Hovězí po Burgundsku s jarní oblohou

 Recepty, Teorie  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Hovězí po Burgundsku s jarní oblohou
Dub 202013
 

„Pokud bychom jedli tak, jak výživáři chtějí, abychom jedli, naše vlasy by nám vypadaly, naše zuby by nám vypadaly a naše pleť by vysychala.“ Julia Child (šéfkuchařka, propagátorka francouzské kuchyně, kterou si ve filmu Julie and Julia zahrála Meryl Streep)

„Já sama jsem byla téměř 30 let lakto-vegetariánka a při zpětném pohledu lituji každého dne…“ Joanie Blaxter, vedoucí místního klubu Westona A. Pricea, Carlsbad, KanadaJJoanie Blaxter oanie Blaxter

Následující recept se nachází v knize Vyživující tradice na straně 336, jde o starofrancouzské jídlo s hovězím marinovaném tradičně v červeném burgundském víně (maso změkne a je stravitelnější, osobně marinuju raději všechno maso, nejen vepřové). Je možné i použít, pokud maso není dost tučné, i slaninu, sama bych se nebránila nepasterované (s enzymy) smetaně jen aspoň na okraj talíře. Používám jinak samozřejmě hrubozrnnou „keltskou“ sůl z bretaňské Guerandai- tedy jedinou opravdu francouzskou ingredienci.

Hovězí po Burgundsku

Hovězí po Burgundsku

Při konečném podávání jsem na talíř zvolila jako přílohu jáhly uvařené s domácím přepuštěným máslem a mořskou solí a jako oblohu použila květy a srdíčkové listy fialek a ptačinec žabinec. Fialku vonnou jsem raději studovala z více zdrojů. Susun Weedová píše ve své knize Healing Wise, že lístky fialky vonné jsou velice bohaté na vitamín C a provitamín A, podporují játra, žlučník, trávení, plíce, prsní tkáně. Někomu mohou výjimečně listy podráždit kůži, dnes totiž máme my lidé alergie úplně na všechno, i sami na sebe. Pouze kořen a semínka mohou, a to jen ve velkých dávkách (nikde neuvedeno, jak velké) způsobit nevolnost, což uvádějí i jiné zdroje (Zentrich, Janča).

Fialky a zabinec

Fialky a žabinec- aby byly stravitelnější, jsem aspoň půl hodiny před podáváním marinovala v dresinku z jablečného octa, mořské soli a olivového oleje, aby nám je enzymy natrávily…nejchutnější jsou ale fialky marinované aspoň 12 hodin, krásněji voní a chutnají, vše se ještě více rozvine.

Jen násilím jí vtiskl jsem
ten modrý chomáček jara.
Když splácela mi polibkem,
zaševelilo jejím rtem:
-Synáčku,už jsem stará.
Jaroslav Seifert: Kytička fialek

BURGUNDSKÉ HOVĚZÍ (Boeuf Bourguignon)

6-8 porcí

 

1,3 kg hovězího na guláš nakrájené na kousky o 5 cm

2 šálky červeného vína

4 šálky hovězího vývaru (str. 122)

6 polévkových lžic másla

3 polévkové lžíce extra panenského olivového oleje (Pozn. překl.: Julia Child, slavná již zesnulá americká šéfkuchařka a propagátorka francouzské kuchyně plné másla a smetany, vysvětlila v jedné své kuchařské TV show, že se díky společnému použití oleje s čerstvým máslem to máslo nepřipaluje, tedy ten olej ho „posílí“, sama jsem ale použila již přepuštěné máslo, protože ho doma dělám z vlastního másla.Běžně ho lidé sami nedělají, proto to použití čerstvého másla s olivovým olejem, aby si to přepuštěné, co se tak nepřipaluje, dělat nemuseli…)

½ šálku nebílené mouky

několik malých odřezků pomerančové kůry

několik snítek čerstvého tymiánu svázaného dohromady

½ čajové lžičky drcených kuliček zeleného pepře

0,45 kg čerstvých hub

0,9 kg středních cibulí určených na vaření

mořská sůl a pepř

Marinujte hovězí na víně několik hodin nebo přes noc. Vytáhněte ho a velmi dobře osušte papírovými útěrkami. (Je to důležité. Pokud je hovězí příliš mokré, neosmahne se.)

Vysusujeme

Vysušujeme papírovými ubrousky, aby se maso dobře pak „zatáhlo“…i když maso pak pustí svou vodu a víno, je to rozdíl- méně páry…

 

Rozpusťte 3 polévkový lžíce másla a 1 olivového oleje na těžké ohnivzdorné pánvi. Osmahněte kostky masa po malých várkách a přenášejte je děrovanou lžící na talíř, když budou hotové. Jakmile budou všechny osmažené, vylijte tuk na smažení. Přidejte 3 polévkové lžíce másla do kastrólu, nechejte roztavit a přidejte mouku. Vařte mouku na másle, neustále míchejte několik minut. Přidejte víno z marinády a vývar. Přiveďte k varu, zamíchejte seškrabky ze dna hrnce a dobře míchejte drátěnou metlou. Vraťe maso a šťávy, které se nahromadily na talíři. Přidejte tymián, rozdrcený pepř a pomerančovou kůru.

Vytahujeme

Vytahujeme maso na talíř perforovanou lžící, aby tuk dole vykapával do litinové nádoby. Staromódní litinovou nádobu (v mém případě pánev) jsem před přípravou tohoto receptu „napustila lojem„, tj. umyla vodou, rozehřála a použila pouze čajovou lžičku hovězího loje, aby se vytvořil film, opakovala jsem to několikrát. Výsledkem je to, že i když jde o staromódní materiál (litina) a ne teflon (který časem spíš sníme), jídlo a lívance se nebudou připalovat. Anglicky se tomuto procesu přípravy litinové nádoby na vaření, aby nepřipalovala jídlo, říká „to season„, tedy „vyzrát“.

Vsechno dohromady

Všechno dohromady smícháme – na másle orestovanou mouku, vývar s želatinou, která opět činí celý pokrm stravitelnějším díky svým hydrofilním vlastnostem (nasává k sobě a tedy k jídlu, do něhož je vmíchaná, trávicí šťávy)- mícháme metlou, maso, tymián a pomerančovou kůru, rozdrcený pepř…

 

Kastról přeneste do trouby o 149 st. C a vařte 3 nebo 4 hodiny, nebo dokud maso nezměkne. Mezitím osmažte houby buď vcelku nebo naplátkované (str. 389). Oloupejte cibule a smažte je s citem na másle a oleji asi 20 minut.

Jakmile je maso měkké, vytáhněte ho z trouby. Podle gusta dochuťte. Tymián vyjměte. Vmíchejte cibuli s houbami a podávejte.

—————————-

ANTIDEPRESIVNÍ ÚČINKY HOVĚZÍHO

Červené kvalitní hovězí maso z pastevního chovu lze považovat v podstatě za posvátnou potravinu. Má  například antidepresivní /protiúzkostné účinky, alespoň jsem se s tím mockrát setkala na různých zahraničních diskusích, kde lidé (i odborníci na výživu) psali o svých zkušenostech s ním, že právě kvalitní hovězí maso z pastevního chovu, bylo přesně to, co jejich tělu chybělo na stravě vegánské či vegetariánské (tedy kromě žloutku z vajíčka, který je bohatý na B12, vitamín A, zinek, cholin atd.). ANTIDEPRESIVNÍ ÚČINKY HOVĚZÍHO lze shrnout do následujících důvodu, které jistě nejsou konečné:

-obsahuje komplexní snadno stravitelné bílkoviny, včetně aminokyseliny tryptofanu, prekurzoru serotoninu, který působí v našem mozku i v našem „druhém mozku“ -střevech, zvláště když jdeme „na stranu“. Konverze tryptofanu proběhne, máme-li dostatek vitamínu B6, vitamínu D ze sluníčka nebo třeba z rybího tuku a jiných živin (selen, zinek).

-obsahuje snadno vstřebatelné minerály (Mg, Zn, vitamíny B), které jsou důležité pro konverzi takové aminokyseliny výše i pro jiné biochemické přeměny.Ttřeba alfa omega-3 mastné kyseliny ze lněného oleje na omega-3 mastné kyseliny EPA a DHA, které se na rozdíl od lněného oleje nacházejí již hotové v oleji z tresčích jater, což je důvod, proč jinak dávám své rodině raději tento rybí olej než lněný, z něhož si naše tělo teprve musí EPA a DHA utvořit, totiž dokáže utvořit, pokud  ovšem má zdravou mikroflóru a optimálně fungující trávení, což je otázka… Srov. kniha: Dr. Natasha Campbell-Bride: Syndrom trávenia a psychologie, s 179-182, v angl orig. Gut and Psychology Syndrom.

– takové maso obsahuje mastnou kyselinu arachidonovou, která tvoří asi 12 % našeho mozku, a lidé, kteří mají  depresi, bipolární poruchu, autismus atd. jí mají údajně málo, a jinak působí proti těmto poruchám. Opět: naše tělo si může tuto kyselinu arachidonovou utvořit z omega-6 mastných kyselin, pokud ovšem má optimálně fungující trávení, které má hlavní souvislost se zdravou mikroflorou.

-obsahuje cholesterol potřebný k produkci mnoha hormonů včetně stresových, tedy pro fungování i adrenálních žláz (nadledvinek)

Pozitivně laděná komedie dle 2 skutečných příběhu jedné bloggerky a slavné šéfkuchařky Julie Child (1912-2004)

Pozitivně laděná komedie dle 2 skutečných příběhu jedné bloggerky a slavné šéfkuchařky Julie Child (1912-2004)

The French Chef- Francouzský šéfkuchař

Nemohla jsem tedy nevyzkoušet recept Hovězí po Burgundsku -vedlo mě k tomu nadšení americké kuchařky Julie Childové (1912-2004), superstar, která coby manželka diplomata v Paříži, se tam naučila v 50. letech vařit francouzská jídla a v podobě svých kuchařek (Mastering the Art of French Cooking) a bezpočtu TV show (The French Chef- Francouzský šéfkuchař) se francouzskou kuchyni snažila zpřístupnit Američanům. Začala s nimi okolo roku 1962, ještě v černobílé TV, byly okamžitě hitem!Hovězí po Burgundsku je jedno z jejich asi nejslavnějších jídel. Její způsob vaření, plný smetany a másla se ale postupně stával „politicky nekorektní“. Dnes by ji „potravinová policie“ možná ani nemusela dovolit propagovat recepty, v nichž říká: „Kdo se chce vyhnout máslu, ať použije smetanu…“ Jak moc „škodlivé“ takové jídlo plné cholesterolu pro ní bylo, svědčí to, že její muž i ona sama zemřela v 92 letech. Asi dva texty na stránkách Nadace Westona a Pricea pozitivně kvitují odkaz Julie Child. Terezka K. mě kromě Julie Child upozornila i na komédii  Julie & Julia, kde Julii Child zahrála mistrně Meryl Streep a i tam se tento recept objevil v poněkud přiškvařené podobě. Manžel Julie Child tam říká své ženě: „Julie, jsi máslem na můj chléb a dech mého života…“ Divila se, jak jen mohli přestat dělat hranolky na hovězím loji a začít používat rostlinné oleje…Já sama jsem dokončila maso ne v troubě, ale raději v pomalém elektrickém keramickém hrnci. Byla jsem na chuť hovězího dle tohoto receptu moc zvědavá, a tak jsem ho samozřejmě vyzkoušela tak, jak je uveden v knížce Vyživující tradice. (Další odkazy: http://www.westonaprice.org/press/nutrition-group-honors-julia-child

http://www.westonaprice.org/blogs/2010/01/23/the-wit-wisdom-and-naughtiness-of-julia-child-2/

 

 

Zář 182012
 

 „Zamknutý do pravidla „maso nejím“, jak mohu být připraven na to, abych dostával hojnost Vesmíru, onu matčinu výživu v mnohostranných podobách? Pravidla, tvrdí tradice Moudré ženy, obecně omezují náš přístup k lásce a optimální výživě. ..Sedět v kruhu je výživa..Denní snění je výživa…Divoká rostlina vyživuje plnost naší bytosti z plnosti svého bytí.“                             Susun Weedová

www.susunweed.com

Jméno přední americké bylinářky Susun Weed, což by česky znělo jako Zuzana Plevelová či Buřinová, již v někteých mých článcích padlo. Už ani nevím, kdy jsem na ní poprvé narazila, protože od toho momentu vše překryla velká spousta informací, jaké chrlí ve svých článcích, videích, knihách a také rádiu Moudré ženy (spíš půlhodinový podcast jednou týdně, kdy vede rozhovory s jinými bylinářkami, třeba i svými vlastními bývalými studentkami. Není sice tak ostrá jako Jan Kraus, ale přináší kvalitní rozhovory, v nichž se snaží být velmi aktivní). Stala se tak součástí mého života, jako kdybych ji znala od nepaměti- vlastně pozměnila moje paradigma vnímání zdraví! Na americké bylinářské scéně je spousta dalších významných jmen, jako je třeba Mattew Wood (matthewwoodherbs.com), nebo Rosemary Gladstar (sagemountain.com), Brigitte Mars (brigittemars.com), Kiva Rose (animahealingarts.org) a celá řada dalších úžasných bylinářek i bylinářů. Přemýšlela jsem, čím to je, že mě láká studovat také od těchto lidí, jako je především Susun Weedová a ne pouze od českých bylinářů? (Zentrich, Janča, Váňa, Podhorná, Hnilica, Skořepová., Grešík, Jakl..) Je to opět důraz na vyživování, které stojí v centru jejího přístupu ke zdraví. Někteří mediálně známí čeští, byť úžasní a zkušení znalci bylin, jimž těžko můžeme být dostatečně vděční za to, co pro bylinářství udělali, se mi asi z vnějšího povrchního holistického pohledu na zdraví člověka nejevili v ničem obzvlášť příkladně odlišní od zbytku české populace, která třeba co do obezity v Evropě „hraje v první lize“. Zarazilo mě také letošní umrtí předního českého bylináře Pavla Váni v podprůměrném věku 65 let (rakovina?). Rovněž předčasně zesnulý herbalista Michale Moore (autor několika knih, jako třeba Medicinal Plants of the Mountain West) měl jistě také těch kil dost navíc.  Je vidět, že samotné bylinky nejsou samospasitelné a při preventivní péči o zdraví je třeba hledět na mnoho dalších věcí včetně výživy, cvičení atd. a možná i na to, abychom si je raději zkusili pěstovat, sbírat, poznávat a používat sami.

Susun Weedová se považuje za učitelku (učí o léčení bylinkami, etnobotanikce, psychologii léčení, ekoherbalismu, výživě a problémech spojených se ženským zdravím)-  silně mě vtahuje do oblasti západního tradičního bylinářství asi silou své osobnosti a především efektivní formou, jakou informace prezentuje písemně či ústně – působí nejen na intelektovou hemisféru začínajících bylinářů, ale i na city (pravou hemisféru). Dokáže člověka nadchnout pro plevel, který roste ve většině zemí Evropy a severní Ameriky. Oslovuje milióny žen, napsala několik knih a byla nominována na Mezinárodní ženu roku.

Až při čtení její knihy Léčitelství s moudrostí [Healing Wise ] jsem měla pocit opravdového „setkání“  s některými obyčejnými bylinkami, které jsou považovány za plevel, které byly pro mě donedávna přece jen tak trochu „neviditelné“ a mnou podceňované, dokonce zatracované. Prožila jsem si je a navázala s nimi vztah (nejlepší součást výživy a léčby), ale ještě jsem s nimi „nedýchala“, protože jsem byla pohodlná na to, abych s nimi spala venku a čekala na sen, ve kterém ke mně promluví o svých účincích. Hned v úvodu píše o sobě:“ Byla jsem coby dítě zmatena ohledně zdraví. Moji rodiče se museli zeptat cizího člověka, jestli jsem zdráva.  Byla jsem zmatená ohledně zdraví, protože ten cizí člověk řekl, že jsem zdráva a pak mi dal injekci.  Nikdo se nikdy nezeptal mně, jestli se cítím zdráva.“ Tím, že do textů o některých bylinkách  dala spoustu ze své osobní zkušenosti, humor, intuici, nešlo o suché encyklopedické informace o bylinkách, které – jakkoliv zajímavé- nemusejí nikoho nutně pro věc, jakou je bylinářství, nadchnout. Bylo by nefér říci, že v naší zemi nikdo nepopisuje bylinky i jinak než uváděním faktických empirických poznatků z encyklopédií či herbářů, kde jsou vyjmenované jejich  „aktivní složky“. Susun Weedová by hned namítla: A co ty pasivní?. (Intuitivně symbolicky tak činí pan Miroslav Hrabica) .Weedová především při prezentaci svých poznatků velice originálně a kreativně skloubuje obojí přístup.

Protože jsem nikde v češtině na internetu k mému velkému překvapení o Susun Weedové nenalezla sebemenší zmínku, ráda bych jí zde trošku představila, protože se začíná těšit mezinárodní reputaci. Především je známá tím, že razí v bylinářství tzv. Cestu Moudré ženy (Wise Woman Way) – připomíná, že tradiční bylinářství (tedy nejstarší medicína) je lidová, tzn. že má patřit bez certifikátů zpět do rukou znovu uschopněného lidu, ne firem (obzvlášť velkých, které ročně sklidí 7 tun třapatky nebo něčeho jiného, dokonce ne v zemi podnikání, ale třeba v Bělorusku),  pracuje s celistvými bylinami (holisticky), neupřednostňuje jen nějakou extrahovanou obsahovou aktivní složku, která se novými tajnými moderními technologiemi získává – toto nepovažuje za „tradiční“ lidové bylinářství (fytoterapii).

Kdybych stručně představila její pohled na léčení a léčitelství, v podstatě vnimá 3 tradice léčení: Vědeckou, heroickou (vesměs alternativní směry) a tradici Moudré ženy. Hlavní rozdíl je mezi nimi především v myšlení, i když některé metody z každé z nich se interaktivně mohou případně vyžívat v každé tradici. Upřednostňuje (první volba) tradici Moudré ženy, před vědeckou tradicí a heroickou tradicí. Podle ní vědecké způsoby měří (tlak, výšku…), stanovují „normy“ pro látky jako je cholesterol, testosteron atd., aby se mohlo ospravedlnit nasazení „léčiv“ pro ty, kteří se od normy nějak odchylují. Opravují výborně člověka jako stroj. Jejich nástrojem je strach (když nebudete chodit na mamograf, tak…). Lékař je elitní, symbolem vědecké tradice je rovná linka. Stroj nemá právo stárnout (anti-aging medicine), pokud zastará, je třeba ho vyměnit za nový jako auto. Nejlepší je nový stroj, plastická chirurgie, výměna starých součástek za nové.

Do heroické tradice (tradic) patří podle ní v podstatě tzv. alternativní medicína (se všemi různými směry, jako reiki, masáže, kontaktování andělů, reflexologie,  jaké mají léčitelé na svých vizitkách) a je podle ní založena na vyrovnávání a čištění (třeba hydrokolon), tedy jakési detoxifikaci, hladovce, k níž se Weedová staví kriticky, protože údajně stresuje vnitřní orgány, které se stejně rychle obnovují, tj. nahrazují se novými (čistými) buňkami. Dále se domnívá, že tato tradice je založena na vyvolávání pocitu viny či hanby (jaktože jsi to snědl a zase bužíroval!, v minulém životě jsi ublížil…) – ty za to můžeš, ty jsi zodpovědný (určitém moralizování? – pan prof. Halík o něm tvrdí, že je u Čechů obzvlášť oblíbené…), je symbolizována kruhem. Je spojena i s exotickými bylinami („zdraví“ není snadno dostupné, ale pochází z dalekých nejlépe nedostupných vrcholků hor..:-) ve složitých kombinacích. Léčitel je oblíbený.

Tradici Moudré ženy považuje za nejstarší, vpravdě tradiční, flexibilní (i nemoc je „zdraví“, protože je součástí celku, i smrt může být vyjádřením „zdraví“), běžnou a neviditelnou (žena v domácnosti je neviditelná), laskavě přijímající, symbolizuje jí spirála. Nebojuje s ostatními tradicemi, ale doplňuje je. Tvrdí, že tradice Moudré ženy nic neléčí, neopravuje a už vůbec ne problémy či nemoci, které neexistují. „Lidé existují. Léčit zvracení? Co to znamená? Léčit koncept?“ Nestimuluje (nevybičovává) činnost žláz pomocí bylin, ale vyživuje je. Základem tradice Moudré ženy je pouze vyživování. A to je asi klíčová myšlenka, která mě nemohla neoslovit už vzhledem k tomu, jak jsem se rozhodla na základě knihy Sally Fallonové nazvat tyto webové stránky. V podstatě říká, že je třeba vyživovat tělo správnou stravou, bylinkami jakožto potravou (food-like plants) a láskou k sobě sama, neboť „Každá studna by měla mít svůj vlastní pramen…“ , ale nepopírá lásku k bližnímu, pouze jejího cítění a vyzařování dosahuje nejprve skrze lásku k sobě samé, a tu lze vyjádřit péčí o sebe sebe sama -v jiném smyslu než obsesí svým vzhledem, návštěvami beauty studia, ale právě vyživováním (čimž vyjádřujeme lásku k sobě).

“ Léčení a změnu lze nejlépe provést dodáním výživy, radí tradice Moudré ženy. Moudrá žena se dívá na všechno z pohledu výživy. Jak je možné učinit optimální výživu přístupnější a žádanější v tomto jedinečném okamžiku? Jaká výživa nakrmí větší hologram (rodinu, obec a planetu) a také jedince? Kdo hladoví? Jak může ten, kdo hladoví, nalézt výživu? Kdo odevzdává? „Teď mě jíš.“ Kdo přijímá výživu? „Teď tě jím.“ …Optimální výživa, tvrdí tradice Moudré ženy, je celistvá, svatá, nutná, divoká, jedinečná, místní, běžná, jednoduchá, špinavá, čerstvá, hojná, přístupná, sezónní, různá a plná lásky…Tradice Moudré ženy vyvolává zdraví/celistvost/svátost tak, že pozná otvor, díru pro žádoucí výživu, aby do ní vstoupila. Trauma, zármutek, bolest, nemoc a zranění vytvářejí díry.“, píše Susun Weed(ová) ve své knize Healing Wise (Léčitelství s moudrostí)

Pochopila jsem, že je velmi důležité dávat přednost studiu bylin, které rostou v bezprostřední blízkosti místa, kde člověk žije. Jakou radost přináší poznání, že výživa (ne nutně ve smyslu kalorického nasycení) roste volně a je zdarma, i když pořád na sobě pociťuju vliv ekonomického systému, který mě uvyknul na to, že výživa se nachází jedině v obchodě a zdraví v lékárnách a zdravotních institucích. Kromě toho často slýcháváme, jak potravinová inspekce objevila závadné potraviny a možná to u někoho budí  dojem (u mně už naštěstí ne), že jsme tedy chráněni státem, že je vše v pořádku a nemusíme si dělat s výběrem a kvalitou jídla starosti, jinak by se přece jídlo neprodávalo a bylo stáhnuto z oběhu. Tomu již samozřejmě nevěřím, protože z potravin se staly výrobky vypadající jako jídlo (food-like products). Hlavní je totiž to, jaký mají potraviny dlouhodobější efekt na zdraví, což se tak snadno (z jedné analýzy) změřit a zjistit nedá.

Paní Susun Weed tráví  již mnoho let v přírodě na statku s kozami a po cestě, kterou tato otevřená a flexibilní žena ušla, je nakonec obhájkyní konzumace nepasterovaného mléka od zvířat, která jsou „are pastured not grained“ (jak řekla v rádiu – tedy pasena, nikoliv obílninována, tj. vykrmována obilím), krve, masa, másla atd. a la zubař Price či Sally Fallonová. Přestože má jiné a poněkud originální názory na řadu věcí z oblasti bylinkářství, vzájemně se s ostatními bylináři a bylinkářkami respektuje a považuje je za své přátelé, setkává se s nimi na bylinářských kongresech po Spojených státech i jinde, zve si je do svého radio-show.

Například má velmi negativní postoj (možná až zbytečně agresivní) k esenciálním olejům (byť vysoce kvalitním a nesyntetickým), které považuje za netradiční část bylinkářství, za bílý cukr bylinářství, který je dle ní potenciálně škodlivý (dlouhodobý efekt na zdraví je neprozkoumaný, hovoří o škodlivých účincích na naše hormony atd.) pro naše tělo, nepřínosný pro planetu Zemi, jakožto výtažek, jakožto chemická látka bez holistického celku (duch bez těla), nezavrhuje je úplně, ale upozorňuje především na jejich bezhlavé nadužívání a na některé neekologické aspekty jejich produkce (nepoměr mezi objemem rostlin a výsledným výtěžkem v množství oleje). Říká, že je bylinářka, ne chemička. Samozřejmě tím vyvolává polemiku, protože ve světě je v oblasti aromaterapie velký boom. Doporučuje vyhýbat se všem výrobkům, které ho obsahují – od masážních olejů, šampónů, mýdel až po zubní pasty. I když se k tomu nedokážu sama kompetentně vyjádřit, myslím, že přírodní esenciální olej podobně jako cukr přinejmenším „pozvedává“ každý výrobek, v němž  je použit,  na atraktivitě, protože zkrátka zákazníkům voní – výrobci jistě nemohou popřít, že je to pro ně i ekonomicky zajímavější, než kdyby prodávali výrobky bez odoru. Reference k tomu v poznámce 1 pod článkem.

Když už píšu o Susun Weed, která má stránky www.susunweed.com, nemohu se nezmínit o ženě, bylinářce a léčitelce,  která ovlivnila nejen jí, ale svými knihami asi celé generace bylinářů v anglosaských zemích, také já z jejich knih a osobnosti čerpám inspiraci. Zemřela ve věku 96 let ve Švýcarsku před několika lety. Jde o paní Juliette de Bairacli Levy, která se narodila v 11. hodin 11. 11.  skoro v roce 1911 (ale 1912) tureckému otci a egyptské matce a vyrůstala se sestrami v britském Menchesteru.

Prababička západního oživení v oblasti bylinářství Juliette de Bairacli Levy

Přestože pocházela z velmi bohaté rodiny, již od malička měla raději než šperky pejsky. Protože ji štěnátko umřelo, rozhodla se studovat veterinářství, ale ze studii z mnoha důvodů (vivisekce apod.) utekla. Většinu života strávila v přírodě, učila se o bylinkách ne z knih a v institucích, ale přímo z přírody a od lidí, kteří k ní mají blízko – od cikánů, farmářů, horalů, beduínů, hodně s nimi kočovala. Stihla zaznamenat jinak ústně podávané poznatky dříve než byly nadobro zapomenuty. Napsala mnoho milých knih o svých cestách a bylinkách. Byla první, kdo napsal knihu o holistickém přístupu k léčbě zvířat, jehož byla průkopnicí.

Juliette de B. Levy byla první, kdo napsal knihu o holistickém přístupu k léčbě zvířat, jehož byla průkopnicí.

Za svůj život byla svědkem úžasných léčivých účinků rostlin, které zachraňovaly životy, nebo třeba údy, sama se půstem a obyčejnou šťávou z citrónu a ponorem do ledové vody (napodobila chování nemocné kočky) dostala z tyfu. Léčila ošklivá zranění rozmarýnou, zachranila beznadějnou nohu před amputací. Stala se nejslavnější chovatelkou psů plemene afgánského chrta. Milovala sovy. Lze říci, že knih o bylinkách až donedávna nejen u nás, ale ani v USA zas tolik literatury nebylo. Pramenem informací byly a stále jsou její knihy, jako např. Běžné bylinky pro přirozené zdraví, Děti přírody, Kompletní herbářská příručka pro hospodářství a stáj, Život ve španělských horách, Cikán(ka) v New Yorku, Léto v Galileji, Cestovatelova radost, Kompletní herbářská příručka pro psa a kočku.  Ona si neuvědomovala, jak říká paní Rosemary Gladstar, že tolik ovlivnila to západní bylinářské hnutí, onu renezanci v této oblasti, teprve až když byla pozvána na jedno sympozium, tak dostala zpětnou vazbu, která ji možná prodloužila život – najednou byla za hvězdu, která se pak každý rok do USA vrací (museli poprvé pro ní do Řecka, kde bydlela na jednom ostrově, letět, protože by sama cestu nezvládla). Její osobnost i knihy jsou velice inspirující.  Sice to není úplně v pořádku, ale nějaká nadšenkyně umístila nádherný lyrický dokument, který byl o ní natočen, s názvem Bylinková Juliette (Juliette of he Herbs) na vimeo zde. Na okamžik se tam objevuje i Susun Weedová s kozami . Juliette Levy(ová) navštívila v dokumentu i svou starou přítelkyni paní Helen z dvojice Helen a Scott Nearingových („stařešinů“ filosofie „zpátky k půdě“ a „dobrého života“). Ukázka z filmu je i na YouTube.

Juliette de Bairacli Levy napsala spoustu milých knih o svém životě s bylinkami. Pan Mattew Wood se zase dal na bylinky, když zjistil, že jim bude snáze rozumět, než lidem…

Lopuch (Arctium Lappa- Medvědí tlapa) a Ptačinec žabinec (Stellaria Media – Hvězdička střední)

Jedny z bylin, pro které mě paní Weedová nadchla, je například lopuch a ptačinec. (Pokud je používají čtenáři tohoto blogu, tak samozřejmě na svou vlastní zodpovědnost, i když jsem nikde nečetla nic o odvrácených účincích, nebo nutnosti časově omezeného užívání.). Zrovna dnes ráno, když jsem vdechla vůní sklenice naplněné sušenými listy kopřivy, připomnělo mi to vůni mořských řas… Tak jsem zkusila vzít jeden suchý lístek, osolit jemnou keltskou solí a skutečně to chutnalo jako slané lupínky z mořských řas, jaké se k pivu běžně prodávají v Japonsku a v Jižní Koreji, kde jsem si jich do zásoby při návštěvě této země nakoupila. Pokud bych kopřivy rozmixovala a nějak vylisovala a nasolila, jistě by mi mořské řasy nutričně nahradily. Ale zpět k lopuchu. Naštěstí jsem již při první výpravě za ním  natrefila na kraji lesa na ten pravý (lopuch plstnaný, je i lopuch malý nebo lopuch velký), ne na to, co  jsme všichni celé dětství nazývali lidově lopuchem a co roste u vody, ale je to ve skutečnosti devětsil.

„Lopuch“ devětsil u vody…

Tak půjdeš nebo ne…?

( Na ZŠ jsme jako děti asi měli přece jen stále poměrně blízko k přírodě, protože jednomu spolužákovi s odstávajícíma ušima říkávaly některé děti Lopuch…)

Zespoda nahořklý list lopuchu rostoucí prvním rokem, jednoletý má jen listy (velké i malinké dle půdy a vlhkosti) u země, dvouletý se vyšvihne do výšky na květy, stačí tedy přijít na místo, kde jsou vysoké lopuchy a podívat se po zemi, zda jsou někde jen nízké rostliny s listy, listy na stonku od květu jsou takové jiné, menší…vlastně lopuch roste všude možně…tolik divokého superjídla!

Pravý lopuch, když protřu prsty spodní stranu listu, a olíznu ho, jak radí v knihách Weedová, ulpí mi na něm svíravá hořká chuť acylpyrinu. Předmětem sběru je kořen z prvního roku této dvouletky, nejlépe sbíraný na podzim na novoluní pomocí rycích vidlí. Kořen na jaře (ani pampelišky) by už tak sladký (díky inulinu) nebyl. Vlastně i zde vidíme, že sacharidy jsou na přežití kruté zimy, po které máme být štíhlejší a ne naopak…Paní Weedová říká, at začneme rýt od východu, ale ne vždy se v terénu tak rychle zorientuju, ale asi se pak lépe poddá. Dá opravdu zabrat, než ho dostanu. Pak ho můžu naložit na chvíli do vody s octem, aby mi nezčernal a uvařit- je příjemně sladký, nebo naložit jako tinkturu do lihu.

Při použití rycích vidlí místo rýče mi zůstal kořen omanu poměrně vcelku. Pokud ne, tak z kořínků doroste nová rostlina…V tinktuře z podobných kořenů  zůstane inulin (cukr) na dně v podobě bílého prášku…

Kořen lopuchu

Buřina srdečník (ang. motherwort), která roste ze semen snadno jako kopřiva, Weedová ji považuje za velmi důležitou pro ženy (menopauza, PMS…), v pozadí kus starého keramického kolena k použití jako květináč…

Asi se nejedno srdce lidí zatetelilo radostí v dnešním čase prohibice, když zjistí, že mají doma ještě dost zásob třeba slivovice nebo jiné pálenky jako já pro tento účel, protože taková tinktura vydrží dlouho a některé látky jsou rozpustné jen v alkoholu. Jarní stonky se mohou nakládat. V Japonsku lopuch kultivují (gobó, tedy kravský lopuch) a jsou lidé, kteří ho i u nás pěstují. Já zatím nenápadně rozhazuju semínka divokého lopuchu tam, kde je vlhko i u nás na statku. Akorát nehodlám pořádat průvod olepená bodláky z lopuchu, jako se pořádá stále v jedné vesnici ve Skotsku. Tam člověka oblečeného do flanelu oblepí od paty až po hlavu bodláky, je to takový Zelený pichlavý mužík (Burryman). Paní Weedová píše, že bodlák působí pomalu, ale jistě, vyživuje především játra, vlasy, ledviny, plíce, žaludek, klouby, dělohu, čistí pleť od akné. Ze semínek se dělá vývar (pomletá) nebo tinktura i lopuchový olej do vlasů (v ruštině je známý jako repejnoje maslo, které posiluje vlasy).

Kvetoucí ptačinec žabinec (hvězdička)

Dalším „plevelem“, které nám roste na zahradě jako půdokryvná rostlina, a který sklízím a přidávám do polévek, na chleba, do salátů, je ptačinec žabinec.

Žabinec ptačinec…enzymy z olivového oleje a citronová šťáva působící půl hodinky před konzumací nám ho natráví…

Hořkost kořenů pampelišky mírně potlačí syrová smetana přidaná na konec

Je velmi otužilý a roste i pod sněhem, kvete bílými kvítečky s 5 okvětními lístečky, ale vypadá to, jako by jich bylo 10. Stonek je jednostranně ochlupený – při pohledu do světla jsou chloupky opravdu na jedne straně (další způsob identifikace), trochu mi chutná jako syrová kukuřice. Podle Weedové je velmi nedoceněný, je to prý chladivý pomocník na horké situace. Vyživuje člověka s astma, ničí bakterie v membránách průdušek, pomáhá při pálení v krku, TBC, vyživuje játra, ledviny, pomáhá lidem s rakovinou žaludku, hemoroidy, třísky vytahuje a pomáhá s jakýmkoliv protivným svěděním as  výráškami, brání vráskám z mhouření a vyživuje oslabenou štítnou žlázu, s níž je spojena nadváha . Obklady prý pomáhají zalepeným nebo podrážděným očím (od kont. čoček). (Více v  Susun Weed: Healing Wise, Ash Tree Publishing, str. 113-128)

No moment, počkej…musím si ty kořínky na talíři se salátem z žabince a sýra přece vyfotit…

F zpracovává kořínky pampelišek…

Více na www.susunweed.com, www.julietteoftheherbs.com

——————–

Poznámka 1:Susun Weedová k těm olejům zaujala možná zbytečně vyhrocené stanovisko, z něhož trošku vybírám níže:

Susun Weedová: Bylinková medicína je ohromným polem se spoustou prostoru pro uškození a také k pomoci, a proto radím začátečníkům, aby si dělali infúzní oleje a vyhýbali se esenciálním olejům.

Esenciální oleje jako jakékoliv jiné chemické látky sice výjimečně rychle působí a jsou velmi užitečné, nicméně v rukách většiny lidí více škodí než pomáhají.
Nikdo z nás by si nepřál, aby byl konec léčiv. Koncetrovaná, extraktovaná léčiva nebo chemické látky jsou silnými spojenci v péči o zdraví. Moje otázka není „Funguje to?“. Samozřejmě, že esenciální oleje fungují. Jenže pomohou zahojit planetu? A jaký je jejich dlouhodobý účinek na nás? Nejen fyzický, ale i mentální a duševní?

Esenciální oleje nejen že selhávají v otázce „zahojí planetu?“, ale ony účinně škodí planetě a našemu vztahu se zelenými spojenci.
Proč?Protože tuny rostlinného materiálu se musí pěstovat, zpracovat a malá množství esenciálních olejů extrahovat. Esenciální oleje se sice používají po kapkách, ale prodávaný jsou v litrech. A každá litr esenciálního oleje snižuje schopnost planety poskytovat bylinnou medicínu našim rostoucím zástupům.
 …Soustřeďuji se na pro děti bezpečnou bylinnou medicínu a esenciální oleje v tomto testu také selhávají.

Cit. :http://www.healingwiseforum.com/viewtopic.php?f=2&t=9519&p=68397

Esenciální oleje jsou koncentrované oleje získávané z aromatických rostlin parní destilací nebo chemickými rozpouštědly. Jsou schopny zabít normální a také abnormální buňky a vážně narušit fungování jater a ledvin. Esenciální oleje  se docela liší od infúzních olejů (emulzí, pozn. překl.) (které se dělají namáčením čerstvých rostlin v jedlém oleji).

Cit. http://www.susunweed.com/herbal_ezine/May09/breasthealth.htm

 

 

 

 

Jsou aromaterapie a její éterické oleje“bílým cukrem“ v bylinářství?

 Teorie  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Jsou aromaterapie a její éterické oleje“bílým cukrem“ v bylinářství?
Kvě 182012
 

Jak jsem se již zmiňovala v jednom z posledních příspěvků na můj blog, zaujala mě v poslední době paní Susun Weedová, která je přední americkou bylinářkou,  založila Centrum moudré ženy… Napsala asi 4 knihy, které se staly biblemi amerických žen,  zabývá se v nich bylinkami, výživou a ženským zdravím a  dává rady, jak řešit běžné ženské obtíže pouze přírodními prostředky. Přichází s trochu jiným pohledem věci. Tak třeba návaly horka v období klimakteria považuje za pouhý projev „energie kundalíni“… Paní Susun má své Radio show Moudé ženy, ve kterém zpovídá přední americké bylinářky (i bylináře) ale i jiné osobnosti.

Přední americká bylinářka Susun Weed se svými kozami

Nedávno mě zaujala, když vstoupila (rázně zasáhla…?) do povídání  Daniely Sales a přiznala se , že k aromaterapii má…velmi špatný postoj. Domnívá se, že jde o moderní maximálně 40 let starý přístup k práci s bylinkami, technologicky náročný. Bylinářství považuje za lidové, ale nikoliv aromaterapii kvůli destilaci. Při holistické léčbě je třeba podle ní  i rostlinu využívat holisticky, že esence je pouhý duch rostliny a  je třeba respektovat více i hmotu, tedy využívat pokud možno rostlinu celou. „Nejhorší zlo tohoto světa je to, že nerespektujeme hmotu“, sdělila razantně svůj vyhraněný názor.  Na námitku D. Salesové, že moderní ženy dnes o sebe přece tolik pečují a přece respektují „hmotu“ , opáčila, že to není péče, nýbrž  obsese, že žena má své tělo a duši vyživovat, což nečiní. Je to samozřejmě otázka názoru – esence by se měly používat s rozmyslem a citem, myslím, že mohou v urgentních případech lidem pomoci.  Použila do doma vyráběného másla z ghí či sádla. Osobně si dnes soběstačím s celými bylinkami.

Susun, …udělala jsem si výluh z kopřiv (jak ty říkáš „nettle infusion“), využila celou horní část rostliny, ale stejně ji pak vyhodím do kompostu (podobně jako se asi vyhazuje odpad po výrobě esenciálních olejů), v tomto případě ji také nesním celou… Co teprve homeopatie? Každopádně mě nutíš přemýšlet, takže děkuji za sdílení myšlenek…

Následující text se každopádně také aromaterapií zabývá a  našla jsem ho ve zkrácené podobě na stránkách paní Susun (www.susunweed.com), na jejimž kurzu autorka článku kdysi byla. Paní Mary K. Rose tímto děkuji, že mi dovolila přeložit svůj  článek a publikovat ho na tomto blogu. Původně vyšel v plném znění v časopise Massage a Bodywork Magazine: Originally published in Massage & Bodywork magazine, April/May 2004.Copyright 2003. Associated Bodywork and Massage Professionals. All rights reserved.

INTEGRUJÍCÍ AROMA: obezřetnost a uvážlivost

Mary Kathleen Roseová

V posledních několika letech tu je, zdá se, neúměrný zájem o aromaterapii. Ať už jde o voňavé svíčky, kadidlo, osvěžovače vzduchu a pot-pourri, tak o esenciální oleje v biokvalitě, produkty na masáž a péči o pleť – zákazníkovi je předkládána široká řada vůní, aby poškádlila jeho čichový smysl. Některé z těchto výrobků jsou uváděné na trh s tím, že jde o způsob, jak vylepšit váš domov a pracovní prostředí. Jiným je připisován zvláštní  význam při léčbě nebo coby způsobu, jak zvýšit kvalitu vašeho tělesného a emočního zdraví.

S takovou oblibou přicházejí obavy ohledně bezpečné aplikace používaných chemikálií, ať již pro estetické či medicínské účely. Pravdou je, že velmi málo z tolik propagovaných „aromaterapeutických“ výrobků je pravých. Mnohé z prvků použitých v oblíbených voňavých produktech jsou syntetickými chemikáliemi, které jsou známé svými škodlivými účinky zejména u citlivých jedinců. Dokonce i tam, kde neexistují bezprostředně viditelné problémy, může delší používání a vystavování se těmto syntetickým a toxickým chemikáliím po čase přispět k různým druhům citlivosti a chronickým nemocem, jako je fibromyalgia, migrénové bolesti hlavy, astma, chronický únavový syndrom a rakovina.

Co ale čisté esenciální oleje, aromatické oleje destilované z různého rostlinného materiálu, jako jsou květy, listy, jehličí, ovocné slupky, dřevo a kořeny? Mnoho lidí si myslí, že když jsou vyrobeny z  přírodních materiálů, tak jsou při používání vždy bezpečné a blahodárné. Čistým esenciálním olejům se v péči o tělo sice dává přednost před jinými voňavými výrobky, tyto oleje jsou ale velmi koncentrovanými látkami a měly by se používat s obezřelostí. Jelikož se na pravidelné používání esenciálních olejů dává více lidí, podívejme se na některá nezávislá měřítka.

Ekologické: K produkci esenciálních olejů se používá veliké množství rostlinného materiálu. Většina rostlin obsahuje 1 až 5 % esenciálního oleje.  U rostliny s 1 % esenciálního oleje to dělá  3 kg na výrobu 30 g esenciálního oleje. U rostlin pěstovaných komerčně, jako je levandule, to  problém není. Ovšem u divokých rostlin můžeme mít vážné obavy. Další problém, jenž stojí za znepokojení, je používání herbicidů a pesticidů. Většina esenciálních olejů se  v biokvalitě nedělá.

Alergie, přecitlivělost a podráždění: Mnoho lidí je citlivých na účinky vůní a esenciálních olejů, ať už ve vzduchu nebo použitých na kůži. Ten, kdo používá esenciální oleje, musí být vždy ostražitý kvůli možnosti alergické reakce. Přecitlivělost se může vyvinout časem  a obzvlášť těžko se identifikovává, když se používá směs různých esencí.  Alergie se může projevit jako kýchání, svědivé oči, bolesti hlavy, podrážděná kůže nebo vyrážka nebo těžké dýchací obtíže.

Antibiotická rezistence: Mnoho esenciálních olejů má antiseptické a antibiotické vlastnosti. Jsou to sice při používání olejů vyhledávané vlastnosti, ale je potřeba poznamenat, že nadužívání antibiotik, dokonce lokálně na kůži, může přispět k odolnosti vůči antibiotikům.  Je to schopnost bakterie deaktivovat antibiotika nebo je vyloučit či jinak zablokovat jejich inhibitující či smrtící účinky. Výsledkem používání antibiotik je vývin odolných bakterií.

Zamaskování žluklosti: esenciální oleje se často používají tak, že se zředí v nosných olejích. To je způsob, jak kontrolovat použitou dávku a také jak dodat vůni nosnému oleji, který se pak může použít na kůži při ošetřování těla nebo při masáži, protože esenciální oleje jsou moc koncentrované. Jenomže síla vůně může maskovat žluklost nosného oleje. Běžně používané masážní oleje, jako je olej mandlový, olej z jader meruněk, avokádový olej nebo olej z pšeničných klíčků, nejsou stálé, takže esenciální olej prostě překrývá pach žluklého oleje.  K použití při péči o tělo je olivový olej spolu s kokosovým olejem nejstabilnější.  Kokosový olej, který je zastudena pevný, se dá rozpustit tak, že se jeho nádoba na několik minut umístí do hrnce s teplou vodou. Kokosový olej v biokvalitě není drahý a dobře funguje jako masážní lotion. Má své vlastní aroma, aniž by se do něho přidávala další vůně.

Vnucování vůně: Lidé dbalí svého zdraví stále více zdůrazňují své právo na čistý vzduch. Dokládá to posun směrem k zákazu kouření na veřejných místech. Co ale silné vůně používané v osobní péči a v kosmetických výrobcích – ať už jsou přírodní či syntetické? Sdílíme vzduch s ostatními lidmi a je třeba si to uvědomovat. A samozřejmě je zde reálná možnost alergické reakce na látku, jejíž nositelem je jiná osoba.  Jedna uplakaná žena si stěžovala manželovi, když přišel domů po aromaterapeutické masáži. Měla alergii na esenciální olej, který se při jeho masáži použil. Silné vůně mohou být také pro jiné lidi  prostě nepříjemné a otravné. Například silná aromatická substance, jakou je pačuli, může být pro někoho potěšením, pro jiného něčím odporným.

Desensitizace: Časté používání esenciálních olejů může vést k desensitizaci čichu. Tento lidský smysl je designován, aby rozlišoval mnoho různých pachů. Člověk by měl být schopen rozlišit spoustů různých vůní. Člověk by měl být schopen poznat, jestli je jídlo čerstvé, nebo zkažené, žádoucí, nebo nežádoucí.  Člověk by měl rozpoznat jednu látku od druhé.  Dobře vyvinutý čichový smysl nám může pomáhat při hledání určitých rostlin v divoké přírodě i na zahradě.  Čich je jedním ze způsobů, jakým se matka s miminkem napojují,  zda se k sobě lidé přitahují, nebo se od sebe odpuzují. Smysl čichu nás uvědomuje o nebezpečí, jako  je pach při úniku plynu nebo při požáru, nebo jiných jedů kolem.

Nadužívání esenciálních olejů nebo jiných silně aromatických látek oslabuje naši schopnost používat smysl čichu v jeho plném potenciálu. Výše jsem uvedla příklad, že zkažený masážní olej je zamaskován tím, že se použily esenciální oleje.  Susun S. Weedová, známá bylinářka a lektorka v oblasti zdraví, nazývá aromaterapii „bílým cukrem bylinářství.“ Myslím si, že tato podobnost je trefná. Když jedinci jedí jenom rafinovaný cukr, ztrácejí svou schopnost cítit sladkost v celistvé potravině (například sladkost v mrkvi nebo celozrnném chlebu). Podobně ztrácí jedinec s naduživáním esenciálních olejů svou  schopnost rozlišovat jemné rozdíly či vůni v celých rostlinách.

 Mary Kathleen Rose, C.M.T., se přes 25 let aktivně angažuje na poli holistického zdraví, soustřeďuje se na výživu, bylinářství, masáže a expresní umění. Má bakalářský titul v integrativním léčení a certifikát udělený Susun Weedovou za absolvování Ducha a praxe tradice moudré ženy. Je autorkou knihy The Gift of Touch: Comfort Touch Massage for the Elderly and The Ill  [Dar dotyku: Konejšivá dotyková masáž pro staré a nemocné ] a Bereavement: Dealing with Grief and Loss [Bolestná ztráta: Jak naložit se smutkem a ztrátou]. Pro více informací navštivte stránky www.comforttouch.com.

Autorka článku v jeho nezkrácené podobě hovoří dále o  možnosti terapie přírodní vůní, o tom, že stačí přivonět k celým živým rostlinám a využívat všechny své smysly (zrak, dotek, chuť, čich, sluch…), že terapií vůní je samozřejmě i používání čerstvých bylinek v kuchyni, vůně jídla, upečeného chleba, který provoní domov, svazeček sušené levandule pověšený na zdi či na poličce, romantický košíček se sušenými  okvětními lístky růže, pytlíčky a polštáře s voňavými bylinkami…Myslím, že pro miminko je nejúčinnější aromaterapií vůně jeho vlastní maminky.


Dub 282012
 

 

JARO NA STATKU

Na jaře stíháme ledacos a leccos také ne, učíme se odpočívat, učíme se z chyb a radujeme se z maličkostí. Přes zimu jsme odpočívali a respektovali tak smysl tohoto ročního období.

Petrklíč na kašel s podběly (hříběcí stopou- coltsfoot anglicky) je báječný na kašel, moc jich blízko nás roste na svažitých mezích, které se vyhnuly obdělávání JZD.

Pokud tak člověk nečiní a nespí i více hodin než v létě, možná proto se cítí na jaře unavený.

 

Dorotka nabrala trochu sena pro býčka Ivánka

A tak na nás  brzy přišla jarní míza ve formě velkého nasazení do práce, kterou snad jen zarazilo pohřbení psa Matějka. Ale jeho duše se jistě jednou převtělí v jiného tvora na tomto statku, kde je důstojně pohřben. Na místě, které měl původně vyhrazené na běhání, snad brzy vyrostou skalničky, bylinky a květiny pokud možno ty vhodnější na venkovskou zahradu.

Uklizeno pod starou hruškou na hrušky nové..

Vypadá to vlastně, že snad ani jiný pejsek u nás zatím nebude mít své místo, spíš více místa se nyní najde pro květiny, hmyz a ptáky.

Obdivování pupenů (šišek) smrku (na bolesti zad apod.)

Dobrými hlídači před zlými duchy prý bývá případně i  yzop a jiné bylinky. 

 

Z kopřiv mixér udělá špenát

Hodláme nadále v klidu uklízet, zahradničit, stříhat a zkracovat, ale i prodlužovat (přeměna vozíku na žebřiňák)

Žebřiňák

, aktualizovat a  stavět nový plot (důležitá hranice teritoria) se sousedem, uvidíme, jak se zadaří i paravanu z vrbového proutí.

Ptáci švitoří, čmeláci a včely bzučí na rozkvetlých stromech a keřech a vnímám s každým rokem bděleji vše živé – každý pupen, každého broučka.

Louka se žlutí pampeliškami

 

 

Záhada tajemného tesaře vyluštěna: datel si dělal ve staré jabloni byt (bez hypotéky), až třísky padaly…

Místo pálení čarodejnic si najdeme čas zastavit se a pomeditovat nad každým zajímavým tvarem listu či barvou květů, podivujeme se nad rychlostí, s jakou se vše rozvíjí včetně dětí.

SUSUN  WEED: ZELENÁ ČARODĚJNICE, která dýchá a rozmlouvá s bylinami 

Susun Weed

V poslední době mě mimochodem inspiruje jedna babička, a sice „zelená čarodějnice“ paní  Susun Weed (Plevelová?, nar. 1946), která se již od pol. 60. let zabývá bylinkami i výživou, léčením ženských obtíží bylinkami.  Zmínila se v jedné diskusi, že její „kamennou složkou stravy“ je syrové mléko a syrové maso. Ne čarodějnice, ale hotová baba Jaga, že? Zajímavě povídá na různá témata hlasem poznamenaným kouřením…(myslím). Totiž  aspoň pro mě je mnohem příjemnější poslouchat, jak vypráví o bylinkách, nad čím vším se zamýšlí, než číst v sebelepší encyklopedii bylinek. Ona sama je chodící encyklopedií. Prý patří mezi přední americké bylinářky – má svůj podcast, knihy o ženském zdraví, vede kurzy, chová stádečko koz atd. Její názory jsou pro mě zajímavé a podnětné, zdá se mi, že je to žena, se kterou se člověk asi nenudí, o bylinkách vypráví velmi živě. Někdy i šeptá: Nejezte rostlinné oleje ze semínek, jsou plné mastných kyselin omega-6, které škodí kloubům…

Zaujala mě myšlenkou, že na jednu stranu je možné studovat bylinky klasicky přes knihy a asi po 7 životech se může člověk stát opravdovou vědmou v oblasti bylinek, pokud si k tomu připočítá ještě i znalosti o lidském těle a duši. Pokud se ale žena (a bylinářkou je dle ní skoro každá, která v kuchyni použije bylinku) cítí být zahlcena informacemi z knih, doporučuje začít jen s jedinou bylinkou, strávit u ní nějakou dobu, použít všechny její částí a doslova s ní dýchat (…rostlinný dech vdechujeme my lidé a rostlina vdechuje náš dech a tak dýcháme spolu a je to takový tanec „dávám- bereš“) a zkusit o ní získat informace neempirického charakteru tím, že s ní člověk stráví nějaký čas a rostlina mu sama napoví, k čemu je dobrá, informace o ní k člověku přijde intuitivně. To proto je jistě něco na tom, že to, co roste na vlastní zahradě, je pro člověka nejvhodnější, protože jsou spolu na sebe s rostlinou naladěni. Jedna Susunina historka se váže ke kopřivě, která rostla u bažiny a jež ji prosila: „Dostaň mě odsud!“ Nakonec ji uprosila, rýčem ji Susun vyryla a skutečně za pár týdnů přijely bagry…

Kniha, jejíž autorkou je Susun Weed

Nedávno mě třeba  zaujala její debata na téma syrové vs. vařené jídlo. V podstatě z diskuse slovo „syrové“ smetla – říká, že nikde nikdo nic „syrového“ v přírodě nejí. A hned  rozšiřuje definici „vařené“ o takovou úpravu potravin, která činí živiny z nich využitelnými, což nemusí být nutně „vaření“ ve smyslu tepelné úpravy. Rostlinné jídlo se dá dle ní „uvařit“ i sušením či mražením, nakličováním, nakládaním do oleje (enzymy  v dresinku s extra panenským olivovým olejem a citronem  „vaří“ zeleninový salát) a fermentací, či činnosti bakterií a kyselin v žaludku. Narušení stěny  buňky a dostat se tak k živinám v ní nazývá Susun Weed „vaření“, tedy pojímá slovo vaření mnohem šířeji (nejen ve smyslu použití tepla či žáru). Čili syrová mrkev vs. kvašená není totéž, pokud jde o využití živin. Pokud prý  jídlo rostlinného původu není upraveno jedním z výše zmíněných způsobů, tak je nám prý k ničemu, tělo si z něho nic nevezme nebo tak málo, že bychom ho museli sníst i navzdory slinám s enzymy denně 25 kg.

Syrová živočišná buňka má svou membránu prý tenkou a flexibilní, rostlinná tlustou a tuhou. To proto je dle ní syrové mléko a syrové maso s enzymy stravitelnější (živiny využitelnější) než syrová zelenina. Když se měkké syrové maso začne vařit, ztuhne membrána žárem, a pak se musí vařit dlouho, aby se stěna buněk rozbila a maso změklo a náš organismus se vůbec dostal k živinám uprostřed buňky.

Rychlý způsob přepravy nejmenších (chtělo by to asi jiný foťák)

 

Žaludek zvířat rozbije tuhou tlustou stěnu buňky rostliny (tráva) pomocí kyselin a bakterií v trávicím traktu, čimž se toto jídlo „uvaří“. Jablko je podle Susun Weed měkké a zralé (uvařilo ho Slunce a enzymy), nepovažuje ho za syrové, ale „uvařené a stravitelné“. 

 

Více na: :http://www.herbalmedicinehealing.com/store/store_results.asp?Category=5&Section=Movies

http://www.susunweed.com

http://www.youtube.com/watch?v=5nRwn7VRvb8&feature=related

Kokoška pastuší tobolka, heřmánek pravý a jiní přátelé

 Teorie, Z našeho statku  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Kokoška pastuší tobolka, heřmánek pravý a jiní přátelé
Čvn 042011
 

           

Moz-screenshot-4

  „Heřmánek pravý: ať tvůj vlahý dech, mírná slova  a tolerancí prosycené činy zušlechťují vše vůkol; nemluv o lásce, žij lásku!                                                                                              Miroslav Hrabica

O užitečnosti bylinek obsahujících bohaté množství různých látek a minerálů není třeba sáhodlouze psát, i když trošku jsem si dnes brzo ráno, když jsem ve 4:44 dávala do trouby kváskový chléb,

Moz-screenshot-2

Dnes byl po vychladnutí chléb obzvlášť nadýchaný, obsahuje slunečnicová a dýňová semínka, namleté lněné semínko, černou sůl, natlučený koriandr, kmín a fenykl

 

musela trochu ujasnit pojmy heřmánek římský (chamaemelum nobile, neboli rmenec sličný, v angličtině English Chamomile), který je trvalkou, a heřmánek pravý (heřmánek lékařský, matricaria recutita, ale též synonymum chamomilla recutita čili v angličtině German Chamomile), který je letničkou.

Moz-screenshot-6
Moz-screenshot-7
Moz-screenshot-8

Naše „Heřmánková panenka“, pro kterou to byl trochu náročnější terén…

 

Tento „letňáček“ heřmánek pravý se nám na velkém fleku totiž vysemenil zkraje našich pastvin, kde se loni pásli koně, abychom je měli na očích. Letos jsme tuto část nechali trávou plně zarůst a zvířata na ni předčasně nepustili (mají nejraději tu úplně první trávu, která na jaře sotva vyrazí z hlíny a kterou by takovou pastvou oslabili). Rostlina potřebuje nejspíš vzít mnoho síly z kořenů, než začne brát sílu ze vzduchu, slunce i vesmíru, ale pokud sotva vyleze a dobytek si ji hned uškubne, tak ztrácí vitalitu. 

Moz-screenshot-5

 
     Než převážil heřmánek pravý, vládkyní toho místa byla kokoška pastuší tobolka– dle tvaru brašničky pasáčka oveček, který v ní má nejspíš chléb a veliký kus sýra…

Moz-screenshot
Moz-screenshot-1

Kokoška, uvnitř jejíž tobolky je spousta malinkatých semínek pro zpěvné ptáčky…

 

Na jaře jsme si ji občas utrhli a jedli jen tak. Nyní ji už přemohl heřmánek a je už stejně moc tvrdá. V knížce Sally Roth: Plevele- přítel či sok? píšou o kokošce, že si razí tvrdým stonkem svou cestu přes udusanou půdu a velkými stroji zhutněnou hlínu, půdu tak provzdušňuje, otevírá jí pro vsáknutí vody, razí tak cestičku i jiným rostlinám. „Je prvním příchozím na půdách, s níž se špatně zacházelo.“ Stejně tak heřmánek se vyskytuje u pole s obilovinami, které půdu hodně vyčerpávají.

     Rádi naší půdě tedy vrátíme větší úrodnost- uvážlivou pastvou s výkaly zvířat, kosením, díky kterému přežil před pár dny zajíček (při použití stroje by neměl šanci…) a jež dělá na stéble „čistý řez“, rozvozem zkompostovaného hnoje a časem možná i minerální moučkou…Do té doby budeme asi sklízet bylinky…

Moz-screenshot-9

U notebooku na stole nám dnes ráno voní čerstvá šalvěj…

 

Text a foto: Věra Dudmanová, 4.6. 2011

 

 

 

All original content on these pages is fingerprinted and certified by Digiprove