Nedostatek soli jako riziko pro lidi s vysokým krevním tlakem

 Teorie  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Nedostatek soli jako riziko pro lidi s vysokým krevním tlakem
Pro 292016
 

Jsou svátky a možná si děláte starosti s příjmem kalorií, cukru i soli. Znovu bych se ráda jen stručně vrátila k soli, i když se v kuchyni příliš gramy čehokoliv moc nezabývám a měřím od oka. V nejnovějším čísle Moudrých tradic (Podzim 2016) totiž vyšel článek s názvem Příjem soli ve Spojených státech: Centrum pro prevenci a kontrolu nemocí obhajuje její nebezpečné snížení. Článek rozvinutý do několika stran bych shrnula do pár vět: My, co jsme zdraví, můžeme jíst slané podle chuti- sami cítíme, zda máme chuť na slané. A my, co nejsme moc zdraví, ale máme nadváhu, nemocné ledviny a vysoký krevní tlak, si musíme dávat pozor na 2 věci: nejen na příliš vysoký příjem soli, ale stejně tak na příliš nízký příjem soli.

O soli se v Moudrých tradicích píše: Klíčová role sodíku je údržba krevního tlaku. Adekvátní obsah sodíku v těle je nezbytný pro udržení krevního tlaku a renální perfúze (protékání ledvin) a tyto proměnné tělo silně brání. Když je náš příjem soli příliš nízký, mezi obranné mechanismy patří chuť na slané, aby se zvýšil příjem soli, a snížení množství uriny a potu, aby se snížila ztráta soli. 

Článek referoval například o studii publikované v časopise Lancet v květnu r. 2016 (Hemilton study), na kterou se odvolává ono Centrum pro prevenci …, které lidem doporučuje velice nízký příjem soli (1,5 g). Přitom samotná studie údajně přišla s něčím jiným. Můžeme si lidi rozdělit zhruba na svě skupiny: na ty, co mají vysoký krevní tlak a na ty, kteří mají nízký nebo normální tlak. Vědci zjistili, že nejideálnější je dostat příjem soli u dospělého do rozmezí mezi 4-5 gramy na den. Pokud se s příjmem soli člověk s vysokým krevním tlakem dostal na 7 gramů a výše, stoupalo mu riziko nějaké kardiovaskulární příhody či smrti, ALE pokud mu klesl na 3 gramy a méně, tak mu rovněž hrozilo zdravotní riziko (smrt, cukrovka typu 2, rakovina), i když zase z jiných příčin. U lidí s normálním či nízkým tlakem hrozily zdravotní komplikace jenom, když snížili příjem soli na 3 gramy, i když méně než u lidí s vysokým tlakem, a pokud překročili 7 gramů, tak se nic zásadního nedělo. Pokud tedy Centrum tvrdilo, že všem hrozí infarkt bez rozdílu, není to pravda.

Celkově se to dá shrnout tak, že lidé s vysokým tlakem si musejí dát větší pozor než ti s normálním tlakem, a to jak na překračování 6 gramů soli denně, tak i na pokles na 3 gramy soli než lidé s normálním tlakem. Vysoký příjem soli je tedy rizikový jen u lidí s vysokým krevním tlakem, ale právě tito víc než jiní by neměli dělat tu chybu, že solí naopak málo.

 Paradoxně si údajně nyní lidé v Kanadě a USA ohrožují své zdraví údajně tím, že nesolí. Centrum pro prevenci a kontrolu nemocí doporučuje 1,5 gramů soli na den na dospělého. To je asi stejně “dobrá” rada jako nahradit živočišné tuky rostlinnými. Studie v Japonsku zjistila, že omezení soli i v těhotenství vede i k růstovému zpoždění plodu.

Kromě udržování adekvátního krevního tlaku, což je životně důležitá úloha jak sodíku, tak chloridu, má sůl celou řadu dalších důležitých fyziologických funkcí. Sodík je životně důležitý pro gliální buňky v mozku, má co do činění se svalovými stahy při tlukotu srdce, při nervových impulzech a trávení tělotvorných bílkovin. Sodík je aktivní při vstřebávání dalších živin v tenkém střevě…”

Sůl jako takovou vlastně nelze moc nahradit – pouze jíst něco jiného, sladkého, méně slaného- ona totiž i ta omáčka tamari či pasta miso je slaná proto, protože obsahuje sůl. Pořád je to sůl, kterou solíme. Chceme-li mít ale trochu pod kontrolou, kolik soli sníme, nejjednodušší je nekupovat polotovary, ale sám si častěji vařit a sám si přiměřeně solit a mít tak příjem pod kontrolou. Jen domácí jídlo je uvařeno a posoleno pouze proto, aby nám chutnalo, ne aby se ho víc prodalo, případně aby se nám po něm prodal ještě nějaký nápoj.

Srov. Wise Traditions in Food, Farming and the Healing Arts, Fall, 2016, p.30-39.

Sůl nad zlato („Keltská“ sůl z bretaňské Guerandai)

 Teorie  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Sůl nad zlato („Keltská“ sůl z bretaňské Guerandai)
Led 312013
 

„Experti“ sice trvají na omezování soli jakožto způsobu, jak předcházet srdečnímu infarktu, vysokému krevnímu tlaku a mrtvicím, důkazy se ale hromadí o opaku…Kampaň proti soli je perfektním příkladem zákona neúmyslných následků. Vědci, politici a lékařští odborníci a novináři protlačují svou agendu o nesolení jako spolehlivý způsob, jak omezit onemocnění, i když všechny důkazují poukazují na opak – zvýšení zdravotních problémů mladých a starých, snížené fungování mozku, zvýšení zmatku a výhod pro potravinářské zpracovávání a medicínský průmysl. Až na velice málo výjimek není důvod mít strach ze solničky, jenom si však solte skutečné a doma připravené jídlo a vychutnejte si ho! Sally Fallonová: Sůl Země

Řada témat z rubrik o výživě je rozporuplná a téma soli není žádnou výjimkou...Většina debat o soli ignoruje problém zpracování soli…Dokonce většina tak zvaných mořských solí je produkováná průmyslovými metodami. Nejlepší a pro zdraví nejpřínosnější je sůl získávána působením slunce na mořskou vodu v jílem vymazaných kádích. Její našedlá barva svědčí o vysoké vlhkosti a o obsahu stopových minerálů.  Tato přírodní sůl obsahuje pouze kolem 82 % chloridu sodného, obsahuje 14 % makrominerálů, především magnézia a až na 80 stopových prvků. Nejlepší a nejčistší na trhu dostupný zdroj nerafinované mořské soli jsou bretaňské bažiny s mořskou solí, kde se tato “pěstuje” podle starodávných metod. „ Sally Fallonová a Mary G. Enigová, PhD: Vyživující tradice: Kuchařka, která je výzvou pro politicky korektní výživu a diktátory stravy

Morska sul (keltska)

Mořska sůl (keltská)

Pravá mořská přírodní nerafinovaná sůl obsahuje magnézium, jód a další minerály, které nám namíchal a uvařil oceán (nerafinoval, nebělil, nepřidával protihrudkující látky atd.). Sally Fallonová píše, že nerafinované druhy soli jsou třeba béžové nebo růžové, ale ne bílé. Bělost soli stejně jako bílá barva cukru znamená, že je rafinovaná a minerály odstraněny. (Ref. The Fourfold Path to Healing, s. 18.)Vzhledem k tomu, že naší půdě některé prvky scházejí, nebo je minerální profil této půdy z  různých důvodů nevyvážený, nevyvážené jsou pak i všechny produkty, které taková půda plodí, a tedy i my lidé. Například Clive de Carle, který je znalcem minerálů a jejich důležitosti pro náš organismus, uvádí, že na Jamajce se dlouho pěstovala cukrová třtina, a proto plodinám, které se tam nyní pěstují, schází bór (angl. boron), činitel, kvůli jehož absenci v půdě tam údajně mají vysoký výskyt artritidy. Naopak v Izraeli mají nízký výskyt artritidy a jejich půda má asi nejvíc bóru na světe (ref. např. i o artritidě pokusných potkanů bez bóru zdezdezde). Existuje tedy paralela mezi prvky, které půdě chybí a určitými neduhy, které lidí trápí, a naopak zdravím a přítomností určitých prvků v půdě.

Díky přítomnosti magnézia v soli váže sůl údajně vodu a vlastně je to i důkaz, že obsahuje tento prvek. Jestli jsem tomu správně porozuměla z videa, tento prvek v soli také pomáhá pak udržet vodu i v našem těle. Pokud nemáme v těle dost magnézia, jsme mimo jiné neustále dehydrování. To není reklama na minerálku Magnéziu, ale takto jsem to zaslechla na videu níže.  Bez dostatku magnézia jsme jinak unavení, žízniví, nervózní, škytáme, máme tiky v očích, křeče v lýtkách, ztuhlé svaly a tělo (zvláště po ránu), a spoustů dalších příznaků. Pokud obecně nemáme dostatek stopových prvků, nedržíme v těle dobře vodu a to se snaží i zadržovat stolici co nejdéle v tlustém střevě a „vysávat“ z ní vodu a výsledkem je zácpa. (Srov. http://www.westonaprice.org/digestive-disorders/primer-digestive-system)

I přes výše řečené nám odborníci na výživu doporučují omezit solení. Je to problematické doporučení, protože i se solí potravinářský průmysl natolik manipuluje, že opět (stejně jako u mléka a čehokoliv jiného) je třeba si definovat, o jaké „soli“ se vlastně bavíme. Nelze se přece omezit na suché konstatování – omezte solení. Nejde pouze o chuť, pro kterou se má v kuchyni používat, ale naopak pro zdraví, POKUD jde o pravou mořskou nerafinovanou sůl. Vždyť sůl se vždy cenila nad zlato, byla možná jedním z prvních obchodních artiklů, údajně i anglické slovo salary (výplata) má kořen ve slově „sůl“. Problém je v tom, že obyčejná kuchyňská sůl je rafinovaná, jde jen o chlorid sodný „obohacený“ o jód v podobě, kvůli které se ho naše tělo rychle zbaví močí, především tělo lidí s oslabenými adrenálními žlázami, tedy nad-ledvinkami (příznakem je třeba podráždění a nespokojený mozek kvůli toho, že nemáme nic sladkého na zub, co by nám vyšouplo krevní cukr nahoru). (Srov. Sůl, koření a dochucovadla).

Jód je velice důležitý pro správné fungování štítné žlázy, jejíž hormony řídí teplotu těla – Sally Fallonová s Mary Enigovu v jednom článku Moudré volby, zdravá těla: Strava pro prevenci ženských nemocí psala, že pokud 3-4 dny po menstruaci si změříme po probuzení teplotu pod jazykem a bude nižší než naše běžná teplota, pravděpodobně kvůli nedostatku jódu nám nefunguje optimálně štítná žláza  a máme studené nohy, ruce a jiné obtíže. Štítná žláza (přesněji hormon, který produkuje) udržuje poměr vápníků a fosforu v krvi a onen jod hraje při tom všem tedy velkou roli. Aby měla žena štítnou žlázu v pořádku, měla by kromě vitamínu A před otěhotněním, mít i dostatek jódu. Vlastně pořád. Otázka jódu a kolik ho vlastně potřebujeme je velice složitá a popravdě řečeno, nikdo si nemůže být jistý, kolik ho vlastně potřebujeme, protože velkou roli hraje jeho skutečná absorbce, ostatně jako u jiných živin. Třeba je důležité minimálně nekonzumovat sójové potraviny, kteér mají goitrogenní účinky, třebaže byly fermentované. U nás je DDD u jódu cca 150 a 200  μg, ale i jód je jen jedním článkem složitého řetězce a interakcí. Sally Fallonová ve svém článku Velká debata o jódu (The Great Iodine Debate) píše v závěru své statě: „Je tedy pravděpodobné, že ti, kteří se vyhýbají komerčním rostlinným olejům a minimalizují spotřebu omega-6 mastných kyselin a kladou důraz na příjem živočišných tuků s vysokou koncentrací živin, jako je máslo a olej z tresčích jater, budou ptřebovat jód mnohem méně než 1,000 mcg na den a bude jím stačit jód ze stravy z celistvých potravin, především těch, co obsahují jídlo z moře.“ (Ref. http://www.westonaprice.org/metabolic-disorders/the-great-iodine-debate?qh=YToyOntpOjA7czo2OiJpb2RpbmUiO2k6MTtzOjg6ImlvZGluZSdzIjt9)

Jak tedy magnézium, tak jód a asi 80 dalších minerálů, které připravilo moře, bychom mohli přijímat v kvalitní mořské soli, která se jen tak nezkazí (na rozdíl o ryb). V poslední době se do popředí dostává otázka i čistoty vod. Nedávno jsem shlédla díky Terce K. video o tom, jak se v jedné zátoce v Japonsku mimo oči veřejnosti ubíjeli delfíni a jejich maso kontaminované rtutí se prodávalo jako maso „velrybí“ – http://www.youtube.com/watch?v=blxuYP8-Ilc

Kniha dr. Brownsteina: Prosolte se ke zdraví

Kniha dr. Brownsteina: Prosolte se ke zdraví

Když se moderátor v pořadu níže na videu pana de Carlea ptal, jak se k té pravé mořské soli staví odborníci na výživu, tak jen konstatoval, že bohužel i oni, kteří mají třeba i akademický titul z nutriční vědy, jsou stále jen součástí (plodem) systému, který neví, co je příčinou nemocí, a tedy jejich skutečné prevence, a tudíž neví, jak je vyléčit, pouze brzy diagnostikuje a léčí pomoci léčiv a operuje. Jsou vlastně jen konzistentní součástí systému (někdo ho někde nazval medicínsko-farmaceutický komplex). Propojenost se podle mně projevuje např. v tom, že zatímco jinak úžasný lékař zjišťuje cholesterol, tak jinak úžasná farmaceutická firma má už „přichystaný“ lék na snížení cholesterolu (přitom nízká hladina cholesterolu údajně nezaručuje, že nedostaneme infarkt, viz nedostatek vitamínu K2), a v pevném souladu (integritě) a konzistenci s tímto systémem jinak úžasný oficiální nutriční odborník má už „přichystaná“ doporučení ke stravování: máslo ano, ale moc ne, raději rostlinné oleje (olivový a řepkový) a omezte „solení“a u této rady to zpravidla končí a nenasleduje probírání rozdílů mezi obyčejnou kuchyňskou rafinovanou „solí“ a nerafinovanou mořskou solí, případně ještě kvalitou jednotlivých různých nerafinovaných mořských solí, případně se nehovoří o tom, CO máme solit (kvalita a výběr jídla). (Podobné je to s „mlékem“ – nehovoří se o plemenech krav, o tom, čím se krmily, jak se jejich mléko zpracovávalo, že se třeba pasterizací zničily enzymy, které by nám ho pomohly strávit atd.)

Samozřejmě nelze paušalizovat, ale i paní Sally Fallonová se zmiňovala o tom, že řada nutričních expertů, kteří mají své fungující poradenství v souladu s poznatky zubaře Westona A. Pricea a Nadace W. A. P . vědomě a záměrně šli nejprve vystudovat onu oficiální nutriční vědu jen proto, aby měla jejich činnost (v duchu dr. Price) oficiální požehnání,  větší kredit a váhu či autoritu (ovčí kabát). Dokonce jeden mladík, který možná teď čte tyto řádky, mi psal, že nastupuje na jednu univerzitu v ČR na obor výživa člověka a že se děsí toho, co se tam bude učit, protože i přes svůj věk vyzkoušel ledajakou dietu, ale že dr. Price je něco, co dlouho hledal a co mu dává smysl, což však ale není  tak úplně v souladu jak s oficiální doporučenou potravinovou pyramidou a  co se jistě více či méně odchyluje i od jiných odrůd nutričních programů. Jinak stránky pana Clive de Carlea se zajímavými doplňky stravy, které jistě prospívají, pokud se díky zdravé střevní flóře (z mléčně kvašených syrových potravin) vstřebají, jako je Lugolův (jm. fr. lékaře) jód, Fulvic minerals (snad to má spojitost s krásnou Římankou Fulvií), čistou sodu bikarbonát (na domácí zubní pastu) atd. –  http://www.ancientpurity.com/ ) Video níže si vraťte od 7m 56 vteřiny.

 

Když se vrátím k tématu soli, tak v knize Vyživující tradice je zmíněná jako nejlepší tzv. Keltská sůl (Celtic Salt). Nedokážu posoudit, zda je v tom tak velký rozdíl s ostatními nerafinovanými solemi (himalajskými, japonskými,portugalskými atd.), vím jen to, že Američané z firmy Salina Naturaly prodávající keltskou sůl opravdu procestovali svět, aby našli tu nejlepší sůl (pan Jacques DeLangre k tomu byl ponoukán makrobiotikem Georgem Ohsawou, zkoumal minerální profily různých solí). Když jsem keltskou sůl poprvé ochutnala v té mokré formě, opravdu chutnala jako slaný oceán, úplně jinak než obyčejná kuchyňská sůl. A tak se mi teprve v těchto dnech  podařilo po delším hledání zjistit, že tzv. Celtic salt je pouze obchodní název pro sůl , pod jakým ji lze koupit na Amazon.com, v USA u firmy Salina Nnaturally, která pro propagaci této zdraví prospěšné soli opravdu hodně udělala, a v různých zahraničních e-shopech. Tradice od roku 1976 – je napsáno na balíčku libry této soli.  Jde tedy vlastně o “přeznačkovanou” ( Celtic Sea Salt® a nyní pod větším deštníkem Grain & Salt Society® ) tradiční (2000 let – od Krista)  sůl z francouzského západního pobřeží,  která se těží obecně na vícero místech, tahle  v oblasti Guerandais. (Více zde.) Našla jsem webové stránky prvotního producenta této soli a v telefonu mi paní potvrdila, že jde skutečně o „keltskou sůl“, jak je známá z amerického trhu (web i zde – http://www.seldeguerande.fr/index.php?l=f). Dosud jsem tzv. Keltskou sůl v našem rodinném e-shopu kosimesnadno.cz neprodávala, protože je nepraktické i finančně náročnější dovážet do ČR “do USA dováženou sůl z Francie”, na kterou se pak nabalí větší poštovné přes oceán a dovozní daň.

 

    Ve Spojených státech jí říkají Keltská sůl, ale pochází od nás,  napsala mi paní  Brigitte Roig, vedoucí oddělení exportu firmy Les Salines de Guérande. Tato sůl je vyhlášenou gurmánskou solí a přidává se i do luxusních  čokolád a karamelů. Přidávám jí do domácích máslových čoko-  či karobových bonbónů, šlehaného tibetského čaje s máslem a chuť všeho jen povyšuje, dále do všech vařených jídel, do zelí na kvašení,  do slané lázně pro sýr... V ČR se občas dá i sehnat v obchodech pro milovníky francouzské kuchyně...nebo u nás v superpotravinách v  eshopu. Jak v zimě dorazila, hodila jsem ji na sníh a vyfotila, lehká našedlost je na čistém sněhu... patrná...

Ve Spojených státech jí říkají Keltská sůl, ale pochází od nás, napsala mi paní Brigitte Roig, vedoucí oddělení exportu firmy Les Salines de Guérande. Tato sůl je vyhlášenou gurmánskou solí a přidává se i do luxusních čokolád a karamelů. Přidávám jí do domácích máslových čoko- či karobových bonbónů, šlehaného tibetského čaje s máslem a chuť všeho jen povyšuje, dále do všech vařených jídel, do zelí na kvašení, do slané lázně pro sýr… V ČR se občas dá i sehnat v obchodech pro milovníky francouzské kuchyně…nebo u nás v superpotravinách v eshopu. Jak v zimě dorazila, hodila jsem ji na sníh a vyfotila, její lehká našedlost je na čistém sněhu patrná…

Sůl je sice cenově nad zlato, ale ráda bych to pro zájemce brzy změnila a samozřejmě i pro svou rodinu nakupovala za příznivější cenu právě tuto guerandaiskou ještě vlhkou šedou „keltskou“ sůl přímo z Francie. Měla by tedy mít kolem 82 % chloridu sodného,  14 % makrominerálů, především magnézia, draslíku a až na 80 stopových prvků (Ref. ) Keltskou sůl s oblibou používám do receptů z knih Vyživující tradice a do sýrů a vůbec do všeho. Nemusí si ji nikdo kupovat ode mně, ale pokud by Vás zajímalo, kde je možné ji sehnat, tak třeba brzy v našem e-shopu.

Jde tedy opět o nenápadné vyživování celistvou nerafinovanou potravinou, jejíž minerály v jakkoliv sice nepatrném množství mohou být ale životně důležité pro dospělé i rostoucí děti. Věřím, že od používání takovéto soli nikdo neočekává okamžité omlazující zázraky do druhého dne – jako že se třeba na druhý den probudíme a budeme zas dětmi jako Sovák s Menšíkem v ukázce z komedie Což takhle dát si špenát (https://www.youtube.com/watch?v=dM-Oo3804c0). Napadá mě akorát, že tělo přijímá látky i skrze kůží a že soli se uplatňují i v průmyslu krásy a že vlastně týdenní či delší pobyt v lázních je tedy pro remineralizaci těla jistě lepší než pobyt v chlorované vodě.

Problém není v solení jako takovém, ale v jídle, které se solí. Více k tomu, že potřebujeme kvalitní přírodní sůl (a spíš se zbavit nezdravých potravin se „skrytou“ rafinovanou či „obohacenou“ solí), že i miminkům by se mělo trošku jídlo osolit (pro vývoj mozku a gliálních spojů), že ji potřebujeme na nervy, na trávení, na mozek, pro nadledvinky, na rovnováhu tekutin, na lepší krevní tlak atd. a že nelze dělat obětního beránka ze skutečné přírodní soli za současné konzumace nezdravých potravin, které spíš v prvé řadě ony způsobují špatný tlak a různá civilizační onemocnění, je možné najít v delší stati Sůl Země od Sally Fallon v angličtině, kde neemotivně a střízlivě, aniž by chtěla jakéhokoliv odborníka na výživu urazit, říká: „Experti“ sice trvají na omezování soli jakožto způsobu, jak předcházet srdečnímu infarktu, vysokému krevnímu tlaku a mrtvicím, důkazy se ale hromadí o opaku….Kampaň proti soli je perfektním příkladem zákona neúmyslných následků. Vědci, politici a lékařští odborníci a novináři protlačují svou agendu o nesolení jakožto spolehlivý způsob, jak omezit onemocnění, i když všechny důkazují poukazují na opak – zvýšení zdravotních problémů mladých a starých, snížené fungování mozku, zvýšení zmatku a výhod pro potravinářské zpracovávání a medicínský průmysl. Až na velice málo výjimek není důvod mít strach ze solničky, jenom si však solte skutečné a doma připravené jídlo a vychutnejte si ho!… (Ref. http://www.westonaprice.org/vitamins-and-minerals/the-salt-of-the-earth). Ještě bych si dovolila připomenou slova z knihy Vyživující tradice, a sice že pokud bychom neměli ve stravě dostatek vitamínů A, D a faktor X (vitamín K2) třeba z másla a smetany krav z pastevního chovu na zeleném (nattó z kvašených sójových bobů z nich obsahuje jen vitamín K2 a vegani K2 mohou získávat aspoň z něho, ale je třeba ho jíst s dostatkem jódu na obranu před goitrogenním – štítnou žlázu potlačujícím – účinkem sóji, která ho fermentací neztrácí, kvůli obsahu izofavonidů), tak náš organismus minerály nevstřebá, bez ohledu na to, kolik jich ve stravě přijímáme. Vitamín K2 se přitom nachází („měl“ by se nacházet…) ve slinách a chránit nás přirozeně před zubním kazem. Výzkum se slinami lidí se zdravými zuby a slinami od osob s nezdravým chrupem plným zubních kazů a kostní moučkou dělal dr. Price a věřil, že faktor X je to, díky čemu mělo lidstvo lepší či horší kosti, zuby a tlustší stěnu lebky v průběhu dějin lidstva. Jednoduše řečeno faktor X (tedy vitamín K2) měnil chemické chování slin při styku s na prášek rozbitou kostí, když sliny obsahovaly K2 – prášek tahal fosfor ze slin k sobě, když neměly vitamín K2, slina tahala fosfor z prášku (tedy vznikal zubní kaz )(Ref. http://www.westonaprice.org/fat-soluble-activators/x-factor-is-vitamin-k2#dental). Na jeho výzkum již bylo po asi 80 letech navázáno a potvrdila se báječná synergie vitamínu A, D a K2, výzkum pokračuje dále, ale není mi známo, že by ho sponzorovali výrobci zubních past a zubních implantátů. (Chris Masterjohn, Ramiel Nagel, Kate Rheaume-Bleue).

 

 

 

Sůl, koření & dochucovadla

 Z knihy Výživující tradice  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Sůl, koření & dochucovadla
Říj 142011
 

Následují text byl pro mě překvapením především ve zjištění, že kdyby se sůl získávala přirozeně, nebylo by třeba ji „ničím obohacovat“, ani jodidem (který přece jen není stejně hodnotný jako organický jód), protože by obsahovala ve své vlhkosti organický jód (ten je údajně i ve višních) a také bychom možná nemuseli kupovat žádné další minerály v lékarně. Firma, jejiž sůl nese obchodní název Celtic Sea Salt, by měla brzy zahájit běžný prodej po Evropě. Její mokrou sůl používám do všeho, chutná skutečně jako mořská voda, její jemně namletou sušenou podobu mám jen k dosolení. (SelinaNaturally.com)

aktualizace textu 29/1/2013 : Tak jsem zjistila, že tzv. Celtic salt je pouze obchodní název pro sůl, pod jakým ji lze koupit na Amazon.com, v USA a různých zahraničních e-shopech se zdravou stravou a doplňky stravy (je to vlastně přeznačkovaná tradiční francouzská sůl Květy moře,  která se těží v oblasti Guerandais. Při přílivu se zachytí voda, která se pak nechává odpařovat… Dosud jsem v našem rodinném e-shopu kosimesnadno.cz ji neprodávala, protože je nepraktické i finančně náročnější dovážet do ČR „do USA dováženou sůl z Francie“, na kterou se pak nabalí větší poštovné přes oceán a dovozní daň. Ráda bych to pro zájemce brzy změnila a samozřejmě i pro svou rodinu bych ráda nakupovala přímo z Francie.

Moz-screenshot-1

Keltská vlhká sůl s většími krystaly.

————————————————————————————-

SŮL, KOŘENÍ & DOCHUCOVADLA

Sally Fallonová a Mary G. Enigová

Translation © Věra Dudmanová

Řada témat z rubrik o výživě je rozporuplná a téma soli není žádnou výjimkou. V posledních letech je modní, že nutriční poradci doporučují omezovat solení a jedná se o jedno ze zavržení, jaké schvaluje lékařské ortodoxní mínění. Dřívější výzkum odhalil  korelaci mezi příjmem soli a vysokým krevním tlakem, ale studie, které následovaly, poukázaly na to, že omezovat solení může lidem víc škodit, než pomáhat. Rozsáhlá studie provedená v roce 1983 zjistila, že sůl ve stravě nemá žádný významný účinek na krevní tlak u většiny lidí.  V některých případech ve skutečnosti omezení soli krevní tlak zvýšilo. Studie ze 30. let 20. století zjistila, že nedostatek soli vede ke ztrátě chuťového smyslu, křečím, slabosti, únavě, k vážné kardiorespirační zátěži při námaze.
     Až na malé výjimky tradiční kultury trochu solily.  Izolované primitivní národy žijící daleko od moře či jiných zdrojů solí spalují bažinaté traviny s vysokým obsahem sodíku a přidávají popel do svého jídla. (vodní hyacint, pozn. překl.)  Sůl dodává nejen sodík, ale také chlorid potřebný pro vytváření kyseliny chlorovodíkové, správnou funkci mozku a nervového systému a pro mnoho dalších procesů. Chloridová složka soli také aktivuje amylázu, která je potřebná k trávení potravin s obsahem sacharidů.
     Potřeba solit se různí podle člověka. Lidé s oslabenými adrenalními žlázami ztrácejí sůl urinou a musejí si jídlo hodně přisolovat*, ale u jiných způsobuje nadměrná spotřeba soli vyměšování vápníku a může přispívat k osteoporóze. Přemíra soli ve stravě také vyčerpává draslík.
     Někteří nutriční poradci tvrdí, že sůl stimuluje ony žlázy stejně jako cukr, a  může tak vést ke spostě degenerativních onemocnění. Strava bez soli že často vyléčí akné a masnou pleť. Na druhou stranu je sůl silným aktivátorem enzymů.  Dr. Edward Howell, proslulý výzkumem enzymů, zjistil, že ti, jejichž strava je složena převážně ze syrového jídla, jako jsou Eskymáci, nepotřebují mnoho soli.  Ovšem ti, kteří žijí převážně na vařené stravě, jako jsou Číňané, potřebují větší množství soli k aktivování enzymů ve střevech.
     Většina debat o solí ignoruje problém zpracování soli. Málo lidí si uvědomuje, že naše sůl- stejně jako cukr, mouka a rostlinné oleje- jsou velmi rafinované (přečištěné).  Je to produkt chemického zpracování za vysokých teplot, který odstraňuje všechny hodnotné soli magnézia a také stopové prvky přirozeně se nacházející v moři. Aby se udržela sůl suchá, solní rafinéři znehodnocují tento „čistý“ produkt pomocí několika škodlivých přidatných látek obsahujících sloučeniny hliníku. Aby se nahradily přirozené soli jódu, které se při zpracování odstranily, přidává se jodid draselný v množství, které může být toxické. Ke stabilizaci nestálé sloučeniny jodidu přidávají zpracovatelé dextrozu (hroznový cukr, pozn. překl.), která dává jodizované soli purpurovou barvu. Následně je nutné použít bělicí činidlo, aby se soli navrátila bělost.
      Sůl sušená na slunci obsahuje stopy mořského života, který dodává organické formy jódu.

 

Někteří vědci tvrdí, že tato forma jódu setrvává v tělesných tekutinách po mnoho týdnů,  zatímco jód uvolněný z jódizovavých solí  projde tělem velmi rychle. Možná proto našli známky vyčerpání sodíku z tkáních lidí, kteří konzumovali velké množství rafinované soli.
     Dokonce většina tak zvaných mořských solí je produkováná průmyslovými metodami. Nejlepší a pro zdraví nejpřínosnější je sůl získávána působením slunce na mořskou vodu v jílem vymazaných kádích. Její našedlá barva svědčí o vysoké vlhkosti a o obsahu stopových minerálů.  Tato přírodní sůl obsahuje pouze kolem 82 % chloridu sodného, obsahuje 14 % makrominerálů, především magnézia a ažna 80 stopových prvků. Nejlepší a nejčistší na trhu dostupný dostupný zdroj nerafinované mořské soli jsou bretaňské bažiny s mořskou solí, kde se tato „pěstuje“ podle starodávných metod.  (Viz Zdroje.)

Moz-screenshot-3


Keltská mořská sůl.

 

Červená mořská sůl z Havaje je také vynikajícím produktem, ale nedá se snadno sehnat ve vnitrozemní částí Spojených států. Nerafinovaná sůl dolovaná ze starých mořskýchdenobsahuje mnoho stopových prvků a je teoreticky přijatelná, pokud pochází z oblastí, kde nedošlo k jaderným zkouškám ani se tam neskladuje jaderný odpad. Nicméně bude postrádat organický jód v částečkách rostlinného života, který je uchován ve vlhké Keltské mořské soli (Jde o obchodní značku Celtic Sea Salt, název „keltská“ má patrně souvislost s keltským národem, který obýval danou oblast severozápadní Francie, pozn. překl.).   

     Jak přemíra tak nedostatek jódu může vést k problémům se štítnou žlázouvčetně volete, hypertyroidizmu a hypotyroidizmu (týká se to zvýšené činnosti či oslabení štítné žlázy s určitými příznaky, pozn. překl.) Jodizovaná sůl často uleví od jasných příznaků volete-  přiměje štítnou žlázu, aby se opět smrskla na normál nebo téměř normální velikost – ale nezabrání jiným problémům souvisejícím se štítnou žlázou, jako je obezita, nízká vitalita, lámavé zuby a kosti, různé sexuální a duševní problémy a také srdeční chorobě a rakovině .

Moz-screenshot-2

Tato africká žena s voletem, kterou vyfotil Dr. Price, musela sejít z hor pro vodní hyacint, jehož popel použije při vaření.

 

     Vývar připravený z masa a zvířecích kostí je dalším zdrojem sodíku, chloridu a jódu a také magnézia, draslíku a důležitých stopových prvků. Vývar z těla ryb a rybích hlav obsahuje velké množství dalších látek, které vyživují štítnou žlázu.  Je-li správně vývar uvařen, obsahuje také želatinu, u které výzkum prokázal, že je vynikajícím pomocníkem na trávení a vstřebávání vařeného jídla.Ta, který se stará o jídlo a dbá na výživu a také na dobrou chuť, učiní z vývaru hlavní části svého repertoáru.**

Moz-screenshot

Drcení kardamonu v biokvalitě, přidává se třeba do arabské kávy.

 

    A co koření? Opět probíhá mezi výživáři diskuse. Jedna škola myšlení tvrdí, že koření stimuluje žlázy a měli bychom se jim vyhýbat. Jiní poukazují na to, že koření činí chuť našeho jídla dobrým a dělá ho stravitelnějším tím, že stimuluje sliny (a sliny obsahují enzymy, pozn. překl.). Koření jsou dobrým zdrojem magnézia a jiných minerálů. Obecným pravidlem je, že čím pálivější je jídlo, tím vice obsahuje magnézia. Jistě by byla škoda vyhýbat se hojnosti koření, které moderní přeprava přináší na naše trhy.  Kompromisní postoj připouští kořeněné jídlo v umírněném množství těm, kteří jsou zdrávi, ale ti, kteří si již opotřebili žlázy mnohaletou špatnou stravou, možná musejí akceptovat jemnou stravu, aby si zdraví znovu získali a udrželi. Čerstvé bylinky stimulují méně a měly by se používat, kdykoliv je to možné– jsou bohaté na vitamíny, minerály a jiné zdraví podporující činitele. Kupujte si vždy bylinky či koření s označením, že nebyly ozářeny.  (Viz Zdroje).
     Glutamát*** sodný (E621, též anglicky MSG, pozn. překl.) je přidatná látka, která byla přesvědčivě zavržena znalými vědci- z dobrého důvodu.  Vyrobený glutamát je neurotoxická látka, která způsobuje mnoho nepříznivých reakcí. U citlivých jedinců se to může projevit jako závrať, průjem s těžkým průběhem a dokonce anafylaktický šok. (Velmi těžká, až život ohrožující alergická reakce, pozn. překl.) Mezi pozdější a zákeřnější následky poživání glutamátu sodného patří Parkinsova a Alzheimerova choroba u dospělých a neurologická poškození u dětí. Pokusy na zvířatech ukázaly spojení glutamátu sodného s mozkovou poruchou, degeneraci oční sítnice a obezitou.
     Mocné lobby „glutamátového“  průmyslu“ dokázalo utišit obavy veřejnosti z glutamátu sodného tak, že poukázalo na to, že glutamát sodný obsahuje kyselinu glutámovou, neesenciální aminokyselinu, která se vyskytuje hojně v masovém vývaru a přirozeně kvašených výrobcích, jako je sójová omáčka a pasta miso. Je to kyselina glutamová, která dává těmto jídlům jejich výbornou chuť připomínající maso.  Nicméně forma kyseliny glutamové v těchto potravinách je přirozeně se vyskytující isomer, který není toxický s výjimkou hypersensitivních jedinců, jenže kyselina glutámová v glutamátu sodném je nepřirozený isomer, který způsobuje nebezpečné neurologické reakce u mnoha jedniců. Vyhýbat bychom se měli všem potravinám obsahujícím glutamát sodný. Hydrolýzovaná bílkovina**** rovněž obsahuje velké množství nepřirozené kyseliny glutámové a má stejné účinky.  Nedávno byl schválen povzbuzovač růstu s názvem Auxigro k postřiku jablek a banánů. Obsahuje 30 % glutamátu sodného! Další důvod, proč si vybírat z produkce v bio kvalitě!
     Ohromné množství průmyslově zpracovaných potravin obsahuje glutamát sodný nebo hydrolyzované bílkoviny, obzvláště různých míchanin, jejichž základem je sója a těch, které se prodávají jako náhražky masových vývarů. Bohužel glutamát sodný a podobné látky nejsou vždy označeny. Kaseinát výpenatý, kaseinát sodný, texturované bílkoviny, hydrolizované bílkoviny a kyselina citrónová obsahuje vždy glutamát sodný. (jeho stopy, pozn. překl.). Sójové potraviny, nutriční kvasnice, bílkovinné moučky, sladové příchuťě, aminokyseliny a všelikeré směsi s označené „dochucovadla“, „přírodní aromata“, nebo „koření“ obvykle obsahují glutamát sodný. Glutamát sodný se často vytváří během zpracování, a to i když není úmyslně přidáván do potravinářského produktu- zase máme další důvod vyhýbat se průmyslově zpracovaným potravinám.
     Asi zhruba stovkám jiných přidatných látek (aditivů), konzervantům, barvivům a umělým dochucovadlům přidávaným do průmyslově zpracovaných potravin vám můžeme jen poradit se co nejvíce vyhýbat. Zdravé tělo si vytváří enzymy, které deaktivují mnohé z těchto látek, ale je-li tělo špatnou stravou přetíženo a tvorba enzymů přetížena,  nemůže zmobilizovat zdroje potřebné k neutralizaci tohoto útoku jedů.  Výzkum ukazuje, že malá množství přidatných látek přijímána postupně každé zvlášť jsou asi relativně neškodná, jsou-li přijímána najednou, mohou mít vážné toxické účinky. (jejich „koktejl“, pozn. překl.)
     Je důležité rozlišovat mezi technikami zpracování potravin, které uchovávají či zvyšují množství živin v potravě, a těmi, které je o ně připravují.  Obecně zmražování většinu živin uchovává, nakládání, fermentování a přidávání bakteriálních kultur podle tradičních způsobů zvyšuje dostupnost mnoha živin tím, že zvyšuje aktivitu enzymů.  Sušení na slunci je prastará metoda konzervace potravin, která uchovává a dokonce zvyšuje množství živin. Nicméně měli bychom se vyhýbat potravinám zpracovaným metodami, mezi které patří vysoké teploty včetně pasterizace, sušení za vysokých teplot, zpracování obilí za vysokých teplot a tlaku (extrudování- takovéto potraviny se často prodávají také ve zdravé výživě, pozn. překl.)) a olejům získavaných extrakcí za vysokých teplot a pomocí rozpouštědel. (Pak se dál rafinují, aby se zbavily organických rozpouštědel a zápachů…, pozn. překl.).
     Ozařování nezahřívá potraviny na vysokou teplotu, ale skutečně pozměňuje jejich živiny. Výzkumy s krmením ukazují, že ozářené jídlo způsobuje mutagení krevní abnormality u dětí. Ozářená semínka nebudou klíčit. (Nebo mi nejspíš proto vyroste slunečnice s „pakvětem“, který toho s květem slunečnice nemá moc společného, pozn. překl.). Většina koření na trhu je ozářena.
     Potraviny v konzervě by měly hrát jen omezenou roli při vašem vaření nejen proto, že vitamíny jsou zničeny, ale protože zavařené jídlo postrádá enzymy. Přednost má téměř vždy čerstvá zelenina s výjimkou rajčat. Rajčata se před zavařením sklidí, když jsou na vrcholu své zralosti, kdy obsah karoténu je mnohem vyšší ,než kolik ho obsahuje většina čerstvých rajčat v obchodech.  Karotény přežijí proces zavařování, i když jiné vitamíny nejspíš ne.  A tak je omezené použití zavařených rajčatových výrobků přijatelné. Proces zavařování snížuje obsah fytátů v luštěninách, jako jsou fazole ledvina a cizrna, ale delší žár při zpracování může znehodnotit přirozenou podobu některých bílkovin obsažených v těchto potravinách.
     Kdykoliv je to možné, kupujte si maso a výrobky z ekologického zemědělství, i když není třeba, abyste si z toho udělali fetiš. Je obzvlášť důležité kupovat si brambory a cibuli v biokvalitě. Běžné brambory a cibule z obchodu bývají ošetřeny inhibitory klíčků, které způsobují u pokusných zvířat buněčné změny. Vyhýbejte se ovoci s tenkou slupkou, které pochází z dalekých oblastí- obvykle byly ošetřeny chemikáliemi s pochybnou bezpečností.
     Potraviny vyprodukované v bio kvalitě mají obecně vyšší obsah živin a jsou bez toxických pozůstatků. Nejkvalitnější normy biokvality jsou ty, které splňují biodynamičtí zemědělci, kteří hnojí zkompostovaným hnojem a oživili prastaré metody revitalizace půdy.
     Potraviny vyprodukované ekologickým zemědělstvím se stávají stále více dostupnými. Můžete si nyní zakoupit obilí a luštěniny v biokvalitě na farmářských trzích a ve většině obchodů se zdravou výživou. Ještě lépe, když podpoříte úsilí svědomitých místních zemědělců tím, že se připojíte k místní skupině či klubu, který nakupuje přímo na ekologických či biodynamických hospodářstvích.
——————–
*Vzpomínám si, že i známý český léčitel Jiří Janča, třebaže bohužel asi nerozlišoval mezi rafinovanou a přírodní solí, rovněž dával únavu (jeden ze symptomů adreální nedostatečnosti) do souvislosti s nedostatkem soli a ve své knize Co nám chybí na únavu doporučoval prostou věc- přisolit si. [pozn. překl.]
** V originálním znění nebylo napsáno doslova kuchařka či žena v domácnosti, zřejmě aby nedošlo ke genrovému konfliktu. Nicméně u slova repertoár již bylo jasné přivlastňovací zájmeno ženského rodu, čemuž jsem se zase já vzhledem ke shodě podmětu s přísudkem musela vyhnout pomocí českého „svého“.)
***Též glutaman
**** „Do vody, kterou (výrobci) maso nastavují, totiž místo chemických sloučenin často přidávají hydrolyzované proteiny. Uměle tak zvyšují celkový podíl bílkovin v mase. Hydrolyzované proteiny se vyrábějí chemickou reakcí vody a živočišných zbytků, jako jsou šlachy, kůže, chrupavky nebo zbytky masa, které se nedaly použít jinak. Nejčastěji se vyrábějí z toho, co zbylo na jatkách po porážce hovězího či vepřového. Stejně jako chemické přísady musí být i přidané proteiny uvedené na obalu. Najdete je pod slovním spojením „živočišné bílkoviny“ nebo „hydrolyzované proteiny“. (více na: http://www.lecitel-janvas.cz/cz/m/stravovani/), [pozn. překl.]

 

Jedlá sůl s jódem
Označení obohacení jedlé soli jódem, jodizace (jodizovaná sůl) lze uvádět na obalech s jedlou
solí pouze v případě, že obohacení činí více než 20 mg jódu v jednom kilogramu soli a zároveň
není vyšší než 34 mg.- průvodce spotřebitele

 

Bře 112011
 
Zakoupit pravou „keltskou sůl“ je možno v obchůdku KosimeSnadno.cz
Photo_mar_11_7_43_08_am
Photo_mar_11_7_26_46_am

Oproti rafinované soli je našedlá

Podobně, jako je to s bílou moukou a bílým cukrem, je to vlastně i se solí, neboť se jedná dle informací, jaké mám z knihy Výživné tradice o rafinovanou a chemicky-průmyslově zpracovanou potravinu, z níž jsou všechny mořské minerály odejmuty (nejspíš prodány zvlášť), no a pak je do něho přidán zvlášt jód v množství, jaký neurčil oceán, ale nějaká lidská norma, to však vyžaduje další nepřirozené postupy, jako je i bělení.

     Paní Fallonová psala v jedné kapitole o solích a kořeních, že pravá mořská přírodní sůl je získáváná pomocí vypařování, tedy slunce, je mírně našedlá, vlhká a obsahuje 14 % makrominerálů, zejména magnesium a až 80 stopových prvků. Sůl aktivuje enzymy v našem trávicím systému a i když se říká, že je „zdravější“ nesolit, věc je poněkud složitější (zvláště když není jasné, jakou sůl mají odborníci na mysli…). Lidé unavení (třeba s již oslabenými nadledvinkami) ztrácejí údajně hodně soli urinou a potřebují si přisolit více atd.
     Zmíním se zde ráda o tom, že za nejlepší sůl máme dle paní Sally Fallonové považovat tzv. Keltskou mořskou sůl: je mírně našedlá, vlhká, je v ní organický jód v miničástečkách z rostlin. Sůl běžná, která je prý jodizovaná sice potlačí některé symptomy onemocnění štítné žlázy (vole), ale nelze ji údajně chápat jako prevenci nízké vitality, křehkých kostí a zubů, rakoviny a spousty jiných ošklivostí. V praxi, jak jsem zjistila, protože je mokrá, jí nelze potraviny či chléb snadno „posypat“, jednotlivá zrníčka totiž přilnou k sobě a neoddělí se, na vaření je ale zcela praktická a pro organismus hlavně zdravá.

    V ČR jsem nenašla žádný obchod, který by Keltskou sůl nabízel, jiné zahraniční obchůdky ji nabízejí jako delikatesu. Nakonec můj milý manžel objednal Keltskou mořskou sůl z USA, cena je sice vyšší, ale vzhledem k tomu , že soli člověk nejí kvanta, tak je to cenově určitě přijatelné. Když jsem ji poprvé ochutnala, měla jsem pocit, že se mi na jazyku ocitla jemná chuť moře. Až zde budu v létě dávat recept na syrové korbačíky, budou to určitě Korbáče s keltskou mořskou solí, které při nich nebudu šetřit.

aktualizace textu 29/1/2013 : Tak jsem zjistila, že tzv. Celtic salt je pouze obchodní název pro sůl, pod jakým ji lze koupit na Amazon.com, v USA u salinanaturally a různých zahraničních e-shopech se zdravou stravou a doplňky stravy (je to vlastně „přeznačkovaná“ tradiční francouzská sůl Květy moře,  která se těží obecně na víceromístech, tahle nejspíše v oblasti Guerandais. Při přílivu se zachytí voda, která se pak nechává odpařovat… Dosud jsem tz.v Keltskou sůl v našem rodinném e-shopu kosimesnadno.cz ji neprodávala, protože je nepraktické i finančně náročnější dovážet do ČR “do USA dováženou sůl z Francie”, na kterou se pak nabalí větší poštovné přes oceán a dovozní daň. Ráda bych to pro zájemce brzy změnila a samozřejmě i pro svou rodinu ráda nakupovala přímo z Francie.

     Odkazy: www.selinanaturally.com
www.CelticseaSalt.com

All original content on these pages is fingerprinted and certified by Digiprove