Kvě 162012
 

Kniha Fallonové a Enigové, PhD Jezte tuky, shoďte tuky

Víte, jak sedlák vykrmí svá prasata? Vykrmí je na odstředěném mléce. William Campbell Douglass, MD The Milk Book [Kniha o mléce], citát z knihy Vyživující tradice. str. 212

Autor citace naznačuje, že chcete-li přibrat, jezte nízkotučnou stravu (raději ne moc tuků) a hodně sacharidů (rýže, chléb, brambory apod.), hodně ovoce ...Pokud člověk chce zhubnout, nemá spěchat se sportem, kterým by ještě víc poškodil své zdraví, spíš má člověk omezit sacharidy, jíst více nasycených tuků z pastvy (ty kvalitní bio), protože obsahují v tucích rozpustné vitamíny, které jsou životně důležité pro naše zdraví. Je to totiž inzulín, který žene zvýšenou hlaidnu cukru v krvi kvůli pojídání sacharidů do tuku. Není to prostě  plně pravda, že váha záleží na tom, kolik kalorií šlo dovnitř a kolik ven, navíc čím víc jíme cukru, tím víc jsme agresivní po sladkém – tělo je krmeno, ale ne vyživováno, má pořád „hlad“, navíc rozlaďujeme si fungování nadledvinek, štítné žlázy i mozku. (Ref.http://www.westonaprice.org/ask-the-doctor/losing-weight, ).

Je nefér radit lidem, ať jedí méně a více cvičí, protože obezita je vadou ve skladování zásob energie!  Člověk něco sní, ale vysoký inzulín mu polovinu kalorií nažene do tukových buněk, a člověk zůstane o polovinu jídla (kalorií) hladový, když je hladový, nechce se mu cvičit atd. Příčina obezity: zvýšený nebo pichnutý inzulín, ne změněné chování člověka, který zůstal hladový, protože mu polovinu kalorií inzulín nahnal do tuku.Špatná rada: kalorie dovnitř, kalorie ven a bude změna váhy…(Ref. https://www.youtube.com/watch?v=m8dWNbEscOw)

Inzulin: hormon, který ukládá energii; vysoká hladina inzulinu (hypersekrece)=obezita, on totiž nahání glukózu do tukových buněk; jeden z největších zvyšovačů hladiny inzulínu je fruktóza. (Nachází se ve výrobcích, na kterých je napsáno: slazeno fruktózou, kukuřičným sirupem, agave sirupem apod.). Za poslední desítky let stoupla ne spotřeba kalorií ve formě tuků, ale sacharidů. Srov. https://www.youtube.com/watch?v=_wSu6U8OzPk

Dobré kalorie, špatné kalorie: Další kniha, která říká, že vše je trochu jinak s tím počítáním kalorií.

Dobré kalorie, špatné kalorie od Gary Taubese. Další kniha, která říká, že vše je trochu jinak s tím počítáním kalorií.

Váha půjde dolů a teprve později může přidat sport. Samozřejmě záleží na individuálním zdravotním stavu či jiných osobních zdravotních potížích, které v hubnutí hrají roli. (Tedy na kaloriích záleží, ale nepočítají se). Dokonce i kdyby někdo řekl, že nepotřebuje vitamín A, že mu stačí karotény z mrkve, tak ty se mu bez tuku stejně optimálně na vitamín A v těle nepřemění :-), navíc při sportu ve snaze o hubnutí si ho z jater zcela vyčerpá, takže nebude pak moc optimálně vstřebat a ze stravy využívat minerály a bílkoviny, štítná žláza bude také trpět…, protože je potřebný pro správné fungování všech žláz, zejména štítné,…budeme hlavně cítit hlad, protože tělo nejspíš opravdu hladoví po živinách, může být až podvýživené, i když to tak na pohled nemusí vypadat.

“Vaše babička věděla, že z bramborů a chleba se vykrmíme. Všichni jsme to věděli, dokud nám moderní výživa neřekla něco jiného,“ říká lékař  Al Sears, M.D.

Pokud chcete zhubnout, je třeba vzít v úvahu to, že kvalitní živočišné tuky obsahují zdravé vitamíny (aby náš metabolismus vůbec fungoval, u dětí správný růst), které se v žádném ovoci či zelenině nenacházejí…

JEZTE TUK, SHOĎTE TUK – tak se jmenuje či bych asi pracovně přeložila název jiné knihy autorek Fallonové a Enigové …jsem přesvědčena, že názory autorek na hubnutí a zdravou stravu představují hlas, který by měl dostat svůj prostor k zaznění i v ČR, aby alespoň vyvážil konkrétními argumenty ty názory, které u nás v otázce „zdravé“ stravy a hubnutí převládají …V tuto chvíli však dávám přednost překladání Vyživujících tradic (na které se již mnozí těšíte…), i když se mě před několika lety emailem ptala jedna australská poradkyně sportovců v otázkách výživy (byla českého původu), zda kniha Eat Fat, Lose Fat již vyšla i česky a tehdy jsem o jejím překládání uvažovala…

…Bezesporu má na obezitu zásadní vliv nadměrný příjem potravy a především tuků…ty nasycené jsou „závadné“ a vedou ke kardiovaskulárním chorobám …se většinou dozvídáme z různých populárních médií a z úst mediálně známých nutričních expertů.  „Tuky“bývají v souvislosti s hubnutím  naházeny do jednoho ruksaku. Myslím si ale, že je to možná polopravdivý a částečně zavádějící výrok („především tuků“), který může dotyčné nasměrovat na nízkotučnou stravuomezující se maximálně na „zdravé“ margaríny a rostlinné tuky obsahující mono či vícenenasycené mastné kyseliny, v nejlepším případě na oleje za studena lisované. Spolu s pohybem dojdou snad tito hubnoucí lidé se silnou vůlí i ke štíhlé postavě, navzdory tomu, že se třeba nebudou zas tolik omezovat v pojídání potravin obsahujících bílý cukr či jiných průmyslově zpracovaných potravin. I kdyby nejedli žádný bílý cukr, živočišné tuky obsahují řadu významných vitamínů, bez něhož naše tělo nemůže zůstat dlouhodobě zdravé.  Například štítná žláza, pokud již je nemocná, potřebuje hotový vitamín A, tedy živočišný tuk (máslo), aby vubec fungovala, aby člověk mohl zkusit začít zdravě hubnout. Děti ho potřebují pro správný růst. Miminka ho získávají z mateřského mléka (živočišné potraviny), již z principu, že jsme savci, se tedy nerodí jako vegani. Domnívám se, že jakkoliv zní logicky matematika počítání kalorií, rychlost hubnutí záleží také na metabolismu člověka a ten zas funguje optimálně , pokud máme všechny životně důležité vitamíny v dostatečné míře. Někdy se píše, že veškeré vitamíny nám dodá ovoce, což jistě nemůže být pravda. Vitamín A (retinol)  se nachází pouze v živočišných tucích  a v jednom z postranních sloupků se o něm píše toto:

Za optimálních podmínek mění lidé vitamín A v traktu tenkého střeva působením žlučových solí a enzymů štěpících tuky. Jenže přeměna karotenů na retinol je zřídka optimální. Diabetici a ti, kteří mají oslabenou funkci štítné žlázy – skupina, do které patří přinejmenším polovina dospělé americké populace – není schopna učinit přeměnu vůbec. Děti činí tuto proměnu velmi špatně a miminka vůbec – musejí získat své vzácné zásoby vitamínu A z živočišných tuků – a přesto je nízkotučná strava často dětem doporučována. Namáhavé fyzické cvičení, přemíra konzumace alkoholu, nadměrná konzumace železa (především z “o minerály obohacené” bílé mouky a snídaňových cereálií) , používání řady populárních léčiv, nadměrná konzumace vícenenasycených mastných kyselin, nedostatek zinku a dokonce chladné počasí může ztížit konverzi karoténů na vitamín A. Stejně tak nízkotučná dieta. Karotény se přeměňují působením žlučových solí a velmi málo žluči se dostane až do střeva, když je v jídle málo tuku. Požitkář, který si dá na zeleninu máslo a přidá si smetanu do polévky a guláše, je moudřejší, než si myslí. Máselný tuk stimuluje vyměšování žluči potřebné k přeměně karoténů ze zeleniny na vitamín A a zároveň dodává velmi snadno vstřebatelný opravdový vitamín A. Vícenenasycené oleje také stimulují vyměšování žlučových solí, ale mohou způsobit rychle zničení karoténů, leda že jsou přítomné antioxidanty. Vitamín A Vagary [Vrtochy vitmaínu A]


Pokud člověk ale dává přednost jen olivovému oleji, který má dlouhé řetězce, přibere z něho spíš než z másla či kokosu. Mám pocit, že je v tom nesmírná moudrost přírody, že u nás jisté plodiny nerostou, i když uznávám, že některé potraviny, jako olej z tresčích jater či keltská sůl, třebaže nejde o lokální potraviny, jsou nesmírně cenné a je dobré pro ně chodit světa kraj. 

Staré vydání knihy Česká strava lidová se možná dá sehnat někde v antikvariátě, má i nové vydání (děkuji Tomáši Vaňovi za typ…)

Zvažme následující:  naši předci a přírodní národy konzumovaly především nasycené tuky (ať už v daných krajích rostlinné – kokos, či živočišné – máslo, sádlo, lůj), vícenenasycené tuky u přírodních národů tvořily pouze 4 % a ty navíc získávali z luštěnin, obilí či chleba z čerstvě namleté mouky (ve které mastné kyseliny neměly čas zežluknout). Oleje z olejnatých semínek (byť za studena lisovaných) obsahují sice antioxidační vitamín E, ale příliš omega-6 a jsou poměrně velmi nestálé, neobsahují prospěšný cholesterol a v tucích rozpustný A, D a K2. Výjimkou je extra panenský olivový olej (o tom rafinovaném ani v souvislosti se stravou nepíšu, použila bych ho spíš jako nátěr na dřevo), a sice v tom, že je  jednak poměrně stálý a není ze semínka, ale je z drobného ovoce.  Problém tedy je, že většina rostlinných olejů je buď rafinovaná, a tedy již znehodnocená, nebo velmi snadno podléhá oxidaci a tedy zatěžuje naše tělo volnými radikály nebo přemírou omega-6 mastných kyselin, vícenenasycené tuky převládají-li v našem jídelníčku, ochabují naše cévy. Zajímavé je, že v roce 1933 spotřebovali naši rolníci kolem 6, 65 kg másla, přes 8 kg sádla a loje a pouze 0,95 dkg umělých tuků. Neumírali na kardiovaskulární choroby, dnes ano, ale přitom se živočišných tuků používá méně, tak proč jsou z těchto chorob živočišné tuky obviňovány? (Viz 196-202 tamtéž v knize Česká strava lidová).

Vzpomínám na text o tucích (TUKY I), kde se píše, že když člověk začne konzumovat rostlinné oleje, sníží se mu (přechodně) krevní cholesterol (což znamená potlesk pro diktátory stravy)….jenomže to prý se děje proto, že on chudák cholesterol (a nejsem si jistá, zda vůbec víme, co to vlastně ten cholesterol je) dělá co může někde jinde než v krvi – to aby opravil paseku v ochablých stěnách  buněk vlivem právě oněch vícenenasycených olejů, cholesterol vrací buňkách tuhost a pevnost. Také vzpomínáte? (S ním a s poctivými domácími bujóny a vývary bychom žádnou celulitidu neměly…)

Další titul stejné autorky…Výživa ve světle věků

V knize Česká strava lidová (původní vydání je z roku 1945)  se hovoří  o tuku z lískových ořechů, bukvicovém oleji, o lněném oleji.  Používaly se, to ano, přesto docházím k závěru z nepatrných zmínek autorky knihy, že je vlastně používala především chudší vrstva lidí a hlavně v dobách nedostatku či půstu. ( A mouka ze žaludů se zpracovávala jako kukuřice po indiánsku – tedy namáčela ve vápenaté vodě). Voda ve studnici moudrosti našich předků stran výživy byla často zakalována postupným vývojem civiliace (ta určovala, kterou plodinu je „ekonomičtější“ pěstovat), církev určovala, kdy a jak často se postit, byla zakalována válkami i absencí dodržovaní dostatečných věkových odstupů mezi sourozenci a především trhem. Ten, jakkoliv „zdravý“, ne vždy za sebou zanechává zdravé obyvatelstvo. Bohužel lidé máslo nejraději  zpeněžili. Máslo z překrásných dřevěných vyřezávaných forem s růžemi  pomohly udělat s máslem na zákazníka dobrý dojem. Snad proto se nad krásou těchto forem před mýma očima vznáší stín smutku. Domnívám se, že ne vždy byly peníze za máslo  utraceny moudře (třeba na nový zemědělský nástroj), ale v pozdějších stoletích i na drahý bílý cukr. Příkladem je to, že nejmenší spotřeba másla byla ve vesničkách kolem lázeňského města Luhačovice. Dalo by  se dnes říci, že tamější návštěvníci, „podporovali místní hospodáře“. Bylo by ale zajímavé, kdybychom se mohli podívat na statistiky výskytu souchotin v 18.  či 19. století v tamějším regionu a porovnat je se spotřebou másla a cukru. Ve wikipedii se o této nemoci píše: Ve starověku se léčba soustředila na stravu nemocných. Plinius starší popsal několik metod ve své knize Historia naturalis: „vlčí játra ponořená v řídkém víně, sádlo prasete krmeného trávou nebo kůže oslice ponořená ve vývaru“…

A tak se mi zdá, že pokud člověk neprodává vyloženě poctivé přebytky z rodinného stolu, vždycky je zde  určité riziko, že bude mít tendenci buď a) šidit svou vlastní rodinu, anebo b) zákazníka. 

Jedl-li předek třeba vajíčka od slepic z pastvy a ryby z čistých řek (které se nedokrmovaly obilím), jistě mělčlověk dost omega-3 mastných kyselin a nemusel pojídat lněný olej, který ho má hodně.

Možná, že někdo na nízkotučné (či na stravě s nízkým zastoupením především živočišných tuků typu másla) stravě zhubne,  ale  v delším časovém horizontu mu to možná přinese jiné zdravotní obtíže (osteoporózu, rakovinu prsou…), které se zase budou nějak, něčím či někým řešit.  Vždyť při fyzickém cvičení třeba za účelem zhubnutí se velice vyčerpává velice důležitý biokatalyzátor vitamín A, který se nachází pouze v živočišných tucích…Níže přináším částečně k tomuto tématu další malý výběr z  dalších zajímavých postranních střípků z knihy Vyživující tradice…:

V 60. letech 20. století objevili Japonci látku, která tlumí tvorbu cholesterolu. Studie na zvířatech odhalily, že tato sloučenina je velmi toxická, takže Japonci moudře usoudili, že nemá žádné lékařské upotřebení. Svůj objev prodali Merckovi, americké společnosti vyrábějící léčiva, která neobyčejně rychle získala od Správy pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) pro tuto látku schválení. Merckův lék je nyní znám pod názvem Mevacor a podobné produkty prodávají jiné společnosti pod názvem Lovastatin, Pravastatin, Fluvastatin a Simvastatin. Mezi vedlejší účinky patří poškození jater, snížené libido, zpomalené reakce, rakovina, mrtvice, střevní onemocnění, deprese, antisociální chování, nehody a sebevraždy. Cholesterol snižující léky brání tělu tvořit koenzym Q10, který je potřebný na to, aby srdce normálně fungovalo. Zkrátka lidé kvůli těmto lékům stárnou a jsou nevrlí, ale propaganda proti cholesteru je pronikavá natolik, že Američané jsou ochotni za ně platit 60 miliard dolarů ročně.SWF

Většina lidí má sklony si myslet, že jezení tuku dělá tuk. Jenže tuk v těle tuk nedělá. Zdravé tělo musí mít tuk, aby vykonávalo své životně důležité procesy. Sacharidy – obiloviny, chléb, škroby a cukr – jsou potravinami, které dělají tuk – a jsou to tyto potraviny, které musejí být omezeny u člověka, který má veliké obtíže s obezitou. Lidé, kteří si přejí zhubnout, by se měli vzdát obilí, cukr a škrobu, dokud nedosáhnou své kýžené váhy, poté by měli jíst obilí a škroby pouze umírněně. H. Leon Abrams Your Body Is Your Best Doctor


Mevacor

Jde dnes o běžně drženou víru, že se nám velmi zvýšil v tomto století příjem tuků. To, co se zvýšilo, je ve skutečnosti velký příjem tuků z rostlinných zdrojů. Zároveň se množství tuků v naší stravě v procentu kalorií tak radikálně nezměnilo. Tuk ve stravě Američanů představuje od 30-43 % kalorií podle toho, na jaký výzkum se podíváte a dokonce i množství tuku ve stravě v 90. letech 19. století vypadá podobně. Článek o stravě z roku 1922 Encyklopaedia Britannica obsahuje informace o 339 výzkumech stravy, z nichž 238 bylo uskutečněno ve Spojených státech. Nejvyšší nahlášený příjem tuků byl u amerických dřevorubců ve výši 43,6 % kalorií, těsně následovaný dánskými lékaři s 42,|9 % kalorií. Kromě chovanců v “ústavech pro duševně choré” ve Spojených státek, kteří přijímali v průměru 29,9 % kalorií jako tuky, průměrná americká rodina/dospělý přijímala od 32,4 % do 36,5 % kalorií ve formě tuku. Mary G. Enigová, PhD Know Your Fats [Poznejte své tuky]

Jako malý chlapec jsem trávil školní prázdniny na statku, kde zvířata nedostávala žádnou jinou stravu kromě toho, co si mohla najít na pastvě a v lese. Nebyly to žádné extra produktivní dojnice s velkými vemeny. Krávy nebývaly nikdy nemocné. Potřeba volat veterináře byla minimální. Srovnejte si to s krávy přebornicemi, které mají velká vemena, jež jsou obvykle zasažena mastitidou a s ní spojeným únikem hnisu.Tento nechutný stav obvykle vyžaduje téměř neustálé používání penicilinu, aby mléko stále proudilo. Tyto přebornice jsou krmeny problematickými koncentráty a jinými látkami, které jsou v rozporu s enzymovou výživou. Co si dáte – méně dobrého mléka, nebo spoustu mléka obviněného z příčiny srdeční a arteriové choroby? Edward Howell, MD Enzyme Nutrition

Konvenční moudrost velmi vychvaluje sacharidové diety pro sportovce – těstoviny, brambory, různé druhy chleba, ovocné šťávy a na sacharidy bohaté “energetické” tyčinky. Nová studie z Univerzity New York vzbuzuje vážné pochybnosti ohledně vhodnosti diet s nízkým obsahem tuků a vysokým podílem sacharidů pro ty, kteří vykonávají namáhavá fyzická cvičení. Příslušní lidé se stravovali tak, že 15 %, 30 % a 45 % tvořilo tuky. Ti, kteří byli na vysoko-tučné dietě, měli větší výdrž – až o 11 % zvýšenou. Žádné nepříznivé změny na krevní chemii se u těch, co měli ve stravě hodně tuků, nezjistily, a nepřibrali na váze. Autoři studie došli k závěru: Výsledky naznačují, že nízkotučná dieta může mít škodlivý vliv na výkon a že strava s větším zastoupením tuků může mít za výsledek větší dostupnost energetického substrátu s nižším poměrem laktátu k pyruvátu.”                               V jiné nedávné studii tentokráte v Jižní Africe se trénovaní cyklisté na stravě sestávající pouze ze 7 % sachyridů srovnávali s těmi, kteří byli “plní sacharidů” na dietě sestávající ze 74 % sacharidů. Cyklisté na nízko-sacharidové dietě mohli šlapat téměř dvakrát déle než jejich protějšky na vysokosacharidové stravě.  

                 Primární živinou v živočišných tucích je vitamín A potřebný pro mnoho biologických procesů včetně vstřebávání bílkovin a minerálů. Namáhavé fyzické cvičení vitamín A vyčerpává. Objasňuje současná praxe užívat vysoko-sacharidovou a nízkotučnou dietu prevalenci zranění a vyhoření v moderní atletice? PPNF Health Journal

Rafinovaný či fritovací rostlinný olej ….bych použila… leda na impregnaci  misek, které mi Neil nosí z garáže, kam se občas chodím také dívat na jeho práci…

Humorista Mark Twain o másle, margarínu a olivovém oleji v Životě na Mississippi

 Z knihy Výživující tradice  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Humorista Mark Twain o másle, margarínu a olivovém oleji v Životě na Mississippi
Úno 272012
 

Následující ukázka je z knihy Nourishing Traditions, strana 150-151, použila jsem stejný vyňatek tentokráte z českého vydání knihy Marka Twaina Život na Mississippi, Praha: Státní nakladatelství krásné literatury a umění, 1963, s. 196-197, který přeložil Josef Pospíšil. Některé jiné ukázky z této knihy jsme donekonečna poslouchali – lze je stáhnou z internetu, namluvil herec Josef Vinklář. http://tracker.cztorrent.net/torrent/z-ivot-na-mississippi-mark-twain/168283

Když mluvím o průmyslu, připomínám si rozhovor na toto téma, který jsem vyslechl…Brzy vyšlo najevo, že jsou to obchodní cestující – jeden z Cincinnati, druhý z New Orleansu. Čilí chlapíci energických gest a řeči. Dolar je jejich bůh, a jak ho zíksat, to je jejich náboženství. „Co se tohohle artiklu týče,“ řekl cincinnatský občan, ukrojil kousíček toho, co vypadalo jako máslo,  a přidržel to druhému před očima,“ ten je od naší firmy, račte se podívat, přivonět k tomu…Že je to máslo, není-liž pravda? A co vás vede – není! Je to -margarín! Ano, pane, tak je to, margarín. Nerozeznáte ho od másla, ať visím; ani znalec ho nerozezná. Je od naší firmy. Zásobujeme většinu lodí na Západě, sotva byste na některé z nich našel libru másla. Lezeme pěkně nahoru – správněji řečeno, skáčeme nahoru. Za chvíli budeme celý tenhle obchod dělat my. Ano, a dodávky hotelům taky. Brzy se dožijete toho, že nenajdete ani unci másla, abyste se s ní potěšil, v žádném hotelu v údolí Mississippi a Ohia mimo největší města. Víte, vyrábíme teď tisíce tun margarínu. A můžeme ho prodávat za babku, takže celá země ho musí kupovat – nemůže se bez něho obejít, víte: Máslo se může jít schovat – nemá ani nejmenší naději na to, že by nám mohlo konkurovat. Doby másla jsou ty tam a od této chvíle je máslo přitlačeno ke zdi. Margarín vynáší víc než – zkrátka nedovedete si představit, co děláme za obchody. Zastavil jsem se v každém městě od Cincinnati až po Natchez a odevšad jsem poslal domů velké objednávky.“…Pak si neworleánský zapálil dýmku a řekl: „Ano, je to prvotřídní imitace, to je jisté, ale není to jediná prvotřídní imitace, která je na trhu. Tak se na příklad dneska vyrábí olivový olej z bavlníkového oleje, takový, že je od sebe nerozeznáte.“ „Ano, to je pravda,“ odpověděl cincinnatský občan, “ a nějaký čas to byl prima obchod. Olej se posílal za moře a dovážel se zpátky z Francie a z Itálie s celní značkou Spojených států, která měla zaručovat jeho pravost, a bylo by se na tom dalo vydělávat do nekonečna, ale Francie s Itálií zkazily celou hru – samozřejmě že naschvál. Napařili nám taková cla, že olivový olej z bavlny takové zvýšení ceny nesnesl, a tak se to muselo pověsit na hřebík.“

„Muselo, opravdu? Počkejte okamžik.“ Zašel do své kajuty, přinesl dvě štíhlé láhve, odzátkoval je a povídá: „Tak, tady si přivoňte, ochutnejte, prohlédněte si láhve, prozkoumejte nálepky. Jedna je z Evropy, druhá nikdy neopustila tuto zem. V jedné je evropský olivový olej, v druhé je americký olivový olej z bavlníkových semen. Rozeznat je od sebe? Ovšemže nedokážete. To nedokáže nikdo. …Vyrábíme celý ten krám se vším všudy v naší továrně v New Oreleans: nálepky, láhve, olej, všecko. Vlastně nálepky ne, ty jsme nakoupili v cizině, tam se dostanou skoro zadarmo. Víte, je v tom jen nepatrná kapička něčeho, nějaké esence nebo co to je, která se přidá do galonu bavlněného oleje, a ta mu dodá vůně nebo chuti nebo něčeho – zkuste na to přijít a máte vyhráno. Pak je docela snadné proměnit olej v jakýkoliv olej jiný a nenajde se nikdo, kdo by dokázal rozeznat pravý od falešného. Vidíte, a my víme, jak najít tuto malinkou částečku, a jsme jediná firma, která to ví. A vyrábíme olivový olej, který je naprosto dokonalý – neusvědčitelný! Děláme taky ohromné obchody, mohl bych Vám ukázat svůj zakázkový blok z této cesty. Možná že vy budete brzy mazat všem lidem chleba máslem, ale my jim budeme nalévat olej na salát od Mexického zálivu až po Kanadu, na to můžete vzít jed.“

…and that’s a dead certain thing, napsal Mark Twainna to můžete vzít jed, tedy to je zatraceně jistá věc . Dnes je situace možná ještě humornější, protože umělá dochucovadla, „příchutě másla“ se do potravin přidávají a dokonce je to označeno na potravině…Třeba se toto téma objeví za sto let v literatuře kategorie sci-fy. (VD)

 

Umělé zuby, obličeje a klučina cholesterol

 Teorie, Z našeho statku  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Umělé zuby, obličeje a klučina cholesterol
Úno 122012
 

Je stále zima a pomalu plánujeme další sezónu, co je prioritou, co počká, co potřebujeme a co nepotřebujeme. Občas koukáme na britský sitcom Jen blázni a koně o dvou bratrech, kteří žijí (asi daně neplatí, nic ale od státu nechtějí a živí se, jak se dá) jen se svým  dědkem v panelovém domě a obchodují s čím se dá, občas něco „střelí“ (podivné kýče na bleším trhu), někoho chtějí napálit, ale většinou se sami stávají obětmi jiných podvodníčků, většinou končí jak Pat a Mat z večerníčku A je to- to třeba když mají opravit a očistit lustry v domě bohaté rodiny. Jejich byt je plný všelijakých (kradených?) věcí. Starší bratr je velmi pozitivně naladěn a snaží se pohotově těžit z jakékoliv situace či kontaktu. Už je to asi částečně moje „deformace“ z toho, jak pořád překládám o zubech a obličejích a zdraví, že si všímám obličejů a že mě zaujme jakýkoliv text o zubech. Zaujaly mě třeba i obličeje báječných herců, představujících bratry Dela a mladšího Rodneye.



Cholesterol patří na stranu obviněného kvůli své přítomnosti  na scéně zločinu. Cholesterol se velice podobá školákovi ze skupiny, kterého chytili, jak háže sněhovou kouli poté, co okno již bylo rozbito. I když do zločinu byla zapojená cela parta, obviněn byl jenom ten chlapec, kterého viděli, jak háže koulí jako poslední…cholesterol sdílí jen vzdáleně zodpovědnost za srdeční chorobu…Jame F. Schweer Health Freedom News

Přeloženo z knihy Nourishing Tradition.

“ Když byl vloni ve Storbynu zubní lékař, nasadil Agdě nové umělé zuby. Říkal, že v životě neviděl tak ošklivé umělé zuby, jako byly její staré, a že je škoda mít takové zuby, když člověk jinak vypadá hezky. Ale Agda ty staré zuby nevyhodila. Řekla mi, že by si je snad mohla vzít někdy ve všední dny, aspoň když je ošklivé počasí, a šetřit si ty nové na neděle.   “ Však se ty staré zuby ještě takhle hodí, když člověk půjde krmit prasata a dojit krávy,“ řekla.   Ale ty staré zuby ji brzo omrzely, protože ty nové jsou přece mnohem hezčí. Agdě se líbí Oskar, náš čeledín, a tak chtěla asi být hezká i ve všední dny.

Astrid Lingdgrenová: Děti z Bullerbynu, Albatros 1962, str. 176

Váleční zajatci jdou po tucích

 Z knihy Výživující tradice  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Váleční zajatci jdou po tucích
Led 312012
 

Zajatecký tábor, dnešní prefektura Okinawa

Před mnoha lety jeden z mých dobrých kamarádů popsal své vzpomínky na jeden banket, který byl uspořádán u příležitosti přivítání jeho a spoluzajatců po propuštění z japonského tábora válečných zajatců. Bufet byl plný pečínek, zeleniny, různých chlebíčků, koláčů, salátů, lákavých zákusků, čerstvého ovoce a podobně, jaké neviděli  už mnoho let. Co popadli nejdříve? Máslo, margaríny, oleje do salátů a smetanu. Šli po tucích. Nic jiného nekonzumovali, dokud nezmizely holé tuky. Není snad jasné, proč bychom při takovémto prapůvodním bažení po této látce měli své tělo odměňovat tím nejpravějším, co si naše peněženka může dovolit? Valerie MacBean Coconut Cookery (Vaříme s kokosem)

Přeloženo z knihy Nourishing Tradition, str. 139

Klíčení obilí a namáčení ořechů

 Z knihy Výživující tradice  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Klíčení obilí a namáčení ořechů
Lis 172011
 

 

 

Moz-screenshot-5

 
Pokud jíte dost velké množství pekanů, vlašských ořechů, para ořechů, lískových ořechů* a jiných, máte na výběr buď společně s nimi spolknout kapsle enzymů, aby se neutralizovaly jejich zpomalovače enzymů (inhibitory), nebo nejprve  ořechy naklíčit a ponechat na přírodě, aby udělala svou práci díky zvýšené aktivitě enzymů, která je výsledkem nakličování…V roce 1918 nebo tak nějak  jsem byl nadšen z nápadu pokusit se vyhýbat vařenému jídlu kvůli potenciální ničivosti žáru…Myslel jsem si, že syrové maso není vhodné jako strava člověka a že bílkoviny a tuky chutných syrových ořechů ze stromu ho nahradí…po období asi 2 měsíců, během nichž jsem zkonzumoval velké množství syrových ořechů ze stromů mnoha druhů, jsem počal zažívat nepříjemný pocit těžkosti v žaludku a pocit nesmírné přeplněnosti a určité nevolnosti. Příznaky byly dost silné na to, aby mě donutily vzdát se této chutné stravy. Téměř každý si může dát pár ořechů, aniž by pocítil nějaký účinek. Ale běžně se ví, že „ořechy jsou těžké na žaludek“, pokud se jich sní velké množství.  Inhibitory enzymů v semenech vysvětlují onu záhadu, ale nebyly identifikovány až do roku 1944.
Edward Howell, MD Potravinové enzymy pro zdraví a dlouhověkost. (Str. 513)
*filberts– jde nejspíš o lískové oříšky, pro které angličtina ale spíš užívá výraz hazelnuts, slovo filbert je spíš velice knižní výraz se staré angličtiny obecně pro ořechy…(Pozn. překl.)

 

Ořechy jsou zdrojem přírodních olejů, jejichž kalorie jsou v nich zastoupeny od 60 % až po 80 %.  Mandle, pekany, para ořechy, makadamské ořechy a arašídy mají vysoký obsah stabilní kyseliny olejové. To proto snadno nezežlouknou, a když se připraví pomocí namáčení a vysušení (viz recept Pepitas na semínka dýní, který lze použít na tyto ořechy, pozn. překl.), mohou se skladovat po mnoho měsíců při pokojové teplotě v neprodyšné nádobě.  Na druhou stranu vlašské ořechy obsahují velké množství trojité kyseliny linolové a jsou mnohem náchylnější ke žluknutí. Vždy by měly být skladovány v ledničce. SWF

 

Moz-screenshot-6

Snopy pšenice Vincenta van Gogha
Před příchodem továrních farem bylo zrno částečně naklíčeno, ale moderní obilí se skládá z dřímajících (odpočívajících) semínek…V dřívějších dobách se zrno sklidilo a dalo se do snopů.  Snopy se daly do mandelů, posbíraly se a postavily se do panáků, které stály na poli ještě několik týdnů před mlácením.  Během tohoto období vystavení počasí na poli byla zrníčka obilí vystavená dešti a rose, která se vsákla do snopů. Obilí mohlo tuto vlhkost pochytit a se slunečním žárením  tak byly ideální podmínky pro příznivý stupeň naklíčení a znásobení enzymů v zrnu. Moderní konbajn odstraní zrno ze stvolu okamžitě po useknutí a umožní mu, aby bylo odvezeno do sýpky. A tak zde není žádné vystavování povětrnostním vlivům a následnému vývinu enzymů, což má za následek zralé, ale spící semínko.
Edward Howell, MD: Potravinové enzymy pro zdraví a dlouhověkost. (str. 115)

Sladké brambory (batáty)

 Recepty, Z knihy Výživující tradice  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Sladké brambory (batáty)
Lis 152011
 

 

Moz-screenshot

 

 

 Propíchněte nožem na několika místech celé sladké brambory. Pečte při teplotě 177 st. C asi 1 hod a půl, nebo dokud nejsou měkké. Rozřežte je a rozmačkejte s máslem a solí.

 

Dolary ze sladkých brambor

Pro 4 osoby

3-4 sladké brambory
3 lžíce roztopeného másla
3 lžíce olivového extra panenského oleje
mořská sůl


Oloupejte brambory a nakrejte je napříč na asi 1/5cm “dolary”. Štětkou pomažte plech na pečení máslem a olivovým olejem. Naskládejte dolary do jedné vrstvy a pomažte je máslem s olivovým olejem. Jemně dochuťte mořskou solí. Pečte asi 45 minut při teplotě 177 st. C.

 

Přeloženo z Nourishing Traditions, str. 405.

 

Postranní střípek:

Moz-screenshot-1

Pravděpodobně neexistuje zelenina s vyšším obsahem betakarotenu, než je sladký brambor. Je to ten betakaroten, která chrání před rakovinou,k nachlazením, infekcemi a jinými nemocemi. Obsah karotenu v sladké bramboře se ve skutečnosti zvyšuje při uskladnění přes zimu.  Ovšem mějte na paměti, že naše tělo je schopno přeměnit karoten (provitamin A, poizn. překl.) na vitamin A za přítomnosti žlučových solí. To proto je tak důležité jíst brambory s máslem, vaječnými žloutky, nebo smetanou. Tyto tuky stimulují vyměšování žluče a pomáhají tělu přeměnit karoteny na tak moc důležitý vitamín A. Také díky těmto tukům chutnají sladké brambory výtečně.
     Sladká brambora je dobrým zdrojem železa, draslíku, niacinu (vit. B3) a vitamínu C. Obsahuje vlákninu a je velmi bohatý na vitamín B 6, vitamín, který silně chrání před srdeční chorobou. V neposlední řadě je sladká brambora bohatá na magnézium, další živinu, která chrání před srdečním onemocněním. SWF

Poyn. překl. Batáty jsou lahodné, ale pokud se povede vypěstovat dobrou dýní Hokkaido, tak chutově jsou na másle pečené dýnové lupínky batátům velmi podobné…

S. 405.       

Dobroty

 Z knihy Výživující tradice  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Dobroty
Lis 122011
 
Moz-screenshot-1

Nikdy nemohu vědět, proč třeba u protějšího stolku v restauraci někdo pije coca-colu a jí spoustu sladkostí. Třeba mu někdo umřel, nemá zrovna v ten moment motivaci konzumovat něco jiného. Nevím proč, jak často, jaké má informace a i kdybych to i třeba věděla, nepřisluší mi to řešit či posuzovat jeho člověčenství dle toho, co zrovna jí. Navíc samotná restaurace pravděpodobně nemá ani mě co nabídnout, co bych mohla považovat za 100 % zdravé, přesto se v ní několikrát za rok příležitostně stále ocitávám. Přeložila jsem dále pár zajímavých postranních střípků z knihy Výživné či Vyživující Tradice, které se týkají mj. i sladkostí pro děti. Odměny zvláště v podobě návykových sladkostí jsou ošemetné, ale setkávám se s nimi vůči dětem úplně všude. Některé myšlenkové směry (třeba Montessoriho pedagogika) je proti jakýmkoliv odměnám úplně, jen pro zpětnou vazbu, aby byly děti pouze vnitřně motivovány. U Parelliho horsemanshipu odměny rovněž neexistují, pouze u levohemisféroveho introverta, který odpovídá k činorodosti málo motivovanému flegmatikovi, připadá v úvahu ani ne tak odměna ve smyslu úplatku (jediná motivace), ale bonusu, který ho má nabudit (jemně stimulovat) k určité činnosti, protože nikdy neví, zda třeba za tou desátou překážkou nebude zase trochu ovsa, jablíčko či jiné překvapení.  Jistě je ale jako odměna pro děti i koně lepší jablko, kompot s anýzem a skořicí nebo jen sušené křížaly a oříšky.

Moz-screenshot-3

 

 
1) I přes úsilí sdružení ACT (Aktivita za dětskou televizi), se nyní vynakládá přes 600 miliónů dolarů ročně na reklamy namířené na děti, z toho 30 milionů pochází z cereálního průmyslu. Tato reklama, která se nutně vyhýbá takovým záporům, jako je zubní kaz, při prodeji sladkých drobností dětem, je schopná klamu. V roce 1982 byly „Sugar Smacks“ překřtěny na „Honey Smacks“ (honey  med, p. př.) pravděpodobně protože je med zdravější. Samozřejmě že obě verze cereálií obsahují 57 % rafinovaných cukrů. Třebaže je heslem trhu údajně „dát lidem to, co chtějí“,  ve skutečnosti jde o to dát lidem cokoliv, co zvýší něčí podíl na trhu.  Většina rodičů se snaží odstavit děti od přemíry sladkostí, přesto supermarkety a drogérie po celé zemi mají vždycky sladkosti vystavené u pokladních pultů kde jsou rodiče uvízlí v řadě s neklidnými, po sladkém bažícími dětmi. Cincinnatský řetězec obchodů se smíšeným zbožím Kroger’s , který svědomitě zavedl uličku bez sladkostí, podnítil  představitele státního Sdružení velkoobchodníků se sladkostmi, aby namítl: „Kázeň začíná u rodičů a našim postojem je to, že produkt by měl být dostupný.“ Tolik k dávání lidem toho, co chtějí. Joseph D. Beasley, MD a Jerry  J. Swift, MA The Kellogg Report
s. 472

 
2) Kvalita jídla je nejprve určována na hospodářství způsobem, jakým přicházíme do vzájemné interakce s přírodou a jejími silami. Motivace zisku nevede k produkci kvalitního jídla. Tuto tezi lze dokázat, když se podíváme do historie moderního zemědělství za posledních 100 let a na situaci s našimi průmyslově zpracovanými potravinami. Zemědělství se zde liší od produkce a marketinku  průmyslového zboží.  Nemůžete velmi dlouho prodávat auta, která mají vážné nedostatky, ale můžete lidstvo klamat dlouhou dobu vadným jídlem. Následky vadného auta se ukážou velmi rychle, ale účinky nedostatečného jídla- pěkně barevného a ochuceného umělými ingrediencemi- je mnohem těžší rozeznat a projevují se hlavně na duševním životě lidstva nebo na zdravotních problémech spojených se stářím.
Trauger Groh a Steven McFadden: Farms of Tomorrow Revisited

 Přeloženo z  Nourishing Traditions, s. 570. Tento odstavec bych ráda doplnila:
Člověk není stroj jako auto. Vždy u jeho zdraví hraje roli mnoho faktorů včetně stresu, jeho postojů k životu apod. Přesto mám pocit, že vadné jídlo, které konzumuje, lze rozpoznat relativně brzy, ale nemáme nástroj či „brýle“, kterými bychom se na zákonité následky vadného jídla podívali -pokud jsme se blíže neseznámili s objevy dr. Pricea- nejsnáze to lze pozorovat u početí, těhotenství, mateřství a u dětí- během takových 13- 14 let lze už vidět ledaco, třebaže je lepší pohlednout na sourozence či více generací za sebou. V konzumní společnosti zaměřené na „spotřebu“ a „vyhození“ věcí se zkrátila i životnost, a tedy kvalita všeho -od nábytku až po některá auta, která se po zhruba 13 letech  „začnou rozsypávat“, v momentě vypuštění z továrny jsou ale většinou nezávadná. Pozn. překl.

 

—–
* Action for Children’s Television – Organizace za zlepšení kvality pořadů pro děti a mládež, pozn. překl.
———————–

 

 3) V létě roku 1965 jsem potkal moudrého muže z východu, který se právě vrátil po několika týdnech ze Saigonu. „Pokud opravdu očekáváte, že dobudete severní Vietnamce, „, říkal mi, „musíte na ně shodit zbraň Army PX- cukr, sladkosti a Coca-Colu. To je zničí rychleji než bomba.“ William Dufty: Sugar Blues (česky vyšlo jako Cukrové trápení, nedávno jsem zjistila, že do Coca-Coly se přidává i sůl- samozřejmě, že rafinovaná, cukr a sůl se vzájemně ruší, výsledek je stále větší žízeň, nevnímání, kolik jsme cukru snědli, obezita, pozn. překl.)

Moz-screenshot

 

4) Zatímco se řadě zkoumaných primitivních kmenů stále dobře dařilo na stejné půdě po tisíce let, náš americký lidský druh upadl rychle během pár století a v některých lokalitách během několika desítek let. V oblastech, kde došlo k degeneraci, také došlo k úpadku zvířecího inventáře. Příliš civilizovaný člověk se nemůže zregenerovat, i když může snížit progresivní zhoršování u následující generace, nebo tu generaci může ohromně zlepšit tím, že použije představenou moudrost primitivních skupin.  Žádné období na dlouhé cestě  lidstva neodhaluje  v kosterních pozůstatcích tak strašlivou degeneraci zubů a kostí jako záznamy z krátkého moderního období. Musí Příroda odmítnout naši vychvalovanou kulturu a povolat zpět poslušnější pritimivy? Alternativou se zdá být  naprosté uzpůsobení  se do souladu s řídícími silami Přírody.

 

Moz-screenshot-2


Weston Price, DDS Nutrition and Physical Degeneration

Přeloženo z Nourishing Traditions, s. 266

 

 

Cukr, který byl zhruba do roku 1600 nesmírně drahý a byl používán pouze na luxusní sladkosti pro velmi bohaté, klesl dramaticky na ceně poté, co se otevřel obchod s Východem v 17. století a co byl volně k dostání na taková jídla, jako jsou ovocné dorty a pudinky. Jedním z okamžitých následků bylo to, že zuby bohatých, kteří si mohli dovolit jíst velké množství nových sladkých jídel, začaly rychle vykazovat známky kazu, obzvlášť když zvyk čistit si zuby nebyl příliš běžný. Dvořané, vždy první v nové módě, nevyhnutelně také jako první vykazovali stigmata nestřídmého pojídání sladkého: Návštěvník Anglie v roce 1598, Paul Hentzner, který uviděl královnu Alžbětu přijíždět do Greenwichského paláce, si všiml jejich černých zubů, ” Vada, jaké asi Angličané podléhají kvůli tomu, že jedí příliš mnoho cukru.”Terence McLaughlin A Diet of Tripe

Z Nourishing Traditions, s. 574.

 

 

Brambory

 Z knihy Výživující tradice  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Brambory
Říj 192011
 

Přeloženo z knihy Výživné tradice, str. 396-397.

 

Moz-screenshot-3
Moz-screenshot-2

Sklízeň raných brambor

Moz-screenshot-1

 

Díra do sklepa…

Brambory jsou první mezi druhy zeleniny, které přišly z Nového světa. Evropská kuchyně je bez bramboru nemyslitelná. A přesto si brambora své příjetí získavala s obtížemi.  Hladovějící německé rolníky v Kolbergu nebylo možné přesvědčit, aby brambory jedli ani s namířenými zbraněmi. Antoine Parmentierovi se podařilo zažehnout zájem  Francouzů tím, že daroval kytici bramborových květů MAriě Antoinettě.  Angličané nabízeli na pěstování brambor dotace. Akorát v Irsku se brambory ujaly rychle.  Jelikož mohly růst pod zemí, byla to plodina, která mohla přežít pod zemí devastaci po vojenských šarvátkách, které byly příliš časté na půdě chudého Irska.

     Brambory dodávají vitamín C, B komplex a také draslík, vápník a železo.  Většina živin je hned pod slupkou, takže je neloupejte. (Slupky se navíc v kompostu velmi pomalu rozkládají, pozn. překl.)) Slupka samotná je plná vlákniny a lze ji ponechat u různých bramborových přípravách.

Moz-screenshot

.
    I přes oblíbenost brambor, existuje málo výzkumů jejich farmakologických účinků. Dříve doporučovali doktoři v Americe brambory na čištění krve a léčbu žaludku. Brambory obsahují kyselinu chlorogenní, chemikálii, která zabraňuje buněčným mutacím vedoucím k rakovině. U některých lidí rychle zvědají hladinu cukru v krvi, takže možná pro cukrovkáře nejsou dobrou volbou. Přesto alternativní lékaž Henry Bieler doporučoval brambory jako nejstravitelnější z uhlovodanových potravin.
     Brambory by se měly skladovat na chladném temném místě, ale ne v lednici, jelikož přílišné chladno způsobí, že se jejich škroby přemění v cukr.  Brambory začnou klíčti, pokud jsou příliš dlouho na světle, vyhněte se konzumaci těchto klíčků, protože obsahují jedovaté alkaloidy.  Přesto není nic škodlivého na bramboře, která má malé klíčky, jež odřízneme.  Je důležité kupovat si brambory v bio kvalitě. Většina brambory na trhu byla ošetřena inhibitory klíčků, které mají mutagenní účinek.
SWF

 

Budete pravděpodobně překvapeni jako já byl, když jsem zjistil, že nelze nic najít v literatuře o účinku fritovaných jídel na trávení. Jeden článek na toto téme odmítá starý lékařský předsudek proti smaženým jídlům.
     Boggy a Ivy dělali pokusy se smažením brambor.   Došli k závěru, že brambory smažení na pánvi jsou snáze stravitelné, než francouzské brambory vařené v masnotě.
     Dr. Frank Howard Richardson se vyjádřil k předsudkům  proti smažení: „Existuje obecné přesvědčení, které mají lékaři i laická veřejnost v lásce, a sice, že smažená jídla jsou obecně škodlivá a že jsou obzvlášť škodlivá pro děti.  Rozbor…jasně jasně ukazuje, že to není zdokumentováno s vědeckým důkazem či jakýmkolvi důkazem ohledně této záležitosti.  Spíš jde o pouhé opakování a zdůrazňování v mnoha různých formách tohoto neprokázaného starého nevědeckého předsudku. “ Jídlo, které je smaženo na máslě (přesněji na přepuštěném másle, či-li ghí, pozn. překl.)…není horší než jakékoliv jiné jídlo. Ve skutečnosti zjistil Boggy při svém pokusu, že smažené brambory jsou stravitelnější než vařené.
William Cambell Douglass, MD The Milk Book.

Karob (Svatojánský chléb)

 Z knihy Výživující tradice  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Karob (Svatojánský chléb)
Kvě 122011
 
Moz-screenshot-8

 

Marnotratný syn, když byl v nouzi největší, „jedl slupky, jaké svině žraly „*. Jeho jídlem byl lusk karobu, po tisíciletí významná potravina ve stravě Středního východu. V posledních desetiletích se pozice karobu povážlivě zvýšila, jelikož lidé objevili v tomto prášku vyrobeném z tohoto tvrdého, tmavě hnědého lusku, přijatelnou náhražku čokolády. Karob je vynikajícím zdrojem vápníku– obsahuje ho 3 x víc než mateřské mléko! Obsahuje též karotenoidy, B vitamíny, fosfor a železo. Je přirozeně sladký, obsahuje asi 50 % cukrů. Na rozdíl od čokolády, neobsahuje karob stimulanty, nicméně obsahuje tanin, látku, která snižuje vstřebávání bílkovin přes střevní stěnu. Pražení neutralizuje většinu taninu, takže si kupujte jen prášek vyrobený z pražených karobových lusků.

 

 Přeloženo z Nourishing Traditions, str. 550

 

* Jde o narážku na biblické Podobenství o marnotratném synu, v české verzi se píše: „A byl by si chtěl naplnit žaludek slupkami, které žrali vepři, ale ani ty nedostával“. Lukáš 15: 16
 V anglické: „He longed to fill his stomach with the pods that the pigs were eating, but no-one gave him anything.“ Luke 15: 16 (pozn. překl)

Zelí, zelí… to nás rozveselí

 Z knihy Výživující tradice, Z našeho statku  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Zelí, zelí… to nás rozveselí
Lis 262010
 

Photo_dec_08_11_25_06_am

…říkávala moje babička.

Nakrouhané (mám moc ráda toto sloveso…) zelí, které se s cibulí, kmínem a solí natlačí a našlape do hlíněné nádoby zelňáku (angl. crock)  dobře chutná a dlouho vydrží bez konzervace. A nejen to. Poučená paní Sally Fallonovou nechci zapomenout se zmínit i o tom, že údajně syrové nebo nefermentované zelí znemožňuje, aby naše tělo vstřebalo důležitý jód. V knize Výživné tradice k tomu navíc říká: „Určité druhy zeleniny, jako je zelí a špenát mohou bránit vstřebávání jódu, pokud se jedí syrová nebo nekvašená. Potřeba jódu pro tělo se velice různí. Povšechně ti, jejichž předkové pocházejí z pobřežních oblastí, vyžadují jódu více, než ti, jejichž předkové pocházejí z vnitrozemských regionů.“

Logicky tedy jinými slovy: Japonec, který se rozhodne žít delší dobu ve Střední Evropě na místní stravě bude nedostatkem jódu ohroženější než Čech. Tělo pana Kawasakiho si totiž díky potravinám z moře, jako jsou mořské řasy a ryby, příliš starosti s jódem nedělá, zato Tonda Kocourků, který vlastní višňový sad, by se nadměrnou konzumací řas nori mohl trošku „přiotrávit jódem“ (mít třeba problémy se štítnou žlázou stejně jako při nedostatku jódu), pokud by mu příliš zachutnaly a snědl jich moc najednou. Tedy je něco na rčení, že kde se kdo zrodí, tam se také hodí, ale hlavně na tom, že místní strava je pro nás nejvhodnější…

VD

————————————————————————————————————————————————

Není možné si nevšimnout, že u etnických kuchyní jsou  jídla zřídka konzumována bez aspoň jedné fermentované potraviny, často nějakého nápoje. Kdyby člověk ve Francii dal  pryč chléb, sýr, šunku, klobásku, víno a pivo –  vše vyrobené fermentací- naše jídlo by bylo tolik ochuzené. V chladnějších zemích se vždycky podávalo zelí, okurky, cornichons* (kdysi vždy fermentované), jiná zelenina a mnoho druhů ryb, které se uchovávaly pomocí fermentace. V Japonsku by to nebylo jídlo, aby bylo bez misa, sójové omáčky a nakládané zeleniny- ve všech případech fermentovaných produktů. V Indii pijou denně kysané mléko, prakticky ke každému jídlu. V Indonézii jedí tempeh, v Koreji kimči (druh kysaného zelí**) a v Africe kaši z kvašeného prosa nebo obilná piva. V muslimských zemích jsou tyto kvašené nápoje zakázané, ale jedí chléb, jídla z fermentovaných luštěnin a mléčné výrobky.  Aniž by to bylo nepostradatelné,  trocha syrového fermentovaného jídla (přednostně pomocí mléčného kvašení) je dobré na trávení. To platí především o těžkých jídlech. Není to náhoda a sotva jen kvůli potěšení z chuti, že jíme kvašáky s lahůdkami***
                  Claude Aubert Dis-Moi Comment tu Cuisines

* fr. okurky kvašáky (gherkins anglicky), pozn. překl.
** v angličtině sauerkraut – původně ale z němčiny, doslova kysaná bylina (pozn. překl)
***fr. charcuterie-lahůdkařství, tedy potraviny jako je šunka, slanina, paštiky, klobásky atd.    (pozn. překl)

————————————————————————————————————–

Kysané zelí vděčí za svou reputaci částečně slavným mořeplavcům uplynulých století. Na svou druhou výpravu kolem světa si kapitán Cook naložil na  loď 60 sudů kysaného zelí. Po 27 měsících na moři 15 dnů před návratem do Anglie otevřel poslední sud a nabídl trochu kysaného zelí portugalským pánům, kteří přišli na jeho palubu…odnesli si zbytek sudu pro své přátelé. Tento poslední sud se dokonale uchoval po dobu 27 měsíců navzdory změnám klimatu a neustálého kolébání korábu. Kysané zelí si rovněž uchovalo dostačující množství vitamínu C, aby ochránilo celou posádku od kurdějí. Nedošlo ani k jedinému případu během této dlouhé cesty, třebaže tato nemoc posádky na  takto dlouhých cestách obvykle decimovala.
     Claude Aubert Les Aliments Fermentés Traditionnels

Přeloženo z knihy Výživné tradice, str. 94-95.

All original content on these pages is fingerprinted and certified by Digiprove