Čvn 212013
 

Doktore, je moje miminko v pořádku?” je první otázka téměř každé ženy, když se jí narodí dítě. Já sám jsem tu otázku už slyšel tisíckrát. Jestliže je největším přáním každé matky mít opravdu zdravé dítě, proč (ve většině případů) se o sebe tak špatně stará, než se miminko narodí? A proč tak nesprávně krmí své dítě od dětství až do dospělosti, že výsledkem je nevyhnutelné onemocnění?

Toto století se nazývá “Stoletím dítěte”, kvůli velikému zájmu o fyzický a psychologický vývoj dětí. Když se ale podíváme okolo sebe, kde jsou ty zářivě zdravé děti? Zajisté mají jejich rodiče úzkost z toho, zda vychovají zdravé mladé lidi. Takových 8000 knih o péči o dítě bylo publikováno v posledních dvaceti pěti letech. Proč jsou tedy ordinace tisíců pediatrů a praktických lékařů této země plné příliš hubených nebo obezních dětí, kterým teče z nosu, jsou unavené, alergické, zimničné, anemické, obrýlené, postižené akné? Odpověď je jednoduchá:

(1) Tělo matky nebylo správným prostředím pro dítě, protože její systém byl plný odpadních produktů z nesprávného jídla, zbytků léčiv, kyselin z kávy, jedů z cigaret a alkoholu.

(2) Rostoucí dítě je nesprávně vyživováno, tráví příliš mnoho času sledováním televize, a všude se vozí autem místo chůze a věnuje příliš málo času pohybu na čerstvém vzduchu. Henry Bieler, MD Food is Your Best Medicine [Jídlo je Tvým nejlepším lékem]

Postranní střípek z knihy Nourishing Traditions

Autorky vydávají letos knihu, která zpřístupňuje vyživující tradice moderním rodičům: The Nourishing Traditions Book of Baby & Child Care. Kniha apeluje na to, aby dítě mělo dostatek živočišných tuků, cholesterol potřebný pro vývin mozku, aby se u přikrmování nezačínalo s obilnýmy kašičkami, ale raději žloutky, játry, které používaly tradiční kultury (matka je rozžvýkala v ústech), aby se dovolilo imunitnímu systému vyjádřit se horečkou (opatrnost ale u těch nejmenších), důležitost hry před příliš ranými intelektuálními úkoly.

Sally Fallonová a antroposofický lékař  Thomas S. Cowan letos vydali knihu Vyživující tradice v péči o miminko a dítě, která zpřístupňuje vyživující tradice moderním rodičům: The Nourishing Traditions Book of Baby & Child Care (2013). Kniha apeluje na to, aby dítě mělo dostatek živočišných tuků, cholesterol potřebný pro vývin mozku, aby se u přikrmování nezačínalo s obilninami, ale raději žloutky, játry, které používaly tradiční kultury jako posvátné jídlo (matka je rozžvýkala v ústech), aby se dovolilo imunitnímu systému vyjádřit se horečkou (opatrnost ale u těch nejmenších), důležitost hry před příliš ranými intelektuálními úkoly. Autoři popisují svůj pohled na změnu dětské kultury, na absenci „špíny a zvířat“ v dětství dítěte, otázku co je nemoc, probírají zajímavosti z lotosového porodu, co je vlastně terapie, zda tyto pojmy někdy nezaměňujeme (není nemoc jen terapií?), dočteme se o jejich pohledu na chlapeckou obřízku, na opalování (vhodný kokosový tuk), příčinu a mechanismus onemocnění, jako jsou alergie, astma, ekzém, příznivě hovoří účinkách Diety GAPS při léčbě těchto a jiných (autismus) obtíží. V knížce jsou také recepty.

I u nás vycházely knížky o výživě pro nejmenší. Tato je z roku 1954.

I u nás vycházely knížky o výživě pro nejmenší. Tato je zas z roku 1954.

I u nás již vyšlo docela hodně knih, tato je z roku 1927.

I u nás již vyšlo docela hodně knih, tato je ještě starší, a sice z roku 1927.

Tento článek jsem tradičně započala nějakou příhodnou citací. Možná si říkáte při pohledu na knihu o péči a výživě dětí výše-Ach jo, už zase další kniha o tom, jak máme pečovat o dítě a čím ho krmit. Tato kniha se možná neliší od jiných knih v českém jazyce o přírozené péči o dítě, které již v ČR vyšly, i zde autoři přicházejí s velice podobnými postoji ke zbytečným intervencím v těhotenství a při porodu, třeba k nadužívání antibiotik, dávají přednost homeopatikum, bylinkám a jiným přírodním prostředkům, mají podobné negativní postoje k očkování (které často dítě „dodělá“), k jakým dochází u nás řada laiků, rodičů, ale i lékařů, kteří se sami o tuto problematiku začnou zajímat a hledat si sami informace. Kniha je silným apelem na rodiče, aby nezůstavali stran zdraví svých dětí pasivní. Výživě přikládají klíčový význam.

Vynikající knížka o Očkování od MUDr. Ludmily Elekové k dostání v trafikách, na poště apod. v rámci knihovničky Meduňky

Vynikající knížka (1. díl) o Očkování od MUDr. Ludmily Elekové k dostání v trafikách, na poště apod. v rámci knihovničky Meduňky. Ministerstvo nemocí neřeší, zda se dá třeba v supermarketu sehnat čerstvé mléko do Jerseyky a máslo z pastevního chovu, proč mají děti rovnátka:Jako prevence a záruka zdraví platí především očkování. Jedině o něm se diskutuje a o  více penězích do rezortu na „další“ výzkum a „dědičnost“. Já osobně mám i problém s tzv. „pomocí“ Třetímu světu. Nevím, zda přispíváním na charitu nepomáhám financovat vakcinaci podvýživených dětí či průmyslové potraviny v rámci „potravinové pomoci“. Potravinovou pomoc by jistě potřeboval i „první svět“.

Protože se mě ale velice často maminky ptají, čím mají dítě po odstavení krmit, znovu se k této otázce vracím. Už kvůli těm maminkám, které mi píšou, že jsou za tyto stránky vděčné, že díky informacím na nich by se se zdravím svých dětí ocitly v průšvihu. Již jsem ale napsala odkaz v Častých dotazech, kde otázka výživy nejmenších padla, na základní článek o Výživě miminek od autorek dr. M. G. Enigové  a Sally Fallonové, který se nachází v knížce Vyživující tradice, která by měla letos vyjít. Zde je odkaz na něho: http://vyzivujicitradice.cz/2012/03/10/krmeni-miminek/#&panel1-5

Protože mám doma knížku  v anglickém jazyce Vyživující tradice v péči o miminko a dítě, jejíž spoluautorkou je Sally Fallon a  dr. Cowan, které spojuje hluboký vliv, jaký na ně zanechala kniha zubaře Pricea Výživa a fyzická degenerace, podívala jsem se tedy ještě  znovu, co nám autoři radí ohledně výživy nejmenších. Jak vlastně své rady obhajují? Čím dokládají? Jak vysvětlují? Zkrátka PROČ tak a ne jinak?; a zkusím zde o tom stručně poreferovat. Samozřejmě se opírají o poznatky zubaře Pricea, který cestoval po světě a zkoumal stravu přírodních národů (a hledal její společné principy, z nichž bychom se mohli poučit, aniž bychom se vraceli zpátky do pralesa či do iglú), a také o nejnovější poznatky nezávislé vědy (tj. nesponzorované průmyslem), která moudrost přírodních národů potvrzuje. Doktor Price nám přinesl parametry, které nám mohou pomoci posuzovat to, jak vlastně má vypadat zdravé dítě – „…atraktivní široký obličej se spoustou místa pro zuby a silným tělem…“).

 

Doktor Price (zubař) navštívil ve 30. letech mnoho izolovaných primitivních přírodních národů, které ještě žily po staletí na stejném jídle. Někde konzumovali spoustu syrového plnotučného mléka a hlavně fermentovaných mléčných výrobků, jinde jedli  hodně ryb, hmyzu, zvěřiny. Obiloviny a luštěniny velmi pečlivě upravovali. Všichni byli všežravci a živočišných potravin si velmi vážili (zejména tuků), i kdyby to měl být jen hmyz. Měli krásné rovné zuby, široký obličej se širokým zubním obloukem a dostatkem místa pro všechny zuby. Nezávisle na sobě dbali na speciální stravu pro rodiče před početím (játra, játra z rejnoka, pohlavní orgány, červnové máslo…obzvlášť bohaté na v tucích rozpustné vitamíny A, D, K2 atd.) a pro těhotné a kojící ženy a pro rostoucí děti. Jedli potraviny bohaté na cholesterol a živočišné tuky a jejich strava, třebaže v různých částech světa byla jiná co do makronutričního profilu (podíl bílkovin, sacharidů a tuků), obsahovala shodně až 10 x víc v tucích rozpustných vitamínů A, D, K2, 4 x více vitamínu C a B komplexu než měl jídelníček průměrného Američana jeho doby (nebo než se doporučovalo). Tedy jedli živočišné tuky plné cholesterolu, o čemž se nám pořád dnes tvrdí, že to prý nemáme jíst…Moderní věda potvrzuje synergičnost vitamínů A, D a K2, pokud pocházejí z přirozených potravin. A synergičnost (másla+oleje z tresčích jater), totiž látek v másle (např. kyselnina AA-arachidonová) a v oleji z tresčích jater (dr. Price máselný tuk a tresčí olej dával umírajícím pod jazyk, čimž je oživil), který obsahuje hotové omega- 3 mastné kyseliny DHA a EPA. Tyto 3 mastné kyseliny, které jsou prekurzory 3 serií hormonům podobných látek prostaglandinů, které musejí být v rovnováze. 

Existují národy „obligátních všežravců“, protože jejich tělo neumí tvořit enzymy (D5D, D6D), aby si mohlo samo z rostlinných olejů s omega-6 vytvářet AA a z alfa-linolenové kyseliny (lněný olej) utvářet například omega-3 mastné kyseliny EPA a DHA (např. jsou v olej z tresčích jater), které jsou prekurzorem (z nich se vytváří) prostaglandinů  potřebných zejména pro fungování a vývoj mozku dítěte; pokud takové národy opustí svou tradiční stravu s hotovými EPA a DHA (ryby, vnitřnosti), rychleji degenerují a mohou být náchylnější k nemocem, k alkoholismu – pobřežní Irové, Eskymáci. Ony enzymy špatně tvoří i miminka, lidé se zdravotními problémy (cukrovkáři, nemocnou štítnou žlázou), lidé, co jedí moc rostlinných olejů s převahou omega-6 mastných kyselin, trans-mastné kyseliny atd., co mají nedostatek vit. B6, B12, zinku, lidé staří atd. Proto i miminka a tito lidé by raději meli požívat hotové omega-3 mastné kyseliny EPA a DHA a nespoléhat na to, že si je jejich tělo samo vytvoří. Malé dítě není veganem, to by matka příroda produkovala z prsou rostlinné mateřské mléko bez cholesterolu a bez oněch mastných kyselin AA, DHA a EPA. Kyselina laurová z kvalitního kokosového tuku však může samotné matce pomáhat, aby její tělo  samo EPA a DHA vytvářelo. (Srov. stať biochemičky M. G. Enigové, PhD a Sally Fallon: Jen tak si hopkat po dráhách prostaglandinu). 

Jakmile se příslušníci stejné skupiny setkali s moderní civilizovanou stravou, trpěli zubními kazy, předkusem, zákusem, úzkými nosními průduchy a současně jinými obtížemi (TBC) v jiných částech těla stejně jako Priceovi američtí spoluobčané. Sebereme-li tradiční jídlo (ryby, vnitřnosti) Eskymákům či pobřežním Irům, nemají hormony na tvorbu takovýchto mastných kyselin a rychle zdegenerují, budou náchylní k alkoholismu atd.

Dr. Weston A Price cestoval po světě a studoval zuby izolovaných domorodců a analyzoval jejich stravu.

Dr. Weston A Price cestoval po světě a hledal a našel zdravé izolované domorodce se zdravým chrupem z různých koutů světa (kteří nepoužívali zubní kartáček a pastu), analyzoval jejich výživu a hledal v ní společné principy.

Autoři Fallon Morel (jméno po 2. manželovi) a dr. Cowen píšou: “ V každém izolovaném regionu, který navštívil, našel Price kmeny nebo vesnice, kde ve skutečnosti každý jednotlivec vykazoval ryzí tělesnou dokonalost. V takových skupinách byl zubní kaz řídký a přetěsnané zuby a okluze – ony problémy, které udržují americké ortodontisty na jachtách a domech určených k rekreaci – neexistovaly.“ (Cit.s.5)

Jeho kniha vyšla v roce 1938 pouhý rok před knížkou amerického pediatra Benjamina Spocka, Zdravý selský v péči o miminko a dítě. Na rozdíl od knihy Pricea, kterou cukrový průmysl stáhl po letech z osnov lékařských fakult Harvardovy univerzity, se kniha dr. Spocka prodávala v mnoha milionových nákladech i s jeho scestnými radami. Není v ní jediná zmínka o másle, zato doporučuje sušené mléko, cukr atd., jako 1. příkrm doporučuje obilné potraviny. Toto vše je v rozporu s poznatky zubaře Pricea a knihy, o které zde referuji. Co nám tedy říká kniha Vyživující tradice v péči o miminko a dítě?

 

1) Zdravé početí: zdraví dítěte má z velké části souvislost s tím, v jakém  stavu bylo zdraví OBOU rodičů před početím. Zdravé početí sice souvisí s předchozí detoxifikací, jak se často píše, ale to rozhodně nestačí. Míru plodnosti lze totiž měřit nejen okamžitým stavem těhotenství, ale též plodností další generace. Vlastně i půdy. Je třeba uvidět člověka a jeho tělesnou podobu v transgeneračním kontextu své rodiny či etnické skupiny. Ke zdravému početí vedou na hmotné úrovni 2 důležité kroky. DETOXIFIKACE (má souvislost i s ozdravením střevní mikroflory, lze ji realizovat i pomocí vegánské stravy nebo pouhým džusováním – ano, někdy stačí k otěhotnění jen pití čerstvých džusů!) a VYŽIVOVÁNÍM, k němuž džusy stačit ale nebudou. Některé nutriční systémy zdůrazňují dramaticky jenom ten 1. krok, jako kdyby objevily „hrnec zlata“.

Opakuju radeji ještě jednou i to, co již napsala dr. Natasha Campbell Mc Bride na zakladě zkušeností třeba s dívkami, které vyrustaly treba na domaci venkovske stravě, pak přišly do mesta, kde je prumyslova strava, tak se začaly zajimat o „zdravou stravu“, zacaly jist nakonec vegansky (ztrata vahy, menstruace..). Stane se, že žena „konečně“ po detoxikaci a špatne zkusenosti s umelym otehotnenim otěhotní, ale miminko nebude mit pravděpodobně Priceovsky usmev ( „…atraktivní široký obličej se spoustou místa pro zuby a silným tělem…“) ). Pokud se chceme detoxifikovat (i při rakovině apod.), pak je dle ní dobrá syrová zelenina (šťávy), pokud ale chceme, aby nás prohřála a dodala energii, pak vařená. (Srov, 71). Není to sice takto černobílé, ale rostlinnou stravu, tzv. veganske „hladověni“ (nikoliv „dietu“ – slovo dieta zde dr. Natasha prostě odmítá) považuje za dobrou k dodani energie (sacharidy), nejakých mineralu, a zejména k očistě od toxínu. Pouze ale strava s živočišnymi potravinami (maso, vajička, tuk, vyvary, vnitrnosti) a dobře řízená vegetariánská se syrovymi mlecnymi produkty a vajicky a tradicne pripravenymi (namaceni, kliceni) lusteninami muze v synergicke kombinaci s obilovinami, vajičky a mléčnými produkty telo i stavětTi, co drží veganskou očistnou „hladovku“, by moment, kdy je třeba tělo začít opět vyživovat, neměli prý prošvihnou – jinak nastává nezdravá hubenost, tělo kanibalizuje samo na sobě, ztráta menstruace, psychicke problemy, deprese apod. (Srov. http://www.doctor-natasha.com/feeding-versus-cleansing.php)

Rodiče by se tedy měli před početím „dát do pořádku“, aby se jejich genům dala šance se optimálně vyjádřit. Tj. mít před početím v pořádku svou mikrofloru (dle lékařky Natashi Campbell- Mc Bride je to důležitá prevence autismu, který je podle ní nemocí trávicího systému, jehož toxíny, které produkuje patologická mikroflora pocházejicí z porodních cest matky, „zatemní“ dítěti mozek, které se jinak narodilo se zdravým mozkem-vice pod stitkem Dieta GAPS), jíst dlouho před početím potraviny s vysokou koncentrací živin, 1 x týdně játra na slanině, vařit třeba dle Vyživujících tradi c, vystříhat se průmyslové stravy, před početím by oba neměli po několik měsíců kouřit, pít alkohol či užívat rekreační drogy (ani muž!). Různé primitivní národy používaly játra či rybí vajíčka, žraločí pohlavní orgány pro muže a žraločí pohlavní orgány pro ženy, tresčí hlava s ovsem a játry, máslo červnové jakoposvátné potraviny“. Dokud si dva lidé neužili těchto potravin, neměli počít dítě. Snad tato moudrost v ČR rezonuje v „pověře“, že by se dva lidé neměli brát v květnu. Květnové máslo si staří Čechové údajně cenili nejvíce. Lze říci, že sexuální výchova by měla být prezentována i v tomto nutričním kontextu! 15 letá dívka podle mně nepotřebuje ani tak hormonální antikoncepci, jako spíš lepší výživu. 

Moderní nezávislá (nefinancovaná průmyslem) věda potvrzuje i synergičnost kvalitního másla z pastevního chovu +oleje z tresčích jater, totiž látek v másle (např. kyselnina AA-arachidonová) a v oleji z tresčích jater (dr. Price máselný tuk a tresčí olej dával umírajícím pod jazyk, čimž je oživil), který obsahuje hotové omega- 3 mastné kyseliny DHA a EPA. Tyto 3 mastné kyseliny, které jsou prekurzory 3 serií hormonům podobných látek prostaglandinů, které musejí být v rovnováze. Nadace W. Pricea tedy doporučuje budoucím rodičům i tyto potraviny.

-mnoho lidí hovoří o „očistě“ jater a vůbec detoxifikací těl rodičů před početím, ale to by bylo poněkud málo. Jsme „detoxifikovaní“ a čistí, ale co dál? Velice důležitá je „vyživa“ rodičů před početím, při které dochází k výživování či vyživováním dozrávajících pohlavních buněk (vajíčka a spermií). Duše dítěte, které si své rodiče možná samo vybralo, bude pro své „vtělení“ potřebovat „tělo-tvorné“ látky. Ráda to přirovnávám ke 2 slepicím. Představte si, jak „vyživné“ a životaschopné bude asi vajíčko od dospělé slepice, která je celý den zavřená ve velkochovu, dýchá špatný vzduch, je krmena jen jadrným krmivem… a jak životaschopné a výživné a zdravější bude vajíčko od slepice, která je od svítání do západu slunce na čerstvém vzduchu, na slunci, pase se na zelené trávě v sadu, nahrabe si žížaly a brouky atd.

-Pokud žena brala hormonální antikoncepci, alespoň 1 rok počkat s početím (Má z něho např. jistě snížené hladiny zinku, který je prevencí proti vrozeným vadám, srov. Nourishing Traditions, s. 45), stejně tak není dle autorů ideální, když žena onemocněla a musela brát antibiotika, která ničí její vlastní zdravou mikrofloru stejně jako k ničení přispívá hormonální antikoncepce, průmyslové jídlo bez „super- syrové“ mléčně kvašené stravy.  Je to nesmirne dulezite. Dr. Natasha Mc Bride, autorka knihy o Dietě GAPS, respektive protokolu GAPS (Syndrom travenia a psychologia), doporučuje napr. 14kmenove kvalitní probiotikum Bio-Kult (tedy zadnou slabotu…), koupele v Epsomske soli (nebo-li síran hořečnatý) aj. Tato prechodna dieta k ozdrave mikroflory a detoxifikaci tela od toxinu, ktere produkuji patologicke bakterie ve streve, ale ovsem musí  dlouho předcházet vyživující dietě před početím. Zdrava strevni mikroflora zejmena matky souvisi s mikroflorou v jeji  vagine a s ni pak zdravi ditete, ktere se sice rodi zdrave, ale pokud neziskalo od matky blahodarne bakterie pri pruchodu jejimi porodnimi cestami, casem se u ditete podle dr. Campbellove mohou rozvinout ruzne poruchy vcetne autismu. Bakterie jsou nesmirne dulezite organismy pro zivot na cele planete Zemi, bez nich by se ani nevytvorila ani vzdusna atmosfera planety.

Velice mě zaujala jedna z objevených funkcí slepého střeva, které údajně je rezervní „bankou“ trošky z každého blahodárného kmene bakterií, které se ve slepém střevě „schovají“ pro časy, kdy třeba organismus bude mít průjem nebo kdy blahodárné bakterie zničí antibiotikum- to aby pak v podstatě z tama, až je „vzduch čistý“ vylezly jak z bungru po náletu a zase kolonizovaly tenké střevo. Zdravá mikroflora je důležitá, protože dítě ji při fyziologickém vaginálním porodu „zdědí“ (spolyká), ničí ji antibiotika, vakcinace, cukr atd. (Srov. s. 241)

-Pokud partneři objevili stravování dle Nadace Pricea, ale stravovali se předtím vegansky, doporučuje 2 -3 roky na zotavení se z vegánství (které tělu již posloužilo možná k detoxifikaci, ale nevyživovalo ho, a tak tělo možná jen kanibalizovalo na sobě) případně i z vegetariánství, obzvlášť takového vegetariánství, v  němž převládalo hodně moderních nefermentovaných sójových produktů a obecně hodně všeho ze sóji- sója byla totiž původně zeleným hnojivem, dnes ani zvířatům nesvědčí, v Japonsku se jedí především fermentované produkty ze sóji (miso, tofu, nattó), ale v malém  množství a navíc v kontextu stravy, která vyživuje štítnou žlázu (vývary z ryb +mořské řasy). Dost možná, že ten, kdo žil dlouho v zajeti bludu, že soja, sojové mléko atd. je všelék na všechno, pojídal hodně nefermentovaných sójových výrobků, onu štítnou žlázu nemusí mít v pořádku. Levná sója je skryta v 60 % produktů na americkém trhu, může způsobit hypotyroidism (už jen např. všechny sexuální hormony potřebují ke své tvorbě cholesterol, u pojídání sladidla či potravin s vysokou koncentrací fruktózy (jablečné či jiné džusy, agave sirup apod.) mají játra plno práce s jejim zpracováním než s vytvářením vlastního cholesterolu). Více pod štítkem Pozor sója.

Ještě jednou: Proč asi autoi píšou, že je třeba se „zotavit“ po veganské stravě, když díky ní může některá žena otěhotnět? Protože díky ní se žena pouze detoxikovala, ale je třeba neprošvihnout moment (což možná některá prošvihla), kdy je třeba se opět začít vyživovat nejen energií a některými vitamíny, ale tělotvornými látkami a tuky s v tucích rozpustnými vitamíny, ale i cholesterolem pro mozek svůj a dítěte.

-Pokud došlo k samovolnému potratu, rodiče by měli počkat ne 3 měsíce, ale 12 měsíců s dalšími pokusy o otěhotnění, aby předešli dalšímu zklamání a případné degeneraci, jakkoliv těžké to pro ně je být trpěliví, jakkoliv tikají bio hodiny,  protože potrat je znamením, že tělo ženy ještě není na těhotenství připraveno-možná se sice dítě donosí a narodí, ale bude vykazovat znaky degenerace . ( Bylinářka Susun Weed doporučuje využívat na zvýšení plodnosti bylinku červený jetel, jejiž fytoestrogeny jsou na rozdíl do sóji pro ženu bezpečné,  Ref.+Ref.) Lékařka Natasha Campbell-Mc Bride podotýká ale jinak k bylinkám:

„Nejsem bylinářka, znám některé bylinky, o kterých jsem získala vědomosti v dětství, ale nezačala jsem s bylinkařením. Skutečně veřím tomu, že klíč a naprostý základ zdraví je jídlo. Jídlo, úžasné jídlo. Lidé jídlo podceňují.“ Dále hovoří o tom, že často bývají autisty prvorozené děti, nebo ty, které matka měla po sérii předepsaných antibiotik, že její tělo bohužel využívá plod jako místo, kam odkládá toxíny a případným potratem se jich tedy zbavuje z těla a tedy potraty mohou znamenat, že se její tělo čistí. Tělo matky má podle doktorky Natashi tendenci zatěžovat toxíny jedno z dvojčat víc než druhé – to proto již od prvopočátku má těžší pozici a pouze jedno z dvojčat pak může mít některé zdravotní obtíže. Je jistě  méně krutý způsob, jak se očistit, ale je třeba pak očištěné tělo se zdravou mikroflorou znovu dobře vyživit. Prenatální strava a zdravá mikroflora maminky je tedy i prevencí autismu, které je podle ní pouze onemocněním trávicícího systému dítěte, které se sice rodí se zdravým mozkem, ten však je brzy „zatemněn“ toxíny pocházejícími z děravé střevní stěny (propouští nesprávně strávené živiny hlavně z pšenice a mléka) a toxíny, které produkují patologické baktérie střevní mikroflory, přičemž k akumulativnímu účinku pak přispívají i toxíny z vakcín apod. Kvůli svému zatemnění mozek nezpracovává vjemy z okolí a nevyvíjí se adekvátně. Pokud se nasadí protokol GAPS, mikroflora se ozdraví a dítě dostává vyživující stravu por mozek a tělo, je velká šance, že se z autismu „vytáhne“ a rychle dožene vrstevníky, největší šance je, když není starší 5 let. Později může již mít atrofii některých částí mozku a účinek protokolu GAPS již nemusí být tak velký.

(srov. http://youtu.be/_YMdN0RGwLE )

Ještě mě napadá zkusit před početím cvičit léčebný kod (viz kniha Léčebný kod), aby se naše buněčná pamět očistila od nepříjemných vzpomínek a dítě je případně nemuselo „dědit“.

2) zubyO dělání aspoň 3letých věkových mezer mezi sourozenci (vlastně mezi těhotenstvími),  moudrosti, která se z evropské civilizace vytratila nejspíš se zánikem sběračsko-loveckých kultur a vznikem trvalého obdělávaného zemědělství (pěstování obilí+otroci), jsem již psala. K čemu je to dobré? Aby mladší děti nevykazovaly tělesnou degeneraci  (syndrom druhého sourozence- second sibling syndrom.) Co to vůbec je? Progresivně postupující degenerace: úzká kostra vytáhlého dítěte (mladší dítě obvykle vyšší (ne nutně „větší“) než starší) s úzkou hlavičkou, úzkým zubním obloukem s nedostatkem místa pro zuby obvykle korespondujícím s úzkou pánví, předkus, zákus, dýchání ústy jako kompenzace malých nosních dírek, nepůvabné dítě,  zubní kaz, oči blízko sebe atd. Jde o to, že tyto jevy jsou jen pomyslnou špičkou ledovce.

Fotografie dítěte s úzkým obličejem z 30. let z knihy Výživa a fyzická degenerace

Fotografie dítěte s úzkým obličejem z 30. let z knihy Výživa a fyzická degenerace

Vědomé mezery mezi dětmi dělaly přírodní národy, které studoval zubař Price. Usilovali o to, aby nepočali dítě dříve, než jsou staršímu 3 roky,aby bylo stejně zdravé jako to starší, protože se mohli spoléhat jen na síly přírody a přírodní výběr. (Samozřejmě jim šlo také o zodpovědnost za demografickou stabilitu kmene, mívali 2, maximálně 3 děti. Babičky tam místo výchovy svých nejmladších dětí, měly k dispozici energii a čas na vnoučata. Srov. Z. Justoň: Ekonomika přírodních národů).) Dosahovali toho vědomou sexuální abstinencí,  výjimečně mnohoženstvím, užíváním přírodních způsobů  antikoncepce- to aby odložili početí dalšího dítěte, aby i mladší  děti byly zdravé a životaschopné, stejně jako to starší.

Dnes psychologové tvrdí, že pro ženy je dnes nejatraktivnější ten muž, který má „zdroje“ a je ochoten se o ně podělit (peníze, dům, auto, dovolená, peníze na vzdělání na dobré škole, ropa?). Dodala bych,že tomu je možná výjimečně i naopak-muž žije nesmírně skromně (i pokud jde o jídlo) a tato skromnost může ženu oslovovat jako „ctnost“, která pomůže zlepšit budoucnost jejich potomků a světa, do něhož se mají narodit, ale na jídlo (kvalitní vyživování rostoucích dětí) taková žena možná nepomyslí jako na prvním místě.

Bohužel s posunem hodnot se podle mého názoru dnes totiž posunul i význam slova „zdroje“, které mohou být umělými hodnotami moderní civilizace. Peníze člověk nejí, ledaže má informace, co vlastně by si za ně měl k jídlu shánět, kde jsou takové potraviny vůbec dostupné. Kdo ví, jaké mléko pijou miliardáři… Pro přírodní ženu byl nejatraktivnější (nejvíc“sexy“) takový muž, který byl nejlepší lovec. (Měl vlastně „přístup“ ke kvalitě: k živočišnému tuku, bílkovinám, kostem a kůži). Tedy někdo, kdo by jí a zejména jejím dětem nejspíš zajistil primární výživu, proto bude mít odvahu s ním založit rodinu. Jedině takový mohl mít víc manželek.

Pro některé moderní rodiče, kteří objevili později ve svém životě stravování dle Nadace zubaře Pricea, jde o sladko-hořké poznání- radost z dětí a současně hořkost z toho, že ty děti mohly vypadat fyzicky jinak-ještě lépe, ale i být tělesně zdravější. Pokud maminka měla děti těsně za sebou, nikdy knihu zubaře nečetla a zdá se jí, že jsou všechny její děti „zdravé“, možná ji scházejí brýle, kterýma se na „zdraví“ musejí dívat a interpretovat ho ti, kteří četli knihu Westona A. Pricea a prohlédli si jeho fotografie.  Nadějí ale je další generace, která přijde zase po nich. Zde si dovolím tvrdit, že my ženy bohužel žijeme, myslíme , cítíme i rodíme (ať už doma či v porodnici) pod tíhou předchozích generací, které nevyrůstaly a nežily na optimální stravě (ošklivě řečeno: jsme zdegenerovaní)- i k tomu je třeba možná přihlížet při diskusích o tom, zda rodit jedině doma či zda raději usilovat o humánní porodnice.  Zde je odkaz na můj podrobnější článek Plánování rodiny a ochrana mateřství od přetížení z reprodukce: http://vyzivujicitradice.cz/2011/08/09/planovani-rodiny-a-ochrana-materstvi-od-pretizeni-z-reprodukce/

3) A co ta výživa miminek a kojenců, batolat, co mu mám vlastně dávat? Velice stručně budu parafrázovat a povzpomínám, co si pamatuju z knihy Vyživující tradice v péči o miminko a dítě: Tak samozřejmě, že autoři doporučují kojení, ale zdůrazňují důležitost tradiční stravy pro kojící maminky, ve které nechybí kvalitní živočišné tuky, vitamín A, D, B12, plnotučné mléko, játra, vajíčka, maso, vývary, čerstvé ovoce a zelenina (kvašená) atd.

Krmení z láhve či dudlík není příčinou „úzkého zubního oblouku či křivých zubů“ (to je poněkud středověký názor) a naopak !- kojení nutně nezaručí zdravé rovné zuby. (To proto existují různé studie s protiřečícími si výsledky: jedny hovoří obecně ve prospěch kojení, druhé ve prospěch umělého kojeneckého mléka). Činí tak především kvalita stravy matky a dítěte či obou rodičů před početím a míra degenerace obou rodičů. Když má maminka mnoho mléka, lze ho zredukovat pomocí bylinky šalvěje, to aby se dítě dostalo k zadnímu mléku, které je tučnější a tuk mu udrží hladinu cukru dlouho vyrovnanou a také  tedy náladu miminka (To si pamatuju, protože hodně mléka byl můj problém, a také to ví každý, kdo dojí krávu a ví, že se musí pořádně vydojit).

4) Pravidlem podle autorů knihy je prostě vůbec  žádné hotové polotovary od “ baby průmyslu“ nekupovat, jakkoliv zdravě se tváří a odborně, zkrátka, že se bez nich dítě zodpovědné maminky prostě neobejde, jinak by zahynulo. Je třeba vařit ze základních surovin doma. Já sama jsem nikdy v životě svých dětí žádnou přesnidávku nekoupila. Ani ne protože bych byla tak zatvrzelá, ale protože do supermarketů a jiných obchodů chodím tak strašně málo, že by mě to ani nenapadlo, jako bych zapomněla, že vůbec něco takového existuje. Přírodní národy také nekupovaly nic, neměly knihy expertů na stravování a výchovů svých dětí. Také lékařka Naomi Bauslagová ve svém článku Tricks of Baby Food Industry (Triky průmyslu potravin pro miminka) popisuje složitosti okolo amerických druhů kojenecké výživy: „Miliardový průmysl dětské kojenecké výživy- dva miliony dolarů za den- to je o penězích, nikoliv o veřejném zdraví…Potravinářské společnosti vyrábějící potraviny pro nejmenší ovlivňují vládní zdravotnickou politiku…, používají „vědu“ k zastrašení matek… “ (Srov. zde)

Nemáme používat tedy ani žádnou komerční kojeneckou výživu „v prášku“, ale dělat si výživu domácí vlastní doma – i domácí umělé mateřské mléko dle propracovaných receptů z knihy Vyživující tradice (viz. recept najdete i v textu na konci Krmení miminek, na který je odkaz výše). Nemáme používat ani žádné sterilované přesnidávky, ale připravovat si dopředu jídlo pro miminko samy a jen pak vytahovat z mražáku (ne do mikrovlnky!). Přímo vyzkoušený recept najdete na stránkách maminky, která píše o dietě GAPS v češtině zde: http://zivakultura.cz/2012/11/vyroba-umeleho-materskeho-mleka-na-bazi-mleka-kravskeho/

5) Další  příkrmy, tedy to ČÍM a ODKDYzačít přikrmovat, vychází z obecně platných znalostí vědy o způsobech (kde +které enzymy) trávení jednotlivých makronutrientů (bílkoviny, tuky, sacharidy) a z toho, co se ví o čase, kdy jsou již rozvinuté schopnosti organismu dítěte (jeho trávicího systému)  jednotlivé makronutrienty vůbec efektivně trávit:

Novorozenec sice umí trávit laktózu, mléčný cukr, má na to speciální enzym laktázu, ale složité sacharidy, jako jsou obiloviny, luštěniny podle autorů nepatří do jídelníčku dítěte, kterému je méně než 1 rok, není na to dostatečně vybaveno enzymy (jen má enzymy na trávení bílkovin a pepsin v žaludku + kyselinu chlorovodíkovou), po 1 roce je možné zařazovat kaše z obilovin, které nemají lepek či jen velmi malé množství, jako jsou ovesné vločky. Dříve než 12 měsíců věku snad jen dobře namáčenou hnědou rýži, ale opatrně. Oves ale má  hodně kyseliny fytové, proto by se měly vždy pečlivě připravovat namáčením v kyselém médiu (voda s jogurtem, kefírem, podmáslím, citronem…).

Připomeňme si ještě jednou, co se psalo v knížce Vyživující tradice: Nešťastným zvykem v průmyslových společnostech je krmit děti obilnými zrny. (I z knihy Česká strava lidová je možné odtušit, že kaše typu „pápěnka“ je spíš relativně moderní civilizační (snad dokonce „revoluční“) záležitost než tradiční záležitost, protože autorka Marie Úlehlová-Tilschová v ní píše, že “pápěnka”, jakási jíšková či moučná kaše z másla, mléka, mouky a cukru vnesla „převrat“ do přikrmování kojenců i ve městech. Převrat. Co bylo ale před tím? A můžeme vůbec říci, že se osvědčila, když víme, jak velká byla dětská úmrtnost?) Miminka vytvářejí pouze malé množství amylázy, která je potřebná na trávení obilí, a nejsou optimálně vybavena k tomu, aby si s cereáliemi poradila, obzvlášť s pšenicí do prvního roku dítěte. (Někteří odborníci zakazují všechny obiloviny před dosažením dvou let.) Tenké střevo miminka většinou produkuje jeden enzym na sacharidy – laktázu na trávení laktózy. (Syrové mléko rovněž obsahuje laktázu.) Mnoho doktorů varuje před příliš časným krmením obilnými zrny, že může později vést k alergiím na obilí. První pevnou stravou pro miminko by měly být živočišné potraviny, jelikož jeho trávicí systém, třebaže nezralý,  je lépe vybaven k dodávání enzymů na trávení tuků a bílkovin než na trávení sacharidů.

Nepředpokládám analogicky ve světle platnosti poznatků zubaře Pricea, že vždy platilo to, čemu říkáme „česká tradiční strava“ (s buchtami a knedlíkami) jako cosi konstantního. Navíc se výživa našich předků často neprezentuje paralelně s historickými údaji o nemocnosti, úmrtnosti, morovými ranami apod., abychom si určili míru, do jaké se osvědčovala a jak moc lidem skutečně svědčila. Mimochodem i česká historička a archeoložka dr. Magdaléna Beranová ( nar. 1930) se ve své knize Jídlo a pití ve starověku a středověku vysloveně vyjádřuje v tom smyslu, že typická česká moučnatá jídla (a právě snad i ona dětská pápěnka ?), jakkoliv chutně upravená,  jsou přece jen důsledkem zbídačení českých zemí po 30leté válce, resp. husitských válkách, které nás rovněž v nutričním smyslu moc neposílily.  “ Převaha moučných pokrmů…je přesto záležitostí novodobou, z časů po třicetileté válce, kdy český a vůbec středoevropský venkov zchudl a země byla na dlouhou dobu zplundrována,“ tvrdí Beranová. Rostlinné oleje byly jen pro postní dny, přičemž zpočátku Češi či Moravané ani ty příliš nedodržovali, dokud církev časem svou moc neposílila. Konopný či lněný se ve středověku údajně dokonce nepoužíval ani jako postní, ale pouze technický, semínka spíš na postní semenečnou kaši než coby výživné jídlo. (Srov. M. Beranová: Jídlo a pití ve starověku a středověku, str. 81 a 259)

ekonomikaprirodnichnaroduPokud bychom pochybovali (nebo měli dlouhou „inkubační dobu“ nákazy Vyživujícími tradicemi) o tom, že prvním příkrmem miminka obiloviny být prostě nemají (a  dle Nadace Westona A. Pricea dokonce nepatří na základnu potravinové pyramidy ani dospělého (!) Středoevropana, jehož slinivka a slinné žlázy jsou menší než u Inda, naše slinivka údajně na tak velké množství obilovin v jídelníčku prostě není stavěná; o své zkušenosti s obilovinami píše ekoložka a feministka, autorka knihy Vegetariánský mýtus Leirre Keithová, která byla 20 let vegánka), zkusme se podívat hlouběji do dějin výživy, na změny (pomalé jako pověstné ohřívání vody s žábou) směrem pryč od principů zdravé stravy přírodních národů, na změny, které do stravování „Evropy“ uměle přineslo třeba šíření křesťanství, které povýšilo obiloviny, přesněji řečeno chléb na samý základ. Na chléb mohl člověk přísahat, později se i prezidenti (dokonce komunističtí papaláši, kteří měli katolickou církev víceméně pod dozorem) vítali chlebem. Zdeněk Justoň, autor knihy Ekonomika přírodních národů, v ní k tomu mimořádně zajímavě píše: „Křestanské náboženství se v Římské říši stalo státním kultem ve 4. století. Přestože vzniklo původně z orientálních duchovních zdrojů, postupně v něm začaly převládat prvky z čistě středomořského civilizačního rámce. Na alimentární symboly nového kultu byly povýšeny právě produkty z této oblasti; pro křestanskou liturgii se staly nezbytnými tři výrobky: chléb, víno, olej…S tím, jak se v Evropě postupně šířilo křestanství a vytlačovalo původní náboženské normy, se tyto produkty prosazovaly nejen jako symboly víry, ale také jako nové stravovací zvyklosti... Chléb a víno způsobily, že se z divocha stal civilizovaný člověk.. Evropa se už nikdy nevrátila ke svým původním zdrojům obživy, jak se formovaly od dob neolitu…“ (Víme ale, že měli lidé sice dětí hodně, ale polovina jich dětství nepřežila, nikoliv protože nebyly očkovány, ale protože měly ony a jejich rodiče nedostatky ve výživě, v hygiéně apod. -na rozdíl od dětí přírodních národů, které zkoumal Price)

6) Celozrnná „těžší“ jídla, jako je kváskový chléb, „celozrnné „cokoliv“ jiného z na lepek bohatých obilovin“ (nikdy extrudovaného-na

Knížka Wheat Belly ( Pšeničné břicho) je bestselerem od kardiochirurga, který dává přednost potravinám s vysokou koncentrací živin, jako je máslo, vajíčka a maso z pastevního chovu...(česky vyšlo jako Život bez pšenice)

Knížka Wheat Belly ( Pšeničné břicho) je bestselerem od kardiochirurga, který dává přednost potravinám s vysokou koncentrací živin, jako je máslo, vajíčka a maso z pastevního chovu…(česky vyšlo jako Život bez pšenice)

krysu to působí jako jed) , je vhodné dávat dětem až od 3 let, kdy mají zralejší trávení (větší produkci jednotlivých enzymů- až od 28 měsíců obvykle!), a to pečlivě a správně připravené a ještě nešetřit současně máslem – aby v něm byly po zakousnutí vidět zuby dítěte. Proč? Rostlinné oleje, sebe kvalitnější, neobsahují žádný vitamín A, neobsahují vitamín D, ani K2! Snad obsahují provitamín A, ale malé děti špatně provitamín A přetvářejí na A. Možná že předčasné zařazování jakékoliv obilné stravy dříve má podle autorů souvislost s nesnášenlivosti lepku později. Těstoviny z bílé mouky, natož z celozrnné jsou tedy pro dítě do 1 roku tabu, a pro lidi, kteří vaří dle Vyživujících tradic, tak připadají v úvahu akorát rýžové nebo pohankové nudle, až jim byl 1 rok. Obilí a celozrnný chléb, celozrnné sušenky, celozrnné muffiny apod. je tedy poslední jídlo, které se do jídelníčku dítěte zařazuje! Dávávám přednost žitu a špaldě (kroupy). Oves si na ručním vločkovači melu na čerstvé vločky. „Pšenice“ se za posledních 1000 a hlavně 50 let velice změnila, její bílkoviny stimulují apetit, což vede k tloustnutí, je silně návyková (špagety, bagety, rohlíky, piškoty, veškeré pečivo i masné výrobky) a skrytá snad v každé potravině v obchodě…V pravěku se ve střední Evropě vlastně používala jedno- a dvojzrnka…. (Kardiolog dr. William Davis o pšenici napsal knihu Pšeničné břicho/Wheat Belly, tvrdí, že není součástí tradiční stravy po tisíce let, protože se během té doby změnila. Srov. http://blog.cholesterol-and-health.com/2011/10/wheat-belly-toll-of-hubris-on-human.html.)

Když má miminko alergii na „kravské mléko“ (schválně dávám do uvozovek, protože tím myslím průmyslové mléko typu A1 (má zmutovanou aminokyselinu v beta kaseinu), ne od starších plemen mléko A2 (na jehož kasein se lidstvo adaptovávalo přes 5 tisíc let), a protože je kvůli oné průmyslovosti možné, že by nemusely nutně mít alergii na syrové opravdové mléko od starších plemen krav z pastevního chovu, ale rodiče o tom nevědí), nakupují maminky různá jiná „mléka“: rýžová, mandlová, sójová. Dr. Cowen a Sally Fallon jsou ale velice kritičtí vůči těmto druhům „mléka“ (legislativa nám zakazuje název Pomazánkové máslo, které mi zní jako vajíčková pomázánka -tedy jen název receptu s vajíčkem, ale nevadí mu pojem „mléko“ u rostlinných potravin, a vytunelovávání pojmu „smetana“ rostlinnými výrobky ze soji, rýže apod., že? O název ale nejde, protože i stonky rostlin obsahují mléko). Vzpomínám si, že i mandlové mléko bylo kdysi údajně  postním (tedy ne zrovna moc „vyživujícím“) pitivem pro bohatší lidi (Srov. Výživa ve světle věků) a je mi smutno, když si vzpomenu na film Víc než med, kdy obrovské hektary monokultur mandloní opylují včely, ty zažívají chemické postřiky a pak ty včely, co přežily, se převážejí v kamionu do jiného regionu USA, kde, pokud cestu vůbec přežily, budou opylovat něco jiného. Takové mandle, resp. mandlové mléko je patrně méně ekologické než syrové mléko od rodinné krávy pasoucí se za humny. Tato obilná, luštěninová (sója) a ořechová mléka nepovažují dr. Cowan se Fallonovou za vhodná pro vyvíjející se mozek a tělo dítěte:

chybí jim cholesterol, některé aminokyseliny, přirozené vitamíny A (miminko neumí přeměnit provitamín A na vitamín A viz Dcery a počasí na přání+vitamín A) , D, K2, někdy jsou přislazovány pochybnými sladidly, obohacovány syntetickými vitamíny, obsahují řepkový olej (canola oil viz více v textech o Con-ola Oil, tedy o korupci a s lobbyisty za tento olej, který doprovázel jeho uvedení na americký trh), sojové mléko způsobí později předčasné dospívání dívek (menstruace v 8 letech) a opožděnou pubertu u chlapců…Dokonce evropská nutriční komise při ESPGHAN (Evropská společnost pro pediatrickou gastroenterologii, hepatologii a výživu) nedoporučuje sójové mléko.

Fascinující na vitamínu A je dle autorů i to, že řídí správný vývin všech orgánů (aby neměly skrytou vadu) a onu vnitřní nesymetričnost s nimi spojenou a naopak -vnější symetričnost těla! (aby nebylo jedno rameno výše, aby obličej byl symetricky krásný atd.). Zastaralá či přesněji řečeno mylná rada, že přebytek vitamínu A způsobí vrozené vady pochází údajně ze studií, které pracovaly se syntetickým vitamínem A z multivitamínů bez synergických spolučinitelů, kterými jsou vitamín D a K2. K optimálnímu zdraví a vývinu dítěte je ho však potřeba mnohem více, přírodní lidé ho měli ve stravě 10 víc!

http://youtu.be/uuxiSB75ZqM

7) Jako alternativu „mléka“ navrhují zkusit vůbec „objevit“ a sehnat syrové plnotučné mléko z pastevního chovu staromodních plemen krav (Jersey), dávat si pozor na některé nutriční nedostatky mléka kozího a doplňovat je (nedostatek kyseliny listové, B12, karoten, častější zácpa-str. 149), anebo pokud není přístupné, prostě pasterované „mléko“ každopádně oželet. Často místo mléka, když už není, vařit dlouho tažené kostní vývary třeba i se skořápkami od vajíček a ty zamíchávat do zeleninových polévek, do čehokoliv.Jedni američtí Indiáni se dělali „morkové“ mléko z kostí- v knize je i recept. Dále pak sehnat nepasterované sýry třeba i přes internet+ smetanu, máslo, přepuštěné máslo. (více lidí umře ročně na nákazu z jiných jídel než z nepasterovaného mléka)

8) Malinké děti by měly mít jídlo, které se jim trošku přisoluje kvalitní nerafinovanou solí (sůl je nesmírně důležitá pro vývoj mozku- gliálních spojů- už se kdysi lidé údajně soudili s prvními výrobci umělé dětské výživy bez soli), v létě třeba dát odrostlejšímu dítěti pár zrnek soli do vody dítěti k pití + pár kapek z citronu-žádné džusy a  limonády, takovému miminku ale úplně malému stačí mateřské mléko, pokud není vyloženě dehydrované, nebo trošku čaje ze semínek anýzu atd. Chvíli mi trvalo, než jsme pochopila, že nebudu solit ničím jiným než nerafinovanou solí, nejlépe keltskou. Samozřejmě je tabu bílý cukr, potraviny slazené fruktozou (zatěžují játra malinkého dítěte), agave sirup a jiná průmyslová sladidla včetně aspartamu. Med nepodávat aspoň do 1 roku dítěte, kvůli nebezpečným sporům, na které jejich žaludeček nemusí stačit.

Pokud má dítě zácpu, nebláznit u takového miminka s vlákninou! ( Samotná teorie užitečnosti vlákniny v naší stravě je kontroverzní a nejspíš přeceňovaná, protože by nám mělo být divné, že Masajové skoro žádnou vlákninu ve stravě neměli). Ke zvážení je zde spíše kvalitní probiotikum, řepný kvas, šťáva z kysaného zelí, kefír, kombucha atd….Totiž teorie, že zácpa je způsobena nedostatkem vlákniny pochází od dr. Johna Burkitta a rodiče na zácpu reagují tak, že dítěti dají víc „vlákniny“ , tedy kromě zeleniny i více obilí (celozrnné sušenky), které právě ještě nemůže efektivně trávit! Sám však údajně psal o Masajích, kteří nemají trávicí obtíže, přestože vlastně nejedí vlákninu! (maso+mléko, jogurt). Masajové byli spíš mistři v přirozených probiotikách (kvašených potravinách)  (Srov. str. 266). Vláknina slouží pouze jako potrava těmto blahodárným baktériím; ve skutečnosti mnoho hrubé vlákniny může obzvlášť narušit  střevní trakt především dětí a dokonce může k zácpě vést.“ (Cit. str. 266)

Užitečnost vlákniny jako prevence rakoviny tlustého střeva atd. zpochybňuje i dr. Konstantyn Monastyrsky v knížce Fiber Menace: The Truth About the Leading role of Fiber in Diet Failure, Constipation, Hemorrhoids, Irritable Bowel Syndrom, Ulcerative Colitis, Crohn“s Desease, and Colon Cancer  (Vlákninová hrozba: pravda o roli vlákniny v selhání diety, zácpě, hemorroidech, syndromu dráždivého tráčníku, ulcerativní kolitídy, Crohnovy choroby a rakoviny tlustého střeva).

Je tedy pro nás docela velkou otázkou k popřemýšlení, zda je vůbec radno požívat hory vlákniny (máme ji málo, nebo je problém spíš v tom, že ji máme příliš?) při nemocech trávicího ústrojí  a zda právě vláknina nemůže za to, že se lidem často vůbec nedaří trávicí obtíže vyléčit, zda by raději do jídelníčku kromě omega-3 mastných kyselin, vitamínu D a probiotické kvašené zeleniny neměli zařazovat pravidelně více kvalitního másla a hlavně polévky z kostních vývarů s želatinou, nebo rovnou najet na přechodnou GAPS dietu.

Ještě si vzpomínám na nebezpečné obohacování průmyslových jídel pro děti železem, které je jiné, než v přirozených potravinách. “ Jedním z důvodů, proč se vyhýbat prenatálním vitamínům, je jejich obsah anorganického železa. Jedna studie objevila korelaci mezi doplňkem železa pro maminky v těhotenství a nejběžnějšími druhy dětské rakoviny: leukémie a lymfomy.“ , (Cit. str. 197 a odkaz na: Wen W a jiní: Parental Medication use and risk of Childhood acute lymphoblastic leukemia. Cancer.2002 Oct 15; 95 (8):1786-94.

Ještě poznámka k železu: vzpomínám si na knihu Syndrom trávenia a psychologia, kde se píše o tom, že podávání suplementů při anémii může být v případě patologické střevní flory kontraproduktivní a stav ještě zhoršit, protože tímto železem pouze „futrujeme“ patologické kmeny baktérií, kterých jen vesele přibývá a chudokrevnost se ještě může zhoršit.
(Řešením je tedy ozdravení střevní mikroflory a přírodní snadno vstřebatelné zdroje železa+vit. C=játra, žloutky, červené maso, černá polévka lidově zvaná prdelačka, kopřiva, červená řepa apod.)

Kromě oleje z tresčích jater (ne rybí olej)  vlastně žádné jiné doplňky stravy autoři nedoporučují ani dětem ani nám. Tento olej spíš nazývají superpotravinou a doporučují ho nejlépe v bio kvalitě a fermentovaného (tedy pocházejícího z procesu fermentace játrové tkáně), kdy s jeho vitamíny A, D, K2, hotovou omega -3 EPA a DHA,  nikdo nemanipuloval, olej nezahříval na vysoké teploty, nedeoratizoval atd. EPA a DHA si jinak naše tělo musí z alfa omega-3 mastné kyseliny (třeba ze lněhého oleje) pro mozek teprve vytvořit. Pokud to ovšem tělo zvládne. Pro lidi se slabou slinivkou, cukrovkáře a ti, co jedí příliš mnoho vícenenasycených olejů s tím mohou mít problém (Srov. s 618.-619, S. Fallon a M. G. Enig: Nourishing Traditions). Spíš autoři doporučují potraviny svysokou koncentrací živin, protože jen ty obsahují vitamíny v přirozené formě a v přirozených poměrech k ostatním živinám, které se v takových potravinách nacházejí.

Do pevné stravy patří pro rozvíjející se mozek dítěte nezastupitelné máslo, smetana nebo kokosový tuk (neztužený, obzvlášť  žijeme-li tam, kde kokosy rostou), žloutek s cholinem, zinkem atd.- vajíčka jsou superpotravinou pro mozek, když v dětství v jídelníčku nebyly, těžko se to dožene později.

9) Již od 4 měsíců je vhodné přikrmovat  kvůli tomu, aby dítě mělo dost ŽELEZA.egg

Opatrně odříznu žlučovod s hořkým obsahem z jater čerstvě poraženého zvířete, vzhled jater jistě vypovídá o zdraví zvířete...

Opatrně odříznu žlučovod s hořkým obsahem z jater čerstvě poraženého zvířete, vzhled jater jistě vypovídá o zdraví zvířete…Je to zkrátka „posvátné jídlo“

Miminka produkují enzymy a trávicí šťávy na trávení tuků a bílkovin a enzym na trávení mléčného cukru, ne obilovin. Proto prvním jídlem je tučné mateřské mléko (bílkoviny, tuky+cukr laktoza) a pak od 4 měs. žloutky a játra (dodají železo ve snadno vstřebatelné formě!, B12, b6, vit. A, K2, cholin, kyselinu arachidonovou na dobrou kůži, na dopamin atd.) a pak(od 6 měs.) máslo, maso, kostní vývary, zelenina a ovoce, od 12. měs obiloviny, od 3 let přidat celozrnný kváskový chléb . Vlastně dieta GAPS mi připomíná přechodný regres k podobné stravě ještě bez obilovin a škrobů, aby se nejprve zahojila a vytvořila zdravá střeva se zdravou mikroflorou (cholesterol, vit. A!).

Přebytku živočišných bílkovin se není třeba, pokud je mi známo, bát za předpokladu, že:

– se živočišné bílkoviny se jedí současně s dostatkem živočišných tuků s vitamíny A, D, K2 atd. a

– se jedí současně se  zařazenou vařenou zeleninou (později až od 6 měsíců), pokud příjmeme teorii o zásadité zelenině a tělo okyselujícím mase

– se jedí současně s kostními vývary, které jsou aspoň v jídelníčku, když už ne zároveň s masem (aminokyselina glycin z kostního bujónu či kůže totiž údajně vyrovnává množství methioniu z masa a vajec, bezpečně se ho zbavuje, „jinak může narušit buněčnou komunikaci“ (srov. 26) -jak moudré je tedy jíst maso+tuk (u drůbeže kůže)+kostní bujón, tedy celistvé zvíře (jak se říká od čumáka po ocásek) stejně jako jíme „celo-“ zrnné pečivo. Ne libové maso- to je moderní nezdravá záležitost, vyčerpávající naše tělo např. o vitamín A)

Zkusím to ještě stručně shrnout- stříbrnou lžičkou (vhodný dar novorozeňátku) přikrmujeme tj. zavádíme pomalu a postupně miminkám potraviny níže a opakuji:

příkrmy, tedy to čím a kdy začít přikrmovat, vychází z obecně platných znalostí nezávislé vědy o způsobech trávení jednotlivých makronutrientů (bílkoviny, tuky, sacharidy- něco se tráví již slinami, něco až v žaludku a vše pak pomocí různých enzymů ze slinivky či enzymů z klků v tenkém střevě) a z toho, co se ví především o čase, kdy  organismus dítěte (jeho trávicí systém) nabude plně schopnosti jednotlivé makronutrienty vůbec efektivně trávit. Pokud se občas nějaké pravidlo poruší, neznamená to, že dítěti naroste druhá hlava, ale optimální jsou údajně následující pravidla, ČÍM PŘIKRMOVAT, CO TĚM NEJMENŠÍM TEDY DÁVAT:

Naše zdravé dítě D. 2 roky a 10 měs., které jí dle tohoto protokolu

Naše zdravé dítě D., 2 roky a 10 měs., které jí dle tohoto schématu, za který jsem moc vděčná. Vůbec nejvíc vděčná jsem paní Sally Fallon, Mary G. Enig a dr.  Westonu A. Priceovi a nejvíc naši krávě a slepicím. Děkuji jim z celého srdce. Zajímavé je, že vitamín K2, o kterém jsem již napsala článek, prý brání předčasné kalcifikaci chrupavkovitých růstových zón kostí včetně kostí obličeje, čimž podporuje vývin široké obličejové struktury, prostorných nosních dutin (není tedy třeba dýchat ústy a mít je pořád pootevřená)…atraktivní lícní kosti, aby líčka nebyla „propadlá“ (srov. str. 8), pomáhá i mozku (aby děti neměly jakékoliv záchvaty a dobře se učily, K2 spolu se síranem cholesterolu a absencí hliníku z vakcín a potravy je prevencí proti Alzheimově chorobě,  K2 je prevencí zubních kazů díky jeho obsahu ve slinách. (více Tajemný vitamín K2)

 

 

4-6 měsíců: na hniličko jen uvařené žloutky (když nechce dítě teď, bude chtít možná až příště, bílek je těžce stravitelný, raději nedávat dříve než je dítěti aspoň 1 rok) +14 dnů mražená bio kuřecí játra strouhaná (vit. A, K2, železo atd.), mateřské mléko nebo domácí umělé mléko vyrobené dle receptu, banán, olej z tresčích jater (1/4 čaj. lž.- bio fermentovaného, když 1 čajová lžička je 5 ml, tak 1/4 bude kapička kapátkem; paní Žaneta Kremsa z zivakultura.cz našla eshop s šikovnými odměrkami z nerezu-moje děti jsou jimi fascinovány!, jsou tady: http://www.a1-gastro.cz/katalog/zbozi/popis_zbozi.asp?klic_ma=12262.002) Upozorňuju, že dané dávkování tresčího oleje z jater  je názor autorů knihy, nepředstavuje stanovisko České pediatrické společnosti!

Jinak nic víc- žádné kašičky či těstoviny (z pšeničné mouky a bílku bez žloutku!). Hotové příkrmy neobsahují žloutek ani játra-nevím, že by to někdo vyráběl pro 4měsíční děti…

6-8 měsíců: játra, rozmixované maso, kostní vývary s masovým a zeleninovým (vařená nebo pařená zelenina) pyré, kefír,  banán (syrový, má enzym na snadné trávení), avokádo (u nás nejsme moc zvyklí, ale budiž), vařené (kvůli pektinu) ovoce (meruňky, hrušky, jablko) SE SMETANOU (ne rostlinými oleji, protože jen smetana, je-li z pastevního chovu -ne slunečnicový či olivový olej- obsahuje cholesterol a vit. A, D, K2, CLA atd., vařená (ne syrová!) mrkev, cukína …, S MÁSLEM, olej z tresčích jater (1/2 čaj. lž.)

8-12 měsíců: tvrdší strava (není třeba vše rozmixovávat), zeleninové polévky se smetanou, maso, tvaroh, nepasterovaný sýr, a co bylo výše, olej z tresč. jater (1/2 čaj. lž.)

1 rok a výše: Obilí (oves, jáhly, pohanka, co mají málo lepku) a luštěniny (Priceova oblíbená je čočka), ořechová másla (oříšky namáčené přes noc ve slané vodě),  syrová rajčata a okurky, pomeranč, celé vajíčko i s bílkem, bio salám, olej z tresčích jater (1 čaj. lžička)

Od 3 let: kváskový chléb+zbytek výše

 

NĚCO DO "ZOBÁČKU" NA STATKU NEJEN PRO DĚTI

Lesní plody se smetanou

Opakuju, proč smetana, a ne nějaký bio za studena lisovaný…: žádný rostlinný nemůže dodat cholesterol a vitamíny D, A a K2 na krásné zuby. Bez těchto vitamínů, jakkoliv můžeme mít ve stravě dost minerálů, bílkovin atd., se nám tyto živiny nevstřebají či optimálně nevyužijí. (Srov. dr. Price) +nebude fungovat v těle dobře mnoho mnoho dalších pochodů a žláz. A jak dobře chutnají maliny či jahody se šlehačkou! Zdravé přírodní národy jedly jen živočišné tuky a to málo nenasycených získávali ne z olejů, ale celistvých potravin, jako jsou semínka a ořechy, a ty ještě namáčeli či nakličovali.

A ještě jedna douška od doktorky Natashi Campbell- McBride pro emancipované ženy, které nemají rády, když jsou považovány za hloupější polovinu lidstva. Pokud máme pocit v těhotenství, že „nám to už moc nemyslí„, že jsme roztržité a máme v „hlavě máslo“, protože už brzy budeme přece rodit, je to pravděpodobně tím, že jíme málo živočišných tuků a cholesterolu, který je stavebním materiálem pro mozek a tělo miminka a které našemu vlastnímu mozku mohou začínat chybět…“ ( Srov. zde)

Je smutné slyšet od maminek nemocných dětí, on mi to jíst nebude. Dítě by nemělo rozhodovat, co bude jíst,  a tedy, zda se vyléčí či nikoliv, co je „dobré, či není.“  Velmi nápomocná je k tomu šikovná knížka na obrázku: Francouzské děti jedí všechno. „Jak jsme se s naší rodinou přestěhovali do Francie, vyléčili nimrání v jídle, zakázali svačinky a objevili 10 jednoduchých pravidel pro výchovu šťastných a zdravých jedlíků. Mimochodem obézních francouzských dětí je o 2/3 méně než amerických. 10 pravidel:

1. RODIČE, JE TO NA VÁS! Vašim úkolem je vychovat vaše děti ke správnému stravování!
2. Vyhněte se spojování jídla s emocemi, není to odměna, úplatek, utěšovadlo atp.
3. Rodiče určují dobu i složení jídla. DĚTI JEDÍ TO, CO RODIČE. Žádné zvláštní jídlo pro děti!
4. Rodina má jíst pohromadě u stolu a bez rozptylování.
5. Jezte různorodé PLODY všech barev.
6. Nemusí ti to CHUTNAT, ale musíš to ZKUSIT!
7. ŽÁDNÉ SVAČINKY! Mít trochu hlad mezi jídly je OK!
8. POMALÉ JÍDLO je dobré. Nespěchej při vaření ani při jídle.
9. Jezte hlavně OPRAVDOVÉ jídlo. Pamlsky při zvláštní příležitosti jsou OK.
10. Pamatuj: jídlo je potěšení – KLID!

Francouzskedetijedivsechno

Jako vtipný černý humor mi přišlo srovnání výživných sušených celých rybiček, které jedí japonské děti na svačinku, a „zlatých“ rybiček (piškotů) z bílé mouky, cukru a možná (můj názor) „obohacených“ o železo. Mimochodem ty rybičky se dají koupit přes eshop: Radiant Life: http://www.radiantlifecatalog.com/product/dried-anchovies/nutrient-dense-foods

Ale nemyslete si, že japonské děti jedí dnes zdravěji než ty české či americké. A že mladí japonští dospělí mají krásné zuby.

 

Poznámka k fermentovanému oleji z tresčích jater. Zdravé středoevropské tělo by si mělo umět jako naši předkové pomocí nasyceného tuku (másla) a alfa kyseliny linolenové ( z lněného oleje) a enzymů samo vytvořit a udržet v tkáních EPA a DHA. Ale:

Moderní věda potvrzuje synergičnost vitamínů A, D a K2, pokud pocházejí z přirozených potravin do zvířat krmených přirozeně, tedy pastvou. A synergičnost (másla+oleje z tresčích jater), totiž látek v másle (např. kyselnina AA-arachidonová) a v oleji z tresčích jater , který obsahuje hotové omega- 3 mastné kyseliny DHA a EPA. Tyto 3 mastné kyseliny, které jsou prekurzory 3 serií hormonům podobných látek prostaglandinů, které musejí být v rovnováze.

Existují národy „obligátních všežravců“, protože jejich tělo neumí tvořit enzymy (D5D, D6D), aby si mohlo samo z rostlinných olejů s omega-6 utvářet AA a  z alfa-linolenové omega-3 mastné kyseliny EPA a DHA (např. jsou v oleji z tresčích jater), které jsou prekurzorem (z nich se vytváří) prostaglandinů  potřebných zejména pro vývoj mozku dítěte; pokud takové národy opustí svou tradiční stravu s hotovými EPA a DHA (ryby, vnitřnosti), rychleji degenerují a mohou být náchylnější k nemocem, k alkoholismu – pobřežní Irové, Eskymáci. Ony enzymy špatně tvoří i miminka, lidé se zdravotními problémy (cukrovkáři, nemocnou štítnou žlázou), lidé, co jedí moc rostlinných olejů s převahou omega-6 mastných kyselin, trans-mastné kyseliny atd., co mají nedostatek vit. B6, B12, zinku, lidé staří atd. Proto i miminka a tito lidé by raději meli požívat hotové omega-3 mastné kyseliny EPA a DHA a nespoléhat na to, že si je jejich tělo samo vytvoří.  (Srov. stať biochemičky M. G. Enigové, PhD a Sally Fallon: Jen tak si hopkat po stezkách prostaglandinu).

Tento doplněk stravy (fermentovaný olej z tresčích jater) není vhodný pro lidi, kteří se stravují „nezdravě“ (tedy ne politicky nekorektně apod.). Nadace Westona A. Pricea zveřejnila upozornění, že “ Olej z tresčích jater obsahuje značně vysoké hladiny omega-3 mastné kyseliny EPA, což může způsobit řadu zdravotních problémů, jako je krvácení při porodním procesu, POKUD není vyvážena kyselinou arachidonovou , omega-6 mastnou kyselinou, nacházející se v játrech, žloutkách a tuku masa a která se na dráze omega-6 mastných kyselin mění na serii prostaglandinů. Nadace žádá, aby olej z tresčích jater do svého jídelníčku nezařazovali lidé, kteří nejedí dostatek těchto živočičných potravin. Je důležité, aby se lidé stravovali podle jejich diety pro těhotné a nevybírali si jen její část. Kyselina arachidonová je také v másle z pastevního chovu krav. Když dr. Price podával pod jazyk umírajícím lidem, u jejichž postele již probělo „poslední pomazání“, směs oleje z tresčích jater a máselného tuku z pastevního chovu, tito lidé se zotavili, k čemuž by nedošlo, pokud by podával tento olej jen samotný. 

V knížce byla stará reklama na Olej z tresčích jater ..."na pěkně stavěnou hlavu, zuby miminka..."

V knížce mězaujala stará reklama na Olej z tresčích jater …píše se v ní: „na pěkně stavěnou hlavu miminka…“

 

 

Bio fermentovaný olej z tresčích jater. Na obrázku není vyvržen vlnami oceánu na skaliska, ale já jsme ho vyvrhla na kameny zdi na našem statku...

Bio fermentovaný olej z tresčích jater. Na obrázku není vyvržen vlnami oceánu na skaliska, ale já jsme ho vyvrhla na kameny zdi na našem statku…občas bývá v našem obchůdku KosimeSnadno.cz v superpotravinách.

Moje Dementi výše v menu.

———————————–

Odkazy, odkud jsem čerpala informace:

Sally Fallon Morell a Thomas S Cowan, MD: The Nourishing Traditions Book of Baby and Child Care

Weston A. Price, DDS: Nutrition and Physical Degeneration

westonaprice.org

Sally Fallon a Mary G. Enig, PhD: Nourishing Traditions:The Cookbook that Challenges Politically Correct Nutrition and Diet Dictocrats.

http://www.westonaprice.org/childrens-health/nourishing-a-growing-baby

http://www.westonaprice.org/childrens-health/tricks-of-the-infant-food-industry?qh=YTo0OntpOjA7czo2OiJiYWJpZXMiO2k6MTtzOjQ6ImJhYnkiO2k6MjtzOjY6ImJhYnkncyI7aTozO3M6NzoiYmFiaWVzJyI7fQ%3D%3D

http://www.t-nation.com/free_online_article/sports_body_training_performance_interviews/poison_protein

http://www.westonaprice.org/thumbs-up-reviews/wheat-belly-by-william-davis

http://www.westonaprice.org/digestive-disorders/against-the-grain

http://blog.cholesterol-and-health.com/2011/10/wheat-belly-toll-of-hubris-on-human.html.

http://www.fathead-movie.com/index.php/2011/09/08/the-grain-producers-respond-to-wheat-belly/

http://www.babyonline.cz/dite-od-a-do-z/vyziva-deti/prikrmy-zavadeni-recepty/smisena-strava

https://www.youtube.com/watch?v=UbBURnqYVzw

http://www.susunweed.com/Article_Prevent_Breast_Cancer.htm

http://www.susunweed.com/Article_Phytoestrogens.htm#2

gapsdiet.com/uploads/FAQS_Listing_0313.pdf

 

 

 

 

 

Kvě 172013
 

cinskastudie

„Pokud by se věda potkala s předpojatostí a porodila nelegitimní milované dítě, jmenovalo by se ČÍNSKÁ STUDIE.“ Denise Mingerová

…dr. Campbell úmyslně zamlčuje fakta, na která přišel při svých vědeckých bádáních, a ořezává pravdu tak, aby se mu hodila k potvrzení předpokladů a předem daných hypotéz, směřovaných na podporu „veganské krmě“. O tom, bohužel, celá kniha Čínská studie je.“ Doc. MUDr. Pavel Kohout, Ph.D.

„Třebaže původně vyjádřil zájem, že odpoví, Campbell mě později informoval, že zájem ztratil poté, co zjistil, že nejsem profesionální vědec…Byl jsem proto poněkud překvapen, když jsem nedávno uviděl Campbelovo vyvrácení důkazů z mé recenze, které publikoval na VegSource.Com. Ono vyvracení je bohužel namířeno proti mému věku a důvěryhodnosti a zpochybňuje moji intelektuální nezávislost a motivace toho, kdo zveřejnil moji recenzi, spíš aby přišlo s nějakým seriozním a na vědě založeným vyvracením mých argumentů. „Chris Masterjohn, PhD (nutriční věda)

“ Sdílel pohledy na věc, které skutečně pociťuju jako poslední hřebíky do rakve pro kohokoliv, kdy by chtěl využít jeho (Campbellovu) práci k vědecké obraně vegetariánství coby lepší volbě pro každého.“ Joseph Mercola, MD o recenzi dr. Masterjohna

“ Co jsem si začal uvědomovat, bylo to, že jsem měl sice primární obavu o welfare zvířat, ale že by bylo asi lepší raději podporovat hospodáře, kteří chovají svá zvířata lidským způsobem…Skutečně jsem začal toužit po mase. A když jsem ho začal znovu jíst, všiml jsem si, že spousta problémů, které se mi rozvinuly, když jsem byl vegetarián, začala mizet, jako je úzkost a některé problémy s trávením, které jsem měl.“ Chris Masterjohn PhD

Knihu Čínská studie, která údajně vědecky potvrzuje,  že nejlepší je strava založená na rostlinných potravinách, jsem nečetla. Mám  jiné informace i zkušenosti z praxe o tom, co svědčí zejména rostoucímu tělu a vyvíjejícímu se mozku, o tom,  co je nejspíš blud a co je to zdravá strava, vyplývající zejména ze studia  knihy zubaře dr. Pricea a jeho fotek v ní. Odkaz zubaře Pricea se velice liší do poselství Čínské studie, ale není v příkrém protikladu k veganství ve smyslu jezme jen maso (Tradiční stravování znamená jezme „také“ maso ve smyslu od čumáku po ocas včetně kostních vývarů, čimž ctíme zabité zvíře). Nesnažím se ty, kteří jsou přesvědčeni o tom, že veganská strava je ta nejlepší, přesvědčit o opaku, je to jejich volba, zkušenost, kteoru si potřebují projít. Netajím se ale tím, že mě výsledky tzv. Čínské studie uvádějí do rozpaků, stejně jako už jen smělé názvy některých knih, jako je Není jiné cesty, Jistota, jak řešit neřešitelné a léčit neléčitelné; Návod na přežití pro miminka. Do rozpaků už proto, že mám doma sbírku emailů od maminek z Česka i Slovenska, které šly upřímně a důsledně onou jedinou správnou (téměř veganskou) cestou, ale přesto se ukázalo být něco hodně špatně – třeba zubní kazy u malých dětí, kterým se zuby někdy ani zkazit nestihnou, ale  rovnou se lámou. Naposledy mi psala jedna maminka, že ji veganství téměř stálo život, navíc bylo nebezpečně vázáno na její členství v náboženské minoritní skupině.  Knížka Vyživující tradice v péči o miminko a dítě dokonce doporučuje oběma rodičům se před početím doslova „zotavit“ z případné veganské stravy (ta je dobrá spíš na detoxikaci těla, tedy na dočasné použití), a sice aby se oba 2-3 roky živili stravou podle Pricea či nadace WAPF a nezapomínali na posvátné potraviny přírodních národů, jako jsou játra.

Místo aby maminky výše lály a daly zpětnou vazbu spíš než mně těm expertům či dokonce lékařům, kteří jim radí, jak se zdá velmi nezodpovědně, něco jiného, raději si volí jinou bitvu – počnou překotně shánět kvalitní živočišné produkty z pastevního chovu pro sebe a své děti. Protože se ale řada lidí velice přátelským tónem (ne konfrontačním) ptá, jaký mám na Čínskou studii názor, přináším níže alespoň pracovní překlad zajímavé recenze Mýtus Čínské studie. Původně jsem chtěla přeložit text Odpočívej v pokoji, Čínská studie, ale tento je jistě též pozoruhodný. Snad pomůže udělat si informovanější rozhodnutí zejména maminkám, které jsou zodpovědny za výživu svých malých dětí. (Viz Přikrmování kojenců).

 

Omlouvám se, že jsem ji nečetla, ale nejsem si  jistá, zda bych i po jejím přečtení byla vůbec kompetentní se k ní nějak vyjádřit a napsat nějakou recenzi, už proto, že z časových a jiných důvodů nemám přístup ke kontextu původních prací dr. Campbella a různým datům a přednáškám, které bych musela prozkoumat,  abych  mohla napsat ke knize nějaký článek. Práce dr. Pricea i pro nevědce, jako jsem já, není nic abstraktního, proto je a zůstává pro mě velice blízká a srozumitelná.

Text  recenze Mýtus Čínské studie zveřejněný na portálu Nadace Westona A. Pricea zde tedy pracovně přeložený zveřejňuji, brzy bude možné si ho prečist primo i na strankach Nadace. Jeho název je China Study Myth, tedy Mýtus Čínské studie, autorkou je ex-veganka Denise Mingerová. Ta se do studia knihy Čínská studie skutečně ponořila. V textu níže tato mladá žena odhaluje, že závěry dr. Campbella neodpovídají datům z jeho vlastního výzkumu. Bohužel lidé, kterým docházejí argumenty, se uchýlí k osobním útokům – že je mladá. To není argument do věcné diskuse. Závěrem lze jinak říci, že jakýkoliv krok směrem pryč od průmyslové stravy (i směrem k vegánství) nejspíš povede (alespoň dočasně) ke zlepšení zdravotního stavu člověka, který se bude cítit po mnoha stránkách lépe. Otázkou však je, na jak dlouho. Na kolik let či  na kolik generací. (Záleží také, jak si interpretujeme změnu pocitů. Člověk se totiž někdy může cítit „dobře“ po čemkoliv, za co nás nezdravá mikroflora odmění endorfiny přímo do krevního oběhu, za alkohol či rafinované sacharidy. ) Denise Mingerová  říká k své recenzi v jednom intervew:

„Vegánství je jednou z oněch věcí, které můžete objektivě zhodnotit teprve, až už v něm nejste ponořen nebo poté, co jste přestali emočně investovat do jeho úspěchu.  Myslím si, že vegánství zůstává zajímavým pro mnoho ex-veganů-protože jakmile jste „na druhé straně“, vidíte vegánství svěžíma očima a snadněji můžete identifikovat jeho nedostatky ať už coby etické filosofie, tak přístupu ke zdraví.

Když jsem začínala s celou tou Čínskou studií, bylo to hlavně ze zvědavosti. Je to vegany tak hodně citovaná kniha a tato studie tvrdí, že je to nejzevrubnější epidemiologická studie, jaká kdy byla provedena- takže jako někdo, kdo se hluboce zajímá o zdraví, jsem chtěla vidět, zda skutečně chce říci, že jakákoliv konzumace živočišných potravin může být škodlivá. Skeptik ve mně chce vidět spíš skutečná data, než slepě věřit výkladu této knihy někoho jiného, takže jsem byla nadšená, když jsem, zjistila, že dataCínské studie byla dostupná a nebudu muset jen vzít dr. Campbella za slovo. Neplánovala jsem zahájit křízovou výpravu proti vegánství.

Kritizování Čínské studie bylo ovšem víc než jen o vegánství: bylo pohledem na zneužití vědy k podpoře slabé hypotézy. To není přijatelné nikdy, bez ohledu na to, zda je v tom vegánství. …Nemyslím si, že Campbell udělal cokoliv, aby vědomě klamal. Jenomže když už jste se rozhodl, že určitá teorie je pravdivá, je snadné vnitřně ospravedlnit tu nějaké to překroucení, tam zas nějaké to vynechání atd., až jste si vytesali výsledky do podoby, jaké je chcete mít.  Campbell není první vědec, který tak učinil, a jsem si jistá, že nebude ani poslední. Akademické úspěchy a hodnosti nezabrání tomu, aby někdo neupadl do pasti  předpojatosti či aby neudělal analytické chyby či propagoval nějakou agendu kvůli finančním či osobním zájmům. A nedostatek akademických úspěchů a hodností nikomu nebrání, aby se učil samostudiem či viděl v nějakém tvrzení chyby nebo poukázal na logické nekonzistentnosti v určitém argumentu. Na kritické myšlení nemá nikdo monopol. „ (Cit. zde.)

Nevím, zda měl dr. Price v úmyslu  cestovat i do Číny. Poslední cestu uskutečnil někdy v roce 1939, kdy začala 2. světová válka. Měl jistě dost důvodů, ať už to byly různé revoluce a občanské války, proč do Číny v té době nespěchal. Pouhé 3 roky po skončení 2. světové války zemřel. Kdyby ale vyšetřil čínské venkovany (etnikum) Mosuo (navštívil je čínský šéfkuchař Martin Yan) , nejspíš by zjistil, že pěstují obilí a brambory, chovají dobytek včetně jaků (horská kráva s tučným mlékem), vodní buvoly, ovce, kozy a drůbež, vaří kostní vývary. Nemají ledničku, ale vepřové jsou schopni uchovat v soli a vyuzené i po celé roky. Jedí i žáby. (Srov. zde)

(Ref. http://www.westonaprice.org/vegetarianism-and-plant-foods/the-china-study-myth)

Denise Mingerová, ex-veganka, autorka recenze Mýtus Čínské studie

Denise Mingerová, ex-veganka, autorka recenze Mýtus Čínské studie

chinastudy

MÝTUS ČÍNSKÉ STUDIE

Denise Mingerová

Trhliny ve vegánské bibli

Rok 2006 zaznamenal událost, která rozkolébala svět výživy (stejně jako stěny celistvých potravin): vydání Čínské studie od T. Clina Campbella. Vytištěna malou nakladatelskou společností známou vědeckými mistrovskými kousky jako je Psychologie Simpsonů (The Psychology of the Simpsons ) a Vy nemluvte o Klubu boje (You Do Not Talk About Fight Club), Campbellova kniha rychle zasáhla kruh předávání informací z úst do úst, vyletěla prudce nahoru směrem do pozice bestsellerů s prodejem přesahujícím dnes půl miliónů výtisků.

Premisí je, že všechny živočišné potraviny-od kuřecích McNuggets po filety z uloveného divokého lososa-jsou zodpovědné za moderní neduhy, jako je srdeční choroba a rakovina. Takovým onemocněním, tvrdí kniha, lze všeobecně předcházet nebo dokonce je vyléčit vyhýbáním se živočišným produktům a místo nich konzumováním stravy z celých průmyslově nezpracovaných rostlinných potravin.

Třebaže tuto překvapující tezi někteří stěží spolkli, kniha se zdála být věrohodná kvůli svým vyčerpávajícím odkazům a autorově dlouhému a velmi podrobnému seznamu akademických úspěchů- včetně PhD z Cornellu, autorství přes více než třista vědeckých přednášek a desítky let přímých vědeckých zkušeností. Snad není překvapením, že Čínskou studii rychle vstřebala vegánská obec jako jakousi bibli-poslední slovo o škodlivosti živočišných potravin a nepopíratelný důkaz o tom, že jedině rostlinná strava je pro lidstvo nejlepší. K podráždění milovníků masa všude (především těch, kteří mají rádi hádky jako sport) kdysi živé debaty s vegany nyní vyhynuly s jediným vyjádřením: Jenom si přečti Čínskou studii!

Jenže navzdory černobílým prohlášením knihy ohledně živočišných produktů- a jejím argumentům se zdánlivě dobrými odkazy- Čínská studie není prací s vědeckou pádností. Jak uvidíme v tomto článku, nejvíce opakovaná prohlášení této knihy, především týkající se Campbellova výzkumu rakoviny a výsledků Projektu Čína-Cornell-Oxford, jsou oběťmi sklonů k selektivnosti, falešnosti spočívající v nekompletních důkazech a bolestně mylné interpretaci dat.

Způsobují živočišné bílkoviny rakovinu?

Semínka pochybností o živočišném jídle byla poprvé zasazena v Campbellově kariéře dříve, zatímco pracoval na Filipínách na projektu pomáhajícímu bojovat s podvýživou. Kolega ho informoval o překvapujícím trendu: rakovina jater kosila bohaté Filipínce s mnohem vyšším výskytem než jejich méně bohaté protějšky- jev, o němž Campbell věřil, že je spojen s vyšším příjmem živočišných bílkovin navzdory řadě dalších rozdílů v životním stylu1 . Campbell se také při posilňování svých podezření dověděl o nedávné studii z Indie, která ukazuje, že vysoký příjem bílkovin urychlil rakovinu jater u krys, zatímco nízký příjem bílkovin se zdál, že ji předchází.2 Překvapen tímto klenotem málo známého výzkumu rozhodl se Campbell vyšetřit roli výživy u samotného růstu rakoviny- což je úsilí, které nakonec trvalo několik desítek let a vyprodukovalo přes stovku publikací (žádná z nich nepřináležela Klubu boje).3

Čínská studie přinesla Campbellovy objevy s mocnou jednoduchostí. V řadě experimentů Campbell a jeho tým vystavil potkany velice vysokým hladinách aflatoxinu-karcinogenu produkovanému plísní, která roste na arašídech a kukuřici- a poté je krmil stravou obsahující různící se hladiny mléčné bílkoviny kaseinu. V následující studii krysy žeroucí jenom 5 procent svých ideálních celkových kalorií v podobě kaseinu zůstaly bez nádoru, zatímco krysy žeroucí 20 procent svých kalorií jako kaseinu si vyvinuly abnormální růst, který značil počátek rakoviny jater. Jak Campbell popsal, rakovinu u těch hlodavců mohl řídit “jako by člověk cvrnkal prstem do vypínače světla-rozvítil a zhasínal”, prostě jen změnou množství kaseinu, který konzumovaly. 4

Navzdory těmto provokativním objevům Campbell nebyl připraven prohlásit všechny bílkoviny za hrozbu pro veřejné zdraví a okolkovat uličku arašídového másla v obchodě nálepkami Mr Yak (označení jedovaté, p. př.). Ukázalo se, že živočišné bílkoviny jsou jedinečně otřesné. V několika svých pokusech když se aflatoxinu vystavení potkani krmili pšeničnou bílkovinou nebo sójovou bílkovinou místo kaseinu, nevyvinuli si jakoukoliv rakovinu-dokonce ani při úrovni 20 procent, která se ukázala být tolik škodlivou u kaseinu.5 Zdálo se, že tyto rostlinné bílkoviny jsou nejenže schváleny PETA (Lidé za etické zacházení se zvířaty-organizace, p. př.), ale také je u nich nejméně pravděpodobné, že by přeměnily játra potkanů v továrnu na nádory.

Tyto poznatky dovedly Campbella k jeho pevnému a slavnému závěru: že všechny živočišné bílkoviny- ale nikoliv rostlinné bílkoviny- mohou jedinečně podporovat rakovinné bujení. Pryč s tím stejkem, sem s tím tofu! Jenomže jak několik kritiků poukázalo, 6,7 ono prohlášení si vyžádalo několik salt logiky (a možná nějaké ty přemety bludů). Účinky kaseinu- především izolovaného kaseinu odděleného od jiných složek mléka, které často fungují synergicky- se nemohou zevšeobecňovat na všechny formy mléčných bílkovin, ještě méně na všechny podoby živočišných bílkovin. Působivý počet studií ukazuje, že jiná hlavní mléčná bílkovina syrovátka konzistentně spíše potlačuje nádorový růs než ho podporuje, pravděpodobně kvůli své schopnosti zvyšovat hladinu glutationu.8,9 Další z vlastních studíí Campbella naznačuje, že rybí bílkovina působí jako podněcovač rakoviny, když se dá dohromady s kukuřičným olejem, ale nikoliv, když se dá dohromady s rybím olejem-—zdůrazňuje důležitost kontextu stravy (a nekonečnou příšernost rostlinných olejů).10

A lichá karta: jeden z Campbellových nejrelevantnějších experimentů- o kterých bohužel v Čínské studii není žádná zmínka—ukázaly, že když je pšeničný lepek nahrazen lysinem, aby se utvořily kompletní bílkoviny, chová se úplně stejně jako kasein a posiluje nádorový růst. 11 Znamená to, že živočišné bílkoviny nemají nějakou záhadnou schopnost urychlovat rakovinu z pouhé ctnosti svého původu v cítící bytosti—pouze že plné spektrum aminokyselin dodává správné stavební panely pro růst, ať už jsou to zhoubné buňky nebo zdravé. A stejně jako kterýkoliv vegan, který dostal otázku “Odkud bereš bílkoviny?”, odpoví po osmi sté, dokonce i strava pouze na rostlinách dodává kompletní bílkoviny pomocí různých směsí luštěnin, obilí, ořechů, zeleniny a jiného vegany podporovaného pokrmu. Teoreticky jídlo z rýže a fazolí by poskytlo stejné aminokyseliny vyvolávající rakovinu, které dodávají živočišné bílkoviny. Campbellovy pokusy vskutku ztrácejí svou relevantnost v kontextu normální stravy skutečného světa v protikladu k čistému jídelníčku z kaseinu, cukru a kukuřičného oleje, jaké jeho potkani dostali.

Jenomže to je jen špička bílkovinového ledovce. Ve svém článku ze září 2010, “ Kuriózní případ Campbellových krys,” 12 se Chris Masterjohn vydal dál za dobře nasvícené stránky Čínské studie, aby osobně probádal temné uličky Campbellových publikací. A co zjistil ohledně krys na nízko-bílkovinné stravě, je jen vzdáleným výkřikem zářivě sladkých popisů, o jakých jsme v knize četli. Třebaže se potkanům na stravě s vysokým zastoupením kaseinu skutečně vyvíjela rakovina, jak Campbell popisoval, potkani ve skupině s nízkým množstvím kaseinu-které byly v Čínské studii pospány jako že mají vyloženě zářivá očka a lesklý kožíšek – byly zasaženy ještě horším osudem. Campbellův výzkum ve skutečnosti ukázal, že nízkoproteinová strava zvyšuje akutní toxicitu aflatoxinu, což vede k buněčné genocidě a předčasné smrti. Jelikož nedostatek bílkovin brání játrům, aby úspěšně konaly své detoxifikační povinnosti, méně aflatoxinu se mění na metabolity způsobující rakovinu, ovšem konečným výsledkem je rozsáhlé (a nakonec smrtelné) poškozené tkání.

Dokonce výzkum z Indie, který rychle odstartoval Campbelův zájem o spojení rakoviny a stravy, ukázal, že krysy na stravě s nízkým zastoupením kaseinu umíraly znepokojivě často, zatímco krysy na velkém množství bílkovin- jakkoliv nejspíš měly mnoho nádorů- alespoň zůstávaly naživu.13 (Pak tedy je překvapující, že Čínská studie propaguje stravu na rostlinném základě jako prevenci rakoviny, když smrt je stejně tak účinná a žádá si méně výletů na nákupy.)

Více stop k porozumnění výzkumu rakoviny a kaseinu pochází z jiné indické studie-tato byla publikovaná ve druhé polovině 80. let a vyšetřovala účinky bílkovin u opic místo potkanů vystavených aflatoxinu.14 Jako u pokusů Campbella, opice byly krmeny stravou, která obsahovala buď 5 procent nebo 20 procent kaseinu, ale s jedním důležitým rozdílem: místo toho, aby byly zasaženy astronomicky (a nerealisticky) vysokou dávkou aflatoxinu, opice byly vystaveny nižším denním dávkách- napodobovalo to situaci z reálného světa, kde se aflatoxin konzumuje často v malých dávkách z kontaminovaných potravin. Coby báječný případ vědeckého kotrmelce tato studie ukázala, že to byly opice na nízkoproteinové stravě, které dostaly rakovinu, zatímco opice na vysokoproteinové stravě se těšily ze své beznádorovosti.

Tento zjevný paradox upozorňuje na hlavní problém Campbellova výzkumů potkanů: hladina aflatoxinu při vystavení se mu hraje rozhodující roli v tom, jak bílkoviny působí na rakovinné bujení. Když je dávka aflatoxinu vysoká až do nebe, zvířata, která žeroucí nízkoproteinovou potravu nedostanou rakovinu, protože jejich buňky jsou příliš zaneprázdněny celkovým umíráním, zatímco zvířata žeroucí stravu s vyšším zastoupením bílkovin, konzumují dostatek stavebních panelů ze stravy na růst buněk-ať už zdravých či rakovinných. Když je dávka aflatoxinu mírnější, zvířata, která žerou nízkoproteinovou stravu, si vyvinou rakovinu, zatímco jejich protějšky žeroucí více bílkovin zůstávají ve velmi dobrém zdraví.

V kostce: šíření strachu z živočišných bílkovin v Čínské studii vyvěrá z neuváženě a mylně interpretované vědy. To, co Campbellovy pokusy s potkany ve skutečnosti ukázaly, nebylo to, že živočišné bílkoviny jsou pomstychtivé makroživiny záhuby, ale toto:

1. Bílkoviny vysoké kvality podporují buněčný růst, bez ohledu na to, odkud pocházejí;

2. Nedostatek bílkovin maří schopnost jater detoxifikovat nebezpečné látky; a

3. Při realističtějších dávkách aflatoxinu bílkoviny ve skutečnosti nesmírně chrání proti rakovině, zatímco strava s omezeným množstvím bílkovin se ukázala být škodlivá.

Ukázala Skutečná Čínská studie, že živočišné potraviny jsou spojeny s onemocněním?

Čínská studie věnuje pouze jednu kapitolu své studii, po které je pojmenovaná, což neznamená, že není jedinečná svého druhu. Též známá jako Projekt Čína-Cornell-Oxford byla Čínská stuide enormní epidomiologickým úsilím zabývajícím se stravou a vzorci onemocnění ve venkovské Číně-New York Times projekt razil jako “ Soutěž epidemiologie”. V rozsahu šedesáti pěti okresů a sbírající data o ohromných třistašedesát proměnných, vyprodukoval přes osm tisíc statisticky významných korelací mezi výživou, faktory životního stylu a různými nemoceni .15

Třebaže projekt této velikosti nevyhnutelně nalezl některé protikladné a nekauzální spojitosti, Campbell tvrdí ve své knize, že data obecně poukazovali jedním směrem: : “Lidé, kteří jedli nejvíce potravin živočišného základu, nejvíc onemocněli chronickými onemocněními, a “Lidé, kteří jedli nejvíce potravin rostlinného základu, byli nejzdravější a měli sklony se vyhýbat chronickým onemocněním.”16 I když—jak se ozývá v srdcích statistiků všude— korelace se nerovná kauzalitě (příčinnosti), tyto asociace ve spojení s Campbellovým dalším výzkumem mají učinit pádný případ pro to, že živočišné potraviny jsou legitimně škodlivé.

Jenomže byly výsledky Čínské studie opravdu zářným důkazem pro konzumaci jídla s rostlinným základem?

Zdá se, že tento závěr je založený z velké části spíš na nespolehlivých krevních proměnných než na skutečných potravinách.Ve své knize Campbell tvrdí, že on a jeho výzkumný tým “zjistil, že jeden z nejsilnějších předpovídatelů západních nemocí je krevní cholesterol,” 17 a dále nakládá s cholesterolem jako se zástupcem konzumace živočišného jídla. V celé této kapitole zjišťujeme, že data Čínské studie nacházejí spojitosti mezi cholesterolem a mnohými druhy rakoviny a také cholesterolem a příjmem živočišných bílkovin- implikují, že živočišné bílkoviny a ony stejné durhy rakoviny musejí být samy blízce spojeny.

Krevní cholesterol ale může být ovlivněn řadou nedietních faktorů a může se zvednout či klesnou vlivem onemocnění, zkoumat vztah mezi jídlem samotných a zdravotnými výsledky je pravděpodobně informativnější než používat cholesterol jako přepracovaného a nestálého prostředníka. Jenomže přímý vztah mezi živočišnými bílkovinami a nemocemi neni v Čínské studii probírán z jednoho ohromného důvodu: onem vztah neexistuje. Prohlídka původních dat Čínské studie neukazuje ve skutečnosti žádnou statisticky významnou korelaci mezi jakýmkoliv typem rakoviny a příjmem živočošných bílkovin.18 Jedině rybí bílkoviny korelují pozitivně, ale pravděpodobně nekauzálně s malým množstvím rakoviny: rakovina nosohltanu, vzácné onemocnění, které udeří pouze na jednoho ze sedmi milionů lidí; rakovina jater, která se ukazuje v regionech konzumujících ryby, protože aflatoxin se množí ve vlhkých oblastech blízko vody; a leukémie, která je pravděpodobně spojená s dalšími prvky průmyslového životního stylu spojeného s pobřežními regiony (a tedy spotřebou ryb) v Čínské studii.19

Je ironií, když se podíváme na rostlinné bílkoviny— o kterých Čínská studie důrazně tvrdí,  že chrání před rakovinou—nacházíme téměř třikrát tolik pozitivních korelací u různých druhů rakoviny jako u živočišných bílkovin, včetně rakoviny tlustého střeva, rakoviny konečníku a rakoviny jícnu.20 Podobně u srdeční choroby a mrtvici mají rostlinné bílkoviny pozitivní korelaci , zatímco živočišné bílkoviny a rybí bílkoviny mají negativní nebo téměř neutrální korelace-což znamená, že ti, co jedí ve venkovské Číně živočišné potraviny, jestli něco, tak mají méně kardiovaskulárních onemocnění než jejich vegetariánštější přátelé.

Jenže věci se stávají dokonce zajímavějšími, když se podíváme na některé přednášky recenzované kolegy, které byly vyprodukovány z dat Čínské studie, většina z nich má za spoluautora samotného Campbella. Stejně jako u výzkumu kaseinu poznatky Čínské studie, jako jsou popsány v Campbelově knize, jsou hop a šup a na sedmero mil vzdálené tomu, co původní výzkum říká. Třebaže se pšenici nedostává žádné pozornosti v kapitole v Čínské studii, Campbell ve skutečnosti zjistil, že konzumace pšenice-v příkrém protikladu k rýži- měla silnou spojitost s vyššími hladinami inzulínu, vyšším množstvím triglyceridy, koronární srdeční chorobou, mrtvicí a hypertenzivní srdeční chorobou v datem Čínské studie-mnohem víc než jakákoliv jiná potravina21,22 Podobně v přednášce z roku 1990 Campbell přiznal, že “ani plasmový celkový cholesterol ani LDL cholesterol nemá spojitost s kardiovaskulárním onemocněním” v datech Čínské studie, a že “geografické rpzdíly v úmrtnosti na kardiovaskulární choroby v Číně jsou způsobeny primárně faktory jinými než dietními či plasmových cholesterolem”-odhalil, že ani milovaný cholesterolový prostředník nemůže uspokojit svá obvinění týkající se toho, že způsobuje srdeční chorobu. 23

V duchu schovávání si toho nejlepšího na konec, další z Campbellových vlastních přednášek publikovaných pouhé dva roky před tím, než Čínská studie zasáhla regály, tvrdí rozhodně, že – navzdory Campbellovým tvrzením o výborném zdraví téměř veganských venkovských Číňanů- “jsou to převážně vegetariánské, kontinentální komunity, které mají největší riziko všeobecných umrtí a chorobnosti a kteří mají nejnižší LDL cholesterol.”24 Snad je zde stejné poučení, jaké jsme se pracně dozvěděli od Campbellových krys: je pěkně těžké onemocnět, když jste mrtví!

Jádro věci

Vzdor její rostoucí popularitě (a zářící podpory vysoce profilovaných konvertovaných jako je Bill Clinton), Čínská studie je v mnoha směrech spíš fikcí než nutričním svatým grálem. Kniha zplodila řadu mýtů o rizicích živočišných bílkovin a pravdivé výsledky Čínské studi samotné- mýty, které se snadno rozdrobí pod zkoumavým okem, přesto ale dále tenkým proudem protéká do mainstreamu a nabývá na publicitě.

Pokud je něco pozitivního, co si můžeme vzít ze čtyř set sedmnácti stran knihy, je to propagace celistvých potravin- a výsledné eliminování rostlinných olejů, kukuřičného sirupu s vysokým obsahem fruktózy, rafinovaného obilí a jiných průmyslových produktů, které tíhnou k tomu, že nahrazují skutečné jídlo na našem moderním jídelníčku. Avšak pro ty, kteří hledají vědeckou litaraturu vyššího kalibru, Psychologie Smipsonů (The Psychology of the Simpsons ) bude pro ně pravděpodobně uspokojivějším (a přátelsky víc nakloněným živočišných produktům).

POSTRANNÍ SLOUPEK

ČETA DOKTORŮ PODPORUJÍCÍCH STRAVU S ROSTLINNÝM ZÁKLADEM

DEAN ORNISH , MD: omezuje cukr, kukuřičný sirup, bílou mouku, margarín, rostlinné oleje, alkohol a jakékoliv průmyslově zpracované jídlo s více než dběmi gramy tuku. Do programu patří zastavení kouření, podpora kolegů, stress management a cvičení..

CALDWELL ESSELSTYN, MD: Zakazuje rostlinné oleje, rafinované obilí, bílou mouku, produkty z o vitamíny obohacené mouky jako je chléb, těstoviny, bagety a pečivo. Používá statiny, aby dostal cholesterol pacientů pod 150.

JOHN MCDOUGALL , MD: Omezuje bílou mouku, rafinované obilí, cerelie v cukru, nealko nápoje, půrmyslově sacharidy, ovocný džus a rostlinné oleje.

NEAL BARNA RD, MD: Zakazuje rostlinné oleje, potraviny vysdokoglykemické, kukuřičný sirup s vysokým obsahem fruktozy a smažené škroby, jako jsou hranolky a brambůrky.

JOEL FUHRMAN , MD: Vylučuje rafinované potraviny včetně rostlinných olejů.

Zbavit se prazdných a rafinovaných potravin, především rostlinných olejů- společného jmenovatele všech těchto předpisů se základem v rostlinných potravinách-přinese zlepšení téměr každému. Jenomže v dlouhém horizontu se bez živočišných potravin s vysokou koncentrací živin objeví nedostatky.

Další odkazy, kde se rozebírá kriticky Čínská studie: http://www.westonaprice.org/blogs/2010/09/22/the-curious-case-of-campbells-rats-does-protein-deficiency-prevent-cancer/

http://www.cholesterol-and-health.com/Campbell-Masterjohn.html

http://letthemeatmeat.com/post/1438446275/interview-with-an-ex-vegan-denise-minger

http://articles.mercola.com/sites/articles/archive/2011/01/08/chris-masterjohn-criticism-of-the-china-study.aspx

http://foodietude.blogspot.cz/2012/03/if-weston-price-went-to-china.html?view=classic

http://chriskresser.com/rest-in-peace-china-study

 http://www.youtube.com/watch?v=YEzZUuBmOOU&lc=LM9HYVUrQidUk6xfP7a49zbAS9jQiHJaP8PGBB9iS8I

http://youtu.be/E5gNzBNgZas

—————————————-

Reference

1. Campbell, T. Colin, PhD, with Thomas M. Campbell II . The China Study: Startling Implications for Diet, Weight Loss, and Long-Term Health. Dallas: BenBella Books, 2004, p. 36.

2. Ibid, p.36.

3. Ibid, p. 48.

4. Ibid, p. 60.

5. Ibid, p. 59.

6. Masterjohn, Chris. “The Truth About the China Study.” http://www.cholesterol-and-health.com/China-Study.html

7. Colpo, Anthony. “The China Study: More Vegan Nonsense!” http://anthonycolpo.com/?p=129

8. Bounous G., et al. Whey proteins in cancer prevention. Cancer Lett. 1991 May 1;57(2):91-4.

9. Hakkak R., et al. Diets containing whey proteins or soy protein isolate protect against 7,12-dimethylbenz(a)anthracene-induced mammary tumors in female rats. Cancer Epidemiol Biomarkers Prev. 2000 Jan;9(1):113-7.

10. O’Connor, T.P. et al. Effect of dietary intake of fish oil and fish protein on the development of L-azaserine-induced preneoplastic lesions in the rat pancreas. J Natl Cancer Inst. 1985 Nov;75(5):959-62.

11. Schulsinger, D.A., et al. Effect of dietary protein quality on development of aflatoxin B1- induced hepatic preneoplastic lesions. J Natl Cancer Inst. 1989 Aug 16;81(16):1241-5.

12. Masterjohn, Chris. “The Curious Case of Campbell’s Rats—Does Protein Deficiency Prevent Cancer?” September 22, 2010. http://www.westonaprice.org/blogs/cmasterjohn/2010/09/22/ the-curious-case-of-campbells-rats-does-protein-deficiency-prevent-cancer/

13. Madhavan, T.V. and C. Gopalan. “The effect of dietary protein on carcinogenesis of aflatoxin.” Arch Pathol. 1968 Feb;85(2):133-7.

14. Mathur, M. and N.C. Nayak. “Effect of low protein diet on low dose chronic aflatoxin B1 induced hepatic injury in rhesus monkeys.” Toxin Reviews. 1989;8(1-2):265-273.

15. Campbell, p. 73.

16. Ibid, p. 7.

17. Ibid, p. 77.

18. Junshi C., et al. Life-style and Mortality in China: A Study of the Characteristics of 65 Chinese Counties. Oxford: Oxford University Press, 1990.

19. Minger, Denise. “A Closer Look at the China Study: Fish and Disease.” June 9, 2010. http://rawfoodsos.com/2010/06/09/a-closer-look-at-the-china-study-fish-and-disease/

20. Minger, Denise. “The China Study: Fact or Fallacy?” July 7, 2010. http://rawfoodsos.com/2010/07/07/the-china-study-fact-or-fallac/

21. Gates J.R., et al. “Association of dietary factors and selected plasma variables with sex hormone-binding globulin in rural Chinese women.” Am J Clin Nutr. 1996 Jan;63(1):22-31.

22. Fan W.X., et al. “Erythrocyte fatty acids, plasma lipids, and cardiovascular disease in rural China.” Am J Clin Nutr. 1990 Dec;52(6):1027-36.

23. Ibid.

24. Wang Y., et al. “Fish consumption, blood docosahexaenoic acid and chronic diseases in Chinese rural populations.” Comp Biochem Physiol A Mol Integr Physiol. 2003 Sep;136(1):127- 40.

This article appeared in Wise Traditions in Food, Farming and the Healing Arts, the quarterly magazine of the Weston A. Price Foundation, Spring 2012.

 

Výživa ve světle věků jako napínavá detektivka

 Teorie  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Výživa ve světle věků jako napínavá detektivka
Led 202013
 

„Je-li zdraví nynějšího pokolení ovocem toho, jak žily generace předešlé, zdraví budoucích bude takové, jak se živíme my…co jsou všechny ty zkoušky na klinikách…proti velkolepým pokusům, jež provedla sama příroda…na stamiliónech lidí, nikoliv po desítky let, ale po tisíce věků…v nejrozmanitějším prostředí…na celém světě?“ Marie Úlehlová-Tilschová

„Proč my nakupujeme za milióny a možná i miliardy dolarů západní léky a žvýkáme je jako blázni, když máme takové bohatství s neuvěřitelnými vlastnostmi? Proč ztrácíme vědění našich nedávných praotců, kteří žili v našem století? …Jaká neznámá síla se pečlivě snaží vygumovat z naší paměti vědění našich praotců?A k tomu ještě jakoby naznačují – nestarej se o to, do čeho ti nic není. Snaží se vygumovat…A hlavně, že se jim v tom vede! A úspěšně! Dostal jsem vztek.“Vladimír Megre, 1. díl Anastasia ze série Zvonící cedry Ruska

 

 

Již vetchá, ale pozoru-hodná knížečka Výživa ve světle věků

Již vetchá, ale pozoru-hodná knížečka Výživa ve světle věků

Jedna milá čtenářka mého blogu Terezka K. (ale i jiní -Maruška H. -upřímně děkuji a jistě by se našli i další) mi umožnila přečíst si knihu Výživa ve světle věků z roku 1944, jejíž autorkou je  Marie Úlehlová-Tilschová, které chci zde opět vzdát poklonu, již jednou jsem ji nazvala „českou Sally Fallonovou“. Naprosto stejně jako paní Sally Fallonová totiž své práce odvíjí od stejných teoretických východisek. Ptají se obě, která zdravá strava je ta pravá, a vzhledem k tomu, že se již nemůžeme spoléhat na své instinkty (i alkoholik „cítí“ nutkání, že jeho tělo „potřebuje“ víc drogy) ani na chuť (chuť by měla svědčit o kvalitě potraviny, nebo třeba vyzrálosti ovoce, jenžě umělých dochucovadel a aromat šidících náš jazyk existuje dnes spousta, nejen glutamát a různá přírodně identická aromata), pak si odpovídají shodně a naprosto prostě a jednoduše: 

Můžeme spoléhat jedině na vědecká bádání v oblasti výživy, jejichž výsledky pak ale srovnáme s tísíciletou tradicí (se zkušeností předků), s preindustriální tradici ve stravě a ne s tím, co se za „tradici“ jen vydává a o tradici se otírá.  Tradice je velice ošemetný a nesnadno uchopitelný pojem. Obykle se tím míní přinejmenším cosi, co přetrvávalo v době preindustriální a co se osvědčilo. Podobně jako paní Sally Fallonová dochází tedy autorka Výživy ve světle věků k závěru, že se můžeme akorát spoléhat na tradiční lidovou stravu, na kterou vrhá světlo moderní věda, neboť říká: jedině rozum a logická úvaha mohou bezpečně vésti k poznání člověka, který odklonem od přírody pozbyl již bezprostřední jistoty pudů a smyslů.“(30)

Paní Sally Fallonová nás ale nabádá na přelomu 20. a 21. tisíciletí, ať hledáme podporu a osvětlení moudrosti tradičního stravování předků jen u nezávislé vědy, u takové vědy, která funguje nezávisle na zájmech korporací (které si vědu platí a kupují a mají své obchodní motivace spojené s takovým výzkumem), protože podle ní ta oficiální (průmyslem vylobbovaná) „věda“, která pak diktuje zdravotní směrnice, s jejichž dodržováním se pojí i financování škol, se v něčem s moudrosti našich předků rozchází.

Věda v době paní Marie Úlehlové-Tilschové třeba s cholesterolem coby „zlosynem“ ještě nezacházela, ale prý reklama na nějaký výrobek se již vědou oháněla. Obě ženy nakonec jsou pro přijetí sice některých z vymožeností civilizace, ale jen pokud slouží našemu zdraví. Kniha Výživa ve světle věků se podobá postranním sloupkům v knize Vyživující tradice (cituje také třeba Vilhjamura Stefanssona) a pokud by paní Marie Úlehlová-Tilschová četla osobně knihu zubaře Pricea, pravděpodobně bychom dnes již měli vydanou v reedici jen nějakou její vlastní knihu s názvem Vyživující tradice v českých zemích – dílo stejně úrovně, jehož informace by našemu zdraví posloužilo.

 Z knihy Výživa ve světle věků je ale definitivně a s konečnou platností zřejmé, že „o“ knize Výživa a fyzická degenerace zubaře Pricea nepochybně četla či slyšela, ale osobně knihu nikdy nečetla – o poznatcích výzkumu dr. Pricea referuje pouze stručně a tak trochu se omezuje na suchá konstatování. Vposledku ho ani neuvádí v seznamu literatury na konci. „Nejpřesvědčivější jsou pak právě tato pozorování dr. Westona A. Price, která provedl na nejodlehlejších ostrovech dalekých jižních moří Marquesách, ostrovech Tovaryšských, Cookových, Tonga, Fidži, Samojských a Nové Kaledonii…. (další, třeba švýcarské horaly autorka vynechává…)…S neúmornou pílí po léta vyšetřoval zdravotní stav různých kmenů a srovnával, jaký rozdíl se jeví mezi domorodci, kteří se živí původní stravou a mezi těmi, kteří se sblížili s civilisací a navykli si na dovážené potraviny. (145) To, co o něm napsala, nenapovídá dostatečně o pochopení významu jeho objevů a výzkumů (zejména v určení standartu zdraví, v oblasti v tucích rozpustných aktivátorů a progresivní degeneraci, která se podepisuje nejen na zubech, ale celkové konstituci) v plném rozsahu, neboť se pouze omezuje v podstatě na obecný lakonický závěr, že tam, kde se přírodní nárůdečky vzdaly své původní stravy a přijaly stravu civilizace, tam draze na zdraví zaplatily ztrátou chrupu, onemocněním TBC. Teprve před několika lety se po desítkách let od jeho objevení X faktoru (Priceova faktoru, tedy vit. K2) vyjasnila jeho životně důležitá role v metabolismu vápníku, což vneslo i nové světlo do otázky tzv. bezpečných DDD u vitamínů A, D, u nichž funguje synergie.

        Pojďme se ale trošku podívat blíž na knihu Výživa ve světle věků. Autorka si tedy klade otázku, čím to je, že obyvatelstvo dnes trpí nejen zubním kazem, (ale i jinými civilizačními chorobami.) Paní M. Ú.-T. věděla, že současný zdravotní stav obyvatel má souvislost do velké míry s tím, že jsme se odklonili od osvědčené původní a „civilizaci nedotčené“ stravy a s velkým nasazením se věnovala studiu tradiční lidové výživy. Jak nám na podobnou otázku odpovídají ale jiní lidé včetně odborníků?  Záleží, koho se zeptáme, a dostaneme různé i roztodivné odpovědi:

– jedni Indiáni si kdysi prý mysleli, že zkažené zuby bílého může jsou způsobeny lžemi, které skrze jeho zuby procházejí…(Indiáni ale nemumírali přímočaře na TBC, nemoc to bílého muže, ale nepřímo kvůli jídlu bílého muže, kterým je v rezervacích začali krmit)

-Moderní zubaři se ve škole učí něco podobného – nejde sice o duchovní nečistotu, ale přece jen o „nečistotu“ – o  špatnou zubní hygiénu a údajně nepravidelné čištění zubů. Zdá se mi, že pokud je vůbec dentální věda ochotna položit si otázku,  proč máme křivé a přetěsnané zuby, zdůrazněno bývá to, že

–   jsme si je nepřišli srovnat do ordinace („proto“ jsou přece křivé).

Teprve po překročení hranic oboru zubního lékařství do nutriční nauky bychom se možná dověděli i jiné názory. Už ale i ve Spojeném Království existují programy tzv. Natural Dentistry, kde se budoucí zubaři učí přistupovat k pacientovi holističtěji, tedy v kontextu jeho celkového zdraví.

Docle tlustá vrstva smetany od kravy Terezky Jersey

Docela tlustá vrstva smetany od kravy Terezky Jersey

Kniha Výživa ve světle věků se mi tedy četla  jako napínavý thrillel. Jevila se mi totiž jako napínavá detektivka, přičemž autorka byla tím Sherlockem Holmesem na stopě zločinu (zubního kazu, TBC apod.)…Jde o úchvatné, velice poučné a hlavně zábavné čtení, protože jsme si připadala jako někdo, kdo ví, za jakých okolností došlo ke spáchání zločinu. Autorka „je na stopě“, kolikrát „už už přihořívá“,  dochází k jistému jen „o chlup“ skoro správnému závěru, proč máme ty zubní kazy a nakonec tu máme zase sice ne „samou vodu“, ale poměrně vlhko a chladno…Škoda. Autorka se totiž opravdu poctivě snažila, studovala různé knihy a prameny, sbírala poznatky z lidu jako Božena Němcová pohádky, hovořila s lidmi, obecně z jejich knih je cítit její silný vztah k českým zemím a Slovensku, píše krásnou češtinou, čimž umocňuje zážitek ze čtení. Jedině paní Tilschová by nejspíš popsala lipidovou teorii květnatě, a sice jako domněnku, která svátokrádežnou rukou sahá na tisíciletou zkušenost celého lidstva…zde si nepodává moderní nauka o výživě ruku s prastarou zkušeností.“

Marie Úlehlová- Tilschová (1896-1978)

Marie Úlehlová- Tilschová (1896-1978)


Podle ní tedy příčina zubního kazu, paradentózy a špatně uzavřeného chrupu je zhruba dvojí:

Sally Fallonová

Sally Fallonová

1) Že civilizovaná strava člověka jednak přestala být pestrá i  p r o s t á, čimž myslí, že je „rafinovaná“ a průmyslově zpracovaná (cukr, mouka)  a  dále (a to je docela úsměvné) že už není tak tvrdá (ale „změkčilá civilizovaná strava“) s otrubami, abychom si kousáním celozrnného tvrdého chleba „cvičili díky buničině zuby a čistili přirozeně dásně…vydatné kousání podporuje vylučování slin, tyto pak zuby oplachují (toto je častý úsměvný moment, kdy vážně skoro „hoří“…, ale ani toto nezní dostatečně přesvědčivě, když se na toto tvrzení podíváme v kontextu její jiné knihy Rok v české kuchyni z roku 1957 – nestačilo to  k tomu, aby nesestavovala v této pozdější knize pro nás Čechy k obědu jídelníčky plné vdolků, koláčů z bílé mouky a cukru apod., jen nevím, do jaké míry s obsahem manipuloval režim), nebo v kontextu knihy Jak a čím se živiti (1935), kde cukr, který, jak sama psala, ničil Eskymáky, považuje za velice výživný a zubům škodící (kvůli kyselinám zubokazných bakterií) méně než bonbóny, protože se prý rozpustí a sliny ho spláchnout rychleji, škodí tedy jen trochu a zvnějšku, nikoliv z narušování vnitřní chemie těla. Dovídáme se, že v době, kdy knihu psala, údajně 50 % dospělých v Americe, kteří dosáhli 40 let, mají již umělý chrup a podobně je tomu i v jiných civilizovaných zemích. (str. 132. Otázkou je, která země je vlastně primitivní? Jistě bychom se měli snažit zajišťovat také v rámci lidských práv i právo na důstojné a kvalitní potraviny)

Ghí z června '11 (vlevo) a ledna '12 (napravo)

Ghí z června ’11 (vlevo) a ledna ’12 (napravo)


2) Další podle ní příčina zubních kazů atd., o které jsem již psala v článku  Česká strava lidová II. je, že již není původní a místní, ale standartisovaná strava civilisace je všude s t e j n á a už proto nemůže být dobrá pro všechny, což je myslím nepochybně pravda, ale ne zas tak úplná. Již minule jsem psala, že každý národ a nárůdek jedl něco jiného (různý makronutriční profil stravy), a přece měli společného to (mikronutriční profil), že jedli potraviny s vysokou koncentrací živin (nutrient-dense food – zajišťovaly správný růst a uchování zdraví).

 

Eskymačka na Aljašce...jedí se ve světě údajně i tučňáci (asi slovo tuk pochází od lat. tucus antarcticus, což ej tučňák), dle FDA jde po odstranění jeho tuku o "zdravé" libové maso...

Eskymačka na Aljašce…jedí se ve světě údajně i tučňáci (asi slovo tuk pochází od lat. tucus antarcticus, což ej tučňák), dle FDA jde po odstranění jeho tuku o „zdravé“ libové maso…

Paní Marie Úlehlová-Tilschová jinak v knize postupně probírá tradičními zvyklosti v jídle a v zemědělství u různých národů. Pročítáme se stránkami o zvycích Eskymáků, kteří jedí velké množství živočišných produktů a hodně tuků za syrova – oheň je vzácností. Dozvíme se, jak moc si cenili vnitřností oni, i naši myslivci, přičemž ten, kdo první zvíře skolil, tomu patří vnitřnosti. Dozvídáme se, jakým pochutnáním byl „salát“ z obsahu kyselého žaludku jelena karibu. Nesmírný význam má u nich živočišný tuk. „V polárních krajích požívati výhradně libové maso znamená totéž, co naprosto hladověti…A tak táhnou-li pobřežní Eskymáci na jih do lovišť králíků, berou s sebou tulení sádlo, kanadští zase sobí lůj, nebo by jinak nevyžili na libovém mase králičím.“ (str.49) Asi nejzajímavější pochoutka, jakou autorka popsala, byli nakládaní ptáci alkouni (giviaq) naložení v tulení kůží, křupají se pak i s peřím…(50)

Dneska se můžeme ohánět „pseudoinstinktem“, který nám říká, že pokud bychom měli na výběr jablko či syrové zvíře, že bychom si vybrali jablko. Možná se v nás ale kdesi skrývá jiný instinkt, který bychom ale objevili až v jiné situaci, v situaci pravého  v l č í h o  h l a d u, jsme-li obyčejní smrtelníci. „Šťávu z pomerančů by nám nahradila čerstvá rudá krev.“ Autorka popisuje pomocí citace zážitky člověka z Arktidy: “ Zajíc byl veliký a těžký, takže mě tížil na rameni a zabraňoval mi v chůzi. Tu mne napadlo, že kdybych jej vykuchal, byl by mnohem lehčí. Za tímto nápadem vězela myšlenka, že bych mohl snísti krásná syrová játra a plíce a nedělit se s ostatními, kteří leželi ve stanu a hladověli. Pak jsem se za sebe začervenal zahanben, že jsem v myšlenkách zradil kamarádství…Současně však jsem věděl, že dám-li do úst prvé sousto, nebudu schopen přestat -dokud nesním zajíce celého.“ S. 52-53) Autorka shrnuje: „…primitivní člověk hodnotí tedy části zvířecího těla jinak než civilizovaný…“(56)

Dr. Weston A. Price

Dr. Weston A. Price

Zajímavé je čtení o efektivních čínských rolnících, kteří si vystačí bez dobytka, jen s políčkem na rýži zeleninu, vepři a na jihu s kachnami (kde kanály zaplavují rýžoviště), vajíčky.

U Indie je opomenuto, že se obilím živí nejdéle a mají, jak se píše ve Vyživujících tradicích, větší slinivku a slinné žlázy na efektivnější strávení obilovin. Sice píše o významů mléčných výrobků, ale trochu opomněla zdůraznit posvátné máslo resp. přepuštěné máslo ghí, díky němuž mohou Indové využívat živiny z ostatních potravin. (Dnes na něho útočí falešné ghí, což je částečně hydrogenovaný sójový olej- vanaspati, který nahrazuje to tradiční. ) Autorka v souvislosti s přelidněností Indie a Číny tvrdí, že hlavní příčinou všeho „vegetariánství“ nejsou mravní zásady, nýbrž velká chudoba širokých vrstev. (str.73) Nyní se ale v Indii opravdu prý objevilo falešné ghí z částečně hydrogenovaného sójového olejevanaspati. Vandana Shiva, PhD studovala právě v Kanadě a nejen o tom napsala knihu Ukradená úroda (Stolen Harvest), přičemž již kapitoly knihy vypadají zajímavě: Unesené globální potravinové zásoby, Sójový imperialismus a destrukce místních potravinových kultur,..Šílené krávy a posvátné krávyReklamace potravinové demokracie atd. Paní Shiva níže hovoří s úsměvem a laskavě o vážných tématech, jako je potřeba uchovávat semínka, o sebevraždách hospodářů…(Ref. http://www.westonaprice.org/know-your-fats/the-great-con-ola)

Vzpomínám si, jakse prof. Tomáš Halíkzmiňoval v knize Co je bez chvění, není pevné, že v Indii v oblasti Keraly potkal indickou dívku a mladíka (studenty). Je to oblast, kde se jí tradičně kokosový (nasycený tuk) i ghí (nasycený tuk). Psal něco jako (a doufám, že to nevytrhávám necitlivě z kontextu), že nikdy před tím a nikdy potom jsem nepotkal tak fyzický krásné lidi… Umím si představit, jak asi vypadali.

O tom, že hlavně v době půstů mizí z české kuchyně sádlo a máslo a nahrazují je rostlinné oleje, jsem již psala. Nevím jinak, zda šlo o solidaritu s městem či krok, jaký udělala civilizace, že se vajíčka jedla jen o Velikonocích a v době žní (platí za lahůdku) a jinak se odnášela na trh z domácnosti pryč. Snad aby měli na daně, snad aby měli hotovost nakoupi vidlí, snad na koupi cukru, snad protože i vojáci musejí být dobře vyživování.

Autorka nám opět připomíná, jak důležité je pít mléko syrové a že „sterilizované mléko ohrožuje kojence více než sama tuberkulóza…hlavní zdravotní ústav Berlína doporučoval výslovně požívati syrové mléko, nevařené, pokud ovšem nepocházelo od  závadného plemene. (114-115) Vlastně je velice přísná v posuzování úrovně stravy dělníků, přičemž ti, co  jsou z venkova, jsou na tom lépe díky zahrádce a drobnému zvířectvu, ale ještě lépe rolníci, co mají aspoň krávu a pole! (s.154) Vypovídá o tom, jak se do polévek přidává kyška či mléko a díky tomu se využijí bílkoviny z luštěnin. Recepty ve Vyživujících tradicích jsou také plné zakysané smetany přidávané do polévek.  „…Venkovský lid požívá dosud syrové a plnotučné mléko, tedy neznehodnocené ani sterilisačním přístrojem, ani odstředivkou, užívá je čerstvě nadojené i kyselé, zkvašené samočinně bakteriemi kyseliny mléčné…..tak se dosud neujala pasteurace tavených sýrů…“ (s.167) Je vidět, že paní Marie Úlehlová-Tilschová věděla o skutečném mléce, neboli REAL MILK svoje a mohla by se rovnou přidat ke kampani paní Sally Fallon www.realmilk.com

Za neobyčejně zajímavý považuju poznatek, že jeden švýcarský profesor zkoumal staré lebky z doby broznové a ml. d. kamen. v Horním Slezsku, aby zjistil, v jakém byl stavu jejich chrup, co tehdy asi lidé jedli. (Něco podobného dělal i dr. Price např. ve Švýcarsku, aby zjistil, že lidé kdysi měli nejen zdravější zuby, ale i stěny lebek tlustší!- asi  by ani nemuseli mít na kole helmy, ale museli by si vydobýt nějakou výjimku ve vyhlášce). Onen profesor srovnával zuby současných lidí tamějšího kraje se zuby z vykopávek a zjistil, že se stav chrupu zhoršil z 5. století po Kr. – zubního kazu pojednou přibylo, a to podle prof. Eulera – opět vlivem civilizace! V té době pronikla totiž již i do střední Evropy přes Galii civilizace římská a s ní i jiná, umělejší strava! …do té doby žili obyvatelé slezští zcela prostě a jednoduše…požívali mléko syrové se všemi vitamíny, jedli tvrdé chlebové placky z celého zrna, jimiž se zuby cvičily (s. 150). Bylo to tedy období, jak jsem zjistila v jiných zdrojích, kdy keltové již  odešli a Slované ještě nepřišli (období germánských kmenů Markománů a Kvádů. Ale obecně to tedy byla, zdá se mi,  Římská říše, která postavila města a občany měst NAD venkov a venkovany, „slušný“ člověk (na vyšší evoluční úrovni – nevadí, že má horší chrup) byl jedině ten, co žil ve městě.  Kdo nežil jako občan (citizen) ve velkém městě, jako je Řím, ten byl barbar, kdo nežil v této říši, žil v říši barbarů. Ve městech se museli lidi co 5 let hlásit ke sčítání lidu (census), jinak by nebyli považování za „svobodní“. (Zajímavé ale je, že dnešní okrajové iniciativy spojené s pojmem svobodný člověk (freeman) v některých západních zemích, tvrdí, že cokoliv člověk dnes zaregistruje – zvíře, auto, dům, narozené dítě atd.- dobrovolně se vzdává svého majetkového práva na uvedené věci (asi protože pak podléhají nějakým daním, kontrole, pravidlům apod.). Viz přednáška Johna Harrise: Je to iluze.) Římané tedy museli vyživovat i svou dobyvačnou armádu (pšenice se hojně užívala) a měli prý i první umělá sladidla, z nichž se přiotrávovali (octan olovnatý). Je tedy zajímavé hledat paralely mezi určitou historickou dobou a historickými událostmi, a stavem chrupu lidí z té doby.

(http://io9.com/5877587/the-first-artificial-sweetener-poisoned-lots-of-romans.,

http://www.roman-empire.net/society/society.html

Nevím, co má autorka pořád s tím „cvičením zubů“, ale tušíme, co za tím asi sama tušila. Je tedy vidět, že i oni naši předci (Snad kapičky i keltské, ale hlavně německé, slovanské a židovské krve) již před pradávným časem podlehli více méně určitému stupni civilizačního „pokrůčku“ ve stravě, který je přírodním skupinám studovaným dr. Priceem o trochu vzdálil, to proto jsem psala, že ta voda ve studnici moudrosti našich předků byla postupně zakalována rozvojem civilizace, trhu, rozvojem měst, válkou (někdo musí živit nějak armádu) a sociálními rozdíly. O to větší má právě váhu Priceův výzkum přírodních a civilizací tehdy ještě nedotčených skupin, jeho výpověď a fotografie, které je dnes nemožné s čímkoliv srovnávat, jeho výzkum je nezopakovatelný, z mapy světa totiž izolované nárůdky v podobě, s jakou se s nimi shledal, zmizely. (Snad kromě těch, kteří jsou ještě skryti před civilizací někde v Amazonii, ale i ti dnes nekončívaji vždy nejšťastněji). Nezmizely ale z jeho fotografií.

med

med

Zaujalo mě, že v souvislosti s „vymrskáváním americké půdy se tamější lékař dr. Northen vzdal své lékařské praxe, aby místo lidí mohl léčiti půdu.(122) Již v roce 1938 (sic!) řekl, že není totiž dnešní karotka onou mrkví, ani mléko onim mlékem, nebo obilí obilím, jaké bylo ještě před několika generacemi…(123). Dnes ale řešíme (spíš hovoříme o) stále totéž, nebo spíš 70 let od doby dr. Norhtena neřešíme, jinak by šikovní a pracovití hoši níže nepěli na moderní farmaření takový chvalozpěv. Zdá se tedy, že s rostoucím počtem obyvatel planety Země nutně nepotřebujeme víc jídla v podobě, jakou nám předvádí zemědělský a potravinářský průmysl. Takových potravin je již dost. Potřebujeme spíš víc „opravdových potravin“, kterými se lidé nebudou jen krmit, ale především vyživovat. (Je tedy třeba se zaměřit na stav naší půdy).

Zprostředkovaně pak autorka opisuje situaci v Japonsku, přičemž si myslím, že přeceňuje množství sóji, která se tehdy i dnes v Japonsku spotřebovalo. Nevím, zda to byl její závěr, ale pokud vím, tak se historicky sójové mléko nikdy v Japonsku nepilo, bylo jen meziproduktem při výrobě tófu, pouze se „zlepšením“ technologíí se tam objevuje až od 70. let minulého století, nikdy jsem se tam s ním osobně nesetkala, zato s restauracemi specializujícími se na francouzské sýry. Jelikož autorka nečetla Pricea, tvrdí, že sójové mléko nahradí kravské, přitom i sójovému chybí dvě bílkoviny a nemá v tucích rozpustné vitamíny A a D a K2. (http://www.soyinfocenter.com/HSS/soymilk1.php ) Dnes k nám přicházejí nové informace o tom, jak nejspíš funguje třeba takové nattó a jiné sójové fermentované produkty v kontextu stravy bohaté na mořské řasy, rybí vývary apod. Pro mě osobně bylo zajímavé dovědět se, že na konci 30. let tam hlazenou bílou rýži, která rafinací ztrací vitamíny B, s čimž souvisí i nemoc beri-beri, zdanili, aby odradili lidi od její koupi. (zde obchůdek s psaním o nattó, které je zdrojem vitamínu K2, i enzymů, když není pasterováno! http://www.meguminatto.com)

HUNZOVÉ

merunkaMusím na úvdo podotknout, že nevím o žádné skutečně věrohodné studii  potvrzující skutečnou délku jejich života (kdysi či nyní). Velice ráda bych tomu věřila, ale bohužel jsem nepřečetla všechny dostupné knihy o nich, nevím, zda jen třeba nějaký dědeček neodpověděl ANO, že je starý 130 let, a zda by na otázku, zda je mu 56, neodpověděl také kladně…:-) Je to kontroverzní téma – pokud mi někdo neukáže rodný list  (a kdo ví, zda je platný…), tak nelze skutečně na 100 procent věřit, že pověsti o Hunzech jsou fakta a ne legendy a mýty, které všichni včetně mně přiživujeme. Určit věk u negramotného člověka bez občanky přece nemůže být tak snadné, jen orientační.

Nejspíš i oni časem podlehli vydobytkům moderní civilizace v několika fázích, ale jinak by byli učebnicovým příkladem zdravého národa, jaký by se mohl objevit v knize zubaře Pricea. Každopádně  je velmi pravděpodobné, že nejedli potraviny průmyslově zpracované,  a že měli k dispozici lokální tradiční celistvé (např. meruňky i jadýrka, maso i tuk) průmyslově nezpracované  lokální rostlinné potraviny i tučné kozí mléko plné cholesterolu (a nejspíš i maso, tedy „maso“ se vším všudy, nejenom libové, ale všechny žlázy a šlachy, vývary z kostí atd.) a žili v čistém horském prostředí (voda a vzduch), půda a voda byla nejspíš velice mineralizovaná. Na druhou stranu asi nežili ve sterilním prostředí a nepoužívali chemikálie kosmetického a chemického průmyslu, měli zdravou mikrofloru. Když vařili na řídkém vzduchu, vždy s poklicí a nejspíš si takové jídlo uchovávalo více živin (podobně jako vaření v pomalém elektrickém keramickém hrnci). Věřím, že jejich dlouhověkost nesouvisí jen s „jadýrky“ s vit. 17, ale celou synergii všeho včetně prostředí a zdravého životního stylu. (Srov. http://www.soilandhealth.org/02/0203cat/020302rodale/02030214.html)

Údajně si skladovali letní („příšerně páchnoucí“ jakoby žluklé) kozí máslo (díry, voda), které nevonělo cizincům vábně (asi nějaké ghí), říkali mu maltaš – koule balená v březové kůře, tvrdá jak léta starý vyzralý sýr.  Byla byla opatrná s tvrzením, že byli vegetariány či téměř vegetariány, protože z knihy Vyživující tradice vím o jedné studii, která ukázala, že jen 2 % živočišných bílkovin v jídle udělá ohromný synergický zázrak se všemi bílkovinami v jídle (lépe se využijí ty rostlinné), a tak říci, že jsou téměř vegetariány může znít stejně jako že je někdo „téměř těhotný.“

Takže o nich více píšu níže  víceméně na základě knihy Výživa ve světle věků:

Zajímavé je jistě pro každého čtenáře zastavení u národa Hunzů, znamého dlouhověkostí svých členů (žili asi nejdéle na světě – 130 i více let…), který žil ve vysoké nadmořské výšce (dnešní severní Pákistán), kromě obilí z políček, která se dala obdělávat, jedli pravidelně kromě meruněk a moruší a syrové zeleniny (nejspíš i kvašené) syrové plnotučné mléčné výrobky (krávy? – nejspíš se tím ale myslí „jaci“, jejichž krávy mají hodně tučné mléko, a kozy) – tedy politicky nekorektní stravu, díky níž bylo u nich i slepé střevo neznámé, nejsou nahluchlí, ani krátkozrací, netrpí cukrovkou ani chudokrevností…. (s.135), vyznačují se zvláštní trpělivostí (s. 143). Topivem museli šetřit, nebylo moc čím tma nahoře topit. V nějakém článku jsem se dočetla, že mléčné výrobky jedli jen o svátcích, ale to si asi novinářka spletla s masem, protože jsem nikdy neslyšela o koze, která by dávala mléko jen o svátcích. Pili silně mineralizovanou vodu a vařili vše pořádně přikryté poklicí, takže si pokrm uchoval co nejvíce živin, jako si uchovává dnes v pomalém keramickém hrnci. Pozoruhodná je jejich konzumace meruněk včetně pražených jader s vit.. B17, ale šlo, jak jsem se dočetla v jiných zdrojích, o staré odrůdy malých a pro komerční účely nevhodných meruněk. (Snad toto jsou pravé meruňky Hunzů, které lze koupit- obchod zde.)Ještě zajímavější bylo pro mě zjištění, když jsem pátrala po poměru fruktózy a glukózy v tomto druhu ovoce, že na rozdíl od jiných druhů, kde je tento poměr zhruba 1:1 nebo po vyzrání převyšuje fruktóza glukózu, tak u meruněk je to naopak! 2: 1 ve prospěch glukózy.

     Zajímavé je, že na jaře měli období nedostatku a tedy nedobrovolného půstu, ale vzhledem k jejich délce života to svědčí o tom, že pro rostoucí počet obyvatelstva na planetě nepotřebuje „více“ jídla, kterého se VÍCE vyrobí a prodá za vyšší zisky VÍCE lidem , ale především potraviny s vysokou koncentrací živin. Hunzové údajně i umírali ve vysokém věku pokojně (usnuli a umřeli), neumírali „na“ civilizační choroby, takže nejspíš neplatí to, že se „na“ něco musí umřít. To „něco“ představuje větší a delší utrpení pro všechny zúčastněné, ale i větší finanční zátěž pro rodiny a jedince, pro celý zdravotní systém, který chce navíc rychle odhalit první příznaky všech nemocí, aby se začaly „léčit“, „měřit „a „vyšetřovat“.

Na videu níže hovoří pan Clive o Hunzech, stačí si to pustit zhruba od 7 min 10 vteřiny (vlastně takto to sdílím):

Fruktózu na rozdíl od glukózy náš mozek údajně nevnímá, nevíme zkrátka,  kdy máme dost, a tloustneme z ní, dostáváme cukrovku, pivní břich, je často “skrytá” v jiných potravinách, do nichž se přidává dnes místo cukru. Nejvíce jí obsahuje kukuřičný sirup (HFCS), jimž se v USA krmí také 2/3 včelstev, která umírají,  a jejichž produktem a produktem celého medového průmyslu je pak nezdravý pasterovaný (bez enzymů) fruktózový med. Velice nezdravý je údajně i tzv. “zdravý” agavový sirup, rovněž plný fruktózy, který je údajně jen vítězstvím marketinku nad pravdou, viz text na stránkách dr. Mercoly,  nebo Zákusky a průvodce přírodními sladidly na těchto stránkách, nebo text Agavový sirup: Horší než jsme si mysleli. (Dr. Mercola doporučuje max. 25 g fruktózy na den i za cenu vyhýbání se ovoci, které ho obsahuje hodně,  a jehož velké zastoupení ve zdravé výživě je přeceňováno – kyselého rakytníku se spoustou vit. C bychom asi také hodně nejedli). Autorka knihy Sebevražda cukrem doporučuje maximálně 2 čajové lžičky jakéhokoliv i přirozeného sladidla lidem, kteří už nemají v pořádku adrenální žlázy (nervozita, náladovost atd.), štítnou žlázu (nedostatek jódu – studené nohy atd.), tělesnou hmotnost apod.  (Ref. v knize od Nancy Appletonové, PhD: Sebevražda cukrem. Překvapivý pohled na naši národní závislost. Odkaz na knihu z http://www.westonaprice.org/childrens-health/zapping-sugar-cravings)

Čajem našich předků (ve Švédsku i na polévku šípovku) nebyl černý ani zelený časj, ale šípky.

Čajem našich předků (ve Švédsku i na polévku šípovku) nebyl černý ani zelený čaj, ale šípky.

Poněkud tragikomicky pak vyznívá její zpráva o jedné studii v souvislosti se stravou Hunzů: „Krysy živené podle diety Hunzů byly zdravé jako řepa a rostly jako z vody, byly neobyčejně čilé a dokonce snášenlivé. Naproti tomu „velkoměstské krysy“ při londýnské stravě byly podrážděné a kousavé, ba často pokoušely se navzájem sežrat.“ (s.143)

Když již jsem u toho medu, jistě med našich předků třeba z doby Kosmase, kdy zde ještě byly i pralesy, měl jinou kvalitu. http://articles.mercola.com/sites/articles/archive/2007/10/04/can-you-use-honey-to-stay-young.aspx

Už podruhé za krátkou dobu jsem narazila na skutečnost, a to i v této knize, že již v době Augustovy popisovali ve starém Řecku někteří mudrci potraviny jako zahřívající a ochlazující (str. 9 ve Výživě ve světle věků). Podobně třeba americký bylinář Mattew Wood se zmiňuje ve své knize Praxe tradičního západního bylinářství (The Practice of Traditional Western Herbalism), že kdokoliv se dnes na Západě začne zabývat výživou či bylinářstvím, dříve či později se obrácí k východních doktrinám, k energetickém systému pěti elementů, systému dóš v indické ájúrvédě či systému jin a jang z taoismu, které používá čínská medicína. V Evropě však existuje zapomenutý „jazyk“ energetických vzorců ve staré řecké filosofii, kterou stačí znovuobjevit s jejími čtyřmi kvalitami a temperamenty, který nám může být snad i bližší, přinejmenším stejně srozumitelný a „přeložitelný“ do jiných systémů.

Náhled na obsah knihy Výživa ve světle věků, po kliknutí se obr. zvětší

Náhled na obsah knihy Výživa ve světle věků, po kliknutí se obr. zvětší

Kniha Výživa ve světlě věků je úchvatným dokumentem, v něčem je nadčasová. Je v ní sice i řada nekonzistentních, z dnešního pohledu nepřesných, polopravdivých a nedotažených informací (chvála syrového x chvála sušeného mléka jako výživy pro slepice ve velkochovu v Novém světě v oblasti „světového koše vajec„), ale její důraz na používání nerafinované stravy, samožitného chleba, pučálky, čaje ze šípků, na konzumaci masa s tukem s krví a vnitřnostmi (jinak by bylo dle ní „jednostranné“), Autorka klade i důraz a na konzumaci mléčných syrových plnotučných výrobků je přece jen natolik zřetelný, že bych knize dala aspoň 3 a půl hvězdičky. (Mimochodem podle receptů např. z Vyživujících tradic je nejlepší i vnitřnosti marinovat v citron. šťávě či kyselé syrovátce, které je zbaví nečistot a dodají lepší chuť…) Tak vnímám hodnotu knihy (pro českého současného čtenáře) coby kompasu na cestě k jeho zdraví. Buďme dopředu optimističní jako autorka, která ve své době ještě věřila v existenci kladů vědy pro zemědělství: „A tak vlastně až ve 20. století došel celý západní svět východní moudrosti, podle níž se v Číně lékař platí zato, že pacient je zdráv...Lze již věřit, že …rozvoj přírodních věd a techniky…umožní výrobu lehce stravitelné mouky z celého zrna, že uskuteční vitaminisaci a mineralisaci nebo promýšlenou péči o edafon a že nás povede nikoliv již proti přírodě, nýbrž v harmonickém souzvuku s odvěkým jejím řádem…Vždyť: Budoucnost patří těm národům, které si nejdříve osvojí moderní nauku o výživě...(Výživa ve světle věků, str. 6)

Marie Úlehlová-Tilschová: Výživa ve světle věků, Praha, Česká grafická unie, 1944, počet stran 185.

———————————————————–

Stručná rekapitulace o hlavních příčinách zubního kazu:

Po čtení knihy dr. Pricea a Fallonové bych shrnula stručně, že k zubním kazům dochází působením zhruba dvou dominantních sil:

1. síla:  je ničivá vůči zubům (tedy způsobená tím, co jíme, a neměli bychom – bílá mouka, cukr, libové maso za současného vyřazení živočišných tuků jako takových ze stravy, průmyslově zpracované suroviny a výrobky z nich)

2. síla: chybí ke stavbě zubů a obličejových kostí včetně zubních oblouků (to, čeho dostatečně nejíme, a měli bychom.  Co si myslíme, že jíme, ale nejíme, protože potraviny nejsou tak kvalitní. Co sice jíme, protože se tomu říká „mléko“, ale jehož živiny jsou kvůli způsobu zpracování nevstřebatelné. Zapomínáme na poctivé masokostní vývary bohaté na minerály, zejména vápník, fosfor, magnézium, želatinu pomáhající obecně s trávením. Dále jde o nedostatek především másla od krav z pastevního chovu a tedy nedostatek vitamínu A, D a K2.  Dobrým zdrojem je rkomě másla smetana, olej z tresčích jater. Zejména máme-li dostatek vitamínu K2 (s nimž dobře A a D spolupracují) ve slinách, říká Sally Fallonová, chráníme se před zubním kazem (nikoliv tím, že máme dost flóru v zubní pastě, či ve vodě, jak je tomu v USA, proto jsou recepty Sally Fallon plné filtrované vody. (Ref. i http://www.healthyfoodforhealthyliving.com/public/180.cfm?sd=2)Přírodní nárůdky měly pěkné zuby i bez floru…Vitamín K2 je velice podstatný nejen jako ochrana před zubním kazem, ale i před kornatěním tepen (plak je totiž ne tuk, ale „kalcifikovaný“ tuk, protože scházel ten, kdo v něm měl udělat pořádek. Chrání i před ledninovými kameny apod.

Pár slov k té 1. síle , kterou představuje na prvním místě především tzv. rafinovaný cukr (případně rafinovaná bílá mouka). Vápník je v našem těle především v kostech (99%?), ale je našemu tělu k dispozici i v krvi, kde je spolu s fosforem v poměru 10:4. Tento poměr je udržován pomocí hormonů štítné žlázy. Autorky Fallonová a Enigová píšou: V tomto poměru může být veškerý krevní vápník správně využit. Dr. Melvin Page, zubař z Floridy, ukázal v mnoha studiích, že konzumace cukru způsobuje, že hladiny fosforu klesnou a hladiny vápníku stoupnou. Vápník stoupá, protože je vytahován ze zubů a kostí. Pokles fosforu brání vstřebávání tohoto vápníku a činí ho nevyužitelný a tudíž toxický. Takto způsobuje konzumace cukru zubní kaz, nikoliv proto, že podporuje růst bakterií v dutině ústní, jak tomu většina zubařů věří, ale protože mění vnitřní chemii těla…Jenže špatné zuby jsou vždy vnějším znakem jiných typů degenerace uvnitř těla, degenerace, jakou nelze opravit v křesle zubaře...

V roce 1821 průměrný příjem cukru v Americe byl 4,5 kg na osobu a rok, dnes je to 77 kg na osobu, což představuje přes 1/4 průměrného příjmu kalorií.  Další velká část celkových kalorií pochází z bílé mouky a rafinovaných rostlinných olejů. To znamená, že méně než polovina stravy musí  dodat všechny živiny tělu, které je pod neustálým stresem ze svého příjmu cukru, bílé mouky, žluklých a hydrogenizovaných rostlinných tuků. Zde leží kořeny masivního nárůstu degenerativních onemocnění, které ničí moderní Ameriku…“ (Vyživující tradice: Sacharidy)

2. sílou (faktorem), který má na vznik zubních kazů či spíš na nevzniknutí zdravých zubů a kostí je dle našich poznatků nedostatek v tucích rozpustných minerálů A, D a K2. Díky nim dochází k využití nejen vápníku, ale i třeba jiných minerálů, jako je magnézium. Přestaly se vařit i poctivé kostní vývary s želatinou, které bývaly zdrojem snadno využitelných minerálů, sůl je dnes bílá a rafinovaná. (Přestali jsme vařit kostní vývary, ale tyto obsahují např. glukosamin sulfát – doplněk stravy z lékárny na klouby. Jako by platilo pravidlo: rozděl a panuj, nebo-li „odděl lidi od tradičního jídla“ a on si pak to „zdraví“ koupí v lékárně, vlastně i kostky bujónu a různé „zkratky“ lze popsat slovy paní Marie Ú.-T., a sice že to, co bylo prostředkem pro mimořádné chvíle, stalo se cílem – konzervy, polotovary,viz Bujón je krásný.)

Doplněk stravy na klouby, jde o látku, která je ale obsažena v kostním vývaru...

Doplněk stravy na klouby, jde o látku, která je ale obsažena v tradičním kostním vývaru…výborném na zuby a kosti i pleť, protože kostní vývar obsahuje i želatinu (vědecky řečeno kolagen), jenže „kosmetický krém s želatinou“  by měl horší „zvuk“ než s „kolagenem“…

Dr. Price zjistil, že přírodní lidé se zdravými zuby měli všech těchto vitamínů včetně X faktoru“ 10 x víc než Američané jeho doby. O jejich synergii jsem již psala minule.

Když se dnes zkusím začíst do nějakého článku v běžném populárním tisku na téma vápník v naší stravě, připomíná mi to dialogy z některých českých komédií (výpovědi v tom samotném článku, ani ne tak forum pod ním).

A) Dnes se natolik manipuje s různými potravinami, že jsou až k nepoznání (vnitřně či z vnějšku) a platí to i o mléce. Pokud se „mléko“, které nikdo přesně nedefinuje, co se tím vlastně myslí, nezavrhne v článku úplně a paušálně jako zahleňující a činící lidi neplodnými (s čimž by šlo jistě souhlasit, pokud ale máme na mysli průmyslově vyrobené a zpracované mléko), tak se nanejvýš doporučí nějaký polotučný mléčný výrobek.  Jenže tuk v průmyslovém mléce již tak nemá tolik v tucích rozpustných vitamínů, jako mléko „z trávy“ a „polotučný“ výrobek je obvykle už vyroben z mléka plemen krav, které dávají  už tak od přírody dost „nízkotučné plnotučné“ mléko. Když tuk tohoto již od přírody nízkotučného mléka rozdělíme ještě na půl (tu druhou půlku z jídelníčku dobrovolně vyřadíme), tak nám zbude jakási tekutina, jejíž živiny (bílkoviny -již tak poničené pasterizací a minerály) bez dostatku tuku (totiž bez dostatku v tucích rozpustných vitamínů) plně nevyužijeme. Je to svatokádež. Otázkou tedy je o jakém „polotučném mléčném výrobku“ vlastně mluvíme, ale i o mléce od jakého plemene krávy, protože:

třeba nejen naše Jersey, ale i Gurnsey mají průměrnou tučnost 5,5 %. A to je jen průměr! Jsou jistě i takové, které mají tučnost 7%! Počítám-li tedy správně, tak  polotučné mléko džerzejky může být totéž co plnotučné mléko Holsteinky. Politicky korektnější je tedy mléko krávy plemene Holstein, které mají asi 3,5 % tuku, přičemž netuším, proč z něho dělat ještě polotučné mléko nebo tu druhou půlku tuku vyřazovat ze stravy. Vrcholem mediální moudrosti pak bývá, že se článek zmůže zmínit o tom, že na vápník je dobrý vitamín D. Ten je ale, pokud vím, dobrý leda na vstřebání vápníku, což může při současně vysokém příjmu Ca způsobit i vážnou neplechu (mohou vznikat kameny v měkkých tkáních), nemáme-li dost vitamínu K2, který je třeba v té druhé půlce smetany a jenž by vápník z těch měkkých tkání odvedl tam, kam patří – třeba do zubů. (http://classes.ansci.illinois.edu/ansc438/milkcompsynth/milkcomp_breed.html)

 

Odkazy další:

http://en.wikipedia.org/wiki/Fructose

http://www.medscape.com/viewarticle/776988

http://articles.mercola.com/sites/articles/archive/2011/02/28/new-study-confirms-fructose-affects-your-brain-very-differently-than-glucose.aspx

http://classes.ansci.illinois.edu/ansc438/milkcompsynth/milkcomp_breed.html

amalgam: http://www.chemicke-listy.cz/docs/full/2007_12_103 8-1044.pdf

 

 

 

 

 


 

 

Česká strava lidová II.

 Teorie  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Česká strava lidová II.
Led 032013
 

“ V Evropě leží Germánie, v jejíchžto krajinách k straně půlnoční rozkládá se místo velmi široce kolem dokola odevšad horami obejmuté, které se podivným způsobem táhnou okolo celé země, takže na pohled jako by jedna souvislá hora celou zemi obcházela a ohražovala. Povrch této země zaujímaly toho času širé pouště lesů, kteréž byly bez obyvatelů lidských, ale velmi hlučné od rojů včel a od zpěvu rozličného ptactva. Ve hvozdech bylo bezpočtu zvěře…a stádům zvířat sotva postačovala půda.“ Takto líčí naši vlast Kosmas, který pamatoval ještě prales...Marie Úlehlová- Tilschová: Česká strava lidová

Přijetí řepkového oleje spotřebitelem představuje jedno z řady vítězství pro potravinářský průmysl, který si vytyčil jako svůj cíl nahradit všechny tradiční potraviny napodobeninami potravin vyrobených z produktů odvozených z kukuřice, pšenice, sójových bobů a olejnatých semen. “ Sally Fallonová a Mary G. Enigová, PhD

Znovu bych se ráda vrátila několika recenzními poznámkami ke knize Česká strava lidová. Znovu jsem se zamyslila nad některými aspekty knihy, nad tím, o co v knize autorce šlo a zda cíle, které si vytýčila, splnila, zda je kniha nějak pro současného čtenáře přínosná, především jeho zdraví.

Autorka v úvodu píše, že strava lidová se lišila od městské stravy evropského člověka  a že ukázati tyto rozdíly a vystopovati poslední zbytky naší původní stravy, civilizací dosud nepokažené, bylo mým cílem.  Zde vidíme, že si nedělala v roce 1945 iluze o stavu tehdejší stravy ani na venkově, stravy, která prodělala postupně, jak šla staletí, změny. Souhlasila by možná i s tím, že ke stravě zdravých přírodních národů, jaké studoval dr. Price, jsme již měli daleko. Podle jejich slov má její kniha Česká strava lidová být ne o původní stravě, ale o posledníchzbytcích“ původní stravy.

Marie Úlehlová- Tilschová (1896-1978)

Autorka píše v této knize mimo jiné i o Eskymácích a uvádí, že blíže tuto věc rozvádí v knize Výživa ve světle věků Tu se mi ale nepodařilo sehnat (1), abych pochopila, odkud čerpá informace, protože se bohužel nezmiňuje o zubaři Priceovi, ačkoliv náražky na jeho objevy jsou, zdá se mi, příliš nápadné: „Jakmile k Eskymákům pronikla bílá mouka a rafinovaný cukr, ihned propadali těžkým chorobám. Jakmile se obyvatelé tichomořských ostrovů zřekli své původní stravy – jež znamenala v daných podmínkách přírodních opět optimální řešení – počali trpěti jak zubním kazem, tak tuberkulozou.“ Nevylučuji, že knihu Pricea četla, ale spíš si myslím, že četla zprávu „o jeho výzkumu“, protože ještě i v 50. letech se o něm psalo v anglických odborných časopisech a byl to jeden z nich, kde ho někdo nazval Charlesem Darwinem výživy.

Její postoj k bílé mouce je sice patrný i v následujících slovech, ale přesto se zdráhá k ní zaujmout nějaký jednoznačně odmítavý postoj: „Plody trav  nebo obilky, když jsou zralé, nedají se totiž přímo požívati, proto je původní člověk jedl neprve nezralé nebonejvýše pražil. Teprve později se  naučil je máčet a louhovat, roztloukat nebo mlet, aby je takto zbavil tuhých obalů a získal tak chutnější a stravitelnější potravu…naši předkové…teprve v minulém století upustili od staré a osvědčené tradice. Vlivem nesmírného rozmachu technických věd vnikly do starých mlýnů nové methody. Ty však neznamenaly vždy jen hospodářský prospěch, nýbrž přinášely také zdravotní škody. Nezáleží totiž pouze na tom, co se urodí- na poli, ale také na tom, jak se zpracuje – ve mlýně (s. 88) Dodala bych – a v kuchyni. Dočteme se také mnoho o tradičních způsobech přípravy potravin, že  nixtamalizace není jen vynálezem Indiánů, kteří takto zpracovávali kukuřici, ale že i ti naši předkové  vápennou vodou louhovali žaludy (s. 17), aby je hořkosti zbavili…pražili je, mleli i na mouku.

Jak si ale mohu vysvětlit onu záhadu, že na jednu stranu v roce 1945 autorka píše v knize Česká strava lidová o zkáze, jakou způsobuje u Eskymáků bílý cukr a mouka, a na druhou stranu v 50. letech vydává kuchařku Rok v české kuchyni, kde v oddělení moučníků a sladkostí se to míhá recepty, kde se tyto „bílé jedy“ vesele a běžně používají na výrobu pečiva doma, případně do kompotů i pro jídelny v JZD či v závodech?  Jaktože si tyto knihy v tomto smyslu tak odporují? Zpronevěřila se snad autorka poselství své vlastní knihy – Česká strava lidová? Snad jsem našla odpověď a to docela úsměvnou. Je naznačena v následující větě její knihy Česká strava lidová (zdůraznění je moje), v níž „objasňuje“ problém moderní stravy:

“ Civilizované lidstvo na celém světě – nejen v Evropě – odklonilo se však dávno od své původní stravy, která není standartní, nýbrž je pro každý kraj vždy jiná….Civilizovaný člověk zaplatil také za tento odklon velkou daň zvýšenou chorobností. Sama chronická zácpa a ztráta chrupu, jež se nezadržitelně šíří, jsou tu pádným důkazem. Také u nás, hlavně ve městech, přijali jsme na přelomu 19. a 20. století za svou standartní stravu civilisovaného člověka…oplývá také cukrem a bílou moukou…avšak HLAVNÍ VADOU této standartní stravy je právě to, že je až na nepatrné rozdíly VŠUDE STEJNÁ, JIŽ PROTO NEMŮŽE VYHOVOVATI VŠEM STEJNĚ DOBŘE…“ Toto je přesně moment, kdy narážím na ohromný kámen úrazu, protože si to vykládám tak, že dle autorky tato „standartní strava civilisovaného člověka“ někomu vyhovovat bude (třeba nám), jinému ne, což považuji za fatální omyl.

Považuju to za „sladký omyl“ (vždyť bílá mouka a z ní třeba špagety, a bílý cukr jsou sladké…), protože se mi zdá, že autorka knihy Česká strava lidová  Marie Úlehlová-Tilschová asi došla na základně znalostí a informací, které měla ve své době po ruce, k závěru, že už jsme si tak „nějak“ na ten cukr a bílou mouku zvykli, jíme spolu s ní i občas něco zdravého, stala se tradiční a zas nám tolik neškodí jako Eskymákům. Navíc je třeba přihlédnout k tomu, že v její době se zas o přesném metabolismu bílého cukru a škodlivosti rafinovaných potravin, k jejichž trávení využíváme vlastní zásoby látek, které nám je trávit pomáhají, nevědělo. Jinak by nenapsala v knize Rok v české kuchyni, že ovocné mošty, o nichž jsem nenašla jedinou zmínku v knize Česká strava lidová, jsou velice zdravé (jde o fruktózovou bombu, vždyť jablko má poměr fruktózy dle odrůdy cca 5 ku 1 oproti meruňkám, které pojídali Hunzové, 2 : 1 ve prospěch glukózy, dnes fruktóza v kukuřičného sirupu (je i hlavní části „přírodního“ agave sirupu) začíná převyšovat spotřebu bílého cukru a je ještě agresivnější než on, který coby disacharid („dvojcukr“) měl fruktózu jen jako svou část spolu s glukózou. Fruktóza je  látka, kterou naše tělo nepotřebuje na žádnou reakci, mozek jí navíc na rozdíl od glukózy nevnímá (nehlásí nasycenost), tedy snáze tloustneme, protože nevíme, kdy máme dost, přesto se v dobré víře používá jako „zdravé“ sladidlo, více video a kniha dr. Lustiga: http://www.youtube.com/watch?v=dBnniua6-oM ), pít tedy džusy, třebaže s výmluvou, že jsou zředěné, může znamenat dostávat se na „šikmou plochu“…

Možná se nedívala kolem sebe, možná nesměla zpochybnit způsob stravování pracujícího lidu, přece jen zde nebyla taková svoboda slova a už vůbec ne v době největších komunistických represí 50. let, kdy vydala kuchařku Rok v české kuchyni . Nevíme, zda s obsahem knihy nebylo nějak manipulováno, zda ji vůbec celou napsala  – kupříkladu části popisující „výtečný“ chemický prostředek na mouchy – DDT, který naši předci, o jejichž jídle s takovou vášní a láskou psala, jistě nepoužívali, přesto se v úvodu za tuto část knihy o hygieně, kterou napsal nějaký lékař, postavila.  Pochopila jsem ale, že jde nejspíš o „politicky korektní“ verzi její knihy z roku 1948 Rok v naší kuchyni), v níž musela udělat nějaké kompromisy a vynechat třeba slova Masaryka, že „budoucnost přeje střízlivým“-jak mi to opsala v emailu jedna laskavá paní čtenářka blogu. Nemyslím si, že by se zdravotnictví v době socialismu  chtělo chlubit počtem lidí nemocných civilizačními chorobami, počtem dětí, které musejí nosit rovnátka, počtem děr v zubech, které museli zubaři vyplnit. Sice jich bylo možná méně než ve vyspělých zemích, kde už řádil vyspělý potravinářský průmysl, zatímco my jsme vyrůstali na kremáčkách a nehomogenizovaném mléce, ale jistě byly. Kdyby ale neexistovali zubaři, nevím, zda by jí to přece jen nebylo jasnější, ale asi jsme si zvykli na to, že je normální mít rovnátka, že je to pouze „dědičné“, nanejvýš můžeme řešit, jakou barvu by měla rovnátka mít a jaké lepší a dražší technologie se na rovnání a spravování zubů vyvinuly, když už nelze preventivně proti přetěsnaným zubům povinně úspěšně proočkovat obyvatelstvo. Autorka skutečně nemohla vědět, co vlastně způsobuje zubní kaz (resp. co nás od něho chrání), což možná nevíme ani dosud, leda že se ztotožníme s poznatky d.r Pricea, když píše z dnešního pohledu úsměvně  o černém chlebu a zubech: …živí je nerostnými solemi a protože obsahuje hodně buničiny, nutí i k vydatnému žvýkání, čimž chrup čistí a posiluje. Není tedy divu, že výhradné používání bílé mouky a bílého pečiva ohrozilo nesmírně zdraví civilisovaného člověka mnohými chorobami výměny látek, chronickou zácpou a především stále se šířícím zubním kazem.

Jinými slovy si „to“ (že HLAVNÍ VADOU této standartní stravy je právě to, že je až na nepatrné rozdíly VŠUDE STEJNÁ, JIŽ PROTO NEMŮŽE VYHOVOVATI VŠEM STEJNĚ DOBŘE…“) možná mohu vyložit vše ještě takto: cukr a bílá mouka nejsou podle ní pro někoho špatné, ale hlavně je nesmějí jíst VŠECHNY národy celého světa, protože  u nich nejsou původní. JEN NĚKTERÉ mohou. Toto je pro mě osobně jediné možné vysvětlení, proč tyto pro Eskymáky (kteří na původní stravě nemívali ani rakovinu, ani slepá střeva)  zkázonosné potraviny (bílou mouku a cukr) zařadila do své kuchařky Rok v české kuchyni pro nás Čechy, pro které mohou být asi „dobré“. Do velké míry má autorka pravdu  – geneticky třeba Japonci tráví hůře jód a hůře alkohol, protože jim chybějí enzymy viz Vyživující tradice, Afroameričan kvůli tmavé pleti možná hůře chytá vitamín D, když bude žít ve Švédsku, fermentované sójové výroby jí Japonec v kontextu stravy vyživující štítnou žlázu. Problém do velké míry ani není primárně v tom, že celý svět jí STEJNĚ (McDonald v Číně i u nás), ale STEJNĚ BLBĚ. Totiž když bychom sebrali Indiána, který dosud lovil na planinách bizony, lovil ryby, správvně zpracovával kukuřici a tykev, do velkoměsta, kde by začal jíst „jinak“, dříve či později by měl zubní kazy, cukrovku, obezitu atd. Ne ale proto, že jídlo ve velkoměstě není „tradiční“ stravou jeho pradědů, ale protože je stejně „NEVÝŽIVNÉ“ jako pro ostatní obyvatelé velkoměsta. Pro jeho tělo je to akorát možná větší šok. Kdyby se všude jedlo STEJNĚ DOBŘE, tak by možná nebylo tak nedobře. Lze pouze  částečně souhlasit s autorčinými slovy, že: „Není všeobecného předpisu na optimální výživu národů, každý národ musí se snažit tuto otázku sám pro sebe rozřešiti a každý musí se vždy znovu sebe ptáti, v čem spočívají chyby stávající výživy“, protože:

mít něco společného a stejného ve stravě s ostatními národy světa není nutně chybou. Můžeme si mezinárodně i o trochu pomáhat – s kvalitní solí, s tuky z jater mořských ryb. Zubař Price nebyl Čech, ale přišel na určité principy, které mohou pomoci pravděpodobně i nám. Vždyť ZDRAVÉ (tím se myslí „po celé generace zdravé“) primitivní národy (s krásnými zuby, což je jedním příkladem parametru zdraví) zkoumané dr. Priceem totiž sice jedly každé JINAK (makronutriční profil se různil), ale všechny přece jen více méně STEJNĚ (mikronutriční profil víceméně shodný). MĚLY „NĚCO“ SPOLEČNÉHO (stejně dobrého), CO přesně, je možné se dovědět v knize Nutrition and Physical Degeneration (Výživa a fyzická degenerace) od zubaře Westona A. Pricea, a sice (kromě společné absence cukru a bílé mouky) např.:

každý zdravý národ (Eskymáci, Masajové, švýcarští horalé atd.), který zubař studoval, jedl sice jiné potraviny, ale VŠECHNY národy jedly potraviny s vysokou koncentrací živin (nutrient- dense food), protože obsahovaly 4 x více minerálů než strava průměrného Američana 30. let a hlavně aspoň 10 x více v tucích rozpustných vitamínů A, D a K2 (tehdy Priceův faktor či X faktor). To je to, proč nelze souhlasit úplně na 100 % s tvrzením, že každému člověku vyhovuje něco jiného, každý národ musí jíst něco jiného. Ano, ale „to něco jiného“ má mít vysokou koncentrací výše uvedených živin (nutrient-dense food), pokud chce mít národ zdravé zuby a nejen je. Skutečně potřebujeme každý (Tonda i Honza)  individuálně poradit co a jak ohledně stravy, nebo stačí pro začátek nějaký rámcový smysluplný přístup, který platí pro nás všechny, jako platilo výše zmíněné  o minerálech a vitamínech společně u všech národů?

weston

Zubař dr. Weston A. Price

A právě s těmi v tucích rozpustnými vitamíny A, D a K2 nám vyvstaly zhruba dva ohromné otázníky??, na které, jak doufám, již texty na tomto blogu již odpověděly, ale pokusím se je znovu shrnout:

OTAZNÍK číslo 1.: se týká toho, že u vitamínu A a D odborníci určili tzv. DDD (tedy bezpečné denní doporučené dávky, u K2 ne, protože ho dávají do jednoho „pytle“ s vitamínem K1), které se poněkud vymykají tomu, kolik jich („politicky nekorektně“) spořádali přírodní lidé ve své stravě, aniž by se jimi otrávili. Vysvětlení nacházíme ve vzájemné synergii těchto vitamínů – např. čím víc vitamínu D sníme a vápníku (tím jsme v průšvihu, pokud není K2…), tím se zvýší požadavek těla na vitamín K2, který aktivuje určité bílkoviny, aby vápník dovedly na správné místo, tedy ne do měkkých tkání, kde zůstává třeba v podobě kamenů, protože D nemá pod kontrolou, kam vápník jde.

Přes 60 let od objevení vitamínů K (30. léta) trvalo, než se zjistilo, že nelze dávat do jednoho pytle vitamín K1 (jako prekurzor) a K2, třebaže si do jisté míry tělo živočichů K2 vytváří z K1, konverze (přeměna) je ale velice individuální (!) a hlavně v těle fungují jako dva odlišné vitamíny! Mají své vlastní úkoly, tělo je využívá jinak! K1 se stará především o srážlivost krve (Koagulace, proto vitamín K) a K2 zejména o správné vstřebávání minerálů, a zejména u vápníků je jeho role natolik důležitá, že nás chrání před kornatěním tepen, před náhlou srdeční příhodou (vždyť byl tak zdravý a aktivní…) kvůli neviditelnému nedostatku K2 a před všudypřítomnou (dokonce u mladých žen) osteoporózou a samozřejmě zubním kazem (nejen k zubům posílá vápník, ale protože je K2 ve slinách, tak k nim posílá ze slin fosfor). Zejména maminky by mohlo zajímat, že zajišťuje již v lůně pěkný široký obličejíček (hlavičku) miminka jako z obrázků Heleny Zmatlíkové. To, jak funguje v těle vitamín K2 výborně popsal dr. Price (hovořil ale o „jakémsi“ X faktoru či někdo jiný o Priceově faktoru) a teprve v roce 1997 se zjistilo, že to, co popisoval, byl přehlížený vitamín K2, který lékařská a nutriční obec vlastně 60 let mylně chápala a většina stále o něm ví pramálo, dokonce ani dnes nemáme u K2 DDD. (Zatím se nám jen říká, že vitamín K1 je v zelenině, v listech a máme ho „dost“…). K2 je tajemstvím toho, proč mají domorodí přírodní lidé tak široký obličej. blog

6-7letý chlapeček s širokým obličejem...teď už vím, proč se mi  obrázky dětí paní Zmatlíkové vždy tak líbily...

6-7letý chlapeček s širokým obličejem…teď už vím, proč se mi obrázky dětí paní Zmatlíkové vždy tak líbily…

 

Synergie mezi vitamíny K2, D a  A vede údajně k možnosti bezpečného požití vyšších dávek  vitamínu A a D z přírodních zdrojů (jídla), aniž by se projevila otrava vitamíny (hypervitaminóza),  ale BA PRÁVĚ NAOPAK ! – aby došlo k optimálnímu využití i jiných látek a minerálů, jako je např. vápník, a tedy došlo  díky součinnosti těchto vitamínů třeba k optimálnímu vývinu kostry, zubních oblouků včetně kostí obličeje rostoucího dítěte již v lůně maminky, aby zoubky nebyly křivé, ale zdravé a rovné a dost místa měly všechny zuby včetně zubů moudrosti. (Pamatuju si, že Eskymáci v Kanadě je také všichni měli). K tomu ale nedochází, když bez znalosti této synergie se omezujeme maximálně na DDD těchto mnohdy „izolovaných syntetických forem vitamínů“, v našem klimatickém pásu jen na množství vitamínu D získaného ze Slunce a vitamínu A přeměněného (možná) z provitamínu A. Zevrubně je možné se o této synergii dočíst mj. na stránkách Nadace nesoucí jméno zubaře Pricea, kde vede svůj blog Chris Masterjohn (svůj blog má jinak  i zde), nebo na mých stránkách (Vitamíny A+D – synergie, Vitamín K2 apod. Mimochodem vitamín K2 se nachází – „by“ se měl nacházet v našich slinách a podle své absence či přítomnosti ve slinách nás chrání takové sliny před zubním kazem – pokud neobsahují K2, vytahují fosfor ze zubů, obsahují více zubokazných baktérií – tedy čištění zubů je jen potlačování symptomů určitých nutričních nedostatků, ne prvotní působení proti vzniku zubního kazu). Moje dementi zde.

V českých médiích bývá řada nepřesností a nedopovězeností v podávání dietárních rad -jíst polotučné mléčné výrobky a používat místo smetany řepkový olej – výrobci i jiní tvrdí, že pomáhá „předcházet kardiovaskulárních chorobám“. Ve skutečnosti  nemá žádné vitamíny A a D, je údajně mononenasyceným olejem (řepka má 60 % mononenasycených), původně 2/3 z nich byla ona jedovatá kyselina eruková, než řepku uměle modifikovali (hybrid) snížením podílu kyseliny erukové na LEAR (řepkový olej s nízkým obsahem kys. eruk.). Olivový olej má 70 mononenasycených) a nejsem si jistá, zda si vůbec zaslouží srovnání s řepkovým,  ten se o olivový „otírá“ v propagaci, totiž „vytunelovává“ jeho ctnosti. Zajímavý je marketing spojený s uvedením třepkového oleje na trh:

Původně se anglicky řepkový olej nazýval rapeseed, ale měl tak mizernou pověst, že mu vylepšili imidž a přeznačkovali nový řepkový olej dle kanadského pěstitele vyšlechtěné odrudy na pozitivní název canola, což má lepší „zvuk“, protože to má spojitost s pozitivní slovem Canada (kanadský olej) nebo can do (mohu). Americká správa pro bezpečnost léčiv a potravin až do roku 1985 neudělila tomuto oleji nálepku GRAS (obecně uznané jako bezpečné),  a Sally Fallon s Enigovou její konečné „záhadné“ udělení, aby mohl být uveden na americký trh v onom roce coby olej, „o němž se sen stal skutečností“…, spojují s korupcí, která kanadskou vládu stála okolo $50 milionů. Koncem 90. let se jeho propagace („volný trh a obchod“) začíná šířit až do Evropy. Pokusy na zvířatech (krysy a selata) údajně hovoří o tom, že i tento vyšlechtěný olej přesto u zvířat vede (kvůli zase příliš vysokému množství omega-3 mastných kyselin) k fibroidním lezím, způsobuje nedostatek vitamínu E, alegie. příznaky slabosti neznámého původu, nežádoucí změny u krevních destiček , zkrácený život, z výparů rakovinu plic, opožděný růst,to je také důvod, proč FDA nepovolila používat tento olej v dětských výživách. Horší účinek má údajně tam, kde v jídelníčku nejsou nasycené tuky (máslo, kokos, sádlo, které si omega-3 přemění na EPA a DHA) a málo selenu. Semínko je také předmětem manipzulace na GMO canola oil od firmy Monsanto.

Když nápad používat „řepkový olej“ v kuchyni porovnáme se staletou tradicí, tak naši předkové řepkový (ten nešlechtěný) používali minimálně, ještě méně než lněný či konopný, které byly určené zejména na doby postu či nedostatku. Jinde (Indie, Čína) se prý sice užíval, ale lokálně, čerstvý a v malém množství (v jiných částech sezamový a hořčicový olej, nebo kokosový olej), a jeho účinky zmírňovalo zařazení másla a sádla (nasycených tuků ) do jídelníčku. Nyní se ale v Indii prý objevilo falešné ghí z částečně hydrogenovaného sójového olejevanispati,který nahradil jak za studena lisovaný řepkový olej, tak máslo. Pokud se tam tedy bude jíst řepkový olej s falešným ghí, může to vést ke zdravotním  problémům. Vandana Shiva nejen o tom napsala knihu Ukradená úroda (Stolen Harvest), přičemž již kapitoly knihy vypadají zajímavě: Unesené globální potravinové zásoby, Sójový imperialismus a destrukce místních potravinových kultur,..Šílené krávy a posvátné krávyReklamace potravinové demokracie atd.
Sally Fallonová s Mary G. Enigovou, PhD, odbornicí na tuky, již tedy v roce 2002 sepsaly text s názvem The Great Con-ola („canola“ znamená řepkový a anglické slovo CON v (con-ola, správně canola), znamená PODVOD a je jejich náražkou na skutečnou „prospěšnost“ a pozadí výroby tohoto oleje, jehož celý příběh nám jeho propagátoři neřeknou. Průmysl ho zkrátka potřebuje, protože je levnější než olivový. “ Přijetí řepkového oleje spotřebitelem představuje jedno z řady vítězství pro potravnářský průmysl, který si vytyčil jako svůj cíl nahradit všechny tradiční potraviny napodobeninami potravin vyrobených z produktů odvozených z kukuřice, pšenice, sójových bobů a olejnatých semen. „, tvrdí ony erudované nutriční aktivistky.(Ref. ke všemu výše  http://www.westonaprice.org/know-your-fats/the-great-con-ola) Více i níže pod čarou Poznámka k řepkovému oleji.

a) Především ale vzhledem ke konvenční výrobě  mléka, již tak není jeho tuk tak významným zdrojem vitamínu, A, D, CLA (druh velice zdravé mastné kyseliny proti rakovině, lepšímu spalování vlastních tuků…), karotenu, vitamínu K2, jako je tomu u máselného tuku „z trávy“.

2) Otázkou  je o jakém „polotučném“ mléce vlastně mluvíme, o mléce jakého plemene krávy. Třeba nejen naše kráva Terezka menšího plemene Jersey, ale i Gurnsey mají průměrnou tučnost 5,5 %. A to je jen průměr! Jsou jistě i takové, které mají alespoň v  teplé sezóně léta, kdy rychle roste tráva plná vitamínu K1 atd. (květen, červen)  tučnost 7%! Počítám-li tedy správně, tak  „polotučné“ mléko „džerzejky“ může být totéž co „plnotučné nízkotučné“ mléko Holsteinky, které mají průměrnou tučnost okolo 3,5 % tuku. (Ref. zde) Proč tedy polovinu jejího tuku ještě vyřazovat ze stravy (kampak asi putuje? – na výrobu sušené smetany?) a nahrazovat ho po energetické stránce sacharidy či rostlinými oleji, které vitamín A a D a K2 k optimálnímu využití ostatních živin z mléka nemají.  Přírodní národy si žádné rostlinné oleje nelisovali, vícenenasycené tuky získavali přímo jen z oříšků a celozrnného obilí. Jsou ale trochu i v másle a sádle, nejde nikdy o 100 % nasycené či mononenasycené tuky. Vyřazovat však máslo z jídelníčku se jeví jako „svatokrádež“.

Chris Masterjohn, PhD (vystudoval nutriční vědu a věnuje se dalšímu bádání v otázce interakce mezi vitamíny A, D a K2). Jeho další výzkum v této oblasti sponzorují obyčejní lidé drobnými poplatky za členství v Nadaci Westona A. Pricea, nikoliv korporace, které investují do jiných výzkumů a sledují jiné korporátní zájmy. O knize Vyživující tradice Chris napsal, že zachránila jeho zdraví.

OTAZNÍK číslo 2.: Ten druhý otazník se týká samozřejmě toho, že tyto vitamíny se nacházejí především v politicky nekorektních potravinách, které převážná část odborníku na výživu zavrhla jako nezdravé zejména kvůli cholesterolu (vnitřnosti jako jsou játra, dále vajíčka, máslo, smetana, sádlo). Totiž přesněji řečeno „MĚLY BY“ je obsahovat, což dnes kvůli způsobu chovu zvířat, která jsou pozavírána („odstěhovala se do měst“ v podobě betonových velkokapacitních kravínů), a druhu krmení (od dob zelené revoluce, kdy byl dostatek levné nafty a hnojiv, levná kukuřice, dnes sója, pšenice), jaké dostávají (i ryby na sádkách), již není zas taková pravda, což vůbec není legrační – významnějšími zdroji těchto vitamínů jsou totiž produkty zvířat, která nežerou jadrné krmivo (jen minimálně na dovykrmení či v čase dojení a ne sóju), ale využívají zelené pastvy v sezóně (dobytek v naši zemi lučin, tropický hmyz, co žere listy rostlin, i ryby se živí planktonem– snad proto měl i špek velryb tolik vitamínu C, protože na kůži ji ulpěl plankton, ale nejsem si tím jistá). Mnohá z výše zmíněných potravin považovaly přírodní nárůdky za  doslova „posvatná“ a, pokud by na ně někdo přišel působit s teorii o cholesterolu, která jim tato jídla chce z jídelníčku vyřadit, jistě by to považovali za „svatokrádež“.  O démonizaci živočišných tuků zemědělským a potravinářským průmyslem kvůli cholesterolu a velké míře nasycenosti (třebaže naše teplota těla odpovídá jejich bodu tání) pojednávají zdejší texty pod štítkem TUuky přeložené např. z knihy Vyživující tradice: Kuchařka, která je výzvou pro politicky korektní výživu a diktrátory stravy, podrobně to vysvětluje i film Nakládání Ameriky do oleje (Oiling of America), nebo stejnojmenná přednáška Sally Fallonové na YouTube. Je možné si všimnout, že pleť paní Sally, která jí spoustu nasycených tuků již od 1. pol. 70. let, nevypadá přinejmenším hůře, než pleť řady holywoodských hereček, které zkoušejí jednu dietu za druhou a nakonec jsou rády, že jejich plastická operace nedopadla ještě hůř. Sally by spíš na pleť doporučila vyhýbat se vícenenasyceným tukům – olivový se skládá převážně z mononenasycených a ten schvaluje (je-li za studena lisovaný), protože je i stálý. Tedy doporučuje denně lžic (1 =15 ml) až 6 :4:1 (6 jsou nasycené-máslo, kokos, 4 jsou mononenasycené-sádlo, olivov. olej, 1 jsou vícenenasycené, jako je lněný + pupalkový, brutnákový, z černého rybízu. Mono- a více- se dle ní mají jíst vždy v kontextu jídelníčku, kde nechybí nasycené tuky, které nám látky z ostatních druhů tuků pomáhají využívat.

Kvůli zbytečnému zatěžování našeho těla vícenenasycenými oleji nedoporučuje Sally Fallon požívat ani rybí tuk z lékáren, nýbrž tuk z rybích jater (třeska, rejnok), který kromě omega-3 mastných kyselin (DHA a EPA) a kvinonů (např. Q10) obsahuje i vitamíny A a D (zhruba v poměru 4 až 5:1), nejlépe ještě v kombinaci s nasyceným máselným tukem (udrží omega-3 v tkáních)bohatým na  vitamín K2 (faktor X), který pochází od krav ze zelené pastvy. Doporučuje jen olej z jater od takových výrobců, kteří olej vyrábějí studenou cestou mléčného kvašení (př. Blue Ice cod liver oil), kontrolují těžké kovy a obsah těchto vitamínů v každé várce a hlavně nemanipulují  s přirozenými poměry těchto přírozených komplexních vitamínů„, které pocházejí z jater divokých ryb, nikoliv ryb z farem viz třeba texty ke studiu zde,). Už proto nemohou ale zaručit, že každá sklenička bude mít přesně stejné množství vitamínů, protože tyto do ní nejsou „přidávány“ (nejde o olej S tím a tím vitamínem) a přesně odměřovány, díky čemuž výrobce ví přesně, kolik jich obsahují, protože je tam sami přidávali. V bio oleji z tresčích jater jejich vysoké množství kolísá dle sezóny, jakou ryby mají, kolísá z ryby na rybu. (Zkrátka jako vitamíny v másle krav v průběhu roku).

Bio fermentovaný olej z tresčích jater. Na obrázku není vyvržen vlnami oceánu na skaliska, ale já jsme ho vyvrhla na kameny zdi na našem statku...

Bio fermentovaný olej z tresčích jater. Na obrázku není „vyvržen“ vlnami oceánu na skaliska, ale já jsem ho „vyvrhla“ na kameny zdi na našem statku, aby mi lépe zapózoval…vzadu má pod fólii ještě stříkačku -odměrku. Jde o SUPERPOTRAVINU ČÍSLO JEDNA doporučovanou Nadací Westona A. Pricea, dr. Priceem. Dokonce byla takto zmíněna dr. Ozem v show Oprah. ,Také  bylinářka a léčitelka Susun Weed a řada am. lékařůji  doporučuje na všemožné ženské neduhy pro ženy všech věků. Zbývá dodat. že by se měl ale kvůli synergii jíst s kvalitním máslem, aby se vůbec omega-3 mastné kyseliny EPA a DHA udržely v tkáních. Důležité vícenenasycené mastné kyseliny jsou v olejích ze lnu (kyselina ALA) a pupalky,  černého rybízu a brutnáku (které mají všechny tři  gamma linolenovou -GLA)  a  kterýchžto olejů všech dohromady stačí ale  jíst jen 1 lžičku denně (15ml), ale  opět v kontexu jídelníčku, ve kterém nechybí nasycené tuky, asi 6 lžic máslo, nebo kokosový tuk. (Dle Clive de Carlea je kokosový tuk výbornýdokonce i k odvrácení Alzheimovy choroby, viz video v Sůl nad zlato v článku výše). Více srov. str. 16-17. v knize Fourfold Path to Healing. (Čtverá stezka k léčení) od MUDr. Thomase S. Cowana a Sally Fallon.


Podle Sally Fallon za současného pojídání nasycených tuků, které uchovají (udržují) v tkáních (např. v rohovce) omega-3 mastné kyseliny, prý stačí jen max. půl lžičky lněného oleje denně, protože ani nadbytek omega-3 mastných kyselin, kterým tento dnes populární olej na rozdíl do jiných oplývá, není žádoucí, raději máme jíst „nasycené“ tuky (míra nasycenosti se různí, máslo také není úplně nasycené)  z pastvy, kostní vývary a třeba polévku z vepřových kůží (princip na kůži kůže). …viz článek především pro ženy Na hloubku kůže (Skin Deep). Dr. Masterjohn napsalna svém blogu, že Sally Fallonová se narodila hned druhý den po smrti Westona A. Pricea ve stejné nemocnici, ve které on skonal. Snad to bylo jakýmsi předznamenáním jejího života a toho, čemu se v něm bude věnovat. Priceova poslední slova byla: Ty uč, uč uč! Takže  ji dnes táhne na 65 let a soudě jen dle videa nechátrá, ale zdravím jiskří!

Ve starých spisech lidé dle Úlehlové -Tilschové se chválí některé rostlinné oleje (bukvicový), aniž by lidé znali jeho složení, i slova i Marie Úlehlové-Tilschové ale mimoděk ledacos prozrazují: „Také jinde na Moravě – podle Václavíka – v okolí Luhačovic, užívalo se olejů zejména v suché dně“, t.j. v postní dny církví předepsané a v pátek. A tu se vedle oleje konopného, který prý páchl, dakeko více  a s větší chutí používalo jádrového a „bukvového oleje“ . Takže si to dovolím shrnout: zejména CHUDÍ LIDÉ chodili  na vodní kaštany (kotvice – trapa natans) a bukvice, protože měli málo pozemků na to, aby pěstovali len či konopí. (s. 21), nebo chovali i 1 krávu (máslo), ale ukázalo se, že nejsou nikterak léčivé, protože obsahují kyselinu šťavelovou apod. (s. 22). Hlavně však ale neobsahují vitamín A a D. Stejně tak olej ze zrníček bezu červeného byl spíš záležitostí opět chudých: V chudších rodinách, kde nemají ani krávu, pomáhájí si v dědinkách v podlesí hospodyně k drahému omastku „máslem“, jež vytvářejí z bezinek bezu červeného. …“ Zdá se mi, že jestliže bychom dnes opět začali konzumovat podobné oleje, pak  ne proto, že jsme chudí jako oni, ne proto že „ho přece paušálně jedli denně všichni naši předci“, ale protože nám to prostě někdo možná našeptal. Samozřejmě něco jiného je jejich vnější využití či jiné způsoby využití jiných samičích i samčích částí rostliny (listy, květy na výrobu masti, ale olej by se rychle kazil.

V první recenzi na knihu Česká strava lidová jsem ještě psala:

Když se podíváme  třeba i na olej konopný,  jak na to, co o něm píše paní Úlehlová-Tilschová, tak i Sally Fallonová, rozhodně bychom ho nemohli zařadit do našeho běžného  jídelníčku, protože je zdravý, nebo protože se odvoláváme na tradici předků. Proč? Sally Fallonová citovala toto: V Číně, kde pěstování konopí má původ, se konopný olej používal příležitostně, ale nejsou žádné reference v čínské litaratuře o používání konopného oleje jako jídla pro lidské bytosti.”(Simoons, Food in China, 1991)…

   I naši předci ho sice používali, ale po čtení knihy Česká strava lidová usuzuji toto: pěstovali konopí především kvůli výrobě plátna (to byl primární cíl), přesněji řečeno kvůli příjmu z něho (sama bych si ho od nich koupila a dobře jim za dřinu zaplatila) a až jako vedlejší produkt si lisovali také konopný olej. A ten pak ještě měl dále několikero využití: na svícení, na smažení (jak nezdravé je smažit na takovém oleji!), na masti na  bolístky a, pokud ho bylo hodně, také ho prodávali jako zob pro ptáky. Tento olej považovali především ale za POSTNÍ, třeba pašijový (křesťanské spoluprožívání utrpení Krista, druh pokání či snad odpykání a usebrání?*), dokonce se uchovaly záznamy o tom, že páchl (není divu, když tak velice snadno žloukne). Z tohoto historického kontextu tedy nelze jeho dnešní užívání vytrhávat ve smyslu „jezme konopný či jiný olej, jedli ho přece naši předkové“) . Dokonce v knize The Year 1000: What Life was Like at the Turn of the First Millennium — An Englishman’s World (Rok 1000: Jaký byl život na přelomu prvního tisíciletí od Roberta Laceyho  v kapitole “Červenec: Hladová mezera,” se údajně píše, že každé léto zažívali chudí lidé období hladovění, k němuž docházelo před srpnovými žněmi,  z máků, konopných semen a jílků si dělali jakési brownies (hnědky) a říkali tomu “šílený chléb”, celému tomu období říkali “hloupé období” (silly). (více v odpovědích FAQ). Dokonce nemusíme chodit do USA pro informace, neboť paní Úlehlová-Tilschová píše sama v knize Výživa ve světle věků z roku 1944, že rostlinná mléka ze semínek se pila rovněž v době půstu, přičemž bohatí si dopřávali mléka mandlového a konopné mléko z konopných semínek příslušelo opět chudým, srov. Výživa ve světle věků, 1944)

Jsme svědky silného marketinku na konopný olej z konopných semínek jako superjídla, oleje ze semínek jako superkosmetiku…jako superpotravinu, která překoná i nejlepší maso (a jsou takoví, co si to myslí)… Sally Fallonová ale dokonce napsala článek (který chápu lépe i díky přečtení kapitoly Tuky v její knize, kterou napsala s odbornicí na lipidy M.G. Enigovu), článek nese  název  Konopný olej: Ne pro konzumaci člověkem. Paní Sally má pro svůj postoj několik vážných důvodů:

-i když je bio a tlačený za studena, velice snadno žloukne, protože je nestálý a snadno oxiduje,

-je totiž plný vícenenasycených mastných kyselin (cca 75 % – už proto bychom se mu měli vyhýbat, nechceme-li přinejmenším předčasné vrásky kolem očí!),

– má pouze 10 % nasycených a 10 % mononenasycených mastných kyselin.

– Neméně velký zádrhel je i v tom, že obsahuje asi 55 % omega-6 mastných kyselin a pouze kolem 20 % omega-3 mastných kyselin, čili je v něm velká nerovnováha mezi těmito dvěma mastnými kyselinami, což je dnes obecně civilizační problém, který způsobuje jak konzumace podobných rostlinných olejů (k čemuž by konopný olej jen přispíval), tak i živočišných produktů od zvířat krmených obilím na úkor zeleného. Totiž i když je nepoměr mezi omega-6 a omega-3 docela příznivý 4-3 ku 1, pro moderního člověka, který už tak má příliš omega-6 je to pořád hodně. Nadměrná spotřeba omega-6 mastných kyselin ve stravě byla údajně dána do souvislosti s rakovinou, srdeční chorobou a nemocemi autoimunitního systému. Takže jistě i u konopného oleje je třeba být opatrný (všeho s mírou…), raději ho nahradit „nenahraditelným“ máslem a při vaření máslem napůl s kvalitním olivovým olejem.

Konopný olej je ale prý výborný pro průmyslové využití na výrobu barev a nátěrů. Lněnou fermež na natírání dřeva bych také raději nejedla.

Studie hovoříci v neprospěch konzumace tohoto oleje jsou  na : Journal of Analytical Toxicology October 1997 21(6):482-485 a  zde http://editor.nourishedmagazine.com.au/articles/hemp-not-for-human-consumption)

Historii vedlejšího produktu na výrobu “zdravé” potraviny (margarín či olej) má v USA i olej z bavlníkových semen. Primární cílovou plodinou byla tase bavlna, jenže co se semínky?  Zvláště v momentě, kdy bavlníkový olej na svícení nahradil petrolej?….

V knize Česká strava lidová je mnoho cenných a zajímavých informací, má i uměleckou hodnotu, záleží, co od ní očekáváme a jaké ambice si sama kniha činila. Výše zmíněné bych shrnula tak, že paní Marie Úlehlové -Tilschové samotné bych dala za úžasnou práci 5 hvězdiček (za předpokladu, že nečetla původní knihu dr. Westona A. Price Nutrition and Physical Degeneration, z čehož ji ale mírně podezřívám).  Její knize Česká strava lidová  bych ale dala pouze 2 hvězdičky, na které bych ji ocenila pro současného čtenáře. Nejsem si totiž vůbec jistá, že jsou v ní zdůrazněny jasně a nerozmlženě všechny principy zdravého stravování tak, aby nás uchránily od chorob včetně zubního kazu navzdory úsilí autorky, která měla omezené a dobově poplatné znalosti . Dala bych knize ráda třeba i 5 hvězdiček, pokud by ale kniha byla čtenářem čtena v kontextu knihy Výživa a fyzická degenerace od zubaře Pricea nebo knihy Vyživující tradice. Mám pocit, že vždy je nejlepší jít ke zdroji a přečíst si knihy sám, než číst „o“ knihách“. Myslím si, že pokud by paní Úlehlová-Tilschová knihu od zubaře Pricea přečetla, psala by přece jen v roce 1945 ještě trošku jinak, nepoužívala by ani v receptech (Rok v české kuchyni) z 50. let bílý cukr a mouku. Pokud knihu zubaře Pricea přece jen četla, a přesto napsala bez hnutí brvy ony recepty, jaké napsala, pak bych na její práci pohlížela už hůře a měla jí za zlé, že nepochopila poselství dr. Pricea. Když se dívám na knihu Česká strava lidová v kontextu její další práce, kterou je Rok v české kuchyni, řekla bych, že možná ani důsledně nedocenila poselství své vlastní  knihy (Česká strava lidová), s níž si její kuchařka Rok v české kuchyni v otázce bílého cukru a bílé mouky odporuje. . Nahlížela bych na její práci hůře už proto, že je přece jen určitou odbornicí a autoritou (šla statečně s kůži na trh a vydala knihu) v této oblasti, která vyhlíží světlé zítřky, které se o původní a staletími osvědčenou lidovou stravu mají opírat (nikoliv o bílý cukr a bílou mouku) : …nemá býti má práce pouze retrospektivitou minulých dob, nýbrž také výhledem do budoucnosti. 

—————

(1) Výživa ve světle věků – již mi napsal jeden čtenář mého blogu, že v knize se krátce o zubaři zmiňuje….a další laskavá čtenářka mi ji posílá k zapůjčení…

Poznámka k řepkovému oleji: Podívala jsem se znovu, co napsala o řepkovém oleji (anglicky tzv. canola oil) uznávaná odbornice na tuky Mary G. Enigová, PhD se Sally Fallonovu v knize Výživující tradice: Kuchařka, která je výzvou politicky korektní výžviě a diktrátorům stravy. Cituji: Řepkový olej obsahuje 5 % nasycených tuků, 57 % kyseliny olejové, 23 % omega-6 a 10-15 % omega-3. Na trhu nejnovější olej z řepky byl vyvinut ze semínka řepky olejky, která patří do čeledi  brukvovitých. Semeno řepky olejky je považováno za nevhodné pro konzumaci člověkem, protože obsahuje mastnou kyselinu s dlouhým řetězcem zvanou kyselina eruková, která se za určitých okolností  spojuje s fibrózními lézemi srdce. Řepka olejka byla vyšlechtěna tak, aby obsahovala málo, pokud vůbec nějakou kyselinu erukovou a aby přitáhla pozornost nutričních odborníků kvůli svému vysokému obsahu kyseliny olejové. Jsou však určité indicie, že olej z řepky jako takový představuje sám o sobě rizika. Má vysoký obsah síry a snadno zežlukne. Pečivo zhotovené z řepkového oleje velice rychle plesniví. Během procesu deodorizace se mastné kyseliny omega- 3 ze zpracovávaného řepkového oleje přeměňují na TRANS mastné kyseliny, podobné těm v margarinu a možná nebezpečnější. Nedávné výsledky studií naznačují, že řepkový olej “zdravý na srdce” ve skutečnosti vytváří nedostatek vitamínu E, vitamínu potřebného pro zdravý kardiovaskulární systém. Jiné studie naznačují, že i řepkový olej s nízkým obsahem kyseliny erukové způsobuje fibrózní leze srdce, obzvlášť když je ve stravě málo nasycených tuků. “ Třebaže za studena lisovaný řepkový olej z „vyšlechtěné“ řepky, který má už „jen“ 2 % erukového oleje, je jistě dobrý tah výrobců, nevyváží to ale skutečnost, že je nestálý. že nemá vyvážený poměr omega-6 a omega-3 mastných kyselin opět ve prospěch omega – 6, že neobsahuje vitamín A a D, CLA, není tradiční – na boršč bych dala raději zakysanou smetanu než řepkový olej atd.

Vědecké reference k tvrzením autorek:

Sauer, F D . et al, Nutrition Research, 1997, 17:2.259-269

Kramer JKG, et al, Lipids, 1982, 17:372-382, Trenholmm HL, et al, Canadian Institute Food Science Technology Journal, 1979, 12:189-193

Oprah Show a olej z tresčích jater: http://www.oprah.com/health/Dr-Oz-on-How-to-Turn-Back-Time/11

 

Dcery a počasí na přání…(+ vitamín nevitamín A)

 Teorie  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Dcery a počasí na přání…(+ vitamín nevitamín A)
Lis 012012
 

Kniha od švédské spisovatelky českého původu Kateřiny Janouchové Dcera na přání

„Na formálním obědě, na němž hostitelkou byla Hilary Clintonová, ředitelé korporací a vedoucí různých skupin, které humanitárně pomáhají, oznámili svůj cíl, že ukážou „domorodým potravinářským společnostem…jak přidávat vitamín A do potravin, které jedí lidé s nízkým příjmem.“ Jinými slovy vitamín A se bude používat k propagaci průmyslově zpracovaných potravin pro vesničany v Africe a v Asii pod rouškou humanitární pomoci. Lidé s nízkým přijmem v Americe jedí margarín a jiné průmyslově zpracované potraviny, ale lidé Třetího světa s nízkými příjmy jedí potraviny vypěstované rolníky a zpracované místními řemeslníky. A když lidé odmítnou průmyslově zpracované potraviny, „velké zbraně“ vymyslí další strategii – geneticky modifikovanou rýži, která by produkovala karotény. Ti, co propagují tak zvanou „zlatou“ rýži jako řešení problému s vitamínem A jsou buď žalostně neinformovaní nebo nestoudně zkorumpovaní. Zlatá rýže obsahující karotény nemůže dětem Třetího světa dodávat skutečný vitamín A, ale jen posílí trend vytlačování jejich rodičů z hospodářství do otřesných slamů. Vitamín A Vagary [Rozmary vitamínu A], (více ke „zlaté“ rýži i zde)

 

Velikým tématem je jistě možnost určit si pohlaví dítěte, a to nejen v zemích s konfuciánskou či jinou patriárchární kulturní tradicí (kde preference chlapečků v některých končinách končívá až tragicky pro dítě ženského pohlaví, ale i pro demografický vývoj), ale byli bychom pokrytečtí, kdybychom si nepřiznali, že toto téma projíždí hlavou i nám v naši západní kultuře.

Jako téma pro své psaní si ho vyhmátla i švédská spisovatelka českého původu Kateřina Janouch (-ová), která napsala čtivou knížku Dcera na přání, kde touha hlavní emancipované hrdinky po dceři zavání rizikem až jakéhosi přenesení postavy ztracené matky (babičky) na svou vlastní dceru, jejíž příchod na svět má mít pro ní cosi hojivého.

Je zcela lidské a pochopitelné, když lidé mají nějaké vědomé či podvědomé přání zharmonizovat či vyvážit své rodinné prostředí (dokonce i homosexuálové se prý ale nakonec polarizují a jeden z nich hraje spíš toho submisivnějšího a druhý dominuje, takže proč nebýt proti adopcím dětí z dětských domovů těmito páry…) tím, že se jim narodí děti mužského i ženského pohlaví dle potřeby. Samotné pohlaví harmonii ale jistě nezaručí. Jistě je něco jiného, když člověk podlehne až určité obsesi po dcerce či synkovi, začně být dokonce vůči svému okolí nepřející, nesnášenlivý a závistivý a neuvědomuje si, že tak ubližuje nejvíc sám sobě (vlastně stresem snižuje dokonce onu možnost početí jakéhokoliv dítěte se 49% šanci na dívku či 51% šanci na chlapečka). „Bude těžké stát vedle ní a dívat se, jak její dcera roste, nedokážu se smířit s tím, že má Tereza něco, po čem já celým srdcem toužím. Nenáviděla jsem se za tyhle svoje myšlenky, ale  prostě jsem si nemohla pomoct.“ Možná si neuvědomujeme vždy, že můžeme tak zraňovat ty děti, které již máme (touhu si vztahují na sebe),  nebo ještě nemáme, které ať se narodí s jakýmkoliv pohlavím, tak určitě chtějí být především bezpodmínečně přijímány a milovány. Možná ve víru všedních dní zapomínáme být vděčnost za dar, kterým jsou děti jakéhokoliv pohlaví jako takové, ať už jsou to třeba 3 princezny nebo 3 králevici jako v pohádce. Po splněné touze se ukáže někdy zase další touha, o čemž Kateřina Janocuhová píš v jedné eseji: … Má dcera nikdy nebude mít sestru. Naše rodina bude už napořád překypovat testosteronem, bude plná chlapců. Existuje poučná epizoda z tv seriálu Domeček na prérii, v němž 4. dítě-syn nadšeného otce, narozený po třech sestrách umírá a nechybí málo a také druhorozená dcera, která na něho žárlila a po tomto hříchu (který „možná“ způsobil jeho smrt) doufá, že když ona umře, vrátí se bratříček z Nebe zpátky domů…

Mám pocit, že ve své knize autorka přece jen nevyzdvihla dostatečně důležitost narození zdravého dítěte jakéhokoliv pohlaví a dělání opravdového maxima i před početím pro jeho optimální zdraví včetně dělání věkových odstupů mezi sourozenci kvůli rekonvalescenci matky, pro kterou těhotenství a kojení znamená zvýšené nároky na živiny.             Tak například vitamín A je podle Sally Fallonové „koncertní mistr na vývoj plodu…“ (díky němu stabilně a správně roste, tělo matky vstřebává minerály, tráví bílkoviny atd.)  A nyní se podělím ještě o další informace: Primitivní národy ho přijímaly v hodnotě asi 50 000 jednotek denně z přirozených potravin. Jak je možné, že se neotrávili, když nám odborníci na výživu játra, jež jsou na něho bohaté,  v těhotenství zakazují? Odborníci mají pravdu, ale nejde o celou „pravdu“.  Ledaže se na vitamín A díváme izolovaně  jako na retinol v kapsli či přidaný třeba do margarínu, (protože v rostlinných olejích se přirozeně nenachází) a nikoliv jako na vit. A-komplex se spolučiniteli (vit. D) v přirozeném  jídle. Člověk by mohl přijímat skutečně víc vitamínu A ke svému ještě většímu nutričnímu přínosu (aniž by se jim přiotrávil – já jsem sama nejspíš zářný příklad překračující i v těhotenství mnohonásobně DDD-den. dopor. dávky), pokud by ho přijímal ještě se spolučinitelem, a sice  vitamínem D, s nimž působí synergicky, a to v adekvátním ideálním poměru 1:5 (D:A). Takže problém není v oleji z tresčích jater jako takovém (před nimž možná některé hlasy varují), ale v jeho kvalitě a způsobu zpracování včetně manipulace s jeho vitamíny v něm a měnění jejich vzájemných poměrů. Problém podle mně nejsou ani játra s vitamínem A, ale to, jak jsou připravena – zda jsou připravena na kvalitní slanině. Ta totiž působí s játry synergicky, protože obsahuje vitamín D. 


Chytrá slanina – další sójová napodobenina jídla, tentokráte dokonce slaniny, jejíž nutriční hodnotu, je-li slanina kvalitní, nemůže nahradit. Osobně bych ji nikdy nejedla. Jde o nepochopení nutriční hodnoty pravé slaniny a liberální legislativu, která název „slanina“ pro tento výrobek povolila.

(Pozor !:  V USA se už vyrábí dokonce sójová napodobenina slaniny jménem Smart Bacon propagována jako:..vřelá chuť slaniny do světa vegetariánů...“ Tento produkt „sójového průmyslu“ obsahuje tyto ingredience: sójový proteinový izolát, pšeničný lepek, příchuť kouře, příchuť grilování (ze slunečnicového oleje), kvašená rýžová moučka, kyselina citronová……Už proto, že se jedná o moderní sójový výrobek (viz Pozor sója), jistě není radno ani u nás toto jíst, i když to někomu chutná „jako“ slanina, jinému jako kus velké žvýkačky. Nebude působit synergicky s játry. Téma slaniny a dusitanů, způsobů uzení by bylo na další článek. Více k sójové slanině v 13. svazku ze 3. listopadu 2012 Moudré tradicev jídle, zemědělství a umění léčit v článku na str. 73 od Kaayly T. Danielové, PhD, autorky knihy: Celý příběh o sóji: Stinná stránky americké oblíbené zdravé potraviny. (The Whole Soy Story: The Dark Side of America’s Favourite Healthy Food)

Sally Fallonová s dr. Enigovou považují vitamín A za „koncertního mistra“ při vývoji miminka v břiše maminky…

     Tragédií této nemístné obavy z toxicity vitamínu A je, že dovedla doktory k tomu, že radí těhotným ženám, aby se vyhýbaly potravinám obsahujícím vitamín A a rodičům, aby nedávali svým miminkám olej z tresčích jater. A přesto první knihy o krmení těhotných žen a dětí doporučovaly těhotným ženám štědré dávky oleje z tresčích jater a častou konzumaci jater a dvě čajové lžičky oleje z tresčích jater denně miminkám od třech měsíců. Většina našich zdravotních problémů by se vyjasnila velice rychle, pokud by se obyvatelstvo vrátilo k pojídání jater a dalo se na používání oleje z tresčích jater – naši nejlepší superpotraviny, se píše ve stati Sága o vitamínu A od Sally Fallonové a dr. Mary G. Enigové). Dalšími posvátnými potravinami vůbec k otěhotnění jsou (dle Nadace Westona A. pricea) pro OBA rodiče aspoň 3 měsíce před početím: plnotučné syrové mléko od krav, co se pásly na pastvině (kde jinde…?), vajíčka od slepic, co se pasou také na trávě, jednou týdně játra na slanině,  kvalitní olej z tresčích jater s poměrem D a A (1:5), kostní vývary, zelené listy (i lístečky bylinek) s kyselinou listovou. Nevhodné jsou sójové moderní výrobky narušující fungování štítné žlázy, kofein, hrášek (dle Inda dr. S. N. Sanyala obsahuje antifertilní látku m-xylohydroquinon, str. 394 v Nourishing Traditions, nebo Cent African Journal of Medicine 1993; 39(3):52-6.)  atd. (Více k tématu na stránkách Pěkná miminka – Beautiful babies, nebo blog NourishedKitchen)

Vycházejí už i knihy o výživě miminek a před početím čerpající z poznatků Pricea i Sally Fallonové. Kolik ale autorů většiny knih o výživě malých dětí, které máme na pultech knihkupectví, četl Výživu a fyzickou degeneraci od dr. Westona A. Pricea? Ještě pořád by pak tvrdili, abychom byli zdravější, že musíme jíst raději vegetariánštější stravu, když žádná ze 14 zdravých kultur navštívených zubařem Priceem vegetariány nebyli?

Pan zubař Price by třeba těhotné ženě nejen nezakázal jíst játra (ani kachní) se slaninou, ale doporučil by jí je jíst dokonce alespoň jednou za týden. Já sama jsem je sice tak často nejedla, ale určitě jsem se jim nevyhýbala, ani letnímu máslu, jistě s velmi vysokým obsahem vitamínu A, z něhož jsem se také neotrávila já ani dítě (Pozor!: čtenář tohoto blogu nese sám zodpovědnost za své zdraví po případné konzultaci s oficiálními odborníky na zdraví, jako jsou lékaři, výživáři a dbá na kvalitu potravin s vitamínem A a D. atd.) Velice zajímavý článek s vysvětlením k této posvátné potravině, jakými jsou játra ( které si některé národy dokonce rituálně přikládaly před konzumací na oči, aby dobře viděli a jednou i jejich ještě nenarozené děti) je odborná stať  Sága o vitamínu A (Vitamin A Saga) a  je možné jí najít na stránkách Nadace dr. Pricea v angličtině. (A jiné texty zde již totiž hovořily o obtížnosti konverze karoténů na vitamín A, že bychom té mrkve museli sníst opravdu hodně, neboť 4-6 jednotek B-karotenu se přemění na 1 jednotku vit. A, a to ještě za optimálních podmínek). To už jsem ale zabrousila do podrobností a to by musela Kateřina Janouchová napsat knihu ve zcela jiném žánru. “ Ve všech časopisech se píše, že je nejpraktičtější mít dvě děti těsně po sobě…“ se píše v knize Dcera na přání, což hrdinku potvrzuje v jejím „tlačení na pilu“…K této větě v knize není její bližší komentář, hlavní postava, posedlá dcerou ještě dřív než se narodí druhý syn (díky ultrazvuku ví, že to bude chlapeček), s tím souhlasí.

V jednom rozhovoru na otázku, jak Švédové snášejí zimní měsíce, jak to působí na jejich psychiku, řekla spisovatelka Kateřina Janouchová něco v tom smyslu, že šíleně, …to proto všichni Švédové na zimu emigrují do Thajska. Jenže moment! Zkusme se nad tím trochu zamyslet.

Copak příroda nás zasadila do takových podmínek, které na nás působí „šíleně“, které jsou pro nás nepřijatelné, pro které se naše tělo není schopno uzpůsobit?  Copak Příroda a evoluce počítaly s tím, že třeba Eskymák „špatně snáší zimu“ a tak se prostě sebere a odletí si jako stěhovavý pták do teplých krajin, nebo že Afričan bude špatně snášet horko, tak si zaletí někam na léto do Skandinávie? Měla bych pro cesty Švédů do Thajska možná (?) vysvětlení: jedním z nich je jistě určitý konzumerismus spojený s moderní turistikou a ta vždy stojí za hřích a „špatné“ snášení zimy je jistě dobrou výmluvou. Jistě má paní spisovatelka pravdu s tím špatným snášením zimy. Jenomže jde o to, co když možná je to spíš jen symptom(který se výlety do Thajska „léčí“ pomocí moderní techniky [existencí letadla]) toho, že jistě i k nim se dostala moderní a pro Švédy netradiční strava (pizza, hot-dogy, rostlinné oleje) bez dostatku vitamínu D z kvalitních živočišných tuků (plus méně pobytu venku), který je jedním z faktorů, jež před depresí chrání (Srov. Sally Fallon, Nourishing Traditions). I tam se snaží dietologové vést politicky korektní kampaň za domněle zdravou stravu – doporučovat méně živočišných tuků jako takových,  zato margaríny – dokonce nízkotučné. Ne vždy s tím u švédských zákazníků asi pochodí. Ti ale stejně velmi holdují sladkostem, sladkému pečivu atd. V sousedním Norsku měli dokonce loni kolem Vánoc máslovou krizi, zemedělská politika asi nechtěla s tak velkou poptávkou po másle počítat…Každopádně bych se měla někdy vypravit podívat se do Švédska, přinejmenším ty olivovníky musejí stát za vidění.

—————————————————————————–

A tady je pár postranních sloupků z knihy Vyživující tradice a především z dlouhé stati Vitamin A Saga, některé jsou uvedeny v knize Vyživující tradice, některé jsme vybrala sama přímo ze stati:

Za optimálních podmínek mění lidé karotény na vitamín A v traktu tenkého střeva působením žlučových solí a enzymů štěpících tuky. Jenže přeměna karotenů na retinol je zřídka optimální. Diabetici a ti, kteří mají oslabenou funkci štítné žlázy – skupina, do které patří přinejmenším polovina dospělé americké populace – není schopna učinit přeměnu vůbec. Děti činí tuto proměnu velmi špatně a miminka vůbec – musejí získat své vzácné zásoby vitamínu A z živočišných tuků – a přesto je nízkotučná strava často dětem doporučována. Namáhavé fyzické cvičení, přemíra konzumace alkoholu, nadměrná konzumace železa (především z “o minerály obohacené” bílé mouky a snídaňových cereálií) , používání řady populárních léčiv, nadměrná konzumace vícenenasycených mastných kyselin, nedostatek zinku a dokonce chladné počasí může ztížit konverzi karoténů na vitamín A. Stejně tak nízkotučná dieta. Karotény se přeměňují působením žlučových solí a velmi málo žluči se dostane až do střeva, když je v jídle málo tuku. Požitkář, který si dá na zeleninu máslo a přidá si smetanu do polévky a guláše, je moudřejší, než si myslí. Máselný tuk stimuluje vyměšování žluči potřebné k přeměně karoténů ze zeleniny na vitamín A a zároveň dodává velmi snadno vstřebatelný opravdový vitamín A. Vícenenasycené oleje také stimulují vyměšování žlučových solí, ale mohou způsobit rychle zničení karoténů, leda že jsou přítomné antioxidanty. Vitamín A Vagary [Vrtochy vitamínu A]

Objevení vitamínu A a dějiny jeho aplikování na poli lidské výživy je příběhem statečnosti a brilantního díla, příběhem, který představuje spojení toho nejlepšího z vědeckého bádání s kulturními tradicemi světa. A podřízení těchto znalostí diktátům potravinářského průmyslu nám poskytuje smutnou lekci o tom, jak použití moci a vlivu zatemňuje pravdu…Vitamín A Vagary [Vrtochy vitamínu A]

Jezte mrkev kvůli vitamínu A”. Takovéto tvrzení, které se nachází v mnoha populárních dietách a knihách o výživě, vytváří dojem, že požadavkům organismu ohledně této esenciální živiny se dá vyhovět pouze pomocí rostlinných potravin, jako je mrkev, dýně, tmavá listová zelenina a oranžově zbarvené ovoce. Nízkotučná škola výživy má ohromný prospěch z toho, že veřejnost má jen vágní povědomí o vitamínu A, jelikož skupina živin rozpustných v tucích zvané karoteny nejsou pravým vitamínem A, ale přesněji se nazývají provitamín A. Pravý vitamín A neboli retinol se nachází pouze v živočišných produktech, jako je olej z tresčích jater, játra a jiné orgánové maso, máslo, smetana, ryby a rybí jikry, korýši a živočišné tuky. Tato skutečnost je jasně formulována v prestižním Merckově indexu (encyklopedii vydávané od roku 1889 americkou farmaceutickou společností Marck & Co., pozn. překl.): Vitamín A je pouze v živočišných potravinách. Vitamín A Vagary [Vrtochy vitamínu A]

V komunitách třetího světa, které přišly do styku se Západem, nedostatek vitamínu A je rozšířen a přispívá k vysoké dětské úmrtnosti, slepotě, zakrnění, kostním deformacím a náchylnosti k infekcím. Toto se objevuje i v komunitách, které mají přístup ke spoustě karoténů ze zeleniny a ovoce. Nedostatek kvalitních mléčných produktů, odmítání orgánového masa jako staromoní a nezdravé a nahrazování živočišných tuků rostlinnými oleje vše přispívá k fyzické degeneraci a utrpení národů Třetího světa.Vitamín A Vagary [Vrtochy vitamínu A]

Jedním z aspektů vitamínu A, který si zaslouží větší pozornost, je jeho role ve využívání bílkovin. Kwashiorkor je stejně tak nemocí z nedostatku vitmaínu A vedoucí k poškození vstřebávání bílkovin, jako výsledkem absence bílkovin ve stravě. Druhy stravy bohaté na bílkoviny a s nízkým obsahem tuků jou obzvlášť nebezepečné, protože konzumace bílkovin rychle vyčerpávý zásoby vitamínu A. Děti vychované vychované na nízkotučné dietě s vysokým obsahem bílkovin často zažívají rychlý růst.   Výsledky – vysocí, krátkozrací, vytáhlí jedinci s přetěsnanými zuby a špatnou kosterní strukturou, takový syndrom Ichaboda Cranea (literární postava učitele z příběhu Legenda o Ospalé díře, který mohl jíst mnoho jídla a pořád byl hubený „jako tyčka“, pozn. překl.) – jsou součástí neměnného inventáře Ameriky. Nízkotučná strava s vysokým obsahem bílkovin může dokonce způsobit slepotu, jak k tomu jednou došlo v Guatemale, kde v rámci programu potravinové pomoci bylo darováno velké množství instantního odtučněného sušeného mléka.  Lidé, kteří konzumovali sušené mléko, oslepli. Primitivní národy chápaly tento princip instinktivně, to proto nikdy nejedli libové maso, ale vždy konzumovali vnitřnosti zvířat, která jim sloužila za potravu. Vitamín A Vagary [Vrtochy vitamínu A]

Na formálním obědě, který hostila Hilary Clintonová, ředitelé korporací a vedoucí různých skupin, které humanitárně pomáhají, oznámili svůj cíl, že ukážou „domorodým potravinářským společnostem…jak přidávat vitamín A do potravin, které jedí lidé s nízkým příjmem.“ Jinými slovy vitamín A se bude používat k propagaci průmyslově zpracovaných potravin pro vesničany v Africe a v Asii pod rouškou humanitární pomoci. Lidé s nízkým přijmem v Americe jedí margarín a jiné průmyslově zpracované potraviny, ale lidé Třetího světa s nízkými příjmy jedí potraviny vypěstované rolníky a zpracované místními řemeslníky. A když lidé odmítnou průmyslově zpracované potraviny, „velké zbraně“ vymyslí další strategii – geneticky modifikovanou rýži, která by produkovala karotény. Ti, co propagují tak zvanou „zlatou“ rýži jako řešení problému s vitamínem A jsou buď žalostně neinformovaní nebo nestoudně zkorumpovaní. Zlatá rýže obsahující karotény nemůže dětem Třetího světa poskytovat skutečný vitamín A, ale jen posílí trend vytlačování jejich rodičů z farem do otřesných slamů. Vitamín A Vagary [Vrtochy vitamínu A]

Odborníci zvláštního výboru Senátu tvrdí, že země s vysokým příjmem živočišných tuků mají větší výskyt rakoviny prsou a tlustého střeva. Toto prostě není pravda. Ve skutečnosti opak se zdá být pravděpodobnější.Vezměte si jako příklad Finsko a Nizozemsko. Jejich denní spotřeba živočišných tuků na hlavu je stejná. Jenže Holanďané konzumují čtyřikrát více rostlinných tuků než Finové a mají dvakrát vyšší výskyt rakoviny tlustého střeva a prsou. Daly by se citovat mnohé další příklady. Enigová a spolupracovníci na Univerzitě v Marylandu udělali statistické rozbory stejných dat USDA spoléhajících se na Senátní výbor. Zjistili “silnou významnou negativní korelaci…u živočišného tuku vůči celkové úmrtnosti na rakovinu a výskytu rakoviny prsou a tlustého střeva.”Jednoduše řečeno pravděpodobněji dostanete rakovinu z rostlinného tuku, jako je margarín, než z živočišného tuku, jako je máslo. “Negativní korelace” znamená, že navzdory tomu, co řekli experti, máslo a jiné živočišné tuky mohou před rakovinou chránit! William Campbell Douglass, MD The Milk Book

Finský národ má v průměru nejvyšší cholesterol na světě. Podle obhájců myšlenky stravy pro srdce, je to kvůli finskému na tuky bohatému jídlu. Odpověď ale není tak jednoduchá. Předvedl to dr. Rolf Kroneld, který srovnal obyvatelé vesnice Inio blízko Turku s obyvateli severní Karelie a jihozápadího Finska.

Domněle zdravá kampaň udeřila v Iniu. Spotřeba margarínu tam byla dvakrát tak větší a spotřeba másla jenom poloviční, než jaká byla na jiných místech. Lidé v Inio také dávali přednost odstředěnému mléko před tučnějším mlékem. Obyvatelé na jiných místech nikoliv. Jenomže nejvyšší hodnoty cholesterolu naměřili v Inio. Průměrná hodnota u mužských obyvatel Inio byla 283, na dvou dalších místech 239 a 243 mg/dl. Pokud jde o ženy rozdíl byl ještě větší. Uffe Ravnskov, MD, PhD The Cholesterol Myths

Tělo pravděpodobně potřebuje jak živočišné tak rostlinné tuky, aby si udrželo dobré zdraví. Studie vedena mezi chlapci ve Rwandě v Africe, vegetariánským obyvatelstvem z nutnosti, zjistila, že vstřebání karoténu dětmi, záviselo na množství tuku ve stravě, nikoliv na množství snězeného karoténu. Zjistilo se také, že nízký příjem tuků vede ke špatnému vstřebávání jak karotenoidů tak preformovaného vitamínu A. Když se do jejich vegetariánské stravy přidalo malé množství (živočišného) tuku, výsledkem bylo zlepšení ve střebání karoténu a hladina vitamínu A se zvýšila. H. Leon Abrams Vegetarianism: Antropological/Nutritional Evaluation [Vegetariánství:Antropologické a nutriční hodnocení]

Je velice nemoudré…být závislý na rostlinných zdrojích vitamínu A. Tato životně důležitá živina je potřebná pro růst a opravu tělesných tkání; pomáhá chránit sliznice úst, nosu, krku a plic; podporuje vyměšování trávicích šťáv potřebných pro správné trávení bílkovin; pomáhá stavět silné kosti a zuby a zdravou krev; je nezbytný pro dobrý zrak; pomáhá s tvorbou RNA (kyselina ribonukleová, p. př.); přispívá ke zdraví imunitního systému. Neodstatek vitamínu A u těhotných matek má za výsledek potomka s očními vadami, posunuté ledviny, zaječí pysk, rozštěp patra a srdeční anomálie a anomálie krevních destiček. Vitamin A Vagary [Vrtochy vitamínu A], str. 517


——————————————-

Odkazy:

http://www.kavaveznamenitouhy.cz/povidky/katerina-janouchova/

http://svedske-listy.blog.cz/

Vitamin A Toxicity – What You Need to Know

conscious conception: foods for fertility

http://www.foodrenegade.com/babies/

http://zpravy.idnes.cz/kam-zmizelo-vsechno-maslo-skandinavci-nemaji-z-ceho-pect-cukrovi-pxw-/zahranicni.aspx?c=A111214_175657_zahranicni_abr

http://www.severskelisty.cz/noviny/uda0771.php

http://www.sweden.se/eng/Home/Lifestyle/Food-drink/Swedish-culinary-classics/

 

 

Čvn 302012
 

CO JE TRADIČNÍ ČESKÁ LIDOVÁ STRAVA?

Kniha Česká strava lidová (1945)

„Nikdy mi nic tak nechutnalo jako krajíce, jež maminka z domácího chleba uměla tak krásně krájeti, máslem a tvarohem mazati…Nikdy nic! „K.V. Rais

Zajímá mě, co je tradiční českou stravou a do jaké míry se osvědčila. Najít rychle přesnou a suverénně spolehlivou odpověď na první otázku není snadné a na druhou také ne. Jinak jedli bohatí, jinak jedli chudí obyčejní lidé, časy se měnily a ani strava našich předků nebyl po staletí žádnou neměnnou konstantou. Nedávno jsem dočetla etnografickou knihu Česká strava lidová o stravě zejména obyčejných lidí 19. století a počátku 20. století s přesahy do století starších) od nedoceněné takřka české  „Sally Fallon“ paní Marie Úlehlové- Tilschové, která vyšla těsně po skončení 2. světové války v roce 1945. (Četla jsem toto původní vydání.) Autorka studovala na UK biologii a uměla anglicky a francouzsky, nakonec se věnovala studiu výživy, kvůli níž navštívila i Londýn a Moskvu.

Marie Úlehlová- Tilschová (1896-1978)

Pozorně sleduji vývin druhých zubů syna Ferdinanda, teprve v jeho 20ti (tak dlouho totiž „roste lidský klas“ řečeno s Raisem) skončí můj „experiment“ se zdravou stravou, kdy jeho tělo bude dostavěno, pak teprve budu moci hodnotit, zda mám „zdravé“ dítě, zda „zdravá“ strava, jakou jedl, byla ta pravá…

Tato paní ctí poctivé řemeslo, neboť  odvedla svědomitou a poctivou práci při sbírání poznatků o tom, co jedli naši předci, především obyčejní venkovští lidé. Rukama jí prošly staré knihy o vaření a stravovacích zvycích, knihy, o jejíž existenci asi mnozí z nás netuší či k nim nevyhledáváme přístup. Možná bychom jim stoprocentně ani nerozumněli,  protože  jsou psané starším jazykem či písmem. Možná bychom je neuměli správně interpretovat. Autorka naslouchala lidem, kteří již dávno nežijí, a někdy ona či autoři knih, které cituje, foneticky zaznamenali jejich výpovědi v příslušném šťavnatém dialektu, knihu dále zpestřila lidovými básněni a texty písní, které se týkají určitého daného tématu.  

Kniha Úlehlové-Tilschové mi v hledání odpovědí na dvě výše uvedené otázky pomáhá, i když třeba v ní narážíme na některé úsměvné polopravdy či době poplatné omyly. Na druhou stranu zas autorka (naštěstí) neznala některé naše současné omyly (byť rádoby vědecky podložené jako nezpochybnitelné pravdy) ve vědě o výživě. Například lipidovou proticholesterolovou teorii.  Dost možná by se s  ní neztotožnila do té míry, do jaké to činí dnešní výživoví odborníci, kteří se sice třeba vyjadřují k máslu či mléku, ale krávu pravděpodobně nikdy nechovali a dost možná opravdové mléko  na rozdíl od paní Úlehlové-Tilschové nikdy neviděli. Především nevědí o významu v tucích rozpustných vitamínů, které se nacházejí pouze v kvalitních živočišných tucích, nevědí, v jak velkém množství je potřebujeme. (Vaclav Cilek naznacil nekolikrat, jak moc jsme se vzdalili prirode, „o“ ktere se ucime: „Vždyť dnes najdete biologa, který nikdy neviděl na vlastní oči ani tak obyčejné domácí zvíře, jako je koza.“) Ke známé autorce starších knih M. D. Rettigové se vyjádřila, že přílišnou snahou po dobrotě mnohé předpisy víc pokazila. Otázku, co bylo původní stravou obyčejného venkovana, považuje za velmi důležitou, proto tak obětavě bádala a nakonec sepsala svou knihu:vystopovati tuto původní stravu je pak nesmírně důležité, neboť pouze ona, která přestála velkolepou zkoušku mnoha staletí, může se i v budoucnosti osvědčiti nejlépe. 

Díky knize Česká strava lidová jsem si uvědomila, jak je otázka složení tradiční české stravy složitá, snadno neuchopitelná a že bych byla opatrná v tvrzení, co přesně vždy  touto stravou bylo a že se tato strava osvědčila bezpodmínečně (lidé nebyli vždy zdraví z různých a jistě i nutričních nejen hygienických či jiných důvodů ).

Pro autorku samotnou byla strava od přinejmenším poloviny 19. století již  „skažená.“ Cituje třeba J. Hrušku, Č.L XIV: „Co prý zavládla káva, nastala bílá mouka a mladí se příliš brzy žení (když jim ještě kosti neztvrdly), od té doby prý lid slábne a chabne a postavy bytelné, jako byli staří, nebudou prý hnedle k vidění.“  Nutno poznamenat, že si do kávy dávali nejméně 4 dkg cukru, což není jistě málo, takže je otázkou, co bylo škodlivější, zda trocha kofeinu nebo cukr. Vodu ve studnici moudrosti našich předků stran výživy zakaloval postupný vývoj civilizace, jíž jsme byli součástí, byly to technické vymoženosti, války, nárůst obyvatelstva, sociální nerovnost i rozvoj trhu a měst. Naši předci i přírodní lidé možná nebyli moudřejší než my, byli to přece jen lidé jako my, přesto bych řekla, že stran jídla dělali některá moudrá rozhodnutí.  

To, co my lidé jíme, se teprve v posledních letech změnilo asi nejradikálněji, ale lze vypozorovávat  změny v jídelníčku již mnohem  dříve. Proto se domnívám, že se nelze při výběru dnešních  jídel vždy zaštiťovat jenom tím, že „to přece jedli“, nebo „že to přece nejedli“ naši předci.   I když něco jedli, nemuseli to jíst po celá staletí, nemuselo to být pro ně ani tak zdravé, možná si ani sami nemysleli, že je to výživné. (Níže uvedu příklad konopného oleje). Slovo tradice, ani pokud jde o stravu, není tak snadno uchopitelné. (I traktor značky Zetor, který jsem nedávno zahlédla, měl na sobě nápis: Zetor – síla tradice. Tento traktor má relativní pravdu.)

Například  slýcháváme a opakujeme po těch, co to tvrdí, že maso se jídávalo akorát v neděli či o svátcích, jenže Z.  Winter píše: Dávno totiž minuly ty doby, kdy maso bylo, stejně jako ryby, i mezi prostým lidem běžným pokrmem, jako ještě r. 1605, kdy byla podána císaři Rudolfovi zpráva: „Lid obecný nejvíce chlebem, pivem a masem živ jest a o lahůdky, pernatou zvěř nemnoho stojí. “ A hned si mohu klást spoustu otázek: O jaké maso se jednalo? Hovězí, či vepřové, nebo zvěřina lesů…? Bylo to maso poměrně tučné, nebo libové? Byly to i kosti a vnitřní orgány? Čím ryby krmili? Už od samého počátku rybnikaření obilím?  Osvědčila se taková masitá či v jistou dobu „kapří“ strava? Přestali obyčejní lidé konzumovat maso, protože se neosvědčilo, anebo z  jiných důvodů?  V knize se dále píše: Po válce třicetileté se hospodářské poměry změnily tak dokonale, že maso zůstalo vyhrazeno jen vyšším a zámožnějším vrstvámJsme teprve v 1. polovině 17. století. Co bylo po celá staletí předtím? Zde už vlastně je možné klást jakousi pomyslnou pracovní čáru na časové přímce vývoje české tradiční stravy. A už by mohli antropologové zkoumat tloušťku lebek, zuby a kostry lidí z hrobů před touto válkou a po ní…

K výše nastíněným otázkám výše jsem jako doplněk našla v jiné knize, a sice Jídlo a pití v pravěku a starověku od historičky a archeoložky Magdalény Beranové  pozoruhodný odstavec, kde se píše: „…převaha moučných pokrmů…je přesto záležitostí novodobou, z časů po třicetileté válce, kdy český a vůbec středoevropský venkov zchudl a země byla na dlouhou dobu zplundrována. Utužování nevolnictví bídu venkova ještě posilovalo.“  Teprve roku 1781 bylo zrušeno nevolnictví, svobodu dostali lidé tedy dokonce o pár let později než povinnost docházet do školy. Robota se zrušila až v roce 1848. A u nás již od poloviny 19. století vzkvétalo cukrovarnictví, které je už součástí moderního potravinářského průmyslu. Dnes mi tedy začíná být jasné, že náš Hloupý Honza by na svých buchtách nedošel tak daleko jako severoamerický Indián, který si na dlouhé pochody bral pemikan.

To, jak se člověk rolník stravoval, ovlivňovalo jistě jeho postavení poddaného, který musí odvádět dávky, zda vlastnil či nevlastnil nějakou půdu a kolik, dále kraj a jeho podnebí (každý kraj míval i své pojmenování pro určité potraviny či jídla, počtem názvů drží možná rekord bramboráček, a to autorka ani neuvedla jistě všechny jeho názvy, protože tam chybí „trinčka“, jak mu říkávala moje babička), v němž žil, ale i  církevní kalendář s předepsanými postními dny.

Jedna věc je ta, co člověk „chtěl“ produkovat, co „byl schopen“ produkovat,  co „musel a směl“ produkovat. Co jedl, co by rád jedl, ale nemohl. Co jedl, ale neměl by. Co prodal, místo aby to snědl sám s rodinou. Co pěstoval jen proto, aby to snědli jiní, protože to bylo pro něho ekonomicky výhodnější. (Přestože se v našich zemích převážně pěstovalo např. žito a oves (někde i proso), nakonec bylo „nejekonomičtější“ na začátku 20. století pěstovat  pšenici (někde zvanou žito), a to především proto, že s odchodem lidí do měst byla na lepek bohatá pšenice nejvhodnější  pro pekárny. (V roce 1789 se údajně pěstovalo žita a ovse 5 x víc než pšenice…).

Obiloviny i luštěniny se správně upravovaly namáčením, kvašením či nakličováním. Vhodně se kombinovaly luštěniny (sočivo) třeba s kroupy, tedy obilovinami, či mléčnými výrobky takže měly dobré zastoupení všech bílkovin. Nakličoval se i hrách, někde se jedla i cizrna.

Nabídka na rozmetadlo umělých hnojiv (!) v časopise Zemědělské zprávy již z r. 1942 (nalezla jsem ho na půdě)

Civilizační vlivy, které na našeho předka působily, byly ony síly, které  měly tendenci ho vzdalovat od po staletí optimálního neměnného stavu, v jakém se ještě stále nacházely izolované přírodní národy navštívené dr. Westonem A. Priceem. Věřím tomu, že autorka knihy o zubaři Priceovi slyšela (Viz její kniha Výživa ve světle věků), i když jeho knihu z roku 1938 pravděpodobně nečetla a ani ji neuvádí v odkazech na konci knihy Česká strava lidová. To, že o něm možná slyšela,  svědčí následující její slova, jako kdyby jimi představovala poznatky zubaře Pricea: Pozorování z celého světa potvrzují totiž, že všechny primitivní kmeny draze na zdraví zaplatily, když od své původní stravy upustily a přiklonily se k standartní stravě civilizovaného člověka. Jakmile k Eskymákům pronikla bílá mouka a rafinovaný cukr, ihned propadali těžkým chorobám. Jakmile se obyvatelé tichomořských ostrovů zřekli své původní stravy – jež znamenala v daných podmínkám přírodních opět optimální řešení – počali trpěti jak zubním kazem, tak tuberkulosou…

Dr. W.A. Price

Autorka nepopírá význam živočišných tuků ve stravě našich předků zejména másla a sádla. Připomíná také, jak moc si vážili vnitřních orgánů zvířete zejména vepře, který je spolu s husou národním zvířetem.

Vepřové je tradiční jídlo, zdravé je jeho tuk (přepuštěný na sádlo či uzený jako slanina, pokud má dost slunečního světla, pak jeho vit. D funguje synergicky s vit. A z jater atd.), krev, vnitřnosti a také maso, pokud se před úpravou marinuje v octě (vic o tom na tomto blogu)

Husa domácí, aspoň „martinskou“ husu bychom si my Češi měli dopřát. Není ani nad „peřiny“ a zimní bundy z peří…Foto převzato z: http://en.wikipedia.org/wiki/File:Domestic_Goose.jpg

Rostlinné oleje se jedly spíš u chudých lidí a hlavně v postní dny…: v postní dny církví předepsané a v pátek. A tu se právě vedle oleje konopného, který páchl, daleko více a s větší chutí používalo jádrového a „bukvového oleje.“ Teprve v 16. století si lidé tlačili olej sami…nepěstovali žádnou řepku olejku, s níž by bylo příliš mnoho práce, pěstovali ji spíš když už, tak na svícení. Sally Fallonová a dr. Mary G. Enigová nepovažuje řepkový  olej  vůbec vhodný pro člověka.

Když se podíváme  třeba i na olej konopný,  jak na to, co o něm píše paní Úlehlová-Tilschová, tak i Sally Fallonová, rozhodně bychom ho nemohli zařadit do našeho běžného  jídelníčku, protože je zdravý, nebo protože se odvoláváme na tradici předků. Proč? Sally Fallonová citovala v jednom textu toto: “V Číně, kde pěstování konopí má původ, se konopný olej používal příležitostně, ale nejsou žádné reference v čínské litaratuře o používání konopného oleje jako jídla pro lidksé bytosti.“ (Simoons, Food in China, 1991)”

I naši předci ho sice používali, ale po čtení knihy Česká strava lidová usuzuji toto: pěstovali konopí především kvůli výrobě plátna (to byl primární cíl), přesněji řečeno kvůli příjmu z něho (sama bych si ho od nich koupila a dobře jim za dřinu zaplatila) a až jako vedlejší produkt si lisovali také konopný olej. A ten pak ještě měl dále několikero využití: na svícení, na smažení (jak nezdravé je smažit na takovém oleji!), na masti na  bolístky a, pokud ho bylo hodně, také ho prodávali jako zob pro ptáky. Tento olej považovali především ale za POSTNÍ, třeba pašijový (křesťanské spoluprožívání utrpení Krista, druh pokání či snad odpykání a usebrání?*), dokonce se uchovaly záznamy o tom, že páchl (není divu, když tak velice snadno žloukne). Z tohoto historického kontextu tedy nelze jeho dnešní užívání vytrhávat. Dokonce v knize The Year 1000: What Life was Like at the Turn of the First Millennium — An Englishman’s World (Rok 1000: Jaký byl život na přelomu prvního tisíciletí od Roberta Laceyho  v kapitole „Červenec: Hladová mezera,“ se údajně píše, že každé léto zažívali chudí lidé období hladovění, k němuž docházelo před srpnovými žněmi,  z máků, konopných semen a jílků si dělali jakési brownies (hnědky) a říkali tomu „šílený chléb“, celému tomu období říkali „hloupé období“ (silly). (více v odpovědích FAQ). Jsme svědky silného marketinku na konopný olej z konopných semínek jako superjídlo, oleje ze semínek jako superkosmetiku, možná že nějaký certifikovaný nutriční expert ho bude dnes tlačit jako superpotravinu, která překoná i nejlepší maso, (a jsou takoví), to však neznamená, že ví, o čem hovoří. Sally Fallonová dokonce napsala článek (který chápu lépe i díky čtení kapitoly Tuky v její knize, kterou napsala s odbornicí na lipidy M.G. Enigovu), článek nese  název  Konopný olej: Ne pro konzumaci člověkem. Paní Sally má pro svůj postoj několik vážných důvodů: i když je bio a tlačený za studena, velice snadno žloukne, protože je nestálý a snadno oxiduje, je totiž plný vícenenasycených mastných kyselin (cca 75 % – už proto bychom se mu měli vyhýbat, nechceme-li přinejmenším předčasné vrásky kolem očí!), má pouze 10 % nasycených a 10 % mononenasycených mastných kyselin. Neméně velký zádrhel je i v tom, že obsahuje asi 55 % omega-6 mastných kyselin a pouze kolem 20 % omega-3 mastných kyselin, čili je v něm velká nerovnováha mezi těmito dvěma mastnými kyselinami, což je dnes obecně civilizační problém, který způsobuje jak konzumace podobných rostlinných olejů (k čemuž by konopný olej jen přispíval), tak i živočišných produktů od zvířat krmených obilím na úkor zeleného. Nadměrná spotřeba omega-6 mastných kyselin ve stravě byla údajně dána do souvislosti s rakovinou, srdeční chorobou a nemocemi autoimunitního systému. Takže jistě i u konopného oleje je třeba být opatrný (všeho s mírou…), raději ho nahradit máslem nebo kvalitním olivovým olejem. Konopný olej je ale prý výborný pro průmyslové využití na výrobu barev a nátěrů. Lněnou fermež na natírání dřeva bych také raději nejedla. (Studie hovoříci v neprospěch konzumace tohoto oleje jsou zde: (Více o problému konopného oleje na : Journal of Analytical Toxicology October 1997 21(6):482-485 a http://editor.nourishedmagazine.com.au/articles/hemp-not-for-human-consumption)

Historii vedlejšího produktu na výrobu „zdravé“ potraviny (margarín či olej) má v USA i olej z bavlníkových semen. Primární cílovou plodinou byla bavlna, jenže co se semínky?  Zvláště když bavlníkový olej na svícení nahradil petrolej?….

Dorotka večeří polévku ze srdce a jater (pajšl) se smetanou a nasekanými kvašenými výhonky na květy česneku

Přepuštěnému máslu se říkávalo máslo, (čerstvému máslu „putra“) v domácnostech se jim „šetřilo“…Kdo ví, kdy se zase máslu začalo říkat máslo…

Úlehlová-Tilschová nezpochybňuje význam chovu mléčného skotu pro mléko, které denně  obohacovalo jídelníček. Nepopírá  význam plnohodnotných bílkovin v mléčných produktech, díky nimž se stráví bílkoviny z potravin, které je nemají kompletní, a zdravotní přínos syrového mléka.  V 15. století se prý již psalo: Protože tak píší doktorové, že bývají děti mdly, bledy a blekavy a blázni častokrát, ale ono ze vsi, ježto se tam tvarohem a syrovátkou vychová a boso běhá, leč u veliký svátek střevíc obuje, obecně z těch múdřejší bývají, než oněchto městských, v rozkoši schovaných.“

Mléko, půl živobytí“, tatínek Káji Maříka (kráva Bohuška), „…po celý středověk vůbec chovaly se pak krávy nejen na venkově, nýbrž i ve městech, skoro každý dům měl chlév…opravdu opatrují v chudé chaloupce jedinou kravičku jako oko v hlavě a dbají o ni více než sami o sebe, neboť jest jejich hlavní živitelkou…“, píše se v knize Česká strava lidová. Tím, že dbají o ní, dbají ale vlastně o sebe.

I pro současné konzumenty mléčných výrobků stále jistě platí rada z 15. století: „Každý, kdož své zdraví opatrovati chce, měl by věděti také, jakou pastvou aneb travou zvíře paseno aneb chováno jest, neb jakož táž živnost nebo pastva v přirození svém  rozdílná  jest, tak také mléko jiné a jiné přirození do sebe béře…“ …Staří Čechové považovali totiž za nejzdravější a nejmasnější mléko májové…“ K tomu nemám co dodat, protože jsem toho o mléce na tomto blogu již dost napsala….Co je zajímavé, je to, že i zdravotní ústavy v dobách mládí paní Úlehlové-Tilschové velice dobře věděly, že pasterované mléko se svou kvalitou nemůže rovnat mléku syrovému. Píše totiž: „Je vůbec velkou předností lidové stravy, že se na venkově pije mléko syrové, které je – pokud je ovšem čisté – mnohem cennější než vařené…mléko trpí totiž na své jakosti…proto mnohé zdravotní ústavy usilují o tak nezávadnou a čistou výrobu přednostního mléka pro děti, aby je mohly píti syrové bez úhony na zdraví i ve městech.“

Opravdové syrové mléko “ z trávy“ od krávy Terezky, jehož smetana dosahuje svou linií těsně nad nálepku (po kliknutí na fotku se obrázek zvětší)

 

Již před časem jsem se zamýšlela na smyslem „náhražek kávy„, která vytlačila ranní polévku (třeba česnekovou),  z praženého obilí (které musí mít kyselinu fytovou nedotčenou), ale vlastně se dá říci, že dokud u nás „neexistovala káva“ (a ta definitivně pronikla do domácností údajně až kolem roku 1880 a u bohatších rodin o něco dříve), neexistovaly ani její náhražky ve formě cikorky, žitovky či špaldovky. Pokud ano, i ty byly novotou. Sice se dočteme, že se mnohem dříve pražil hlavně ječmen na kaši i nápoj (tzv. pražma), ale nešlo o vědomou náhražku kávy. Především se ale pražma připravovala z nezralého měkkého zeleného ječmene, který je stravitelnější než tvrdé zralé zrno. A tak mě napadá, že dnes by mohla být zdravou náhražkou kávy právě pražma z nezralého ječmene.

Tyto bonbony jsou částečně z karobu, který znali v 19. stol. jako náhražku kávy (Svatojánský chléb), medu, kakaa a hlavně másla, také kokosu a lískového oříšku a okvětního lístku růže

Pole ječmene (katastr Mladočov, po kliknutí se foto zvětší…)

Do stravy našich předků významně zasáhly samozřejmě brambory (které se až na ty jarní jedly vždy „v munduru“, tedy na loupačku, které sama sice jím, ale s vědomím, že mě  poněkud „upasivní…). Bohužel i řepa cukrovka u nás zavládla, cukr byl pro národohospodářství „bílým zlatem“ . (První cukrovar na Zbraslavi 1810.)

Knížka z 20. let, která tento jed opravdu upřímně považuje za bílé "zlato" přinášející zisky československému hospodářství.

Knížka z 20. let, která tento jed opravdu upřímně považuje za bílé „zlato“ přinášející zisky československému hospodářství.

V Indii měli sice cukr dříve než my, jak píše autorka, ale nešlo o bílý cukr, protože šlo o sušenou třtinovou šťávu, která nebyla rafinovaná – Rapadura dnes obchodně zvaná). Autorka tenkrát mohla vědět jen to, že kvůli němu děti nedávají přednost výživnějším potravinám, nikoliv i to, že sám při své metabolizaci poškozuje mechanismus regulace cukru, vyčerpává minerály z těla a vede k řadě civilizačních onemocnění (to většina z nás neví ještě dodnes). Nemohla vědět, že vitamín A je pro děti v růstu, pro cukrovkáře a lidi s nemocnou štítnou žlázou mnohem víc životně důležitý než provitamin A a že jeho fukce není omezená na funkci protiinfekční.

Zeleninou číslo 1 bylo zelí, 2. místo tuřín [kvačka či dumlík] – staré babičky krájely tuřín na kolečka, navlékaly je na provázek jako fíky a pak sušily nad pecí, aby si děti měly na čem pochutnat] a až pak sladká mrkev, někdy vodnice). Zelí se jedlo kvašené, které se pak vařilo nebo jedlo i syrové (přesněji řečeno jen kvašené). A čím víc je země na sever, tak se prý spíš kvasilo, čím teplejší země, tam se spíš potraviny sušily. Na jaře venkované nezapomínali na něco zeleného (kopřivy, potočnice atd.) přidat do polévek či sekaného masa. Jedli divoké plody, pěstovali (pelyněk brotan, máta, šalvěj, routa, yzop, melissa -meduňka a stoklasku nebo-li kerblík čili třebule…) a sbírali bylinky, jako je třeba černý bez, houby byly spíš jen kořením potravou z nouze (str.57). Samozřejmě, že se kvasilo poctivě po starodávnu bez octa a cukru. „Konservovali je, zeleninu nebo ovoce, hlavně sušením a kvašením, nejstaršími a nejjednoduššími to methodami…“

Pila  se syrovátka (je dietetickým prostředkem prvého řádu), i ovčí syrovátka (žinčice) i šťáva (lák) z naloženého zelí, okurek, grúl z mlata po vylisování hroznů, zkrátka fermentované starobylé nápoje včetně piva a medoviny. Pivní polévka z kvásku byla základem polévek ke snídani před nástupem kávy, polévka se prý dělávala v Rusku i z ruského kvasu. Žádné dnešní „nealko“.

Neil s pivem pro řidiče (chata Polanka u Nových Hradů), kdysi se z „piva“ dělala i polévka, ale jeho kvalita byla jiná…

Okurky jsem naložila do syrovátky s keltskou solí, koprem a koriandrem…


Pro nás může být zajímavé to, že ačkoliv se dnes propaguje konzumace bílého masa, naši předkové nejedli nedospělých kuřat (třebaže i ta rostla mnohem pomaleji než ta dnešní)...  Veliká moudrost ve stravování, ale asi ne moc pravidelně prováděná, spočívala ve slepičím vývaru. Hlavně se dával ženám po porodu, při nemoci či těžce pracujícímu muži v létě, o svatbách i o pohřbech. Obřadním jídlem tedy byl ne kuřecí, ale slepičí masokostní vývar.

Konzumovala se dospělá starší slepice…(tedy žádná libová kuřecí prsa…)

Kostní vývar je mimochodem nesmírně zdravý a výživný iontový nápoj (zdravý ve smyslu: stejným působíme na stejné), který, jak  o něm v poslední době stále čtu i jinde, je tajemstvím dlouhověkosti Číňanů, působí příznivě na krvetvorbu, protože kostní dřeň (morek) tvoří krvinky, kostní vývar posiluje nadledvinky oslabené cukrem a stresem, chrání kosti před osteoporózou a, protože má stejný poměr minerálů jako naše zuby, chrání nás před zubním kazem. Žádné moderní sójové výrobky ho nemohou nahradit.

A králíky měli hlavně domkaři, z úsporných důvodů se také téměř nepožívá maso telecí…protože je málo vydatné.  Zajímavé je, že řada výrobků, jako jsou třeba syrečky ze sbíraného mléka, patřila původně do chalup, tedy nepříslušela jeho tradice pouze jedné továrně dnes, která usiluje o získání určitého monopolu na značku (…tvarůžků, které dělaly hanácké hospodyně již za třicetileté války…vozil se do Olomouce i tvaroh k jejich výrobě, dokud se jí nezmocnil velký průmysl…)

Překvapila mě nemile velká, a z pohledu poznatků zubaře Pricea ve stravě našich předků asi nejvíce problematická spotřeba sacharidů (ani ne tak pouze brambor, jako zejména pečiva, ovoce a medu).  Dosud se za tradiční jídlo považují české knedlíky či šišky, sytíme se denně rohlíky, pečivem. I knedlíky se za stara údajně dělaly z mouky celozrnné, což je logické. (Slovo knedlík, které má údajně původ v němčině, mi připomíná sloveso z jiného germánského jazyka, a sice anglické kneed– hníst [těsto]).                                            

Časopis Beseda venkovské rodiny, který jsem našla na půdě, na obálce je předchůdce kombajnů- má takové lopatky..

Jestliže bychom si potraviny po starodávnu rozdělili na „vyživující“ ve smyslu tělotvorné (bílkoviny pro třeba růst dětí) a „sytící“ – tuky a sacharidy (V době fyzické námahy se také spoléhali velmi na zvýšení  tuků , z čehož by mohli čerpat moudrost dnešní moderní sportovci …, kterých přidávali ,„co brambory snesly“…), ve stravě bohužel převládají sacharidy. Překvapilo mě ono množství různého sladkého pečiva (vdolky, buchty, koláče, lívance) nejprve z „vejražku“ (bělejší „přední“ většinou žitná mouka – dolky z této bílý mouky, „zadní“ už byl takový šrot), později z bílé pšeničné mouky, a dělaného  pomocí kvasnic a to již (!) zhruba od 17. století, kdy chodívaly kvasňové baby, kvasničářky s putnou do vsi ke vsi prodávat kvasnice. Ve srovnání s práškem do těsta  sice dochází aspoň k menšímu odbourání kyseliny fytové u tohoto druhu alkoholového kvašení pomocí pivovarských tekutých kvasnic a později lisovaných, jenomže toto odbourání není tak důkladné jako klasické starodávné kváskové kvašení. Koncem 19. století vznikla však spolu s „americkými“ a válcovými mlýny i na venkov bílá mouka a bílé pečivo…Nekvalitu zamlžuje fakt, že se ne tak zdravé pečivo  plnilo plnohodnotnými bílkovinami, jako je třeba tvaroh, zapíjelo se mlékem, mastilo se máslem. Dnes už se plní, kdo ví, čím. Sladké pečivo se sice peklo méně často (svátky, posvícení, svatby), ale nabyla jsem dojmu, že když už se peklo, stálo to za to. Mám zkrátka obavu, že pečivem se žaludek spíš jen „zaplácával“. Nikde jsem se naštěstí nedočetla, že by dobytek také nasycovali od pradávna obilím  (kvůli němuž ubývá vitamínu K2 a konjugované kyseliny linolové a mění se poměr mezi omega-6 a omega-3 ve prospěch omega -6),  jenom trávou a senem, případně kořenovou zeleninou, jako je řepa a mrkev… Vykrmit totiž dobře dobytek není vždy snadné, když luk a pastvin čím dále, tím více ubývá, a tak chudší ženy musí vyžínati srpem kdejakou mez nebo svah u cesty a trávu, třeba i mokrou, vláčejí domů v těžkých uzlech…“ 

Otázkou je, zda „pápěnka“, jakási jíšková či moučná kaše z másla, mléka, mouky a cukru, která vnesla převrat (co bylo ale před tím?) do přikrmování kojenců i ve městech, byla pro vyživování dětí to nejlepší, neboť Sally Fallonová píše: „Nešťastným zvykem v industriálních společnostech je krmit děti obilnými zrny. Miminka vytvářejí pouze malé množství amylázy, která je potřebná na trávení obilí, a nejsou optimálně vybavena k tomu, aby si s cereáliemi poradila, obzvlášť s pšenicí do prvního roku dítěte.“ Totiž dítě je třeba ani ne „při“-krmovat, ale spíš vyživovat – nejen jeho zuby a kosti, ale i hormony a mozek. Pápěnka: převařené mléko (bez enzymů atd.) s trochou bílé mouky a másla a s cukrem narušujícím metabolismus vápníku a vedoucímu k obezitě (zdánlivě „zdravě baculatému“ dítěti) může být pro optimální vyživení dítěte přece jen podle mého názoru trochu nedostatečná. Více na téma krmení miminek od Sally Fallonové a dr. Mary G. Enigové je dostupno zde.

I nadbytek ovoce je problematický, díky němu se totiž údajně ušetřilo jiného jídla včetně másla! (I paní Helena Fibingerová považuje kuchyni bez másla za chudobnou, poměry z nichž pochází, popsala jako velmi bídné, nebo v jednom rozhovoru pro přílohu Lidových novin řekla: „Neměli jsme chléb s máslem a povidlami, ale jen s povidlami…“). Problematické z pohledu poznatků dr. Pricea tedy považuju nadměrné vysazování ovocných stromků a s tím spojené nadměrné pojídání ovoce (sklízelo se do stodol jak obilí), později i výroba a pití tvrdého alkoholu, přitom praobyvatelé našich krajů sbírali ovšem původně jen ovoce plané….a tak sušené ovoce na venkově nahradilo často celou večeři…pracharanda byl prášek, který se mlel ze sušených jablek a švestek horší jakosti.

Děti na třešních, někdy jsou slepice pohotovější a sežerou spadlé třešně dříve…(po kliknutí se foto zvětší…)

Co je na tom špatného, když dnes slyšíme všude mantru o tom, at jíme hlavně zeleninu a ovoce a ať se ovoce včetně jablečného biomoštu dotuje i do školních jídelen, aby se tak bojovalo proti obezitě děti? Všechno, protože se na to jde podle mého názoru ze špatného konce. Zaplácávat žaludek dětí pouze přemírou ovoce, z níž samotné třeba mohou dostat i průjem (meloun) podle mě není moudré. Navíc ovoce je také kalorické. Děti budou dál obézní, pokud ho budou jíst víc než v umírněném množství včetně ovocných džusů, které je jen navykají na sladké. A to třeba proto, protože fruktóza je energie, navíc v čisté či koncentrovanější formě vůbec ne nejzdravější. (Jed, který naše tělo podle některých odborníků  nepotřebuje na jedinou biochemickou reakci v těle). Zdraví Eskymáci jedli téměř 100% masitou stravu a také jsou to lidi. Děti budou obézní dál, protože jim pak chybí více kvalitních živočišných tuků s vitamíny rozpustnými v tucích (A), které jsou potřebné na to, aby jejich vlastní metabolismus spalování tuků vůbec dobře fungoval, přinejmenším aby si své rostoucí tělo sportem (za účelem hubnutí) nevyčerpávali o vitamín A potřebný ke  správnému růstu.

Domnívám se, že jíst dobře zralé celé ovoce v době, kdy přirozeně zraje, je zdravé, ale konzumovat ho velké množství po celou roční dobu a jíst ho na úkor jiných potravin, nemusí vést ke zdraví. Autorka se nezmiňuje, že by si lidé dělali ovocné džusy jako dnes (alkoholový cukr sorbitol v jablečném moštu je dokonce dle knihy Vyživující tradice pro děti škodlivý). Ovoce, ačkoliv obsahuje ovoce vlákninu (buničinu) a vitamíny a minerály,  by nemělo dětem, které rostou, nahrazovat jinou tělotvornější stravu.  Raději bych dětem zajistila nejprve  krajíc žitného chleba s máslem a sýrem či vajíčkem, nikoliv sušené ovoce. To až jako  zákusek – po jídle (po-vidla).  Později se prý ovoce tolik nekonzumovalo (snad protože se začal víc konzumovat cukr?) a zato více se pálilo kořalky. Prý nebyla obecně rozšířená, ale byly kraje, kde bylo běžné dávát ke svačině sekáčům chléb a kořalku a dokonce byla nakonec součástí zvláštní stravy pro maminky po porodu, z nichž se mohly stát i alkoholičky… Stejně tak hloupé mi připadají zmíněné pohřby, kam museli občas pozvat i plačky, pohřby, které musely končit pořádnou pitkou. Který nebožtík by si to přál? Který sám tak žil? 

Ze sušených švestek budu dnes vařit k obědu omáčku k masu (tu vařívaly prabáby našich pradědů také), „Co to tu tak voní?“, ptal se po ránu syn…

 

Tato vizitka patřila původnímu majiteli našeho statku, pochází asi z roku 1932…

Nikde v knize Česká strava lidová není zmínka o nějaké speciální přípravě na těhotenství či stravě obou rodičů před početím dítěte, pouze o zvláštním jídle“ do kúta pro šestinedělku (které bylo časem směsí dobrého jídla i moderního včetně kořalky). Z praktických než zdravotních důvodů se prý třeba svatby dělaly  i na Masopust, aby se na ní snědlo prase – to je samo o sobě zdravá tradiční strava, ať už pro jeho sádlo, kosti, vnitřnosti i krev, ale ještě více živin by rodičům před početím dalo možná na vitamín A, D a K2 bohaté letní kravské máslo. Pokud by žena otěhotněla hned po svatbě na Masopust, mohla by prý  ještě v létě  pomáhat při práci. Přírodní skupiny, jaké navštívil dr. Price, dělaly kvůli zajištění zdraví potomků alespoň 3leté věkové rozestupy mezi svými dětmi, a to buď praktikováním mnohoženství nebo vědomou sexuální (či alespoň koitální) abstinencí a jedly před koncepcí speciální stravu bohatou na v tucích rozpustné vitamíny. (Což byla, troufám si říci, jakási „antropologická konstanta“ platící u všech „primitivních“ skupin, které dr. Price navštívil). Snad se tato moudrost ze života našich předků ztratila či byla dávno zapomenuta, protože do jejich života zasáhla rada : „Milujte se a množte se…“, ale spíš to bude tím, že si tuto radu s důrazem na hodnotu rodiny vykládaly či nevykládaly katolické rodiny až dosud  po svém:  a tak  třeba i do roka  „dvakrát křtili“ a v některých rodinách měli skutečně více dětí, než kolik mohli dobře vyživit.  V Krkonoších mívali na svatbu údajně i krupicovou kaši, že novomanželé mají míti tolik dětí, kolik zrnek krupice je v kaši, což se mi zdá neseriozní. Důležitá je přece i kvalita zdraví a přirozená schopnost přežití dítěte než pouze potomstvo rozšířené jako hvězdy na nebi…aby se zmocnilo brány nepřátel nebo jak to kdysi řekla paní Dana Němcová, aby bylo blechami v kožichu režimu. (Jenže jak to může učinit, když bude slabé a nezdravé, nebo se dospělosti ani nedožije?) Po 3denní svatbě a s ní spojeném holdování alkoholu jistě není radno počínat dítě. Alespoň přírodní národy se jakémukoliv alkoholu před početím po několik měsíců vyhýbaly. (Alkohol ničí především vitamíny B a zinek důležitý pro mužskou plodnost, zinek je totiž v enzymu štěpícím alkohol.).

 

 

Přírodní národy, jaké navštívil dr. Price, činily věkové rozestupy mezi dětmi, aby zajistily optimální zdraví všech dětí…

Hodně se jedl hlavně v dřívějších staletích (11.-12. stol.) i lesní med, ale vzhledem k tomu, že každý med obsahuje kolem 35-40% (zhruba) problematické  fruktózy, kterou naše tělo nepotřebuje na jedinou biochemickou reakci v těle, rozhodně patří mezi potraviny, o nichž platí : …všeho s mírou a dobrého pomálu,“ i když toto rčení je samo o sobě diskutabilní. Včely si zaslouží určitě náš velký respekt. Trpí tím, že jich bývá moc na jednom místě, že nemají rovnovážně rozvrženou snůšku v průběbu sezóny v krajině s monokulturními zemedělským rostlinami, že se jim bere všechen med a nahrazuje se škodlivým bílým cukrem a poté se „léčí“ preventivně antibiotiky. (Viz film By nám včely neuletěly...nebo kniha o biodynamickém chovu včel: Včely a jejich svět: Dettli M., Hradil R.). Lesní med z kvalitních lesů 12. století měl mozna take jinou jakost než lesní med ze smrčin 21. století.

Naši předkové se řídili církevním kalendářem, alespoň v době po 30. válce…(kříž na okraji vsi Mladočov u ječmene, kliknutím se obr. zvětší), posty byly hlavně v době adventní a v době výročí Ježíšovy smrti, postním omastkem byl rostlinný olej

Lze říci, že jak autorka České stravy lidové, tak autorky Vyživujících tradic docházejí k nápadně shodnému závěru . Autorka České stravy lidové tvrdí: „Nyní ve 20. století ovšem nemůžeme a ani nechceme vraceti se k romantickým, ale primitivním žernám  nebo stoupám [takové dřevěné hmoždíře s palicí na dělání mouky, léta v ní baba Jaga], naopak rádi použijeme všech vymožeností technického pokroku, ale jen potud, pokud neodporují zásadám zdravotním. A tyto zase nemůžeme šířiti překotně, ale vždy je s ohledem na určitou svébytnost každého jednotlivce i celého národa! “ 

Stoupa s palicí (takový hmoždíř na obilí, angl. mortar and pestle), viz www.lidova-architektura.cz

Ve Vyživujících tradicích se zase píše:  „Tatíček technolog může být hodný otec, ale pouze v partnerství se svým mateřským, ženským partnerem- tradicemi výživy našich předků. Tyto tradice po nás chtějí, abychom používali více moudrosti v tom, jak produkujeme a zpracovávámé své potraviny a ano – trávili více času v kuchyni, ovšem dávají nám velmi uspokojivé výsledky – chutná jídla,  větší elán, robustní děti a osvobození od řetězce akutních a chronických onemocnění.  Moudrý a láskyplný sňatek moderního vynálezu s  udržitelnými a výživnými lidovými způsoby našich předků je partnerstvím, které přemění 21. století na Zlatý věk. Rozvod urychluje fyzickou degeneraci lidské rasy, ošizuje lidstvo o jeho bezmezný potenciál, ničí jeho vůli a odsuzuje ho do role podobčana v totalitním světovém řádu.“

Pokud by zubař Price dorazil ve 30. letech 20. století do Československé republiky studovat dentální zdraví a stravu našeho venkovského lidu, myslím, že by přišel tak říkajíc „s křížkem po funuse“. Situace tenkrát totiž pravděpodobně byla již dávno vzdálena stavu přírodních izolovaných skupin či národů. Jejich strava či určité zásady ohledně stravování se v něčem shodovaly s  našimi předky, v něčem se už hodně lišily. Studovat  postup nemilosrdných zákonů degenerace  v rámci třígenerační rodiny můžeme ale i dnes poměrně snadno. Ani přírodní národy, které dr. Price studoval, již nežily tak úplně v Ráji.  Ani přírodní národy nebyly natolik moudré, aby později odolaly svodům civilizace, jakou byla bílá mouka, cukr a průmyslově zpracované potraviny.

 

NEJSME VŽDYCKY TO, CO JÍME…

Je zajímavé pozorovat růst druhých zubů u syna Ferdy (po kliknutí se foto zvětší…)

Nejsme to, co jíme, ale to, co je schopno naše tělo vstřebat. Pokud třeba nemáme dostatek v tucích rozpustných vitamínů (A, D, E, K2), nebo pokud potraviny nejsou správně upraveny tak, aby z nich naše tělo dostalo živiny, dochází k tomu, že nevyužijeme správným způsobem potenciál potravin, takže nejsme a nestáváme se tím, co jíme. V dnešní době je příkladem nedostatek vitamínu A, který vede s příjmem bílkovin bez dostatku kvalitních tuků k  rychlému růstu člověka pouze do výšky (vyšší než byli  rodiče a prarodiče) , nikoliv k vytvoření silné kosterní konstituce a možná i vnitřních orgánů. Co když zde leží problém skrytých srdečních vad? I kuřata ve velkochovu rychle vyrostou. Některá se pak sotva udrží na nožkách – nedošlo totiž k pomalejšímu, ale korektnímu růstu kostí a všech orgánů jeho těla (například plic). Nevím, zda Bůh chtěl či nechtěl stvořit člověka s úzkým zubním obloukem, aby pak musel nosit rovnátka, anebo člověka, který má mezery mezi zuby, protože kvůli nedostatku místa mu musely být některé zuby vytrhány?  Mezery mezi zuby dospělého jsou pak příliš velké, aby zuby vypadaly esteticky, a příliš malé na to, aby se mezi ně zuby vešly. Každopádně nám dal Bůh svobodnou vůli. Jak kvalitní ale můžeme postavit klenutý most, když není dostatek materiálu?

První zuby Dorotky, která je od třešní…(zubní oblouk musí správně dál růst do šířky, aby i druhé dospělé zuby měly dostatek místa)

V době, kdy autorka knihu psala, panovala víra (hypotéza), která byla rádoby vědecky potvrzována antropology, že křivé zuby jsou způsobeny pojídáním měkkých vařených potravin moderní civilizace, že se zuby „necvičí“ (na celozrnném tvrdším chlebu).  „…černý a hrubý chléb…svědčí i zubům…protože obsahuje hojně buničiny, nutí i k vydatnému žvýkání, čimž celý chrup čistí a posiluje….Není tedy divu, že výhradné používání bílé mouky a bílého pečiva ohrozilo nesmírně zdraví civilisovaného člověka mnohými chorobami výměny látek, chronickou zácpou a především stále se šířícím zubním kazem…protože se požívá tvrdý, prospívá i zubům“ píše autorka knihy. Z toho usuzuji, že ani k autorce se práce zubaře Pricea nedostala, ale předpokládám, že o ní mohla slyšet nebo číst. Byl to totiž zubař Price, který tuto teorii vyvrátil – vždyť tvrdým chlebem lze posilovat spíš svaly čelistí než kosti, navíc  úzký zubní oblouk a stěsnané zuby odpovídají i jiným úzkým kostem těla, které se při práci trénovaly dostatečně.

Bohužel naši předci máslem (máslo= přepuštěné, putra = máslo) údajně šetřili, protože je mohli snadno zpeněžit. Smutným příkladem je například  nejnižší spotřeba másla na vesnicích okolo lázeňského města Luhačovic. Bylo by zajímavé dohledat míru výskytu plícních onemocnění (TBC) v této oblasti a srovnat ho s jinými kraji. „Okolí Luhačovic zbavuje se do lázní másla i smetany a nahrazuje je margarínem a lojem.“ (Ani za studena lisované oleje, které používali spíše chudší vrstvy do jídla hlavně v dobách půstu, ho nenahradí…) Bez máselného tuku se špatně vstřebávají bílkoviny a minerály z potravin, bez ohledu na to, kolik jich mají. Možná to byli lidé nejchudší, kteří museli máslo prodat a pořídit si za peníze něco jiného do domácnosti. Otázkou je, co si za hotové peníze koupili místo něho, co jen mohlo být důležitější než máslo? Kosa? Porcelánový talíř?  Jistě nedostatek másla mohl pak být významným nutričním faktorem (kromě Kochových bakterií, duchovních, etických a duševních faktorů), který přispíval k tomu, že lidé onemocněli tuberkulozou (souchotinami). Vnímám stín smutku nad krásně vyřezávanými formami na máslo, které ho pomáhaly dobře zpeněžit. …hospodyně věnovaly vždy mnoho práce, aby je pěkně pro trh připravily…Vlastně pěkná forma na máslo nebyla možná ničím jiným než prvním krůčkem ke krásnému balení potravin z dnešního supermarketu. (Když hospodář Ondřej Baran stělesněný Jurajem Kukurou ve filmu Stíny horkého léta odehrávajícího se v roce 1947 přiveze do města do obchodu [natáčeno ve Štramberku a na fojtství ve Bzovém  nedaleko Velkých Karlovic] uzlík s tučným kvalitním ovčím sýrem, copak si v krámu za to koupí? No přece 2 kg cukru, tabák a sladkosti pro děti...A obchodník, který od něho ovčí sýr vykupoval, remcal, že jde o zasmrádlý sýr. Asi jen chtěl snížit výkupní cenu. Dost možná takové hospodáře nakonec časem přesvědčil o tom, že nemá ani cenu chovat ovce a je lepší odejít do města za lepším. Když píšu tyto řádky, hraje mi tento film za zády, Neil sleduje anglické titulky…)

Když Price podával jedné 14leté dívce po půlroku olej z tresčích jater a lžičku kvalitního másla od krav, které jsou na zelené pastvě, došlo prý dokonce k samovolnému zlepšení zubních kazů (!) k jakési remineralizaci zubů, nejnovější studie tento zázrak připisují vitamínu K2, který navádí vápník, tam, kam má a dokonce ho odvádí z míst (měkkých tkání), kam nepatří. Tento K2 byl v ale poprvé nazván X faktor či Priceův faktor, jehož bylo ve stravě přírodních národů 10x víc. Dnes je to nejpřehlíženější živina, která se dává do jednoho pytle s vitamínem K1 s tím, že vitamínu K máme dost. K1 však působí především na srážlivost krve, K2 naše tělo využívá jinak. Byl to dr. Price, který by si za objevení tohoto faktoru (vitamínu K2) zasloužil Nobelovu cenu, třebaže to, jak ho naše tělo využívá, až teprve nedávno (po r. 2005)  přesněji popsaly a jeho nesmírny význam potvrdily studie v Nizozemí. Nebo by se mohl oficiálně přejmenovat z K2 na Priceův faktor, protože dr. Price byl první, kdo ho objevil.

Pokud maminky v USA objevily knihu dr. Pricea Výživa a fyzická degenerace bohužel až po porodu dítěte (kdy jeho zubní oblouk je již v určité „nastavené“ šíři) nebo dokonce až v polovině jeho dětství, ptají se v internetových forech, co dělat, jak zvrátit nepříznivý vývoj kostní struktury jejich dítěte a zejména zubů a zubního oblouku, aby dospělé zuby nebyly přetěsnané, zda změněná strava  bude mít i estetický výsledek v podobě širokého úsměvu. Platí údajně jednoduchá věta: dokud dítě roste, tak i v tomto ohledu má výživná strava (syrové mléko, máslo a olej z tresčích jater) stále smysl, aby se i vnější projev degenerace zastavil a neprohluboval, nehledě na to, že vždy má přece cenu a nikdy není pozdě začít dělat to, co člověk vnitřně považuje  za správné. Má cenu to začít dělat třeba i v posledních minutách před svou smrtí vzdor tomu, že jsme po celý život žili v omylu.

Na fotce jsou dvojčata po léčbě: nahoře prošla divka klasickou ortodontickou léčbou chrupu, tedy trhánim zubů a nasazením rovnátek. Její sestra dole prošla holistickou  léčbou, došlo u ní k ortopedickému rozšíření patra, výsledkem je širší úsměv, atraktivnější  širší obličej. Foto patří dr. Terranci J. Spahlovi

Další věc je, co konkrétně dělat, když je již jasné, že zuby se moc nevydařily. Nadace Westona A. Pricea doporučuje spíše pak ortopedický než ortodontický zásah do chrupu, tedy touto cestou řešit sice ne již prvotní příčinu (výživu před otěhotněním , v těhotenství a raném dětství atd.), ale aspoň druhotnou příčinu přetěsnaných zubů (a sice úzký zubní oblouk). Tedy spíše jít metodou rozšíření zubního oblouku, než srovnávat pomocí rovnátek křivé zuby. (Pokud by někdo věděl o klinice, která toto v České republice dělá, dejte mi prosím vědět, možná by to některého čtenáře těchto řádku zajímalo…).

Každopádně bych knihu  Česká strava lidová velice doporučovala ke čtení a to i přesto, že bych ji oznámkovala pouze 2 hvězdičkami. Je to ale jen díky tomu, že kniha jak doktora Pricea Výživa a fyzická degenerace tak Vyživující tradice mi otevřely mnohem širší a jasnější pohled na otázku stravy a zdraví, ukázaly mi mnohem zřetelněji, jak zdraví vlastně vypadá a která strava se tedy skutečně osvědčila, protože takové zdraví vytváří. Obsah knihy a českou stravu lidovou jsem mohla tedy zhodnotit z jiné  perspektivy a integrovat její obsah do širšího kontextu.

Zdá se mi tedy, že této knize ještě cosi podstatného chybí (i když kniha nemá ambice být i kuchařkou) pro ty, kteří výše zmíněné dvě knihy ještě nečetli, a zůstává pro mě záhadou, zda paní Úlehlová-Tilschová knihu zubaře Pricea četla. Některé její poznámky již v této knize jsou  v tomto smyslu nadějné, jenže pak bych ale v knize Česká strava lidová kromě popisných pasáží očekávala častější a o něco kritičtější komentář autorky jak k české stravě lidové tak k některým potravinám, zvykům a nakonec i  obšírnější syntézu na závěr knihy. Některé výpovědi lidí v knize se však vážou  jen na určité století, spíš jen na určitý kraj, vesnici, chalupu či rodinu a není vždy snadné z těchto epizodních záležitostí vytěžit pravidlo, které platí vždy a všude v zemích koruny české. Přírodní národy navštívené dr. Priceem měly stravu neměnnou po stovky či tisíce let, ta naše česká přece jen určitým změnám podléhala (nejen v posledních 50ti letech), jak jsem již zmínila na začátku tohoto článku (o studnici moudrosti stran stravy). Snad získám odpověď na to, zda se autorka  s objevy dr. Pricea blíže seznámila přímo z jejího psaní, pokud se mi podaří sehnat i  jiná její díla, zejména Výživu ve světle věků z roku 1945. V její kuchařce Rok v české kuchyni vydané zhruba o deset let později se to ale již hemží recepty z tzv. „bílých jedů“, takže jsem spíš skeptická. Nedávno byla kniha Česká strava lidová znovu vydána nakladatelstvím Triton, na obálku byl zvolen obrázek s nešťastnými sladkostmi – tolik ale pro relativně starou českou kuchyni příznačnými. (Netuším, zda nové vydání obsahuje nějakou moderní předmluvu, k níž jsem se zde nemohla vyjádřit, protože jsem ji nečetla.)

—————————————————

Na obrázku je česká dívka, která byla velmi úspěšná v soutěžích krásy (bohužel si jméno nepamatuji), patrný je úzký obličej, brada do špičky baby Jagy, úzký nos, dýchání ústy, ten obličej nezáří přirozeným zdravím, kritéria moderní krásy jsou zkrátka nastavená jinak.

*Nejsem si osobně zas tak jistá jednoznačnými ozdravnými účinky půstu z nutričního hlediska ani tehdy ani dnes. Jaký smysl má půst pro tělo dnešního člověka, který vlastně drží latentní „věčný půst“,  neboť většinou neměl co do stravy optimální začátek, spíš než dobře „vyživen“, bývá „překrmen“. Někdy se mi vkrádá podezření, zda nešlo o napasování data jarního půstu na dobu, kdy po dlouhé zimě je třeba být opatrný v používání zásob potravin, po dlouhé zimě již velmi ztenčených. Zdá se mi, že rozumný krátkodobější půst má dnes smysl detoxifikační, ale v minulosti šlo spíš o duchovně „detoxifikační“ praxi. Prof. Tomáš Halík ve své knize Oslovit Zachea popisuje tento velikonoční půst jako určité rozjímání (např. na str. 166):

„Stará asketická tradice církve i nás zve v postní době „na poušť“ . Znamená to na čtyřicet dní poodstoupit od všeho, co nás pouze baví, ukolebává a rozptyluje. Udělat si v sobě ticho, prostor k rozlišení, abychom mohli pozorně naslouchat „hlasům“ okolo nás i v našem nitru.“

Politicky nekorektní: Přehlížené výsledky výzkumu výživy vedeného zubařem Westonem A. Priceem, DDS

 Teorie  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Politicky nekorektní: Přehlížené výsledky výzkumu výživy vedeného zubařem Westonem A. Priceem, DDS
Lis 052010
 

Stephen Byrnes

Vypadá to, že čím více  věcí se mění, tím více zůstává vše postaru. S příchodem antibiotik ve 30. letech se moderní medicína pyšnila svým téměř úplným vymýcením několika smrtelných nemocí – tuberkulózy, obrny, záškrtu – abychom jich jmenovali pár. Moderní medicína má léčivo a diagnostický test prostě snad na všechno a kvůli této budově farmakologické technologie lidé cítí posvátnou bázeň k doktorům a k lékařské profesi.

Bohužel my moderní lidé jsme pakáž. Vezměte si například typického člověka, který ke mně příjde  pro radu v mezích přírodního léčitelství. Vždycky začne povídat něco jako že: „Je to jen prevence. V podstatě jsem docela zdravý – mám nějaké menší problémy, s nimiž mi ovšem, jak se zdá, můj obvodní doktor asi nepomůže, tak jsem si říkal, že zkusím toto.“ Když si vezmu jeho lékařské záznamy, objevím velkou spoustu problémů, které by ho jen těžko klasifikovaly jako docela zdravého

Takovému člověku (říkejme mu Joe) odstranili mandle, když mu bylo sedm let, kvůli úrputným a opakujícím se zánětům hrtanu. Trpěl také chronickými záněty uší coby dítě, které bývalo léčeno antibiotiky. Loni si Joe musel pořídit brýle na stále se zhoršující zrak. Měl tři kořenové kanály a také šest zubních děr vyplněných plombou během posledních osmi let. Joe také trpí mdlobami, slabostí a záchvaty depresí – vždy tyto problémy přisuzuje stárnutí a stresu v práci. Joe mi také říká o chronicky špatném zažívání a větrům, na které mu doktor předepsal silný antacid. Joe měl již v minulosti také žaludeční vředy. Asi jednou za čtrnáct dnů potřebuje projímadlo na svou zácpu. Joe mi také zdráhavě sděluje tlumeným hlasem a se sklopenými očima, že měl nedávno sexuální problémy  a jeho výkon v ložnici není pravidelný. Přemýšlí, že by si vzal ten nový lék na mužskou potenci Viagru. Nakonec mi ukazuje ekzém, co má na noze: Už jsem zkusil všechno, ale zdá se, že to nezmizí nikdy!

Ze zvědavosti se ho ptám na jeho rodinu. Joe mi dále vypráví o své starší sestře, která před třemi roky zemřela na rakovinu prsu ve věku 47 let. Jeho otec zemřel na mrtvici před asi deseti lety a  matce zrovna diagnostikovali Alzheimerovu chorobu. Joeova manželka porodila dvě jejich děti císařským řezem a je trochu obézní. S Joem také sdílí ekzém. Joeův syn trpí astmatem, které má od děctví, a poruchami pozornosti. Joe mě ujišťuje, že jeho syn je v podstatě docela šikovný, ale neumí se ještě v klidu usadit a získávat dobré známky. Synovi, kterému je teď 14, zrovna nasadili rovnátka. Joeova dcera, velmi hezká devítiletá dívka, má také rovnátka jako její starší  bratr a má ústa plná zubních kazů. Také trpí zánětem sinoviální blány a zánětlivými onemocněními kloubů způsobenými streptokokovou infekcí – je neustále na antibiotikách.  

Ne, nepřeháním. Mnoho z vás, kteří toto čtete, asi budete šokování tím, že čtete něco, co se velmi podobá také vaši rodinné historii. Bohužel i když to neplatí přímo o nás, všichni takové lidi alespoň známe. Řekl bych, že problém spočívá v tom, že stejně jako Joe přijímáme tyto stavy jako „normální“  a jako součást našich životů. Zdá se, že zapomínáme na náš přirozený stav, kterým je rovnováha a zdraví – jak to zamýšlel Stvořitel.

S tím jak se blížíme k roku 2000 a vstupujeme do 21. století, jedna věc by nám měla být nemilosrdně jasná: 20. století odejde se stále silnějšími chorobami. Přes naše úžasné vědecké pokroky – televize, kino, raketoplán, chození po Měsíci atd. – jsme se nedostali nikam, když příjde na chronické nemoci. Doktoři se jen choulí a přikrčují, když k nim příjde pacient s artritidou. Stejně se tak děje u lidí sklíčených Alzheimerovou a Parkinsovou chorobou, rakovinou, lupem, sklerózou multiplex a AIDS: lékařská věda se všemi svými technologickými čáry (a domýšlivou pýchou), nemá ŽÁDNOU účinnou léčbu či léčebné prostředky pro kteroukoliv z těchto nemocí. A statistiky o počtu lidí s tímto onemocněním stále stoupají. Když příjde na kardiovaskulární choroby, doktoři například mohou tvrdit, že snížili úmrtnost lidí, kteří měli srdeční infarkt, ale je to jen proto, že věda má technologii, která lidi udržuje naživu, až když už ten infarkt dostali.  Riziko a výskyt takovýchto doložení nicméně stoupá a zhoršuje se. I přes nátlak k nízkotučné/nízkocholesterolové stravě, krev zřeďujícím lékům,  k vícemasným nenasyceným olejům a počítání kalorií, 20. století neudělalo díru do statistik kardiovaskulárních chorob. 

Věci nebyly tak špatné ve 30. letech, ale situace se zhoršovala do té míry, že si toho jeden člověk všiml. Dr. Weston Price z Clevelandu ve státě Ohio měl soukromou zubařskou praxi a vskutku skvělou a znamenitou kariéru. Učil na mnoha a mnoha zubních školách, byl autorem technických dokumentů a učebnic a vedl  výzkum o roli zubních kanálů při rozbíhání různých nemocí. (Ti, kteří by rádi četli více o tomto aspektu práce dr. Pricea, si mohou projít stránky Nadace Price-Pottenger na www.price-pottenger.org.). I přes kvalitu výzkumu Pricea byla jeho práce vesměs zapomenuta, což je nešťastné, protože jde o pokladnici s informacemi o výživě, která by mohla lidi přivéstk lepšímu zdraví a vitalitě a pryč od pohromy chronických onemocnění.

      VÝZKUMY VÝŽIVY VEDENÉ DR. PRICEEM

Price si všiml, že jeho pacienti trpí stále více chronickými degenerativními onemocněními. Také zpozoroval, že stále větší počet jeho mladších pacientů má zdeformované zubní klenby, křivé zuby a zubní kazy. Samozřejmě to u něho vzbuzovalo obavy: něco takového neviděl před pouhými deseti patnácti lety. Proč se to děje nyní? Price si také všiml silné korelace mezi zdravím zubů a fyzickým zdravím: ústa plná zubních kazů šla ruku v ruce buď s nemocným tělem nebo celkovou slabostí a náchylností k nemoci. V době Pricea byla hlavní infekční nemocí tuberkulóza, souchotiny. Všiml si, že stále více dětí jí bylo nakaženo, těch dětí, které měly příšerné zuby.

Dr. Price toho dost slyšel o přírodních kulturách, kde tzv. primitivní lidé žili šťastně a bez nemocí. Napadla ho jedna myšlenka: co takhle jít a najít tyto lidi a zjistit  (1) zda jsou skutečně zdraví a (2) pokud ano, co dělají, že se při zdraví udržují. Protože na tom byl dobře finančně, zahájil se svou ženou cestování po světě do vzdálených míst. Hledali především lidi zdravé, kterých se ještě nedotkla civilizace – v té době takové kmeny ještě existovaly. 

Priceově práci je často v tomto bodě vytýkáno, že byl zaujatý. Kritici tvrdí, že Price jednoduše ignoroval přírodní lidi, kteří nebyli zdrávi, a proto data a závěry o primitivní stravě nemají opodstatnění.  Těmto kritikům ovšem uniká podstata a motivace Priceovy práce. Dr. Price neměl zájem prohlížet si nemocné lidi, protože nemocných lidí viděl v Americe dost. Price chtěl najít ZDRAVÉ lidi, zjistit, co je zdravými udělalo a vidět, zda jsou mezi těmito lidmi určité opakující se vzorce. Během svého devítiletého putování Price vskutku natrefil na primitivy, kteří měli z různých důvodů problémy. Price si udělal poznámky o tom, s čím asi mají obtíže, a poté je přešel. Znovu – nezajímal se o nemocné lidi. Price často shledával, že zdravotní problémy byly způsobeny nedostatkem jídla (především nedostatkem živočišných produktů), suchem, záležitostmi, kterým lidé, žijící ze země občas musejí čelit, či kontaktem s bílou evropskou civilizací.

Dr. Price a jeho manželka se na své výpravy vydávali všude možně. Cestovali do izolovaných vesnic ve švýcarských Alpách, na chladné a drsné ostrovy za pobřežím Skotska, do Andského pohoří v Peru, na Polynéské ostrovy, do Austrálie a na Nový Zéland, do lesů severní Kanady a dokonce k polárnímu kruhu. Celkem navštívili čtrnáct skupin přírodních lidí. 

Po získání důvěry vesnických stařešin na různých místech, Price učinil to, co bylo přirozené: spočítal zubní kazy a fyzicky je prohlédl. Představte si to překvapení, když zjistil, že v průměru mají všichni lidé, které navštívil, méně než 1% zubních kazů! Také zjistil, že zuby těchto lidí jsou dokonale rovné a bílé s širokými klenbami a pěkně formovanými rysy obličeje. A bylo zde něco ještě více překvapujícího: žádný z těchto lidí, které Price prohlížel, neprováděl nějakou zubní hygiénu; nenašel se nikdo z těchto zkoumaných, kdo by kdy použil zubní kartáček! Například když Price navštívil poprvé přírodní lidi – izolované vesnice horalů ve Švýcarsku – všiml si okamžitě, že zuby dětí byly pokryty tenkou vrstvou zeleného slizkého povlaku, a přesto neměly zubní kazy. Jaký rozdíl to byl oproti dětem v Ohiu!

Dr. Price si taktéž všiml kromě jejich zdravých zubů a dásní, že všichni lidé, které objevil, byli otužilí a silní i přes občas náročné životní podmínky, které museli snášet. Například eskimácké ženy rodily jedno zdravé dítě za druhým s malými obtížemi. Přestože švýcarské děti (tj. děti z horských vesnic, pozn. překl.) chodily naboso ve studených potocích, nebyl zde jediný případ tuberkulózy, přestože byli tuberkulóze vystaveni. Obecně řečeno Price nenašel v kontrastu s tím, co viděl v Americe, žádný výskyt nemocí, které nás moderní lidi se zmačkovači odpadků a mobilními telefony moří: rakovina, srdeční choroba, cukrovka, hemeroidy, skleróza multiplex, Parkinsonova choroba, Alzeheimerova choroba, osteoporóza, chronický únavový syndrom (v době Price se tomu říkalo neurasténie), atd.

Dr. Price si rovněž všiml další kvality na zdravých primitivech, které našel: byli šťastni. Zatímco deprese nebyla hlavním problémem v době Pricea, určitě je to problém dneška: zeptejte se kteréhokoliv psychiatra. Zatímco někteří přírodní lidé občas bojovali se sousedními kmeny, ve své vlastní skupině byli veselí a optimističní a rychle se zotavovali ze zhoršených emočních rozpoložení. Tito lidé neměli žádnou potřebu brát antidepresiva.

Pokud si myslíte, že si to vše dr. Price vymyslel, pak vězte, že si s sebou vzal jeden moderní vynález, který navždy zaznamenal jeho výzkum a překvapivé závěry: fotoaparát. Dr. Price se svou ženou nafotil na 18 000 snímků. Řada těchto fotek je umístěna v Priceově mistrovském díle Výživa a fyzická degenerace (dostupné na stránkách nadace PPNF, kterou jsme zmínili výše). Fotografie zobrazují přírodní lidi z celého světa s úsměvem širokým jak vrata, jejich dokonalé zuby jasně zářící. 

CO TI LIDÉ JEDLI

Kromě prohlídky domorodců, dr. Price také nashromáždil značné množství informací o jejich různých kulturách a zvycích a popsal je na stránkách své knihy. Price bedlivě sledoval, co tito lidé jedí, jelikož měl podezření, že klíčem k dobrému zdraví a zdravým zubům je kvalitní jídlo. Byl překvapen, když zjistil, že podle toho, o jakou skupinu lidí se jednalo, a podle toho, kde žila, každá skupina se svým stravováním jedna od druhé lišila. Například švýcarští horalé se živili především nepasterizovanými a fermentovanými mléčnými výrobky, hlavně máslem a sýrem. Žito taktéž tvořilo nedílnou součást jejich výživy. Příležitostně jedli maso (hovězí), když krávy v jejich stádě zestárly. Malé množství vývaru z kostí, zeleniny a plodů doplňovalo jejich výživu. Kvůli vysoké nadmořské výšce tam nerostlo mnoho vegetace. V krátkých letních měsících vesničané jedli, co se dalo, a nakládali na zimu to, co nezkonzumovali přes léto. Nicméně hlavním jídlem byly plnotučné sýry, máslo a celozrnný žitný chléb.

Gaelští rybáři z Vnějších Hebridů nejedli žádné mléčné produkty, ale místo nich tuňáky a jinou potravu z moře, především škeble (když byla jejich sezóna). Kvůli špatné půdě mohli pěstovat jen jednu obilovinu, a to oves, který tvořil hlavní část jejich výživy. Tradiční jídlo, které považovali za velmi důležité pro rostoucí děti a těhotné ženy, byla tresčí hlava a rozemletá rybí játra. Opět kvůli extrémně nehostinnému klimatu bylo ovoce a zelenina vzácné. Price poznamenal, že gaelická dívka si mohla hlavu lámat, když ji nabídl jablko: nikdy jablko neviděla!

Eskimák, nebo Innujec měl stravu, která byla téměř 100%ně ze zvířecích produktů a tuctů ryb.  Mrož a tuleň a jiní mořští savci také tvořili integrální součást stravy. Velrybí tuk byl konzumován s oblibou. Innujci raději sbírali ořechy, plody a traviny během krátkých letních měsíců, ale jejich výživou bylo v zásadě maso a tuk. Price si všiml, že Innuité obvykle maso před konzumací fermentovali. To znamená, že ho zahrabali a nechali mírně rozložit před jeho konzumací. Innuité také jedli částečně předtrávenou trávu z karibu, když otevřeli komory jeho žaludku a střeva. 

Maorové z Nového Zélandu spolu s jinými ostrovany z Jižních moří jedli mořskou stravu všeho druhu – ryby, žraloky, chobotnice, mořské housenky a korýše – spolu s tučným vepřovým a širokou paletou rostlinné potravy včetně kokosového ořechu a ovoce

Africké pastevecké kmeny jako jsou Masajové nekonzumovali v podstatě vůbec žádnou rostlinnou stravu, jenom hovězí maso, nepasterované mléko, vnitřní orgány a krev (v době sucha).

Dinkaové ze Súdánu, o kterých Price prohlásil, že jsou nejzdravější ze všech afrických kmenů, které studoval, jedli kombinaci fermentovaného celozrnného obilí s rybami a menší množství červeného masa, zeleniny a ovoce.  Bantuové na druhou stranu byli nejméně zdatní z afrických kmenů a byli to převážně zemědělci. Jejich výživa sestávala především z fazolí, tykve, kukuřice, prosa, zeleniny a ovoce a malého množství mléka a masa. Price nikdy nenašel zcela vegetariánskou kulturu. Moderní antropologická data toto potvrzují: všechny kultury a národy vykazují upřednosťování živočišného jídla a živočišnému tuku (Abrams, The Preference for . . .).

Skupiny lovců a sběračů v Severní Kanadě, na floridských Everglades, v Amazonii, v Austrálii konzumovali zvěřinu všeho druhu, především vnitřní orgány a různé dostupné druhy obilovin, luštěnin, hlíz,zeleniny a ovoce.

Price si všiml, že všechny národy kromě Innuitů konzumovaly hmyz a jejich larvy. Očividně – v tropických oblastech tvořil hmyz integrálnější součást výživy. Price si všiml, že: Domorodci v Africe vědí, že určitý hmyz je velice bohatý na speciální složky potravy v určitých ročních obdobích, a také že jejich vajíčka jsou hodnotnou potravinou. Moucha, která nasadí mnoho vajíček ve Viktorině jezeře, se sbírá a suší do zásoby. Používali i mravence a mravenčí vajíčka. S nadšením byly především v Africe konzumovány včely, vosy, vážky, brouci, kobylky, cikády, moli a termiti.

Price si také všiml, že všechny kultury konzumovaly každý den fermentované potraviny. Potraviny jako je sýr, podmáslí, jogurt nebo kvašené obilné nápoje jako kefírové pivo (dělané z prosa) v Africe, nebo fermentovaná ryba Innuitů byly důležitou součástí místní stravy.

Je zajímavé, že všechny studované národy vyvíjely velké úsilí, aby získaly potravu z moře, především rybí mlíčí, které bylo konzumováno proto, abychom měli zdravé děti. Dokonce národy dlící v horách, dělaly dvakrát do roka výlet k moři na mořské řasy, rybí vajíčka a sušené ryby. Kreveta, bohatá jak na cholesterol tak vit. D, byla běžným jídlem na mnoha místech od Afriky po Orient. 

Poslední významný rys na místní stravě, který Price objevil, bylo to, že strava byla bohatá na tuky, především živočišné. Ať už z hmyzu, vajec, ryb, zvěřiny nebo zdomácnělých stád – primitivní národyvěděly, že by onemocněli, pokud by nekonzumovali dost tuků. Jiní badatelé kromě Dr. Pricea rovněž zjistili, že je to pravda. Například antropolog  Vilhjalmur Stefansson, jenž žil léta mezi Innui a severokanadskými Indiány, si obzvlášť poznamenal, že Indiáni vyvinuli úsilí k tomu, aby ulovili staršího samce karibu, jelikož takoví na sobě mívali 25kg kus hřbetního tuku.  Pokud takové zvíře nebylo dostupné a indiáni byli nuceni žít na králíkách, velmi libovém zvířeti, průjem a hlad by se dostavil zhruba po týdnu. Lidské tělo potřebuje nasycené živočišné tuky ke vstřebání a využití bílkovin – a nasycené živočišné tuky obsahují velké množství v tucích rozpustných vitamínů a také přínosné masné kyseliny s antibakteriálními vlastnostmi.

Samozřejmě, že potraviny, které Priceovi lidé jedli, byly přirozené a průmyslově nezpracované. Jejich strava neobsahovala stabilizátory, přídatné látky či barviva. Nepřidával se do ní cukr (i když, byly-li dostupné, tak přírodní sladkosti, jako je med a javorový sirup se ve střídmém množství jedl). Neobsahovala bílou mouku ani konzervované potraviny. Jejich mléčné výrobky nebyly pasterizovány, homogenizovány, nebyly nízkotučné. Zvířata byla chována a rostlinná strava pěstována na půdě bez pesticidů, nebyla podávána antibiotika či růstové hormony. Zkrátka tito lidé jedli odjakživa bio.

CO UKÁZALY VZORKY

Dr. Price s nadšením chemicky analyzoval různé potraviny, které tito primitivní lidé jedli. Dbal na to, aby si získal uchované vzory všech typů potravyk analýze. Strava těchto zdravých národů v podstatě obsahovala 10 krát větší množství v tucích rozpustných vitamínů a alespoň 4 krát tolik vápníku, jiných minerálů a ve vodě rozpustných vitamínů, než západní strava v té době. Není divu, že tito lidé byli tak zdrávi!

Díky konzumaci fermentovaných a syrových potravin (včetně syrových živočišných produktů) zpozoroval Price u místní stravy bohatství enzymů. Enzymy pomáhají trávit vařená jídla.

Price pozoroval, že všechny národy měly zálibu v pro ně magneticky přitažlivých potravinách bohatých na v tucích rozpustné vitamíny. Price považoval máslo od krav z pastvy s jeho bohatstvím v tucích rozpustných vitamínů a také minerálů za primární zdravou potravinu.  V tucích rozpustné vitamíny se nalézají v tucích živočišného původu, jako je máslo, smetana, sádlo a lůj a také ve vnitřních orgánech.

A abychom zahnali běžný mýtus ohledně přírodních lidí – skutečně žili dlouho.  Price pořídil četné množství fotografií zdravých primitivů s hlavami plnými šedivých vlasů. Sice nevíme, kolik jim bylo přesně, protože neměli kalendář, bylo jim podle všeho alespoň 60 let. Například aborodžinci měli zvláštní společnost starších osob. Je jasné, že kdyby mezi nimi žádní staří nebyli, neměli by potřebu udělat takovou skupinu. Stefansson také podal zprávu o dlouhověkosti mezi Innuy. Je pravda, že úmrtnost v mladším věku byla mezi některými skupinami vyšší, ta úmrtnost ale souvisela s nebezpečným životním stylem, jaký tito lidé žili, ne s jejich stravou. Když žijete třeba v arktickém kruhu, neustále bojujete s živly, polárními medvědy, ledovými proudy, tuleněmi leopardími, riskujete časnou smrt.

Další mylnou představu, kterou chová moderní výživa vůči primitivním národům a jejich stravě s vysokou spotřebou masa a tuků, je, že trpěli všemi druhy degenerativních onemocnění, především osteoporózou a nemocemi srdce. Fakta však tato tvrzení nepodpírají. I přes některé studie udělané v posledních desetiletích, které se snažily ukázat vysoký výskyt osteoporózy mezi Innuity způsobený stravou s vysokým obsahem preteinů, jiné studie nic takového nenaznačují. Práce doktorů Herta Spencera a Louise Kramera v závěru dokazují, že teorie ztráty vápníku vs. proteinu je nesmyslem. Jak se ukazuje, negativní studie Eskimáku, byly uskutečněny nikoliv na Innuitech řídících se tradiční stravou, ale mezi modernizovanými Innuity, kteří přejali moderní stravovací návyky a alkohol.  Alkoholismus je hlavní faktor u kostní ztráty. Určitě by  Dr. Price zpozoroval, že kostní ztráta je problémem, pokud by byla, zvláště proto že prohlížel zuby, které jsou z vápníku, ale neviděl nic. Za pobytu ve Švýcarsku dostal Price povolení vykopat kosterní pozustatky některých venkovanů: kosti byly zdravé a silné.V Priceově knize jsou fotografie těchto kostí (a lebky, co mají ústa s dokonalými zuby bez kazů). Price se nesetkal s výskytem žádných hlavních nemocívčetně chorob srdce.

Tím nelze říci, že by přírodní národy neměly ŽÁDNÉ problémy, jelikož tomu samozřejmě tak není. Price se dozvěděl o místních prostředcích na spoustu menších obtíží, jako jsou bolesti hlavy, nachlazení, rány a popáleniny. Ale jakmile příjde na degenerativní onemocnění, nenašel nic.

To upozorňuje na další hlavní objev z výzkumu dr. Pricea.: účinky moderní stravy na přírodní národy. K tomu se nyní obraťme.

KOŘENY ONEMOCNĚNÍ

Dr. Price při svých návštěvách primitivních kmenů pozoroval, že bílá evropská civilizace započala s nájezdey do  oblastí, kde žily. Některé z přírodních národů se rozhodly odejít a odstěhovaly se do oblastí, kde to bylo modernější. Dr. Price měl také příležitost srovnat kolonizátory, kteří žili vedle nebo blízko přírodních národů, které studoval. Co našel, bylo to, co si myslel, že najde: onemocnění a zubní kaz.

Když lidé čtou Výživu a fyzickou degeneraci, často to změní jejich život, protože nejenže popisuje, jak zdraví lidé vypadají, jak se cítí a jak jedí, ale také ukazuje v bolestném detailu, co se jim stane, když upustí od svých rodných stravovacích návyků a příjmou moderní potraviny. Fotografie domorodců a moderních lidí, které Price nafotil a co žili na, jak to Price opovržlivě nazýval, moderních obchodních náhražkách, jsou děsivé a stojí v naprostém kontrastu k fotkám vedle, kde jsou zdraví a usmívající se domorodci. Sally Fallonová, která píše o výživě a jež je nadšená z práce Pricea, vysvětluje:

Jeho fotografie zachycují utrpení způsobené těmito potravinami – hlavně řádící zubní kaz. Co je ovšem ještě překvapivější, je to, že ukazují změnu ve vývinu obličeje, k jaké došlo s modernizací. Rodiče, kteří změnili svou stravu, měli děti, které už nevykazovaly kmenové vzorce. Jejich obličeje byly uzší, zuby měly příliš stěsnané a nosy zmáčknuté. Tyto obličeje nevyzařují optimismus jako obličeje jejich zdravých předků. Fotografie Dr. Westona Pricea ukazují velice jasně, že moderní obchodní náhražky tělu neposkytují dostatečnou výživu, aby dosáhlo svého celkového genetického potenciálu – ani úplný vývin kostí těla a lebky ani plný projev různých systému, které umožňují lidstvu fungovat na optimální úrovni- imunitního systému, nervového systému, trávení a reprodukce (Nasty, Brutish, and Short? –  8-  název práce, z níž autor cituje, je patrně převzat z díla filosofa Thomase Hobbese Leviathan, kde se píše, že lidský život je protivný, krutý a krátký, pozn. překl.).

A cože to byly za závadné potraviny, které tito nešťastníci konzumovali? No přece všechny, jaké nacházíme v regálech našich obchodů: cukr, bílá mouka, džemy, zákusky, sušenky, kondenzované mléko, zavařená zelenina, těstoviny, rafinované obilné produkty, margaríny a rostlinné oleje.

Price si na několika místech povšiml, že tam, kde moderní potraviny nahradily ty tradiční, byla vysoká sebevražednost kvůli zubním kazům. Jak většina z nás ví, že zubní bolest může být nesnesitelná. Bez léků na zklidnění bolesti a bez zubařů kolem, kteří by vytrhli umírající zub, si lidé vzali život, aby unikli mukám.

Bílí Evropané, kteří žili v Africe, museli ze zdravotních důvodů pravidelně odcházet ze zdravotních důvodů. Děti tam narozené musely být poslány pryč několikrát během jejich mládí, aby přežily. Tak tvrdý dopad moderních jídel byl na tyto lidi. Rodilí Afričané samozřejmě takové problémy neměli, dokud zůstávali na své rodné stravě.

Jak jsem poznamenal dříve, hlavní infekční nemocí v době Pricea byla tuberkuloza, souchotiny. Price nafotil několik fotek dětí, obvykle to byly děti buď Evropanů nebo domorodců, kteří přijali moderní potraviny před tím, než se narodily jejich děti. Člověka zasáhnou utrpením, jaké znázorňují.Některé z dětí byly příliš nemocné na to, aby byly přemístěny na lepší světlo kvůli fotografování.  Jiným viditelně vytékal hnis z lymfatických žláz a měly zubní absces. Rodiče i děti, kteří přijali moderní potraviny, byli bez výjimky náchylní k tuberkulóze a jiným degenerativním onemocněním.

Domorodí Havajci jsou tragickým příkladem tohoto posunu. Price skutečně během svých cest navštívil Havajské ostrovy. Samozřejmě mu neušlo, že Havajci, kteří jedli svou tradiční stravu, jako je kokosový ořech, ryby, mušle, taro (též zvaná kolokázie jedlá, jedí se hlízy, pozn. překl.), sladké brambory a čerstvé ovoce, byli zdraví a silní. Ovšem dnes je zdraví domorodých Havajanů děsivé. Rozšířená je obesita a cukrovka. Protože je tam oblíbené maso z konzervy s dusičnany, je tam vysoký výskyt rakoviny žaludku (dusičnany se v žaludku proměňují na karcinogeny- vit C tuto přeměnu zastavuje). Havajci dnes konzumují svůj velký díl cukru, slazené nealkoholické nápoje („soft drinky“), rostliné oleje, saláty z makarónů, bílou mouku a bílou rýži. Kokosový ořech se někdy jí, ale obvykle jako součást sladké svačiny.  Běžný je vysoký krevní tlak a infarkt.    Častější je i výskyt Alzheimerovy choroby. Takový je dopad průmyslově zpracovaných potravin na krásnou rasu lidí.

Zhruba v posledním desetiletí začala být nabízena strava zvaná Havajská dieta. I když má na můj vkus málo tuku, obhajuje úplný návrat k tradičním strávovacím návykům: rybám, taru, sladkým bramborám, čerstvému ovoci a zelenině a příležitostně vepřovému (kanec a volně žijící prase jsou místními ostrovními zvířaty.) Obzvlášť se vyhýbá bilé rýži, cukru, SPAMU (značka konzerv, pozn. překl.) a  průmyslově zpracovaným potravinám vůbec. Změna se děje dramatická : lidé ubývají na váze, mají více energie a jejich zdravotní problémy se vytrácejí nebo se stávají zvladatelné.

Price si všiml také tohoto vzorce. Když domorodec upustil od strávovacích návyků svých předků ve prospěch moderních potravin, následovalo špatné zdraví a zubní kazy. Pokud ale tatáž osoba přešla zpátky na původní stravovací návyk, vrátilo se mu zdraví a postupující zubní kaz se zastavil a byl odvrácen. Tohle je nejspíš nejpovzbudivější aspekt Priceovy práce: člověk může vždycky ten trend zvrátit, vždy existuje naděje.

Price přesně a osudově předpověděl, že s tím jak západní člověk konzumuje více rafinovaného cukru a náhražkových rostlinných olejů místo živočišných tuků, tak se zvýší nemocnost a reprodukce bude mnohem složitější. Dnes je nějakých 25 % párů na Západě neplodných, onemocnění rakovinou, cukrovkou a choroby srdce prudce vtouply. Price byl vskutku Kasandrou z Tróje – věštícím onu pravdu, ale nikdo mu nenaslouchal.

VRÁTÍME SE PROSÍM KE ZDRAVÉMU ROZUMU?

Po mnoho desetiletí byla práce Pricea pohřbena a zapomenuta. Ovšem díky úsilí Nutriční Price- Potengerovy nadace a vydání Priceovy knihy pro veřejnost se to naštěstí začíná měnit.  Své filosofické dědictví vystopovalo až k Westonu Priceovi a jeho práci několik prominentních doktorů dietologů.  Abram Hoffer, který založil a rozvinul ortomolekulární psychiatrii, Jonathan Wright, znamenitý spisovatel, Alan Gaby, který píše sloupky z oblasti medicíny, Melvyn Werbach, který píše o výživě a jiní doktoři medicíny, ti všichni pějí chvály na tohoto geniálního zubaře. Nutriční antropolog H. Leon Abrams, emeritní docent z Univerzitního systému z Georgie, autor přes 200 referátů a 8 knih, poukazuje na Pricea jako velikána, nadčasového svým poselstvím relevantním pro nás pro všechny.

Priceovy závěry a doporučení byly na jeho dobu šokující. Obhajoval návrat ke kojení, když od kojení západní medicína odrazovala. Naléhal na rodiče, aby svým dětem podávali každý den olej z tresčích jater. Čerstvé máslo považoval za výsostně zdravé jídlo. Varoval před pesticidy, herbicidy, konzervanty, barvením, rafinovanými cukry, rostlinnými olejemi, zkrátka před vším, co moderní výživa a zemedělství přijalo a v posledních desetiletích propagovalo. Price věřil, že margarin je  dílo ďáblovo. Dovolte mi říci, že kvůli takovým doporučením byl OPRAVDU neoblíbený! Jenže výsledek jeho výzkumu hovoří sám za sebe.

Jelikož jeho informace si zcela protiřečí v podstatě se vším,  co se považuje za politicky korektní výživu, je běžné se setkat s bagatelizací jeho práce. Pokud jsou jeho studie přesné, pak nízko-tučná škola musí jít cestou všeho živého – na hřbitov. Proto kritici často o Priceovi říkají, že třeba  jenom povrchně prohlédl národy, s nimiž se setkal, a udělal zjednodušující závěry o jejich zdraví. Price je také obviňován z toho, že ignoroval nutriční nedostatky národů, které studoval, a také jejich vysokou dětskou úmrtnost. Tvrdí se také, že moderní potraviny, kvůli nimž se Price přeI, že jsou pro ty lidi zhoubou, byly ve skutečnosti zdraví prospěšné, akorát jich primitivní národy jedli příliš a nevyvážovali svou stravu správně, a proto ta vysoká úmrtnost po přijetí moderních potravin. Kritici také často prohlašují, že špatně živení lidé obvykle nemají problémy se zuby, takže je lhostejno, zda domorodci, které Price vyfotografoval, měli perfektní zuby, nebo že ti modernizovaní je měli špatné.

Je opravdu podivuhodné, kam až někteří experti zajdou při obraně průmyslově zpracovaných potravin a chabých, vachrlatých hypotéz o výživě! Dokonce zběžný pohled na Priceovu knihu řekne každému rozumnému člověku, že Price si  lidi, které studoval, neprohlížel povrchně. Podrobnosti o domorodých zvyklostech, strávovacích návycích a historii různých oblastí hovoří proti jakýmkoliv nařčením z povrchnosti. Navíc Price byl lékařem s mnohaletou praxí; je směšné prohlašovat, že dělal povrchní prohlídku a došel ke zjednodušujícím závěrům o zdraví lidí. Pokud by tam byly nedostatky ve výživě, poznačil by si je, ale nic takového nepopisuje z prostého důvodu, a sice protože žádné takové nedostatky nebyly. Víme, že je to pravda, jelikož když prohlédneme moderní potomky Priceových zkoumaných lidí, zjistíme, že se těší pevnému zdraví a že nemají ani zubní kazy ani další chronické typy onemocnění, POKUD se nevzdali své domorodé stravy.

Je pravda, že dětská úmrtnost byla vysoká, ale až POTÉ, co se mu vystavili a přijali životní způsob bílého Evropana. Dále pokud by potraviny z moderního obchodu byly tak zdravé, pak by poskytly výživné složky, které by obsahovaly, aby odvrátily  smrt, kažení zubů a onemocnění člověku, který je jedl, bez ohledu, jak je strávil.  Prohlášení o nevyvážené stravě z moderních potravin je prachobyčejné žvanění, které neobstojí v testu logiky.  

Poslední prohlášení o tom, že stav zubů nemá vztah k tomu, jak je tělo vyživeno, je nepravdivý. Řada badatelů vypozorovala jasnou a očividnou spojitost mezi zdravím zubů a těla. Ti všichni bez váhání tvrdí, že zdraví těla se docela přesně odráží na zdraví zubů.(Abrams, Vegetarianism, 72; Diorio, et. al., 856-865; Menaker and Navia, 680-687).

POSELSTVÍ DR. PRICEA

Jasným závěrem Priceova výzkumu je, že aby lidstvo přežilo, musí lépe jíst. A potraviny, které musí jíst, musí být celistvé, čerstvé a průmyslově nezpracované.Stále více a více to lidé začínají chápat a mění své stravovací návyky. Ale většinu bude ovšem pokračování v negativních strávovacích zvycích vést nevyhnutelně ke snížené vitalitě, nezdravým dětem, zkrátka k degeneraci lidské rasy. V tomto světě, v němž přežívají nejsilnější, budeme potřebovat využít každé příležitosti k posílení své pozice, jinak riskujeme, že se vydáme cestou ptáka dodo: k vyhynutí. 

Kromě toho celistvé potraviny dobře chutnají! První šťastnou lekci, k jaké se dobereme z tradičních obživ a Priceovy práce, je, že dobré jídlo může a mělo by dobře chutnat. Je V POŘÁDKU osmahnout si zeleninu a maso na másle. Je V POŘÁDKU konzumovat plnotučné mléko, maso s jeho tukem, vejce, krevety a humry a játra na slanině s cibulkou.  Je V POŘÁDKU a zdravé jíst domácí polévky uvařené z kostních vývarů bohatých na želatinu a omáčky z tuku z vypečeného masa na smetaně.

Jíst celistvé potraviny je také dobré pro životní prostředí. Stavebními kameny pro stravu z celistvých potravin jsou rostlinné potraviny bez pesticidů, které vyrostly na přirozeně obohacených půdách a zdravá zvířata, která se svobodně pasou a hnojí výběhy na svých hospodářstvích oproti těm, co stojí natěsnané v kotci, nikdy nevidí sluneční světlo, jsou živeny krmením ze sójových bobů a kukuřice a nadopované steroidy a antibiotiky.

Jíst celistvé potraviny je rovněž lepší pro ekonomiku. Biopotraviny se obvykle produkují na malých hospodářstvích. Pokaždé když kupujete rostlinný nebo živočišný bioprodukt, pomáháte někomu vydělat si na živobytí. Není to snad lepší, než dávat své peníze nadnárodní potravinářské společnosti, která vychrlí svůj výrobek a nedbá na zdraví půdy, planety, zvířat a nás samotných?

Nakonec jíst celistvé potraviny je zdravější. My lidé jsme rozvinuli konzumaci určitých potravin určitými způsoby. Neviděli jste jeskynního člověka, že utrhl tučnou část ze svého masa- jedl to celé. Neviděli jste venkovanku ze švýcarských Alp, že by jedla nízkotučný sýr- jedla ho celý. Neviděli jste Maora rybáře, že by se vyhýbal mušlím ze strachu z cholesterolu – jedl je celé. Potraviny jsou baleny tak, jak to zamýšlela Příroda : obsahuji v sobě všechny výživné složky na optimální vstřebání našim tělem. Jezení celistvých potravin nám zajišťuje nejvyšší množství výživných složek, jaké má jídlo nabízet. Dělat s nimi změny je neuvážené.

NAŠE PŘÍLEŽITOST

Lidé ze Západu žijí v zemích, kde je jídlo běžně k dostání, na rozdíl od jiných částí světa, kde lidé běžně hladovějí a jsou podvyživeni. Dále žijeme s tím, že máme volbu mezi dvěma způsoby jezení: cestu celistvých potravin a cestu průmyslově zpracovaných, hypermoderních svinstev. Máme privilegium, jež dlužíme sami sobě a našim dětem, a sice zvolit si cestu života: cestu celistvých potravin.  Tímto rozhodnutím můžeme zastavit příliv chronických onemocnění, které hrozí, že sežerou naše tělo a mysl. Volme tuto cestu a příjměme způsoby našich předků. Jedině obrácením se k moudrosti tradiční stravy můžeme nalézt svou biologickou spásu. 

O AUTOROVI ČLÁNKU

Stephen Byrnes je dietolog a doktor se zaměřením na přírodní léčbu. Jeho knihy  Overcoming AIDS with Natural Medicine, Digestion to the Max! and Healthy Hearts: Natural Medicine for Your Ticker (Překonávání AIDS s přírodní medicínou, Trávení na maximum a Zdravá srdce: přírodní medicína pro vaši pumpičku), lze objednat na www.amazon.com. Email: sbyrnes@chaminade.edu

CITAČNÍ APARÁT

Abrams, H. Leon. Vegetarianism: An Anthropological/Nutritional Evaluation, Jnl of Applied Nutrition, 32:2, 1980.

The Preference for Animal Protein and Fat: A Cross-Cultural Survey, Food and Evolution, Marvin Harris and Eric Ross, eds., Temple University Press, 1987.

Diorio, L.P., et al The Separate Effects of Protein and Calorie Malnutrition of the Development and Growth of Rat Bone and Teeth, Jnl of Nutrition 103:856-865, 1973.

Fallon, Sally. Nasty, Brutish, and Short? The Ecologist, Jan/Feb 1999.

Menaker & Navia Jnl of Dental Research, 52:680-687, 1973.

Navia, J. Nutrition, Diet, and Oral Health, Food and Nutrition News, 50:1-4, 1979.

Price, W.

 

Z anglického originálu přeložila Věra Dudmanová

All original content on these pages is fingerprinted and certified by Digiprove