Hovězí po Burgundsku s jarní oblohou

 Recepty, Teorie  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Hovězí po Burgundsku s jarní oblohou
Dub 202013
 

„Pokud bychom jedli tak, jak výživáři chtějí, abychom jedli, naše vlasy by nám vypadaly, naše zuby by nám vypadaly a naše pleť by vysychala.“ Julia Child (šéfkuchařka, propagátorka francouzské kuchyně, kterou si ve filmu Julie and Julia zahrála Meryl Streep)

„Já sama jsem byla téměř 30 let lakto-vegetariánka a při zpětném pohledu lituji každého dne…“ Joanie Blaxter, vedoucí místního klubu Westona A. Pricea, Carlsbad, KanadaJJoanie Blaxter oanie Blaxter

Následující recept se nachází v knize Vyživující tradice na straně 336, jde o starofrancouzské jídlo s hovězím marinovaném tradičně v červeném burgundském víně (maso změkne a je stravitelnější, osobně marinuju raději všechno maso, nejen vepřové). Je možné i použít, pokud maso není dost tučné, i slaninu, sama bych se nebránila nepasterované (s enzymy) smetaně jen aspoň na okraj talíře. Používám jinak samozřejmě hrubozrnnou „keltskou“ sůl z bretaňské Guerandai- tedy jedinou opravdu francouzskou ingredienci.

Hovězí po Burgundsku

Hovězí po Burgundsku

Při konečném podávání jsem na talíř zvolila jako přílohu jáhly uvařené s domácím přepuštěným máslem a mořskou solí a jako oblohu použila květy a srdíčkové listy fialek a ptačinec žabinec. Fialku vonnou jsem raději studovala z více zdrojů. Susun Weedová píše ve své knize Healing Wise, že lístky fialky vonné jsou velice bohaté na vitamín C a provitamín A, podporují játra, žlučník, trávení, plíce, prsní tkáně. Někomu mohou výjimečně listy podráždit kůži, dnes totiž máme my lidé alergie úplně na všechno, i sami na sebe. Pouze kořen a semínka mohou, a to jen ve velkých dávkách (nikde neuvedeno, jak velké) způsobit nevolnost, což uvádějí i jiné zdroje (Zentrich, Janča).

Fialky a zabinec

Fialky a žabinec- aby byly stravitelnější, jsem aspoň půl hodiny před podáváním marinovala v dresinku z jablečného octa, mořské soli a olivového oleje, aby nám je enzymy natrávily…nejchutnější jsou ale fialky marinované aspoň 12 hodin, krásněji voní a chutnají, vše se ještě více rozvine.

Jen násilím jí vtiskl jsem
ten modrý chomáček jara.
Když splácela mi polibkem,
zaševelilo jejím rtem:
-Synáčku,už jsem stará.
Jaroslav Seifert: Kytička fialek

BURGUNDSKÉ HOVĚZÍ (Boeuf Bourguignon)

6-8 porcí

 

1,3 kg hovězího na guláš nakrájené na kousky o 5 cm

2 šálky červeného vína

4 šálky hovězího vývaru (str. 122)

6 polévkových lžic másla

3 polévkové lžíce extra panenského olivového oleje (Pozn. překl.: Julia Child, slavná již zesnulá americká šéfkuchařka a propagátorka francouzské kuchyně plné másla a smetany, vysvětlila v jedné své kuchařské TV show, že se díky společnému použití oleje s čerstvým máslem to máslo nepřipaluje, tedy ten olej ho „posílí“, sama jsem ale použila již přepuštěné máslo, protože ho doma dělám z vlastního másla.Běžně ho lidé sami nedělají, proto to použití čerstvého másla s olivovým olejem, aby si to přepuštěné, co se tak nepřipaluje, dělat nemuseli…)

½ šálku nebílené mouky

několik malých odřezků pomerančové kůry

několik snítek čerstvého tymiánu svázaného dohromady

½ čajové lžičky drcených kuliček zeleného pepře

0,45 kg čerstvých hub

0,9 kg středních cibulí určených na vaření

mořská sůl a pepř

Marinujte hovězí na víně několik hodin nebo přes noc. Vytáhněte ho a velmi dobře osušte papírovými útěrkami. (Je to důležité. Pokud je hovězí příliš mokré, neosmahne se.)

Vysusujeme

Vysušujeme papírovými ubrousky, aby se maso dobře pak „zatáhlo“…i když maso pak pustí svou vodu a víno, je to rozdíl- méně páry…

 

Rozpusťte 3 polévkový lžíce másla a 1 olivového oleje na těžké ohnivzdorné pánvi. Osmahněte kostky masa po malých várkách a přenášejte je děrovanou lžící na talíř, když budou hotové. Jakmile budou všechny osmažené, vylijte tuk na smažení. Přidejte 3 polévkové lžíce másla do kastrólu, nechejte roztavit a přidejte mouku. Vařte mouku na másle, neustále míchejte několik minut. Přidejte víno z marinády a vývar. Přiveďte k varu, zamíchejte seškrabky ze dna hrnce a dobře míchejte drátěnou metlou. Vraťe maso a šťávy, které se nahromadily na talíři. Přidejte tymián, rozdrcený pepř a pomerančovou kůru.

Vytahujeme

Vytahujeme maso na talíř perforovanou lžící, aby tuk dole vykapával do litinové nádoby. Staromódní litinovou nádobu (v mém případě pánev) jsem před přípravou tohoto receptu „napustila lojem„, tj. umyla vodou, rozehřála a použila pouze čajovou lžičku hovězího loje, aby se vytvořil film, opakovala jsem to několikrát. Výsledkem je to, že i když jde o staromódní materiál (litina) a ne teflon (který časem spíš sníme), jídlo a lívance se nebudou připalovat. Anglicky se tomuto procesu přípravy litinové nádoby na vaření, aby nepřipalovala jídlo, říká „to season„, tedy „vyzrát“.

Vsechno dohromady

Všechno dohromady smícháme – na másle orestovanou mouku, vývar s želatinou, která opět činí celý pokrm stravitelnějším díky svým hydrofilním vlastnostem (nasává k sobě a tedy k jídlu, do něhož je vmíchaná, trávicí šťávy)- mícháme metlou, maso, tymián a pomerančovou kůru, rozdrcený pepř…

 

Kastról přeneste do trouby o 149 st. C a vařte 3 nebo 4 hodiny, nebo dokud maso nezměkne. Mezitím osmažte houby buď vcelku nebo naplátkované (str. 389). Oloupejte cibule a smažte je s citem na másle a oleji asi 20 minut.

Jakmile je maso měkké, vytáhněte ho z trouby. Podle gusta dochuťte. Tymián vyjměte. Vmíchejte cibuli s houbami a podávejte.

—————————-

ANTIDEPRESIVNÍ ÚČINKY HOVĚZÍHO

Červené kvalitní hovězí maso z pastevního chovu lze považovat v podstatě za posvátnou potravinu. Má  například antidepresivní /protiúzkostné účinky, alespoň jsem se s tím mockrát setkala na různých zahraničních diskusích, kde lidé (i odborníci na výživu) psali o svých zkušenostech s ním, že právě kvalitní hovězí maso z pastevního chovu, bylo přesně to, co jejich tělu chybělo na stravě vegánské či vegetariánské (tedy kromě žloutku z vajíčka, který je bohatý na B12, vitamín A, zinek, cholin atd.). ANTIDEPRESIVNÍ ÚČINKY HOVĚZÍHO lze shrnout do následujících důvodu, které jistě nejsou konečné:

-obsahuje komplexní snadno stravitelné bílkoviny, včetně aminokyseliny tryptofanu, prekurzoru serotoninu, který působí v našem mozku i v našem „druhém mozku“ -střevech, zvláště když jdeme „na stranu“. Konverze tryptofanu proběhne, máme-li dostatek vitamínu B6, vitamínu D ze sluníčka nebo třeba z rybího tuku a jiných živin (selen, zinek).

-obsahuje snadno vstřebatelné minerály (Mg, Zn, vitamíny B), které jsou důležité pro konverzi takové aminokyseliny výše i pro jiné biochemické přeměny.Ttřeba alfa omega-3 mastné kyseliny ze lněného oleje na omega-3 mastné kyseliny EPA a DHA, které se na rozdíl od lněného oleje nacházejí již hotové v oleji z tresčích jater, což je důvod, proč jinak dávám své rodině raději tento rybí olej než lněný, z něhož si naše tělo teprve musí EPA a DHA utvořit, totiž dokáže utvořit, pokud  ovšem má zdravou mikroflóru a optimálně fungující trávení, což je otázka… Srov. kniha: Dr. Natasha Campbell-Bride: Syndrom trávenia a psychologie, s 179-182, v angl orig. Gut and Psychology Syndrom.

– takové maso obsahuje mastnou kyselinu arachidonovou, která tvoří asi 12 % našeho mozku, a lidé, kteří mají  depresi, bipolární poruchu, autismus atd. jí mají údajně málo, a jinak působí proti těmto poruchám. Opět: naše tělo si může tuto kyselinu arachidonovou utvořit z omega-6 mastných kyselin, pokud ovšem má optimálně fungující trávení, které má hlavní souvislost se zdravou mikroflorou.

-obsahuje cholesterol potřebný k produkci mnoha hormonů včetně stresových, tedy pro fungování i adrenálních žláz (nadledvinek)

Pozitivně laděná komedie dle 2 skutečných příběhu jedné bloggerky a slavné šéfkuchařky Julie Child (1912-2004)

Pozitivně laděná komedie dle 2 skutečných příběhu jedné bloggerky a slavné šéfkuchařky Julie Child (1912-2004)

The French Chef- Francouzský šéfkuchař

Nemohla jsem tedy nevyzkoušet recept Hovězí po Burgundsku -vedlo mě k tomu nadšení americké kuchařky Julie Childové (1912-2004), superstar, která coby manželka diplomata v Paříži, se tam naučila v 50. letech vařit francouzská jídla a v podobě svých kuchařek (Mastering the Art of French Cooking) a bezpočtu TV show (The French Chef- Francouzský šéfkuchař) se francouzskou kuchyni snažila zpřístupnit Američanům. Začala s nimi okolo roku 1962, ještě v černobílé TV, byly okamžitě hitem!Hovězí po Burgundsku je jedno z jejich asi nejslavnějších jídel. Její způsob vaření, plný smetany a másla se ale postupně stával „politicky nekorektní“. Dnes by ji „potravinová policie“ možná ani nemusela dovolit propagovat recepty, v nichž říká: „Kdo se chce vyhnout máslu, ať použije smetanu…“ Jak moc „škodlivé“ takové jídlo plné cholesterolu pro ní bylo, svědčí to, že její muž i ona sama zemřela v 92 letech. Asi dva texty na stránkách Nadace Westona a Pricea pozitivně kvitují odkaz Julie Child. Terezka K. mě kromě Julie Child upozornila i na komédii  Julie & Julia, kde Julii Child zahrála mistrně Meryl Streep a i tam se tento recept objevil v poněkud přiškvařené podobě. Manžel Julie Child tam říká své ženě: „Julie, jsi máslem na můj chléb a dech mého života…“ Divila se, jak jen mohli přestat dělat hranolky na hovězím loji a začít používat rostlinné oleje…Já sama jsem dokončila maso ne v troubě, ale raději v pomalém elektrickém keramickém hrnci. Byla jsem na chuť hovězího dle tohoto receptu moc zvědavá, a tak jsem ho samozřejmě vyzkoušela tak, jak je uveden v knížce Vyživující tradice. (Další odkazy: http://www.westonaprice.org/press/nutrition-group-honors-julia-child

http://www.westonaprice.org/blogs/2010/01/23/the-wit-wisdom-and-naughtiness-of-julia-child-2/

 

 

Pro 312012
 

„Žádný ukrajinský domov nebyl nikdy bez svého „řepného kvasu“. Kvas byl vždycky po ruce a připraven, když se měla příjemná, kyselá chuť přidat do polévek a kyselých zálivek.“  Lubow A. Kyivska Ukrainian Dishes (Ukrajinské pokrmy)

Kvas z řepy a syrovátky s Keltskou mořskou solí…(sůl je dostupná v obchůdku zde)

Následující recept na „beet kvass“  je z knihy Vyživující tradice. Jde o jednoduchý kvašený zdravý nápoj, který má tradici třeba na Ukrajině a v Rusku. V knize Vyživující tradice je zařazen mezi  tonika (posilující prostředky) určené k postění nebo detoxifikaci.  V knize dr. Thomase Cowana a Sally Fallonové* se řepný kvas doporučuje:

-v době akutního onemocnění (horečka, bolení v krku atd.) jako zdroj železa a blahodárných baktérií (s. 105)

– na pravidelnou stolici

– proti artritidě

– klidně se kvasem může zapíjet každé jídlo, díky svým enzymům ho pomáhá trávit

–  na jakékoliv trávicí obtíže (s. 203)

– při chronickém únavovém syndromu (chronic fatigue)

V této knize se píše, že člověk s únavovým syndromem (projevujícím se souborem symptomů) by měl kromě současného zkoušení jiných terapií (adaptogenní bylinky, plavání, meditace atd.) jíst kromě syrových mléčných výrobků ,  syrového masa (viz recepty třeba ve Vyživujících tradicích) a kostních vývarů i velká množství lakto-fermentovaných nápojů za současného snížení podílu obilí (jistě zejména s lepkem) ve stravě (třebaže správně připraveného, protože i tak je těžké pro jeho trávení) a vyhýbání se rafinované bílé suché soli (ale nikoliv ! kvalitní mořské třeba keltské soli s nesmírně důležitým hořčíkem a dalšími asi 80 makro a mikro minerály – platí pořád sůl nad zlato! Více k soli zde v textu Sůl, koření a dochucovadla.). Pro člověka s chronickým únavovým syndromem jsou sice i ořechy zdravé, ale leda  upravené dle receptu třeba uvedeného ve Vyživujících tradicích (v soli namáčené aspoň 7 hodin a poté pomalu mnoho hodin na plechu v troubě pražené při teplotě okolo 65 st. C. – Indiáni využívali mořskou vodu a terpve pak sušili, ať jim nezplesniví). Vlašské i jiné ořechy jsou kvůli inhibitorům enzymů jinak velmi těžké na trávení.

Tělo člověka s chronickým únavovým syndromem své pevně dané množství životní energie již údajně vyčerpalo stresem,  životním stylem s nedostatkem pravidelného spánku v čase, který nám i slepicím naordinovala příroda,  trávením průmyslově zpracovaných jídel bez enzymů a bez přátelských baktérií. Živiny (které se dobře nestráví)  a energie tak chybí i jeho mozku (deprese) a vůbec je to začarovaný kruh.  Snad mu  tedy může i osvěžující „tradiční nutriční pramínek“ znovu onu studánku své životní energie pomoci naplňovat, nebo mu pomoci zase nějak fungovat. To, že takovým lidem opravdu není dobře a cítí se už kvůli toho „všelijak“ (a to dlouho), svědčí třeba dokument 13. komnata: http://www.ceskatelevize.cz/porady/1186000189-13-komnata/210562210800030-13-komnata-zdenka-merty/)

Kniha dr. Thomase Cowana a Sally Fallonové: Čtverá stezka ke zdraví: Práce se zákony výživy, terapií, pohybu a meditace v lékařském umění

V tomo pramínku za nejdůležitější z oněch mléčně kvašených nápojů dr. Thomas S. Cowen, kterého hluboce ovlivnila kniha dr. Weston Pricea (Výživa a fyzická degenerace)  považuje právě tento řepný kvas (s. 213. Recept na něho se nachází i v knize Nourishing Traditions na str. 610. (Mimochodem není nezajímavé, že šťáva z červené řepy je hlavní složkou tzv. Breussovy léčby rakoviny- na vyhladovění nádorů. Všimla jsem si, že jde o zeleninové šťávy a bylinkové čaje, ne o ovocné džusy plné cukru fruktózy.)

ŘEPNÝ KVAS

Na 1, 9 l

3 střední nebo velké řepy v biokvalitě, oloupané a nahrubo nakrájené

1/4 (60 ml) šálku tekuté syrovátky (str. 87) – hlavně ať je nepasterovaná z výroby nepasterovaného sýra!! Jinak by laktobacily byly kaput…(Totéž platí při budování svalů u sportovců – nejlepší je syrová a ještě sladká tekutá syrovátka!- ne převařená, ne zkyslá. Nevím, zda bude při přípravě řepného kvasu fungovat syrovátka s každou kulturou přidanou do pasterovaného mléka, třeba z mléka na přípravu sýra s plísní.) VD

1 polévková lžíce mořské soli (používám sama keltskou mořskou sůl, která je asi o několik cca 20 % slabší, tak pozor na bílou rafinovanou, ať se kvas nepřesolí.  Zakoupit pravou „keltskou sůl“ je možno v třeba v našem obchůdku KosimeSnadno.cz)

filtrovaná voda

Syrovátka a sůl se do receptu údajně přidává i proto, aby se minimalizovalo alkoholové kvašení. (Srov. Vyživující tradice. str. 585). Já sama si ještě do kvasu přidávám stručky česneku

Tento nápoj se cenní pro své léčivé vlastnosti a jako pomocník s trávením. Řepy jsou prostě plné živin. 1dcl sklenička ráno a večer je vynikajícím krevním tonikem, čistí játra a je dobrou léčbou na ledvinové kameny a jiné neduhy. Řepný kvas se může také použít místo octa na salátové dresinky a přidávat do polévek.

Dejte řepu, syrovátku a sůl do 1,9 l skleněné nádoby. Přidejte filtrovanou vodu, abyste nádobu naplnili. Dobře promíchejte a dobře utěsněte (aby se plíseň, co potřebuje kyslík, nedělala, pozn. překl.). Držte při pokojové teplotě po 2 dny a poté přemístěte do lednice.

Když se většina tekutiny vypije, můžete nádobu naplnit vodou a nechat při pokojové teplotě další 2 dny. Výsledná várka bude slabší než první. Po druhé várce řepu vyhoďte a začněte znova. Můžete si ale nechat trošku tekutiny a použít ji jako očkovací látku místo syrovátky.

Poznámka: Při přípravě řepného tonika nepoužívejte strouhanou řepu. Když se nastrouhá, řepa vylučuje příliš mnoho šťávy, což vede k příliš rychlému kvašení, které podporuje spíš tvorbu alkoholu než kyseliny mléčné.

Pozn. překl. Nahoře pak plavou takové pěnové bublinky a čím starší, tím kyselejší je to a lepší, i těhotné ženy to jistě ocení, hlavně jejich játra, možná tedy i člověk, kterého svírá hněv.

Postranní sloupek z knihy Nourishing Traditions, s. 610:

Profesor Zabel si všiml, že nemocní lidé vždycky postrádají trávicí šťávy nejen v průběhu akutní fáze své nemoci, ale také dlouhou dobu poté. Navíc nikdy nespatřil oběť rakoviny, kteár by měla zdravou střevní floru…Tudíž jsou různé mléčně kvašené potraviny cennou pomocí pacientům s rakovinou. Jsou bohaté na vitamíny a minerály a obsahují také enzymy. které pacientům s rakovinou scházejí.  Obzvlášť cennou je mléčně kvašená řepa, která má velice příznivý účinek na narušené buněčné fungování.  Mnoho vědeckých studií ukázalo, že řepa má na organismus regenerační účinek. Annelies Schoneck Des Crudités Toute L’Année (Zelenina po celý rok)

Postranní sloupek z knihy Vyživující tradice str. 587:

Sovětští vědci zkoumající rakovinu se rozhodli určit, proč, kde a jak tato strašná nemoc (rakovina) tak dramaticky po 2. světové válce stoupla…. Uprostřed děsivých statistic o rakovině se tyčily dvě oblasti u Permu na řece Kama v centrálním západním Uralském pohoří. Oblasti Solikamsk a Berezniki měly sotva hlášeny nějaké případy rakoviny a ukázalo se, že těch málo lidí s rakovinou byli ti, kteří do dé oblasti přišli pouze nedávno odjinud. Jak je to možné? Environmentální podmínky nebyly nijak lepší než v jiných oblastech-ve skutečnosti se v regionu těžil draslík, olovo, rtuť a azbest s výrobním zařízením, které vyvrhovalo spoustu nečistot. Ve skutečnosti stromy v té oblasti a ryby v řece Kama umíraly.

…sestavily se dva týmy vědeckých badatelů, jeden v Solikamsku, druhý v Berezniki. Prozkoumali soukromé životy, pátrali a analyzovali. Nakonec byli zmateni…lidé v těchto oblastech pili tolik vodky co jiní Rusové, ale zdá se, že neměli sociální problémy s opilostí, ani chudí neměli záznam o špatné práci obvykle spojený s pitím. Problém bylo najít vysvětlení pro toto kuriózní zlepšení.

Pak se stalo, že jeden z vedoucích vědeckého týmu osobně navštívil domov jedné rodiny vybrané ke studiu. Byl horký letní den a rodina byla pryč-doma byla jenom stará “babuška”. Stará žena nabídla dr. Moloděvovi osvěžující nápoj….Ukázalo se, že zhruba ve stejnou dobu dr. Grigoriev v Berezniki také narazil na čajový kvas a brzy se potvrdilo, že v regionu nebylo domu bez kvasících hlíněných hrnců s kvasem či kombuchou. Tom Valentine Search for Health [Hledání zdraví]

——————————-

*  The Fourfold Path to Healing: Working with Laws of Nutrition, Therapeutics, Movement and Meditation int the Art of Medicine (Čtverá stezka ke zdraví: Práce se zákony výživy, terapií, pohybu a meditace v lékařském umění)

Pro 182012
 

Louku pokryl snih

„Kdyby tak žena mohla vidět jiskry světla vycházející z jejich špiček prstů, když vaří, a podstatu světla, které vchází do jídla, s nimž nakládá, byla by ohromena, když by pochopila, jak moc nabíjí sama sebou pokrmy, které připravuje pro rodinu a své přátelé.“

Maha Chohan Electrons[Elektrony] AMFT, PO Box 466, Mount Shasta Ca 96067

Včera jsem musela zpracovávat poměrně větší množství vyvěšeného hovězího, uvědomila si, jak nezdravé by bylo konzumovat ho bez hovězího tuku či másla (hovězí sádlo a přepuštěné máslo je opticky i k nerozeznání). Mít v jídelníčku jen libové maso bez živočišných tuků je jako jíst produkty z bílé mouky bez otrub. V knize Výživa ve světle věků z roku 1944 od Marie Úlehlové-Tilschové se i píše:  Nesmírný význam má u nich živočišný tuk. “V polárních krajích požívati výhradně libové maso znamená totéž, co naprosto hladověti…A tak táhnou-li pobřežní Eskymáci na jih do lovišť králíků, berou s sebou tulení sádlo, kanadští zase sobí lůj, nebo by jinak nevyžili na libovém mase králičím.” (str.49)

Hovězí libové by bylo  jako „bílá mouka“ bez otrub, protože by nám libové maso třeba z jater  vyčerpávalo ke svému trávení vitamín A, který je  potřebný na dalších 1000 věcí v těle – ke správnému fungování všech žláz (včetně štítné),  i ovulace, ke „správnému“ růstu („správnému“ neznamená nutně rychlému a do výšky a úzkosti obličeje a celého těla včetně pánve, zubních oblouků a nosních kostí),  růstu, který také řídí růstové hormony ze štítné žlázy, k trávení bílkovin. Vitamín A v kombinaci s kyselinou arachidonovou (třeba žloutky) a vitamínem D je podle všeho výborný proti depresím a úzkostem. Vážné astmatické stavy také údajně korespondují i s nízkými hladinami vitamínu A (ref.), přičemž vitamín A z másla není totéž co provitamín A v mrkvi, o čemž jsem hodně překládala a parafrázovala v textu Dcery a počasí na přání +vit. A. Jinými slovy: Není ani tak správnou či úplnou otázkou (celým příběhem), kolik masa je vhodné jíst. Druhou částí otázky („příběhu“), jemuž je třeba věnovat stejnou pozornost, je, zda se maso konzumuje i s kvalitním (z trávy) živočišným tukem. (nejlépe i vnitřnosti+kostní vývary). Nebo co mají lidé vlastně na mysli pod pojmem „maso“.  Je třeba hovořit o celém celistvém zvířeti stejně jako o celozrnné mouce. Pokud se konzumuje maso i s tukem (z trávy), pak člověk je údajně mnohem blíže onomu „správnému“ množství „masa“ ve svém jídelníčku. . (http://foreverfit.tv/podcast-episode-17-sally-fallon-interview/)

Boršč s masem, želatinou, zakysanou syrovou smetanou a kvašenou červenou řepou

A protože je zpracování celého býka práce poměrně náročná na čas (spojená i s dlouhým vařením ohromných nařezaných kostí, jejichž želatinu pak zavařuji a používám při přípravě polévek, omáček apod.), krátila jsem si ji i poslechem některých přednášek mladých odborníků na ekonomii z YouTube. Zaujala mě třeba přednáška ekonomky Ilony Švihlíkové, ale hned mě u ní napadlo několik věcí, třeba že donedávna se i u nás běžně používalo místo cizího slova ekonomika i české slovo, a sice hospodářství, běžně se používalo národní hospodářství, takže prvotní ekonom byl tedy hospodář, který si musel dělat své vlastní „ekonomické modely“ do budoucna (zda bude dost sena pro všechny zvířata, kde a kolik čeho zaseje apod.). Zdá se mi, že v poslední době se to slovo hospodářství (ekonomika) nějak vytratilo úplně, jako ekonomika se už moc nepoužívá, působilo by asi zastarale. Dnes se použije maximálně v souvislosti jen s místem či statkem na venkově, kde je aspoň jedna koza a pár slepic, a když zadáme do googlu „hospodářské potřeby“, tak nám vyskočí leda chovatelské potřeby pro hospodářská zvířata – Agrotrans či Kamír. Paní docentka Švihlíková řekla, že i peníze od zhruba 70. let nešly ani tak do skutečné ekonomiky (výroby něčeho), ale stále více do „finančního sektoru“, ale že stejně jednou ta „reálná“ ekonomika, třebaže někdo na těch spekulacích zbohatl, zvítězí. Možná by se to dalo posunout a přitlačit na doraz ještě o krok dál a říci, že jednou zvítězí (třebaže to na první povrchní pohled vypadá dost anachronicky) také skutečné hospodářství v tom prvotním původním slova smyslu.  Myslím si, že i více lidí (i když ne nutně všichni) se vrátí ( a rádi) k prvotnímu hospodáření, což je pěstování ovoce a zeleniny a obilí a chov zvířat,  hmyzu a péče o půdu,  a s tím vším spojené produkci zdravých opravdových čerstvých potravin. Moderní potravinářský průmysl z potravin také vlastně udělal jakousi „zlatou bublinu“ a zdá se mi, že půdu nadále víc vyčerpává než zúrodňuje. Takový kečup, který se skládá z 20% rajčat je spíš takové pseudojídlo (ekonomická bublina, inflace), přičemž člověk za svou výživu platí draze dvakrát – za tento kečup, sklenici, dovoz, paní prodavačku, a pak ještě jednou v lékárně za doplňky stravy, protože od kečupu  nedostal to, co měl, případně platí  i za lékaře pro nemoci, které nemusely být, byla-li by dobrá strava. Když slyším, kolik se třeba v České republice spotřebuje mléka, kolik lidí dle příjmu žije v chudobě, zdá se mi, že taková statistika při svých kalkulacích vůbec nezapočítává výsledky malých hospodářství, které jsou stále odchylkou od „normálu“ – jak totiž mohou vědět, kolik naše kráva dojí? Jak mohou vědět, kolik jsme si toho“nekoupili“, a přece to měli a možná v ještě lepší kvalitě? Možná se nepočítá s tím, že si někdo sám něco vyprodukuje a  „vydělá“ (tedy zbohatne) tím, že tolik neutratí za kečupy, protože si dělá svoje. A koneckonců, jak říká paní ekonomka, můžeme mít na důchod milion, ale peníze nikoho bohatým neudělají. Dodala bych, že největším bohatstvím je také i v pohádkách o Chytrých Horákyních úrodná půda, protože počítač si k obědu nikdo ještě nedal. Koneckonců bez ohledu na to, čeho člověk ve městě (v oné civilizaci- do velké míry závislé na zdrojích odjinud) dosáhen, co vymyslí, co postaví, jaké umění stvoří, jaké kariéry dosáhne, všichni jsme děti Přírody a závislí na půdě, zemi živitelce. Zatím malá hospodářství, jako je to naše, jsou asi stále spíš výjimkou, snad je oním ostrůvkem pozitivní deviace, ale jak se říká v Bibli, „soli“ není třeba hodně (toť lichotivá útěcha pro ty, kterých zatím není hodně…).

Jsem si vědoma, že mé ztotožnění se s práci zubaře Pricea a  nutriční odbornice Sally Fallonové skýtá jedno riziko, které je vlastní všem epigonům různých učení, směrů a přesvědčení, a kterému můžeme podlehnout. Riziko, že můžeme mít snahu ten svůj pohled na věc agresivně a horlivě propagovat a snažit se ho „narvat“ i do těch, kteří se tváří apaticky a které žádný zubař či degenerace nezajímá (nechtějí vidět nějaké souvislosti mezi stravou a tělesným zdravím), a své okolí dle svého přesvědčení poměřovat či dokonce soudit. Je to samozřejmě někdy těžké, zvláště když víme, že strava ovlivňuje zdraví dětí i to, jak budou vypadat po narození – není čas na dlouhé odklady otázky výživy (správný růst nepočká). A tak možná někdo osciluje od snahy druhé informovat až k lhostejnosti (zvláště když se setká s nezájmem o to, proč mají děti rovnátka, proč je syn vyšší než otec – obvykle je na to rodič hrdý a nechce si nechat vzít půdu pod nohami jiným pohledem),lhostejnost ale také není dobrá. Jestliže mám totiž co říci, proč se o to nepodělit? Myslím si, že člověk by měl alespoň informace sdílet a nabízet těm, které to zajímá a těm, kteří chtějí věcně polemizovat. Třeba to může někomu pomoci udělat informovaná rozhodnutí. Výše uvedeným krajnostem se snažím vyhýbat, což jsem i naznačila trochu už v Úvodu: nejsem ani expert a nespěchám jím být kvůli riziku, že bych byla rychlokvaškou (k ideálu, který je sám vlastním příkladem, mám daleko), napsala jsem i jako motto k riziku mentorství i obecně citát z Bible, že učitelé budou souzeni přísněji…a taky jsem psala, že bych si přála, aby  případně knihu Vyživující tradice nikdo neměl pokušení použít jako hůl na ty druhé – většinou se totiž ještě více zatvrdí ve svém postoji. Na druhou stranu lhostejná nejsem a aspoň píšu o tom, co vím, co mi dává smysl, co funguje, co si dávám do souvislosti, co mi chutná a snažím se i uvádět patřičné reference, kde jsem co četla.

Jsem ráda, když si lidé umějí sami dohledat informace a dát si je do spojitosti (a tedy do nasazení sil do akce), když popřemýšlejí o tom, zda přece jen již odpověď neznají, zda již není zakódovaná v textu. Jsem ráda, když čtenářům blogu stačí číst blog a moc se mě na nic neptají a neposilují ve mně pocit, že já jsem větší expert než oni, na němž budou závislí. (Autorita je jen ovčí kůže, aby zakryla nahotu a křehkost …jsem  četla někde v knížce prof. Tomáše Halíka  Co je bez chvění, není pevné.) Ošívám se i při slově „expert“, protože místo renesančního člověka, který vnímá velký obraz a kontext, je jím často někdo, kdo je jen dobře fungujícím kolečkem v nemocném systému, který vyléčí jen nové paradigma. Těším se ale, že čtenářům budu moci jen předat či poslat jednou do ruky knížku Vyživující tradice a pak jen záleží na nich. Já sama nevím víc, než to, co jsem četla a co dávám zde k dispozici. Nicméně to riziko obojích extrémů – zapálené propagace (ať už z pouhého nadšení z velkého AHA, nebo pocitu, že jsem už expert) na straně jedné a lhostejnosti na straně druhé tu je.

Ne vždy je pro mě jednoduché si některých věcí přinejmenším nevšimnout, nepodivit se, když si přečtu, že třeba nějaký chlapec vyrost moc rychle, má slabou kapacitu plic a různé zdravotní obtíže a paní doktorka řekne, že to se nedá nic dělat, že musí cvičit Vojtovy cviky, že to srdce je umístěno trochu nakřivo, „protože“ příliš rychle vyrostl (protože měl možná málo vitamínu A ve stravě, ale to už se z podstaty medicíny samozřejmě nezkoumá). Nemohu si nevšimout zřetelné tělesné degenerace uzounkého chlapce, který řádil nedávno v USA na škole.

Panenka bez širokých spodních čelistí…

Tuhle jsem  byla v hračkářrně domluvit se tam s Ježíškem. Měla jsem pocit, že se i obličej a hlavička některých panenek v poslední době nějak „zmodernizovala“ a tím nemám na mysli jen panenky Barbie, ale i jiné běžné panenky, jejichž obličej se poněkud prodloužil nebo aspoň brada nějak zaostřila a dala obličeji nepřirozený tvar srdíčka. Jde jistě o odraz reality, kterou je fyzická degenerace. Když jsem však sáhla po stavebnici Merkur a podívala se na chlapečka na ní, už jsem se těšila na to, až budu  z obchodu raději venku (i s tou stavebnicí, která za nic nemůže…), pak jsem si doma vzpomněla, že  možná v tomto případě a i v případě degenerace obecně platí ono „dotkni se ran„… Soutěživost v soutěžích  typu „Zlatíčka“ jinak považuju za zbytečnou, protože mi není úplně jasná její hloubka, a to nejen proto, že soutěžící neznají dle jakých (Priceovských) kritérií je obličej krásný a zlatavě jiskřící zdravím, ale protože mi to připadá také výchovně problematické –  množství karátů dítěte se neurčuje přece dle toho, jak vypadá, jak se někomu cizímu líbí, protože by se mělo cítit milováno bezpodmínečně a to rodičem, pro kterého je přece největším Zlatíčkem už nyní a navždy. Když už se však jedná o snahu prodat krabici Merkuru, kde nějaký obličej nečínského dítěte být musí, asi bych volila jiný typ obličeje, který podprahově bude atraktivnější…

 

Úžasné stavebnice Merkur, kliknutím se obrázek zvětší…

 

Níže jsem vybrala některé citace nebo postranní sloupky z knihy Vyživující tradice nebo z jiných uvedených zdrojů, které prošly mým překládáním a zdály se mi nesmírně zajímavé (zvýraznění je učiněno mnou):

Ochrana před rakovinou (můj výtah): vit A, D, B6 (na speciální enzymy, které nás chrání před rak.), B12, CLA (tuk z pastvy), K2, cholesterol (hlídá volné radikály), koenzym- Q10, nasycené tuky na fungování imunitního systému…http://www.westonaprice.org/about-the-foundation/healthy-4-life

Prevence rakoviny prsou: „…vitamín C, karotény, vitamín A, vitamín D, vitamín CoQ10, konjugovaná kyselina linolová, (CLA),  sfingomyelin a kyselina butyrová. Z těchto jen první dva (vitamín C a karotény) se nacházejí v rostlinných potravinách. Zbytek je poskytován výhradně z živočišných potravin, především másla a tuku zvířat, které se nechaly pást, ale velká většina populárních knížek o rakovině prsou propaguje nízkotučnou vegetariánskou stravu pro ženy s rakovinou prsu! „Citováno z textu v angličtině od Sally Fallon a M.G. Enig: Moudré volby, zdravá těla: Strava pro prevenci ženských onemocnění.

Kostni hovezi vyvar s krustou „tuku z travy“….Komu se rosol nedaří, ten: nenechal vývar dlouho chladnout až do rána, má v něm moc vody, kterou je třeba nechat vyvařit, nebo nevařil dost dlouho – Sally Fallonová říká, že dokud kost existuje, do té doby jsou v ní minerály…

Vláda sponzorovala program výchovy ke zdraví, který vnesl nízkotučnou propagandu do našich veřejných škol. “Moje matka mě zabíjí tím, že mě nutí jíst dvě vajíčka a slaninu a toust s máslem na snídani,” řekl osmák po účasti na kurzu na veřejné škole blízko Albany ve státě New York. Budoucím rodičům se říká, že potraviny, které potřebují, aby měli zdravé děti, obsahují cholesterol a nasycené tuky a způsobí srdeční onemocnění. Takovéto programy pomáhají zvýšit prodej snídaňových cereálií a nízkotučného mléka a stojí za častými zraněními na atletickém stadionu, za poruchami příjmu potravy, depresemi, únavou, neplodností a jinými zdravotními problémy, jak se roky odvíjejí. SWF

Citát níže  jsem sama vybrala z textů ze stránek Protivné výživové poradkyně (The Noughty Nutritionist™), snad je tak trochu možnou odpovědí na to, proč i lidé, kteří jedí „zdravě“ bio, mohou mít život ohrožující problémy se srdcem:

Kaayla Daniel, PhD, autorka knihy: Celý příběh o sóji: Stinná stránka americké oblíbené zdravé potraviny. (The Whole Soy Story: The Dark Side of America’s Favourite Healthy Food). Kniha, která odhaluje, že sója není žádná zázračná potravina, ale že může v nefermentované podobě ve větším množství narušit funkci štítné žlázy.

Světová zdravotnická organizace (WHO) hlásí, že přes šestnáct miliónů umrtí nastává po celém světě každý rok kvůli kardiovaskulárnímu onemocnění a že k víc než polovině těchto umrtí dochází v rozvojových zemích, kde většina lidí jí stravu založenou na rostlinách s vysokým zastoupením luštěnin a škrobů. A přece „každý ví“, že strava se základem v rostlinách je prevencí srdečního onemocnění. Tento mýtus se vskutku opakuje tak často, že ohromné množství vzdělaných a zdraví si vědomých jedinců v zemích prvního světa vědomě přijímá diety ve stylu třetího světa v naději, že se předejde onemocnění, že se optimalizuje zdraví a maximalizuje délka života.  Jenomže pokud jsou statistiky WHO správné, pak nás možná diety se základem v rostlinných potravinách vůbec neochrání. A dnešní experiment s veganismem by mohl skončit  vskutku velmi špatně. Kaayla Daniel, PhD (Autorka je víceprezidentkou Nadace Westona A. Pricea, doktorát získala z nutriční vědy a anti-agingových terapií, celý text (že je třeba mít dost vit. B6, B12 a síru obsahující bílkoviny (vajíčka) atd.dostupný na http://naughtynutritionist.com/soy/heart-of-the-matter-plant-based-diets-lead-to-high-homocysteine-low-sulfur-and-marginal-b12-status/)

Na živiny koncentrované jídlo (nutrient-dense food): křehoučké hovězí z trávy s kostním vývarem (želatina), hovězím tukem, máslem, vařenou kořenovou zeleninou, kvašenou červenou řepou s koriandrem (mám zásoby z lednice), strouhaným křenem, pórkem a kvašenými rajčaty s chilli papričkami. soleno keltskou solí…Tak tohle jsme měli dnes ke snídani..(jako sacharidy poslouží jen později sušenky z vloček)

Dále z Vyživujících tradic: Červené maso je vynikajícím zdrojem jak makrominerálů tak stopových prvků, především zinku a magnézia. Tyto minerály existují v mase ve formě, kterou organismus mnohem snáze štěpí a lépe využívá než minerály z obilí a luštěnin. Červené druhy masa mají vysoký obsah vitamínu B12, který je tolik důležitý pro zdraví nervového systému a krve, a karnitinu, který je podstatný pro zdravé fungování srdce. Hovězí a jehněčí tuk obsahuje v tucích rozpustné vitamíny a menší množství esenciálních mastných kyselin zvláště, pokud se tato zvířata nechala pást na zelené trávě. Tyto v tucích rozpustné vitamíny jsou tím, co vaše tělo potřebuje k tomu, aby zužitkovalo minerály ze všech potravin. Při studiu zvířat se zjistilo, že hovězí tuk působí na snižování cholesterolu. Jehněčí a hovězí tuk jsou bohaté na konjugovanou kyselinu linolenovou, která má silný protirakovinový účinek, a jak jehněčí tak hovězí tuk obsahuje kyselinu palmitovou, která nás chrání před viry a jinými patogeny. (Vyživující tradice: kap. Hovězí a jehněčí)

Nepřítomnost nebo přítomnost přidatných látek sama o sobě neurčuje kvalitu potraviny. Základní tajemství kvalitní výroby je nakládat s rostlinami a zvířaty tak, aby dosáhly svého nejvyššího výkonu svou vlastní přirozeností. V každém stvoření existuje vnitřní harmonie látek a sil, které jsou příznačné a zdravé. Není to přítomnost určitých látek v určitém množství, které dělají zeleninu nebo obilí zdravými, ale spíš harmonický vztah mezi látkami a silami.

Moderní zemědělské metody do značné míry do této harmonie drasticky zasáhly. Jak ukázal výzkum, mezi roky 1896 a 1932 mnoho plodin projevilo silný vzestup co do obsahu uhličitanu draselného (starší název potaš, surovinou pro takové zemědělské hnojivo byl dřevěný popel, pozn. překl.), přičemž obsah magnézia klesl. Mezitím jiný výzkum ukazuje, že obsah křemene v pěstovaných rostlinách začal inklinovat k poklesu, zatímco obsah potaše stoupal.

Výsledky takové změny k méně harmonické rovnováze se ukázaly ve východní Evropě, kde si lidé po stovky let opatřovali střechy doškami z režné slámy. Takové střechy většinou vydržely patnáct let. Poté, co se žito začalo ošetřovat syntetickým dusíkem a přirozená harmonie látek a sil se změnila, střechy opatřené výslednou slámou začaly hnít po pouhých třech až pěti letech. Třebaže to není tak očividné, k podobným změnám došlo v obilí na chleba, který je základem naši stravy. …Někteří pozorovatelé jsou přesvědčeni, že vysoký obsah fosforu v mnohých průmyslově zpracovaných potravinách…je hlavním faktorem v problému s hyperaktivními dětmi, a jiní pozorovatelé sjou přesvědčeni o tom, že snížený obsah křemene vedl k oslabení našich smyslů. Trauger Groh a Steven McFadden Farm of Tomorrow Revisited

Základními materiály potravinářského zpracování jsou rafinované sacharidy (hlavně bílá mouka a cukr) a průmyslově zpracované oleje. Když vezmeme v potaz tyto tři základy, zpracovatelé mohou vyrobit téměř cokoliv. Potravinářský průmysl má zálibu v cukru a hydrogenovaných tucích nikoliv pouze kvůli jejich chuťovému působení, ale protože jsou nejlevnějšími složkami dostupnými pro výrobce balených potravin. “ Jedna společnost například nemůže prodávat rajče za mnohem víc než jiná firma. Ale zpracujte ho na kečup, přidejte koření a příchuť stojící za zlomek haléře a naplňte jím láhev. Nazvěte to omáčka na barbecue. Udělejte tomu reklamu, vychvalte zákazníkům jeho značku, a vyšší a vyšší zisky se dají udělat, protože produkt se zdá být jedinečným. “ Mohli bychom snad průmyslu závidět tyto zmanipulované zisky, pokud by z potravinářského výrobku naopak kupující dostali živiny, jaké potřebují. Bohužel nedostávají. Zisky jsou udělány na dvojí náklady spotřebitelů – v kupující síle a v potřebných živinách. Joseph D. Beasley, MD and Jerry J. Swift, MA The Kellog Report

Potravinářský průmysl argumentuje, že spotřeba trans v Americe je nízká, 6-8 gramů na osobu a den, což není dost na to, aby to přispívalo k dnešní epidemii chronického onemocnění. Celková spotřeba margarínů a ztužených tuků na hlavu zůstává okolo 40 gramů na osobu a den. Jestliže tyto výrobky obsahují 30 procent trans (mnoho ztužených tuků obsahuje více), pak průměrná spotřeba je 12 gramů na den. Ve skutečnosti cifry o spotřebě mohou být dramaticky vyšší. Článek z roku 1989 ve Washington Post zdokumentoval stravu dívky, která snědla 12 koblih a 24 sušenek v rozmezí třech dnů. Přišlo se na to, že celkové množství trans činí přinejmenším 30 gramů denně. Tuk v lupínkách, které náctiletí jedí ve velkém množství, může obsahovat až 48 procent trans, což odpovídá 45,6 gramům tuků trans v malém 280gramovém sáčku s lupínky- který hladový teenager spolyká za pár minut. Na hodinách o “vývoji lidstva” na vyšších středních školách se náctiletí neučí, že pozměněné tuky v jejich svačině mohou vážně poškodit jejich schopnost mít normální sex, počít a porodit zdravé miminko. Oiling of America (Amerika naložená v oleji)

Vyživující strava přináší mnohem větší přínos než jen energii a výdrž….Testovala se úroveň miliónů žáků státních základních a nižších středních škol ve městě New Yorku před a po zlepšení školních obědů. Stoupající výsledky překvapily školní úředníky a také ty, co testy prováděli.

Průměrné výsledky v testech studentů na 803 školách stouply o 16 procent během 14 let poté, co se zlepšil program školních obědů…v roce 1980 přišla změna. Vzdělávací komise města New Yorku snížila obsah cukru v potravinách a zakázala dvě umělá potravinová barviva ve školním obědě. Později téhož roku dosažené výsledky v testech stouply v rámci celostátního měření z 51. percentilu na 57. percentil ( kolem 57 % mělo horší výsledky než oni, pozn. překl.)

Školní úředníci města New Yorku byli příjemně překvapeni tímo skokem a zakázali potraviny s umělými barvivy a příchutěmi. Výsledky v testech opět stouply – tentokráte na 61. percentil. Ještě jednou školní úředníci zapracovali, a sice zakázali BHT a BHA, dva běžné konzervanty ve školním obědě a nahradili mlékem sycené nápoje a bonbony. Tentokráte výsledky testu stouply na 64. percentil.Přínos je to nejen pro děti. Stejně tak i pro školy díky ohromnému ušetření výdajů, které přináší lepší polední výživa. Je potřeba méně speciálních pedagogů, aby nabídli individuální vyučování dětem s problémy se čtením, říkají vědečtí pracovníci. James F. Scheer Health Freedom News

Tělo pravděpodobně potřebuje jak živočišné tak rostlinné tuky, aby si udrželo dobré zdraví. Studie vedena mezi chlapci ve Rwandě v Africe, vegetariánským obyvatelstvem z nutnosti, zjistila, že vstřebání karoténu dětmi, záviselo na množství tuku ve stravě, nikoliv na množství snězeného karoténu. Zjistilo se také, že nízký příjem tuků vede ke špatnému vstřebávání jak karotenoidů tak preformovaného vitamínu A. Když se do jejich vegetariánské stravy přidalo malé množství (živočišného) tuku, výsledkem bylo zlepšení ve střebání karoténu a hladina vitamínu A se zvýšila. H. Leon Abrams Vegetarianism: Antropological/Nutritional Evaluation[Vegetariánství:Antropologické a nutriční hodnocení]

Dokáže si někdo představit italské či řecké vaření bez rajčete? A přece je rajče dalším nově příchozím do evropské kuchyně, dovozem z Nového světa. Když bylo rajče poprvé uvedeno na evropské stoly a před tím, než se stalo běžnou stravou, říkalo se mu “jablko lásky” a mělo pověst afrodiziaka. Tato reputace uvadla poté, co se stalo dostupné masám. V Americe se rajče dlouho podezřívalo a Puritány považoválo za jedovaté – snad ze strachu z jeho afrodiziakálních kvalit. Když tyto obavy vymizely, stalo se rajče naší nejoblíbenější zahradní zeleninou.

Rajčata jsou dobře známá pro svůj obsah vitamínu C. Obsahují také kerotenoidy, B komplex, draslík, magnézium, fosfor a vápník. Bohužel mnoho rajčat se trhá zazelena a poté se ošetřují etylenovým plynem, který způsobí, že zčervenají, aniž by opravdu dozrály. Tato rajčata mají chuť a vnitřní strukturu lepenky a nutričně jsou méněcenné. Rajčata z konzervy trhaná na vrcholu zralosti nutričně překonávají většinu rajčat koupených v obchodě. Rajčata v konzervě v biokvalitě bez přidané soli se dnes prodávají v mnoha obchodech. Ba co líp, čerstvá rajčata v biokvalitě, která se nechala přirozeně dozrát, jsou nyní stále dostupnější. Hydroponicky pěstovaným rajčatům i přes dokonalý vzhled scházejí jak živiny tak chuť.

Umístěte rajčata koupená v obchodě vzhůru nohama na slunečný okenní parapet, abyste je přivedli k vrcholu zralosti. Po dozrání vydrží v lednici asi týden.

Pokud jde o terepeutický přínos rajčat, obsahují hodně karotenoidu zvaného lykopen, který se jeví být velmi cenným v naší ochraně před rakovinou. Jiné studie ukázaly, že pomáhají předcházet zánětu slepého střeva.

Nepříjemnou stránkou rajčat je, že někteří lidé jsou na ně alergičtí. Je to možná kvůli tomu, že mnoho lidí konzumuje rajčata ve formě kečupů a jiných produktů z rajčat za vyloučení jiné zeleniny. Řešením tohoto problému je jíst různé druhy zeleniny a nechat rajče na správném místě – jako jedno z mnoha druhů zeleniny, které by se mělo jíst pravidelně, ale ne přes míru. SWF

Máte piknik na pláži nebo v parku, přijíždí typická americká rodina. Děti vyrazí z kombi ještě předtím než tatínek stihne vypnout motor. Matka začne vykládat věci z auta a informuje tatínka, kam dát deku. Než vypryští nealko na osvěžení, matka zaútočí na vzduch, písek a zeleň smrtícím insekticidním sprejem.Pořádná odplata vůči světu hmyzu, který je obléhl na posledním výletě do přírody. Matka zapomněla, pokud kdy vůbec věděla, že tak jako rozsypaný cukr v naší kuchyni přitahuje mravence a hmyz, tak cukr v našem krevním řečišti přitahuje komáry, mikroby a parazity.

Jedno z největších radostí života bez cukru je možnost ležet na pláži nebo se vyvalovat v horách, aniž by nás otravovali komáři nebo jiní tvorové. Jakmile je cukr pryč asi rok, zkuste to a uvidíte, jestli to platí také pro vás. Pokud si s sebou vezmete hosta, který je stále závislý na cukru, lehněte se vedle sebe. Všimněte si, na koho komáři jdou a koho nechají být.

    Koneckonců není to žádná náhoda, že první případy žluté zimnice pocházející od komárů – na západní polokouli – se vyskytly na cukrovém ostrově Barbados v roce 1647. Zpočátku se jí říkalo nova pestis (nový mor, pozn. překl.). Žlutá zimnice se rozšířovala z jednoho střediska cukru do druhého: Guadalupe, St. Kitts, Jamaica, Brazil, British Guinea, Spain, Portugal, New Orleans a konečně Kuba, kde Armáda Spojených států organizovala masivní kampaň na přelomu dvacátého století, aby se z nae cukrová kolonie Kuby zabezpečila od komárů. William Dufty Sugar Blues(Cukrové blues,vyšlo i česky jakoCukrové trápení v nakladatelství Pragma v roce 1998)

 

 

Katalog zeleniny

 Teorie, Z knihy Výživující tradice  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Katalog zeleniny
Lis 092012
 

Je z následující kapitoly zřejmé, že s tou „syrovou“ stravou (raw food), která je dnes na západě jedním z módních trendů,  to vůbec není tak jednoduché, jak se na první pohled zdá, tedy ani s pojídáním jen syrové rostlinné stravy (vitariánství), protože hlavní otázkou není jen obsah enzymů a vitamínů v syrové stravě, ale především jejich skutečná stravitelnost. Nemusíme vše nutně vařit, ale řadu potravin včetně ořechů by bylo nejlepší namáčet ve slané vodě a poté usušit. (V kníže Vyživující tradice se pak takových oříškům říká „křupavé“ a jsou nejen stravitelnější, ale i chutnější). Myslím, že nelze rozdělovat stravu černobíle jen na vařenou a syrovou, jako spíš na syrovou a nějak  „úpravenou“ tak, aby byly živiny z potravin stravitelnějšía z buněk dostupnější. (Nejdostupnější živiny jsou ze syrového mléka a masa.). Mezi jinak „úpravy“ patří namáčení, namáčení v octě či osolené vodě (ořechy, obilí, mouka, semínka), nixtamalizace (kukuřice, žaludy) marinování (viz třeba vepřové), kvašení, sušení, vyvěšení (masa, aby „dozrálo“) a až nakonec vaření ve smyslu tepelné úpravy.

Koneckonců pokud vím, tak zvířata, která se živí jen rostlinnou stravou, mají více žaludků. Totiž když člověk jednou za čas ochutná některé druhy zeleniny zasyrova, nenarostou mu sice rohy (ze syrových topinambur si možná jen trošku zaprdí kvůli složitému škrobu inulinu, kterému by tolik prospělo se raději rozpustit ve vodě při důkladném povaření této zeleniny), ale dlouhodobé užívání může mít svá „úskalí“ (doslova třeba může člověk dostat ledvinové „skály“ – kameny, když jí hodně nevařené zeleniny s vysokým obsahem kyseliny šťavelové a zároveň nemá dostatek vitamínu K2, viz brožurka healthy4life.pdf).  Skutečnost, že některá zelenina má vitamíny, které by se varem zničily, ještě neznamená, že je naše tělo ze syrové zeleniny určitě vstřebá, že pronikne přes tlusté stěny buněk k živinám a plně je využije. Možná ano, ale za cenu přetěžování slinivky při pokusu o trávení či za cenu nepříznivých účinků škodlivých látek pro tělo (kyselina štavelová, goitrogeny), které některé druhy zeleniny současně s vitamíny přirozeně obsahují. Dobře „uvařit“ syrovou zeleninu umí akorát možná trávicí trakt krávy. A hlavně nám Sally Fallonová s kolegyní Enigovou připomíná, že je třeba nezapomínat spíš na v tucích rozpustné vitamíny v kvalitním másle, bez nichž bychom minerály a vitamíny ze zeleniny nevstřebali, a tedy zeleninu podávat s kouskem másla. A na těch záleží, ne na kaloriích z másla či jeho cholesterolu. Pokud vím, tak žár vitamín A či K2 nezničí a vitamín C si snadno doplníme vycucáním šťávy ze šípků či plodů rakytníku. Uvědomila jsem si, že syrová a čerstvá zelenina nemusí být nutně totéž. Že sice potřebujeme čerstvou zeleninu, a sice těsně před její případnou tepelnou úpravou. Nikoliv nutně jíst starou syrovou zeleninu.

Sledovala jsem nedávno pár krátkých ukázek z filmu, který není příliš lichotivý pro vědce a jmenuje se Fat Head (Tlustá hlava), jehož autor umístil i na You Tube kvalitní legrační, a přesto přesvědčivou přednášku o tom, že cholesterolová teorie vlastně vůbec není vědecká a její platnost není mockrát prověřená, spíš naopak. Je zastaralá nebo spíše mylná. Takoví Eskymáci jsou dle něho „černé labutě“, které ale vědci raději nazvou kachnou. Ve filmiu níže akorát není možná přesně formulována myšlenka, jsme oproti předkům tlustší a menší. Spíš bych řekla, že jsme vyšší, jenže uzší a někteří máme těch kil navíc opravdu docela hodně.

 

————————————————————-

KATALOG ZELENINY

Sally Fallonová a Mary G. Enigová, PhD

Milostný poměr Američanů k jídlu rychlého občerstvení (fast food) je téměř nepochopitelný, když uvážíme velikou rozmanitost zeleniny, která je nyní dostupná po celý rok v každém americkém městě. Relativně málo lidí využívá tohoto rohu hojnosti.Většina Američanů jí zeleninu vzácně a když ano, jejich výběr je omezen na několik málo oblíbených druhů – mrkev, hrášek, rajčata a brambory. Čerstvá zelenina přitom může být zlatým hřebem každého jídla. Málo z nich si vyžaduje hodně času na přípravu a většina potřebuje trochu času na uvaření. Navíc u téměř každé zeleniny, která se zkoumala, se zjistilo, že obsahuje látky, které jsou přínosem pro srdce a krev nebo jež působí proti tvorbě nádorů. Čerstvá zelenina, jí-li se denně s těmi správnými tuky, je jednou z našich nejlepších ochran před koronárním srdečním onemocněním a rakovinou.

Vaření v páře je nejlepší způsob vaření většiny druhů zeleniny. Uchovává většinu vitamínů a minerálů a také docela hodně enzymů, pokud se tento proces nenechá probíhat příliš dlouho. Lehké osmažení na másle, olivovém oleji nebo kokosovém oleji ja také přijatelná metoda vaření. Některé výzkumy naznačují, že vaření potravin v tucích a olejích ve skutečnosti činí živiny dostupnějšími. Mezi jiné způsoby patří blanšírování (krátké spaření, pozn. překl.) ve vařené přefiltrované vodě a u kořenové zeleniny vaření v hlíněném hrnci.

Pařák na zeleninu, ale jistě stačí použit košík na kynuté knedlíky…

Doporučujeme sice zavedení hodně syrového jídla do jídelníčku, ale některou zeleninu je lepší jíst uvařenou. Například zelí, brokolice, kapusta růžičková a kel obsahují chemické látky, které brání produkci hormonu štítné žlázy (známé jsou jako goitrogeny [též strumigenní antinutriční látky, pozn. Překl.]). Mladé listy řepy, špenát a mangold obsahují kyselinu oxalovou (šťavelovou), která brání vstřebávání vápníku a železa a dráždí ústa a střevní trakt. Syrové brambory obsahují látky zvané hemaglutininy, které narušují správné fungování červených krvinek. Vaření ničí nebo neutralizuje tyto škodlivé látky (stejně jako proces fermentace). Špenát a zelí jsou oblíbenými potravinami do salátů, ale syrové by se měly jíst jen příležitostně.

Zeli je zasyrova sladke, ale jeste lepsi pro nase zdravi tradicne kvasene, aby netrpela nase stitna zlaza

Asi to bude znít kacířsky, ale nedoporučujeme podávat vodu, ve které se vařila zelenina. Adelle Davisová byla první, kdo psal o výživě a která navrhovala, aby se znovu využívala voda z vaření za předpokladu, že vitamíny a minerály vytracené ze zeleniny při vaření končí ve vodě. To může být dost dobře pravdou, ale bohužel také spousta dalších věcí končívá ve vodě – pesticidy a dusičnany z konvenčně pěstované produkce spolu s mnoha škodlivými sloučeninami výše jmenovanými včetně kyseliny šťavelové. Řešení je lehce spařit a ne moc dlouho. Většina vitamínů a minerálů zůstane v zelenině, do které patří, a malá ztráta se vykompenzuje tím, že lehké povaření činí živiny ze zeleniny rychleji dostupnějšími a vstřebatelnějšími.

Existuje několik velkých kategorií zeleniny. První je tmavá listová zelenina, jako je špenát, mangold a mladé listy řepy. Obsahují velké množství vitamínů a minerálů, především vitamíny B, vápník a stopové prvky a měly by být pravidelně zařazeny do stravy – alespoň jednou či dvakrát týdně. Druhou kategorií je košťálová zelenina – zelí, mangold, kapusta růžičková, květák a brokolice – které obsahují přírodní chemické látky známé tím, že blokují tvorbu nádorů v trávicím traktu. Další kategorie jsou hlízy (brabory a sladké brambory), kořenová zelenina (mrkev, tuřín, pastinák a řepa), čeleď tykvovitých (včetně cukety), liliovitá čeled (cibule, pórek a česnek) a lilkovitá zelenina (rajčata, lilek a papriky).

Všechna zelenina sice obsahuje dobré věci, ale musíme znovu varovat, že náš výběr zeleniny musí brát v úvahu citlivost jednotlivce na potravinu. Zelenina z čeledi lilkovitých může způsobit artritidu a bolesti v kloubech u citlivých jedinců. Košťálová zelenina byla nedávno v centru pozornosti, ale není pro každého – jejich vysoký obsah síry může některým způsobit problémy. Zelenina z čeledi cibulovitých má tendenci stimulovat žlázy a proto by se ji měli vyhýbat ti, kteří trpí únavou nebo oslabenou funkcí adrenálních žláz. Téměř jakákoliv zelenina může způsobit nepříznivou a alergickou reakci, pokud se jí přesmíru – proto je tak důležitá pestrost.

Nejdůležitějším kusem výbavy, jaký budete potřebovat na přípravu zeleniny je dvojdílný nerezový pařák– jako dvojitý kotel s dírami na dně horního hrnce. Dřevěná deska na krájení, těžká nerezová nebo litinová pánev a kolekce ostrých nožů doplňují seznam předmětů potřebných pro úspěšnou přípravu zeleniny. Keramický hrnec je rovněž užitečný – brambory takto vařené jsou chutné.

Dyne Hokkaido nam chutnaji nejlepe pecene na ghi a se strouhanym syrem klidne jeste troskou cerstveho masla, ktere se na nem pekne rozpusti…

Mražená zelenina je příležitostně přijatelná, ale většina zeleniny, kterou jíte, by měla být čerstvá a pokud možno pěstována ekologicky nebo biodynamicky. Všechny konvenčně pěstované druhy zeleniny by se měly umýt ve vodě s trochou bělidla značky Clorox, peroxidem vodíku nebo Dr. Bronnerś Sal Suds (viz Kuchyňské rady a nápady, strana 69, [jde o značku čističe na rostlinné bázi, “Solná pěna dr. Bronnera”, pozn. překl.]) a poté pořádně opláchněte, aby se odstranily chemické zbytky.

Tmavě zelená listová zelenina má tendenci koncentrovat dusitany, když se pěstuje konvenčně s hnojivy s vysokým obsahem dusičnanů. Ve střevním traktu tyto dusitany mohou být přeměněny na potenciální karcinogeny. Nitráty mají sklon se tvořit u vařené zeleniny během skladování. Z tohoto důvodu varujeme před pojídáním znovu ohřívané zeleniny, obzvlášť zelené.

Neváhejte si dát máslo na pařenou zeleninu. V tucích rozpustné vitamíny a Priceův faktor (vitamín K2, pozn. překl.) v másle je přesně to, co vaše tělo ptřebuje, aby plně využilo minerály z rostlinných potravin. Lehce zeleninu okořeňte po vaření s mořskou solí.

Postranní sloupky z knihy Nourishing Traditions:

I když je ve špenátě vápník přítomen, děti ho nemohou využít. Publikována byla data ukazující, že děti děti do šesti let absorbují ze špenátu vápníku nebo fosforu velmi málo. Dospělí jedincí se různí v účinnosti, se kterou vstřebávají minerály a jiné chemické látky esenciální pro využití minerálů. Je možné hladovět po minerálech, jichž je v pozřeném jídle hojnost, protože nemohou být využity bez odpovídajícího množství v tucích rozpustných aktivátorů. Weston A. Price, DDS Nutrition and Physical Degeneration

Špenát je královou tmavé listové zeleniny, nejméně hořká a nejměkčí. První zápis, který o špenátu máme, se objevil v roce 647, když nepálský král poslal dar ve formě špenátu čínskému císaři. Do Anglie byl uveden v polovině 16. století.

Špenát obsahuje výjimečně velké množství kerotenoidů a vitamínu C. Obsahuje vápník a železo, ale vědci jsou nyní přesvědčeni, že forma železa obsažená ve špenátu, že taková, kteru není snadné vstřebat. Špenát také obsahuje kyselinu šťavelovou, která může bránit vstřebávání vápníku. Kyselina šťavelová se vařením neutralizuje, takže zatímco vařený špenát se může jíst pravidelně, špenátový salát by se měl jíst jen příležitostně.

Jak chlorofyl tak karotenoidy nacházející se hojně ve špenátě zastavují potenciální rakovinu. Japonské studie také ukazují, že špenát snižuje hladinu cholesterolu u laboratorních zvířat. Nové výzkumy ukazují, že špenát je účinný v prevenci makulární degeneraci oka, pravděpodobně díky velkému množství glutathionu ve špenátě.

Špenát je nyní dostupný téměř v jakoukoliv dobu roku. Mnohokrát si ho můžete koupit umytý a uzavřený do plastových sáčků. Využijte úžasných věcí, které moderní doba každému zdostupnila a jezte špenát pravidelně. SWF

Druha zleva je sklenicka s kvasenou palivou paprikou a rajcaty

Syrové hovězí po korejsku

 Recepty  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Syrové hovězí po korejsku
Lis 012012
 

„…Číšníce a servírky v korejské restauraci Gam Mee Ok vypadají, jako by právě vystoupily ze stránek knihy Nutrition and Physical Degeneration (Výživa a fyzická degenerace) – všichni mají krásné rovné zuby, pěkně vytvarovaný obličej, svalstvo, štíhlé tělo. Obecně mají Korejci dobré zuby přinejmenším ve srovnání s Japonci…Podle dat Národního institutu pro rakovinu mají korejské ženy jeden z nejnižších výskytů rakoviny na světě (64,9)…Korejci věří tomu, že štěstí rodiny závisí na kvalitě jídla, jaké se v domácnosti podává…“ Sally Fallonová a M. G. Enigová, PhD “Teorie o cholesterolu je naprosto a zcela mylná. Je skrz naskrz vymyšlená a posléze protlačená. ”  Mary Enigová, PhD, biochemička, autorka knihy  Know Your Fats (Poznejte své tuky) “Potravinová pyramida USDA není o zdraví. Je o prodeji zemědělských produktů.“  Mary Dan Eades, M.D., spoluautorka  “Protein Power” (Síla bílkovin)

Zkusila jsem udělat záběr na „zadní hrudí“.(maso na prvních 5ti žebrech)..

Předpokládám, že pokud někdo následující recept vyzkouší, tak půjde o maso a tuk ze zdravého zvířete (matka kráva má negativní test na brucelózu atd.), bude vyvěšeno a dozráno (ať nám ho enzymy ještě trochu předtráví). Jaký smysl má jíst syrové maso? Již jsem o tom psala, a sice že je stravitelnější než vařené (dokonce dle dr. Cowana vhodné pro lidi s chronickým únavovým syndromem), je údajně dle Susun Weed dokonce stravitelnější než syrová zelenina (která má tvrdou buněčnou membránu, skrze níž je třeba proniknout k živinám – zátěž na slinivku), tepelnou úpravou se neničí  vitamín B6, který je tolik důležitý na fungování třeba nervů, plodnost, aby žena neměla PMS, na fungování adrenálních žláz a který se žárem ničí a špatně vstřebává, když má člověk nadledvinky (adrenální žlázy) oslabené . Syrové hovězí jsem již vyzkoušela v jedné japonské restauraci, mělo kozistenci asi jako salám Herkules (alespoň na první pohled vypadalo jako plátky salámu), jen nebylo uzené, bylo jistě ze svíčkové. Osobní hlášení o vyzkoušeném receptu: Výsledek byl natolik chutný, že bych ho příležitostně udělala znova, ale v menším množství (jednohubky), zbytek jsem totiž tepelně upravila – na malinký talířek bych dala kopeček hnědé rýže vařené třeba s želatinou z kostního vývaru, nebo orestovaný čtvereček kváskového chleba (kruton), doprostřed kopečku rýže lžičku syrového hovězího po korejsku s petrželkou, hovězí bych přiště asi ještě přejela mlýnkem na maso a přidala o něco víc kvašeného chilli (s rajčaty), ať to chutná vskutku korejsky. (Dle mé další  zkušenosti s tímto receptem je maso zcela měkké a bez vláken, když ho po staru naškrábu nožem, což se dělalo, než lidé měli různé mlýnky na maso…)Podávala bych takový talířek jako chuťovku, předkrm (jen prostě na ochutnání), který mi díky surovinám v marinádě přece jen připomíná japonské suši. A kdo je zvyklý na syrové ryby v suši, jistě mu nemůže dělat problém ochutnat syrové hovězí po korejsku. Dělala bych to ale jen příležitostně, v naší kultuře se sice tradičně jedly syrové živočišné bílkoviny, ale spíš ve formě mléčných výrobků. Abych nezapomněla: Nejprve jsem navrhla, že se obětuju a ochutnám to jako první a pokud mi z toho ani po dvou dnech nic nebude, může to jíst i manžel. Nakonec jsme to ochutnali oba najednou a oba se cítíme pořád dobře…Více o předkrmech ze syrového masa zde. Korejci se od Japonců i Číňanů liší nejen tím, že jejich jídlo je kvůli chilli nesmírně pálivé (takové kimči spálí hubu a nevím už, co jím) a česnekové – v hojně míře někteří Japonci ve svém stereotypním uvažování o svých sousedech, které v roce 1910 anektovali, i takto uvažují – tedy že smrdí – kusai!, Především ale na rozdíl od Japonců a Číňanů jedí tradičně mnohem víc hovězího masa. Takové tučné grilované hovězí žebírko je považováno za velkou pochoutku.Těhotným ženám tam prospívá poctivý hovězí bujón s mořskou řasou a rýží. (Více text od Sally Fallon a Mary G. Enigové, PhD: Korejské hovězí, ).

Vynikající hovězí "z trávy" v marinádě po Korejsku, i tepelně upravené je výtečné!

Vynikající syrové hovězí „z trávy“ v marinádě po Korejsku, i tepelně upravené je výtečné!

SYROVÉ HOVĚZÍ PO KOREJSKU Pro 4-6 osob Cca 0,5 kg dobře prorostlého boku nebo stejku ze zadního hrudí (maso hned za přední končetinou zvířete, Američané mu říkaji skirt steak), který byl zmrazen na 14 dnů a který je částečně rozmrazen 1 šálek (aso 4 polévkové lžíce) přírodní fermentované sójové omáčky 1/4 šálku rýžového octa 1 čajová lžička strouhaného zázvoru 4 stručky namačkaného česneku 1 čajová lžička surového medu 3 polévkové lžíce oleje z orestovaných sezamových semínek (autorky píší o tomto oleji v kapitole Tuky: obsahuje 42 kyseliny olejové a 15 % nasyceného tuku a 43 % omega- 6 kyseliny linolové. Sezamový olej je svým složením podobný arašidovému oleji. Může se použít na smažení, protože obsahuje jedinečné antioxidanty, které neničí žár. Nicméně vysoké procent omega-6 svědčí proti výhradnímu používání…“) 1 svazek zelené nasekané cibulky 2 polévkové lžíce orestovaných sezamových semínek špetka kajenského pepře Nařezejte šikmo (diagonálně) na 0,3 milimetry. Nakrejte tyto plátky na nudličky a posekejte je sekáčkem na maso. Smíchejte zbývající  ingredience a v této směsi marinujte hovězí uložené v lednici po několik hodin. Podávejte se základní hnědou rýží (str. 466) a kimči (strana 94). Přeloženo z knihy Nourishing Traditions, str. 236. Další reference: http://www.westonaprice.org/traditional-diets/korean-beef?qh=YTo2OntpOjA7czo2OiJrb3JlYW4iO2k6MTtzOjc6ImtvcmVhbnMiO2k6MjtzOjQ6ImJlZWYiO2k6MztzOjc6ImJlZWZpbmciO2k6NDtzOjU6ImJlZWZzIjtpOjU7czoxMToia29yZWFuIGJlZWYiO30%3D

Říj 242012
 

Komukoliv selhává celý jeho organismus a čí žíly jsou vysušené, ten by měl srkat šťávu z jehněte a polévku, ve které se vařilo. Také by měl sníst trochu toho masa a až mu bude lépe, může toho masa sníst i více, pokud chce. Sv. Hildegarda z Bingenu

 Následující text je poměrně aktuální pro tuto podzimní dobu, kdy je přirozené honem dovykrmovat třeba i obilím svá domácí zvířata, jako je dobytek nebo třeba i husy, ale samozřejmě je něco jiného, když zvíře nechodí ven a vyrůstá jen na obilí, sóji a kukuřici. Znovu se dovídáme, jak jsou užitečné enzymy, které  (pokud jsem to tak pochopila, prosím opravte mě), se v našem žaludku sice zničí, ale pokud jim to dovolíme při procesu kvašení nebo „dozrávání“ masa, tak kus práce s trávením udělají za nás (ještě než je sníme) a třeba takové maso „natráví“ a to je pak měkčí a stravitelnější (a živiny maximálně využité). Ráda bych zde umístila recepty na nějaký ten indiánský pemmikan či jiné recepty ze syrového masa, ale neučiním tak ještě, pokud ho sama nevyzkouším a neochutnám. Ještě musí pan veterinář přijít na odběr krve mj. i našeho býčka Ivana, a teprve po negativních výsledcích u nás proběhně domácí zabíjačka býčka se zkušeným mistrem řeznickým. Zatím ho ještě dovykrmíme (jen pár týdnů) i jablky a trochou mletého ječmene. Už asi také víme, čím možná natřeme nová vrata do stodoly…Minulý týden se nám narodil Havel, zase býček, totiž vybrali jsme mu jméno podle kalendáře…

HOVĚZÍ & JEHNĚČÍ

Sally Fallonová a Mary G. Enigová, PhD

Politicky korektní výživa si vybrala červené maso – hovězí a jehněčí – za hlavní podílející se faktor, nebo dokonce za hlavní příčinu našich dvou největších pohrom – rakoviny a srdečníhoonemocnění. Konzumace těchto druhů masa v posledních letech klesla, ale výskyt jak srdeční choroby tak rakoviny neustále stoupá.

Tyto ovce v pozadí nejsou naše, ale patří sousedovi v naší obci

 

Jaké světlo mohou zvyky tradičních společností vrhnout na otázku červeného masa? Průzkumy etnických kuchyní ukazují, že červené maso ve formě hovězího, ovčího a kozího je druhý nejvíce upřednostňovaný zdroj živočišných bílkovin a tuku v neprůmyslových společnostech, je druhý hned za kuřecím (masem a vejci) a je oblíbenější nebo přinejmenším dostupnější než potraviny z moře. Tyto společnosti zřídka trpí rakovinou nebo srdečním onemocněním. Tento samotný fakt by měl stačit k utišení jakéhokoliv strachu z červeného masa.

Věříme tomu, že rizika vlastní červenému masu jsou kvůli moderním způsobům chovu dobytka. Většina masa dostupného v obchodech pochází od zvířat, která byla chována v ohromných výkrmnách s obilím zatíženým pesticidy – či hůře se sójovým krmivem, které má příliš vysoký obsah bílkovin, a tudíž je jedovaté pro jejich játra – je naočkované steroidy, aby maso bylo křehčí, a zvířata jsou léčena antibiotiky, aby se odvrátily infekce, které jsou nevyhnutelným výsledkem špatné stravy a stěsnaných podmínek.

Naštěstí ekologicky produkované hovězí maso od zvířat z pastvy se stává stále dostupnějším. Dobytek a ovce by měly strávit většinu svého života na venkovním výběhu. Je ale zcela vhodné, aby se tato zvířata dovykrmila obilím během jejich posledních několika týdnů života. Takový zvyk napodobuje přírodní procesy, jelikož přežvýkavá zvířata ztloustnou na semínkách a na obilovinách ve svém přirozeném místě výskytu během léta a podzimu. Krmit obilím je starodávný zvyk, který zajistí bohaté množství tuku. Mělo by se to ale provádět ve zdravých, nestístěných podmínkách.

Pokud jíte červené maso, naléháme na vás, abyste se co nejvíce vynasnažili opatřit si maso, které bylo vyprodukováno převážně díky pastvě. Mnoho obchodů v našich větších městech nyní prodává ekologicky vyprodukované maso nebo maso od zvířat živených pastvou a, když člověk trochu pohledá, vždycky se dá najít velkoobchodní zdroj. Mnoho zemědělců prodá půlky nebo čtvrtky přímo zákazníkům. Pokud máte místo v mražáku, je to nejekonomičtější způsob, jak si pořídit kvalitní hovězí a telecí. (Určitě si přesně řekněte, když kupujete půlky masa přímo od zemědělce, aby maso bylo vyvěšeno a necháno dozrát, jako maso v obchodě, před tím, než se zabalí do mražáku. Jinak bude velmi tuhé.) Jak domácí tak jehněčí z dovozu povětšinou živené pasením se dá zakoupit v běžných supermarketech.Knížka o zrání a zpracování masa doporučována čtenářkou blogu (viz její komentář níže)

Když nakupujete přímo z hospodářství, máte další výhodu, že si můžete koupit orgánové maso, kosti a kopyta. Tradiční společnosti nedopustí, aby tyto hodnotné části přišly nazmar. Orgánové maso, které je výjimečně bohaté na v tucích rozpustné vitamíny, je oblíbené jako delikatesa u primitivních společností, a kosti a kopyta se používají na vaření výživných vývarů, které poskytují spoustu minerálů ve formě, která se obzvlášť snadno vstřebá.

Červené maso je vynikajícím zdrojem jak makrominerálů tak stopových prvků, především zinku a magnézia. Tyto minerály existují v mase ve formě, kterou organismus mnohem snáze štěpí a lépe využívá než minerály z obilí a luštěnin. Červené druhy masa mají vysoký obsah vitamínu B12, který je tolik důležitý pro zdraví nervového systému a krve, a karnitinu, který je podstatný pro zdravé fungování srdce. Hovězí a jehněčí tuk obsahuje v tucích rozpustné vitamíny a menší množství esenciálních mastných kyselin zvláště, pokud se tato zvířata nechala pást na zelené trávě. Tyto v tucích rozpustné vitamíny jsou tím, co vaše tělo potřebuje k tomu, aby zužitkovalo minerály ze všech potravin. Při studiu zvířat se zjistilo, že hovězí tuk působí na snižování cholesterolu. Jehněčí a hovězí tuk jsou bohaté na konjugovanou kyselinu linolenovou, která má silný protirakovinový účinek, a jak jehněčí tak hovězí tuk obsahujekyselinu palmitovou, která nás chrání před viry a jinými patogeny.

Na živiny koncentrované jídlo (nutrient-dense food): hovězí z trávy s kostním vývarem (želatina), hovězím tukem, máslem, vařenou kořenovou zeleninou, kvašenou červenou řepou s koriandrem (mám zásoby z lednice), strouhaným křenem, pórkem a kvašenými rajčaty s chilli papričkami. soleno keltskou solí…Tak tohle jsme měli dnes ke snídani..(jako sacharidy poslouží jen později sušenky z vloček)

 

Naše recepty na porce měkkého hovězího a jehněčího – řízek a hovězí žebra, jehněčí kýtu a jehněčí žebírka – volají po tom, aby se tyto kousky jedly krvavé, kdy větší část obsahu jejich enzymů je stále nedotčená. Tvrdší kousky se mohou podusit ve vývaru, aby se uvařil chutný guláš. Při dušení teplota masa nepřesahuje 100 st. C, takže se minimalizuje nežádoucí změna kvality bílkovin. Enzymy jsou pryč, ale jakékoliv minerály a aminokyseliny, které se z masa dostávají, budou obsaženy v omáčce. Mnoho etnických receptů si říká o marinování (naložení) tvrdších kousků po 24-48 hodin ve víně, jogurtu a podmáslí. Tento proces maso změkčuje a natravuje.

Nedoporučujeme hluboké smažení červeného masa nebo jakékoliv jiné způsoby vaření, při nichž vnitřní teplota stoupne nad 100 st. C. Výzkumy ukazují, že maso podléhající vysokým teplotám, je na trávení těžší a může i podnítit růst patogenů a virů v tlustém střevě. Máme tu další důvod, proč jíst maso s omáčkou či bujónem obsahujícím želatinu a tedy hydrofilní koloidy, kteří usnadňují trávení bílkovin.

Neradi vám kazíme radost, ale musíme vás varovat před příliš častou konzumací masa opekaného na rožni (barbecue). Maso a tuk u masa, který přichází do kontaktu s otevřenými plameny, syntetizuje určité vysoce karcinogení uhlovodíky. Maso, které se vařilo na pánvi nebo v tekutině, obsahuje velmi málo uhlovodíků ve srovnání s masem, které se rožnilo. Vaše tělo se dokáže s těmito uhlovodíky vypořádat, pokud je zdravé a nepřetížené. Naléhame na vás, abyste jedli rožněné maso pouze příležitostně, a pokud tak učiníte, určitě k němu sněste jeden nebo více brukvovitých druhů zeleniny, jako je zelí, brokolice nebo kapusta růžičková. Ještě lepší bude, když budete podávat barbecue s mléčně kvašenou zeleninou nebo přílohou. Tato kombinace je synergická nejen ve smyslu chuťovém, ale také proto, že tato zelenina pomůže karcinogeny ve střevním traktu neutralizovat díky svým bakteriím vytvářejícím kyselinu mléčnou a díky vysokému obsahu enzymů.

Přeloženo z knihy Vyživující tradice: Kuchařka, která je výzvou pro politicky korektivní výživu a diktátory stravy (Nourishing Traditions: The Cookbook That Challenges Politically Corect Nutrition and the Diet Dictocrats), str. 329-330.

Translation © Věra Dudmanová

Další přeložené texty o hovězím v češtině je možno si přečíst na následujících stránkách HAJANY.com a začínají takto:

S výjimkou másla nebyla žádná jiná potravina vystavena v posledních letech tak intenzivní démonizaci jako červené maso, obzvláště pak hovězí. Šťavnatý hamburger a delikátně prorostlý stejk byly obviněny z hrozivých zločinů. Dietní diktokraté tvrdí, že hovězí způsobuje onemocnění srdce. Hovězí způsobuje rakovinu, obzvláště rakovinu tlustého střeva, způsobuje osteoporózu, autoimunitní nemoci jako astma, poskytuje útočiště E. coli a tak šíří nemoci, způsobuje Creutzfeldt-Jakobovu nemoc.

Vegetariánská skupina Lidé za etické zacházení se zvířaty (PETA) nedávno vylepila billboardy varující muže před konzumací hovězího, protože způsobuje impotenci! Červené maso okyseluje, říkají vegetariáni, což způsobuje hnití ve střevech, protože lidé nedokáží trávit maso. Produkce hovězího ničí životní prostředí a zabírá zemi, na které by bylo možné pěstovat obilniny pro hladovějící milióny lidí. Prozkoumejme nyní tato obvinění jedno za druhým…Čtěte více zde…

—————————–

A ještě malý bonus v podobě postranního sloupku z knihy Vyživující tradice:

Jaké změny v jídelníčku od přelomu století způsobily, že Američané trpí více rakovinou a srdeční chorobou? Je pravda, že konzumujeme více hovězího – 35,8 kilogramů na osobu za rok oproti 24 kilogramům v roce 1909, což je 46% nárůst , ale spotřeba drůběžího prudce stoupla o 280 procent, z 8 kilogramů na osobu za rok na 31,7 kilogramů. Spotřeba rostlinných olejů včetně těch, které jsou hydrogenované, stoupla o 437 procent ze 4,9 kilogramů na osobu za rok na 26,7 kilogramů, ale spotřeba másla, sádla a loje prudce sjela ze 13,6 kilogramů na osobu za rok na sotva 4,5 kilogramů. Spotřeba plnotučného mléka klesla o téměř 50 procent, zatímco spotřeba nízkotučného mléka se zdvojnásobila. Spotřeba vajíček, čerstvého ovoce (včetně citrusu), čerstvé zeleniny, čerstvých brambor a výrobků z obilovin klesa, ale spotřeba cukru a jiných sladidel se téměř zdvojnásobila. Proč tedy dnešní politicky korektní nutriční guruové stále viní spotřebu hovězího za naše nemoci? Je to proto, protože je to ta jedna blahodárná potravina, která vykazuje nárůst za posledních devadesát let? SWF

The Congressional Record (Ústřední bulletin amerického Kongresu, pozn. překl.)poukázal, že Frederick Stare, profesor výživy na Harvardu, přijal finance na vědeckou činnost od různých výrobců potravin. The Congressional Record tvrdil, že společnosti zpracovávající potraviny mu vyplácejí velký osobní plat za to, že konzultuje věci s jejich radami ředitelů. Dr. Stare byl tehdy v radě ředitelů potravinářských společností, které dávaly cukr do svých fazolí v konzervě. Co se chystá dr. Stare obhajovat, červené maso, nebo fazole v konzervě šmrncnuté cukrem od jeho společnosti? Co si myslíte, že poradí kongresním výborům, když se zeptají na jeho radu? H. L. Newbold, MD Type A Type B Wight Loss Book

V součané době doporučení Americké srdeční asociace volají po stravě, která nebude mít víc než 2000 kalorií na den, z čehož ne víc než 30 procent by měl být tuk s poze 10 procenty jako nasyceného tuku. Analyzovali jsme Boston Cook Book [Bostonskou kuchařku] z roku 1896 co do kalorií, tuku, bílkovin a sacharidů….

Jídelníčky v Boston Cook Book naznačují, že běžný Američan žijící ve městě na přelomu století jedl 2900 kalorií denně s asi 40 procenty těchto kalorií ve formě tuku a s 20 procenty kalorií v bílkovinách. (Rolnické rodiny pravděpodobně jedly dokonce vyšší množšství kalorií.) Poměr nasycených tuků vůči nenasyceným byl přinejmenším jedna ku jedné. Tato strava bohatá na smetanu, máslo, vajíčka, maso, zeleninu, obilí a ovoce vytvořila generaci zdravých, přátelských, inteligentních Američanů vzdor tomu, že jedli velké množství cukru a bílé mouky. Velké množství mléčných tuků ve stravě přispělo k silným kostem, laskavé mysli a zdravému imunitnímu systému. “Uvážlivá” nízkokalorická, nízkocholesterolová dieta Americké srdeční asociace je těžko předpisem k dobrému zdraví, i když v ní chybí cukr a bílá mouka. Tradiční druhy stravy včetně tradiční americké stravy byly vydatné a bohaté a dodávaly nutriční ochranné faktory na silné kosti, na život bez degenerativních onemocnění a na čistou hlavu až do pozdějšího věku. Americans Now and Then [Američané tehdy a dnes]

Poznámka k  nám Čechům, kteří máme v Evropě vysoký výskyt rakoviny tlustého střeva. Osobně si myslím, že to souvisí s našími lapidárně řečeno „buchtami“ hloupého Honzy. Jíme nejen moc pečiva z bílé mouky (pořád nakupujeme ty rohlíky a housky, které nejsou „nutrient-dense food“, tedy nejde o na živiny bohaté tělotvorné jídlo), ale pečiva a sacharidů (těstoviny, bílá rýže) vůbec, falešně zdravého celozrnného pečiva a nesprávně upraveného. (Osobně tomu říkám – sláma pro žaludek oslíka, když má zchvácená kopýtka z výživného jetele). Tam, kde je dle mého názoru třeba zapracova,t je, aby si lidé pekli více vlastní domácí chléb, tedy celozrnný kváskový chléb z bioobilí, protože je jinak skoro jedno, jestli si bílý nevýživný rohlík koupím, nebo upeču doma, na zdraví nám moc nepřidá. A další věc je nejíst rostlinné rafinované oleje a omezit stravování se v restauracích, kde je používají. (Hranolky se původně smažívaly v loji, díky kterému pak nebyly tak nasáte tukem). Níže je k té rakovině tlustého střeva zajímavý postranní sloupek:

Odborníci zvláštního výboru Senátu tvrdí, že země s vysokým příjmem živočišných tuků mají větší výskyt rakoviny prsou a tlustého střeva. Toto prostě není pravda. Ve skutečnosti opak se zdá být pravděpodobnější.

Vezměte si jako příklad Finsko a Nizozemsko. Jejich denní spotřeba živočišných tuků na hlavu je stejná. Jenže Holanďané konzumují čtyřikrát více rostlinných tuků než Finové a mají dvakrát vyšší výskyt rakoviny tlustého střeva a prsou. Daly by se citovat mnohé další příklady.

Enigová a spolupracovníci na Univerzitě v Marylandu udělali statistické rozbory stejných dat USDA spoléhajících se na Senátní výbor. Zjistili “silnou významnou negativní korelaci…u živočišného tuku vůči umrtím na rakovinu a výskytu rakoviny prsou a tlustého střeva.”

Jednoduše řečeno pravděpodobněji dostanete rakovinu z rostlinného tuku, jako je margarín, než z živočišného tuku, jako je máslo. “Negativní korelace” znamená, že navzdory tomu, co řekli experti, máslo a jiné živočišné tuky mohou před rakovinou chránit! William Campbell Douglass, MD The Milk Book

 

Politicky nekorektní názory k otázce cholesterolu

 Z knihy Výživující tradice  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Politicky nekorektní názory k otázce cholesterolu
Říj 242012
 

Jestliže tvrdíte, že cholesterol je příčina, jak vysvětlíte těch ostatních 60 až 70 procent se srdeční chorobou, kteří nemají vysoký cholesterol? “ Michael DeBakey, světově renomovaný kardiochirurg z Houstonu

 

Existují i jiné názory k otázce cholesterolu, které nikdy nebylo slyšet, o nichž jsme nikdy nečetli, které byly ignorovány nebo jinak přehlíženy, přestože pocházejí od kompetentních, nezávislých a zkušených lidí, kteří k této otázce mají co říci. U nás prof. Strunecká s kolegou prof. Patočkou píšou v knize Doba jedová, že víc než na cholesterol dnes lidé stůňou na léky proti němu…“Níže je pár sloupků z knihy Vyživující tradice.

Stávající lékařská teorie je, že strava s vysokým obsahem cholesterolu způsobuje vysoký krevní cholesterol, který způsobuje postup aterosklerózy. Třebaže se tato teorie zdá být správnou, není...V roce 1970 jsem se začal dívat na hladinu cholesterolu u pacientů a viděl mnohé, na které tato teorie nesedí. Mnohé, kteří byli velcí jedlíci cholesterolu a měli dobrý lipidový profil, a mnohé, kteří nekonzumovali cholesterol a měli špatný lipidový profil.Věděl jsme tehdy, že na teorii o cholesterolu ve stravě je něco špatně….Věděl jsem, že skutečná odpověď na aterosklerotický proces se najde tak, že se najde příčina prvotního poškození buněk nejvnitřnější vrstvy cév (lat. intima, pozn. překl.).Věděl jsem, že všechny teorie o tomto poškození nemají žádný vědecký základ. Na počátku 80. letech jsem podezíral oxidační volný radikál, že je tím viníkem. Nakonec jsem začátkem roku 1987 nalezl důkaz ve studii, v níž se morčata vystavila kerosénovým výparům. Játra zvýší produkci cholesterolu v reakci na poškození buněk nejvnitřnější vrstvy cév volnými radikály. Cholesterol jde na místo poškození a sám se zoxiduje při pokusu o ochranu buněk. Roy W. Dowdell, MD Health Freedom News

Michael DeBakey, světově renomovaný kardiochirurg z Houstonu, který se věnoval rozsáhlému výzkumu teorie cholesterolu a srdečního onemocnění, tvrdí, že z každých deset lidí ve Spojených státech, kteří mají aterosklerotické srdeční onemocnění, že pouze tři nebo čtyři z oněch deseti má zvýšenou hladinu cholesterolu. Je to zhruba stejný výskyt zvýšeného cholesterolu, jaký se nachází v běžné populaci. Jeho poznámka:”Jestliže tvrdíte, že cholesterol je příčina, jak vysvětlíte těch ostatních 60 až 70 procent se srdeční chorobou, kteří nemají vysoký cholesterol? “ DeBakey udělal rozbor hladiny cholesterolu z obvyklých nemocničních laboratorních analýz 1700 pacientů s aterosklerotickou chorobou a zjistil, že není žádný pozitivní či určitý vztah či korelace mezi hladinou sérového cholesterolu a rozsahem či povahou aterosklerotického onemocnění. H. Leon Abrams Vegetarianism: An Anthropological/Nutritional Evaluation [Vegetariánství:Antropologické a nutriční hodnocení]

Nejdramatičtější selhání při dokázání spojitosti cholesterolu přišlo, když v roce 1982 ztroskotala studie MRFIT (Multiple Risk Factor Intervention Trial – Pokus s intervencí vícerizikového činitele, pozn. překl.). Tato dlouhodobá studie měla v úmyslu poskytnout konečné odpovědi o příčinách srdečního onemocnění. Pět až šest tisích lidí “podstupovalo intenzivní léčbu…nejen na redukci cholesterolu pomocí diety a léčiv, ale také na snížení kouření a vysokého krevního tlaku.” Pokusná skupina se pak měla srovnávat s kontrolní skupinou, které se dostalo “obvyklé péče” od svých doktorů. Výsledky byly obrovsky nepřesvědčivé. Rozdíl ve výskytu srdečního infarktu mezi těmito dvěma skupinami byly statisticky nevýznamné….Co je ještě důležitější – “otázka cholesterolu…zůstává nevyřešena po dvou dekádách sporu….Přínos ze snížení cholesterolu – a příčinná role cholesterolu u srdečního onemocnění – zůstává nejasná.” Joseph D. Beasley, MD a Jerry J. Swift, MA The Kellogg Report

Člověk jedl maso a tuk po tisíce let, ale tvrdnutí artérií je novým onemocněním. Můj otec, který měl před padesáti lety lékařskou ordinaci ve státe Georgia, se vzácně setkal se srdečním infarktem. Srdeční infarkt se stal běžným až po příchodu homogenizovaného a pasterovaného mléka, oleomargarínu a po zvýšení spotřeby vícenenasycených rostlinných olejů. William Campbell Douglass, MD The Milk Book

Odborníci zvláštního výboru Senátu tvrdí, že země s vysokým příjmem živočišných tuků mají větší výskyt rakoviny prsou a tlustého střeva. Toto prostě není pravda. Ve skutečnosti opak se zdá být pravděpodobnější.

Vezměte si jako příklad Finsko a Nizozemsko. Jejich denní spotřeba živočišných tuků na hlavu je stejná. Jenže Holanďané konzumují čtyřikrát více rostlinných tuků než Finové a mají dvakrát vyšší výskyt rakoviny tlustého střeva a prsou. Daly by se citovat mnohé další příklady.

Enigová a spolupracovníci na Univerzitě v Marylandu udělali statistické rozbory stejných dat USDA spoléhajících se na Senátní výbor. Zjistili “silnou významnou negativní korelaci…u živočišného tuku vůči umrtím na rakovinu a výskytu rakoviny prsou a tlustého střeva.”

Jednoduše řečeno pravděpodobněji dostanete rakovinu z rostlinného tuku, jako je margarín, než z živočišného tuku, jako je máslo. “Negativní korelace” znamená, že navzdory tomu, co řekli experti, máslo a jiné živočišné tuky mohou před rakovinou chránit! William Campbell Douglass, MD The Milk Book

Sebevražednost náctiletých se od roku 1968 zdvojnásobila především protože matky předvádějí svou lásku tím, že mají lednice stále plné slazených limonádových nápojů a že je krmí na snídani cereáliemi a na večeři špagetami. Jejich prarodiče jim přinášejí bonbóny a zmrzlinu .Proč trváme na kažení mozků celé generace dětí, na dělání z nich ty, co ve škole nebyli úspěšní, na delikventy, odpadlíky ze školy a ty, co berou podporu v nezaměstnanosti? Proč jich dohání víc a víc k sebevraždám tím, že je krmíme ještě víc potravinami průmyslově zpracovanými? Řeknu vám proč:mnoho lidí za tuto cenu bohatne.Díváme se úkosem na africké kmeny, když si řežou obličeje a vtírají si barvy do zranění a když dělají ženám obřízku. To je dětská hra ve srovnání s tím, co děláme svým dětem. V naší společnosti je naprosto v pořádku mrzačit a zabíjet – tak dlouho, dokud to děláme sociálně přijatelným způsobem. H. L. NewBold, MD Type A Type B Weight Loss Book [Kniha o úbytku váhy typu A a typu B]

Bylo by to výjimečné, jestliže by cukr a bílá mouka známé tím, že dělají spaseku na zubech, neměly také hlubokou odezvu jinde v těle. Koronární srdeční onemocnění se dotud považovalo jako “komplikace” cukrovky. Jak koronární onemocnění a cukrovka mají společnou příčinu: bílou mouku a bílý cukr. William Dufty Sugar Blues

Cholesterol je…ústřední strukturou ve skupině steroidů, mezi něž patří ženské a mužské hormony, hormonální antikoncepční pilulky, kortizon, vitamín D a steroidní léčiva, která berou někteří atleti a starší filmové hvězdy. Cholesterol je navzdory veškeré špatné kritice, jaké se mu dostalo, životně důležitou látkou v lidském organizmu. Je součástí žlučových kyselin, které tráví tuky, hlavní složkou mozku a nervové tkáně a prekurzorem mnoha hormonů, především sexuálních hormonů. Cholesterol se nachází obecně v živočišných potravinách (vajíčkách, mléčných produktech, drůbežím, škeblích) a naše tělo si ho každý den vyrábí značné množství. “Bez něho by pokožka vyschla, mozek by nefungoval a nebyly be žádné životně důležité sexuální a adrenální hormony.”

Ve velkém sporu o tuky někteří badatelé hlásili statistickou korelaci mezi hladinou krevního cholesterolu a srdečním onemocněním. Přes své nadměrné úsilí vědci přesto nebyli schopni zavést mezi normálními zdravými lidmi na zdravé stravě srozumitelné spojení mezi cholesterolem v něčí stravě, cholesterolem v něčí krvi a infarkty či mrtvicemi. Do určité míry zde vztah je – stejně jakoexistují vztahy mezi spoustou faktorů a ději v organismu – nikdo neví, co co způsobuje. Joseph D. Beasley, MD a Jerry J. Swift, MA The Kellogg Report

Nízkotučná a nízkocholesterolová strava se zdá být rozumná. Zvýšené množství cholesterolu a nasycených tuků ve stravě způsobí v průměru zvýšení hladiny krevního cholesterolu. Čím vyšší je u jedince hladina cholesterolu, tím vyšší je u něho šance, že se vyvine srdeční onemocnění a že dostane srdeční infarkt. Tudíž se zdá být jasné, že nízkotučná, nízkocholesterolová strava s nebo bez léku způsobí snížení jak úmrtnosti na srdeční onemocnění tak celkovou úmrtnost.

Jenže u této jednoduché dedukce existuje problém, o němž se lékařská obec rozhodla, že ho přehlédne. Předpoklad uvedený výše je nekorektní. Existuje velmi málo vědeckých důkazů, které by přímo ukazovaly na to, že když se sníží cholesterol a nasycené tuky ve stravě, prodlouží se délka lidského života.

Po mnoho let si lékařský stav zvolil ignorovat vědecké důkazy z řady výzkumů, které naznačují, že taková dieta nemusí prodloužit délku života jednotlivce a snížit celkovou úmrtnost. Lékařská obec je nyní možná připravena trochu ustoupit a alespoň částečně nahradit teorii o cholesterolu názorem, že genetika je možná primárním viníkem u koronárního srdečního onemocnění. Očividně je zde problémem to, že nikdo nemá kontrolu nad svým genetickým vybavením.

Rád bych zde položil jednu otázku. Pokud je genetika primární příčinou koronárního srdečního onemocnění, proč pak došlo k tak velkému nárůstu umrtí na koronární srdeční chorobu v období od poloviny 20. let do roku 1968? Změnily se naše geny za pouhých několik desítek let? Chris Mudd Cholesterol and Your Health

 Není pravda…že se celková délka života prodloužila. Ve skutečnosti méně lidí, kteří jsou v 70 dnes naživu se dožívá 90 let než před 40 lety. Prodloužená délka života je dnes díky záchraně životů více miminek a dětí. Edward Howell, MD Food Enzymes for Health and Longevity.

Rada pro lékařský výzkum ve Velké Británii udělala v roce 1968 studii v níž byl osud pacientů nasazených na nízkotučnou stavu po srdečním infarktu určen a srovnán s pacienti na stravě s velkým zastoupením nasycených tuků. Došli k závěru, že strava s nenasycenými tuky nemá žádný vliv na konečný osud pacientů. Počet druhých infarktů a umrtí bylo stejné u obou skupin. Další dvě stuide – jedna v Oslu v Norsku a druhá v Anglii došla ke stejným závěrům. William Campbell Douglass, MD The Milk Book

Pokud by se využily neslepší současné poznatky, dostatek jídla pro čtyři miliardy lidí by se dalo vypěstovat v jižní části Súdánu! Je to pouze západní předsudek, představa rozšířená po světě, že člověk musí jíst bílé zrno a pít slazené nealko, aby byl “civilizovaný”, která je zodpovědná za utrpení miliónů hladovějící lidí na světě. Je to mýtus, že nevystačíme, že není, jak by Země mohla podporovat své rozrůstající se obyvatelstvo.Skutečností je, že většina potravinovýchb zdrojů světa je řízena hrstkou chamtivých lidí, kteří upírají lidem právo produkovat si jídlo sami, ale snaží se jim místo toho prodávat na západě vyprodukované nevýživné zmetky.(Někteří experti) usuzují, že pokud by veškerá orná půda na světě byla využíváná správně a osázená potravinami pro lidskou spotřebu, Země by mohla uživit 60 miliard lidí – téměř patnáctinásobek současné populace! Je ovšem pravdou, že není způsob, jak by se dala uživit světová populace na Whoppers (přeslazené čokoládové kuličky plněné sušeným mlékem, pozn. překl.) a Cheez-Wiz (pasta či omáčka z průmyslově vyrobeného a zpracovaného sýra konzerovovaná ve sklenici, je plná přidatných látek, pozn. překl.), natož vyživit. Paul Stitt Fighting the Food Giants [Boj s potravinářskými obry]

Vaše tělo si vytváří nasycené tuky a vaše tělo vytváří cholesterol – asi 2000 mg denně. Cholesterol, který obecně absorbuje průměrný Američan z potravin, činí asi 100 mg denně. Takže dokonce i teoreticky snížit živočišné potraviny na nulu bude mít za následek pouhé 5% snížení v celkovém množství využitelného cholesterolu v krvni a tkáních. Taková dieta prakticky nejspíš připraví tělo o živné základy, jaké si potřebuje vyrobit dostatek z této životně důležité látky. The Oiling of America [Naložení Ameriky do oleje]

Kniha o životně důležité intuici, identitě člověka, moudrosti, telepatii a přizpůsobení se životním podmínkám…obálkou knihy aspoň trochu oživím tento „post“…

Jak získat odpovídající tuk bylo velikou výzvou pro austrálské aborodžince žijící v horkém suchém klima. Byli bedliví pozorovatelé přírody a věděli, kdy zrovna byli určití živočichové nejtučnější. Například klokani byli tuční, když akácie s kapradinovým tvarem listů (Acacia filicifolia, pozn. překl.) kvetou, kusu liščí, když kvetou jabloně. Další znamení určovala, kdy jsoukrajta kobercová, klokaní krysa, slávky jedlé, ústřice, želvy a úhoři tuční a nejlepší. Kromě času sucha nebo hladomoru odmítali aborodžinci klokany, kteří byli příliš liboví – nestáli za to, aby si je přinesli zpátky do tábora. Během období hojnosti “byla zvířata nemilosrdně porážena a jedly se pouze nejlepší a nejtučnější části zabité zvěře.” Oblíbenou potravinou byl tuk ze střev vačnatců a ptáka emu. Velmi nasycený ledvinový lůj z kusua liščího se jedl často za syrova. Dugong, velký mořský savec byl dalším zdrojem tuku dostupného domorodcům na pobřeží.

Mezi další zdroje tuků patřila vejce – jak od ptáků a plazů – a mnoho různého hmyzu. Mezi nimi byl hlavním motýl drvopleň endoxyla leucomochla nebo larvy martináče blahovičníkového nacházející se ve hnijících kmenech stromů. Tyto šťavnaté požitky – často přes patnáct centimetrů dlouhé – se jedly jak za syrova tak vařené. Obsah tuku v sušené larvě představoval až 67 % kalorií. Zelený stromový mravenec byl dalším zdrojem hodnotného tuku s poměrem tuku a bílkovin dvanáct ku jedné. Dalším důležitým sezónním jídlem v některých částech země byla můra rodu Agrotis infusa. Tito noční motýli se shodili ze skalních zdí, na nichž se slétli ve velkém počtu, nebo se vykouřili z jeskyň a štěrbin. Opékali se na místě nebo se namleli na budoucí využití. Břicha nočních motýlů mají velikost burského oříšku a jsou plná tuku. Nasty, Brutish and Short?

Nejezte potraviny z obchodu bílého muže…

 Z knihy Výživující tradice  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Nejezte potraviny z obchodu bílého muže…
Říj 242012
 

 „…bílý muž toho ví příliš na to, aby se zeptal Indiána na cokoliv.“                      Weston A. Price Výživa a fyzická degenerace

 

Tato knížka se jistě dá ještě sehnat i po antikvariátech, je zajímavá, ale ne zas moc veselá. Zajímavé fotky tváří Indiánů…Doslov pana prof. Jařaba je sice psán v době socialismu, ale nevěřím tomu, že by ho dnes někdo napsal lépe…Kdyby někdo potřeboval třeba indiánský stan, tak nechť jde sem

Ano, nejezme potraviny z obchodů bledých tváří…už dlouho jsem se nedívala na filmy o Vinnetouovi umístěných na YouTube, nejvíc mě v nich ale spíš zajímají koně a tváře Indiánů, kteří dnes žijí v rezervacích a trpí civilizačními chorobami. Jistě si Vinnetou nečistil zuby…V dnešní společnosti by člověk byl považován téměř za asociála, pokud by si nečistil zuby s fluorem, ale proč nevyzkoušet některý z receptů na domácí zubní pastu nejen bez fluoru, ale i jiných látek? (Jedlá soda, v USA prodávají i speciální jíly, dále se používá biosádlo nebo kokosový tuk, mletá skořice, natlučený hřebíček (i Angelika si vyplachovala ústa vínem s hřebíčkem), esenciální olej – ten už ale závisí na osobním rozhodnutí, zda patří do úst člověka či dokonce dítěte, nebo ne, asi se neproměníme ve velblouda, když použijeme pastu s ním, ale v poslední době jejich nadužívání totiž zpochybňuje bylinářka Susun Weed). Možná zkusíme někteří z nás nějakou tu pastu Dr. Landy (ale ještě jí tuším nenabízí), nebo od dovozců výrobků z oleje z ruského cedru, pokud nebudou mít příliš mnoho esenciálních olejů. Ty běžné pasty jsou plné chemických látek (tím je ale možná i ten esenciální olej) , o nichž psali ve své populární knize Doba jedová čeští autoři (Prof. Strunecká a prof. Patočka). Mimochodem za silnou stránku této knihy považuju upozornění na to, co nejíst, za trochu nedotaženou doporučení, co jíst ( i když autorka sama tvrdí, že tak nerada vlastně činí), zejména kapitolu o vitamínech, která mohla být možná omezena jen na tabulku s doporučenými dávkami, nebo být úplně vynechána nebo omezena na odkazy na další relevantní literaturu ke studiu. Opravdu při tom neřeším a nezajímá mě, proč v celé knize nebylo slovo vitamín napsáno ani jednou správně. Otázka vitamínů je totiž jinak příliš složitá (spojená i se synergii, schopnosti absorbce či špatných využitím, či jinak podmíněným využitím apod.), vitamíny potřebují někdy i další kamarády z řad vitamínů jako součinitelé (a je docela povážlivé spoléhat se na vitamín B12 z hrstky hrachu, který mimochodem dle Inda dr. S. N. Sanyala obsahuje plodnost potlačující látku m-xylohydroquinon, o čemž píše i Sally Fallonová v postranním sloupku, str. 394 v Nourishing Traditions.), a mnohé z vitamínů by si zasloužily samostatnou knihu. (Viz třeba níže celý sloupek i o vitamínu A) Mimochodem jsem se z jednoho střípku dověděla, že nejvíce vitamínu C na světě nemá rakytník, ani šípek, ale adrenální žláza (lat. ad -nad, renal -ledvina, kulička, kterou lze najít při kuchání vnitřností), jejíž požití je jisté zdravé pro ty, kteří už dali svým adrenálním žlázám stresem a cukrem zabrat a zkoušejí je vyživit adaptogenními bylinami, o nichž vyšla v češtině celá kniha. „Nikdo se neodváží předvídat, jaké důsledky bude mít současný způsob stravování na další generace a vývoj dnešní civilizace…“, se píše v úvodu knihy, ale již zubař Price či lékař Pottenger, který studoval kočky, by se odvážili předvídat…já bych zas předvídala, že vše se postupně pomalu napraví od kořenů – protože pokud lidé nebudou mít respekt k rolníkovi a vážit si jeho práce (ať už sami ve městě dosáhli jakéhokoliv materiálního či kariérního úspěchu a uznání), ale více budou respektovat jiná povolání, proč by jim nešoupnul do jídla trochu těch přidatných látek a neošidil je, což má negativní dopad i na duchovní život nás všech? O významu kvalitního másla jako zdroje životně důležitých vitamínů A, D, K2, CLA…se v knize píše tak málo: „…jedna polévková lžíce čistého másla denně je právě to množství, které dodá jak chuť pokrmům, tak přijatelné množství cholesterolu.“ Vážím si tedy knihy Doba jedová, protože upozorňuje na určitá rizika spojená s chemií apod., ale pokud jde o stravování, může být zavádějící. Byla to údajně americká výživářka Adele Davisová, která řekla, že zdraví  není to, co zůstane poté, co eliminujeme všechnu chemii z potravin, ale že potřebujeme tělotvorné potraviny(Srov. Joann S. Grohman: Keeping Famly Cow)

     Nedávno jsem mimochodem četla, že amalgámové výplně si budeme platit, protože za díry si můžeme evidentně sami (protože především nedbáme na tu zubní hygiénu). Jenže 1) Amalgám samotný  je kvůli rtuti z dlouhodobého hlediska problematický a stejně tak i jejich odstraňování. 2) Jaká je tedy rada ministerstva zdravotnictví, jak předcházet dírám? Pokud jen především zubní pasta a častější čištění, tak se jistě nic významně na kazivosti zubů nezměnísoudím tak třeba jen dle poznatků dr. Pricea nebo pana Stefanssona, který píše, že „…Zuby v průměru lepší než zuby prezidentů našich největších společností vyrábějících zubní pasty se najdou v dnešním světě a existovaly v průběhu uplynulých věků mezi lidmi, kteří porušují každou poučku ze současných reklam na prostředky k čištění zubů. …Nikdy se jakkoliv nenamáhali s tím, aby si vyčistili zuby či ústa. Nechodili dvakrát ročně k zubaři či dokonce ani jednou za život….Vilhjalmur Stefansson The Fat of the Land (Tuk země), Z knihy Nourishing Traditions…

Vybrala jsem níže několik i dalších postranních střípků, které v podstatě opakovaně ukazují, že lidé na své původní stravě, kde hrály velkou roli nasycené tuky, měli zdravé zubní i tělesné zdraví, jakmile však přešli na stravu „bílého civilizovaného člověka“, trpěli zubními kazy, křivými zuby kvůli zúženým zubním obloukům a jiným deformacím, TBC apod. Vše je přeloženo z knihy Nourishing Traditions od Sally Fallonové, MA a Mary. G. Enigové, PhD

Bylo překvapením, že (ti Indiáni) věděli o používání různých orgánů a tkání zvířat, které poskytuji obranu před určitými neduhy těla, o nichž hovoříme jako o degenerativních onemocněních. Když jsme se zeptal jednoho starého Indiána přes tlumočníka, proč Indiáni nedostali kurděje, pohotově odpověděl, že to je nemoc bílého muže. Zeptal jsem se, zda je možné, aby Indián dostal kurděje. Odpověděl, že ano, ale řekl, že Indiáni vědí, jak jim zabránit, ale bílý muž neví. Na otázku, proč to bílému muži neřekl, odvětil, že bílý muž toho ví příliš na to, aby se zeptal Indiána na cokoliv. Pak jsem ho požádal, zda by mi to řekl. Řekl, že ano, pokud mu náčelník řekne, že smí. Šel za náčelníkem a asi za hodinu se vrátil s tím, že náčelník řekl, že mi to může říci, protože jsem přítel Indiánů a protože jsem přišel Indiánům říci, aby nejedli potraviny z obchodu bílého muže. Vzal mě za ruku a vedl mě ke kládě, kde jsme si oba sedli. Pak mi popsal, že když Indián zabije losa, otevře ho a na zádech losa hned nad ledvinami jsou, jak je popsal, dvě malé kuličky v tuku. Indián povídal, že tyto kuličky odejme a nakraje je na tolik kousíčků, kolik je malých a velkých Indiánů v rodině, a každý si sní svůj kousek. Také snědí stěnu druhého žaludku. Díky tomu, že Indiáni jedí tyto části zvířete, udrží se bez kurdějí, které jsou kvůli nedostatku vitamínu C. Indiáni získávali vitamín C z adrenálních žláz a orgánů. Moderní věda teprve nedávno objevila, že adrenální žlázy jsou nejbohatším zdrojem vitamínu C ze všech živočišných a rostlinných tkání. Weston Price, DDS Nutrition and Physical Degeneration.

Za optimálních podmínek mění lidé karotény na vitamín A v traktu tenkého střeva působením žlučových solí a enzymů štěpících tuky. Jenže přeměna karotenů na retinol je zřídka optimální. Diabetici a ti, kteří mají oslabenou funkci štítné žlázy – skupina, do které patří přinejmenším polovina dospělé americké populace – není schopna učinit přeměnu vůbec. Děti činí tuto proměnu velmi špatně a miminka vůbec – musejí získat své vzácné zásoby vitamínu A z živočišných tuků a přesto je nízkotučná strava často dětem doporučována. Namáhavé fyzické cvičení, přemíra konzumace alkoholu, nadměrná konzumace železa (především z “o minerály obohacené” bílé mouky a snídaňových cereálií) , používání řady populárních léčiv, nadměrná konzumace vícenenasycených mastných kyselin, nedostatek zinku a dokonce chladné počasí může ztížit konverzi karoténů na vitamín A. Stejně tak nízkotučná dieta. Karotény se přeměňují působením žlučových solí a velmi málo žluči se dostane až do střeva, když je v jídle málo tuku. Požitkář, který si dá na zeleninu máslo a přidá si smetanu do polévky a guláše, je moudřejší, než si myslí. Máselný tuk stimuluje vyměšování žluči potřebné k přeměně karoténů ze zeleniny na vitamín A a zároveň dodává velmi snadno vstřebatelný opravdový vitamín A. Vícenenasycené oleje také stimulují vyměšování žlučových solí, ale mohou způsobit rychle zničení karoténů, leda že jsou přítomné antioxidanty. Vitamín A Vagary [Vrtochy vitamínu A]

 

V létě roku 1933 jsme se spojili s velkým,i skupinami Indiánů, kteří pocházeli z krajiny hory Pelly (kanadský sever, pozn. řekl.), aby vyměnili své kožešiny na posledním stanovišti společnosti Hudson Bay…zůstali kočovnými kmeny putujícími za stády losů a karibu, aby získali nutnou obživu.

Eskymáci jako Řekové Homéra dávali přednost masu starších zvířat před telaty, jednoročkami a dvouročkami…Homér je citován v tom smyslu, že Řekové dávali přednost masu z pětiletých býků. Je tomu přibližně stejně s těmi Indiáni severního lesa, s nimiž jsem lovil, a pravděpodobně i s těmi, co jedí jelena karibu. …Dr. R. M. Anderson, který byl naturalista a zástupce velitele naší expedice z roku 1908-1012 , říká: “Největší kus hřbetního tuku, jaký jsem viděl, že byl odebrán z karibu na Arktickém pobřeží, byl od samce zabitého blízko zálivu Langton na začátku září, špek vážil 18 kg. Veliký samec, kterého zabil pan Stefansson v říjnu na řece Dease,…určitě vážil alespoň 23 kilogramů.” Vilhjalmur Stefansson The Fat of the Land

 

Eskymačka na Aljašce…jedí se ve světě údajně i tučňáci (asi slovo tuk pochází od lat. tucus antarcticus, což je druh tučňáka), dle FDA jde po odstranění jeho tuku (příroda asi vaří špatně) o „zdravé“ libové maso…:-)

O drsných zimách dosahuje teplota dvacet stupňů. To vylučuje možnost udržet si mléčná zvířata nebo pěstovat obilí či ovoce. Strava těchto Indiánů je téměř zcela omezena na ulovená divoká zvířata.Studium těchto Indiánů je proto výjimečně důležité. Moudrost těchto lidí s ohledem na zákony Přírody a jejich schopnost se adaptovat na tvrdé klima a velmi omezený výběr potravin, které je často těžké získat, vyvinulo dovednost v umění žít v pohodě s nevlídnou Přírodou, dovednost, k jaké se přiblížilo málo dalších kmenů světa. Smysl pro čest mezi těmito kmeny je tak silná, že prakticky všechny chatky přechodně prázdné kvůli nepřítomnosti Indiánů, kteří jsou na loveské výpravě, byly nechráněny jakýmkoliv zámkem a cennosti patřící Indiánům byly ponechány zcela na očích. …Stav zubů a tvar zubních oblouků a tvar obličeje byl vynikající. Vskutku v několika vyšetřených skupinách se nenašel jediný zuby napadený kdy zubním kazem… Pečlivě se vyšetřovala přítomnost artritidy u izolovanějších skupin. Neviděli jsme jediný případ u izolovaných skupin ani jsme o něm neslyšeli. V momentě kontaktu s potravinami moderní civilizace se ale našlo mnoho případů včetně deseti mrzáků upoutaných na lůžko v řadě asi dvaceti indiánských domovů. Několik dalších neduhů se zde objevilo, především tuberkulóza, která si vybírala velice krutou daň na dětech, které se v tomto středisku narodily…Utrpení kvůli zubním kazům bylo tragické. Nebyli tam žádní zubaři, žádní doktoři dostupní na stovky mil, aby ulevili utrení.

Tělesná konstituce Indiánů dalného severu, kteří stále žijí ve svých izolovaných lokalitách a v souladu se svou nasbíranou moudrostí, byla vynikající. Prakticky neexistovaly žádné nepravidelné zuby ani žádné zaklíněné třetí stoličky, důkazem toho byla skutečnsot, že všem, kteří byli dost staří na to, aby se jim stoličky prořezaly, stoličky stály na svém místě a při žvýkání normálně fungovaly. …Tam, kde Indiáni jedli jídlo bílého muže, tak se zuby velmi kazily…V nové generaci po setkání s bílou civilizací a po užívání jejich potravin, u mnohých se vyvinuly tak zvané křivé zuby a měli deformované zubní oblouky. Weston Price, DDS Nutrition and Physical Degeneration

 

Maso z medvěda jest velikým požitkem, velice lahodné a chutí se nejvíce blížící bravovému. U tuku z tohoto Tvora než u jakéhokoliv jiného je nejméně pravděpodobné, že se nám z něho bude zvedat žaludek. Člověk si povětšině vybíral medvědí než srnčí…A teď pro dobro lidstva a pro lepší zalidnění mladé kolonie, která si nežádá ničeho nežli obyvatelstva, troufnu si zvěřejnit i Důležité tajemství, které mi náš Indián…odhalil. Optal jsem se ho na příčinu toho, proč je tak málo či žádná z jeho venkovských žen neplodných? Na kteroužto zvědavou otázku odvětil se širokým úsměvem na tváři, že na to mají spolehlivé TAJEMSTVÍ. Jelikož jsem chtěl naléhavě věděti, jaké to může býti tajemství, zpravil mě, že pokud by se kterákoliv indiánská žena neprokázala dítětem ve slušném čase po sezdání, manžel, aby zachránil svou pověst u žen bezodkladně nastoupil na medvědí dietu po šest neděl, kterážto ho za tu dobu učiní natoliko vitálním, že se pro svou nebohou ženu stane nadměrně nestoudným, a je velmi pravděpodobné, že ji za devět měsíců učiní Matkou. Col. William Byrd II, 1728

 

Anchorage…má vynikající veřejnou nemocnici, která se pravděpodobně postavila zhruba za života jednoho muže, o němž nám mnoho lidí řeklo, že to byl nejmilovanější muž na celé Aljašce. Je to dr. Josef Roming, velmi šikovný chirurg se zkušenostmi mezi Eskymáky a Indiány, jak primitivními tak moderními, v záběru přes třicet šest let….Vzal mě například do několika často modernizovaných indiánských domovů ve městě. V jednom z nich bylo babičce, která přišla ze severního pobřeží Cook Inlet, aby navštívila svou dceru, šedesát tři let a neměla žádný zubní kaz a ztratila pouze jededn zub. Jejímu synovi, který ji doprovázel, bylo dvacet čtyři. Měl pouze jeden jediný zub, který byl napaden zubním kazem. Jejich stravou byl především los a jelení maso, čerstvé a sušené ryby, málo zeleniny a občas trochu brusinek. V poslední době dostával syn trochu moderních potravin. Její dcera, které bylo dvacet devět let se provdala za bílého muže a měla osm dětí. Ona a děti žily zcela na moderních potravinách. Dvacet jedna z jejich třiceti dvou zubů byly poškozené zubními dírami.Jejich strava se skládala především z bílé mouky, syrupu a brambor. Jejim dětem, které jsme si prohlédli, bylo od pěti do dvanácti let a v té rodině bylo 37 procent všech zubů napadeno zubním kazem….nejen že měli hodně zubních děr, ale v případě dětí byly značné deformace zubních oblouků a nepravidelné zuby. Weston Price, DDS Nutrition and Physical Degeneration

Byla to Miss Amerika Pageant (soutěž krásy spojená s udělením stipendia ke studiu, pozn. Překl.), poté, co jsem to viděl, jsem se ve skutečnosti dal na modlení za návrat americké krásy. Tato přehlídka se pro mě stala tragickou výpovědí fyzické degenerace, která nastala v moderním civilizovaném světě, především v průběhu posledních 40 let pokročilé technologie.

Okrsek Deaf Smith ve státě Texas sponzoroval nemalý počet atraktivních vítězek promenády. Nejde o shodu okolností, ale výsledek zásobování vody, která má víc zinku, jódu a magnézia, z nichž všechny přispívají k hustší kostní struktuře s lepšími proporcemi u mužů ižen, které tam žijí. Stal se slavným coby oblast bez výskytu zubních kazů. Co mají zuby co do činění s krásou? Zkažené zuby, jako křivé zuby a nedovyvinuté kosti rovněž ubírají na naši přitažlivosti.

Kvůli ochuzené půdě, špatným zásobám vody, příliš průmyslově zpracovaným potravinám a neodpovídající stravě, které začínají nevědomě jako “high-tech” kojeneckými výživami místo lidského mateřského mléka, vidíme rychlý úpadek krásy, inteligence a půvabu. Důkaz se nalézá v oněch jevištních živých obrazech, v nižším skóre ve standardizovaných testech SAT a v rostoucím souhlasu o nedůvěře, nelidskosti a nemorálnosti mezi lidmi. Krása má větší hloubku než kůže. Tak zvaný “civilizovaný svět”se stává zlým a ošklivým až na samotnou kost. R. M. Dell’Orfano PPNF Health Journal


 

 

Říj 242012
 

Kdo jí toto maso (srnčí) často, ten se čistí od hlenu a špíny. Kohokoliv trápí prekanceróza (vicht), by měl jísti často z jejich jater, která ten vicht v něm pozře.

                         Sv. Hildegarda z Bingenu

ZVĚŘINA

Sally Fallon and Mary G. Enigová, PhD

Český les s krmelcem bez sena, ale s obilim

Zvěřina není obvykle považována za zdravé jídlo, ale měla by být. Maso z divokých zvířat jako srnec, sob karibu, bizon a los a lovní ptáci, jako je divoká kachna, husa, bažant a křepelka má obzvlášť vysoký obsah minerálů a mnoha jiných cenných živin.

Jednou z běžných dezinformací je, že tuk ze zvěřiny má nižší obsah nasycených tuků než z domácích zvířat. Přežvýkavá zvířata – ať už domácí přežvýkavci, jako je skot a ovce, nebo divocí přežvýkavci, jako je srnec, sob karibu, bizon a los – mají speciální bakterie a prvoky ve svém střevním traktu, které efektivně fungují tak, že přeměňují převážně nenasycené tuky a sacharidy z rostlinné potravy na nasycené a mononenasycené tuky. Množství nasycených tuků u různých přežvýkavců se jen mírně různí, ať již konzumují obilí nebo divoké traviny. Tuk z bizona je ve skutečnosti nasycenější než hovězí tuk! Pouze 4 procenta zásobního tuku u všech přežvýkavců tvoří tuk vícenenasycený. U divoké zvěře může být o něco málo více omega-3 mastných kyselin ve srovnání s domácím hovězím, ale rozdíl je příliš malý na to, aby byl významný.

Zašli jsme se podivat na bažanty…

Další dezinformací je, že zvěřina je libovým masem a že primitivní národy tudíž byly na nízkotučné dietě. Ve skutečnosti lovci-sběrači lovili zvířata selektivně. Upřednostňovali starší samce zvířat, protože měli nahromaděný plát tuku podél hřbetu, který u větších zvířat mohl vážit 18 až 20 kilogramů. Konzumovali také morek, který má vysoký obsah mononenasycených tuků a užívali vysoce nasycený vnitřní tuk na dělání pemikanu (slovo z jazyka kanadského indiánského kmene Kríů, jde o na slunci či v kouři usušené maso, které si uchovává vitamín B6, B12, koenzym Q10, enzymy atd., užívané Indiány zejména na delší pochody či lovecké výpravy, jednu třetinu tvoří tuk, někdy se přidávají plody sušeného ovoce, pemmikan nosili Indiáni v kožených pytlíčcích, pozn. překl.) a podobně upravených jídel. (Pokud jste nimrodem, schovejte si tento tuk na použití při vaření.) Malá zvířata jako je bobr, byla rovněž pro lovce a sběrače bohatým zdrojem tuku.

Je pravdou, že ale většina zvěřiny není tak mramorově prorostlá tukem jako hovězí a jehněčí, ale možná proto je tuhá. Tento problém lze překonat správnou přípravou a vařením. Zvěřina by se měla “vyvěsit” a nechat se vyzrát po co nejdelší možnou dobu na chladném a suchém místě, aby se umožnilo katepsinu, enzymu přirozeně se nacházejícím v mase, aby započal štěpit svalová vlákna. Ve většině případů by se měla zvěřina marinovat (naložit) alespoň po několik hodin a nejdéle 48 hodin před vařením. Jestliže budete dbát na pečlivou přípravu, váš výsledný pokrm bude chutný a měkký. Můžete také přidat smetanu nebo jiný tuk do omáčky, aby se vyvážilo libové maso.

Pokud máte dost štěstí a v rodině máte myslivce nebo pokud máte přístup k čerstvé zvěřině díky velkoprodejci masa nebo vašemu místnímu řezníkovi, využijte své štěstěny a podávejte zdravou zvěřinu své rodině co nejčastěji.

Poznámka k myslivcům: Pokud je možné zachránit orgánové maso ze srnce, losa atd., v každém případě tak učiňte. (Musejí se rychle vychladit.) Játra a ledvinky se mohou upravit podle receptů v naší kapitole o orgánovém masu. Parohy a nožky nasekejte a přidejte do hrnce s vývarem, neboť z nich budete mít velice výživný bujón.

Přeloženo z knihy Nourishing Traditions

Translation © Věra Dudmanová

Ječmen pod krmelcem…, kousek pod nim pod zalesneným svahem stojí chaloupka, která patřila dle místních lidí na základě dědictví Harvardskými fondy nechvalně proslulému panovi, který je teď tuším na Bahamách a do ČR se jen tak nevrátí…

Říj 042012
 

„Život ženy vždycky poznamenají děti, ať už se narodí, nebo nenarodí…, ať už nevyrostou…“ Markéta Zinnerová (13. komnata M. Zinnerové, Česká TV)

Pozn. překl.: Na úvod před kapitolou z knihy Vyživující tradice bych ráda zmínila to, co pro některé zoufalé a zničené může být to nejdůležitější a nejnadějnější v životě, a sice že ryby či nejlépe rybí tuk a ještě lépe – fermentovaný olej z tresčích jater (a ještě nejlépe společně s máselným tukem od krav, co se pasou ne zelené louce) je superpotravinou  pro OBA rodiče před početím dítěte samozřejmě s vyloučením průmyslově zpracovaných potravin (zejména cukru a bílé mouky – špagety apod.). Můj osobní názor, který zde jen pro informaci sděluji (neradím), je, že kvalitní olej z tresčích jater a kvalitní máslo „z trávy“ je první volba (před hormonální léčbou, která možná nese zvýšení rizika rakoviny prsu atd. v pozdějším věku) při problému s otěhotněním, když je příčina neplodnosti „neznámá“ (záhadná) nebo se svádí na vyšší věk matky (přesnější by asi bylo říci, že příčinou není věk jako takový, ale také čas, který měla žena i muž na poškozování svého těla špatným životním stylem a stravováním…) Dalšími potravinami pro OBA rodiče aspoň 3 měsíce před početím jsou: plnotučné syrové mléko od krav, co se pásly na pastvině (kde jinde…?), vajíčka od slepic, co se pasou také na trávě, jednou týdně játra na slanině, olej z tresčích jater s poměrem D a A (1:5), kostní vývary, kyselina listová v zelených listech bylinek a zeleniny, obejít se bez moderních sójových výrobků (tófu, maso, sojanéza apod.), žádný alkohol. Více k tématu na stránkách Pěkná miminka (Beautiful babies), nebo zde na Nourished Kitchen.

Bylinářka Susun Weedová samozřejmě má po ruce spoustu rad, k;terým je čtyřicet a ještě nemají děti – od čajů z kopřivy, sušených květů červeného jetele, kávy raději z pražených kořenů pampelišky a tinktury z buřiny srdečníku (vše je nutné zkonzultovat se zkušeným bylinářem), až po meditaci k pramatkám, které sice své první dítě nerodily ve čtyřiceti, ale jedno z pozdějších se jim běžně rodilo mezi 40-50 lety: “ …zavřete své oči a vyvolávejte ducha své pra pra pra pra pramatky, pak se usmějte…“.

Olej z tresčích jater a kvalitní (rozuměj „z trávy“) máslo je i prevencí nošení brýli u malých dětí, které se již narodí s oslabeným zrakem, i tedy pro maminky, které problém s otěhotněním nemají. Zdá se mi, že v poslední době prohlášení „To je dědičné…“  se příliš často užívá v případech, kdy se pouze dědí určitý druh stravovacích návyků nebo vzorců chování či myšlení, které vede ke zdravotním problémům. Větu „to je dědičné“ v mnoha případech lze jistě nahradit „Nevím“ nebo možná „Už vím více“…, po přečtení knihy Zubaře Pricea Výživa a fyzická degenerace, Vyživujících tradic od Sally Fallonové, nebo třeba jen po přečtení kapitoly Ryby a především postranního sloupku na této stránce níže… vitamín A je podle Sally Fallonové „koncertní mistr na vývoj plodu…“ (díky němu stabilně a správně roste, tělo matky vstřebává minerály, tráví bílkoviny atd.)  A nyní se podělím ještě o další informace: Primitivní národy ho přijímaly v hodnotě asi 50 000 jednotek denně z přirozených potravin. Jak je možné, že se neotrávili, když nám odborníci na výživu játra, jež jsou na něho bohaté,  v těhotenství zakazují? Odborníci mají pravdu, ale nejde o celou “pravdu”.  Ledaže se na vitamín A díváme izolovaně  jako na retinol v kapsli či přidaný třeba do margarínu, (protože v rostlinných olejích se přirozeně nenachází) a nikoliv jako na vit. A-komplex se spolučiniteli (vit. D) v přirozeném  jídle. Člověk by mohl přijímat skutečně víc vitamínu A ke svému ještě většímu (optimálnějšímu) nutričnímu přínosu (aniž by se jim přiotrávil – já jsem sama nejspíš zářný příklad překračující i v těhotenství mnohonásobně DDD-den. dopor. dávky), pokud by ho přijímal ještě se spolučinitelem, a sice  vitamínem D, s nimž působí synergicky, a to v adekvátním ideálním poměru 1:5 (D:A). Takže problém není v oleji z tresčích jater jako takovém (před nimž možná některé hlasy varují), ale v jeho kvalitě a způsobu zpracování včetně manipulace s jeho vitamíny v něm a měnění jejich vzájemných poměrů. Problém podle mně nejsou ani játra s vitamínem A, ale to, jak jsou připravena – zda jsou připravena na kvalitní slanině. Ta totiž působí s játry synergicky, protože obsahuje vitamín D.

     Tragédií této nemístné obavy z toxicity vitamínu A je, že dovedla doktory k tomu, že radí těhotným ženám, aby se vyhýbaly potravinám obsahujícím vitamín A a rodičům, aby nedávali svým miminkám olej z tresčích jater. A přesto první knihy o krmení těhotných žen a dětí doporučovaly těhotným ženám štědré dávky oleje z tresčích jater a častou konzumaci jater a dvě čajové lžičky oleje z tresčích jater denně miminkám od třech měsíců. Většina našich zdravotních problémů by se vyjasnila velice rychle, pokud by se obyvatelstvo vrátilo k pojídání jater a dalo se na používání oleje z tresčích jater – naši nejlepší superpotraviny, se píše ve stati Sága o vitamínu A od Sally Fallonové a dr. Mary G. Enigové).  Pí Sally Fallonová a vůbec její nadace nedoporučují rybí tuk, nýbrž tuk z rybích JATER!, protože rybí tuk by zatěžoval tělo vícenenasycenými mastými kyselinami, kdyžto tuk z rybích jater obsahuje vitamín A, D, AA, DHA, více na http://nourishedmagazine.com.au/blog/articles/distended-abdomen-bone-broth-calcium-deposits-hemp )

(VD)

 

RYBY

Sally Fallonová a Mary G. Enigová, PhD (Přeloženo z knihy Nourishing Traditions)

 

Tak v tomto potoku jménem Desinka, který hypnotizuje děti, pod kameny má larvy jepic atd, jsme před měsícem uviděli opravdového raka. Vlastně jsem ho viděla poprvé v životě živého. Ne vždy mám u sebe kameru, ale jeho obraz mám v živé paměti. Plavat bleskově rychle mu moc nešlo, však mu jen přejeme, ať je ho víc…

Pro většinu Američanů je ryba jídlem v restauraci. Málo z nich ví, jak si ji připravit doma a průměrnému americkému dítěti nechutná. Je to politovánihodná situace, zvláště když jsou dnes ryby snadno k dostání na našem trhu. (S tím středoevropským je to horší, pozn. překl.)

Ryba je onou zdravou znamenitou potravinou (samozřejmě s výjimkou těch, kteří jsou na ní alergičtí). Když dr. Weston A. Price cestoval po světě a studoval tradiční národy žijící na domorodé stravě, objevil, že ti, kteří jedli mořské potraviny se těšili nejlepšímu zdraví, jak odhalila nepřítomnost zubních kazů, šířka zubního patra a celkový  stav pohody. Ti, co jedli ryby, měli tlustší (silnější)  kosti a lepší kosterní strukturu než skupiny, které jedly červené maso. (Skupiny na převážně vegetariánské stravě se umístily až na třetím místě ve všech kategoriích, podle nichž dr. Price dobré zdraví určoval.)

Konzumace ryb podporuje výborný růst a kostní strukturu, chrání také před degenerativními onemocněními tak vládnoucích v naší moderní době. Ve studii provedené v Nizozemsku vědci zjistili, že pouze jedna porce ryb týdně značně snižuje výskyt koronární srdeční choroby. Všechny oceánské ryby jsou vynikajícícm zdrojem makrominerálů a stopových prvků, všech, které potřebujeme, existují v bezbřehých oceánech. Mořská potrava je našim jediným jistým zdrojem, jak je všechny získat.

Makrela, ančovička a sleď jsou obzvlášť bohaté na minerální živiny. Masné ryby z mořských hlubin, jako je losos, tuňák a mečoun, jsou dobrým zdrojem omega-3 a jiných mastných kyselin s dlouhým řetězcem. Nejdůležitější je, že ryby a všechna mořská potrava jsou vynikajícím zdrojem v tucích rozpustných vitamínů – A a D. Nezapomeňte na to, že dr. Price zjistil, že příjem těcho dvou esenciálních živin byl mezi izolovanými skupinami, jaké studoval, desetkrát vyšší než u Američanů ve 30. letech. Dnes je tato nerovnost téměř jistě větší, jelikož lidé na Západě snížili svou spotřebu živočišných tuků.

V posledních letech bylo mnoho lidí přesvědčeno, aby se ryb vzdali kvůli zprávám o kontaminaci rtutí. Kontaminace rtutí je nebezpečná, když člověk jí ryby z pobřežních vod blízko průmyslových oblastí nebo z kontaminovaných sladkých vod. Z tohoto důvodu vám radíme, abyste se vyhýbali sladkovodním rybám, leda že jste si jistí jejich původem, především sumci, kapru (kapři jsou obvykle vykrmováni [podobně jako kuřata či jiná zvířata ve velkochovech]na sádkách v nejlepším obilím, ale obvykle obilnými krmnými směsemi K1, K2, K3, o obilí, sóji a kukuřici autorky píšou, že narušují nutriční hodnotu tuku, především snižují obsah omega-3 mastné kyseliny, zejména její poměr vůči omega-6 mastné kyselině, což je možná další důvod k vyhýbání se “kaprům”, kteří by se jinak v přiměřeném počtu mohli na dně rybníka akorát pást a jejichž růst by byl značně pomalejší, ale tuk pak zdravější. Ale budiž, je to jen jednou za rok, jenže další obavu mám z kvality vody v některých rybnících, do nichž se zejména po deštích mohou dostávat splašky ze stříkaných polí, někdy i s ornicí, takže je pak třeba brzy rybník znovu odbahnit, pozn. překl. ) a jiným mrchožroutům a vyhýbali se přílišné konzumaci měkkýšů.

Ale budiž, kapr bývá jen jednou za rok, ale dá se v souvislosti s kaprem hovořit s logikou, že je to ryba a že ryby jsou přece zdravé, a tož jezte rybu kapra? Jak chutnali a jakou měli kvalitu kapři na stole z dob Jakuba Krčína z Jelčan a jakou mají někteří dnes?

Ty ryby, které se živí podél pobřeží, jako je mořský jazyk a platýs, mohou být kontaminovány polychlorovanými bifenily. Nemusíte mít obavy z hladiny rtuti u hlubokomořských ryb, jako je losos, tuňák a mečoun, nebo z mořského jazyka či platýse, kteří pocházejí z relativně čistých vod, jako jsou vody Severního Atlantiku. Malé množství rtuti se obvykle v těchto rybách nachází přirozeně a tyto ryby obsahují látky, které se s rtutí vážou, aby ji z těla vyvedly. Rybám z farem je nejlépe se vyhýbat. Jejich profil mastných kyselin nebude tak dobrý jako u divokých ryb, a obvykle se jim dává nesprávná potrava, jako jsou sojové granule obsahující rezidua pesticidů. Lososům na farmách se ve skutečnosti podává barvivo, které jejich maso zbarví růžově!

Pokud jste si ještě nevypěstovali umění přípravy ryby, ale přejete si začít, radíme vám začít s jednoduchými postupy, jako je osmažená fileta z mořského jazyka nebo grilovaný losos, tuňák nebo mečoun.. Nezabere to na přípravu dlouho a téměř okamžitě je přijmou děti a ti, co se rybám zarytě vyhýbají. Mohou se podávat jen tak nebo s různým množstvím příloh vyjmenovaných v kapitole o omáčkách a přílohách. (strana 136). Povolujeme nebílenou bílou mouku v malém množství na zhnědnutí a na obalení.

Po těchto jednoduchých receptech můžete postoupit výš k našim receptům s pergamenovým papírem a zabalováním do listů. Mnoho tradičních společností připravuje ryby tak, že si je balí do listů a dusí v uhlících ohniště. Tato metoda nejlépe uchovává živiny a chrání ryby před možnými karcinogeny.

Klasické gurmánské recepty volají po ztracených rybách ve vývaru a poté vyvařením vývaru, aby se udělala chutná omáčka. Máslo či smetana nebo bujón se pak přidají. Tyto na želatinu bohaté omáčky jsou snadno stravitelné a prostě plné minerálů (z koncentrovaného vývaru) a v tucích rozpustných vitamínů (ze smetany a másla). Ztracené ryby se mohou udržet v teple v zapnuté troubě, přikryté kouskem pergamenu nebo voskovaného papíru až půl hodiny, zatímco se omáčky vyvařuje a houstne a zatímco si sníte první chod. (Viz O omáčkách se základem ve vývaru, strana 126.)

Ryby, aby byly dobré, musejí být čerstvé. Pečlivě se podívejte na oči a žábra ryb, které kupujete – oči by měly být jasné, ne skelné, a žábra by měla být červená. Vždycky se ptejte prodavače v rybárně, kdy jeho ryby přišly. Pokud mu ryba ležela ve vitríně víc než den, nekupujte ji.

Je dobré iniciovat ve vaší domácnosti zvyk podávat ryby alespoň jednou týdně a doufáme, že různorodost receptů představených v této kapitole, vybraných z různých kuchyní, vám tento cíl usnadní. Možná budete chtít připravit speciální zákusek ke stejné večeři, pokud vaše děti potřebují přemluvit. Žádná ryba, žádný zákusek je dobrým pravidlem. Ryby podávejte v den, kdy je nakoupíte, abyste si zajistili jejich čerstvost.

———————————–

 

Fermentovaný olej z tresčích jater v biokvalitě (Blue Ice) je údajně 100% syrový (protože je fermentovaný), ve 2 ml na den je poměr mezi vitamínem A a D zhruba 5:1 (vit A iu 3750 ku vit D iu  760), spolu tyto vitamíny fungují synergicky (vylučují svou toxicitu, zkrátka tito kamarádi spolu spolupracují, ale do party si vitamín D bere i vitamín K2, D pomáhá vápník absorbovat, K2 ho naviguje na správná místa). Kvůli příjmu izolovaného vitamínu D by se z jater vyčerpával vitamín A (aby třeba nevznikaly ledvinové kameny, žlučníkové kameny), vit A před nimi tedy chrání působením na určité bílkoviny ), ale vitamín K2 ze smetany krav na zelené pastvě dokonce  údajně odvádí nežádoucí vápník z těchto měkkých tkání (a dělá v něm tedy pořádek). Podle některých vědců hypervitaminóza  D (a s ní související převápnění, ledvinové kameny atd.) spíš souvisí se současným nedostatkem vit A a K2  a v tomto kontextu (vzájemné synergie těchto tří vitamínů) lze hýbat dokonce nahoru s „bezpečnou a terapeuticky užitečnou dávkou vitamínu D“. Jak jinak by šlo totiž objasnit to, že přírodní národy se zdravými rovnými zuby jak klávesnice od piána měly ve své stravě 10 x víc těchto vitamínů a netrpěli předávkováním…Přijímám tento olej, který obsahuje i D i A v maličkých dávkách společně s trochou kvalitního másla či ghí z pastvy. (Dají se v zahraničí dokonce již koupit  hotové namíchané preparáty). Vitamín D se stále těší pozornosti vědců a jistě se brzy dozvíme další poznatky…Vždyť pokud se něco financuje z veřejných zdrojů, laická veřejnost má právo na výsledky výzkumu stejně jako odborná obec. Můj osobní názor, který sděluji (neradím), je: kvalitní olej z tresčích jater je první volba (před hormonální léčbou) při problému s otěhotněním, když je příčina neplodnosti „neznámá“. Je i prevencí nošení brýli u malých dětí, které se již narodí s oslabeným zrakem.

Výše uvedená kapitola by se mi možná  četla lépe za pobytu v jiné než ve Středoevropské zemi, jakou je ta naše. V osobním životě jsem si zvykla na kvalitní fermentovaný bio  olej z tresčích jater, který je nejvhodnější podávat spolu s troškou másla či ghí „z pastvy„. Více o tomto oleji v brožurce nahoře Ke stáhnutí. V knize Vyživující tradice se o něm píše velice zajímavě: Nasycené tuky pomáhají dostávat DHA (ona slavná omega-3 mastná kyselina, pozn. překl.) do tkání, kam patří (potřebná kupř. pro vývoj oční sítnice u nenarozeného dítěte, pozn. překl.). To nám objasňuje, proč měl dr. Weston Price tak zázračné výsledky, když smíchal máslo bohaté na vitamíny a olej z tresčích jater dohromady na léčbu zubních kazů a mnoha jiných onemocnění.“ (Nourishing Traditions, str. 237)  Podtrženo a zvýrazněnou autorkou blogu…

Další věcí je, že používám tzv. nerafinovanou a na slunci sušenou Keltskou sůl viz kapitola Sůl a dochucovadla. Kdo umíte francouzsky, zkuste zjistit, proč se Keltská sůl v oblasti Bretaně nevyrábí pro evropský trh…, někdy solímkopřivovou solí“ (jak je zmíněno v textu o vitamínu B6…,sušené kopřivy umelu v mixéru na prášek a smíchám se suchou jemnou keltskou solí)

—————————————————-

Postranní sloupek z knihy Nourishing Traditions, strana 418:

Současný výzkum omega-3 mastných kyselin přinesl nové ocenění pro jednu z našich nejchutnějších ryb, které nám poskytují oceány a řeky – losos. Losos je úžasným zdrojem 18uhlíkové omega-3 mastné kyseliny linolenové, která nás pomáhá chránit proti srdečnímu onemocnění, vysokému krevnímu tlaku, mrtvicí, rakovině, artritidě, lupence, astma a autoimunitním poruchám. Losos také dodává některé omega-3 mastné kyseliny s delším řetězcem, jako je EPA a DHA (kyseliny eikosapentaenová a dokosahexaenová, pozn. překl.), které jsou velmi potřebné pro správné fungování mozku a očí. Odborníci radí, že odpovídající příjem EPA a DHA ve stravě těhotných žen předejde poruchám učení a problémům se zrakem, protože se povzbudí optimální vývin nervového systému.

Losos je také vynikajícím zdrojem vitamínu D – obsahuje ho víc než máslo, garnáti nebo játra. Dodává také uměřené množství jiných v tucích rozpustných vitamínů A a E a také železo, jód a vitamíny B. Syrový losos je dobrým zdrojem vitamínu B6, který se při vaření snadno zničí.

Kupujte si lososy v době sezóny, když jsou oceánské a říční ryby k dostání. Jsou přirozeně růžoví až tmavě červení – čím tmavší, tím lepší. Losos nerka ze západního pobřeží má krásnou sytou barvu svědčící o tom, že tato ryba se živila malými garnáty a jinými organismy požírajícími řasy, a tudíž jsou bohatí na živiny včetně Priceova faktoru neboli faktoru X (vitamín K2, pozn. překl.). Lososi chovaní na farmách jsou krmeni nevhodným krmivem, jako je sójová moučka a dává se jim chemická látka na to, aby jejich maso zrůžovělo – jinak by měli bledou smetanovou barvu! SWF

Postranní sloupek z knihy Nourishing Traditions, strana 302-303

Za optimálních podmínek mění lidé karotény na vitamín A v traktu tenkého střeva působením žlučových solí a enzymů štěpících tuky. Jenže přeměna karotenů na retinol je zřídka optimální. Diabetici a ti, kteří mají oslabenou funkci štítné žlázy – skupina, do které patří přinejmenším polovina dospělé americké populace – není schopna učinit přeměnu vůbec. Děti činí tuto proměnu velmi špatně a miminka vůbec – musejí získat své vzácné zásoby vitamínu A z živočišných tuků – a přesto je nízkotučná strava často dětem doporučována. Namáhavé fyzické cvičení, přemíra konzumace alkoholu, nadměrná konzumace železa (především z “o minerály obohacené” bílé mouky a snídaňových cereálií) , používání řady populárních léčiv, nadměrná konzumace vícenenasycených mastných kyselin, nedostatek zinku a dokonce chladné počasí může ztížit konverzi karoténů na vitamín A. Stejně tak nízkotučná dieta. Karotény se přeměňují působením žlučových solí a velmi málo žluči se dostane až do střeva, když je v jídle málo tuku. Požitkář, který si dá na zeleninu máslo a přidá si smetanu do polévky a guláše, je moudřejší, než si myslí. Máselný tuk stimuluje vyměšování žluči potřebné k přeměně karoténů ze zeleniny na vitamín A a zároveň dodává velmi snadno vstřebatelný opravdový vitamín A. Vícenenasycené oleje také stimulují vyměšování žlučových solí, ale mohou způsobit rychle zničení karoténů, leda že jsou přítomné antioxidanty. Vitamín A Vagary [Vrtochy vitamínu A]

Sherman, který v mnohém přispěl k našim znalostem o vitamínu A, ukázal v nedávné komunikaci, že množství vitamínu A dostatečného pro podporu normálního růstu a udržení všech aspektů dobrého zdraví u zvířat je možná ještě nedostatečné, aby vyhovělo dalším nutričním požadavkům pro úspěšné rozmnožování a laktaci. Kromě neúspěšného rozmnožování se obvykle na počátku dospělého života ukazuje zvýšená náchylnost k infekcím a především k plícním onemocněním ve věku, který odpovídá věku mladých mužů a žen, v němž se často rozvíjí pulmonární (plícní) tuberkulóza. Dále tvrdí, že vitamín A se musí dodávat ve velkém množství nejen během období růstu, ale také v období dospělosti a rovněž pokud se má udržet dobrá kvalita výživy a vysoká úroveň zdraví a vitality.

Hughes, Aubel a Lienhardt ukázali, že nedostatek vitamínu A ve stravě prasat vede k extrémní nekoordinovanosti a křečím. Zdůraňují také, že prasnice připuštěné před počátkem nervních symptomů buď potratily nebo porodily mrtvá selata. Hart a Gilbert ukázali, že příznaky, které lze nejběžněji vidět u skotu, který má nedostatek vitamínu A, jsou porod mrtvého nebo slabého telete s poruchami očí nebo bez poruch. Zaznamenali také stav novorozených telat, který přibližuje bílý průjem a vývin očních poruch u nedospělých zvířat.

Hughes ukázal, že svině se nerozmnožovaly, když byly krmeny ječmenem a solí, ale rozmnožovaly se, pokud se jim do takového krmiva přidával olej z tresčích jater. Sure ukázal, že nedostatek vitamínu A způsobuje u samic poruchu estru (estrus je obecný termín pro období říje samic zvířat, které jsou připraveny zabřeznout, prasnice se bouká, kráva se běhá, kobyla se hřívá, fena se hárá, koza se prská, kočka se mrouská atd., pozn. překl.) a ovulace vedoucí ke sterilitě. Dále tvrdí, že resorpce (vstřebání) plodu může být způsobeno nedostatkem vitamínu A dokonce za stravy bohaté na vitamín E, kterému se říká protisterilní vitamín.

Jeden z nejdůležitějších příspěvků v této oblasti byl učiněn profesorem Fredem Haleem. Ukázal, že spousta tělesných deformit se snadno utváří kvůli omezenému množství vitamínu A v krmivu prasat. Vyprodukoval padesát devět prasat, která se narodila slepá, všechna selata v každém ze šesti vrhů, kde matky byly připraveny o vitamín A po několik měsíců před zabřeznutím a třicet dnů po něm.U prasat se oční bulvy formují prvních třicet dnů. Zjistil, stejně jako několik dalších, že prasata bez vitamínu A po dostatečně dlouhém období si vytvořila vážná nervová postižení, mezi něž patří paralýza a křeče, takže se zvířata nemohla postavit na vlastní nohy. Informoval, že jednomu z těchto o vitamín A připravených sviní, která předtím vrhla deset selat, všech bez očních bulv, se dala dva týdny před zabřeznutím jedna dávka oleje z tresčích jater. Vrhla čtrnáct selat, která měla různé oční vady, některá neměla žádné oči, některá jedno oko, některá měla jedno velké oko a jedno malé, a jež všechna byla slepá…. Důležitým výsledkem výzkumů profesora Haleho je produkce prasat s normálníma očima, která se narodí rodičům, z nichž ani jeden neměl oční bulvy kvůli nedostatku vitamínu A ve stravě matky. Problémem zajisté nebyla dědičnost. Weston Price, DDS Nutrition and Physical Degeneration

All original content on these pages is fingerprinted and certified by Digiprove