Předvánoční rozjímání o domácí porážce skotu Jersey a jiném dění na statku

 Z našeho statku  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Předvánoční rozjímání o domácí porážce skotu Jersey a jiném dění na statku
Pro 062012
 

Pokud jsme ztratili prostotu a nedošli k moudrosti, pokud jsme uvázli v jakési pyšné polovzdělanosti, nedovzdělanosti srdce, budeme mít velké problémy najít cestu do Betléma, najít odvahu sklonit se před jeslemi, které si Král králů vybral jako svůj trůn.”  Tomáš Halík: Oslovit Zachea

Poloroubená stavba již dostala od Neila nová víčka na oči..

VE CHLÉVĚ se nám to teď trochu vyprázdnilo, ale záhy zase doplnilo, protože ve 2:15 na Štedrý den 2012 se nám skutečně narodilo Jezulátko – nový býček, kterého jsme pojmenovali dle kalendáře Adam. Chlév je jinak velmi důležitý prostor v našem životě, protože ustájuje kravičky – naše živitelky. (Vzpomněla jsem si i na jeden článek prof. Vojtěcha Novotného o tom, že z dnešního pohledu by poporodní péče Ježíška ve chlévě nebyla na úrovni…)

Vyvěšeno na hupcuku

Ivan plemene Jersey

Tak máme za sebou domácí porážku (s pomocí zkušených) 1 a půl roku starého býčka Ivana plemene Jersey, který byl v tom chlévě ustájený a za celý život nepoznal nic než plnotučné nepasterované mléko, trávu a seno a jen v posledních asi 3 týdnech dostával co druhý den trošičku namáčeného ječmenného šrotu (bez dopravy ječmene zdaleka – vyrostl na poli bez chemie asi 200 m od nás), který mu navíc Bohuška-jalůvka ulizávala. Od letošního roku vyšel nový zákon vycházející “vstříc zájmům malých hospodářů” a opět se to, co zde bylo po ticíciletí, po-volilo (tedy je “po vůli” naši). Kvitovala jsem to s potěšením jako výraz svobody člověka vůči státu a výraz uplatňování zvířecích práv na domácí smrt na rodném statku bez nutnosti stresujícího transportu kamsi na jatka na náklady hospodáře. Totiž povoleno to skutečně je, ale prakticky teprve až v momentě, když si o to povolení člověk zažádá na Krajské veterinární správě. Ani pak ještě není pohádce konec, ale jsem ráda, že člověk nemusí osobně běhat po úřadech jak slepička v pohádce o Kohoutkovi a slepičce, stačí jen virtuálně. Povolení porážet doma platí na 3 roky, ale porážku každého jednotlivého zvířete je pak ještě třeba zvlášť s datem a hodinou porážky a číslem zvířete nahlásit v dokumentu Oznámení domácí porážky, a to aspoň 7 dnů dopředu – snad aby měli šanci přijít na kontrolu. Teprve pak si hospodář zvíře odhlásí z ústřední evidence v Hradišťku p. M. a poznačí si to do svého Stájového registru, na to jsem si už zvykla. Kůži jsme třeba prodali Euroindiánům ve vedlejší vesnici, ale snad by ji někdo byl schopen pohodit do příkopu, tak asi i proto ty kontroly. Útroby se rozloží a pak poslouží jako hnojivo na pole, kdo neupotřebí ani krev na hospodářství, musí zavolat asanačnímu podnku, at si příležitostně pro to přijedou. I tak se mi kontrola v čase porážky moc nezdá – přece jen domácí porážka je od toho, že se jedná o domácí, tedy rodinnou, soukromou záležitost, a asi pro každého jejího účastníka, nejen mužského, by nějaká případná kontrola nebyla moc příjemná. Vždyť kdysi se spojovala třeba i s rodinnou oslavou svatby (na Masopust), kde by asi kontroloři nebyli moc vítanými hosty – možná by je oslavenci opili. Nemohli jsme si jinak přát příjemnější zimní počasí bez větru, akorát později začalo sněžit.

Část hovězího tzv. „zadní hrudí“ na recept Syrové hovězí maso po Korejsku, po vyvěšení to ale musí jít ještě na 14 dnů do mražáku…z obr. je patrný žlutý tuk…,hovoří o vysokém množství karotenoidů, které jsou snadno (díky tuku samotnému) přeměnitelné na vitamín A, díky němuž se mj. dobře stráví bílkoviny ze svaloviny. Sama jsem byla překvapená žlutým tukem i u srdce našeho býčka, který je u srdce z obchodu spíš bílý.  (Smetanově bílé je prý i lososí maso z farem, proto jim dávají chemickou látku, díky níž jejich maso zrůžoví…srov. Vyživující tradice. Co tedy jíst na Vánoce může být těžké rozhodování, když někdo rád ryby.) Hovězí maso působí na deprese, protože obsahuje aminokyselinu tryptofan (prekurzor serotoninu ) a také hotovou kyselinu arachidonovou, významnou mastnou kyselinu, která je důležitá pro mozek (proti duševním nemocem) a pouze dokonale zdravé tělo se zdravou mikroflorou si jí umí optimálně přeměnit z omega-6 mastných kyselin (srov. Syndrom trávenia a psychologia od dr. Natashe Campbell-Bride), str. 182). Jistě hraje hovězí maso roli v tom, proč se vegani cítí lépe, když zařadí sice dražší, ale kvalitní hovězí maso z pastevního chovu, k tomu třeba bioslaninu s vitamínem D či olejem z tresčích jater, alespoň o tom občas čtu na zahraničních serverech. Žlutý lůj lze použít na výrobu „indiánské superpotraviny“ (Innuité) pemikanu (na prášek usušené maso třeba z plecka, sušené brusinky a zalito rozpuštěným lojem a pak placka či koule), na smažení, protože nemění chemickou strukturu, je velmi stabilní, na výrobu mýdla apod. Také ho lze použít na obnovení filmu v litinové pánvi, aby se mi v ní nic nepřipalovalo. Stačí jí  umýt a zahřát s malinkou lžičkou loje a pak to asi 3 x opakovat.

Děti pryč…

Sama jsem z toho měla trošku obavy, nejhorší scénář, který se mi hlavou prohnal, mě donutil zavřít všechna vrata i děti, ale žádná „korida“ se opravdu nekonala – dostal kyblík se šrotem, o nějakém stresování fixovaného zvířete těžko může být řeč. Věřím, že to mohu nazvat humánní (lidské) zabití, tedy zabití člověkem, které nezpůsobuje zvířeti utrpení, k němuž může dojít, když zabije (roztrhá) jedno zvíře druhé – jako třeba když jsem načapala před 2 měsíci káně, jak si pochutnává na naši mladé slepici. Její osobní strážce kohout se zachoval sice amatérsky, ale propuštěn či jinak potrestán zatím nebude…

Bible tvrdí, že zvířata byla jako pokrm stvořena pro člověka, jsou v ní pasáže, které to dokládají, samozřejmě v naší kultuře se ale jedí spíš jen býložravá zvířata, jen to prase je jaksi na hranici viz Vepřové dilema. (Píše se v ní i Proti bludařům:  Duch výslovně praví, že v posledních dobách někteří odpadnou od víry a přidrží se těch, kteří svádějí démonskými naukami, jsou pokrytci, lháři a mají vypálen cejch na vlastním svědomí. Zakazují lidem ženit se a jíst pokrmy, které Bůh stvořil, aby je s děkováním používali ti, kdo věří a kdo poznali pravdu. Tm 4:1-3) Prof. Tomáš Halík ale píše v knize Co je bez chvění, není pevné, že… většina křesťanů uzná, že Bible není a nikdy nechtěla být vědeckou encyklopedií a něčím na způsob učebnice přírodovědy, která by musela konkurovat našim učebnicím přírodovědy (s.114-115) , takžte ať už se v ní píše stran jídla cokoliv, čím se někdo může zašťiťovat, je to velice zajímavé a stojí to za přemýšlení, ale pro nás osobně to není určující. Každopádně zabíjíme neradi, když už tak s pokorou a vděčností zvířeti za to, že nám bude pokrmem a hlavně se snažíme nezabíjet toto zvíře myšlenkou. Kolikrát se i my lidé “zabíjíme” myšlenkami, které vůči sobě vysíláme …Někteří lidé nejedí maso, protože zabíjení zvířat je pro ně neetické a také z mnoha jiných osobních třeba ekologických důvodů (nechtějí podporovat neekologický chov a jiný chov jim není zatím dostupný), mají jiné informace o výživě než já, třeba jsou za jejich rozhodnutím i nějaké duchovní postoje. Neznám jejich pohnutky do detailů, ale plně jejich postoj respektuji.

Na živiny koncentrované jídlo (nutrient-dense food): hovězí z trávy s kostním vývarem (želatina), hovězím tukem, máslem, vařenou kořenovou zeleninou, kvašenou červenou řepou s koriandrem (mám zásoby z lednice), strouhaným křenem, pórkem a kvašenými rajčaty s chilli papričkami. soleno keltskou solí…Tak tohle jsme měli dnes ke snídani..(jako sacharidy poslouží jen později sušenky z vloček)

Ve svém osobním životě jsem se však mockrát sama přistihla, že bych také ráda zaujala proti zabíjení zvířat onen šlechetný postoj ” je to neetické” , abych zabíjení mohla obejít. Nezabít kohoutka je přece tak jednoduché! Lepší slovo by bylo prostě  usmrcení, protože nikoho neubíjíme. Náš dvůr by pak ale vypadal jak v pohádce B. Němcové Ještě že je smrt na světě v jisté napínavé  chvíli. Musela jsem si ale přiznat, že za tímto postojem se možná jen skrývá pouze moje vlastní osobní slabost, ona pro mě do té doby nevědomá skutečnost, a sice že jsem se vlastně vzdálila přírodě. A tedy i smrti. Smrti, jež patří k životu v přírodě, smrti,  kterou bych tímto postojem lacině odmítala a nemusela jí čelit, nemusela bojovat se svým vlastním úzkostně laděným nitrem. A přece vzhledem k informacím, jakém mám o výživě,  o půdě či pěstování si vlastních semínek nemohu ze svého života zvířata i s jejich hnojem stejně jako rostliny vyloučit.  Při sporadickém  zabíjení zvířat tedy používám jakousi zenovou mysl začátečníka- nevytvářím myšlenky, jen dělám to, co je třeba udělat. Musím být ráda, že si je můžeme s láskou zabít doma sami a nedovolit, aby někdo cizí tak učinil po svém. Po každém zvířeti se zase narodí jiné, jako když se střídá na moři jedna vlna za druhou. I „včela“ zůstává naštěstí stále včelou –  loni, letos  i příští rok. I my lidé tady nejsme věčně a souhlasím s psychiatrem se zkušeností z koncentráku Viktorem Franklem, že smrt životu smysl nebere, ale naopak, že teprve smrt životu dává smysl.

Staří Čechové si cenili tradičně více staršího hovězího masa než nezralého masa telecího, i ten náš mohl ještě být nějaký čas ponechán, ale již to nebylo žádné telátko. Tradici by člověk neměl slepě sloužit, ale měla by sloužit nám. Věřím však, že v tomto případě měli předci moudrou pravdu – maso je výživnější.Nedávno jsem četla v knize prof. Tomáše Halíka Oslovit Zachea (zmiňovala jsem se o ní již v recenzi Česká strava lidová v souvislosti s pojetím postní doby) toto: V životě víry není možnost úkrytu ani v minulosti – tradicích, zvycích, autoritách-, ani útěku k pojištěné budoucnosti; ve víře se otvírá přítomnost – okamžik rozhodnutí, nutnost volit. Odvedlo mě totiž při čtení těchto řádků od přítomnosti něco docela přízemního, co se týče budoucnosti: jaká škoda, že neexistuje “důchodové připojištění”, které by garantovalo zlepšení kvality půdy a potravin v době odchodu do důchodu, aby si za důchod mohl člověk vůbec co kvalitního koupit, protože je opravdu neskutečný i optický rozdíl v hovězím z obchodu a domácím hovězím „z trávy“. Zkusím dle receptů z internetu upravit i varlata (mají prý afrodiziakální účinky, existuje celá kuchařka jen s recepty na testacles), která jsou plná minerálů a vitamínu K2 (ale ještě si nejsem tak úplně jistá, jak to skončí, jen mi je opravdu líto je vyhodit či dát kočce…).

„Vaříme varlata“ . Nevařím je tak často, abych si kupovala tuto kuchařku specializovanou na „koule“ a ani nevím, zda se někde dají koupit, zdá se mi, že zdravé jídlo končí ve psích konzervách …počítá se s tím, že ta z domácí porážky spotřebuje pes či kocour, jinak na Asanaci s nimi…

Tohle jinak vyzrálejší „hovězí maso z trávy“ s minerály, vitamíny včetně konjugované kyseliny linolové, stearové (chránící srdce) atd. je skutečně neuvěřitelně chutné, až sladké (raději už o něm  víc psát nebudu, ať nemusím odmítavě odpovídat na dotazy ohledně případného prodeje masa z naši produkce, která je jen pro rodinné potřeby).

Maso křehké a krmené trávou: tradiční způsoby, jak si uvařit zdravé maso.. Autor této knihy se přechodem na stravu dle Nadace Westona A. Pricea vyléčil z těžkého, život ohrožujícího astma…Zde je jeho příběh…

Pokud bych byla přesvědčena, že živočišný tuk (s vitamíny A, D a K2) ani maso s kompletními bílkovinami moderní člověk nepotřebuje, jistě bych zvířata chovat nechtěla, snad jen kočky a pejska, a  nepříjemné pocity spojené se zabíjením si ráda odpustila. Každopádně ale “dieta” dle Nadace zubaře Pricea pomáhá dělat dobrá rozhodnutí všem lidem, myslím, že i vegetariánům. Zdá se, že takoví hinduisté  přežívají po staletí nepochybně v relativním zdraví díky živočišnému tuku, kvůli němuž přímo ani zabíjet nemusejí, a sice máslu a ghí. Až když jsem pochopila, jak moc jsou životně důležité v tucích rozpustné aktivátory,  věděla jsem, že se kvůli nim bez těch živočišných potravin (či aspoň másla, které se nelisuje ze semínek), které je mají,  přece jen neobejdu. Už jsem i četla o jednom klubu, jehož členy spojovala Čínská studie, který se po přečtení recenze Mýtus Čínské studie (China Study Myth) postupně zcela rozpadl. V češtině jsem jí zveřejnila zde. Těch seriózních kritik přísných očí, které bedlivě četly knihu Čínská studie dr. T. Colina Campbella, je poněkud víc než dost (Odpočívej v pokoji – Čínská studieČínská studie vs. Čínská studie, Pravda o Čínské studii,), takže je třeba jí brát přinejmenším „se špetkou soli“. Pak teprve jsem se s mužem rozhodovala, jak to udělat, abychom živočišné potraviny nevynechávali, ale zároveň zvířata zabíjeli doma a chovali je co nejlépe. Vše se ale odvíjelo nejprve od pochopení toho, co je to správné vyživování, směrem ke správnému chovu, nikoliv naopak – od nesprávného chovu a kvůli němu zavrhnutí chovu jako takového směrem ke (z mého pohledu) nesprávné výživě, jejíž nedostatky se projeví buď hned či transgeneračně…

Mimochodem na českých internetových portálech se píše o Indiánech Anasaziích, kteří “záhadně” vyhynuli a nikdo netuší proč. Když si však člověk přečte zprávy o jejich horách odpadků (tresh heaps), z nichž se dá usuzovat, čím se živili, a především, jak se strava v době jejich rozvětu lišila od stravy z doby, kdy vymírali, a zároveň je seznámen s poznatky dr. Pricea, hned by měl možnou (snad pravdivou, snad nepravdivou, kdo ví?) odpověď jako Sally Fallonová, která napsala ve Vyživujících tradicích následující sloupek, který je narážkou na to, že člověk může být vegetarián se stále se zvětšující slinivkou a slinnými žlázami, jen se nesmí vzdát živočišných tuků (aspoň másla, kvůli němuž nemusí tak často zabíjet), protože obsahuje vitamín A, D a K2 aj. zdravé složky(totiž mělo by…):

Indiáni Anasaziové, stavitelé slavných útesových obydlí v Mesa Verde v Kolorádě byli na vrcholu rozkvětu v letech 650 až 1300 n. l. a posléze “záhadně” vymřeli. V prvních dnech své civilizace měli spoustu zvěřiny, ale archeologové nacházejí velmi málo zvířecích kostí na skládkách odpadků z průběhu přibližně posledního století. Kosterní ostatky zemřelých lidí vykazují kostní deformace, rachitidu (křivici), běsnící zubní kaz a artriditu u jedinců ve stáří 20 let. Anasaziové jedli kukuřici, fazole, píniové oříšky, yuccu (juku), bylinky a ovocné plody. Jejich strava obsahovala kompletní bílkoviny, esenciální mastné kyseliny, minerály a vitamíny včetně mnoha karoténů. Díky svému životnímu stylu se dostatečně vystavovali slunečnímu záření. Jenže v posledních letech Anasaziům scházely živočišné produkty, především vitamín A a D. Vymřeli a stejně tak i my, pokud živočišné tuky vyřadíme z naší stravy. SWF

Je jinak období krátkých dnů a delší tmy a podle zákonů přírody bychom měli být v tomto období stále v té nejlepší kondici, silní jak los karibu s hřbetními zásoby tuku. Po kruté dlouhé zimě, jak jsme již o tom někde jinde psala, bychom na jaře měli být o pár čísel „scvrklejší“, než se zase do další zimy „spravíme“. Jenže většinou to bývá naopak. Umělá světla, zejména vyzařování z monitorů, časem mohou až narušit náš hormonální systém ( který se řečeno jazykem počítače „refreshuje“, když jde člověk spát před půlnocí), člověk prý i hůře pak hubne, protože světla tělo poblouzní, že je pořád léto a je třeba jíst sacharidy a vůbec se na zimu vykrmit. Na jaře naopak býváme nejtlustší, protože přes zimu jsme baštili nepřiměřeně mnoho cukroví a spoustu jiných sacharidů, místo toho nasoleného losa (jak Ronja, dcera loupežníka), masného lososa a hřbetního tuku zvířat, který obsahuje vitamín D proti zimním depresím (viz Vyživující tradice, kap. Vitamíny).  Možná že trochu toho kvalitního rybího či jiného živočišného tuku vyjde přece jen levněji než letenka za vitamínem D. Níže již  hovoří místo mně detailně obrázky, co se na statku výběrově třeba ještě odehrávalo v průběhu podzimu:

Používala se pásová pila (band saw)…

…posílali jsme 100% vlněné bulharské deky

Okna jiz jsou nasazena, v popředi staré „retro“ kreslo, které se rychle neprosedí…

Pohankové knedlíčky, udělala jsem těsto ze lžíc octa a čerstvě namleté pohanky, ocet to pomáhá držet pohromadě, po odpočinku v lednici se těsto přestalo rozpadávat, chutnají s máslem a kysaným zelím, nebo se strouhaným sýrem…jednou jsem udělala i větší šišky místo knedlíku, vaří se to pak ve vodě.

N. dohlazoval okna, to bylo prachu ze šmirglování…, z počtu oken a spojů (joints)  mi šly oči kolem.

Vykrajovaly se 1. medové perníčky, které jsme pak i máčeli v čokoládě, ale Vánoc se už nedočkají…Do jemně namleté celozrnné žitné mouky dávám syrové máslo (enzymy), surový med, koření  a nechám to aspon 24 hodin v lednici, těsto se pak nerozpadá, ani hotové perničky-sušenky se nedrtí na prášek, je jistě důležité nechat tuto mouku „odpočinout“ před pečením, i tak je takové pečivo náročné na trávení, zvláště pro malé děti, spíš se mi osvědčily čokoládové či karobové máslové bonbony.

Hrabalo se jinak  listí z ořešáka, i malí čumbrci se při tom objevili…

Pásová pila podomácku Neilem vyrobená z malinkatých poslepovaných kousků dle plánku pana z YouTube, přikoupili jsme motorek, a tenoučké pily (jedna tuším praskla), je šikovná na jemnější vyřezávání…

Neil zasklíval nafermežovaná smrková a modřínová okna (6×2 kusů)pomocí půjčené pistolky na skobičky, ale teď už tmel neschne, tak se to dodělá až na jaře…

Vážku syn F. vyrobil částečně ze skutečné vážky, která má jepičí život (křídla a hlava), zbytek jsou naštvaní ptáci (angry birds), které idět nemusím, a dinosaurus

Tinktura na průdušky (slivovice s kořenem omanu vykopaného za novoluní, šalvěj, sušený petrklíč, pár rakytníků a šípků)

Kravičky bláznivé, aneb letos poprvé na pampeliškové pastvě (1. máj 2012) + video

 Z našeho statku  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Kravičky bláznivé, aneb letos poprvé na pampeliškové pastvě (1. máj 2012) + video
Kvě 092012
 

 

„Jako jest nejlepší mléko z  letního krmení krav čerstvou pící, tak je máslo v létě hodnotnější, protože je bohatší na vitamíny, jež jsou nadto provázeny pěknou jeho žlutou barvou. Hospodyně asi vypozorovaly, že žluté máslo je chutnější a tedy i na trhu hledanější, a proto zimní bledé máslo přibarvovaly šťávou ze syrové mrkve, nakapanou ještě do smetany…hotové ještě v několikeré vodě vytlučené máslo se  upravovalo do různých forem…na Skutečsku se máslo zase vyválelo v placku a stočilo, takto „rolované“ se pak na trhu nejdráže platilo…Máslo je totiž nejhodnotnější tuk ze všech.“ (M. Úlehlová-Tilschová: Česká strava lidová, str. 200-202)

Samozřejmě, že provitamín A z mrkvové šťávy, který naše tělo neumí zrovna efektivně na vitamín A přeměňovat a dle Sally Fallonové obzvlášť malé děti a staří lidé či lidé s oslabenou šítnou žlázou,  není stejně cenný jako vitamín A. Před několika lety jsem doma měla máslo z Polska, kde bylo na obalu uvedeno barvení  mrkvou…

Neil nazval v angličtině naše následující video Bláznivé krávy, které si „šlehnou“ trávy a plevele. Ony totiž po jarní čerstvé trávě velmi baží. Natočili jsme moment, kdy jsou krávy po delší době zase vypuštěny na pastvinu, kterou jsme nechali pořádně narůst, aby ji nezačaly spásat předčasně (příliš krátkou trávu) a oslabovat ji a tím dávat šanci jen určitým plevelům. Nejprve krávy běží do ohrady (kráva a její jalovice), poté až se trošku zklidní, dál na pampeliškovou pastvinu. Chvílemi nechal Neil video zrychlit. Vidět je později možno i záběr na býčka Ivánka na vodítku s Parelliho ohlávkou, horsemanship funguje i na krávy.

 

Odkvetajici pampelisky na louce v Mladocove

Povídá se, že býci mléčných plemen jsou nebezpečnější, nevím to zcela jistě, ale jedno možné vysvětlení je to, že tito býčci byli dříve než masná plemena od matky odstaveni, a tedy i od jejího úkolu ho „zestádnit“ (socializovat). Je vidět, že si Neil snaží obhájit svůj „osobní prostor“, nepustit do něho býka (který je spíš drzý než přátelský tím, že chce občas blíž k Neilovi), aby na něho nezačal zkoušet svou hru na dominanci, kterou pak chvílemi hraje se svou matkou (kterou chce trkat), Neil jí v těch chvílích trochu pomáhá, aby býček nezjistil, že je už skoro silnější než ona. Pokud by tuto hru chtěl hrát s člověkem, ten by neměl proti býkovi šanci mu ukázat, že je šéfem stáda. Pokud by byl býček od mala na venku s přirozeně různě starými krávami či býky, především matkou, brzy by se nejspíš ukáznil a respektoval pravidla chování.

Jasmina

Pokud však na omezený prostor naženeme stejně staré mladé býčky, je mezi nimi větší konkurence, větší touha po srovnávání sil, víc třenic než touhy po učení se jeden od druhého a po spolupráci a pro jednu jedinou krávu ve stádě je pak obtížné problematické jedince „socializovat“. (Zkrátka jako tomu může být ve škole.)

OPRAVDOVÉ MLÉKO Z TRÁVY: Jarní sladká smetana z mléka krávy Jersey se usadila nahoře

Střípky z léta na statku (2011)- obrazem 2.

 Z našeho statku  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Střípky z léta na statku (2011)- obrazem 2.
Čvn 272011
 

„Člověk je zvíře, které se krmí spíš svou hlavou než ústy…ne vše, co je chutné, je chutné. Smysl chuti u člověka a jeho hodnoty se neustále mění s časem a s okolnostmi.“
Masanobu Fukuoka: The Natural Way of Farming:  The Theory and Practice of Green Philosophy

Img_4116

Ivánek- býček Jersey

Pár slov si nepochybně zde zaslouží náš chov KRÁVY PLEMENE JERSEY z pohledu pouze osobní zkušenosti- vždyť když někdo něco dělá a třeba i celá léta, ještě to nutně neznamená, že to dělá, jak nejlíp může, nebo že to dělá i správně. Jersey je mezi ostatními plemeny kráv rohatá „droběna“(cca 4 metráky), jejíž mléko obsahuje až 6 % tuku, takže se hodí hodně na výborné máslo a smetanu, která je nažloutlá a přilnutá na lžíci netekoucí. Plemeno pochází z ostrova Jersey (v Lamanžském průlivu, tedy Anglickém pro Angličany…, kde v 2. pol. 18. stol. zakázali dovoz skotu kvůli nákazám a od té doby se nepřikřižovalo. (viz H. Sambraus: Atlas plemen hospodářských zvířat)

     Teď v sobotu se nám narodilo telátko, býček Ivan. Když navečer byla do chléva se svou 2letou jalovičkou Bohuškou zahnána, cítila se kráva Terezka v bezpečí a začala rodit, poskytli jsme ji klid a do 15′ se narodil mokrý býček Váňuška, kterého jsme slámou vytřeli dosucha. Do druhého dne jako příležitostná masožravkasežrala kravka celou svou placentu, občas sežere i hmyz z trávy. Kráva rodí poměrně snadno, i tentokrát to zvládla sama. Nenecháváme jinak další péči o ní a telátko jen na přírodě. Býčka jen zpočátku raději krmíme z láhve (kolostrum, přechodné mléko a mléko) – nejsme pak zmoženi zvedáním těžkého telete k vemenu (ne vždy je tele s to se ihned postavit na nožky)- teprve až zesílí a postaví se na vlastní nohy, ukážeme mu, kde má maminka vemínko, ať už pije sám… (Údajně snad zde má kořeny představa, že tito býčci jsou „horší“ než jiná plemena- totiž toto plemeno je možná víc součástí menších hospodářství a ten býček se díky krmení pouze z láhve s člověkem více „zkamarádí“ a pak chce s lidmi hrát své „hry“, které jsou různě interpretovány. Pokud by nebyl pouze na láhvi, ale cucal by od maminky, ta by ho usměrnila, „socializovala“ a ukázala mu, kdo je tady pánem, z tohoto důvodu chápu situaci se slůnětem-chlapečkem v ostravské ZOO, které odmítli krmit z láhve, i když celá věc je samozřejmě složitá.).

Img_4069

     Ke krávě se snažíme být zdvořilí s využitím principů psychologie z horsemanshipu- ostatně to jsem využívala i vůči velkému kozlovi, který mi uhnul pod pouhým zdvořilým tlakem malíčku, abych mohla podojit kozu (kozy ale již nechováme). Nejdříve krávu pozdravíme, pohladíme, než se dotkneme jejich střichů na vemeni. Pokud by se dala na jaře či občas v zimě do venkovního výběhu, kde si odvykla, mohla by se cítit opět z neznámého místa úzkostně, proto by šla nejprve ven bez telete, teprve, až sama nabude jistotu a klid a stane se tedy dobrým lídrem svému malému, pak by šla ven i s telátkem, které by nezačalo panikařit, jako matka. Pak je věc nastavena na větší úspěch při přechodu telete ze chléva na pastvu, tele se nezjančí a nebude trhat el. ploty… >:o      Jednou za rok zavoláme podkováře, aby nám pomohl ostrouhat krávě kopýtka.
     Protože nám Terezka již stárne ( i když toto plemeno žije mnohem déle než krávy ve družstvech), ponechali jsme si její jalovici, teprve nyní bude slavit 2. narozeniny a teprve nyní dorostla do velikosti své matky a je čas ji zapustit- býček dnes jezdí autem, dbáme na to, aby její manžel byl jiný, než otec uvedený v jejich papírech, i když těch plemenných býků (v tekut. dusíku uchovaných) v republice moc není. Má cyklus kolem 20 dní a když se objeví krev, je již na zapuštění pozdě, běhá se, když ji nic není pochuti, když má co pít i žrát, přesto bučí a chce skákat po sousedech, i po koních na pastvě… :-*  Po 9 měsících (279 dnů) se otelí.

Img_4061

Inseminace Bohušky
     Po porodu je třeba hlídat dvě věci:
-vemeno
-tele

Vemeno se nalije a pro začátečníka, který se teprve učí dojit, to může být náročné krávu poprvé po porodu podojit, hlavní je, aby se aspoň něco vydojilo a nedošlo k mastititě (zánětu prsní žlázy, jako kojící žena s krávou soucítím), je třeba, aby byla kráva držena v dobré kondici a nezmetala (aby hned ze začátku „nepadla“ z vyčerpání vápníků, protože další její výživa už se projeví spíše jen v mléce, ne ve „spravení“ se její celkové kondice, dovykrmování bílkovinami ze šrotu je prý přirozenější jen na konci léta před zimou (viz Sally Fallon), navíc mléko z bylin obsahuje více protirakovinné konjugované kyseliny linoleové. Používáme minerální soli, dostává to nejlepší seno (z první seče) a tu nejlepší trávu. Možná to není ideální, ale přes letní období je každý den venku, přes zimu (hlavně vichry a mrazy) ale tráví většinu času ve chlévě a poskytuje bioteplo slepicím.

Ještě musím vyznat chválu MLEZIVU (KOLOSTRUM), které je v knize Výživné tradice uvedeno mezi SUPERPOTRAVINAMI. (Obsahuje složky, které stimulují imunitu organismu dětí i starých, pomáhají hojení, obsahuje stopové a minerální látky, prodává se i v sušené formě  lékárnách, ale je třeba dávat přednost takovému mlezivu, které bylo zpracováno za nízkých teplot a které je tučné, aby prospěšné vlastnosti v praxi neztrácelo). 

Img_3996

Mlezivo s kefírovou houbou na mlezivový kefír

 

Jinak se stále, pokud počasí dovolí, dělá seno a vše možné kolem statku a v poloroubence.

Img_4081

Svoz sena do stodoly  .

Img_4045

  A kosíme kopřivy u hnojiště…

Img_3999

Že bych si zas odskočil na třešně, nebo na jahody a bylinky do lesa?

 

Img_3958

Houpací hamak, kam se lze i schovat před deštěm a větrem a sledovat, jak rodiče kosí a zahradničí

Img_3950

Cibule by příště potřebovala zasadit hlouběji, po druhém odplevelení jsme ji zamulčovali 4 balíky slámy, což znamená, že jsem několikrát pofoukala nožičky popálené trošku od kopřiv a zkontrolovala obsah pusinky, aby v ní nebylo nic nepatřičného.

Img_3935

Paleokoláčky-makové s třešní

Img_4002

Až já budu velká, bude ze mne selka, přijďte k nám, já vám dám plnej krajáč mléka…


All original content on these pages is fingerprinted and certified by Digiprove