v překladech používám dle kontextu termíny oba s ohledem na etymologii těchto slov a jinou dobu, ve které žijeme.

Opravdu se domnívám, že většina moderních českých zemědělců skutečně nejsou žádní hospodáři., Jsou spíš farmáři či moderní rolníci, tak trochu i nevolníci (ne-vole),  připoutání  k půdě (či svému traktoru, co po ní jezdí)  smlouvou s podmínkami o přidělení či odejmutí dotací. Dnešní český konvenční zemědělec schovaný maličký v obrovských strojích na ropný pohon, který na stovky hektarů bere dotace a chová či pěstuje něco, co se nikdy v Čechách tradičně v tak velké míře nepěstovalo či nechovalo, se mi jeví spíš jako farmář než  hospodář. (Např. taková řepka olejka se zkusila pěstovat ve větší míře až v 19. století, a to ani ne na margarín či jedlý olej na postní dobu, ale špíš jako krmivo a na svícení, než její pěstování zas upadlo s příchodem petroleje.)

Hospodář byl měl být podle mně v podstatě spíš starostlivý všestranný a šetrný „ekonom“, který vidí vztah mezi svou produkcí a  zdravím své rodiny (národa?). Pak je to teprve možná opravdový „sekáč“. Hospodářství je primární ekonomika. Původní význam „ekonomiky“ bylo ono relativně malé soběstačné „hospodářství“, než toto slovo (hospodářství) převzala a do jisté míry „vytunelovala“ moderní doba, která ztratila vazbu své „ekonomiky“ (hospodářství) na reálnou půdu s přirozenou úrodností, po které se hospodář projde svou nohou a sáhne si rukama na hroudu hlíny, k níž přičichne. Použít místo slova farmář slovo hospodář v dnešní době by často možná znamenalo zpronevěření se jeho původnímu významu. Tomáš Sedláček se ve svém bestselleru zmiňuje o tom, že původní řecký význam slova ekonomie byl „zákon rodiny, domu, domova“. „Ekonom“ (hospodář) je tedy snad původně ten, co na tyto zákony zodpovědně dohlíží.

Angličtina to rozlišuje jako farmer x husbandman. Zatímco farmář je u ní etymologicky např. ten, jemuž byl pozemek pronajat, tak husbandman je původním významem „pán domu“, ten, který je menším všestranným hospodářem na vlastním pozemku.

Mezi „farmáři“ v pořadu Farmář hledá ženu, ať už jsou to farmáři či do jisté míry spíš hospodáři, je řada sympatických lidí, kterým držíme palce, aby si našli partnerku. Se zájmem jsme s manželem koukali na předchozí série.

V poslední sérii reality show Farmář hledá ženu, která pochází z Velké Británie (Farmer Wants a Wife), držíme obzvlášť palce Josefovi Škeříkovi z Poříčí u Litomyšle, který nám prodal před několika lety náš relativně malý statek o 6 ha. Jemu vděčíme za náš šikovný statek, kde jsme velice spokojeni, protože byl nakonec ochoten nám ho se vším všudy prodat. On sám prodeje trochu litoval (Mladočov jsem pos-pííp, protože jsem ho prodal“), ale protože je to člověk přející, je rád, že jsme tady šťastni. Ať tedy štěstí najde i on!

Pepa, farmář, který hledá ženu...

Pepa, farmář, který hledá ženu…

Krása na jaře

 Z našeho statku  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Krása na jaře
Kvě 172013
 
P1020837_zapraziwithfern

“Středověký zemědělec žil na hranici bídy. Květiny ho proto nezajímaly, a pokud mohl získat maso, dával mu přednost před zeleninou.” Christopher Lloyd, R. Bird: Venkovská zahrada (Nakladatelství Cesty, 2002)

P1020838_kostivalcomfreyP1020840_zakulaP1020845_klokociP1020788_echynaceaP1020796_pionyP1020799_snecci

 

Pro 182012
 

Louku pokryl snih

„Kdyby tak žena mohla vidět jiskry světla vycházející z jejich špiček prstů, když vaří, a podstatu světla, které vchází do jídla, s nimž nakládá, byla by ohromena, když by pochopila, jak moc nabíjí sama sebou pokrmy, které připravuje pro rodinu a své přátelé.“

Maha Chohan Electrons[Elektrony] AMFT, PO Box 466, Mount Shasta Ca 96067

Včera jsem musela zpracovávat poměrně větší množství vyvěšeného hovězího, uvědomila si, jak nezdravé by bylo konzumovat ho bez hovězího tuku či másla (hovězí sádlo a přepuštěné máslo je opticky i k nerozeznání). Mít v jídelníčku jen libové maso bez živočišných tuků je jako jíst produkty z bílé mouky bez otrub. V knize Výživa ve světle věků z roku 1944 od Marie Úlehlové-Tilschové se i píše:  Nesmírný význam má u nich živočišný tuk. “V polárních krajích požívati výhradně libové maso znamená totéž, co naprosto hladověti…A tak táhnou-li pobřežní Eskymáci na jih do lovišť králíků, berou s sebou tulení sádlo, kanadští zase sobí lůj, nebo by jinak nevyžili na libovém mase králičím.” (str.49)

Hovězí libové by bylo  jako „bílá mouka“ bez otrub, protože by nám libové maso třeba z jater  vyčerpávalo ke svému trávení vitamín A, který je  potřebný na dalších 1000 věcí v těle – ke správnému fungování všech žláz (včetně štítné),  i ovulace, ke „správnému“ růstu („správnému“ neznamená nutně rychlému a do výšky a úzkosti obličeje a celého těla včetně pánve, zubních oblouků a nosních kostí),  růstu, který také řídí růstové hormony ze štítné žlázy, k trávení bílkovin. Vitamín A v kombinaci s kyselinou arachidonovou (třeba žloutky) a vitamínem D je podle všeho výborný proti depresím a úzkostem. Vážné astmatické stavy také údajně korespondují i s nízkými hladinami vitamínu A (ref.), přičemž vitamín A z másla není totéž co provitamín A v mrkvi, o čemž jsem hodně překládala a parafrázovala v textu Dcery a počasí na přání +vit. A. Jinými slovy: Není ani tak správnou či úplnou otázkou (celým příběhem), kolik masa je vhodné jíst. Druhou částí otázky („příběhu“), jemuž je třeba věnovat stejnou pozornost, je, zda se maso konzumuje i s kvalitním (z trávy) živočišným tukem. (nejlépe i vnitřnosti+kostní vývary). Nebo co mají lidé vlastně na mysli pod pojmem „maso“.  Je třeba hovořit o celém celistvém zvířeti stejně jako o celozrnné mouce. Pokud se konzumuje maso i s tukem (z trávy), pak člověk je údajně mnohem blíže onomu „správnému“ množství „masa“ ve svém jídelníčku. . (http://foreverfit.tv/podcast-episode-17-sally-fallon-interview/)

Boršč s masem, želatinou, zakysanou syrovou smetanou a kvašenou červenou řepou

A protože je zpracování celého býka práce poměrně náročná na čas (spojená i s dlouhým vařením ohromných nařezaných kostí, jejichž želatinu pak zavařuji a používám při přípravě polévek, omáček apod.), krátila jsem si ji i poslechem některých přednášek mladých odborníků na ekonomii z YouTube. Zaujala mě třeba přednáška ekonomky Ilony Švihlíkové, ale hned mě u ní napadlo několik věcí, třeba že donedávna se i u nás běžně používalo místo cizího slova ekonomika i české slovo, a sice hospodářství, běžně se používalo národní hospodářství, takže prvotní ekonom byl tedy hospodář, který si musel dělat své vlastní „ekonomické modely“ do budoucna (zda bude dost sena pro všechny zvířata, kde a kolik čeho zaseje apod.). Zdá se mi, že v poslední době se to slovo hospodářství (ekonomika) nějak vytratilo úplně, jako ekonomika se už moc nepoužívá, působilo by asi zastarale. Dnes se použije maximálně v souvislosti jen s místem či statkem na venkově, kde je aspoň jedna koza a pár slepic, a když zadáme do googlu „hospodářské potřeby“, tak nám vyskočí leda chovatelské potřeby pro hospodářská zvířata – Agrotrans či Kamír. Paní docentka Švihlíková řekla, že i peníze od zhruba 70. let nešly ani tak do skutečné ekonomiky (výroby něčeho), ale stále více do „finančního sektoru“, ale že stejně jednou ta „reálná“ ekonomika, třebaže někdo na těch spekulacích zbohatl, zvítězí. Možná by se to dalo posunout a přitlačit na doraz ještě o krok dál a říci, že jednou zvítězí (třebaže to na první povrchní pohled vypadá dost anachronicky) také skutečné hospodářství v tom prvotním původním slova smyslu.  Myslím si, že i více lidí (i když ne nutně všichni) se vrátí ( a rádi) k prvotnímu hospodáření, což je pěstování ovoce a zeleniny a obilí a chov zvířat,  hmyzu a péče o půdu,  a s tím vším spojené produkci zdravých opravdových čerstvých potravin. Moderní potravinářský průmysl z potravin také vlastně udělal jakousi „zlatou bublinu“ a zdá se mi, že půdu nadále víc vyčerpává než zúrodňuje. Takový kečup, který se skládá z 20% rajčat je spíš takové pseudojídlo (ekonomická bublina, inflace), přičemž člověk za svou výživu platí draze dvakrát – za tento kečup, sklenici, dovoz, paní prodavačku, a pak ještě jednou v lékárně za doplňky stravy, protože od kečupu  nedostal to, co měl, případně platí  i za lékaře pro nemoci, které nemusely být, byla-li by dobrá strava. Když slyším, kolik se třeba v České republice spotřebuje mléka, kolik lidí dle příjmu žije v chudobě, zdá se mi, že taková statistika při svých kalkulacích vůbec nezapočítává výsledky malých hospodářství, které jsou stále odchylkou od „normálu“ – jak totiž mohou vědět, kolik naše kráva dojí? Jak mohou vědět, kolik jsme si toho“nekoupili“, a přece to měli a možná v ještě lepší kvalitě? Možná se nepočítá s tím, že si někdo sám něco vyprodukuje a  „vydělá“ (tedy zbohatne) tím, že tolik neutratí za kečupy, protože si dělá svoje. A koneckonců, jak říká paní ekonomka, můžeme mít na důchod milion, ale peníze nikoho bohatým neudělají. Dodala bych, že největším bohatstvím je také i v pohádkách o Chytrých Horákyních úrodná půda, protože počítač si k obědu nikdo ještě nedal. Koneckonců bez ohledu na to, čeho člověk ve městě (v oné civilizaci- do velké míry závislé na zdrojích odjinud) dosáhen, co vymyslí, co postaví, jaké umění stvoří, jaké kariéry dosáhne, všichni jsme děti Přírody a závislí na půdě, zemi živitelce. Zatím malá hospodářství, jako je to naše, jsou asi stále spíš výjimkou, snad je oním ostrůvkem pozitivní deviace, ale jak se říká v Bibli, „soli“ není třeba hodně (toť lichotivá útěcha pro ty, kterých zatím není hodně…).

Jsem si vědoma, že mé ztotožnění se s práci zubaře Pricea a  nutriční odbornice Sally Fallonové skýtá jedno riziko, které je vlastní všem epigonům různých učení, směrů a přesvědčení, a kterému můžeme podlehnout. Riziko, že můžeme mít snahu ten svůj pohled na věc agresivně a horlivě propagovat a snažit se ho „narvat“ i do těch, kteří se tváří apaticky a které žádný zubař či degenerace nezajímá (nechtějí vidět nějaké souvislosti mezi stravou a tělesným zdravím), a své okolí dle svého přesvědčení poměřovat či dokonce soudit. Je to samozřejmě někdy těžké, zvláště když víme, že strava ovlivňuje zdraví dětí i to, jak budou vypadat po narození – není čas na dlouhé odklady otázky výživy (správný růst nepočká). A tak možná někdo osciluje od snahy druhé informovat až k lhostejnosti (zvláště když se setká s nezájmem o to, proč mají děti rovnátka, proč je syn vyšší než otec – obvykle je na to rodič hrdý a nechce si nechat vzít půdu pod nohami jiným pohledem),lhostejnost ale také není dobrá. Jestliže mám totiž co říci, proč se o to nepodělit? Myslím si, že člověk by měl alespoň informace sdílet a nabízet těm, které to zajímá a těm, kteří chtějí věcně polemizovat. Třeba to může někomu pomoci udělat informovaná rozhodnutí. Výše uvedeným krajnostem se snažím vyhýbat, což jsem i naznačila trochu už v Úvodu: nejsem ani expert a nespěchám jím být kvůli riziku, že bych byla rychlokvaškou (k ideálu, který je sám vlastním příkladem, mám daleko), napsala jsem i jako motto k riziku mentorství i obecně citát z Bible, že učitelé budou souzeni přísněji…a taky jsem psala, že bych si přála, aby  případně knihu Vyživující tradice nikdo neměl pokušení použít jako hůl na ty druhé – většinou se totiž ještě více zatvrdí ve svém postoji. Na druhou stranu lhostejná nejsem a aspoň píšu o tom, co vím, co mi dává smysl, co funguje, co si dávám do souvislosti, co mi chutná a snažím se i uvádět patřičné reference, kde jsem co četla.

Jsem ráda, když si lidé umějí sami dohledat informace a dát si je do spojitosti (a tedy do nasazení sil do akce), když popřemýšlejí o tom, zda přece jen již odpověď neznají, zda již není zakódovaná v textu. Jsem ráda, když čtenářům blogu stačí číst blog a moc se mě na nic neptají a neposilují ve mně pocit, že já jsem větší expert než oni, na němž budou závislí. (Autorita je jen ovčí kůže, aby zakryla nahotu a křehkost …jsem  četla někde v knížce prof. Tomáše Halíka  Co je bez chvění, není pevné.) Ošívám se i při slově „expert“, protože místo renesančního člověka, který vnímá velký obraz a kontext, je jím často někdo, kdo je jen dobře fungujícím kolečkem v nemocném systému, který vyléčí jen nové paradigma. Těším se ale, že čtenářům budu moci jen předat či poslat jednou do ruky knížku Vyživující tradice a pak jen záleží na nich. Já sama nevím víc, než to, co jsem četla a co dávám zde k dispozici. Nicméně to riziko obojích extrémů – zapálené propagace (ať už z pouhého nadšení z velkého AHA, nebo pocitu, že jsem už expert) na straně jedné a lhostejnosti na straně druhé tu je.

Ne vždy je pro mě jednoduché si některých věcí přinejmenším nevšimnout, nepodivit se, když si přečtu, že třeba nějaký chlapec vyrost moc rychle, má slabou kapacitu plic a různé zdravotní obtíže a paní doktorka řekne, že to se nedá nic dělat, že musí cvičit Vojtovy cviky, že to srdce je umístěno trochu nakřivo, „protože“ příliš rychle vyrostl (protože měl možná málo vitamínu A ve stravě, ale to už se z podstaty medicíny samozřejmě nezkoumá). Nemohu si nevšimout zřetelné tělesné degenerace uzounkého chlapce, který řádil nedávno v USA na škole.

Panenka bez širokých spodních čelistí…

Tuhle jsem  byla v hračkářrně domluvit se tam s Ježíškem. Měla jsem pocit, že se i obličej a hlavička některých panenek v poslední době nějak „zmodernizovala“ a tím nemám na mysli jen panenky Barbie, ale i jiné běžné panenky, jejichž obličej se poněkud prodloužil nebo aspoň brada nějak zaostřila a dala obličeji nepřirozený tvar srdíčka. Jde jistě o odraz reality, kterou je fyzická degenerace. Když jsem však sáhla po stavebnici Merkur a podívala se na chlapečka na ní, už jsem se těšila na to, až budu  z obchodu raději venku (i s tou stavebnicí, která za nic nemůže…), pak jsem si doma vzpomněla, že  možná v tomto případě a i v případě degenerace obecně platí ono „dotkni se ran„… Soutěživost v soutěžích  typu „Zlatíčka“ jinak považuju za zbytečnou, protože mi není úplně jasná její hloubka, a to nejen proto, že soutěžící neznají dle jakých (Priceovských) kritérií je obličej krásný a zlatavě jiskřící zdravím, ale protože mi to připadá také výchovně problematické –  množství karátů dítěte se neurčuje přece dle toho, jak vypadá, jak se někomu cizímu líbí, protože by se mělo cítit milováno bezpodmínečně a to rodičem, pro kterého je přece největším Zlatíčkem už nyní a navždy. Když už se však jedná o snahu prodat krabici Merkuru, kde nějaký obličej nečínského dítěte být musí, asi bych volila jiný typ obličeje, který podprahově bude atraktivnější…

 

Úžasné stavebnice Merkur, kliknutím se obrázek zvětší…

 

Níže jsem vybrala některé citace nebo postranní sloupky z knihy Vyživující tradice nebo z jiných uvedených zdrojů, které prošly mým překládáním a zdály se mi nesmírně zajímavé (zvýraznění je učiněno mnou):

Ochrana před rakovinou (můj výtah): vit A, D, B6 (na speciální enzymy, které nás chrání před rak.), B12, CLA (tuk z pastvy), K2, cholesterol (hlídá volné radikály), koenzym- Q10, nasycené tuky na fungování imunitního systému…http://www.westonaprice.org/about-the-foundation/healthy-4-life

Prevence rakoviny prsou: „…vitamín C, karotény, vitamín A, vitamín D, vitamín CoQ10, konjugovaná kyselina linolová, (CLA),  sfingomyelin a kyselina butyrová. Z těchto jen první dva (vitamín C a karotény) se nacházejí v rostlinných potravinách. Zbytek je poskytován výhradně z živočišných potravin, především másla a tuku zvířat, které se nechaly pást, ale velká většina populárních knížek o rakovině prsou propaguje nízkotučnou vegetariánskou stravu pro ženy s rakovinou prsu! „Citováno z textu v angličtině od Sally Fallon a M.G. Enig: Moudré volby, zdravá těla: Strava pro prevenci ženských onemocnění.

Kostni hovezi vyvar s krustou „tuku z travy“….Komu se rosol nedaří, ten: nenechal vývar dlouho chladnout až do rána, má v něm moc vody, kterou je třeba nechat vyvařit, nebo nevařil dost dlouho – Sally Fallonová říká, že dokud kost existuje, do té doby jsou v ní minerály…

Vláda sponzorovala program výchovy ke zdraví, který vnesl nízkotučnou propagandu do našich veřejných škol. “Moje matka mě zabíjí tím, že mě nutí jíst dvě vajíčka a slaninu a toust s máslem na snídani,” řekl osmák po účasti na kurzu na veřejné škole blízko Albany ve státě New York. Budoucím rodičům se říká, že potraviny, které potřebují, aby měli zdravé děti, obsahují cholesterol a nasycené tuky a způsobí srdeční onemocnění. Takovéto programy pomáhají zvýšit prodej snídaňových cereálií a nízkotučného mléka a stojí za častými zraněními na atletickém stadionu, za poruchami příjmu potravy, depresemi, únavou, neplodností a jinými zdravotními problémy, jak se roky odvíjejí. SWF

Citát níže  jsem sama vybrala z textů ze stránek Protivné výživové poradkyně (The Noughty Nutritionist™), snad je tak trochu možnou odpovědí na to, proč i lidé, kteří jedí „zdravě“ bio, mohou mít život ohrožující problémy se srdcem:

Kaayla Daniel, PhD, autorka knihy: Celý příběh o sóji: Stinná stránka americké oblíbené zdravé potraviny. (The Whole Soy Story: The Dark Side of America’s Favourite Healthy Food). Kniha, která odhaluje, že sója není žádná zázračná potravina, ale že může v nefermentované podobě ve větším množství narušit funkci štítné žlázy.

Světová zdravotnická organizace (WHO) hlásí, že přes šestnáct miliónů umrtí nastává po celém světě každý rok kvůli kardiovaskulárnímu onemocnění a že k víc než polovině těchto umrtí dochází v rozvojových zemích, kde většina lidí jí stravu založenou na rostlinách s vysokým zastoupením luštěnin a škrobů. A přece „každý ví“, že strava se základem v rostlinách je prevencí srdečního onemocnění. Tento mýtus se vskutku opakuje tak často, že ohromné množství vzdělaných a zdraví si vědomých jedinců v zemích prvního světa vědomě přijímá diety ve stylu třetího světa v naději, že se předejde onemocnění, že se optimalizuje zdraví a maximalizuje délka života.  Jenomže pokud jsou statistiky WHO správné, pak nás možná diety se základem v rostlinných potravinách vůbec neochrání. A dnešní experiment s veganismem by mohl skončit  vskutku velmi špatně. Kaayla Daniel, PhD (Autorka je víceprezidentkou Nadace Westona A. Pricea, doktorát získala z nutriční vědy a anti-agingových terapií, celý text (že je třeba mít dost vit. B6, B12 a síru obsahující bílkoviny (vajíčka) atd.dostupný na http://naughtynutritionist.com/soy/heart-of-the-matter-plant-based-diets-lead-to-high-homocysteine-low-sulfur-and-marginal-b12-status/)

Na živiny koncentrované jídlo (nutrient-dense food): křehoučké hovězí z trávy s kostním vývarem (želatina), hovězím tukem, máslem, vařenou kořenovou zeleninou, kvašenou červenou řepou s koriandrem (mám zásoby z lednice), strouhaným křenem, pórkem a kvašenými rajčaty s chilli papričkami. soleno keltskou solí…Tak tohle jsme měli dnes ke snídani..(jako sacharidy poslouží jen později sušenky z vloček)

Dále z Vyživujících tradic: Červené maso je vynikajícím zdrojem jak makrominerálů tak stopových prvků, především zinku a magnézia. Tyto minerály existují v mase ve formě, kterou organismus mnohem snáze štěpí a lépe využívá než minerály z obilí a luštěnin. Červené druhy masa mají vysoký obsah vitamínu B12, který je tolik důležitý pro zdraví nervového systému a krve, a karnitinu, který je podstatný pro zdravé fungování srdce. Hovězí a jehněčí tuk obsahuje v tucích rozpustné vitamíny a menší množství esenciálních mastných kyselin zvláště, pokud se tato zvířata nechala pást na zelené trávě. Tyto v tucích rozpustné vitamíny jsou tím, co vaše tělo potřebuje k tomu, aby zužitkovalo minerály ze všech potravin. Při studiu zvířat se zjistilo, že hovězí tuk působí na snižování cholesterolu. Jehněčí a hovězí tuk jsou bohaté na konjugovanou kyselinu linolenovou, která má silný protirakovinový účinek, a jak jehněčí tak hovězí tuk obsahuje kyselinu palmitovou, která nás chrání před viry a jinými patogeny. (Vyživující tradice: kap. Hovězí a jehněčí)

Nepřítomnost nebo přítomnost přidatných látek sama o sobě neurčuje kvalitu potraviny. Základní tajemství kvalitní výroby je nakládat s rostlinami a zvířaty tak, aby dosáhly svého nejvyššího výkonu svou vlastní přirozeností. V každém stvoření existuje vnitřní harmonie látek a sil, které jsou příznačné a zdravé. Není to přítomnost určitých látek v určitém množství, které dělají zeleninu nebo obilí zdravými, ale spíš harmonický vztah mezi látkami a silami.

Moderní zemědělské metody do značné míry do této harmonie drasticky zasáhly. Jak ukázal výzkum, mezi roky 1896 a 1932 mnoho plodin projevilo silný vzestup co do obsahu uhličitanu draselného (starší název potaš, surovinou pro takové zemědělské hnojivo byl dřevěný popel, pozn. překl.), přičemž obsah magnézia klesl. Mezitím jiný výzkum ukazuje, že obsah křemene v pěstovaných rostlinách začal inklinovat k poklesu, zatímco obsah potaše stoupal.

Výsledky takové změny k méně harmonické rovnováze se ukázaly ve východní Evropě, kde si lidé po stovky let opatřovali střechy doškami z režné slámy. Takové střechy většinou vydržely patnáct let. Poté, co se žito začalo ošetřovat syntetickým dusíkem a přirozená harmonie látek a sil se změnila, střechy opatřené výslednou slámou začaly hnít po pouhých třech až pěti letech. Třebaže to není tak očividné, k podobným změnám došlo v obilí na chleba, který je základem naši stravy. …Někteří pozorovatelé jsou přesvědčeni, že vysoký obsah fosforu v mnohých průmyslově zpracovaných potravinách…je hlavním faktorem v problému s hyperaktivními dětmi, a jiní pozorovatelé sjou přesvědčeni o tom, že snížený obsah křemene vedl k oslabení našich smyslů. Trauger Groh a Steven McFadden Farm of Tomorrow Revisited

Základními materiály potravinářského zpracování jsou rafinované sacharidy (hlavně bílá mouka a cukr) a průmyslově zpracované oleje. Když vezmeme v potaz tyto tři základy, zpracovatelé mohou vyrobit téměř cokoliv. Potravinářský průmysl má zálibu v cukru a hydrogenovaných tucích nikoliv pouze kvůli jejich chuťovému působení, ale protože jsou nejlevnějšími složkami dostupnými pro výrobce balených potravin. “ Jedna společnost například nemůže prodávat rajče za mnohem víc než jiná firma. Ale zpracujte ho na kečup, přidejte koření a příchuť stojící za zlomek haléře a naplňte jím láhev. Nazvěte to omáčka na barbecue. Udělejte tomu reklamu, vychvalte zákazníkům jeho značku, a vyšší a vyšší zisky se dají udělat, protože produkt se zdá být jedinečným. “ Mohli bychom snad průmyslu závidět tyto zmanipulované zisky, pokud by z potravinářského výrobku naopak kupující dostali živiny, jaké potřebují. Bohužel nedostávají. Zisky jsou udělány na dvojí náklady spotřebitelů – v kupující síle a v potřebných živinách. Joseph D. Beasley, MD and Jerry J. Swift, MA The Kellog Report

Potravinářský průmysl argumentuje, že spotřeba trans v Americe je nízká, 6-8 gramů na osobu a den, což není dost na to, aby to přispívalo k dnešní epidemii chronického onemocnění. Celková spotřeba margarínů a ztužených tuků na hlavu zůstává okolo 40 gramů na osobu a den. Jestliže tyto výrobky obsahují 30 procent trans (mnoho ztužených tuků obsahuje více), pak průměrná spotřeba je 12 gramů na den. Ve skutečnosti cifry o spotřebě mohou být dramaticky vyšší. Článek z roku 1989 ve Washington Post zdokumentoval stravu dívky, která snědla 12 koblih a 24 sušenek v rozmezí třech dnů. Přišlo se na to, že celkové množství trans činí přinejmenším 30 gramů denně. Tuk v lupínkách, které náctiletí jedí ve velkém množství, může obsahovat až 48 procent trans, což odpovídá 45,6 gramům tuků trans v malém 280gramovém sáčku s lupínky- který hladový teenager spolyká za pár minut. Na hodinách o “vývoji lidstva” na vyšších středních školách se náctiletí neučí, že pozměněné tuky v jejich svačině mohou vážně poškodit jejich schopnost mít normální sex, počít a porodit zdravé miminko. Oiling of America (Amerika naložená v oleji)

Vyživující strava přináší mnohem větší přínos než jen energii a výdrž….Testovala se úroveň miliónů žáků státních základních a nižších středních škol ve městě New Yorku před a po zlepšení školních obědů. Stoupající výsledky překvapily školní úředníky a také ty, co testy prováděli.

Průměrné výsledky v testech studentů na 803 školách stouply o 16 procent během 14 let poté, co se zlepšil program školních obědů…v roce 1980 přišla změna. Vzdělávací komise města New Yorku snížila obsah cukru v potravinách a zakázala dvě umělá potravinová barviva ve školním obědě. Později téhož roku dosažené výsledky v testech stouply v rámci celostátního měření z 51. percentilu na 57. percentil ( kolem 57 % mělo horší výsledky než oni, pozn. překl.)

Školní úředníci města New Yorku byli příjemně překvapeni tímo skokem a zakázali potraviny s umělými barvivy a příchutěmi. Výsledky v testech opět stouply – tentokráte na 61. percentil. Ještě jednou školní úředníci zapracovali, a sice zakázali BHT a BHA, dva běžné konzervanty ve školním obědě a nahradili mlékem sycené nápoje a bonbony. Tentokráte výsledky testu stouply na 64. percentil.Přínos je to nejen pro děti. Stejně tak i pro školy díky ohromnému ušetření výdajů, které přináší lepší polední výživa. Je potřeba méně speciálních pedagogů, aby nabídli individuální vyučování dětem s problémy se čtením, říkají vědečtí pracovníci. James F. Scheer Health Freedom News

Tělo pravděpodobně potřebuje jak živočišné tak rostlinné tuky, aby si udrželo dobré zdraví. Studie vedena mezi chlapci ve Rwandě v Africe, vegetariánským obyvatelstvem z nutnosti, zjistila, že vstřebání karoténu dětmi, záviselo na množství tuku ve stravě, nikoliv na množství snězeného karoténu. Zjistilo se také, že nízký příjem tuků vede ke špatnému vstřebávání jak karotenoidů tak preformovaného vitamínu A. Když se do jejich vegetariánské stravy přidalo malé množství (živočišného) tuku, výsledkem bylo zlepšení ve střebání karoténu a hladina vitamínu A se zvýšila. H. Leon Abrams Vegetarianism: Antropological/Nutritional Evaluation[Vegetariánství:Antropologické a nutriční hodnocení]

Dokáže si někdo představit italské či řecké vaření bez rajčete? A přece je rajče dalším nově příchozím do evropské kuchyně, dovozem z Nového světa. Když bylo rajče poprvé uvedeno na evropské stoly a před tím, než se stalo běžnou stravou, říkalo se mu “jablko lásky” a mělo pověst afrodiziaka. Tato reputace uvadla poté, co se stalo dostupné masám. V Americe se rajče dlouho podezřívalo a Puritány považoválo za jedovaté – snad ze strachu z jeho afrodiziakálních kvalit. Když tyto obavy vymizely, stalo se rajče naší nejoblíbenější zahradní zeleninou.

Rajčata jsou dobře známá pro svůj obsah vitamínu C. Obsahují také kerotenoidy, B komplex, draslík, magnézium, fosfor a vápník. Bohužel mnoho rajčat se trhá zazelena a poté se ošetřují etylenovým plynem, který způsobí, že zčervenají, aniž by opravdu dozrály. Tato rajčata mají chuť a vnitřní strukturu lepenky a nutričně jsou méněcenné. Rajčata z konzervy trhaná na vrcholu zralosti nutričně překonávají většinu rajčat koupených v obchodě. Rajčata v konzervě v biokvalitě bez přidané soli se dnes prodávají v mnoha obchodech. Ba co líp, čerstvá rajčata v biokvalitě, která se nechala přirozeně dozrát, jsou nyní stále dostupnější. Hydroponicky pěstovaným rajčatům i přes dokonalý vzhled scházejí jak živiny tak chuť.

Umístěte rajčata koupená v obchodě vzhůru nohama na slunečný okenní parapet, abyste je přivedli k vrcholu zralosti. Po dozrání vydrží v lednici asi týden.

Pokud jde o terepeutický přínos rajčat, obsahují hodně karotenoidu zvaného lykopen, který se jeví být velmi cenným v naší ochraně před rakovinou. Jiné studie ukázaly, že pomáhají předcházet zánětu slepého střeva.

Nepříjemnou stránkou rajčat je, že někteří lidé jsou na ně alergičtí. Je to možná kvůli tomu, že mnoho lidí konzumuje rajčata ve formě kečupů a jiných produktů z rajčat za vyloučení jiné zeleniny. Řešením tohoto problému je jíst různé druhy zeleniny a nechat rajče na správném místě – jako jedno z mnoha druhů zeleniny, které by se mělo jíst pravidelně, ale ne přes míru. SWF

Máte piknik na pláži nebo v parku, přijíždí typická americká rodina. Děti vyrazí z kombi ještě předtím než tatínek stihne vypnout motor. Matka začne vykládat věci z auta a informuje tatínka, kam dát deku. Než vypryští nealko na osvěžení, matka zaútočí na vzduch, písek a zeleň smrtícím insekticidním sprejem.Pořádná odplata vůči světu hmyzu, který je obléhl na posledním výletě do přírody. Matka zapomněla, pokud kdy vůbec věděla, že tak jako rozsypaný cukr v naší kuchyni přitahuje mravence a hmyz, tak cukr v našem krevním řečišti přitahuje komáry, mikroby a parazity.

Jedno z největších radostí života bez cukru je možnost ležet na pláži nebo se vyvalovat v horách, aniž by nás otravovali komáři nebo jiní tvorové. Jakmile je cukr pryč asi rok, zkuste to a uvidíte, jestli to platí také pro vás. Pokud si s sebou vezmete hosta, který je stále závislý na cukru, lehněte se vedle sebe. Všimněte si, na koho komáři jdou a koho nechají být.

    Koneckonců není to žádná náhoda, že první případy žluté zimnice pocházející od komárů – na západní polokouli – se vyskytly na cukrovém ostrově Barbados v roce 1647. Zpočátku se jí říkalo nova pestis (nový mor, pozn. překl.). Žlutá zimnice se rozšířovala z jednoho střediska cukru do druhého: Guadalupe, St. Kitts, Jamaica, Brazil, British Guinea, Spain, Portugal, New Orleans a konečně Kuba, kde Armáda Spojených států organizovala masivní kampaň na přelomu dvacátého století, aby se z nae cukrová kolonie Kuby zabezpečila od komárů. William Dufty Sugar Blues(Cukrové blues,vyšlo i česky jakoCukrové trápení v nakladatelství Pragma v roce 1998)

 

 

Předvánoční rozjímání o domácí porážce skotu Jersey a jiném dění na statku

 Z našeho statku  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Předvánoční rozjímání o domácí porážce skotu Jersey a jiném dění na statku
Pro 062012
 

Pokud jsme ztratili prostotu a nedošli k moudrosti, pokud jsme uvázli v jakési pyšné polovzdělanosti, nedovzdělanosti srdce, budeme mít velké problémy najít cestu do Betléma, najít odvahu sklonit se před jeslemi, které si Král králů vybral jako svůj trůn.”  Tomáš Halík: Oslovit Zachea

Poloroubená stavba již dostala od Neila nová víčka na oči..

VE CHLÉVĚ se nám to teď trochu vyprázdnilo, ale záhy zase doplnilo, protože ve 2:15 na Štedrý den 2012 se nám skutečně narodilo Jezulátko – nový býček, kterého jsme pojmenovali dle kalendáře Adam. Chlév je jinak velmi důležitý prostor v našem životě, protože ustájuje kravičky – naše živitelky. (Vzpomněla jsem si i na jeden článek prof. Vojtěcha Novotného o tom, že z dnešního pohledu by poporodní péče Ježíška ve chlévě nebyla na úrovni…)

Vyvěšeno na hupcuku

Ivan plemene Jersey

Tak máme za sebou domácí porážku (s pomocí zkušených) 1 a půl roku starého býčka Ivana plemene Jersey, který byl v tom chlévě ustájený a za celý život nepoznal nic než plnotučné nepasterované mléko, trávu a seno a jen v posledních asi 3 týdnech dostával co druhý den trošičku namáčeného ječmenného šrotu (bez dopravy ječmene zdaleka – vyrostl na poli bez chemie asi 200 m od nás), který mu navíc Bohuška-jalůvka ulizávala. Od letošního roku vyšel nový zákon vycházející “vstříc zájmům malých hospodářů” a opět se to, co zde bylo po ticíciletí, po-volilo (tedy je “po vůli” naši). Kvitovala jsem to s potěšením jako výraz svobody člověka vůči státu a výraz uplatňování zvířecích práv na domácí smrt na rodném statku bez nutnosti stresujícího transportu kamsi na jatka na náklady hospodáře. Totiž povoleno to skutečně je, ale prakticky teprve až v momentě, když si o to povolení člověk zažádá na Krajské veterinární správě. Ani pak ještě není pohádce konec, ale jsem ráda, že člověk nemusí osobně běhat po úřadech jak slepička v pohádce o Kohoutkovi a slepičce, stačí jen virtuálně. Povolení porážet doma platí na 3 roky, ale porážku každého jednotlivého zvířete je pak ještě třeba zvlášť s datem a hodinou porážky a číslem zvířete nahlásit v dokumentu Oznámení domácí porážky, a to aspoň 7 dnů dopředu – snad aby měli šanci přijít na kontrolu. Teprve pak si hospodář zvíře odhlásí z ústřední evidence v Hradišťku p. M. a poznačí si to do svého Stájového registru, na to jsem si už zvykla. Kůži jsme třeba prodali Euroindiánům ve vedlejší vesnici, ale snad by ji někdo byl schopen pohodit do příkopu, tak asi i proto ty kontroly. Útroby se rozloží a pak poslouží jako hnojivo na pole, kdo neupotřebí ani krev na hospodářství, musí zavolat asanačnímu podnku, at si příležitostně pro to přijedou. I tak se mi kontrola v čase porážky moc nezdá – přece jen domácí porážka je od toho, že se jedná o domácí, tedy rodinnou, soukromou záležitost, a asi pro každého jejího účastníka, nejen mužského, by nějaká případná kontrola nebyla moc příjemná. Vždyť kdysi se spojovala třeba i s rodinnou oslavou svatby (na Masopust), kde by asi kontroloři nebyli moc vítanými hosty – možná by je oslavenci opili. Nemohli jsme si jinak přát příjemnější zimní počasí bez větru, akorát později začalo sněžit.

Část hovězího tzv. „zadní hrudí“ na recept Syrové hovězí maso po Korejsku, po vyvěšení to ale musí jít ještě na 14 dnů do mražáku…z obr. je patrný žlutý tuk…,hovoří o vysokém množství karotenoidů, které jsou snadno (díky tuku samotnému) přeměnitelné na vitamín A, díky němuž se mj. dobře stráví bílkoviny ze svaloviny. Sama jsem byla překvapená žlutým tukem i u srdce našeho býčka, který je u srdce z obchodu spíš bílý.  (Smetanově bílé je prý i lososí maso z farem, proto jim dávají chemickou látku, díky níž jejich maso zrůžoví…srov. Vyživující tradice. Co tedy jíst na Vánoce může být těžké rozhodování, když někdo rád ryby.) Hovězí maso působí na deprese, protože obsahuje aminokyselinu tryptofan (prekurzor serotoninu ) a také hotovou kyselinu arachidonovou, významnou mastnou kyselinu, která je důležitá pro mozek (proti duševním nemocem) a pouze dokonale zdravé tělo se zdravou mikroflorou si jí umí optimálně přeměnit z omega-6 mastných kyselin (srov. Syndrom trávenia a psychologia od dr. Natashe Campbell-Bride), str. 182). Jistě hraje hovězí maso roli v tom, proč se vegani cítí lépe, když zařadí sice dražší, ale kvalitní hovězí maso z pastevního chovu, k tomu třeba bioslaninu s vitamínem D či olejem z tresčích jater, alespoň o tom občas čtu na zahraničních serverech. Žlutý lůj lze použít na výrobu „indiánské superpotraviny“ (Innuité) pemikanu (na prášek usušené maso třeba z plecka, sušené brusinky a zalito rozpuštěným lojem a pak placka či koule), na smažení, protože nemění chemickou strukturu, je velmi stabilní, na výrobu mýdla apod. Také ho lze použít na obnovení filmu v litinové pánvi, aby se mi v ní nic nepřipalovalo. Stačí jí  umýt a zahřát s malinkou lžičkou loje a pak to asi 3 x opakovat.

Děti pryč…

Sama jsem z toho měla trošku obavy, nejhorší scénář, který se mi hlavou prohnal, mě donutil zavřít všechna vrata i děti, ale žádná „korida“ se opravdu nekonala – dostal kyblík se šrotem, o nějakém stresování fixovaného zvířete těžko může být řeč. Věřím, že to mohu nazvat humánní (lidské) zabití, tedy zabití člověkem, které nezpůsobuje zvířeti utrpení, k němuž může dojít, když zabije (roztrhá) jedno zvíře druhé – jako třeba když jsem načapala před 2 měsíci káně, jak si pochutnává na naši mladé slepici. Její osobní strážce kohout se zachoval sice amatérsky, ale propuštěn či jinak potrestán zatím nebude…

Bible tvrdí, že zvířata byla jako pokrm stvořena pro člověka, jsou v ní pasáže, které to dokládají, samozřejmě v naší kultuře se ale jedí spíš jen býložravá zvířata, jen to prase je jaksi na hranici viz Vepřové dilema. (Píše se v ní i Proti bludařům:  Duch výslovně praví, že v posledních dobách někteří odpadnou od víry a přidrží se těch, kteří svádějí démonskými naukami, jsou pokrytci, lháři a mají vypálen cejch na vlastním svědomí. Zakazují lidem ženit se a jíst pokrmy, které Bůh stvořil, aby je s děkováním používali ti, kdo věří a kdo poznali pravdu. Tm 4:1-3) Prof. Tomáš Halík ale píše v knize Co je bez chvění, není pevné, že… většina křesťanů uzná, že Bible není a nikdy nechtěla být vědeckou encyklopedií a něčím na způsob učebnice přírodovědy, která by musela konkurovat našim učebnicím přírodovědy (s.114-115) , takžte ať už se v ní píše stran jídla cokoliv, čím se někdo může zašťiťovat, je to velice zajímavé a stojí to za přemýšlení, ale pro nás osobně to není určující. Každopádně zabíjíme neradi, když už tak s pokorou a vděčností zvířeti za to, že nám bude pokrmem a hlavně se snažíme nezabíjet toto zvíře myšlenkou. Kolikrát se i my lidé “zabíjíme” myšlenkami, které vůči sobě vysíláme …Někteří lidé nejedí maso, protože zabíjení zvířat je pro ně neetické a také z mnoha jiných osobních třeba ekologických důvodů (nechtějí podporovat neekologický chov a jiný chov jim není zatím dostupný), mají jiné informace o výživě než já, třeba jsou za jejich rozhodnutím i nějaké duchovní postoje. Neznám jejich pohnutky do detailů, ale plně jejich postoj respektuji.

Na živiny koncentrované jídlo (nutrient-dense food): hovězí z trávy s kostním vývarem (želatina), hovězím tukem, máslem, vařenou kořenovou zeleninou, kvašenou červenou řepou s koriandrem (mám zásoby z lednice), strouhaným křenem, pórkem a kvašenými rajčaty s chilli papričkami. soleno keltskou solí…Tak tohle jsme měli dnes ke snídani..(jako sacharidy poslouží jen později sušenky z vloček)

Ve svém osobním životě jsem se však mockrát sama přistihla, že bych také ráda zaujala proti zabíjení zvířat onen šlechetný postoj ” je to neetické” , abych zabíjení mohla obejít. Nezabít kohoutka je přece tak jednoduché! Lepší slovo by bylo prostě  usmrcení, protože nikoho neubíjíme. Náš dvůr by pak ale vypadal jak v pohádce B. Němcové Ještě že je smrt na světě v jisté napínavé  chvíli. Musela jsem si ale přiznat, že za tímto postojem se možná jen skrývá pouze moje vlastní osobní slabost, ona pro mě do té doby nevědomá skutečnost, a sice že jsem se vlastně vzdálila přírodě. A tedy i smrti. Smrti, jež patří k životu v přírodě, smrti,  kterou bych tímto postojem lacině odmítala a nemusela jí čelit, nemusela bojovat se svým vlastním úzkostně laděným nitrem. A přece vzhledem k informacím, jakém mám o výživě,  o půdě či pěstování si vlastních semínek nemohu ze svého života zvířata i s jejich hnojem stejně jako rostliny vyloučit.  Při sporadickém  zabíjení zvířat tedy používám jakousi zenovou mysl začátečníka- nevytvářím myšlenky, jen dělám to, co je třeba udělat. Musím být ráda, že si je můžeme s láskou zabít doma sami a nedovolit, aby někdo cizí tak učinil po svém. Po každém zvířeti se zase narodí jiné, jako když se střídá na moři jedna vlna za druhou. I „včela“ zůstává naštěstí stále včelou –  loni, letos  i příští rok. I my lidé tady nejsme věčně a souhlasím s psychiatrem se zkušeností z koncentráku Viktorem Franklem, že smrt životu smysl nebere, ale naopak, že teprve smrt životu dává smysl.

Staří Čechové si cenili tradičně více staršího hovězího masa než nezralého masa telecího, i ten náš mohl ještě být nějaký čas ponechán, ale již to nebylo žádné telátko. Tradici by člověk neměl slepě sloužit, ale měla by sloužit nám. Věřím však, že v tomto případě měli předci moudrou pravdu – maso je výživnější.Nedávno jsem četla v knize prof. Tomáše Halíka Oslovit Zachea (zmiňovala jsem se o ní již v recenzi Česká strava lidová v souvislosti s pojetím postní doby) toto: V životě víry není možnost úkrytu ani v minulosti – tradicích, zvycích, autoritách-, ani útěku k pojištěné budoucnosti; ve víře se otvírá přítomnost – okamžik rozhodnutí, nutnost volit. Odvedlo mě totiž při čtení těchto řádků od přítomnosti něco docela přízemního, co se týče budoucnosti: jaká škoda, že neexistuje “důchodové připojištění”, které by garantovalo zlepšení kvality půdy a potravin v době odchodu do důchodu, aby si za důchod mohl člověk vůbec co kvalitního koupit, protože je opravdu neskutečný i optický rozdíl v hovězím z obchodu a domácím hovězím „z trávy“. Zkusím dle receptů z internetu upravit i varlata (mají prý afrodiziakální účinky, existuje celá kuchařka jen s recepty na testacles), která jsou plná minerálů a vitamínu K2 (ale ještě si nejsem tak úplně jistá, jak to skončí, jen mi je opravdu líto je vyhodit či dát kočce…).

„Vaříme varlata“ . Nevařím je tak často, abych si kupovala tuto kuchařku specializovanou na „koule“ a ani nevím, zda se někde dají koupit, zdá se mi, že zdravé jídlo končí ve psích konzervách …počítá se s tím, že ta z domácí porážky spotřebuje pes či kocour, jinak na Asanaci s nimi…

Tohle jinak vyzrálejší „hovězí maso z trávy“ s minerály, vitamíny včetně konjugované kyseliny linolové, stearové (chránící srdce) atd. je skutečně neuvěřitelně chutné, až sladké (raději už o něm  víc psát nebudu, ať nemusím odmítavě odpovídat na dotazy ohledně případného prodeje masa z naši produkce, která je jen pro rodinné potřeby).

Maso křehké a krmené trávou: tradiční způsoby, jak si uvařit zdravé maso.. Autor této knihy se přechodem na stravu dle Nadace Westona A. Pricea vyléčil z těžkého, život ohrožujícího astma…Zde je jeho příběh…

Pokud bych byla přesvědčena, že živočišný tuk (s vitamíny A, D a K2) ani maso s kompletními bílkovinami moderní člověk nepotřebuje, jistě bych zvířata chovat nechtěla, snad jen kočky a pejska, a  nepříjemné pocity spojené se zabíjením si ráda odpustila. Každopádně ale “dieta” dle Nadace zubaře Pricea pomáhá dělat dobrá rozhodnutí všem lidem, myslím, že i vegetariánům. Zdá se, že takoví hinduisté  přežívají po staletí nepochybně v relativním zdraví díky živočišnému tuku, kvůli němuž přímo ani zabíjet nemusejí, a sice máslu a ghí. Až když jsem pochopila, jak moc jsou životně důležité v tucích rozpustné aktivátory,  věděla jsem, že se kvůli nim bez těch živočišných potravin (či aspoň másla, které se nelisuje ze semínek), které je mají,  přece jen neobejdu. Už jsem i četla o jednom klubu, jehož členy spojovala Čínská studie, který se po přečtení recenze Mýtus Čínské studie (China Study Myth) postupně zcela rozpadl. V češtině jsem jí zveřejnila zde. Těch seriózních kritik přísných očí, které bedlivě četly knihu Čínská studie dr. T. Colina Campbella, je poněkud víc než dost (Odpočívej v pokoji – Čínská studieČínská studie vs. Čínská studie, Pravda o Čínské studii,), takže je třeba jí brát přinejmenším „se špetkou soli“. Pak teprve jsem se s mužem rozhodovala, jak to udělat, abychom živočišné potraviny nevynechávali, ale zároveň zvířata zabíjeli doma a chovali je co nejlépe. Vše se ale odvíjelo nejprve od pochopení toho, co je to správné vyživování, směrem ke správnému chovu, nikoliv naopak – od nesprávného chovu a kvůli němu zavrhnutí chovu jako takového směrem ke (z mého pohledu) nesprávné výživě, jejíž nedostatky se projeví buď hned či transgeneračně…

Mimochodem na českých internetových portálech se píše o Indiánech Anasaziích, kteří “záhadně” vyhynuli a nikdo netuší proč. Když si však člověk přečte zprávy o jejich horách odpadků (tresh heaps), z nichž se dá usuzovat, čím se živili, a především, jak se strava v době jejich rozvětu lišila od stravy z doby, kdy vymírali, a zároveň je seznámen s poznatky dr. Pricea, hned by měl možnou (snad pravdivou, snad nepravdivou, kdo ví?) odpověď jako Sally Fallonová, která napsala ve Vyživujících tradicích následující sloupek, který je narážkou na to, že člověk může být vegetarián se stále se zvětšující slinivkou a slinnými žlázami, jen se nesmí vzdát živočišných tuků (aspoň másla, kvůli němuž nemusí tak často zabíjet), protože obsahuje vitamín A, D a K2 aj. zdravé složky(totiž mělo by…):

Indiáni Anasaziové, stavitelé slavných útesových obydlí v Mesa Verde v Kolorádě byli na vrcholu rozkvětu v letech 650 až 1300 n. l. a posléze “záhadně” vymřeli. V prvních dnech své civilizace měli spoustu zvěřiny, ale archeologové nacházejí velmi málo zvířecích kostí na skládkách odpadků z průběhu přibližně posledního století. Kosterní ostatky zemřelých lidí vykazují kostní deformace, rachitidu (křivici), běsnící zubní kaz a artriditu u jedinců ve stáří 20 let. Anasaziové jedli kukuřici, fazole, píniové oříšky, yuccu (juku), bylinky a ovocné plody. Jejich strava obsahovala kompletní bílkoviny, esenciální mastné kyseliny, minerály a vitamíny včetně mnoha karoténů. Díky svému životnímu stylu se dostatečně vystavovali slunečnímu záření. Jenže v posledních letech Anasaziům scházely živočišné produkty, především vitamín A a D. Vymřeli a stejně tak i my, pokud živočišné tuky vyřadíme z naší stravy. SWF

Je jinak období krátkých dnů a delší tmy a podle zákonů přírody bychom měli být v tomto období stále v té nejlepší kondici, silní jak los karibu s hřbetními zásoby tuku. Po kruté dlouhé zimě, jak jsme již o tom někde jinde psala, bychom na jaře měli být o pár čísel „scvrklejší“, než se zase do další zimy „spravíme“. Jenže většinou to bývá naopak. Umělá světla, zejména vyzařování z monitorů, časem mohou až narušit náš hormonální systém ( který se řečeno jazykem počítače „refreshuje“, když jde člověk spát před půlnocí), člověk prý i hůře pak hubne, protože světla tělo poblouzní, že je pořád léto a je třeba jíst sacharidy a vůbec se na zimu vykrmit. Na jaře naopak býváme nejtlustší, protože přes zimu jsme baštili nepřiměřeně mnoho cukroví a spoustu jiných sacharidů, místo toho nasoleného losa (jak Ronja, dcera loupežníka), masného lososa a hřbetního tuku zvířat, který obsahuje vitamín D proti zimním depresím (viz Vyživující tradice, kap. Vitamíny).  Možná že trochu toho kvalitního rybího či jiného živočišného tuku vyjde přece jen levněji než letenka za vitamínem D. Níže již  hovoří místo mně detailně obrázky, co se na statku výběrově třeba ještě odehrávalo v průběhu podzimu:

Používala se pásová pila (band saw)…

…posílali jsme 100% vlněné bulharské deky

Okna jiz jsou nasazena, v popředi staré „retro“ kreslo, které se rychle neprosedí…

Pohankové knedlíčky, udělala jsem těsto ze lžíc octa a čerstvě namleté pohanky, ocet to pomáhá držet pohromadě, po odpočinku v lednici se těsto přestalo rozpadávat, chutnají s máslem a kysaným zelím, nebo se strouhaným sýrem…jednou jsem udělala i větší šišky místo knedlíku, vaří se to pak ve vodě.

N. dohlazoval okna, to bylo prachu ze šmirglování…, z počtu oken a spojů (joints)  mi šly oči kolem.

Vykrajovaly se 1. medové perníčky, které jsme pak i máčeli v čokoládě, ale Vánoc se už nedočkají…Do jemně namleté celozrnné žitné mouky dávám syrové máslo (enzymy), surový med, koření  a nechám to aspon 24 hodin v lednici, těsto se pak nerozpadá, ani hotové perničky-sušenky se nedrtí na prášek, je jistě důležité nechat tuto mouku „odpočinout“ před pečením, i tak je takové pečivo náročné na trávení, zvláště pro malé děti, spíš se mi osvědčily čokoládové či karobové máslové bonbony.

Hrabalo se jinak  listí z ořešáka, i malí čumbrci se při tom objevili…

Pásová pila podomácku Neilem vyrobená z malinkatých poslepovaných kousků dle plánku pana z YouTube, přikoupili jsme motorek, a tenoučké pily (jedna tuším praskla), je šikovná na jemnější vyřezávání…

Neil zasklíval nafermežovaná smrková a modřínová okna (6×2 kusů)pomocí půjčené pistolky na skobičky, ale teď už tmel neschne, tak se to dodělá až na jaře…

Vážku syn F. vyrobil částečně ze skutečné vážky, která má jepičí život (křídla a hlava), zbytek jsou naštvaní ptáci (angry birds), které idět nemusím, a dinosaurus

Tinktura na průdušky (slivovice s kořenem omanu vykopaného za novoluní, šalvěj, sušený petrklíč, pár rakytníků a šípků)

Říj 242012
 

Až na poslední mlhavé dny, k nám je podzim milosrdný, protože je relativně stále teplo a dá se pracovat venku, chodit do přírody, sklízet domácí i lesní úrodu.

Zvířata se ráda pasou i v říjnové mlze, jsou pak sotva vidět…

Tentokráte se mi podařilo vyfotit raka, po klinutí se foto zvětší (je patrný uprostřed ), ale kdyby mi nedošla baterie a náhradní nebyla také nenabitá, nafilmovala bych i to, jak opravdu skrčí ocásek a leze dozadu…

Letos je veliká úroda šťavnatých šípků na čaj…(omáčka z nich se prý podává ke zvěřině…)

V podzimní krajině se starší dítě chtělo vyfotit se sestřičkou

Babí léto – obrazem

 Z našeho statku  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Babí léto – obrazem
Zář 022012
 

„Zdraví každé rodiny začíná matkou. Ona je tím stromem, z něhož musí vzejít zdravé ovoce. Všechny primitivní národy toto uznávají…“ Juliette de Bairacle Levy: Nature’s Children [Děti přírody], kapitola: Mother [Matka]

 

 

 


 

 

 

 

 

 

 

Letní venkovská poetika II.: pestré barvy léta

 Z našeho statku  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Letní venkovská poetika II.: pestré barvy léta
Srp 102012
 

Prijela velka vodarna

 

To neni obri lampion, ale vodarna {nadrz z PP)

 

A uz je tam, dno bylo vycisteno a srovnano obsypem

 

Fazol obr, tento bude mit lusky s nejvetsimi fazolemi, jake jsem kdy videla…

 

„Nevidelnym kartackem“ na zuby je absence rafinovanych cukru a zivocisne tuky, ALE ne ledajake: ty, kterym nechybi vitamin A, D, K2

Druhou půlku léta začínáme trávit další sečí, péči o rostliny, zaléváním, pokud to potřebují, hrabáním trávy na futro a prací.  Když si pak člověk po celodenním shonu (bezděké ergoterapie) sedne, je to stav, jaký si představuju pod pojmem Nirvána. Na obrázcích je vidět jinak instalace velké plastové nádrže na pitnou vodu. Využili jsme již existující betonovou jímku, kterou používali kdysi na akumulaci dešťové vody. Jelikož ale netěsní, pouze se do ní vložila tato nová nádrž a obsypala se zvláštním pískem. Voda půjde do ní z vrtané studny a z ní pak domů do sklepa. Zvlášť z vrtané studny tuto nádrž obejde pitná voda, která půjde do domu přímo. Dá se říci, že veškerou práci zvládl speciální bagr, který fungoval jako bořič starého betonového krytu, jehož „komín“ se ještě dá použít jako květináč a la „co statek dal“.  Dále fungoval jako vydlabavač starého nánosu bahna, jako výtah pro ty, co do jeho lžíce ve studni nakládali binec a kusy betonu z krytu, dále fungoval jako přenášeč  celé nové nádrže, kterou dolů pomalu spustil. Oproti našemu očekávání byla nádrž již byla vyrobena, navařoval se pouze vstupní „komín“.

Prvni zuby (Dorotka) nemuseji by uplne natesno, protoze jsou vodivou listou pro druhe zuby pod nimi, ktere budou potrebovat jeste vice mista (sirsi zubni oblouk)

 

Nosorožík kapucínek (Oryctes nasicornis) je velký brouk z čeledi vrubounovitých. V Česku je chráněný zákonem jako ohrožený druh. (Dle encyklopedie wikipedie) Při druhé seči sena jsme ho našli na zemi na loukách (přežil naše sečení kosou). Samičky prý roh nemají, jen hrbolek.

Burina srdecnik, „zenska“ bylinka, vyrostla i ze seminek…

A repa rostla…

A tady musis sedet a ani se nehnout…

Nestandartni vytah misto zebriku, touto lzici se nahoru dostavalo i bahno ze dna stare vodarny, do ktere se vlozila nova nadrz…

Vitraz starych dveri…(kdepak mohu dnes sehnat nahradni sklicko jako na obr.?)

 

Letní venkovská poetika I.: roubenka a zakopané poklady

 Z našeho statku  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Letní venkovská poetika I.: roubenka a zakopané poklady
Čvc 292012
 

Dorotka s novým koťátkem Lucy- Bílá Tlapka, hostuje u nás krátce, přišlo odněkud ze vsi a už zůstalo, někdy to vypadá, že ho D. láskou umačká, že se jí zhroutil svět, když ji L. uteče. Ze spánku mluví: Kocourek není…(po kliknutí se obr. zvětší)

„Tím, že zvířata reagují přímo, se dítě stále setkává se sebou samým…“ M.W, (po kliknutí se obr. zvětší)

„Na malé dítě pozitivně působí především ty činnosti v domácnosti, které mají ještě řemeslné vyzařování…řemeslné pohyby jsou v podstatě nadčasové a obsahují pramotivy toho, co člověk prožívá při svém pozemském vývoji…pokud by řemeslná gesta úplně zanikla, dítě by neprožívalo  vztah dospělého k okolí a samo by nedokázalo navázat spojení se svým okolím…i  když děti navenek nenapodobují nic z toho, co konkrétního děláte, napodobují ve svých vlastních činnostech váš vnitřní postoj, váš spěch, pozornost, radost nebo nechuť…Musíme svou domácnost žít, protože to, co nežijeme, nemůžeme vyzařovat…Žijí velcí lidé v této době tak, aby jejich pracovní gesta a pohyby mohly sloužit jako  příklad pro děti? …Tyto prvky souvisejí s obnovou zdravého životního prostředí dítěte, jaké bylo asi před stoletím především na venkově. Tehdy se všechen život odehrával na statku …Každá činnost měla svůj smysl a místo v celku, mléko je od krávy a vejce dávají slepice, omáčka se dělá z mouky, ostatně i dnes jsou to ideální podmínky pro vývoj malého dítěte.“  Monique Wortelboer: Domácnost – péče o život

Roubenko roubená, kdo v tobě přebývá?

„Já myška hrabalka. Já žába kvákalka. Já zajíc rychlonožka. Já liška ryška. Já vlk šedoboček a kdo jsi ty?“ říká se v jedné ruské pohádce…u nás  ještě   nejspíš ani ta myška hrabalka. Zatím.

Léto se totiž pomalu přehouplo do druhé poloviny, tráva pomalu znovu dorůstá, něco odkvétá, něco dozrává, ale tak nějak bez naší větší péče, a tak se kromě dodržování rytmu dne (dojení, krmení zvířat i lidí, vyhnání, zahnání, umývání nádobí, vaření, balení balíků, emailování, krocení a usměrňování, papírování, překládání, pohádkování, kreslení, plastelinování, povídání, sekání trávy na futro, jízdě na kolech a vzdělávání) věnujeme stále zatím opravám našeho poloroubeného a zatím neobyvatelného stavení, které je součástí statku.  Nové roubení (dvě stěny) si „sedlo“, na široké vstupní podsklepené chodbě zůstal původní kamenno-cihlový klenutý strop, který je ve velmi zachovalém stavu, ale museli jsme nyní zbořit strop (i s pylinami a plevy a prachem nad ním) v obytné místnosti – byl nízký z širokých asi volskou krví natřených ztrouchnivělých prken a ta musela držet na samostatných trámech.

Ferda nařezává se svou novou pilou na podpal odřezky z modřínů na okna

Na obrázku jsou vidět ještě dvoje trámy – spodní černý na původní strop a světlejší na podlahu v podkroví…mezi nimi byl prostor, který by nám zbytečně znemožňoval postavit třeba patrovou postel, přesto nebude nový strop stalinský vysoký a na vytápění prostoru neekonomicky…

.

Po shození stropu zůstalo dole prašno…nebudu brát nadarmo slovo „zemětřesení“ pro popis situace, protože to skutečné i nepatrné je příliš nepříjemné, aby se s ním žertovalo, ale bylo zkrátka co odklízet…

Neil přidělává mosazné rozvory na dřevěná okna z velké části vyráběná na pásové pile vlastní výroby z malinkých kusů dřeva dle plánku truhlaře z USA, který má populární kanál na YouTube a Ferda se „vyhřívá“ v atmosféře dílničky svého otce…

Jeho stáří bylo asi 100 let soudě dle Písanky z měšťanky ze školního roku 1913-14. Měla jsem pod ním pocit, jako by na mě padala „černá deka“, a tak musel dolů, čimž získáme aspoň o 30 cm vyšší stropy a prostor třeba pro dvojitou postel. Rovněž nebude třeba mít všude tolik viditelných trámů, které dle čínského feng-šuej moc pohodě nepřispívají. Pod světlými palubkami bude více světla, jejich barva bude v harmonii se dvěmi roubenými stěnami. Na konci léta se může ještě trochu „srovnat“ a ofoliovat i střecha nad obytnou částí, neboť dřevo na rozdíl od kamene vždy „pracuje“ a dům se křiví. Do takového venkovského stavení se asi spíš hodí rustikální dlažba a obklady (jako např. zde: http://www.rustikalni-dlazby.cz/), na marocký štuk bych asi neměla trpělivost s hlazením kamenem. Neil je hobby stolař-truhlař, a tak se nyní soustřeďuje na výrobu oken. A že jich je! 6 x 2 plus 1 x ve spíži.

Stará zašlá mosazná klika u dveří do chodby „roubenky“ prokoukla po očištění – vyzkoušela jsem ocet a obyčejnou sůl…Sledujeme sice pořad Chalupa je hra -myslím, že nemusím mít za každou cenu vše nové ani za každou cenu sbírat a uchovávat vše staré a žít jak v muzeu,  není to můj cíl (proto šla i stropní prkna pryč), mosaz jsme zvolili také na okna…

Zakopané poklady…

Když Ferdovi nekoupím plastové fascinující dinosaury (jejich období stále prožívá) a jiná zvířata, tak si je udělá z plastelíny zcela sám podle obrázku – na obr. jakési Pingu – tučňáci

Jinak jsme uprostřed vyřizování odběru vody z vrtané studny (52 m), totiž brzy mi pan hydrogeolog pošle ještě papíry se správným kulatým razítkem a to bude vše, co musím dodat úřadům. Vodu pak budeme pomalu přečerpávat ekonomickým úsporným čerpadlem  do vodní nádrže pár metrů vedle studny a z ní doma. Totiž ve 20. letech  v době hospodářské konjunktury se dle Kroniky kolektivizace Mladočova (paměti rolníka J. Boštíka, dají se snad ještě sehnat v Ústavu dějin Akademie věd – zajímavé dílo o „zoufalství a totální bezmoci obyvatel malé východočeské vesničky vůči režimu, který chtěl za jakoukoliv cenu kolektivizovat „) „zvedaly stodoly“ a dělaly vodárny–  takové betonové nádrže v zemi s betonovými překlopy.

Stará vodárna 4 x 2 m, poklop se musí rozbít a dovnitř se postupně navaří na místě prstence plastu na pitnou vodu i s dnem, nahoře bude poklop a komín na bezpečnostní zámek před zvědavými kocoury…přes filtry se může jít i dešťová voda

Mám velmi ráda tento honosný kamenný starý sloup, vedle něho je ještě jeden a jsou důstojným vstupem na louky, hovoří o tom, jak moc polnosti pro lidi znamenaly. Nahoře je jakýsi betonový poklop s patřičnou venkovskou patinou z mechu. Je možné si všimnout otvorů na původní plot sadu, který byl již dávno posunut blíže ke statku…

Původní nádrž (cca 4 x 2 m) pod statkem na zachycování dešťové vody, i dnes kdy je během roku nerovnováha srážek, bude nádrž z plastu na pitnou vodu (svařována kvůli objemu bude až na místě, obsype se asi pískem nebo něčím podobným) velmi užitečným zásobníkem

Nebýt starousedlíka, možná o této nesmírně užitečné („nifty“) nádrži i na zachycení dešťové vody z velké plochy střech ani dosud nevíme, byla ukryta pod kamením a hlínou. Nejspíš ale již netěsní, proto nám do ní příští týden přijedou nainstalovat či navařit na sebe plastové prsteny i dno a víko s komínem na zámek na ochranu před zvědavými kocoury. Přepad může pak plnit v budoucnu malinké přírodní jezírko pod roubenkou (podobný systém, jaký má jeden sekáč, jak o něm nedávno psali v jednom článku o…http://hobby.idnes.cz/jak-naplnit-jezirko-s-destovou-vodou-dss-/hobby-zahrada.aspx?c=A120604_114657_hobby-zahrada_mce)

Oman (napravo) je moje oblíbená bylina, je totiž vhodný na živý plot, rychle roste, květy jsou krásně žluté, každý má na sobě včelku, v horku se ve stínu jeho listů schovají dole žáby i děti obdivující velké listy, kořeny voní opravdu po banánu…

Dorotka se tváří jako spokojená frajerka, ale vzápětí zjistila, že ta šalvěj je poněkud hořká. Jinak děti samy ochutnávají lístečky bylinek, jedí květy toho, co znají, že je to jedlé…V Japonsku je to běžné, dokonce se květy k jídlu prodávají v supermarketu…

Další věc, která je údajně dle sousedů na našem statku také ukryta (zakopaná), a to ještě lépe než vodárna, je sud s kořalkou z doby 1. světové války. (Již od roku 1854 zde existovala malá živnost – pálírna. ) Postupně se tento sud stává spíš legendou, ale zdá se, že je tato pověst nejspíš založena na pravdě či šprochu, na němž je pravdy hodně. Totiž tehdejší hospodář ho někde zakopal a jen tento fakt, nikoliv místo, sdělil osobně svému synovi, a ten to zase osobně sdělil panu sousedovi, ale až po smrti svého otce, který mu nestačil sdělit, kde ho přesně zakopal. Předchozí majitel sem dokonce pozval i lidi s přístrojem na hledání kovových předmětů (snad obručí), ale nebyli úspěšní. Pověst tedy žije dál, ale průzkum statku ještě zdaleka nekončí. Neprobádaných míst je zde ještě hodně. Bohužel ale slivovici moc nepijeme, leda trochu se žloutkem a medem.

Domácnost: péče o život -zajímavá kniha z produkce nakladatelství Fabula od jedne holandské maminky ovlivněné filosofii Rudolfa Steinera…

A tak jsme rádi kvůli sobě i dětem, že žijeme a pracujeme na statku a pokud jste zrovna četli knihu Domácnost-péče o život, tak možná také souhlasíte s autorkou mj. , že žádná žena, která je zrovna s dětmi doma, se nemusí bát, že není svobodná (protože svobodu ji nutně nepřinese závislost na placené práci mimo domov), že se nerozvíjí (neb své lidství může rozvíjet péčí o domácnost rozšířenou dokonce na celý statek, nikoliv tak, že bude vyčerpaná y práce jinde) a že ji za tuto péči vláda nedává plat (díky Bohu, že ne, protože by si pak vláda narokovala diktovat nám povinné pomůcky a „osnovy“ i ve standardizované domácnosti jako ve školství z toho titulu, že to vláda financuje , totiž ona ne, ale stát, kterým jsme ale všichni, proto bychom měli správně do všeho všichni zkoušet mluvit a nenechávat to pouze na odbornících). Sice máme doma pračku, ale autorka psala třeba o tom, že občas bychom měli dítě nechat prát něco i ručně – dospělý člověk si totiž umí domyslet, že prádlo pere voda, ale že se již setkala s pětiletým dítětem, které to nevědělo, znalo jen kouzelnou skříňku zvanou pračka a narodilo se do doby, kdy už byla doma. Zvláště v Tokiu je těch kouzelných skříněk požehnaně. Žena v domácnosti prý nemusí mít koneckonců ani obavu z toho, že ji nikdo neuznává (protože – co si člověk nedá sám včetně uznání, to mu stejně nikdo jiný nedá, nikde jinde než v sobě to prý nenajde).

Brouzdání (v botách crocksy- kolikrát denně člověk musí vyjít ven) v potůčku Desinka, kde jsme viděli žabku rosničku a pod kameny krakatice a létat překrásný hmyz

Mravenčí to práce..nasbírat dary lesa, ale stojí ta lesní chuť za to…

„Jako matce hospodyni vám vaše dítě zrcadlí boj s vašim vlastním nitrem…“ M.W.

All original content on these pages is fingerprinted and certified by Digiprove