Uhádněte tento produkt

 Z knihy Výživující tradice  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Uhádněte tento produkt
Led 312012
 

„Aby se uvnitř páru cítili oba komfortně, měli by proměnit vyváženost jin a jangu celkově v poměru jedna ku jedné tak, aby uvnitř této jednoty žena vládla poměrem 3:2 ve prospěch jin a aby muž dosáhl téhož poměru, ale ve prospěch jangu.“ MUDr. Chvála V., dr. L. Trapková: Rodinná terapie a teorie jin-jangu

Výpomoc v kuchyni u nádobí...

———————————————

Citace uvedená výše vypovídá možná také o možnosti práce na našem zdraví.  Vrátím se ale  opět k jídlu a ke knize Vyživující tradice.  Jsou v ní totiž legrační kvízy- než koupíme nějakou potravinu, občas nás některé napadne podívat se na „složení“ produktu, ale ony kvízy fungují opačným směrem: nejdříve si máme přečíst příklad „složení“ a poté hádat, o jaképak jídlo (spíš patlaninu) se asi může jednat. Na konci knihy najdeme odpovědi. V příkladu kvízu, který zde uvedu, máme sice samozřejmě  potravinu, která pochází z amerického kontextu, ale jistě i u nás bychom našli její „plnohodnotný“protějšek…

Poznejte své ingredience

Uhádněte tento produkt: voda, kukuřičný sirup, nízkotučné podmáslí s kulturou, ocet, česneková šťáva, methycelulóza, cukr, česnekový extrakt, odtučněné mléko, zakysaná smetana (sušená ), sušená cibule, xhantamová guma, malto-dextrin, glutamát sodný monohydrát a sorban draselný a vápenato-disodná sůl EDTA jako konzervanty, kyselina mléčná, přírodní příchuť, propylen glykol alginát, odtučněné mléko s kulturou (sušené), umělé barvivo. Kyslina fosforečná, citrónový koncentrát, zelená cibule (sušená), koření, DL-alfa-tokoferol acetát (vitamín E)

Odpověď: Dresink sedmi moří Free Ranch (Bez tuku a bez cholesterolu)

Maso z trávy

 Teorie  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Maso z trávy
Srp 042011
 


 

Moz-screenshot

Dary lesa dostanou teprve se smetanou ten správný říz

Nemáme to daleko do LESA a zrovna včera jsme se brodili v tekoucí říčce Desince v Poříčí (obec, pod kterou spadá Mladočov, a jež je vesnicí roku 2011 v Pardubickém kraji), kde si synek Ferda chytil zelenou rosničku na chvíli, než mu zas skočila zpátky do vody. Už dlouho jsem zelenou rosničku neviděla. Kolem mlází u luk nechodí nijak zvlášť rád, protože co chvíli tam vyplaší divoké zvíře, které se chodí pást na naše louky. Při procházkách lesem si občas uvědomím, že by i těm zvířatům- domácím či divokým- svědčil návrat k jejich původní tradiční stravě.

 Existuje totiž mnoho studií s přesnými čísly jednoznačně dokládajícími, jak neekologický je chov zvířat, která jsou vykrmována směsemi, kvůli nimž se vyčerpává půda atd. s neblahými dopady i na naše zdraví. Tato skupina zvířat (dobytek i slepičky) jsou po celý rok krmena či přikrmována směsemi založenými na obilí, GMO sóji, kukuřici. apod. V posledních stoletích se přikrmují obilím i kapři a divoká zvířata. Zavrhnout však kvůli tomu chov zvířat jako takový se mi ale zdá, jako „vylévání dítěte i s vaničkou,“ nejen pro to, že nejsem z metabolického hlediska veganka, ale hlavně proto, že zvířata se dají krmit a chovat jinak a že především produkty z těchto zvířat mají zcela jinou kvalitu.

Zkrátka existuje druhá potenciální skupina býložravých zvířat, ta, která může žít hlavně z trávy, jíž je všude kolem plno a s níž si dnes člověk mnohdy ani neví rady, co s ní. Je to tradiční strava pro mnohá zvířata. Maso, které převážně vyrostlo doslova „z trávy“ má však vynikající nutriční vlastnosti a v konkrétních aspektech se liší od masa „z obilí“ (Teď nerozlišuju mezi bio x nebio masem, ale mezi masem z trávy x z obilí). Našim úkolem je jen dohlédnout, aby bylo konzumováno s rozumem a s rozmyslem se spásala luka a hlídala úrodnost půdy.
      Umírněná konzumace masa (včetně vývarů z kostí), které se vyprodukovalo tradičním způsobem, je v pořádku– to je zjednodušeně formulovaný závěr, k němuž došel i náš anglický kolega sekáč Simon Fairlie, který býval léta vegetariánem, ve své knize Maso: benigní extravagance.

Moz-screenshot-2

     Paní Sally Fallonová ve svých textech často připomíná, že konzumace obilovin u zvířat je v přírodě otázkou pouze pozdního léta a podzimu, kdy v přírodě tyto plodiny přirozeně dozrávají a jen v tomto období má smysl dobytek DOVYKRMIT před krutou zimou, čimž se napodobuje příroda.
     Nedávno jsem četla v souvislosti s masem „z trávy“  text z blogu Stanleyho Fishmana (http://www.tendergrassfedmeat.com/about/) , který trpěl od 13 let různými obtížemi, především těžkým astma, s nimž často končíval na pohotovosti a nezdálo se, že by mu lékaři mohli pomoci, dokonce mu dávali špatné vyhlídky na život, který u něho neměl mít už dlouhého trvání. Nakonec objevil knihu zubaře Pricea a zcela se výlečil změnou stravy.

     Chválí si zejména blahodárné účinky na své zdraví, jaké má u něho konzumace „masa z trávy“, tedy masa ze zvířat, která se přes rok pásla a nedostávala šrot a obilí. O mase z trávy napsal celou kuchařku- Tender Grass-fed Meat(Měkké maso krmené trávou),  protože studoval do hloubek tradiční způsob přípravy takového masa a stal se jeho znalcem- pozná jemné rozdíly v chuti různých druhů mas, která mají nasládlou chuť po bylinách, na kterých se třeba takoví bizoni pásli.

Moz-screenshot-3

   Zvěřina, hovězí, skopové, jehněčí pocházející ze zvířat, co se pásla na loukách a v lesích, obsahuje živiny, které chrání srdce a nervový systém, vč. vit B12 a B6, zinku, fosforu, karnitinu, a koenzym Q10. Tuk z takového masa obsahuje vitamíny A, D, E a konjugovanou kyselinu linoleovou, látku, která chrání před obezitou a rakovinou, kterou však maso maso i mléko „z obilí“, ztrácí. Uvědomila jsem si, že nejspíš v tom spočívá tajemství síly z masa „z lesa“, o němž dokonce napsal Ota Pavel svou povídku, která se stala i podnětem k filmu Smrt krásných srnců. Otec (ztvárněný hercem Heřmánkem) se na rozvrzaném kole a s Davidovou hvězdou vydal upytlačit (hrozba trestu smrti) za každou cenu srnce pro své syny a nakrmit je tím masem před odchodem do koncentračního tábora. Myslím, že věděl, co a proč dělá. Srnčí je zkrátka „nutrient-dense food“, tedy na živiny bohaté či „husté“ (koncentrované) jídlo.

Moz-screenshot-4

Srnec v hledáčku dalekohledu z filmu Smrt krásných srnců

Tradiční a tedy i ta „pravá“ staročeská kuchyně

 Teorie  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Tradiční a tedy i ta „pravá“ staročeská kuchyně
Dub 142011
 
Moz-screenshot-4

(Krásy českého jara 2011- včelka na fialkách

„Tatíček technolog může být hodný otec, ale pouze v partnerství se svým mateřským, ženským partnerem- tradicemi výživy našich předků. Tyto tradice po nás chtějí, abychom používali více moudrosti v tom, jak produkujeme a zpracovávámé své potraviny a ano- trávit více času v kuchyni, ovšem dávají nám velmi uspokojivé výsledky- chutná jídla,  větší elán,  robustní děti a osvobození od řetězce akutních a chronických onemocnění.  Moudrý a milující sňatek  moderního vynálezu s  udržitelnými a výživnými lidovými stezkami našich předků je partnerstvím, které přemění 21. století na Zlatý věk.

Rozvod urychluje fyzickou degeneraci lidské rasy, ošizuje lidstvo o jeho bezmezný potenciál, ničí jeho vůli a odsuzuje ho do role podobčana v totalitním světovém řádu.“ Sally Fallonová: Výživné tradice
     Napadlo mě, že slovo TRADIČNÍ či pojem „tradiční strava“ si jistě zaslouží nějaké přesnější vysvětlení ve zkratce. Může totiž vyvolat představu o jakési „staročeské“ a „starojakési“ kuchyni- ve smyslu ještě rakousko-uherského nápěvu Pekla vdolky z bílé mouky, sypala je perníkem… Vyvstává totiž otázka: jak daleko dozadu po časové přímce je třeba jít, abychom již zde na stránkách vyzivujicitradice.cz hovořili o „staročeské“ kuchyni, nebo kdy se již jedná o současnou kuchyni, jak si vlastně představujeme staročeskou kuchyni? Nedochází při nazvání něčeho, že je to „tradice“, k zesílení komerčního tónu? (Pekárna- 100 let relativní tradice).  „Tradiční“ znamená, že je již něco „dlouho“ zavedené, uznávané, ověřené časem, ale ono „dlouho“ si každý definuje po svém. „Tradiční“ také napovídá, že je obecně přijaté.

 

Moz-screenshot-3

(Boží muka v katastru Mladočov, východní Čechy)

      Ona tradiční strava, jakou mám na mysli, fungovala po celé stovky let asi až do I. průmyslové revoluce  a našimi prapředky a předky přírodních národů přijímaná byla ani ne nutně díky jejich moudrosti ale spíš z nezbytí, protože technický pokrok nebyl tak velký a hospodyně nemohla skočit do supermarketu. A později i přírodní národy podlehly nástrahám moderního potravinářského průmyslu- jeho „muzeum“ je pro mě dnešní obchod s potravinami. (Vždyť i v Tanzánii a Paupi Nové Guinei dnes nechybí západní nealko nápoje…)

Moz-screenshot-6

(Tato krajina – pohled do dáli blízko mladočovské návsi- kdyby tak mohla promluvit, tak by nám vše pověděla, co viděla, jak to bylo v minulosti…)

„Staročeská kuchyně“ – nejčastější asociace jsou docela úzce pojaté, protože se týkají receptů na pokrmy, které obsahuje knížka Magdalény Dobromily Rettigové Domácí kuchařka aneb pojednání o masitých a postních pokrmech pro dcerky české a moravské. Tato paňmáma ale žila v relativně moderní době, její kniha spíš zachycuje, kam až došel vývoj potravinářství, žila v době, kdy se již dal koupit bílý cukr a kdy se u nás již průmysl rozvíjel…Mimochodem paní Magdaléna sice měla údajně 11 dětí, ale dle záznamů o jejím životě se jen 3 dožily vyššího věku a ona sama často churavěla.

Tradiční strava, ať už česká či masajská je ta, pro které platí určité obecné zákonitosti. Tradiční strava maximalizuje obsah živin. Moderní strava minimalizuje obsah živin: 

TRADIČNÍ STRAVA A ZÁSADY                                                   MODERNÍ STRAVA 

Potraviny z přirozeně úrodné půdy                              Potraviny z vyčerpané půdy

Více ceněno organové maso                                  Maso –   čistá svalovina („libové“)

Živočišné tuky                                                                Rostlinné tuky

Zvířata venku na pastvě , seno          Zavřená zvířata- obiloviny (pšenic., kuk., sója)

Mléčné výrobky – syrové nebo kvašené                       Pasterizované mléčné výrobky

Obilí a luštěniny namáčené, fermentované      Obilí rafinované, extrud., pafované

Kostní vývary s želatinou                                                    Bujóny, glutamát sodný, umělá dochucovadla

Nerafinovaná sladidla (med, melasa)   Rafin.cukr, fruktóza, kukuř. a agave sirup, 

                                                                       aspartam

Kvašená zelenina                                                   Konzervovaná zelenina

Kvašené nápoje                                                     Moderní nealko nápoje a pivo…

Nerafinovaná sůl                                                 Rafinovaná sůl

Přírodní vitamíny                                               Přidané syntetické vitamíny

Keramika, litina, sklo                                     Mikrovlnné trouby, tlak. hrnce, teflon

Bioosivo, staré odrůdy a plemena                          Hybridní osivo, GMO

K dalším tradičním zásadám vedoucím ke zdraví a přirozené imunitě patřily např. vědomě plánované věkové odstupy  mezi dětmi kvůli prevenci přetížení z mateřství a podávání speciální stravy oběma rodičům před početím dítěte.   

Moderní zásadou vedoucí k ledasčemu je systém lékařské péče ve formě různých kontrol, vyšetřování a dalších očkování „zdarma“ (za což se předkládají stále větší účty pojišťovnám a nám se zvyšují zálohy na „pojistné“) a léčení pomocí farmak, a to co nejdéle- čím dřív vypukne v životě člověka nemoc ( již v dětství) a čím dřív se podchytí, tím déle se může léčit až do nejdelší  smrti.

„Ženy nebudou muset ani zavařovat,
Baťa bude zavařovat za vás

Tomáš Baťa (s. 18. M. Szcyegel: Gottland)

 

Moz-screenshot-5

(biopohanka, kostní vývar a troška vepřového biosádla, které má tvar měsíce, jak přilnulo ke kulaté sklenici)

Kritické srovnání „tradiční“ stravy s jinými dnes populárními dietami viz kapitola z knihy Výživné tradice O potravinových alergiích a speciálních dietách.

Věra Dudmanová


Spalujeme si svíčku života z obou konců, aneb chvála stínů!

 Teorie  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Spalujeme si svíčku života z obou konců, aneb chvála stínů!
Bře 212011
 
Photo_mar_21_7_52_50_am

V paláci zvaném literatura bych chtěl mít hluboké převisy střech a tmavé stěny: strhal bych zbytečné dekorace a všechno, co vystupuje příliš jasně, bych odsunul do pozadí. Nemusí to být všude, ale snad by nám mohli nechat alespoň jeden dům, kde bychom mohli zhasnout elektrická světla a vidět, jak svět vypadá bez nich…     Spisovatel, estét a staromilec Džuničiró Tanizaki- Chvála stínů ( 陰翳礼讃), esej z roku 1933 (překl. Winkelhöferová, Vlasta).

 

V USA se dosud prodalo přes 400 000 výtisků knihy Výživné tradice a stále více lidí přijímá její obsah s nadšením a dokonce dále rozvíjí zajímavým způsobem poznatky zubaře Pricea. Ráda bych se tedy stručně a zcela laicky zmínila o rozhovoru vysílaném v rámci rádia (podcast – rádia dnes vedeného i aktivními laiky) na amerických web. stránkách undergroudnwellness.com, kde je zubař Dr. Price a Sally Falloová rověž zmíněna.
Paní T. S Wiley, autorka knihy Pryč se světly: spánek, cukr a přežití zde hovoří o nemocech, jako je obezita, srdeční choroby, deprese, rakovina, které jsou stále na vzestupu, jako o nemocech z nedostatku dobrého zdravého přirozeného spánku ve správný čas podle rytmu přírody. Máme v sobě zabudovaný jemný biologický rytmus a cykly, které vládnou našich hormonům a neuropřenašečům ( úrovním melatoninu, prolaktinu, leptinu, kortizolu, insulínu, dopaminu and serotoninu), které určují naši chuť k jídlu, plodnost, psychické a fyzické zdraví. Pokud však v životě používáme žárovky a jakékoliv záření (TV, obrazovka počítače atd.) po západu slunce (jehož přesný čas se samozřejmě v průběhu roku mění), děláme si úplně blázny z našeho těla, které si myslí, že je pořád léto a v důsledků narušení hladin oněch hormonů dříve či později narušíme své zdraví.
A jak jsem již psala minule- naše tělo je údajně naprogramováno k tomu, abychom přes léto a hlavně na jeho konci jedli ovoce (sacharidy), průběžně ho sbírali, zobali , „pásli“ se na něm,  a tak na konci léta a počátkem podzimu přibrali na váze, připravili se tedy na těžkou zimu bez aktivity tak, že trochu prostě přibereme, obalíme se, izolujeme své tělo proti chladu („inzulín„- od izolovat se…).  Jenže pokud se vystavujeme i vnoci světelnému záření, dáváme tělu signál, že je stále léto a je čas jíst ty sacharidy pořád, tj. připravit se na zimu, udělat si „zásobu tuku“ a zpomalit svůj metabolismus. V zimě, kdy přirozeně už neroste ovoce, je tedy čas zabít větší zvířata a přijímat živočišné proteiny a tuky. Tato zima a hlad však nikdy nepřijde…, a tak jsme obézní.
To, jak na délku slunečního záření reagují rostliny a zvířata, je opravdu zázračné- když se den prodlužuje, slepicenám  začínají snášet více vajíčka, i jiní ptáčci na vajíčkách začnou sedět (kosi si staví hnízdo ve kmeni ořešáku u hnojiště) , a na podzim zase reaguje hormonální systém kozy na zkracující se sluneční záření a kolem října už začne mít říji. Je to doba, kdy by měla být po dlouhém létě v nejlepší kondici. Obdivuji naše slepice, že mají v sobě na plus minut 10′ přesné hodiny a v létě se kolem osmi instinktivně odebírají zpátky do chléva, kde si vylétnout na bidla a ráno už netrpělivě po svítání čekají, až je propustíme zas ven, aby mohly shánět potravu na hnojišti, z trávy vysbirávat, co se dá, včetně klíšťat (báječné, když má člověk děti).  Mají moudrost přírody.
V poslední době i děti dospívají dříve a autorka knihy, která se opírá o výzkumy státních zdravotních institucí, to dává do souvislosti s tím, že jejich organismus je kvůli nerespektování rytmu přírody, zejména času na tmu (resp. na zimu) , veden do předčasného vnitřního zestárnutí organismu. Ovoce do škol? V zimě pomeranče, ovocné džusy? Nestačilo by kysané zelí? Malým dětem na snídani musli s ovocem? Vím, je to velice dobře míněno, ale zde narážím nejen na problematické ovoce (sacharidy), ale o nutnosti dlouhodobého namáčení či nutné fermentaci celozrnných vloček kvůli kyselině fytové.  Doporučení expertů na výživu, abychom nejedli živočišné tuky, ale jedli hlavně ovoce (a zeleninu) a ono je skutečně v supermarketech po celý rok (dáváme tak tělu signál: pozor, zima a hlad se blíží !), jsou dle  paní Wileyové ve svých výsledcích na potlačení obezity nejen směšné, ale smrtonosné.  Je to myslím omyl, protože v naší přírodě ovoce neroste po celý rok, keř džusovník také neplodí po celý rok…

Photo_mar_21_8_36_40_am

Na fotce je „bylinková továrna“ ,  v japonském městě Široiiši v prefektuře Mijagi v Japonsku (Nipponia Discovering, číslo 2, 1997, foto Takano Akira)

Napadá mě v této souvislosti moudrost pohádky O dvanácti měsíčkách, tedy o tom, jak macecha s dcerou chtěly mít jahody a jablka v lednu, a jak se jim tato touha po karbohydrátech (sacharidy) nevyplatila-  Příroda, jejíž zákony nechtěly uposlechnout (počkat si na jahody a jablka, až nastane jejich sezóna) je potrastala, tak za to zaplatily svým životem.

Photo_mar_21_7_53_22_am

 

Na fotce kniha od Milany Motlové: Český špalíček s ilustracemi od Vlasty Baránkové.

Závěr, který jsem si udělala: jde o to, že pokud nejdeme co nejdříve po západu slunce spát (nebo alespoň neztlumíme světa, nevypneme obrazovky počítačů), ponocujeme do půlnoci či přespůlnoc a raději si nepřivstaneme s východem slunce, jsme „nastaveni pořád na léto“, na čas sacharidy a tloustnutí na zimu, ne na čas zimního odpočinku, předčasně stárneme, tloustneme nebo poškozujeme časem své zdraví jinak. Jinými slovy „svíčku života si spalujeme z obou jejích konců…“

*Správně česky se říká odborně sacharidy, též glycidy, ale někdy obecně cukry (či karbohydráty- uhlovodany), pozn. překl.

Příběh

 Z našeho statku  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Příběh
Úno 262011
 

„Bože, dej deštíčka na ty naše obilíčka, abych se najedla režného chlebíčka…“ hezká písnička z CD Hrajeme a zpíváme si s dětmi.

Doslova „přes pole“ z Mladočova je od nás vesnička Sebranice a tam působí Spolek archaických nadšenců. V jeho pozadí stojí chlapi z rodu Kmoškových- ti byli po staletí obchodníky a vlastníci pohostinnství č.p. 8. A tito lidé pořádají každým rokem i pro veřejnost sklizeň obilí kosou kolem sv. Anny (26. 7), a to způsobem, jakým se to dělalo až do konce 2. světové války. Žito mají od pána Střítežského z vedlejší vesnice Široký Důl, který tuto vzácnou lokální plodinu s dlouhými stébly uchovává a pěstuje na výrobu došků. Takové žito prý nelze pěstovat pomocí umělých hnojiv- stéblo by vyrostlo moc rychle a bylo moc slabé. Druhá část akce je pak v říjnu – mlácení obilí pomocí cepů, jde o ukázku pro veřejnost.

Knížka Příběh obilíThe Story of Grains (2010) od tohoto spolku je velmi hezky a kultivovaně zpracováná a připomíná mi, jak důležitá je kvalita půdy- kdysi možná měli lidé primitivnější nářadí, ale díky kvalitě půdy měli větší výnosy a dost možná, že i kvalitnější jídlo, museli se ale o půdu starat, nechat ji střídavě léta odpočívat, nebo hnojit hnojem (od toho přece vzniko sloveso „hnojit“) atd. „Zemědělství …v žebříčku hodnot lidstva bylo vždy na prvním místě, a to až do zavedení moderních způsobů hospodaření v 50. letech 20. století. Postupně došlo k odcizení zažité zkušenosti ručního hospodaření, která byla nahrazena neosobním zemědělstvím průmyslovým…V dnešní době průmyslového zemědělství můžeme mluvit o úplném odtržení člověka od půdy a tím i od přírody. Přicházíme tím o bezprostřední účast na tvorbě naší obživy, o radosti a strasti s tím spojené…“ (str. 9)

     Jeden starý pamětník, jak je zaznamenáno v knížce, řekl: „Při žních se jed špek na poli a pro sekáče se pek chleba... Střítezský Vlastimil st., červen 2009

     Ráda bych se letos do Sebranic s rodinou vypravila – i s iPhonem, tedy s kamerou, zajímá mě hlavně kosa na obilí v akci.

Hospodář- symbol kontaktu s přírodou, aneb Domeček na prérii

 Teorie, Z našeho statku  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Hospodář- symbol kontaktu s přírodou, aneb Domeček na prérii
Úno 202011
 

„Vzpomínejte na mě, jak jsem se usmívala a smála, poněvadž tak si vás všechny budu pamatovat já. Pokud si mě pamatujete jen v slzách, pak na mě nevzpomínejte vůbec.“

 ( Z epizody Remember me seriálu Little House on the Prairie odvysílaném v roce 1975, jde o slova, která možná zná nejeden Američan odrostlý na onom seriálu)

 

Na obr.1 a 2 j e syn Ferda se sérií knih od pí Wilderové  

a na 3. The Book of Virtues (Ctnosti) od editora pana Benetta.

Hospodář je pro mě symbolem kontaktu člověka s přírodou. Když se řekne hospodář, musím se zde vyznat i z toho, že si ho představuju  (kromě svého muže Neila) i jako herce Michaela Landona v roli Charlese Ingallse v americkém tv seriálu natočeném dle knih pani Laury Ingalls Wilderove. (Po sametové revoluci Česká televize zakoupila a nadabovala seriál Dallas, kteremu v samotnem USA konkuroval na jinem kanale serial Dalnice do nebe, za nimz stal rovnez Michael Landon, ktery se snazil i v tomto serialu prenaset na lidi hodnoty (ne tak materiální, jak byly prezentovány v seriálu Dallas), jako jsou laska, vztahy, rodina.) Stal se pro cele generace Americanu obrazem dokonaleho otce, zemrel v roce 1991 na rakovinu slinivky a jater ve věku 54 let. Herec Michael London již sice předčasně zemřel, ale snad i kvůli tomu, že jeho vlastní matka v něm v jeho vlastním dětství svými suicidálními tendencemi a frustracemi vybíjenými na svých dětech vyvolávala pocity nejistoty, k lidem prostřednictvím svých filmů šíří lásku a dává jim sílu, dosycuje je láskou a vhání slzy do očí. Jeho filmy jsou o tom, co jemu samotnému v detstvi chybělo a co si tolik přál sám žít.

 Spisovatelka Laura Ingalls Wilder ( nar. 1867) měla díky svému otci i matce tak hezké dětství, že měla touhu se o to s někým podělit, a tak napsala autobiografické knížky, jedna má název- Domeček na prériii. Michael Landon, herec, režiser a autor některých epizod seriálu, který byl natočen na motivy oné knihy, stojí za tímto úžasným seriálem- můj opravdu velmi oblíbený, asi nejlepší rodinný seriál, jaký jsem kdy viděla. Je o vztazích v rodině, lásce manželské, dětské, rodičovské, víře, rodinných hodnotách, o překonávání překážek, smíření se s tím, co nelze změnit, o pochopení, soucitu a solidaritě komunity, rodinném lékaři.

     Charles Ingalls nešetří láskou a obětavostí k nikomu a ničemu- ke svým 4 dcerám (jediný syn zemřel jako novorozenec), z nichž jedná časem ztratí zrak, 3 adoptovaným dětem, k stárnoucím, hendikepovaným, nemocným, umí jednat s takovým, který si navykl jednat nečestně, chránit svou rodinu, postavit dům, hrát na housle, je rovný a před nikým se nehrbí, umí rozpoznat dobro od zla, jako hospodář umí zapřahnout, lovit zvěř, orat, vyrábět kola na vůz, nábytek, je orientován na řešení situací moudrým způsobem a chyby umí přiznat, stejně tak zlomit rákosku napůl krutému „učiteli-sociopatu“ dětí. Jde sice o postavu až neskutečně vyrovnanou a moudrou, ale  on i jiné postavy ze seriálu jsou pro mě velmi inspirující, Landon na diváka přenáší svůj odkaz.

Ukázka z youtube je v podstatě z úvodního filmu k celému seriálu- rodina Ingallsových musí opustit dosavadní domov (již by je ono místo neuživilo) a vydat se hledat nový domov, nějakou půdu, kde by se usadili, postavili si domeček a hospodařili. 

(Velice zajímavé je sledovat, jak fungovala kongregace- v podstatě obec chodila do neokázalého kostelíčka, který sloužil přes týden jako škola, v neděli bez velké liturgie se lidé modlili za lokální věci, řešili místní ekonomické i sociální problémy, měli právo si určovat, kdo bude učit jejich děti, směli exkomunikovat lidi, kteří nějakým způsobem byli škodliví).

————————

Paní Sally Fallonová již tento blog viděla, těší mě, že k překládání úryvků z její knihy nemá žádné námitky, naopak- těší ji to, že se o Dr. Priceovi ví už i v Československu. V poslední době je aktivistkou za právo  spotřebitele na nepasterizované mléko. V podstatě i k objektivním informacím o potravinách, protože výrobci potravin, celý tento průmysl se o svá tajemství nerad dělí.

 Jestliže je totiž pasterizované mléko spíš škodlivé než zdravé a stát svými zákony brání farmářům prodávat nepasterizované mléko, upírá tak zákazníkovi lidské právo na zdravou stravu. Stát se tváří, že nucenou pasterizací chrání zákazníka, ale podle některých zpráv to spíš vypadá, že jde o zákony, jaké si v USA či Kanadě vylobbovali obří producenti mléka (agroprůmysl), kteří tak spíš likvidují drobnější hospodáře (tito přitom mají zdravá plemena krav s možnosti pastvy na čerstvém vzduchu, kteří nemají kapitál na vybavení svých mlékaren k pasterizaci, a malá aféra s průjmem zákazníka po konzumaci jejich mléčného výrobku by je přivedla možná až na buben atd. ) Paradox je, že řada jiných potravin, které jsou rovněž „potenciálně nebezpečné“ se prodává v syrovém stavu- syrové maso, čerstvá vejce (ještě že se neprodávají jen vařená…:-), prodávat se smějí cigarety a léčiva s vedlejšími účinky…. V Anglii je syrové mléko povoleno- vždyť ho pije i princ Charles a královna. V Japonsku se do syrového vejce namáčí lehce opečené hovězí maso dokonce i v restauracích a nikdo nemá obavu ze salmonely. Ale jinde si stát zasedl na to mléko… Více o pasterizaci viz kapitola Mléko v rubrice Z knihy Výživné tradice.

     Další problémem s mlékem je i trochu věci překrucující kritika ekologů, kteří nikdy skot nechovali. Kritizuje se pomocí různých tabulek a čísel obecně chov skotu, jako že je neekologický, zapomíná se ale, že kukuřice, obilí a geneticky modifikovaná sója není „tradiční potrava“ pro krávy, narozdíl od kvalitního sena. Je otázkou, jak kvalitní je také samotné mléko, když kráva byla krmena tímto šrotem či granulemi a jako vlákninu dostala jen slámu. Stejně tak koza, jak tvrdí reklamy, teoreticky ráda oněch 400 bylin sežere, ale který hospodář má tyto optimální podmínky a nedohání produkci mléka bílkovinami z obilného šrotu?

     S produkcí mléka pro rodinný stůl tomu je jinak. Naše kráva třeba dostává jen kvalitní červnové seno -otavu mají koně a oslík- minerální liz, občas nějaké to jablíčko, slad, řepu, ale jen opravdu opravdu výjimečně, je opět březí a mléka již nemá tolik, co v létě a šrotem produkci mléka nechceme vyhánět, před otelením v červnu 2011 ji postupně zasušíme. Osobně již 7 let konzumuju takové senové domácí skutečné kozí a krávské mléko, mléčné  výrobky  včetně másla a nikdy jsem neměla žádné zdravotní problémy způsobené nepasterizovaným mlékem, ani nikdo z mé rodiny, naopak- takže jsem skeptická k tvrzení expertů, že jde o rizikovou potravinu, s niž si hraju „ruskou ruletu“.  Mléko při výrobě sýrů zahříváme jen na potřebnou teplotu, která je nutná k vytvoření syřeniny, a ta nepřekračuje 37 stupňů. Výjimku jsem neudělala ani v době mých dvou těhotenství, i během nich jsem si užívala mírně nakyslého syrového domácího mléka, sýrů, kefíru či čerstvého podmáslí- to mi chutnalo nejvíce. Protože jsem velmi dlouho syna kojila , začal s konzumací těchto mléčných výrobků běžně až od tří let,  šlo ale o fermentované výrobky, žádné alergie ani na skutečné mléko dnes nemá. Obávám se, že nepasterizované mléko z automatů apod, ze zdrojů, o nichž nemám žádné informace, bych ale nekonzumovala nepřevařené, vzhledem k negativům pasterizace bych se mu raději vyhnula, žádnou volbu zákazníka tedy nečiním. A pokud jde o tzv. sójové mléko, nikde na světě není tradiční, v Japonsku určitě není tradiční ani kravské ani sójové mléko.
   
Více v angličtině na http://www.realmilk.com/

CÍTÍM SE TĚŽCE, NEBO NASYCEN?

Další věc, která mě v textech pí Sally zaujala, byla poznámka k tomu, že se občas o masu a tucích atd říká- je to těžké jídlo, po kterém jsem unaven. Zde je totiž prý možné popřemýšlet, zda se jedná o pravý pocit únavy, nebo spíš pocit nasycení, a tedy i klidového rozpoložení, kdy si tělo na delší čas nemusí dělat starosti s obstaráním si potravy. Po vegetariánské stravě mám totiž naopak brzy hlad…:-) Pocit lehkosti a zbystřených smyslů prožívají i lidé na dlouhých očistných hladovkách, ale je možné, že jim jen příroda dává ještě další šanci k tomu, aby si honem hleděli ulovit či nějak opatřit potravu, než bude pozdě.

*Hospodář- angl. je to husbandman, tedy vlastně manžel a muž, snad to slovo „hos“ je od house, tedy pán domu, kdo doma hospodaří, hospodářství je české slovo pro ekonomiku, takže hospodář je původně prvoekonom či primární ekonom na základní ekonomické jednotce – hospodářství (tedy statku se zvířaty a s polnostmi)

Mubarak a jeho synové: příklad fyzické degenerace

 Teorie  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Mubarak a jeho synové: příklad fyzické degenerace
Úno 192011
 

Snapshot1

Egyptský prezident má dva syny Alaa a Gamala. Alaal je ten muž vlevo a je starší a Gamal je vpravo a je mladší.  Jde o typický příklad fyzické degenerace (vyšší kostra na úkor jejího správného vývinu, progresivně se zužující struktura obličeje…), tak „normální“ v dnešní společnosti. Nejstarší mužský v rodině je nejnižší postavy, má široký obličej, ramena, široký nos. Mladší Alaa je vyšší, obličej se již zužuje. No a nejmladší se ještě víc „vytáhl“ a obličej a nos má nejuzší z nich. Nejde zde vůbec o žádné morální soudy, pouze chci zde na některé věci poukázat, které stojí za povšimnutí.

Moderní kritéria krásy? Pohádka O Nosáčovi a mimozemšťanech

 Teorie  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Moderní kritéria krásy? Pohádka O Nosáčovi a mimozemšťanech
Led 272011
 
Popelka

Ráda bych zde napsala krátkou poznámku k herečce Libuši Šafránkové. Je to naše princezna, v profilech o ní na internetu píšou, že má „jemný, něžný, dívčí vzhled“. Vidíte, nepíšou, že je sexy, přitom dle Dr. Pricea by jistě byla více sexy než dnešní modelky s úzkou pánví a úzkým obličejem, úzkým nosem. Tuším že v nějaké anketě byla zvolena za nejkrásnější českou herečku (ale máme i takovou herečku, jako je Jana Boušková, manželka Václava Vydry-vzpomeňme si na hezkou princeznu z Nezbedné pohádky). Jako by lidem fungovaly přírodní instinkty a  kdesi v hloubi duše nezapomněli, jak vypadá krása.  Pí Šafránková má širokou strukturu obličeje, širokou zubní klenbu i široký nos s dobře vyvinutými nosními kostmi. Navíc tato herečka vypadá „pořád stejně“- i na pomalejší stárnutí je údajně založeno již v dětství správnou výživou, která se údajně odrazí i na struktuře kůže. Důležitý je např. kolagen z kostních vývarů (nikoliv kosmetických přípravků) atd., který je dobrý prý i na prevenci celulitidy. Nebudu zde obličej této herečky z etických důvodů srovnávat s obličeji některých českých či zahraničních celebrit, které by z tohoto srovnání vyšly špatně, i když by jim ono srovnání neuškodilo, když už jdou se svou kůži na trh coby „krasavice“.

    Moderní civilizace si sama určila umělý standard „krásy“. Zubař Price určil svůj standard zdraví napříč všemi národy a etniky a zdraví se u něho rovná kráse. Naše společnost však s tímto standardem není většinou ve všech hlubokých spojitostech seznámena. Dovolila bych si tvrdit, že pokud skupina porotců při soutěžích krásy  tento jeho standard nezná, tak každému z nás, kdo je jen  trochu obeznámen s poznatky Dr. Pricea, se musí takováto akce, jakou je volba miss, jevit jako  nesrozumitelná podivná akce mimozemšťanů, kteří si  podle svých vnitřních, nám nečitelných a nerozluštitelných mimozemských kritérií krásy vybírají mezi sebou podle nich nejkrásnějšího mimozemšťana či mimozemšťanku..

Moderní krása? Pohádka o Nosáčovi

Čím dál víc mi vývoj moderní krásy žen připomíná situaci z pohádky O Nosáčovi, kdy se z ošklivosti či nefunkčnosti udělala uměle ctnost či přednost a všichni se na tom shodli.

Na 180cm výšce modelek by nemuselo být nic špatného, kdyby zákonitě nebyla na úkor jejich správného vývinu, který má k dokonalosti daleko…, často se jedná o progresivně zúžený obličej (kobylí), na něm tedy dlouhý úzký nos, náchylnost k únavovým zlomeninám, lehce a svůdně pootevřená ústa jsou často pouhou tendencí dýchat ústy (jak vidíme často u slaboduchých), což je dané nedostatečně vyvinutými nosnímy otvory, nemluvě o chlapecky úzké pánvi, úzkém zubním oblouku, který již srovná či opraví ortodoncie s rovnátky. Nelze opomenout dlouhou, špičatou sebevědomou bradu, která není nic jiného než degenerací čarodějnice (čarodějnická brada z boku). Tato slepota dochází již tak daleko, že se na molech procházejí již evidentně nezdravé anorektické modelky s vystouplými klíčními kostmi s poruchem příjmu potravy, ale i na tohle si má divák velmi rychle zvykat.
     O tom, že moderní krása je jinak do značné míry umělým společenským konstruktem, píše i přednáší zajímavě Naomi Wolfová, feministka a autorka knihy Mýtus krásy (The Beaty Myth). Dodala bych nyní, že je konstruktem, který se mění s tím, jak se člověk mění degenerací, která je vydávána za ctnost a krásu. Myslím, že nikdo uměle neurčil, jak mají vypadat tvary či křivky krásek-modelek v 50. letech (Merlin Monroe) a jak mají vypadat v 80. letech (Cindy Crawford) a dnes v roce 2011 (podvýživené, anorektické  křivky modelek), ale spíš tyto křivky odrážejí měnící se realitu (paradoxně postupující degeneraci). 

 

Postranní sloupek, který jsem přeložila ze strany 282 z knihy  Nourishing Traditions:

Byla to Miss Amerika Pageant (soutěž krásy spojená s udělením stipendia ke studiu, pozn. Překl.), poté, co jsem to viděl, jsem se ve skutečnosti dal na modlení za návrat americké krásy. Tato přehlídka se pro mě stala tragickou výpovědí fyzické degenerace, která nastala v moderním civilizovaném světě, především v průběhu posledních 40 let pokročilé technologie.

Okrsek Deaf Smith ve státě Texas sponzoroval nemalý počet atraktivních vítězek promenády. Nejde o shodu okolností, ale výsledek zásobování vody, která má víc zinku, jódu a magnézia, z nichž všechny přispívají k hustší kostní struktuře s lepšími proporcemi u mužů I žen, které tam žijí. Stal se slavným coby oblast bez výskytu zubních kazů. Co mají zuby co do činění s krásou? Zkažené zuby, jako křivé zuby a nedovyvinuté kosti rovněž ubírají na naši přitažlivosti.

Kvůli ochuzené půdě, špatným zásobám vody, příliš průmyslově zpracovaným potravinám a neodpovídající stravě, které začínají nevědomě jako “high-tech” kojeneckými výživami místo lidského mateřského mléka, vidíme rychlý úpadek krásy, inteligence a půvabu. Důkaz se nalézá v oněch jevištních živých obrazech, v nižším skóre ve standardizovaných testech SAT a v rostoucím souhlasu o nedůvěře, nelidskosti a nemorálnosti mezi lidmi. Krása má větší hloubku než kůže. Tak zvaný “civilizovaný svět”se stává zlým a ošklivým až na samotnou kost. R. M. Dell’Orfano PPNF Health Journal

All original content on these pages is fingerprinted and certified by Digiprove