Dobroty

 Z knihy Výživující tradice  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Dobroty
Lis 122011
 
Moz-screenshot-1

Nikdy nemohu vědět, proč třeba u protějšího stolku v restauraci někdo pije coca-colu a jí spoustu sladkostí. Třeba mu někdo umřel, nemá zrovna v ten moment motivaci konzumovat něco jiného. Nevím proč, jak často, jaké má informace a i kdybych to i třeba věděla, nepřisluší mi to řešit či posuzovat jeho člověčenství dle toho, co zrovna jí. Navíc samotná restaurace pravděpodobně nemá ani mě co nabídnout, co bych mohla považovat za 100 % zdravé, přesto se v ní několikrát za rok příležitostně stále ocitávám. Přeložila jsem dále pár zajímavých postranních střípků z knihy Výživné či Vyživující Tradice, které se týkají mj. i sladkostí pro děti. Odměny zvláště v podobě návykových sladkostí jsou ošemetné, ale setkávám se s nimi vůči dětem úplně všude. Některé myšlenkové směry (třeba Montessoriho pedagogika) je proti jakýmkoliv odměnám úplně, jen pro zpětnou vazbu, aby byly děti pouze vnitřně motivovány. U Parelliho horsemanshipu odměny rovněž neexistují, pouze u levohemisféroveho introverta, který odpovídá k činorodosti málo motivovanému flegmatikovi, připadá v úvahu ani ne tak odměna ve smyslu úplatku (jediná motivace), ale bonusu, který ho má nabudit (jemně stimulovat) k určité činnosti, protože nikdy neví, zda třeba za tou desátou překážkou nebude zase trochu ovsa, jablíčko či jiné překvapení.  Jistě je ale jako odměna pro děti i koně lepší jablko, kompot s anýzem a skořicí nebo jen sušené křížaly a oříšky.

Moz-screenshot-3

 

 
1) I přes úsilí sdružení ACT (Aktivita za dětskou televizi), se nyní vynakládá přes 600 miliónů dolarů ročně na reklamy namířené na děti, z toho 30 milionů pochází z cereálního průmyslu. Tato reklama, která se nutně vyhýbá takovým záporům, jako je zubní kaz, při prodeji sladkých drobností dětem, je schopná klamu. V roce 1982 byly „Sugar Smacks“ překřtěny na „Honey Smacks“ (honey  med, p. př.) pravděpodobně protože je med zdravější. Samozřejmě že obě verze cereálií obsahují 57 % rafinovaných cukrů. Třebaže je heslem trhu údajně „dát lidem to, co chtějí“,  ve skutečnosti jde o to dát lidem cokoliv, co zvýší něčí podíl na trhu.  Většina rodičů se snaží odstavit děti od přemíry sladkostí, přesto supermarkety a drogérie po celé zemi mají vždycky sladkosti vystavené u pokladních pultů kde jsou rodiče uvízlí v řadě s neklidnými, po sladkém bažícími dětmi. Cincinnatský řetězec obchodů se smíšeným zbožím Kroger’s , který svědomitě zavedl uličku bez sladkostí, podnítil  představitele státního Sdružení velkoobchodníků se sladkostmi, aby namítl: „Kázeň začíná u rodičů a našim postojem je to, že produkt by měl být dostupný.“ Tolik k dávání lidem toho, co chtějí. Joseph D. Beasley, MD a Jerry  J. Swift, MA The Kellogg Report
s. 472

 
2) Kvalita jídla je nejprve určována na hospodářství způsobem, jakým přicházíme do vzájemné interakce s přírodou a jejími silami. Motivace zisku nevede k produkci kvalitního jídla. Tuto tezi lze dokázat, když se podíváme do historie moderního zemědělství za posledních 100 let a na situaci s našimi průmyslově zpracovanými potravinami. Zemědělství se zde liší od produkce a marketinku  průmyslového zboží.  Nemůžete velmi dlouho prodávat auta, která mají vážné nedostatky, ale můžete lidstvo klamat dlouhou dobu vadným jídlem. Následky vadného auta se ukážou velmi rychle, ale účinky nedostatečného jídla- pěkně barevného a ochuceného umělými ingrediencemi- je mnohem těžší rozeznat a projevují se hlavně na duševním životě lidstva nebo na zdravotních problémech spojených se stářím.
Trauger Groh a Steven McFadden: Farms of Tomorrow Revisited

 Přeloženo z  Nourishing Traditions, s. 570. Tento odstavec bych ráda doplnila:
Člověk není stroj jako auto. Vždy u jeho zdraví hraje roli mnoho faktorů včetně stresu, jeho postojů k životu apod. Přesto mám pocit, že vadné jídlo, které konzumuje, lze rozpoznat relativně brzy, ale nemáme nástroj či „brýle“, kterými bychom se na zákonité následky vadného jídla podívali -pokud jsme se blíže neseznámili s objevy dr. Pricea- nejsnáze to lze pozorovat u početí, těhotenství, mateřství a u dětí- během takových 13- 14 let lze už vidět ledaco, třebaže je lepší pohlednout na sourozence či více generací za sebou. V konzumní společnosti zaměřené na „spotřebu“ a „vyhození“ věcí se zkrátila i životnost, a tedy kvalita všeho -od nábytku až po některá auta, která se po zhruba 13 letech  „začnou rozsypávat“, v momentě vypuštění z továrny jsou ale většinou nezávadná. Pozn. překl.

 

—–
* Action for Children’s Television – Organizace za zlepšení kvality pořadů pro děti a mládež, pozn. překl.
———————–

 

 3) V létě roku 1965 jsem potkal moudrého muže z východu, který se právě vrátil po několika týdnech ze Saigonu. „Pokud opravdu očekáváte, že dobudete severní Vietnamce, „, říkal mi, „musíte na ně shodit zbraň Army PX- cukr, sladkosti a Coca-Colu. To je zničí rychleji než bomba.“ William Dufty: Sugar Blues (česky vyšlo jako Cukrové trápení, nedávno jsem zjistila, že do Coca-Coly se přidává i sůl- samozřejmě, že rafinovaná, cukr a sůl se vzájemně ruší, výsledek je stále větší žízeň, nevnímání, kolik jsme cukru snědli, obezita, pozn. překl.)

Moz-screenshot

 

4) Zatímco se řadě zkoumaných primitivních kmenů stále dobře dařilo na stejné půdě po tisíce let, náš americký lidský druh upadl rychle během pár století a v některých lokalitách během několika desítek let. V oblastech, kde došlo k degeneraci, také došlo k úpadku zvířecího inventáře. Příliš civilizovaný člověk se nemůže zregenerovat, i když může snížit progresivní zhoršování u následující generace, nebo tu generaci může ohromně zlepšit tím, že použije představenou moudrost primitivních skupin.  Žádné období na dlouhé cestě  lidstva neodhaluje  v kosterních pozůstatcích tak strašlivou degeneraci zubů a kostí jako záznamy z krátkého moderního období. Musí Příroda odmítnout naši vychvalovanou kulturu a povolat zpět poslušnější pritimivy? Alternativou se zdá být  naprosté uzpůsobení  se do souladu s řídícími silami Přírody.

 

Moz-screenshot-2


Weston Price, DDS Nutrition and Physical Degeneration

Přeloženo z Nourishing Traditions, s. 266

 

 

Cukr, který byl zhruba do roku 1600 nesmírně drahý a byl používán pouze na luxusní sladkosti pro velmi bohaté, klesl dramaticky na ceně poté, co se otevřel obchod s Východem v 17. století a co byl volně k dostání na taková jídla, jako jsou ovocné dorty a pudinky. Jedním z okamžitých následků bylo to, že zuby bohatých, kteří si mohli dovolit jíst velké množství nových sladkých jídel, začaly rychle vykazovat známky kazu, obzvlášť když zvyk čistit si zuby nebyl příliš běžný. Dvořané, vždy první v nové módě, nevyhnutelně také jako první vykazovali stigmata nestřídmého pojídání sladkého: Návštěvník Anglie v roce 1598, Paul Hentzner, který uviděl královnu Alžbětu přijíždět do Greenwichského paláce, si všiml jejich černých zubů, ” Vada, jaké asi Angličané podléhají kvůli tomu, že jedí příliš mnoho cukru.”Terence McLaughlin A Diet of Tripe

Z Nourishing Traditions, s. 574.

 

 

Střípky z léta (2011)- obrazem 3

 Z našeho statku  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Střípky z léta (2011)- obrazem 3
Čvc 312011
 

…vždy jen k oněm dávným předkům se družím v myšlenkách i v kroji. Zavátá stopa jejich drahá prachem věků, vírem událostí krvavých, jen já ji ještě vidím po krajině té a líbám ji každým svým dechnutím.“ Karolina Světlá: Kříž u potoka

Img_4628

S dceruškou Dorotkou

Již několik dní se nebe tváří všelijak,  ale ochlazení ani déšť či mrholení nás neodradí od občasných pidivýletů do lesů a přírody. Spisovatelka Karolína Světlá již v roce 1868 o dešti a lese uvědomněle píše: …v lese visí po dešti na jehličí a na listech tisíce a tisíce ještě krůpějí, které skápnuvše volně do půdy mechové, do země se vpijí, v ní dlouho vhkost udržují a z ní vystupují co výpary, mhly, rosy, okolí osvěžujíce. I připadá mně les takřka jako nádrž vodní pro krajiny, živí v ní prameny, šíří vlhkost ve vzduchu při suchu, a jsou-li deště, tož zas množství vody do sebe vsaje, i zamezujé, aby se jí příliše mnoho po polích nerozlilo a jich netrhalo, jak se teď u nás po každé bouřce stává, přihrnou-li se vody jedním rázem s holých strání na setbu naši, ničím nejsouce zadržovány. Odplavují prsť, zanášejíce ji kamením a rumem…“

Img_4993

Úklid ve stodole za účasti těch nejmenších

Img_4958

Dorotka už není miminko, moc ji chutná syrovátková polévka

    
Svou návštěvou nás ke konci července osvěžila paní Susan Stefanec, jejíž dědeček jako dítě na počátku 20. století s rodiči přicestoval z Plzně do Nového Yorku.

Img_5148

Mrs. Susan Stefanec

Odpojila se od skupiny amerických turistů v Praze a přijela na víkend až k nám. V místě svého rodiště již ke konci 90. let založila místní „chapter“ (místní organizace), která sdružuje všechny přátelé tradiční výživy, jež ovlivnily knihy Výživné tradice a Výživa a fyzická degenerace od zubaře Westona A. Pricea. Pan Price se kdysi setkal, jak jsem se dočetla v jeho knize, i s velikým antropologem českého původu dr. Alešem Hrdličkou (v Praze má přece muzeum), protože studoval mimo jiné i izolované kmeny Indiánů na Aljašce na jih od řeky Yukon a dr. Price potřeboval vědět, kde přesně je má jít hledat. Členové organiace (převážně hospodyně) se scházejí jednou za měsíc, aby si vyměnili poznatky, zkušenosti a společně prodiskutovali témata z tradiční výživy, jak si informace z knih vykládají, přinášejí každý něco k snědku uvařeného v duchu tradiční výživy. Mnozí z nich se zúčastňují každoroční konference založené na počest a ochranu poznatků zubaře Westona A. Pricea. Nadace vydává čtvrtletník Moudré tradice v jídle, hospodaření a umění léčit nabitý zajímavými informacemi o moderních „nálepkách“, jaké dostávají různé „dědičné“ zdravotní obtíže, jejichž „příčiny“ bývají v prvé řadě spíš  v nesprávné výživě, než v pokročilém věku, v řízení osudu, dědičnosti či v naplnění nějakého duchovního zákona.

     Paní Susan se dostala k tradiční výživě kvůli své předčasně započaté osteoporóze. A protože ji lidé působící v tamější Waldorfské škole poslali ke „svému“ „Priceovskému“ lékaři, nabídl ji místo moderních preparátů obyčejnou „kuchařku“. Samozřejmě to byla kuchařka Výživné tradice, která je pokladnicí cenných informací, a tak se stav jejích kostí zcela upravil (ale náprava údajně může trvat celá léta) díky pravidelných kostním vývarům.

     V červenci se u nás ubytovala také nová zvířátka, sviňky Růženka a Heidi, které nepohrdnou přebytky syrovátky, ale i mletými kopřivami či padalkami ovoce.

Img_4736

Prasátka Heidy a Růženka

Img_5134

Neil ted tráví veselý čas ne sečením trávy, ale ve své dílničce, protože“ devatero řemesel, desátá hojnost…“

Střípky z léta na statku (2011)- obrazem 2.

 Z našeho statku  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Střípky z léta na statku (2011)- obrazem 2.
Čvn 272011
 

„Člověk je zvíře, které se krmí spíš svou hlavou než ústy…ne vše, co je chutné, je chutné. Smysl chuti u člověka a jeho hodnoty se neustále mění s časem a s okolnostmi.“
Masanobu Fukuoka: The Natural Way of Farming:  The Theory and Practice of Green Philosophy

Img_4116

Ivánek- býček Jersey

Pár slov si nepochybně zde zaslouží náš chov KRÁVY PLEMENE JERSEY z pohledu pouze osobní zkušenosti- vždyť když někdo něco dělá a třeba i celá léta, ještě to nutně neznamená, že to dělá, jak nejlíp může, nebo že to dělá i správně. Jersey je mezi ostatními plemeny kráv rohatá „droběna“(cca 4 metráky), jejíž mléko obsahuje až 6 % tuku, takže se hodí hodně na výborné máslo a smetanu, která je nažloutlá a přilnutá na lžíci netekoucí. Plemeno pochází z ostrova Jersey (v Lamanžském průlivu, tedy Anglickém pro Angličany…, kde v 2. pol. 18. stol. zakázali dovoz skotu kvůli nákazám a od té doby se nepřikřižovalo. (viz H. Sambraus: Atlas plemen hospodářských zvířat)

     Teď v sobotu se nám narodilo telátko, býček Ivan. Když navečer byla do chléva se svou 2letou jalovičkou Bohuškou zahnána, cítila se kráva Terezka v bezpečí a začala rodit, poskytli jsme ji klid a do 15′ se narodil mokrý býček Váňuška, kterého jsme slámou vytřeli dosucha. Do druhého dne jako příležitostná masožravkasežrala kravka celou svou placentu, občas sežere i hmyz z trávy. Kráva rodí poměrně snadno, i tentokrát to zvládla sama. Nenecháváme jinak další péči o ní a telátko jen na přírodě. Býčka jen zpočátku raději krmíme z láhve (kolostrum, přechodné mléko a mléko) – nejsme pak zmoženi zvedáním těžkého telete k vemenu (ne vždy je tele s to se ihned postavit na nožky)- teprve až zesílí a postaví se na vlastní nohy, ukážeme mu, kde má maminka vemínko, ať už pije sám… (Údajně snad zde má kořeny představa, že tito býčci jsou „horší“ než jiná plemena- totiž toto plemeno je možná víc součástí menších hospodářství a ten býček se díky krmení pouze z láhve s člověkem více „zkamarádí“ a pak chce s lidmi hrát své „hry“, které jsou různě interpretovány. Pokud by nebyl pouze na láhvi, ale cucal by od maminky, ta by ho usměrnila, „socializovala“ a ukázala mu, kdo je tady pánem, z tohoto důvodu chápu situaci se slůnětem-chlapečkem v ostravské ZOO, které odmítli krmit z láhve, i když celá věc je samozřejmě složitá.).

Img_4069

     Ke krávě se snažíme být zdvořilí s využitím principů psychologie z horsemanshipu- ostatně to jsem využívala i vůči velkému kozlovi, který mi uhnul pod pouhým zdvořilým tlakem malíčku, abych mohla podojit kozu (kozy ale již nechováme). Nejdříve krávu pozdravíme, pohladíme, než se dotkneme jejich střichů na vemeni. Pokud by se dala na jaře či občas v zimě do venkovního výběhu, kde si odvykla, mohla by se cítit opět z neznámého místa úzkostně, proto by šla nejprve ven bez telete, teprve, až sama nabude jistotu a klid a stane se tedy dobrým lídrem svému malému, pak by šla ven i s telátkem, které by nezačalo panikařit, jako matka. Pak je věc nastavena na větší úspěch při přechodu telete ze chléva na pastvu, tele se nezjančí a nebude trhat el. ploty… >:o      Jednou za rok zavoláme podkováře, aby nám pomohl ostrouhat krávě kopýtka.
     Protože nám Terezka již stárne ( i když toto plemeno žije mnohem déle než krávy ve družstvech), ponechali jsme si její jalovici, teprve nyní bude slavit 2. narozeniny a teprve nyní dorostla do velikosti své matky a je čas ji zapustit- býček dnes jezdí autem, dbáme na to, aby její manžel byl jiný, než otec uvedený v jejich papírech, i když těch plemenných býků (v tekut. dusíku uchovaných) v republice moc není. Má cyklus kolem 20 dní a když se objeví krev, je již na zapuštění pozdě, běhá se, když ji nic není pochuti, když má co pít i žrát, přesto bučí a chce skákat po sousedech, i po koních na pastvě… :-*  Po 9 měsících (279 dnů) se otelí.

Img_4061

Inseminace Bohušky
     Po porodu je třeba hlídat dvě věci:
-vemeno
-tele

Vemeno se nalije a pro začátečníka, který se teprve učí dojit, to může být náročné krávu poprvé po porodu podojit, hlavní je, aby se aspoň něco vydojilo a nedošlo k mastititě (zánětu prsní žlázy, jako kojící žena s krávou soucítím), je třeba, aby byla kráva držena v dobré kondici a nezmetala (aby hned ze začátku „nepadla“ z vyčerpání vápníků, protože další její výživa už se projeví spíše jen v mléce, ne ve „spravení“ se její celkové kondice, dovykrmování bílkovinami ze šrotu je prý přirozenější jen na konci léta před zimou (viz Sally Fallon), navíc mléko z bylin obsahuje více protirakovinné konjugované kyseliny linoleové. Používáme minerální soli, dostává to nejlepší seno (z první seče) a tu nejlepší trávu. Možná to není ideální, ale přes letní období je každý den venku, přes zimu (hlavně vichry a mrazy) ale tráví většinu času ve chlévě a poskytuje bioteplo slepicím.

Ještě musím vyznat chválu MLEZIVU (KOLOSTRUM), které je v knize Výživné tradice uvedeno mezi SUPERPOTRAVINAMI. (Obsahuje složky, které stimulují imunitu organismu dětí i starých, pomáhají hojení, obsahuje stopové a minerální látky, prodává se i v sušené formě  lékárnách, ale je třeba dávat přednost takovému mlezivu, které bylo zpracováno za nízkých teplot a které je tučné, aby prospěšné vlastnosti v praxi neztrácelo). 

Img_3996

Mlezivo s kefírovou houbou na mlezivový kefír

 

Jinak se stále, pokud počasí dovolí, dělá seno a vše možné kolem statku a v poloroubence.

Img_4081

Svoz sena do stodoly  .

Img_4045

  A kosíme kopřivy u hnojiště…

Img_3999

Že bych si zas odskočil na třešně, nebo na jahody a bylinky do lesa?

 

Img_3958

Houpací hamak, kam se lze i schovat před deštěm a větrem a sledovat, jak rodiče kosí a zahradničí

Img_3950

Cibule by příště potřebovala zasadit hlouběji, po druhém odplevelení jsme ji zamulčovali 4 balíky slámy, což znamená, že jsem několikrát pofoukala nožičky popálené trošku od kopřiv a zkontrolovala obsah pusinky, aby v ní nebylo nic nepatřičného.

Img_3935

Paleokoláčky-makové s třešní

Img_4002

Až já budu velká, bude ze mne selka, přijďte k nám, já vám dám plnej krajáč mléka…


Střípky z léta na statku (2011) – obrazem 1.

 Z našeho statku  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Střípky z léta na statku (2011) – obrazem 1.
Čvn 232011
 

„A tak jsem se rozhodla na Den Matek zahradničit. Udělala jsem si rituál ze sázení květin a modlila se za sílu, život a světlo. Mně to tak vyhovuje, protože tím vzdávám čest své matce a přírodě a oslavuji ten svůj životodárný aspekt – což byl vlastně onen dar, který mi matka dala.“ 

Hope Edelman: Motherless Daughters

Nejen na Den Matek, Země či na Den zahrádkářů (23.7. Rusko), ale každým dnem vlastně v duchu oslavujeme vše, co nás v životě na statku obklopuje.

Moz-screenshot-1

 Neil šel jednou navečer na futro a vidlemi nabíral posečenou trávu pro krávy. Koně, které si na ní dělali laskominy, přihlíželi. Po nebi se hnaly rozdivočené mraky, jimiž pronikaly poslední paprsky dne. Sice zrovna nepršelo, ale bylo dusno a v dálce zněl práskavý zvuk hromů. V takové atmosféře vznikla fotka, která se podobá tak trochu olejomalbě z muzea Ermitáž či kýčovitým, ale mnou oblíbeným biblickým výjevům (pastorále) v oválném rámu nad manželskou postelí našich prarodičů (svatým obrázkům).

Moz-screenshot-9

Už se k tomu futru dostaly- napravo Terezka ve vysokém stádiu březosti a vlevo jalůvka Bohuška…

  S každým dalším rokem sleduji s větším zájmem proměny přírody ve čtyřech ročních obdobích na našem statku a v nejbližším okolí, s pokorným úžasem si vážím růstu a příchodu všeho živého,  takovýchto obyčejných zázraků, na které jsem v běhu života, jak zpívá Karel Gott, málem zapoměla:

Málem bych zapoměl, že je taky svítání.
Málem bych zapoměl, co je věcí k dívání.
Koukám s úžasem, co nádherných scén,
těch nejvšednějších je v žáru dní.

Málem bych zapoměl, jak horkem vzduch se chvěje,
že se dá jen tak usnout pod jabloní.
Myšlenky v klidu třídit, jak to krásně hřeje,
když to cos získal člověčinou voní.

Málem bych zapoměl, jak v létě jít bos chutná,
jak příjemné je vzít do dlaně písek.
Jak listí padá k zemi, jako píseň smutná…
Zas musím oči otevřít

Každé roční období přesahuje do dalšího a nedá se říci, kdy u nás přesně začíná jaro či léto dle kalendáře, ale podle toho, co nám zrovna třeba během noci do rána  rozkvetlo- třeba když ještě předchozí večer ta meruňka nekvetla a na druhý den dopoledne měla již otevřené květy, o kterých se, nevímodkud, dověděly včelky z okraje lesa. S úžasem sleduju, jak je vše nyní v plném rozpuku, jak se  květy i listy rostlin rozvinuly do své plné krásy a potenciálu. Jeden druh kytek odkvete a začne jiný, objevuje se jeden druh hmyzu a jindy je zase všude komunita jiného. 

Moz-screenshot-5

Pěnodějka červená

 

Moz-screenshot-13

Výstražná barva vřetenušky kvůli jedovaté krvi

 

Moz-screenshot-2

Klubko slepýšů z předzahrádky v rukou Ferdinanda

     Kvůli žonglování s velkým množstvím objednávek z našeho e-shopu a organizování kurzu kosení mi plevel občas udělá na zahrádce podpásovku –  něco jsem ale už zamulčovala slámou.

Moz-screenshot-8

Na 2. letošním kurzu kosení Neil vysvětluje otázku dvou zkosení na čepeli 

Brambory jsou tak vysoké a blízko zasázené, že je už podruhé asi plít nebudu a cibuli bych příště zasadila do větší hloubky. Rybíze stromkové jsou těhotné spousty hroznů a k některým je ještě třeba přidat tlustší podpěry.

   Letos nám kvetou všechny růže, jejíž okvětní lístky přidávám sušené do čajů, jako všechny růžovité obsahují lithium.

Moz-screenshot-16

Popínavá historická růže Alchymist, které svědčí kravský hnůj

. Z květů černého bezu je obzvlášť chutný nápoj konbucha. Teď je vůbec v červnu hlavní období bylinkaření (po dubnových kopřivách černý bez, lipový květ, heřmánek, řebříček, mateřidouška, dobromysl, kontryhel, růže a kontryhel na zálivku proti mšicím, atd.). Asi by to chtělo už i nůši, abych toho vše pobrala najednou (www.travnice.cz)

Moz-screenshot-15

Vrchovatý košík lipového květu

     Jinak to letos u nás stále ržá, iá, bučí, pípá,

Moz-screenshot-14

První Pip…, musí oschnout a počkat na pomalejší kolegy…(miniinkubátor)

mňouká, štěká,švitoří, kokrhá a kdáká a brzo bude i chrochtat. Bývalý prostor (součást chléva) po kozách (které již rok nemáme) vylepšujeme pro příchod selátek od pana souseda, kterému se jich narodilo 9, s nimi bude pak bydlet ve stejné místnosti i oslík Jeroš, který tam vedle nich bude mít pokoj „nadstandard“ s větším soukromím, i když je většinou stejně jako koně venku i v zimě, pokud moc nefouká vítr. Každým dnem čekáme narození telátka. Těšíme se na kefíry, máslo a sýry, až zase budeme mít své domácí. Vždyť to kefírové mléko posledně z obchodu mi chutnalo prostě jinak a tuze nezvykle…

 

Moz-screenshot-12

Dnešní dušený špenát na slano-kyselo s máslem a sezamovým semínkem

 

 

Moz-screenshot-3

A jede se pro housata…(Dorotka)

Moz-screenshot-4

Housata čabralky

 

     Doručením rozmetadla hnoje příští týden (Millcreek Equine Manure Spreader) se nám uzavře přírodní cyklus, v němž dáváme půdě zpátky to, co nám dává.

Moz-screenshot-6

Náš malý sekáč Ferda  

 

Moz-screenshot-17

 

Jó, třešně zrály…

 

Moz-screenshot-10

Za chatou Polanka při oddechu po jídle a zmrzlinovém poháru

 

Moz-screenshot-11

 

Na teplotě vody nesejde…(chata Polanka u Nových Hradů, okr. Ústí n. Orlicí)

Text a foto: Věra Dudmanová, červen 2011

Moz-screenshot-7

 

 

 

Před 1. kurzem kosení čekám s dcerkou na sekáče na loukách

Moz-screenshot-18

Tesařík

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Bílkoviny

 Z knihy Výživující tradice  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Bílkoviny
Dub 122011
 

„Vraťme se ke starému. Bude to pokrok…“ J. W. Goethe

 

Následující překlad kapitoly o bílkovinách vznikal nepřekotně, pomalu jsem při něm znovu vstřebávala myšlenky a reflektovala je s tím, co a jak jíme, paní Sally Fallonová v této kapitole totiž krůček po krůčku osvětluje, jak důležité jsou živočišné bílkoviny pro robustní zdraví, na co dbát při vaření, citlivě se dotýká i tématu vegetariánství a vyvrací některé mýty. Text jsem doplnila svými fotografiemi z poslední doby. V Mladočově 12. dubna 2011, VD

Moz-screenshot-6

(Tak už víme, kdepa nám snášíš…!)
——————————————————————-

BÍLKOVINY

Sally Fallonová

                                        Mary G. Enigová, PhD

 

Bílkoviny (též proteiny, dále v tomto textu jen bílkoviny, poz. překl.) jsou stavebními panely zvířecí říše. Lidské tělo využívá a skládá se z asi 50 000 různých bílkovin na tvorbu orgánů, nervů, svaloviny a masa. Enzymy- manažeři a katalyzátory všech biochemických procesů – jsou specializované bílkoviny. Stejně tak protilátky.
     Všechy bílkoviny jsou kombinací pouze 22 aminokyselin, z nichž 8 živin  je pro lidi „esenciálních“ , což znamená, že lidské tělo je nedokáže vytvořit. Když jsou esenciální aminokyseliny přítomné ve stravě, tělo si obvykle umí postavit další „neesenciální“ aminokyseliny, ale pokud je jen jediné esenciální aminokyseliny málo či chybí, tělo není schopno si syntetizovat jiné bílkoviny, jaké potřebuje, třebaže celkový příjem bílkovin je vysoký. Obzvlášť důležité pro zdraví mozku a nervového systému jsou síru obsahující aminokyseliny – methionin, cystein, a cystin – nacházející se hojně ve vejcích a mase.

Moz-screenshot-4

(… hospodyniny malé radosti: slepice začaly zjara zase snášet vajíčka)

Někteří jedinci nemohou vytvořit aminokyseliny považované za „neesenciální“, jako je taurin, karnitin, ale musejí je získávat z potravinoviných zdrojů, především červeného masa.
Bílkoviny jsou zásadní pro normální růst, pro tvorbu hormonů, pro proces krevní srážlivosti a pro tvorbu mléka během období laktace.
Bílkoviny pomáhají regulovat  kyselo-zásaditou rovnováhu ve tkáních a krvi. Když je ve stravě nedostatek bílkovin, má krev a tkáně tendenci stát se buď příliš kyselými, nebo příliš zásaditými v závislosti na kyselosti či zásaditosti potravin, které jíme. (Tedy tato nerovnováha  je určena  spíš tím, co člověku chybí- nedostatek některých aminokyselin, pozn. překl.) Nesprávná kyselo-zásaditá rovnováha je častým problémem mezi vegetariány.

     Stejně jako jsou živočišné tuky našim jediným zdrojem vitamínů A* a D a jiných tělotvorných faktorů, stejně tak jsou živočišné bílkoviny našim jediným zdrojem kompletních bílkovin. Všechny esenciální aminokyseliny a mnoho považovaných za neesenciální jsou přítomny v živočišných produktech. Zdroje bílkovin z říše rostlin obsahují pouze nekompletní bílkoviny. To znamená, že v nich je málo jedné či více aminokyselin, a to i přesto že celkový obsah bílkovin je vysoký. Tělo musí strávit všechny esenciální aminokyseliny, aby bylo schopno kterékoliv z nich využít. Dva nejlepší zdroje bílkovin z rostlinné říše  jsou luštěniny a zrna obilí, ale veškeré rostlinné potraviny mají málo tryptofanu, cystinu a threoninu. Luštěniny, jakou jsou fazole, arašídy a kešú ořechy jsou bohaté na aminokyselinu lysin, ovšem mají málo methioninu.  Obilná zrna to mají ve své  charakteristice naopak. K získání nejlepší možné kombinace bílkovin  z rostlinných zdrojů by se měly luštěniny a obiloviny jíst společně a  být smíchány s alespon malým množstvím živočišných bílkovin. Většina kuchyní založených na obilovinách instinktivně tutu zásadu do sebe zařadila. Například živočišné produkty plus kukuřice a fazole jsou hlavní stravou v mexické kuchyni, stejně jako cizrna a celozrnná pšenice na Středním východě a rýže a sójové produkty v Asii.
     Vegetariánství dosáhlo v poslední době politické korektnosti a výživáři obhajující omezení či naprosté vyloučení živočišných produktů mají žeň dobrých ohlasů v populárním tisku. Jejich vliv se odráží v nové potravinové pyramidě s jejím důrazem na obilí. Ovšem vědecký důkaz, čestně posouzený, hovoří proti přílíšnému spoléhání se na obilí a luštěniny jako zdrojů bílkovin nebo proti prudkému omezení živočišných produktů ve stravě.
     Naši primitivní předchůdci žili na stravě, která se skládala převážně z masa a tuku obohacenými o zeleninu, ovoce, semínka a ořechy. Studie jejich kosterních pozůstatků odhalují, že měli vynikající kostní strukturu, těžkou muskulaturu a bezvadné zuby. Člověk zemědělec do své stravy přidal mléko, obilí a luštěniny. Tyto potraviny mu umožnily, aby usiloval o pohodlnější životní styl, než měl sběrač-lovec, ale za jistou cenu. Ve své studii izolovaných „primitivních“ národů dr. Price zjistil, že ti, jejichž strava sestávala převážně z obilí a luštěnin a jež byla zdaleka zdravější než u moderních civilizovaných lidí, měli přesto více zubních kazů než ti, kteří žili primárně na mase a rybách. Lebky prehistorických národů žijících téměř výhradně na rostlinných potravinách, mají zuby s kazy a abscesy a prokazují kostní problémy a také tuberkulózu.
     Novější studie od dr. Emmanuela Čeraskina potvrzuje poznatky dr. Pricea. Prohlédl si 1040 zubařů a jejich manželky. Ti, kteří měli nejméně problémů a nemocí dle způsobu měření Cornellovým lékařským indexem, měli ve své stravě nejvíc bílkovin. Tvrzení, že strava vysoká na bílkoviny způsobuje kostní ztrátu, nepodepírá ani vědecký výzkum ani antropologické průzkumy. Neadekvátní příjem bílkovin vede k úbytku srdečního svalu a tak může přispět ke koronárním srdečním onemocněním. Jenže bílkoviny nemohou být adekvátně využity bez výživných tuků. To proto se bílkoviny a tuky nacházejí společně ve vejcích, mléce, rybách a mase.

Moz-screenshot-5

(kde byl ten červík?)

Strava bohatá na bílkoviny s nízkým obsahem tuků může způsobit mnoho problémů včetně příliš rychlého růstu  a vyčerpání rezerv vitamínů A a D.
     Studie pozůstatku Májů vede k zajímavým závěrům ohledně později se projevených účinků stravy zbavené živočišných produktů. Archeologové zjistili, že průměrná mužská kostra měla asi 165 cm  během raného období Májské civilizace, kdy bylo maso snadno dostupné. Během pozdějších období klesla průměrná výška muže z nižší třídy na 157 cm – na zhruba výšku průměrného Pygmeje. Zároveň průměrná výška  mužů vládnoucí třídy stoupla na zhruba 170 cm (šlo o urostlejší muže, jejichž výška nebyla na úkor správného vývinu kostry, pozn. překl.). Nižší třída žila převážně na kukuřici a fazolích zatímco vládnoucí třídy byly schopny dodávat do své stravy malé množství nedostatkových živočišných bílkovin. Rozdělí takovéto extrémní třídní dělení americké obyvatelstvo, pokud se bude řídit směrnicemi nové Potravinové pyramidy – bud z nevědomosti nebo nutnosti?
     Vegetariáni často tvrdí, že živočišné produkty zkracují délku života, ale ten nejzběžnější pohled na etnické skupiny, které mají dlouhý život, dokazuje, že tomu tak není. Rusové z Kavkazských hor, oblasti slavné dlouhověkostí, jedí spoustu tučného masa a plnotučných mléčných výrobků. Studie obyvatelstva sovětské Gruzie ukazují, že ti, co mají nejvíce masa a tuku ve své stravě, žijí nejdéle. Obyvatelé Vilcabamby (město Inků, pozn. překl.) v Ekvádoru, známí svou dlouhověkostí, konzumují variety živočišných potravin ve formě plnotučného mléka a tučného vepřového. Dlouhého věku se dožívající národ Hunzů konzumuje živočišné bílkoviny ve formě výrobků z vysoce tučného kozího mléka. Na druhou stranu vegetariánští obyvatele jižní Indie mají nejkratší délku života na světě.
     Nejen že je těžké získat odpovídající bílkoviny ze stravy zbavené živočišných produktů, ale taková strava často také vede k nedostatkům mnoha důležitých minerálů. Je to proto, že převážně vegetariánské stravě chybí v tucích rozpustné katalyzátory potřebné k absorbci minerálů. Navíc fytáty v obilí blokují absorbci vápníku, železa, zinku a magnésia. Pokud není obilí správně připraveno, aby se fytáty neutralizovaly, tělo nemusí být schopno tyto minerály vstřebat. Zinek, železo, vápník a jiné minerály z živočišných zdrojů jsou snadněji a rychleji vstřebány. Neměli bychom podceňovat nebezpečí nedostatku těchto minerálů. Účinky nedostatku vápníku a železa jsou dobře známy, ale zinku již méně. Dokonce malý nedostatek zinku u březích zvířat má za výsledek potomky s deformitami, jako jsou vrozené vady nohy **, rozštěpy patra, sloučená či chybějící žebra. U lidí může nedostatek zinku způsobit poruchy učení a mentální retardaci. Vyčerpání zinku snižuje u mužů jejich plodnost. Pro člověka jsou nejlepším zdrojem zinku živočišné produkty, především ústřice a červené maso.
     Využitelný vitamín B12 se nachází pouze v živočišných produktech. Tělo si ukládá zásobu vitamínu  B12, která může vydržet od dvou do pěti let. Když dojde k vyčerpání této zásoby, následují onemocnění z nedostatku vitamínu B12. Patří mezi ně zhoubná anémie (chudokrevnost), zhoršení zraku, panické ataky, schizofrénie, halucinace a nervové poruchy, jako je slabost, ztráta rovnováhy, ztuhlé ruce a nohy.  Jedna studie zjistila, že velké procento chovanců v psychiatrických léčebnách trpí nízkými sérovymi hladinami vit. B12. Nedostatek vitamínu B 12 byl nalezen u kojených dětí striktních vegetariánek. Fermentované potraviny ze sóje a spirulina obsahují složeniny , které se podobají vit. B12, ale tyto formy nejsou lidmi vstřebány, protože si je nezachytí „vnitřní činitel“, specializovaná bílkovina, která je vyměšována v žaludku a jež umožňuje, aby byl vit B12 vstřebán. Ve skutečnosti rostlinné formy B12 dokonce mohou vytvořit nedostatek vit B12. (Životnost vnitřního činitele závisí na řadě faktorů včetně stavu vápníku, pankreatických enzymů a správného pH v tenkém střevě. Schopnost vstřebat vit. B12 často klesá s věkem, takže mnoho starých lidí trpí nedostatkem vit B12, a to i přesto že stále jedí živočišné produkty.)
     Jelikož obilí a luštěniny, jsou-li pojídány zvlášt, nemohou dodat kompletní aminokyseliny, musejí vegetariáni dbát na vyváženost těchto dvou složek u každého jídla. Vegetariánská strava má tendenci být nedostačující, pokud jde o fosfor, poněvadž pro většinu lidí je  základním zdrojem fosforu maso. Je to další důvod toho, že vegetariánství je spojováno se zubním kazem. Vegetariánství často s obtížemi udržuje správnou kyselo-zásaditou rovnováhu v krvi a tkáních, protože pro tento složitý regulační mechanismus jsou potřebné odpovídající bílkoviny a minerály.
     Pečlivá prohlídka fyziologie savců a jejich stravovacích návyků odhaluje, že žádný z vyšších savců není striktní vegetarián. Všichni primáti žerou nějakou formu živočišné potraviny. Gorily, chybně označované jako vegetariáni- žerou hmyzí vajíčka a larvy, které přilnuly k listí a plodům. Jiní primáti žerou cvrčky, mouchy, hlodavce, malé antilopy a jiná zvířata. Ani skot a jiná zvířata nelze označit jako čistě vegetariány, protože vždy přijímají hmyzí život, jaký přilnul k rostlinám, které žerou, a protože jejich žaludky a trávící trakt obsahuje enormní množství prvoků. Tito mikroskopičtí živočichové pomáhají strávit traviny a pak jsou sami stráveni a využiti krávou. Pouze v současné moderní době byla schopna vůbec nějaká skupina lidí řídit se stravou, která je zcela bez živočišných produktů. Malé množství hmyzu se svými larvami a vajíčky ponechanými na rostlinných potravinách chrání Hindy v Indii před chudokrevností z nedostatku vit B12. Hindové také jedí mléčné výrobky a některé sekty konzumují termity. Když se tito Hindové přestěhují do Anglie, kde zásoby potravin podléhají striktním hygienickým předpisům, výskyt perniciózní (zhoubné, pozn. překl.) chudokrevnosti dramaticky stoupá.
     Stávající moudrost diktuje, aby Američané alespoň snížili svou konzumaci červených druhů mas a tmavého masa z ptáků, protože  tyto druhy masa obsahují více nasyceného tuků než ryby nebo maso bílé drůbeže. Jenomže i toto utáhnutí je špatnou radou obzvlášť pro ty, kteří mají sklony k chudokrevnosti. Červené maso je bohaté na železno a zinek, které oba hrají důležitou roli v tělem využíváných esenciálních masných kyselin, a jak jsme již viděli, konzumace nasycených tuků nijak naše zdraví neohrožuje.
     Několik mezi veřejností hojně rozšířených studií hlásá spojitost konzumace masa a nasycených tuků s rakovinou, především rakovinou tlustého střeva. Studie hlásající korelaci mezi konzumaci živočišných produktů a rakovinou neobstojí při pečlivé prohlídce. V mnoha těchto studiích databáze míchají nasycené tuky z živočišných zdrojů s hydrogenovanými rostlinnými oleji*** známými jako rakovinotvorné ***. V přehledech těchto studií nebyl obsažen rafinovaný cukr a bílá mouka, přestože badatel Lopez a jiní poukázali na to, že k vysoké spotřebě masa v tak zvaných civilizovaných zemích a vysokému příjmu cukru dochází často současně. Ve skutečnosti vznik rakoviny tlustého střeva je dobře objasněn. Jde o vysoké hladiny kyseliny omega-6- linoleové, hydrogenované tuky, které v přítomnosti karcinogenů a činnosti některých enzymů v buňkách, kterými je obloženo tlusté střevo, vede k formování nádoru. To vysvětluje, proč je rakovina tlustého střeva prevalentní (převládající) v některých průmyslových zemích, kde je ve stravě mnoho karcinogenů a kde spotřeba rostlinných olejů a cukru je vysoká, ovšem v tradičních společnostech, kde cukr a rostlinné oleje chybí a také přídatné látky (aditivy) se konzumace masa nedává do souvislosti s rakovinou.
     Již jsme viděli, že jak tuky tak sacharidy mohou bý devitalizovány průmyslovým zpracováním a rafinací. Totéž lze říci o bílkovinách. Izolované bílkovinové moučky vyrobené ze sóje, syrovátky, kaseinu a vaječných bílků jsou momentálně oblíbené jako základní složky ve výživných nápojích a mnoha tak zvaných výrobcích zdravé výživy. tyto bílkovinné izoláty jsou obvykle získávány postupy za vysoké teploty, což bílkoviny vzdaluje od jejich přirozenosti do takové míry, že se stávají v podstatě bezcennými, zatímco se zvyšuje množství dusičnanů a jiných karcinogenů. Bílkovinová moučka se často konzumuje a je součástí nízko-tučné diety a může takto vést k vyčerpání vzásob vitamínů A a D. Izoláty sójových bílkovin mají velké množství minerály blokujících fytátů, fytoestrogenů oslabujících štítnou žlázu a potenciální inhibitory enzymů, což oslabuje růst a způsobuje rakovinu.
     Strava, která obsahuje nepřirozené izolované bílkovinové moučky ze sóje, vajec a mléka a jimiž se krmí žvířata i lidé, může způsobit nerovnováhu vápníku v těle, jež může vést k osteoporóze. Kritici konzumace masa se těchto výsledků chytili, aby prohlásili, že maso způsobuje kostní ztrátu.Jenže maso a mléko- oproti bílkovinové moučce- určené po konzumaci lidmi, nezpůsobují ztrátu vápníku ani nepřispívají k osteoporóze. Zdravé skupiny konzumující maso, jaké studoval Weston Price, nevykazovaly pražádné náznaky osteoporózy.
     Shrneme-li si to, živočišné produkty jsou důležitým zdrojem tělotvorných prvků ve stravě. Živočišné tuky dále dodávají vitamín A a D, živočišné bílkoviny jsou bohaté na minerály, vitamín B6 a B12. Primitivní kmeny studované dr. Priceem si obzvlášť cenily určitých na vitamíny bohatých živočišných produktů, jako je orgánové maso, máslo, rybí jikry a korýši pro rostoucí děti a rodiče plodící děti – ženu i muže. Jedli také některé živočišné produkty za syrova.
     Nemůžeme dostatečně silně zdůraznit, že potraviny s živočišnými bílkovinami- maso, vejce a mléko- vždycky přicházejí s tukem a i takto bychom je měli konzumovat. Živočišný tuk dodává vitamíny A a D potřebné ke vstřebání bílkovin.  Konzumace nízkotučných mléčných výrobků, vaječných bílků a libového masa může vést k vážným nedostatkům těchto v tucích rozpustných živin.
     Živočišné tuky a na želatinu bohaté polévky z kostí obojí uchrání bílkoviny, což znamená, že maso se dostane mnohem dál, když je ve vývaru nebo smíchané s živočišným tukem. Jedinci, kteří musejí omezit spotřebu bílkovin z finančních důvodů, by měli do své stravy zařadit velké množství kvalitního živočišného tuku a rozpočet chránící kostní vývar.
     Do jakékoliv diskuse o konzumaci masa by se měl zařadit poznatek, že prechodná abstinence ohledně živočišných produktů byla tradičně ceněna jako očistný a hojivý zvyk. Odráží se to ve stravovacích zákonech mnoha náboženství a ve zvycích primitivních národů, kteří mají svá období postního jídla (třeba u nás „pučálka“ z hrachu, pozn. překl.) nebo naprosté hladovky, často koncem zimy nebo časně z jara, kdy je potravin poskrovnu. Tato moudrost je ospravedlněna skutečností, že bezmasá strava se často ukazuje jako přínosná v léčbě rakoviny a jiných nemocí, jako je artritida, problémy s ledvinami a dnou. Ovšem problémy vzejdou, jestliže tato praxe trvá příliš dlouho. Patří mezi ně zubní kazy, kostní ztráta, nervové poruchy a indispozice ohledně rozmnožování.  Striktní vegetariánství je obzvlášť nebezpečné pro rostoucí děti a pro ženy  a muže během let, kdy počínají děti.
     Musíme být rovněž obezřetní, abychom slepě a nespolehlivě neusuzovali dopředu ze zvyků masožravých primitivních národů. Z jejich stravovacích návyků se toho dá naučit hodně, ovšem faktem je, že nejsme v základě jeskynní lidé, ale bytosti s božským prvkem ve svém bytí.  Touha abstinovat od živočišných produktů, jaká se nachází často u lidí duchovně založených, možná odráží touhu po návratu k dřívějšímu, dokonalejšímu stavu vědomí, jaké nám bylo vlastní před tím, než se naše duše vtělila do fyzického těla na materiální úrovni.  Tato touha přitahuje mnohé k tomu, aby věřili tomu, že naše těla a duše mohou být očištěny, nebo že můžeme dosáhnout duchovního osvícení skrze bezmasou stravu. Duchovní lidi často přitahují striktně vegetariánské návyky a někteří byli schopni žít po velmi dlouhou dobu na stravě bez živočišných produktů. (Někteří dokonce  žili bez jakékoliv stravy -po mnoho let svatá Tereza Neumannová z Bavorska (německá katolická mystička z obce Konnersreuth, pozn. překl.) jedla jenom vysvěcené hostie. Obdobné a dobře zdokumentované příklady se nacházejí v životech katolických a hinduistických světců.

 

I tak je omylem považovat ty, kteří maso jedí, že jim chybí duchovnost – mnoho velmi duchovně založených lidí jí maso pravidelně. Možná si instinktivně uvědomují, že když jíme živočišné produkty, přijímáme s úctou a pokorou požadavky zemského tělesného chrámu, v němž  je duše přechodně umístěna, zrovna tak jako se těšíme na den, kdy jsme dokončili svůj zemský úkol a naše duše bude volná, aby se navrátila k vyššímu stavu, v němž již nebudeme závislí na potravinách dodávaných živočišnou říši. Když se na věc podíváme v tomto světle, může být striktní vegetariánství přirovnáno k určitému druhu duchovní pýchy, která usiluje o „uzmutí nebe násilím“ a vyhnutí se zemským povinnostem, pro které bylo fyzické tělo stvořeno. (V jedné duchovní knize jsem četla, že tělo a krev je mostem, resp. padacím mostem  k činnosti ducha na zemi, pokud však člověk nejí také živočišné produkty včetně masa, kvalita krve se zhorší, takový člověk pak vyzařuje zdánlivě žádoucí klid a mír narozdíl od zdánlivě „agresivního“ všejeda, ale jde spíš o jakýsi „klid stáří“ , v němž se již duch odpoutává od pozemského bytí, takový člověk začíná být už svým „duchem mimo“ tento fyzický svět, pozn. překl)
     Vzácné svaté Terezy na naši planetě obvykle vedou kontemplativní život v celibátu. Jenže většina z nás se narodila, aby ve světě žila a pracovala a podílela se na zodpovědnosti za rození zdravých dětí. Živočišné produkty jsou podstatné pro optimální růst a zdravou reprodukci. Pokud cítíte nutkání přijmout život  svatého nebo moudrého člověka a přitahuje vás vegetariánství, naléháme na vás, abyste posečkali, až Vám bude více let, až období růstu a plození je dovršeno a i posléze se vyhněte v této praxi fanatismu.

Moz-screenshot-11

(můj muž Neil s dcerkou Dorotkou)

Jestli jste se rozhodli nejíst červené maso ani ho nepodávat své rodině, určitě se snažte svým milovaným poskytnout kvalitní mléčné produkty a  podávejte jim přiměřené množství potravin z moře. Pokud vaše náboženská víra zavrhuje ryby i maso, pak je nezbytné předkládat velmi kvalitní mléčné výrobky a vejce. Musí být používáno syrové mléko a sýry, aby poskytli  vitamín B12, jelikož tato zásadní živina je v podstatě zničena pasterizací. Pokud vám váš rozpočet neumožňuje hojnou spotřebu živočišných produktů, je důležité doplňovat rovnováhu obilovin a luštěnin s alespoň malým množstvím živočišných produktů denně včetně živočišných tuků bohatých na vitamín A a D (třeba čočka s kváskovým chlebem, kysanou okurkou a k tomu 1 vajíčko, pozn. překl.). Studie živočichů svědčí o tom, že živočišné bílkoviny v množství jediné sardinky na osobu a den v kombinaci s bílkovinami z obilí a luštěninami je obecně dostačující k udržení plodnosti a přiměřeného růstu, avšak nikoliv nutně k dosažení robustního dobrého zdraví.
     Množství masa, jaké začleňujete do své stravy, závisí na vaši genetické výbavě a hormonálních faktorech. Někteří lidé vyžadují hodně masa, zatímco jiní neprodukují ve svém žaludku dostatek kyseliny hydrochlorové, aby velké množství masa velmi dobře zvládli.  Někteří badatelé tvrdí, že  naše potřeba bílkovin v pozdějším věku klesá. Požadavky na jednotlivé esenciální aminokyseliny se obrovsky různí. Například lidé s tmavou pletí možná potřebují více tryptofanu, jaký se nachází ve vejcích a mléčných výrobcích, jelikož tato aminokyselina je využíváná k produkci melaninu, nedostatek může vést k nespavosti, hyperaktivitě a nervovým poruchám. Někteří jedinci mají vysoké nároky na karnitin****, neesenciální aminokyselinu nacházející se  hojně v jehněčím nebo v hovězím mase, protože si jeho dostatečné množství na správné fungování srdce vytvářejí s obtížemi.
     Naše schválení živočišných produktů musí být zmírněno důležitým varováním: maso, mléko a vejce v našich supermarketech jsou velmi kontaminovány a zdaleka méněcennější svou nutriční hodnotou než ty, jaké byly k dostání pro naše předky před pouhými několika desetiletími. Mezi moderní techniky chovu skotu patří užívání steroidů, aby bylo maso měkčí, a antibiotik, která umožňují, aby dobytek přežil v přeplněných výkrmnách. Spousta skotu, který dodává stejky na americký stůl, nikdy nespatřilo volný výběh venku, a telata chovaná na telecí maso, jsou často zavřena v klecích po celý svůj žalostný krátký život. Nemocná zvířata rutinně procházejí inspekcí a nacházejí cestu k dodávce potravin. Slepice se chovají ve stísněných ohradách, kde často svítí dnem i nocí umělé světlo, a jsou vykrmováná nevyhovujícím krmivem. I u nich se musejí infekce hlídat  antibiotikami. Jejich vejce jsou méněcenná co do nutriční kvality ve srovnání se slepicemi z volného chovu, které jsou správně živena.  Podle proslulé odbornice na rakovinu Virginie Livingston- Wheelerové je většina kuřecího a téměř polovina hovězího konzumovaná dnes v Americe rakovinná a patogenní. Výzkum ji přesvědčil o tom, že tyto druhy rakoviny jsou na lidi přenosné.
     Někteří lidé argumentují tím, že krávy a ovce vyžadují pastvu, která by byla lépa využita k pěstování obilí pro hladové milióny zemí třetího světa.

Moz-screenshot-9

(zemědělská krajina u Mladočova na konci zimy) 

Tento argument ignoruje skutečnost, že velká část našeho zemského povrchu není k obdělávaní vhodná (a nezatrávněné oblasti také příliš neuleví problémům se záplavami, pozn. překl.). Volná prostranství, pouště a horské oblasti přinášejí své plody v podobě pásoucího se dobytka. Travnaté půdy dokonale vhodné ke spásání pokrývají vnitrozemní oblast Číny, která je třikrát rozlehlejšíí než celkové množství obdělávané půdy ve zbytku této země. Když budeme citovat argumenty vegetariánů, čínská vláda zvolila raději intenzivnější obdělávání existující zemědělské půdy, než aby rozvinula  nevyužívané regiony jako pastviny- jde o měřítko, které by dodávalo do čínské stravy tolik potřebné živočišné produkty. (Jinými slovy Čína asi raději investuje do intenzivnějšího využívání stávající orné půdy, do mechanizace a „chemie“ na menším území, než jsou travnaté oblasti, které by šlo lépe využít pro chov více dobytka, pokud by to bylo dělano s rozvahou a nedošlo k přepásání, samozřejmě by to asi bylo víc vše rozptýlené a méně pod centralizovanou kontrolou,  pozn. překl.).

Moz-screenshot-8

(Terezka a jalovice Bohuška- holky, tráva a pampelišky ještě nevyrostly…)

     Mnohem vážnější hrozbou pro lidstvo je monokultura obilí a luštěnin, která má tendenci půdu vyčerpávat a která si vyžaduje umělá hnojiva a pesticidy. Vzdělaný spotřebitel spolu s osvíceným hospodářem mohou společně přivodit návrat smíšeného hospodářství, kde pěstování ovoce a zeleniny

Moz-screenshot-1

(…a soused Pepa za Neila a táhli, táhli, až kořen ořešáku vytáhli…)

 je spojeno s chovem dobytka a slepic způsobem, který je efektivní, hospodárný a  přátelský k životnímu prostředí. Skot poskytující velkolepý hnůj je naprostým základem pro zdravé a udržitelné hospodářství.*****

Moz-screenshot

(…náš mladý hospodář Ferda kontroluje stav humusu z kompostovaného kravského hnoje určeného pro brambořiště)

Navíc slepice, jimž je umožněn přístup na pastvu, žerou červy a hmyz, jejichž živiny končí ve vysoce jakostních vejcích, ovcemi pasoucími se v sadě se vyhneme potřebě po herbicidech, skot slídící v zálesí a okrajových oblastech poskytuje vzácné neznečištěné maso a mléko a činí tyto půdy pro hospodáře ekonomicky rentabilní. Není to chov zvířat, který vede k hladu a hladomoru, nýbrž nemoudré zemědělské praktiky a monopolní systémy distribuce.
     Nedoporučujeme, abyste přestali jíst maso, ale naznačujeme, abyse byli opatrní na zdroj zásobování. Dejte si tu práci a obstarejte si v biokvalitě hovězí, jehněčí a kuřecí. Pokud se skot pásl a nakonec před porážkou žil několik týdnů na obilí, tak je to v pořádku, pokud se jednalo o bioobilí a ne o semínka bavlny či sójové bílkoviny přidávané do krmiva. Dovykrmení obilím pouze napodobuje přirozené krmné návyky skotu a jiných přežvýkavců, kteří tloustnou koncem léta a na podzim, když se krmí přírodními obílovinami na louce. Používání malého množství živočišných částí do krmné dávky skotu rančerovi umožnuje zkrácení doby ve výkrmně, protože tato praxe rovněž přírodu napodobuje. Doplňky stravy na živočišné bázi nahrazují hmyz, který skot požírá na louce. Vypuknutí svědivky a nemoci šílených krav jsou nejpravděpodobněji způsobeny neurotoxickými pesticidy a přetížením toxickými minerály, a to spíš než začleněním živočišných částí do krmení –  praxí, která se zaváděla skoro před 100 lety. Když se zakáže krmivo s živočišnými částmi, používá se sójová mouka jako méněcenná náhražka. (Skutečně – kulhavka se tu a tam objevila i po zákazu používání masokostní moučky, pozn. překl.).
     Jiná dobrá volba ohledně masa spadá na bizona a divokou zvěřinu, jako je srnčí a antilopí maso a také divoké ptactvo, jako je kachna, bažant a divoký krocan. Jsou na živiny bohaté a obohacují jídelníček.

     Naučte se jíst orgány suchozemských zvířat stejně tak jako maso ze svaloviny- tradiční národy studované dr. Priceem si konzistentně cenily orgánové maso pro jeho zdraví přínosné vlastnosti.

Moz-screenshot-12

(ražničí s játry, cibulí a slaninou)

     Vajíčka od slepic z volného výběhu jsou k dostání v mnoha obchodech se zdravou výživou. Obsahují nejúplnější, výživnou a ekonomickou formu dostupných živočišných bílkovin a jsou ceněny tradičními kulturami po celém světě.

Moz-screenshot-3

(jarní volská oka se vzduchovou bublinou mezi nimi)

     Zavěďte si zvyk a jezte ryby, především ryby z chladných hlubokých moří co nejčastěji. Mají hodně omega-3 masných kyselin, v tucích rozpustné vitamíny a mnoho důležitých minerálů včetně jódu, selénia a magnézia. Dr. Price žasl, když zjistil, že původní vnitrozemní národy se velice snažily opatřit si jídlo z moře (V Peru šli i muži kmene i stovku km, aby přinesli jídlo těhotným ženám, pozn. překl.). Nicméně nedoporučujeme ryby z rybích farem- které často dostávají antibiotika, nevhodnou stravu, jako je sójová mouka- stejně tak mrchožroutské typy ryb, jako je kapr a sumec, které v testech vykazují vysoké hladiny polychlorovaných bifenylů a jiných kontaminantů.
     Dva typy masa si žádají další diskusi- vepřové a korýši. Vyšetřování účinků konzumace vepřového na krevní chemii odhalilo vážné změny do několika hodin po snězení vepřového. (Výzkumy dr. Beverly Rubikové prokázaly, že nedochází ke změně krevního obrazu po konzumaci vepřového, které bylo tradičně marinováno  v soli či kyselém prostředí tak, jak to činili i naši předci, kteří neměli mražáky,čtětě více na tomto blogu česky Vepřové dilema, více i anglicky na: http://www.westonaprice.org/cardiovascular-disease/how-does-pork-prepared-in-various-ways-affect-the-blood, pozn. překl)

Moz-screenshot-7

(guláš z vepřového…)

Použité vepřové bylo v biokvalitě, bez trichinózy (onemocnění parazitujícím červem vznikající požitím nakaženého a tepelně nedostatečně zpracovaného masa, obv. vepřového, pozn. překl.), takže změny, k nimž v krvi došlo, byly kvůli jinému faktoru, možná bílkovině, která je specifická u vepřového.

Moz-screenshot-10

(vepřová „svíčková“ na smetaně s paprikou a jáhly)

V laboratoři je vepřové jedním z nejlepších médií pro živení růstu rakovinných buněk. Zákaz vepřového, jaký se nachází v Bibli a v Koránu tak může pocházet z něčeho jiného než obavy z kontaminace parazity. Nicméně je fér podotknout, že spousta skupin známých svou dlouhověkostí, jako obyvatelé sovětské Gruzie a Okinawy mají ve svém jídelníčku denně vepřové maso a sádlo. Sádlo je vynikající zdroj vitamínu D. (Jistě mají biblické rozpaky nad vepři co do činění se způsobem obživy prasete: žere, co najde, i hlínu, plesnivé brambory, prase či svině není tedy obrazně řečeno „čisté“, jako jiná čistě býložravá zvířata, ale v českých zemích má jeho konzumace tradici, o čemž svědčí už jen místní názvy- napadá mě Svinov, příp. sousední polské Svinoústí apod., pozn. překl.).

Moz-screenshot-2

(domácí vepřové, k němuž se pak na talíř přidají brambory a dušené kopřivy…je či není zdravé? Viz článek Vepřové dilema)

     Korýši, jako jsou hřebenatky, škeble, slávky jedlé, ústřice, krevety, krabi a humři byli nesmírně ceněni tradičními národy. Jsou bohatými zdroji v tucích rozpustných živin, především vitamínu D.  Měly by se konzumovat co nejčerstvější a v sezoně, jelikož snadno podléhají zkáze. Někteří lidé jsou na měkkýše silně alergičtí a měli by se jim vyhnout úplně.
     Ryby oceánů, které obsahují rtuť, obsahují rovněž látky zvané alkylglyceroly, které rtuť odvádějí z těla, ale organicky vázaná rtuť v rybách z průmyslově znečištěných vod je jedovatá a již způsobila znetvoření a mentální poruchy u dětí japonských žen, které snědly ryby kontaminované rtutí u zálivu Minabata.****** Obdobná kontaminace otrávila domorodce blízko Hudsonského zálivu v Kanadě.
     Výzkumy naznačují, že druhy masa připravovaného za vysokých teplot obsahují zvýšené množství karcinogenů. Maso by se mělo jíst syrové, nedovařené, dušené ve vodě nebo vývaru. Vyhněte se průmyslově zpracovaným druhům masa, jako jsou salámy, lančmíty a slanina, které se konzervují dusitany, dusičnany a jinými běžnými konzervanty masa. Jsou potenciálními karcinogeny, které se dávají do souvislosti s rakovinou jícnu, žaludku, tlustého střeva, močového měchýře a plic. Salámy byly tradičně zdravým výrobkem s vysokým obsahem tuku,  obsahovaly na živiny bohaté maso orgánů a byly  nakládány pomocí mléčného kvašení – postupu, který ve skutečnosti zvyšuje množství živin, zatímco slanina byla uchovávána v soli a uzena. Tyto chutné staromódní produkty se na trh vrátí s poptávkou zákazníků.
     Na dřevěném uhlí grilovaná masa a uzené potraviny obsahují chemikálie zvané polycyklické aromatické hydrokarbony (PAH), které se používají k vyvolání rakoviny u laboratorních zvířat, přesto naši předkové jedli velké množství uzeného masa a ryb, aniž by trpěli vysokým výskytem rakoviny. (Četla jsem, že vědci s definitivní platností došli k závěru, že rakovina je civilizační nemoc a před více než 300 lety nebyla- přesto se jedlo maso a živoč. tuky, pozn. překl.). Pravděpodobně jsou v tradičním jídelníčku činitelé, kteří nás před těmito karcinogeny chránili. Modernímu člověku je radno jíst uzené a na rožni opékané (barbecue) maso střídmě. (Asi hodně vitamínu C- zelí, nať petržele, rakytník, citrón apod., ale vůbec o uzení panuje spousta mýtů, věc lze dělat zdravěji ve studeném kouři, zajímavý článek je na web. str. biofarmy Sasov: http://biofarma.cz/cz/vyzkum-clanky-publikace/myty-o-uzeninach, pozn. překl.).     

Postranní sloupek z knihy Nourishing Traditions, str. 354:

Stalo se zvykem nazývat lidi na striktní dietě vegany a ostatní lakto-vegetariány, aby se rozlišila “striktní” vegetariánská strava od lehčího režimu dovolujícímu mléčné produkty…vegani vážně riskují nemoci z nedostatku kvůli u vegetariánské stravy obtížnému dodávání všech nezbytných látek, jaké si lidské tělo neumí pro sebe syntetizovat. Vitamín B12 je jednou z nich a vegáni jsou často chudokrevní….Dalšími látkami jsou esenciální aminokyseliny, z nichž některé nejsou ve velkém množství mezi rostlinnými bílkovinami z ořechů a luštěnin. Vegani mohou trpět druhem kwashiorkoru (podvýživa) vznikajícímu ne z velkého nedostatku bílkovin, ale z nedostatku některých esenciálních panelů na jejich stavbu. Terence McLaughlin A Diet of Tripe

Postranní sloupek z knihy Nourishing Traditions, str. 505:

Živočišné bílkoviny (maso, ryby, mléčné produkty, vajíčka), zdá se, představují mnoho nedostatků….Proč tedy nenahradit živočišné bílkoviny rostlinnými bílkovinami? Nacházejí se v obilí, zelenině, olejnatém ovoci a především v luštěninách. Nejsou ale tak dobře vyrovnané jako živočišné bílkoviny. Správnou kombinací obilí s luštěninami člověk může celkovou kvalitu bílkovin z rostlinných zdrojů vylepšit. Jenomže mnoho lidí vstřebává rostlinné bílkoviny hůře než živočišné bílkoviny. Toto vede k závěru zdravého selského, který se nachází obecně v knížkách o stravě a zdraví, že polovina našich bílkovin by měla být živočišného původu a polovina bílkovinrostlinného. Toto pravidlo ale nemá ve skutečnosti žádný vědecký základ, jelikož je nutné jíst pouze malé množství živočišných bílkovin, aby pomohly s asimilací rostlinných bílkovin. Tradice a věda se v tom tentokráte vzájemně potvrzují. Tradice: francouzský pot au feu (hovězí bujón s chlebem), italské těstoviny s Parmezánem, španělská paella, marocký kuskus, Indické thali, japonská ryba s rýži-vždy živočišný produkt, ať už maso, ryba nebo mléčný výrobek se tradičně jedly ve velmi malém množství.

Z hospodárné nutnosti? Snad….Také ale možná díky intuici předků. Jelikož výzkum na zvířatech potvrdil moudrost těchto praktik. V jednom z těchto výzkumů provedeného v Latinské Americe se krysám dala směs kukuřice a fazolí v různých poměrech, ony potraviny, které tvoří základ stravy velké části obyvatelstva. A už byly tyto potraviny podávány v jakémkoliv poměru, růst krys nebyl dostatečný, třebaže teoreticky množství bílkovin bylo odpovídající. Naopak stačilo, když se přidala jen 2 % ryb ke směsi fazolí a kukuřice, aby rychlost růstu zvířat povážlivě stoupla (o 70 % až 120 %podle poměrů těchto dvou hlavních složek).

Malý doplněk z ryb nemůže sám o sobě objasnit tyto znamenité výsledky. Nepochybně má přidání živočišných bílkovin synergický účinek na asimilaci rostlinných bílkovin. Množství ryb, které se dalo krysám, odpovídalo 30 gramům na člověka-jenom jediná sardinka!-jako jediných živočišných bílkovin na celý den. Další zajímavý poznatek: Kombinace kukuřice a ryb (bez fazolí) nikdy nedala tak dobré výsledky, ať už bylo množství ryb jakékoliv, jako trilogie fazolí, kukuřice a ryb. Claude Aubert Dis-Moi Comment Tu Cuisines

   

! Pokud se Vám zalíbí články či přeložené kapitoly z knihy Vyživující tradice na tomto blogu, velice mně to potěší. Prosím  pouze z nich případně na své stránky citujte,  nevytrhujte je z kontextu tohoto blogu. Nekopírujte  celé kapitoly bez mého vědomí či  alespoň bez odkazu na mé stránky. Text totiž může stále podléhat změnám či redakčním úpravám a na překlady z knížky Vyživující tradice si navíc nárokuji překladatelská práva, takže nelze než jen citovat v rozumné délce a s uvedením zdroje.!

———————————–
*Z mně dostupných informací, tomu tak opravdu je, přestože se někdy jako zdroj vit. A ne zcela přesně uvádějí některé potraviny rostlinného původu- v nichž je však provitamin A, z něhož si naše tělo, pokud má dostatek tuků v potravě, musí teprve vit. A vytvořit, ale u dětí a u starších lidí třeba s oslabenou štítnou žlázou je to však náročnější a tedy rizikovější spoléhat se pouze na rostlinný provitamín A a ne i máslo. Pozn. překl.
**Konkrétně má autorka na mysli tzv. PEC, Pes equinovarus congenitus  (angl. clubfoot), jde  nejčastěji o nepolohovou vrozenou vadu nohy. Mezi slavné osobnosti s touto vadou patřil např. římský císař Claudius, anglický básník George Gordon Byron (pozn. překl.)
*** hydrogenované znamená částečně stužené, přičemž do nedávné  minulosti při tomto průmyslovém procesu vznikaly trans- masné kyseliny jako vedleší produkt, a právě ty byly rakovinotvorné. Pozn. překl.
****karnitin se prodává v určité formě jako doplněk stravy (L-karnitin), podobně L-tryptofan je doplňkem stravy jako přirozené antidepresivum, protože údajně zvyšuje hladiny serotoninu (pozn. překl.)
***** Zajímavé je, že i paní Maria Thunová ve své knize Zahrada podle kosmických rytmů píše v kapitole o vegetariánském kompostu v podstatě o tom, že bez humusu z hnoje  zvířat (plus remineralizace) se kvalita půda nezlepší: „Negativně je však třeba zhodnotit to, že rostliny pěstované jen s vegetariánským kompostem ztrácely v průběhu let stále víc a víc svou schopnost utvářet sklizňové plody, například květák a salát.“ str. 42-43. Zde pak přichází k úvahu i kvalitně zkomostovaný „odpad“ lidského matebolismu, k čemuž se naše společnost musí teprve pomaličku desenzibilizovat.
     Kolega sekáč z Anglie Simon Fairlie (prodává totiž i kosy jako my) je autorem knihy Maso: blahodárná extravagance, kde dokazuje, že chov zvířat a produkce masa, je-li to děláno správně a uváženě, nemusí být vůbec neekologické, ba naopak. Sama jsem ale jeho knihu ještě nečetla: „Simon Fairlie…otřásá konsensem o tom, že bychom se měli vyhnout konzumaci jakéhokoliv masa, nebo nechovat žádná zvířata, abychom zachránili planetu .“ The Daily Telegraph (pozn. překl.).
     Také jsem si kdysi myslela, že chov krávy je neekologický a že je kráva těžké zvíře, co mi jen vše podupe, až jsem si přečetla kapitolu Posvátná kráva v knize Zahrada jako mikrokosmos, krávu ve svých očích rehabilitovala a bylo rozhodnuto- pořídili jsme si březí kravku „džerzejku“ jménem Terezka. Dává nám kromě mléka, másla a smetany úžasný hnůj a bioteplo do chléva přes zimu pro slepice. Pozn. překl.
****** Jde o případ, kdy do vod zálivu Minamata v prefektuře Kumamoto v Japonsku (ostrov Kjúšú) místní chemička vypouštěla desítky let methyl rtuť , která kontaminovala místní ryby, po mnoho let se rodily děti, psi atd. s ošklivými deformacemi, vláda dlouho na situaci nereagovala až do roku 1956. Chemička musela vyplatit obětem finanční odškodnění a moře vyčistit. Zemřelo přes 1000 lidí, ale tísíce byly nějak postiženy. Otrava rtutí se pak začala nazývat minamatský syndrom (neurologický), pozn. překl.

Bře 172011
 

„A z čeho my jsme vyrostli? Moji rodiče měli čtyři krávy a my jsme vyrostli čistě na syrovátce. Kdo si zvykne pít pivo, ten dostane na něj chuť i ráno nalačno. A u syrovátky je to to samé, jen to má jiné účinky.“ Léčitel Josef Prouza (Z knihy Léčitelé jak je neznáte)

Photo_mar_17_8_50_21_am
Photo_dec_04_11_54_27_pm

Z  informací, jaké mám ze dvou veleděl Výživa a fyzická degenerace a Výživné tradice, bych to viděla takto:Potřebujeme my Středoevropané se čtyřmi ročními obdobími bez darů moře pro své zdraví mléko?      ANO, ALE JAKÉ?

 

Vím, že česká vláda chce, aby obyvatelstvo konzumovalo více mléka a chce letos rozjet i další kampaň, ale jde o mléko, které je od krav krmených určitým krmivem, toto mléko je průmyslově zpracováno- žádný malý hospodář by ho nehomogenizoval -ani by možná nevěděl jak..., nepasterizoval za supervysokých teplot, a neodvezl i mimo svůj region v krabicích, v nichž vydrží dlouho, přičemž zákazník musí zbytečně platit i za tento obal a cestu do obchodu. Propagovat tedy takové mléko se mi zdá kontroverzní.
   Dala bych přednost lokálnímu mléku, jehož krávu mohu poznat osobně, nejlépe od rodinné krávy, která má i jméno (nejen číslo), která má v pořádku povinné testy,  je i opticky zdráva a která se v létě pase na pampeliškách, atd a je na čerstvém vzduchu, přes zimu má kvalitní seno a jejíž majitelé ji i občas pohladí a mají k ní osobní vztah. Proč?

     Protože třeba jen takový máselný tuk od krávy, která není živena bílkovinami z obilí, ale pase se na čerstvé trávě, obsahuje konjugovanou kyselinu linolovou (v anglických textech pod zkratkou CLA), jde o protirakovinnou látku, silný antioxidant, který pomáhá rychleji spalovat tuky, naše tělo ho neumí vyrobit, nachází se i třeba v hovězím mase z dobytka, který se spokojeně pásl venku, nežere především zrní (šrot) a krmivo z GMO sójových bobů, pouze se obílninami dovykrmí koncem léta a na podzim, což odpovídá přírodnímu cyklu, kdy zvíře žere přírodní obiloviny, aby na zimu přibralo- my lidé sice GMO potraviny přímo nejíme, ale jíme je možná nepřímo tak, že konzumujeme produkty od zvířat, která GMO mají ve svých krmných směsích. Údajně však i malé množství obilí nebo krmiva jiného než zelená tráva způsobí, že tato látka mizí (str. 17 v Nourishing Traditions)
     Zubař Dr. Price používal jarní máslo od krav z pastvy jako medicínu pro své pacienty (obsahující v tucích rozpustné vitl A, D, vit. K a „CLA“). Viděl tolik utrpení způsobeného moderními hanebnými náhražkami, že margarin nazýval dílo dáblovo.

 

Dala bych tedy přednost  mléku od takové krávy, které je alespoň pár hodin ustáté v ledničce a které neprošlo pasterizací. Takové mléko již konzumuji léta, byla bych ale velmi obezřetná, pokud bych měla pít nepasterizované mléko z jiných zdrojů.

 

     Nedávno jsem četla zajímavý rozhovor.  V Jesenici u Prahy nabízí pí Barbara John švýcarské sýry.  

„Češi sýry milují, vidím to, když je zveme k nám – švýcarská sýrová jídla jako raclette, fondue mají vždy úspěch …Gruyere, Appenzeller, Em mental – chutnají vám hlavně trochu pikantnější smradlavější, starší sýry. Ty jsou i dražší…Vždy mě mrzí, když vidím, že někdo něco prodává a neví co. Jela jsem proto do Švýcarska, do vesnice, odkud pocházím, k místnímu sýraři a učila se, jak se o sýry starat, jak je správně nakrájet a zabalit. Čtu si o tom v knihách. Když něco nevím, vždyť ve Švýcarsku existuje 450 druhů sýrů, volám známému sýraři…V obchodě mám 50 druhů sýrů, beru tak od deseti sýrařů. Nejlevnější je tilsit zelený z pasterizovaného mléka, nejdražší sýry stojí přes osmdesát korun za 100 g. Snažím se udržet ceny tak, aby si každý mohl dovolit koupit kousek sýra. Dbám, aby sýry byly čerstvé… Sedmdesát procent švýcarských sýrů se vyrábí z nepasterizovaného mléka. Takové mléko a následně i sýr má jinou chuť, jsou tam ještě všechny bakterie a má své zvláštní aroma. Jenže to zakazuje Evropská unie.“ Zdroj :http://podnikani.idnes.cz/chybely-ji-svycarske-syry-tak-je-zacala-prodavat-f61-/firmy_rady.asp?c=A110308_1544755_firmy_rady_hru

 

EU mi ale nezakazuje, abych si nadojila mléko od své rodinné krávy příp. kozy a vypila ho tak, jak ho uvařila příroda.  Nejenže má jinou chuť, ale může být i mnohem zdravější, pro tělo přínosnější. Pí Fallonová  píše dál už o tom všem vědečtěji, ale snad přesto srozumitelně, i když vím, že my všichni  (nejen žáci ZŠ) i na Ministerstvu zemědělství se musíme nadále zlepšovat ve svých schopnostech v chápání psaného textu: 

 

Další vážný problém u dnešních mlékárenských metod je krmivo pro krávy z na bílkoviny bohatých sójových bobů. Vyvolává to u nich produkci velkého množství mléka, ale přispívá k vysokému výskytu mastitidy (zánětu mléčné žlázy) a jiných problémů, které vedou ke sterilitě, problémům s játry a ke zkrácení života. Bylo uskutečněno málo výzkumů, které by určily, co tato sójová krmiva s druhem a kvalitou bílkovin v kravském mléce dělají. Je dnešní vysoký výskyt alergií na mléčnou bílkovinu způsoben používáním nevhodného krmení pro naše dojná stáda? Správnou potravou pro krávy jsou zelené rostliny, především rychle rostoucí čerstvá tráva od jara do podzimu. Mléko od správně krmených krav bude obsahovat Priceův faktor (vit. K, pozn. překl.) a konjugovanou kyselinu linolovou s protirakovinovými účinky a také bohatou zásobu vitamínů a minerálů. Bohužel za stávajícího systému mají farmáři malou motivaci k pastevnímu chovu svých stád či k tomu , aby používali jiné praktiky vedoucí k produkci vysoce kvalitního mléka.
     Dalším faktorem přispívajícím k degradaci dnešního mléka je pasterizace. Učili nás, že pasterizace je přínosná, že je to způsob naší ochrany před infekčními onemocněními, ovšem bližší pohled odhaluje, že její přínosy byly dosud velmi zveličovány. Moderní mlékárenské stroje a nerezové nádrže spolu s efektivním balením a distribucí činí pasterizaci za účelem hygiény zcela zbytečnou. A pasterizace není zárukou čistoty. Všechna propuknutí salmonely z kontaminovaného mléka za poslední desetiletí – a bylo jich dost- nastala u pasterizovaného mléka. To se týká i jejího náhlého výskytu v roce 1985 ve státe Illinoi, který zasáhl přes 14 000 osob a způsobil nejméně jedno umrtí. Stopy salmonely ve skupině pasterizovaných mlék byly shledány geneticky odolnými jak vůči penicilinu, tak  tetracyklinu. Syrové mléko obsahuje bakterie, které produkují kyselinu mléčnou a chrání před patogeny. Pasterizace tyto pomocné organismy likviduje a zanechává konečný výrobek zbavený jakéhokoliv ochranného mechanismu, pokud by nežádoucí bakterie nevítaně kontaminovaly zdroj. Syrové mléko časem příjemně zkysne, zatímco pasterizované mléko bez užitečných bakterií zasmrádne.
    Jenže to není všechno, co s mlékem  pasterizace dělá. Vysoká teplota mění mléčné aminokyseliny lysin a tyrosin a činí celý komplex bílkovin méně dostupný. Podporuje žluknutí nenasycených masných kyselin a zničení vitamínů. Ztráta vitamínu C u pasterizace obvykle dosáhne 50 %, ztráta dalších ve vodě rozpustných vitamínů může vyběhnout až na 80 %. Wulzenův faktor (stigmasterol) je zcela zničen, stejně jako vitamín B12 potřebný pro zdravou krev a  správně fungující nervový systém*. Pasterizace znižuje dostupnost minerálních složek mléka, jako je vápník, chlorid, magnezium, fosfor, potasium, sodík, síra a také mnoho stopových prvků. Existují důkazy, že pasterizace pozměňuje laktózu tak, že ji činí rychleji vstřebatelnou. Toto a skutečnost, že pasterizace mléka klade zbytečné nároky na slinivku, aby produkovala trávicí enzymy, možná vysvětluje, proč je konzumace mléka v civilizova ných společnostech  dáváná do souvislosti s cukrovkou.
V neposlední řadě  ničí pasterizace všechny enzymy v mléce – ve skutečnosti testem úspěšné pasterizace je nepřítomnost enzymů. Tyto enzymy tělu pomáhají asimilovat všechny tělotvorné faktory včetně vápníku. To je důvodem, proč ti, kteří pijí pasterizované mléko, mohou trpět osteoporózou. Lipasa v syrovém mléce tělu pomáhá trávit a využít máselný tuk.
Po pasterizaci se mohou přidávat chemické látky k potlačení odoru a ke znovunastolení chuti. Je přidán syntetický vitamín D2 a D3 – ten první je toxický a je spojován se srdečním onemocněním a ten druhý se špatně vstřebává. Konečnou
nedůstojností je homogenizace, která je také spojována se srdečními chorobami.
Sušené odtučněné mléko je přidáváno do většiny oblíbených druhů komerčních mlék – 1% a 2% mléka. Komerční dehydratační metody oxidují cholesterol v práškovém mléce a to je pak škodlivé pro naše tepny. Sušení za vysokých teplot také vytváří velké množství bílkovin s příčnou vazbou a sloučenin dusičnanů, které jsou silnými karcinogeny, a uvolněnou kyselinu glutamickou, která je toxická pro nervový systém.
Moderní pasterizované mléko připravené o svůj obsah enzymů klade enormní požadavky na trávicí systém těla. U starších lidí a těch, kteří nesnášejí mléko nebo zdědili špatné trávení, projde mléko ne zcela strávené a může zanést malé klky tenkého střeva a bránit vstřebávání životně důležitých složek výživy a přispívat tak příjmu toxických látek. Výsledkem jsou a
lergie, chronické závratě a spousta degenerativních onemocnění.
Všechny zdravé populace pijící mléko, které Dr. Price studoval, konzumovaly syrové mléko, syrové mléko s bakteriální kulturou nebo tepelně neošetřené sýry od normálních zdravých zvířat, která žrala čerstvou trávu a píci. Najít takový druh mléka v Americe je velice těžké. V Kalifornii, Novém  Mexiku a Connecticutu je syrové mléko dostupné v prodejnách se zdravou výživou, i když takové mléko obvykle pochází od krav chovaných v omezených podmínkách.
V mnoha státech si můžete koupit syrové
mléko ze dvora. Pokud dokážete najít hospodáře, který vám prodá syrové mléko od staromódních krav plemene Jersey nebo Guernsey (nebo od koz), a které jsou testované na tuberkulózu či brucelózu (a v ČR na IBR aj., pozn. překl.) a jimž je umožněn výběh na zelenou pastvinu, pak rozhodně  tohoto zdroje využijte.

 

Přeloženo z Nourishing Traditions by Sally Fallon.


 

 

Moderní kritéria krásy? Pohádka O Nosáčovi a mimozemšťanech

 Teorie  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Moderní kritéria krásy? Pohádka O Nosáčovi a mimozemšťanech
Led 272011
 
Popelka

Ráda bych zde napsala krátkou poznámku k herečce Libuši Šafránkové. Je to naše princezna, v profilech o ní na internetu píšou, že má „jemný, něžný, dívčí vzhled“. Vidíte, nepíšou, že je sexy, přitom dle Dr. Pricea by jistě byla více sexy než dnešní modelky s úzkou pánví a úzkým obličejem, úzkým nosem. Tuším že v nějaké anketě byla zvolena za nejkrásnější českou herečku (ale máme i takovou herečku, jako je Jana Boušková, manželka Václava Vydry-vzpomeňme si na hezkou princeznu z Nezbedné pohádky). Jako by lidem fungovaly přírodní instinkty a  kdesi v hloubi duše nezapomněli, jak vypadá krása.  Pí Šafránková má širokou strukturu obličeje, širokou zubní klenbu i široký nos s dobře vyvinutými nosními kostmi. Navíc tato herečka vypadá „pořád stejně“- i na pomalejší stárnutí je údajně založeno již v dětství správnou výživou, která se údajně odrazí i na struktuře kůže. Důležitý je např. kolagen z kostních vývarů (nikoliv kosmetických přípravků) atd., který je dobrý prý i na prevenci celulitidy. Nebudu zde obličej této herečky z etických důvodů srovnávat s obličeji některých českých či zahraničních celebrit, které by z tohoto srovnání vyšly špatně, i když by jim ono srovnání neuškodilo, když už jdou se svou kůži na trh coby „krasavice“.

    Moderní civilizace si sama určila umělý standard „krásy“. Zubař Price určil svůj standard zdraví napříč všemi národy a etniky a zdraví se u něho rovná kráse. Naše společnost však s tímto standardem není většinou ve všech hlubokých spojitostech seznámena. Dovolila bych si tvrdit, že pokud skupina porotců při soutěžích krásy  tento jeho standard nezná, tak každému z nás, kdo je jen  trochu obeznámen s poznatky Dr. Pricea, se musí takováto akce, jakou je volba miss, jevit jako  nesrozumitelná podivná akce mimozemšťanů, kteří si  podle svých vnitřních, nám nečitelných a nerozluštitelných mimozemských kritérií krásy vybírají mezi sebou podle nich nejkrásnějšího mimozemšťana či mimozemšťanku..

Moderní krása? Pohádka o Nosáčovi

Čím dál víc mi vývoj moderní krásy žen připomíná situaci z pohádky O Nosáčovi, kdy se z ošklivosti či nefunkčnosti udělala uměle ctnost či přednost a všichni se na tom shodli.

Na 180cm výšce modelek by nemuselo být nic špatného, kdyby zákonitě nebyla na úkor jejich správného vývinu, který má k dokonalosti daleko…, často se jedná o progresivně zúžený obličej (kobylí), na něm tedy dlouhý úzký nos, náchylnost k únavovým zlomeninám, lehce a svůdně pootevřená ústa jsou často pouhou tendencí dýchat ústy (jak vidíme často u slaboduchých), což je dané nedostatečně vyvinutými nosnímy otvory, nemluvě o chlapecky úzké pánvi, úzkém zubním oblouku, který již srovná či opraví ortodoncie s rovnátky. Nelze opomenout dlouhou, špičatou sebevědomou bradu, která není nic jiného než degenerací čarodějnice (čarodějnická brada z boku). Tato slepota dochází již tak daleko, že se na molech procházejí již evidentně nezdravé anorektické modelky s vystouplými klíčními kostmi s poruchem příjmu potravy, ale i na tohle si má divák velmi rychle zvykat.
     O tom, že moderní krása je jinak do značné míry umělým společenským konstruktem, píše i přednáší zajímavě Naomi Wolfová, feministka a autorka knihy Mýtus krásy (The Beaty Myth). Dodala bych nyní, že je konstruktem, který se mění s tím, jak se člověk mění degenerací, která je vydávána za ctnost a krásu. Myslím, že nikdo uměle neurčil, jak mají vypadat tvary či křivky krásek-modelek v 50. letech (Merlin Monroe) a jak mají vypadat v 80. letech (Cindy Crawford) a dnes v roce 2011 (podvýživené, anorektické  křivky modelek), ale spíš tyto křivky odrážejí měnící se realitu (paradoxně postupující degeneraci). 

 

Postranní sloupek, který jsem přeložila ze strany 282 z knihy  Nourishing Traditions:

Byla to Miss Amerika Pageant (soutěž krásy spojená s udělením stipendia ke studiu, pozn. Překl.), poté, co jsem to viděl, jsem se ve skutečnosti dal na modlení za návrat americké krásy. Tato přehlídka se pro mě stala tragickou výpovědí fyzické degenerace, která nastala v moderním civilizovaném světě, především v průběhu posledních 40 let pokročilé technologie.

Okrsek Deaf Smith ve státě Texas sponzoroval nemalý počet atraktivních vítězek promenády. Nejde o shodu okolností, ale výsledek zásobování vody, která má víc zinku, jódu a magnézia, z nichž všechny přispívají k hustší kostní struktuře s lepšími proporcemi u mužů I žen, které tam žijí. Stal se slavným coby oblast bez výskytu zubních kazů. Co mají zuby co do činění s krásou? Zkažené zuby, jako křivé zuby a nedovyvinuté kosti rovněž ubírají na naši přitažlivosti.

Kvůli ochuzené půdě, špatným zásobám vody, příliš průmyslově zpracovaným potravinám a neodpovídající stravě, které začínají nevědomě jako “high-tech” kojeneckými výživami místo lidského mateřského mléka, vidíme rychlý úpadek krásy, inteligence a půvabu. Důkaz se nalézá v oněch jevištních živých obrazech, v nižším skóre ve standardizovaných testech SAT a v rostoucím souhlasu o nedůvěře, nelidskosti a nemorálnosti mezi lidmi. Krása má větší hloubku než kůže. Tak zvaný “civilizovaný svět”se stává zlým a ošklivým až na samotnou kost. R. M. Dell’Orfano PPNF Health Journal

All original content on these pages is fingerprinted and certified by Digiprove