Úno 122013
 

 

Vytlačování zbytku kapiček podmáslí z domácího másla "z trávy"

Vytlačování zbylých kapiček podmáslí z domácího letního másla „z trávy“ od krávy plemene Jersey, má hodně vit. K2.

„O knize Westona A Pricea se vyučovalo…byla po léta základem osnov lékařských fakult Harvardovy univerzity, než ji z nich cukrový průmysl vytlačil…“ Lierre Keith (autorka knihy Vegetariánský mýtus: Jídlo, spravedlnost a udržitelnost)

“Proč my nakupujeme za milióny a možná i miliardy dolarů západní léky a žvýkáme je jako blázni, když máme takové bohatství s neuvěřitelnými vlastnostmi? Proč ztrácíme vědění našich nedávných praotců, kteří žili v našem století? …Jaká neznámá síla se pečlivě snaží vygumovat z naší paměti vědění našich praotců?“ Vladimír Megre, 1. díl Anastasia ze série Zvonící cedry Ruska

Vitamín K2 ještě v lůně maminky je zodpovědný za optimální vývin obličejových kostí dítěte a široké zubní oblouky. Naše 2,5letá D. mi trošku připomíhá dívenku na ruské čokoládě Aljonka...

Vitamín K2 ještě v lůně maminky je zodpovědný za optimální vývin i obličejových kostí dítěte a široké zubní oblouky s dostatkem místa pro všechny mléčné zuby (na druhé zuby je též již založeno pod nimi). Velmi důležitá je tedy výživa v těhotenství i před otěhotněním. Naše 2,5letá D. mi s relativně širokými zubními oblouky trošku připomíhá dívenku na ruské čokoládě Aljonka…Zdá se, že vitamín K2 ale hraje u dívek i klíčovou roli v optimálním vývinu široké ženské pánve umožňující snazší ( a bezpečnější) porod, jak tomu bylo u přírodních národů navštívených ve 30. letech dr. Priceem.

V současné době se situace okolo vitamínu K2 nachází v poněkud tristní situaci, protože se mi zdá, že o něm ani lékařská ani nutriční obec v ČR skoro nic podstatného neví. Nejnovější poznatky o něm nezaznamenala a nereflektuje. To by nám snad nemuselo ani tolik vadit, jako spíš to, že ho máme v naší stravě poněkud málo. Tento přitom může hrát klíčovou roli v ochraně kupodivu současně jak před zubním kazem, osteoporózou, prasklou či ucpanou tepnou (což je život ohrožující stav), tak před řadou dalších neduhů včetně neplodností, Alzheimovou chorobou i rakovinou.

Nedávno jsem totiž četla další a poměrně obsáhlou odbornou zprávu o této živině, jejíž  autorem je Christ Masterjohn, PhD (doktorát z nutriční vědy)  a jež má název: Na stopě unikajícího X faktoru: 62 let staré tajemství konečně rozřešeno. Od té doby, co ve 30. letech byl objeven vitamín K  (K1 a K2), považoval se vitamín K1 za prekurzor (předchůdce) vitamínu K2, který si naše tělo z K1 (ze zelených listů třeba kapusty) vytváří. Mělo se a dosud bohužel má za to, že vitamínu K2 máme „dost“ a že ho potřebujeme jen na srážlivost krve. Zdá se, že je to omyl.

Naše tělo údajně jednak špatně vitamín K1 vstřebává a ještě hůře ho na vitamín K2 přeměňuje (plus vliv i antibiotik). Takto přeměněný (pokud se vůbec konvertuje na K2) je ještě trošku jiný, než vitamín K2 přímo hotový v určitých potravinách, o kterých píšu níže.  Až v roce 1997 (s ohledem na rok 2013 „už“v roce 1997) se ale zjistilo, že se tyto vitamíny chovají spíše jako 2 různé vitamíny, které mají zcela rozdílné, ale životně důležité funkce. Zatímco vitamín K1 zajišťuje srážlivost krve, vitamín K2 hraje klíčovou roli zejména ve střebávání minerálů a v metabolismu vápníku. Co tedy podstatného o vitamínu K2 snad stačí vědět člověku, který má doma na starosti výživu sebe či celé rodiny? Pouze na základě své gramotnosti ve smyslu schopnosti číst a porozumět textu, jsem zjistila následující informace, kterése dále pokouším shrnout a překládat do jednoduchého jazyka:

Pokud přijímáme dostatek vápníku (ze skutečného  mléka, kostních vývarů, luštěnin atd.), tak zatímco vitamín D je ředitelem při jeho příjmu (rozhoduje o vstřebávání vápníku), tak K2 je ředitelem jeho distribuce po těle – přivádí vápník na místa, kam patří (aby byla zdravá celá kostra včetně zubů) a odvádí ho z míst, kam nepatří a kde ohrožuje zdraví i život člověka (z měkkých tkání), protože dochází ke zvápenatění (kalcifikaci) kardiovaskulárního systému, ke žlučovým a ledvinovým kamenům.

Vitamín K2 ale na to má samozřejmě „své lidi“ – celou řadu speciálních bílkovin, které zaúkoluje. Pokud však je v těle vitamínu K2 málo, nejsou vitamínem K2 aktivovány (tj. zaúkolovány, nemají svého „šéfa“ a „lelkují“ v různých částech jako lenoši, kteří svůj úkol, který by jim jinak zadal chybějící šéf, plní jen omezeně). Pokud ve stravě a tedy v těle je dost vitamínu K2, organismus se chrání před různými riziky:

1) Tak například proteiny (bílkoviny), které se vytvářejí v ledvinách (i díky třeba vitamínu A a D, přičemž vitamín A je vitamín, který „by chtěl být opravdu u všeho“) se pak postarají o to, aby nevznikaly z vápníku ledvinové kameny.

2) Pokud jde o tepny, tak se K2 stará, aby se vápník nedostávaldo středu stěny tepen (tunica media) (a pokud už se tak stalo, aby laskavě z tama „vypadnul“ pryč, v čemž je ještě šikovnější než vitamín A) , kde jsou pružná vlákna zajišťující flexibilitu tepny v závislosti na krevním tlaku, aby tedy v důsledku zvápenatění (u něhož je klíčovým faktorem nedostatek vitamínu K2) tepna nepraskla. I u člověka, který „vypadal“ zdravě, hlídal si poslušně cholesterol (přitom jeho nízká hladina nezaručí, že ta osoba nedostane infarkt) a dával přednost jiným tukům než máslu a sportoval (někdy ale toto sportování souvisí s „vymrskáváním“ si zásob vitamínu A z těla) k tomu může dojít a my se ptáme PROČ? Vždyť žil a jedl tak zdravě. Zkrátka nedostatek vitamínu K2 neměl napsán na čele.

A aby dále nás vitamín K2 chrání pře tím, aby přímo v tepnách (tunica intima), v nichž má proudit krev, nevznikal plak. Co je to totiž ten plak, ten „špunt“? Démonizují se v této souvislosti nasycené tuky (lipidy), které by se přitom normálně staly tekutými, čím blíže má jejich teplota teplotě našeho vlastního těla (jaká to náhoda!). Máslo i kokosový tuk se při teplotě přes 36 st. C rozpustí. Totiž tento plak je přesněji řečeno složen (kromě bílých krvinek a odumřelých buněk z hladké svaloviny) především „zvápenatělými tuky“ (kalcifikované lipidy). K této kalcifikaci by patrně nedošlo, kdybychom měli dostatek vitamínu K2, který by už nařídil „svým lidem a zřízencům“ (speciálním bílkovinám), aby v tepnách pilně průběžně „uklízeli“ ten „nepořádek“ (vápník, mrtvé buňky…).

Podle Rotterdamské studie, která se účastnilo  4600 mužů ve věku nad 55 let, vyšší příjem vitamínu K2 snížil o 41 % riziko kardiovaskulárního onemocnění a o 51 % riziko umrtnosti na tuto chorobu. (str. 8, odkaz pod textem).

Další věc, která mě zaujala, se týká a mozku a vitamínu K2 a byla tato: „Vitamín K2 posiluje enzymy v mozku, které produkují důležitou třídu lipidů zvaných sulfatidy. Hladina vitamínu K2, bílkovin závislých na vitamínu K2  a sulfatidů v mozku se s věkem snižuje; snížení těchto hladin je naopak spojováno s neurologickou degenerací spojenou s věkem. Srovnání autopsie lidí (ohledání mrtvoly, p. př.) spojuje raná stádia Alzheimovy choroby až s o 93 procent nižšími hladinami sulfatidů v mozku.“  Nesouvisí tedy dnešní epidemie Alzheimovy choroby (ACh), jejíž příčina dle wikipedie není známá, mimo jiné i s nedostatkem vitamínu K2?  (nebo jen nedostatkem nasycených tuků, jako je kokosový tuk? Srov. Clive de Carle, video v textu Sůl nad zlato)

Kde vitamín K2 naše tělo nejvíce potřebuje? Nejvíce se vitamín K2 nachází v našem těle ve slinných žlázách, slinivce, varletech (to proto klesá plodnost mužů, když je ho málo ve stravě?), mozku (třebaže má ale tělo málo K2, mozek i ostatní orgány se ho snaží stůj co stůj zadržovat,  mozek ani jiný vitamín K než K2, zdá se, nechce). Hraje klíčovou roli v optimálním správném vývinu celé kostry, včetně širokých zubních oblouků s dostatkem místa pro zuby, aby nebyly přetěsnané (křivé), zubů bez kazů a obličejových kostí (to proto mívaly donedávna Slované široké lícní kosti, protože v Rusku se tradičně  jí hodně zakysané smetany, která je zdrojem K2?)

Velice zajímavá je souvislost vitamínu K2 s výzkumy dr. Westona A. Pricea. Dr. Price popsal i ve své knize z roku 1939 Výživa a fyzická degenerace chování a fungování „jakéhosi“ faktoru X (též aktivátor X, Priceův fakotor), kterého v mikronutričním profilu výživy 14 různých přírodních izolovaných zdravých národů bylo (spolu s vitamíny A a D) shodně (třebaže každý jedl něco jiného – měli jiný makronutriční profil stravy) 10 x více než ve stravě Američanů té doby. Vitamíny A, D a K2 fungují synergicky jako spolučinitele (např. čím víc máme Ca a vit. D, tím se zvyšuje potřeba těla po vit. K2, které stravou přírodní národy ale vyhovovali, atd.), nejspíš proto se jimi z přirozeného jídla přírodní lidé (překračující naše slavné denní dopor. dávky -DDD. Vzhledem k syntetickým vitamínům izolovaných od spolučinitelů v přirozených potravinách, kterých se často DDD týkají, budiž stanovené DDD velmi užitečné) neotrávili, BA NAOPAK – zajistili si tak optimální vývin obličejových kostí a celé kostry. Price studoval posléze obsah  faktoru X v másle (20 000 vzorků v průběhu roku z různých koutů světa), ale nikdo si ho až do nedávna nedával do souvislosti s vitamínem K2 (který se považoval za přeměněný K1 se stejnou funkcí). Dnes se až po desítkách let přišlo na to, že faktor X  je s vitamínem K2 jedno a totéž! (Zatímco tedy dr. Price popisoval výskyt a chování faktoru X (K2) už ve 30. letech, v roce 1943 za objev „vitamínů K“ dostal půlku Nobelovy ceny Dán Henrik Dam a druhou půlku Američan E. A. Doisy…In memoriam by si ji možná tedy zasloužil také i dr. Price, ale po smrti se neuděluje.)

Zdá se, že jeho přítomnost ve stravě hraje hlavní a prvotní roli (před zubním kartáčkem s pastou, které domorodci s krásnými zuby neměli) v ochraně před zubním kazem protože, jak píše dr. Masterjohn:

Aktivátor X také ovlivňuje složení slin. Price zjistil, že pokud posbírá sliny jedinců, kteří jsou vůči zubnímu kazu imunní, a protřepe je s na prášek rozbitou kostí nebo zubní moučkou, fosfor se pohne ze sliny k prášku (v praktickém životě „k zubu“, pozn. překl.); naopak když by provedl stejnou proceduru se slinou jedinců náchylných k zubním kazům, fosfor by se pohnul v opačném směru od prášku ke slině (ze zubu ke slině a máme zubní kaz na světě, totiž sklovina je sice tvrdá, přesto porézní, pozn. překl.). Aktivita koncentrátu aktivátoru X u jeho pacientů neustále měnila chemické chování jejich slin od fosfor přijímajícího k fosfor odevzdávajícího. Koncentrát aktivátoru X také snížil množství baktérií v jejich slinách. (Nebylo potřeba na bakterie zubní pasty s fluorem!, pozn. překl.) Ve skupině šesti pacientů, aktivita koncentrátu snížila množství lactobacillus acidophilus z 323 000 na 15 000. U jednoho člověka kombinace olejte z tresčích jater a aktivátoru X snížila množství L. acidophilu z 680 000 na 0.“ (Skupina dětí chudých rodičů si velice ve škole zlepšila prospěch, kterým dr. Price dával také hodně oleje z tresčích jater od ryb „z mořské pastvy“ v kombinaci s máselným tukem. ) Zdá se tedy, že i když čištěním zubů ničíme v ústech baktérie, možný skrytý problém, jež má souvislost nejen se zuby a  kterým je možná nedostatek vitamínu K2, může zůstávat dál nerozpoznán a neřešen (není zjišťován nedostatek vitamínu K2 tak, že se zjistí počet speciálních neaktivních bílkovin, kterým by byla položena otázka: Kde máte šéfa, jaktože tady není a vy tu jen pokuřujete a jen se tu poflakujete?)

Vilhjalmur Stefansson-slavný antropolog (1879-1962)

Vilhjalmur Stefansson-slavný antropolog (1879-1962)

Pro ilustraci i nabízím jeden postranní sloupek z knihy Vyživující tradice, ale upozorňuju, že Vilhjalmur Stefansson,  tento islandsko-kanadský antropolog, který raději pro přežití pokorně přijal stravu lidí (Inuitů), které studoval, zemřel v roce 1962, takže jeho slova nejsou úplně dnešní: “…Zuby v průměru lepší než zuby prezidentů našich největších společností vyrábějících zubní pasty se najdou v dnešním světě a existovaly v průběhu uplynulých věků mezi lidmi, kteří porušují každou poučku ze současných reklam na prostředky k čištění zubů. …Nikdy se jakkoliv nenamáhali s tím, aby si vyčistili zuby či ústa. Nechodili dvakrát ročně k zubaři či dokonce ani jednou za život….Vilhjalmur Stefansson The Fat of the Land (Tuk země), Z knihy Nourishing Traditions…

 

Legendární zubař Price, vědci, kterému děkuji za jeho práci...

Legendární zubař Price, vědec, kterému děkuji za jeho jedinečnou knihu Výživa a fyzická degenerace

Proč máme nedostatek vitamínu K2?

1) Zdrojem vitamínu K2 jsou především politicky nekorektní potraviny: máslo, smetana, žloutky a vnitřnosti (ledviny, mozeček), tuk a lůj zvířat, husí sádlo, totiž „měly by“ jím být, a sice od zvířat, která se pásla na zelené trávě, zejména na jaře a brzy v létě (i staří Čechové považovali májové mléko za nejcennější, viz štítek Česká strava lidová I a II. ) Pokud slepice žere kromě zrní a zbytků z kuchyně i červy, co sami žerou zelenou trávu, tak její vejce má K2 z trávy i z těch červů.)  Je to proto, že zvířata jsou schopna vytvářet (i ve svých mléčných žlázách) vitamín K2 z vitamínu K1, který se nachází nejvíce především v rychle rostoucí krásné zelené trávě. Čím zelenější tráva, tím více má K1, který je v ní s chlorofylem a látkami jako betakaroten atd. pevně vázán. Míra žlutosti másla proto odráží nejen vysoký obsah betakarotenu a vitamínu A, ale automaticky i vysoký obsah vitamínu K2. Obsah vitamínu K2 ve stravě lidí  se v USA (ale jistě u nás) snížil po zelené revoluci (u nás se vznikem JZD) v 50. letech (levná hnojiva, válka urychlila technologii), kdy se zvířata z venkovských pastvin přestěhovala „do měst“ („jako my“ se „civilizovala“, protože slovo civilizace pochází od obyvatelů měst, od slov civilis, civitas-město, kdy hustota obyvatel znamená, že zdroje musejí do tohoto „mocenského středu“ přijít odněkud jinud) v podobě betonových velkokapacitních kravínů (už třeba děti nevodily rodinné krávy a husičky na zelenou pastvu) a začala být vykrmována (na velký úkor zeleného s vitamínem K1) horami levné kukuřice, granulemi a šrotem z pšenice, dnes i GMO sójou (což krávám, jejich játrům nesvědčí a konzumujeme tak živočišné produkty z potenciálně nemocných zvířat), které se pěstují na místě lučin, tedy tam, kde se krávy, husy a jiná zvířata před tím mohly pást, či v dalekých zemích mimo naše oči často v rámci „zemědělského dampingu“, který ničí tamější místní farmáře (sebevraždy) a potravinovou soběstačnost.

OBECNĚ: Pokud a) zvířata žerou obilí, kukuřici, sóju a granule  na úkor zelené trávy,  produkty z nich, pokud je konzumujeme, nejsou pro nás nutričně nejvhodnější, b) pokud my sami jsme na místo zvířat na takové rostlinné stravě založené jen na kukuřici, obilninách, semínkách a rostlinných olejích, není taková strava pro nás také nejvhodnější, protože v OBOU případech:

– máme pak příliš moc omega-6 mastných kyselin (spojení s řadou moderních nemocí)

máme dle Lierre Keithové málo či zcela nám chybí esenciální (tělo si ji samo nevytvoří) aminokyselina (stavební panel bílkovin) L-TRYPTOFAN ( obzvlášť v kukuřici je tryptofanu i lysinu údajně velice málo a málo je jí pak zákonitě  v takových živočišných produktech, které jsou od zvířat  kukuřicí krmených, lhostejno zda byla bio atd.). Tryptophan se mění na niacin (vit. B3), ale také je je v podstatě prekurzorem serotoninu, jehož nedostatek je spojen s DEPRESEMI (tělo L-tryptofan pro tvorbu serotoninu potřebuje). Nachází se opět nejvíce ve snadno vstřebatelné formě v červeném mase, ale „z trávy“ (ne kukuřice). Zde je možné se zase zamyslet na zvýšujícím se výskytem depresí v západní civilizaci jako je USA spojené jednak s nedostupností kvalitního červeného masa z trávy, které bude mít dost L-tryptofaneu, a neustálým stresem, který serotonin vyčerpává. Ke konverzi tryptofanu potřebujeme mimo vitamín B6 i dostatek D z tuků, nebo se aspoň víc vystavit Sluníčku, aby bylo po depresích (máme-li dost L-tryptofanu), abychom strávili D, potřebujeme MAGNÉZIUM (hořčík), které je důležité pro další 300 věcí v těle, v jídle z vyčerpané půdy je ho málo, ničí ho rtuť či amalgámové plomby, aspirin, fluor, alkohol, kofein, cukr, stres – velice špatně ho vstřebáváme (Zdroj). Pokud člověk špatně tráví fruktózu a neví o tom, tato chemicky reaguje se serovým tryptofanem a snižuje jeho hladinu, podobně ho hůře tráví lidé, kteří špatně tráví laktózu, někdy u žen i estrogen může narušovat metabolismus tryptofanu, zatímco jejich partner je vysmátý. Jedna věc ale je, co je jeho zdrojem (můžeme diskutovat zda rostlinné potraviny, či červené maso), druhá věc je, zda se vůbec dostane až do mozku – zda je z onoho zdroje vstřebatelný našim tělem a třetí věc je, zda jsme schopni ho či jeho částečnou přeměnu 5-HTP (hydroxytryptophan) pak efektivně měnit na konečný neuropřenášeč serotonin, hormon dobré nálady a zda si serotonin neničíme stresem. Tryprofanu je hodně i v arašídech a datlích. (Ref. níže) Takže proti depresím, úzkostem a nespavosti a vůbec na zlepšení nálady máme: terapii světlem (Slunce, vitamín D z něho a tuku od zvířat, co pobývala venku na Slunci); bylinku třezalka (angl bylina sv. Jana-John’s Wart), fyzické cvičení a samozřejmě tryptofan (5-HTP), o němž autorka bestselleru Mood Cure (Léčba nálady) Julia Ross říká: “ 5-HTP může zvednou hladinu serotoninu o 540 % ve srovnání s lékem Paxil, který ho zvyšuje o 450%, a Prozac, který ho zvyšuje o 150 %- 250 %.“Vše je tedy společným koncertem mnoha živin, není třeba dělat z žádné živiny „superstar“. Další významnou látkou proti depresím, bipolární poruše atd. je hotová kyselina arachidonová z hovězího masa (pokud možno z pastevního chovu), významná mastná kyselina, která je důležitá pro mozek (proti duševním nemocem), protože pouze dokonale zdravé tělo se zdravou mikroflorou si jí údajně umí optimálně přeměnit z omega-6 mastných kyselin (srov. Syndrom trávenia a psychologia od dr. Natashe Campbell-Bride, str. 182). Jistě hraje hovězí maso roli v tom, proč se vegani cítí lépe, když zařadí sice dražší, ale kvalitní hovězí maso z pastevního chovu, k tomu třeba bioslaninu s vitamínem D či olejem z tresčích jater (která má již hotové mastné kyseliny EPA a DHA, které si naše tělo teprve musí vytvořit z omega-3 mastné alfa-linolénové kyseliny, alespoň o tom občas čtu na zahraničních serverech nebo o tom pojednává výše zmíněná Natasha Campbell-Bride ve své knize, srov.179-180.)

– chybí nám v posledku například vitamín A, CLA a samozřejmě i vitamín K2

Tam, kde jsou dnes v USA „kukuřičné pouště“ (život totiž není nad půdou, ani v půdě, ptáci za pluhem už tolik nelítají, protože v půdě není tolik žížal,  + zamořené vody řek z postřiků, svrchní půda odplavována), by bylo lépe mít znovu trvalý trávní porost, v USA tedy prérie, bizony a krávy, aby se i spolu s nimi obnovila přirozená úrodnost půdy. (Pomůžou nám vynikajícími a pěkně rovnoměrně rozmísťovanými kravinci, takže se s tím příroda rychle vyrovná – kráva je přírodní mobilní čtyřnohé rozmetadlo hnoje)

2)

Ghí z června '11 (vlevo) a ledna '12 (napravo), v souladu s přírozenými ročními obdobími se obsah vitamínu různí

Ghí z června ’11 (vlevo) a ledna ’12 (napravo), v souladu s přírozenými ročními obdobími se obsah vitamínu různí

Jistě nedostatek vitamínu K2 souvisí i s obecnou oficiální proticholesterolovou linií, která prodchnula medicínsko-farmaceutický kompex a zemědělsko-potravinářský průmysl. Kupujeme potraviny „chránící naše srdce“ a podobné nesmysly. Kdyby lipidová domněnka o cholesterolu skutečně platila, tak jsme všichni zdraví a neumíráme na kardiovaskulární choroby. V médiích lze zaznamenat jemné, ale na citlivé jedince možná účinné nutriční rady, které nás nabádají, abychom se sice máslu (těžko říci, jaké kvality mají autoři těchto rad na mysli) nevyhýbali, ale aby se máslo o své místo v našem jídelníčku dělilo s  margaríny, které už prý jsou mnohem lepší než kdysi, kdy byly pro chudé a v době války a které se z „nouzového prostředku“ staly „cílem“ samotným (stejně jako třeba sušené mléko). Zmínky o kvalitě másla, která se může, jak dokázal dr. Price, až na 50 x různit !, chybí. A pokud jde o jeho nutriční profil, jak jsem již napsala výše, o vitamínu K2 se obecně, zdá se mi, neví nic podstatného (jen to že prostě nějaký je a je fyziologicky totéž co vitamín K1). Běžné máslo i smetana z obchodu ale má i tak při vší pravděpodobnosti málo vitamínů rozpustných v tucích (A, D i K2) soudě dle spíš bílé než žluté barvy (a to po celý rok bez ohledu na roční období) a toho, že dnes krávy vzácněji pobývají na kvalitní bohaté zelené pastvě (K1) venku na slunci (vit. D).

Kniha Dr. Westona A. Pricea Výživa a fyzická degenerace, kterou také připravíme k vydání v našem nakladatelství SRP (Statky, rody, pastviny)

Klasika zubaře dr. Westona A. Pricea Výživa a fyzická degenerace, kterou jistě také připravíme k vydání v našem nakladatelství SRP (Statky, rody, pastviny)…

Zdá se mi, že kvalitní máslo, které spadá pod nasycené tuky, je v naší stravě nezastupitelné. Zde nejspíš neplatí žádné „NEBO“ v podobě rostlinného mono- či vícenenasyceného oleje. (Vitamín K2 je sice bohatě díky činnosti baktérií obsažen i ve fermentovaných sójových  bobech nattó, ale ani fermentace nezneškodní goitrogenní látky (štítnou žlázu oslabující) v jinak jedovaté sóji, jejichž negativní účinek lze kompenzovat přijetím spíš celého kontextu cizí kulinární tradice (japonské), z níž k nám nattó přichází, tedy stravy, která naopak štítnou žlázu posiluje třeba vývarem z hlav ryb, řasami s jódem (na vstřebávání jódu je též ale potřeba mj. vitamín A). Japonci tradičně nejedli nefermentované moderní západní sójové výrobky (maso, mléko, falešné sójové ghí), ale jen fermentované (miso, tófu, sojová omáčka) a ještě jen spíše jako přílohu či předkrm v malinkém množství. Nedávno vyšel ale článek v internetovém the Healthy Home Economist, kde se krásná pleť Japonek přisuzuje právě tomuto vitamínu, jehož nedostatek ale my ženy na západě máme napsán ve tváři v podobě vrásek. Moje japonská kamarádka, které je přes 40 let skutečně vypadá na 20. Srov. http://www.thehealthyhomeeconomist.com/the-vitamin-deficiency-that-is-written-all-over-your-face/

My Středoevropané, kterým nerostou na zahrádkách olivy a Slunce nám přes rok tolik nesvítí jako v Itálii, můžeme  používat kvalitní olivový olej v tmavé sklenici chránící světloplaché vitamíny (ničím laciným nešizený, bez reziduí pesticidů a za studena lisovaný atd.) , ale nikdy asi ne jako „náhražku“ másla či sádla husího a hovězího, žloutků od slepic z velkého sadu. To červnové bylo považováno u švýcarských horalů, které dr. Price navštívil, za posvátnou superpotravinu, že nové páry se nesměly sezdat, dokud si neužily tohoto másla, které mělo zajistit zdravé rodiče (především maminku) a zdravé potomky.

Zajímavě o nezastupitelnosti kvalitních živočišných tuků ve zdravé stravě po osobní zkušenosti s jejich absencí hovoří i paní Lierre Keithová níže na videu, autorka knihy Vegetariánský mýtus: Jídlo, spravedlnost a udržitelnost, která byla od svých 16 let 20 let vegánkou. 20 let věřila tomu, že vegánství je nesmírně logický a smysluplný postoj, program, který navíc pomáhá „řešit“  spoustu věcí najednou (že to prospívá zdraví, že je to nejekologičtější a pomůže to i nasytit hladové Třetího světa). Dnes si myslí, že vegánství není odpovědí na enviromentální otázky (všechny statistiky o neekologičnosti chovu zvířat totiž vycházejí pouze z toho jednoho modelu – konvenčního továrního velkochovu a neberou v potaz, že může existovat ekologičtější alternativa), na obnovení zdraví  ani na hlad Třetího světa. Nyní je pro založení rostlinných permakulutrních společenstev místo moderního zemědělství, které považuje za největší „ránu“ („biočistku“ ) způsobenou planetě Zemi, ale protože se na trávě pást nemůžeme, domnívá se, že na ní patří dobytek, pro který je to alternativa vůči jejich konvenčnímu (továrnímu) velkochovu. Idea „udržitelného zemědělství“ je pro ní oxymoron (protimluv). Kupováním sóje člověk přitom podporuje potravinářský průmysl a ne malé hospodáře, kterým se kravičky pasou na trvale zatrávněné ploše bez eroze. Koneckonců i pěstování biopaliv, nejen sóje (př. India) způsobuje utrpení původních farmářů.Srov. také: http://www.ac24.cz/zpravy-ze-sveta/1964-honduras-farmari-jsou-masakrovani-ve-jmenu-globalniho-oteplovani

Totiž pouze podle modelu konvenčního velkochovu se počítají statistiky o neekologičnosti takového chovu a odvozují etické postoje a celá generace lidí se rozhoduje především na základě těchto statistik pro vegánství. Odmítat nekvalitní živočišné produkty a nahrazovat je rostlinnými asi není pro zdraví dlouhodobým řešením, snad jen přechodným, na rozdíl od změny způsobu chovu zvířat. (Přechodným, protože je-li vzduch nedychatelný, tak jen přechodně vydržíme přejitím na čisté vakuum coby alternativu špinavého vzduchu. Problém není vzduch jako takový.) Zvláště když potřebujeme například vitamín K2 z másla nebo jiných živočišných tuků (husí sádlo), ale také třeba mastnou kyselinu CLA (konjugovaná kyselina linolenová), která má silné protirakovinové účinky a je také jen v těchto tucích „z trávy“! Nenarůstá výskyt  a umrtí na rakovinu prsou spíš kvůli absencí CLA v našem másle (které měly naše praprabáby, co nechodívaly na mamograf), než kvůli tomu, že si nechodíme  nepřirozeně silně stlačovat prsa (a v nich případné zhoubné buňky, které se ještě víc naštvou)  do mamografů a že neběháme po vlastním vyšetření prsou, které mají samy řadu přirozených nerovností (lumps),  na vyšetření k lékaři (který zatím není placen za to, že k němu nechodíme)? (Stále více žen onemocní ročně na rakovinu prsní žlázy, každých 20 minut někdo v ČR umírá na rakovinu! srov. Český statistický úřad, 2011)

Americká bylinářka a léčitelka Susun Weed řekla něco v tom smyslu, že touto alternativou (pastvou na zeleném) můžeme pro zvířata udělat mnohem víc, než když veganstvím pouze nebudeme  podporovat  jejich konvenční velkochov. Že pro ně takto můžeme dělat ještě více, než když veganským postojem současně ignorujeme  dobytek a slepice ale jinak jako takové. (http://www.wisewomanradio.com). 

Taková kráva již v divoké přírodě nemá žádné „příbuzné“ a její přežití je zcela závislé na člověku. Koza by bez člověka údajně přežila snáze, ale větší šanci by měla v přírodě blízko moře, protože potřebuje více jódu. (Srov. Joann S. Grohman: Keeping Family Cow, str. 3-4)

Leirre Keithová hovoří o tom, že jakékoliv jiné protinázory na veganskou stravu, na které se raději léta coby vegánka nikdy opravdu pořádně nepodívala (vlastně jen „se zavřenýma očima“, vytěsňovala je a měla v tom velké informační „okno“-„slepou skvrnu“), cítila jako hrozbu nejen pro to, CO jí, ale i pro to, KDO a KÝM je. Útok na svou identitu, kterou si okolo své stravy vybudovala. (To je hlavní důvod, proč to bylo pro ní tak bolestné se veganství vzdát). Leirrel Kaithová se cítila velice zle po zdravotní stránce, ale byla si „jistá“, že to není primárně stravou, vším možným (chemií, mobily, vzduchem…), jen ne stravou…Přitom i každá sebelepší terapie je jen „napůl upečeným chlebem“, pokud není podepřena výživou v souladu s přírodními zákony. Její stránky jsou zde: http://www.lierrekeith.com

———————————————————–

Odkud jsem čerpala informace a tvrzení výše:

Pokud nedojde zase k útoku na stránky Nadace Westona A. Pricea, tak zajímavý hlavní text, z něhož jsem čerpala informace, lze nalézt zde: http://www.westonaprice.org/fat-soluble-activators/x-factor-is-vitamin-k2

tryptofan a deprese apod. http://undergroundwellness.com/is-your-low-fat-diet-making-you-depressed-anxious/

http://theprimalparent.com/2012/03/31/ibs-depression-skin-fructose-malabsorption/

http://www.moodcure.com/mood_cure_excerpt.html

Recenze na knihu Vegetariánský mýtus: http://www.westonaprice.org/thumbs-up-reviews/vegetarian-myth

Dále jsem poslouchala na YouTube přednášky a rozhovory s dr. Kate Rheaume-Bleueovou, autorkou knihy Vápníkový paradox, kterou velice ovlivnila kniha zubaře Price Výživa a fyzická degenerace:

https://www.youtube.com/watch?v=fYMExQNosTQ

https://www.youtube.com/watch?v=Vbd8FqnVT4c

I zde je článek hovořící o prospěšnosti másla od sympatické paní Margit: http://ona.idnes.cz/margit-slimakova-margariny-nejezte-d6b-/spolecnost.aspx?c=A130217_174624_spolecnost_jup

Doplnila bych zde ale jen to, že živočišné bílkoviny z vajíčka ke snídaní mohou činit právě magickou synergii s rostlinnými bílkovinami, hovoří se o synergii u pouhých 2 % zastoupení živočišných bílkovin ve stravě. Harmonii mezi omega 3 a 6 i u sebelépe vypěstovaných a zpracovaných rostlinných olejů opravdu nikdy nedostaneme, protože většina olejů (až na lněný) obsahují přirozeně více omega-6 mastných kyselin, a jen při nezastupitelném zařazení „esenciálního“ másla do jídelníčku si s nimi naše tělo v malých dávkách poradí jako u našich předků, kteří rostlinné oleje konzumovali zejména v době půstu a to ještě až s posílením moci církve od 13. století. Tedy zdravé tělo si z alfa omega-3 kyseliny ze lněného oleje vytvoří EPA a DHA kyselinu, které se ale již nacházejí hotové v oleji z tresčích jater.  Jak již psala Fallon či paní Marie Úlehlová Tilschová, nelze se spoléhat na instinkty, chutě…lékařka Natasha Campbell Bride (autorka diety GAPS) říká, že často je to nezdravá patogenní mikroflora, která nám diktuje chutě, odměňuje naši konzumaci sacharidů endorfiny atd.

Mám trochu problém s přijetím výrazu, že výživáři jsou „pozadu“, „zastaralé“ názory výživářů- byla bych na ně asi přísnější.
Zastarat může móda, stroj. Ale výživář by neměl jen tak snadno „převléci kabát“ a začít hlásat něco nového a jiného s tím, že to, co hlásal, již „zastaralo“ jako móda, protože nejnovější vědecké poznatky říkají to a to. (Knihy o výživě našich předků i kniha Pricea tu jsou již docela dlouho). Asi bych to formulovala nějak takhle : názory na výživu byly MYLNÉ,  a pocházely ze LŽÍ korporací a od výrobců potravin, prospěchářských politiků, od samého začátku šlo o podvod, nutriční potřeby člověka se nezměnily po tisíciletí, zůstávají pořád stejné jako přírodní zákony, jako když musíme dýchat vzduch.

Nejsem si vůbec tak jistá, že sehnat kvalitní potraviny dnes není problém – pro vegany snad (bedýnky s jablky, dýněmi…). Např. já bych měla dnes (nebýt rodového statku) problém sehnat kvalitní živočišné produkty „z pastevního chovu“, nebo si být jistá, že jsou „z trávy“ a ne produkované ze sóje a obilí. Jenomže jak má nějaká malá farma produkovat tolik vajíček pro tak mnoho lidí, kteří by si je měli spíš zkusit sami chovat? Jedině pomocí celoročního výkrmu obilím.  Znáte někoho, kdo by znal skutečnou hodnotu letního květnového či červnového másla „z trávy“ , sám ho produkoval a byl přitom zároveň ochotný a oprávněn ho prodávat syrové a za stejnou cenu jako máslo z jiné části roku, pokud vůbec prodávat? Nevím ani, kde se prodává třeba syrové máslo z trávy, které má nejen vitamín K2, CLA, vitamín D, ale i Wultzenové faktor, který se ničí pasterizací.

 

 

Kvě 232012
 

Ghí podporuje imunitu, dlouhověkost a chrání před nemocemi,“ řekl Bhavaprakaš. Považuje se za elixír a prostředek k regeneraci organismu…Ghí nežlukne, může se používat místo olejů. Je snadno stravitelné a podporuje vstřebávání živin. Vhodné pro všechny konstituce…Ghí čistí kanálky v těle a posiluje mozek, odstraňuje jedy, je to afrodiziakum, podporuje vláčnou a lesklou pokožku. (MUDr. David Frej: Ájurvéda, Eminent, 2007, str. 108)

Přepuštěné máslo, cedím ho alespoň přes kovový cedníček, ještě horké zavíčkuju a obrátím víčkem dolů, ghí se tak zakonzervuje samo a vydrží sto let…

Ghí je tradiční potravinou v Indii, ale i u nás (přepuštěné máslo)…Je stabilní a vhodné k tepelné úpravě potravin. Pokud se krávy živí trávou, pravděpodobně takové přepuštěné máslo obsahuje relativně hodně vitamínu A (v létě je ho díky syté žluté barvě očividně více), pokud je kráva na sluníčku venku, tak obsahuje hodně vitamínu D a díky čerstvé trávě i vitamín K2 (který vede vápník tam, kam v těle patří). Velmi záležití na tom, co kráva žere…Ve filmu Jíst, meditovat, milovat (Eat Pray Love) s Julii Roberts jsem zahlédla indickou krávu, která se „pásla“ na odpadcích v chudinské čtvrti, její máslo by asi nedosahovalo kvalit „másla z krmení trávou“.

Pomalý elektrický kameninový hrnec

Vyzkoušela jsem mimochodem jiný a  ještě šetrnější způsob, jak přepouštět máslo, navíc určený pro líné (nebo spíše zaneprázdněné) hospodyně. Použila jsem oblíbený pomalý elektrický kameninový hrnec (jindy používaný na poctivé masokostní vývary, tedy tradiční iontové tekutiny) . Vložila jsem do něho máslo a na několik hodin zapnula – máslo se rozpustilo, nečistoty (babička říkávala cmer) ze zbylých kapek podmáslí v másle se usadily na dně. Poté jsem horkou tekutinu přecedila na minicedníku do sklenice s víčkem twist.

Muška ušlapuje…

Dorotka(1 rok a 10. měs.) si řvaním vydupala hrábě, a tak využíváme i dětskou pracovní sílu…

Začali jsme jinak před pár dny s první sečí trávy na seno, to znamená že chci-li dělat třeba to přepuštěné máslo, před pátou hodinou dám do kameňáku to čerstvé máslo, a jdu s Neilem, někdy dokonce i dětmi (co jen zkoumají rostliny a brouky), kosit louky a nemusím se starat, že se mi máslo přepálí. Když začne ráno svítat, vnímám ten magický moment, kdy ptáci nejintenzivněji zpívají, totéž se pak opakuje, než slunce večer zapadne – také si ještě hodně zapějí, také kuřátka mají období pípání, někdy spí. Je škoda si takové chvíle, kdy venku ptáci silně zpívají, nechat ujít a celý život tyto momenty prospat.

Pokud Ferda nehrabe, tak hledá na mezích poklady (sojčí pírka, staré spadlé hnízdo, šišky, divokou cibulovou trávu…)

Rozhazování pokosené trávy

Kosení jde stále snáz a snáz, kosa kratší než 90 cm by nám byla na našich rovných loukách zbytečně krátká – Neil aktualizoval délku své čepele dokonce na cimburovskou 95 cm. Občas jen ušetřím  ostrůvek bylinek…Z takového prvního sena sečeného kolem poloviny května, čemuž nám letošní počasí přeje, bude i v zimě velmi dobré máslo a ghí.

 

 

Vitamín K2 a jeho role navigátora vápníku:

 Teorie  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Vitamín K2 a jeho role navigátora vápníku:
Dub 012012
 

ANEB POTŘEBUJEME VÁPNÍK, ALE…NA SPRÁVNÝCH MÍSTECH V TĚLE

Kniha: Vitamín K2 a vápnikový paradox

Vápník potřebujeme, ale na těch správných místech v organismu, tedy ne v tepnách a jiných měkkých tkáních, ale třeba v zubech. A to je lapidárně řečeno právě úkol našeho velkého přítele, vitamínu K2! Zkusila jsem se v tomto textu zabývat tímto v tucích rozpustným vitamínem (tuk je jako medium pro v „tucích“ rozpustné vitamíny), který si určitě zaslouží velikou pozornost.

Dr. Weston A. Price totiž zjistil, že strava přírodních národů, kteří měli krásné zuby a obličeje (a absenci civilizačních chorob) obsahovala 10 X VÍCE V TUCÍCH ROZPUSTNÉHO VITAMÍNU A, D  a také VITAMÍNU K2 (než v průměrné stravě Američana již za jeho doby! A co teprve nyní…). Ještě nevěděl, že to, co popisoval jako faktor X či Priceův faktor, bude později nazváno vitamínem K2.  (Velikým badatelem v této oblasti je Chris Masterjohn , jeho blog zde) Pro naše zdraví není v tuto chvíli důležité, že Nobelovu cenu za  objevení vitamínu K obdrželi až v roce 1943  jiní 2 badatelé, z nichž jeden ho nazval K (od koagulation – srážlivosti krve). Jenže vitamín K1 hraje v podstatě pouze tuto roli (pomáhá srážlivosti krve)  a je  obsažen třeba v zelených listech zeleniny.

 Vitamí K2 ve stravě se podceňoval a házel „do jednoho pytle“ s K1 s tím, že vitamínu K „máme dostatek“.  Potřebujeme oba. K1 se velmi špatně vstřebává (15%), a pokud ano, v tlustém střevu sice z K1  baktérie vytvářejí K2, ale i ten se špatně  vstřebává (kvůli třeba nadužívání antibiotik apod.). Tělo potřebuje k optimálnímu fungování (zejména metabolismu vápníku) mnohem více K2 ze stravy (přirozených zdrojů), kde je v přirozeném poměru  s ostatními živinami, spolučinitěli. K2 ze stravy se velice dobře se vstřebává (až 100 %). K2 především na rozdíl od K1 plní mnoho jiných důležitých funkcí, tělo ho zkrátka využívá jinak než K1.  V současné době se na něho teprve zaměřuje výzkum (Holandsko).

Miliony lidí si kupuje jako doplněk stravy vápník s vitamínem D, a přesto je to neuchrání před osteoporózou a vápenatěním tepen. To proto, že se zvýšením příjmu vitamínu D stoupá potřeba těla po vitamínu K2. Vitamín D totiž sice pomáhá vstřebávat vápník, ALE  neřídí to, KAM  vápník jde. A ten jde někdy tam, kam má, někdy bohužel ne – usazuje se jako plak v tepnách, v podobě kamenů v ledvinách, žlučníkových kamenů…. Vitamín K2 je podle dr. Kate Rheaume- Bleueové zodpovědný za navádění (jako průvodce) vápníku, který přijímáme – ať už ve stravě či ve formě doplňků stravy – na místa, kam patří. A dokonce i za odvádění vápníku (plak z tepen)  z míst, kam nepatří. A tudíž příliš mnoho vápníku (za účelem pomoci našim kostem) bez dostatku vitamínu K2 (kterým trpí nevědomě mnoho lidí)  může tedy naopak  našemu zdraví škodit.

Pokud člověk nemá dostatek vitamínu K2, který vede (on osobně ne, pověřuje, tj aktivuje  určité bílkoviny) vápník tam, kam má, je člověk ohrožen osteoporózou, kornatěním tepen, infarktem a jinými riziky, a to bez ohledu na to, zda má ve stravě dost vápníku a zda má či nemá třeba cholesterol v normě. (Údajně 50% lidí v době infarktu má  normální hladinu cholesterolu)! . Přítomnost vitamínu K2 ve stravě podle dr. Rheaume- Bleueové odůvodňuje  i to, že ve Francii, kde se jí hodně smetany a vajec od menších producentů, je výskyt kardiovaskulárních nemocí nížší než  v jiných západních zemích.

Doplňky stravy s kalciem a vitamínem D tedy údajně mohou naopak zvýšit srdeční infarkt (u žen o 20%!!), nejsou-li brány s vitamínem K2 z přirozených zdrojů, kde je v kontextu a přirozeném poměru s jinými vitamíny a živinami (bílkoviny) – spolučiniteli.

A tak se může stát, že 50letý zdánlivě „zdravý“  člověk, který měl cholesterol (příliš přeceňováný to indikátor rizika srdeční choroby ) v pořádku, žil a  jedl „zdravě“ (bez cholesterolu, sportoval, jedl margarin, hodně ovoce a zeleniny a ne třeba kvalitní máslo, které však obsahuje onen blahodárný vitamín K2!) a zničehonic padne a náhle zemře. Dr. Rheaume-Bleueová, která  napsala knihu Vitamin K2 and The Calcium Paradox v jednom interview hovořila o tom, že vitamín K2 je nejvíce přehlížená životně důležitá živina. Málokdo z lékařů, zubařů a nutričních odborníků má o této živině informace, a pokud ano ne v širším kontextu synergie s vitamínem A a D, která vede k možnosti zvýšení příjmu těchto vitamínu nad DDD bez rizika hypervitaminózy, ale naopak – s možností zvýšení zdraví a optimálního využití bílkovin a minerálů, což zase vede k přirozené kráse  dané optimálním vývinem kostry, zubů i kosti obličeje rostoucího člověka včetně dítěte v lůně maminky).  Dílo dr. Pricea Výživa a fyzická degenerace dr. Rheaume-Bleueovou prý velice ovlivnilo v jejím bádání. V internetovém fóru klubu Nadace  Westona A. Pricea (s centrem ve městě Amherst ve státě New Hampshire), jehož jsem členkou,  někdo citoval slova autorky knihy: „…vše je založeno na knize dr. Westona A. Pricea z roku 1939 a na výzkumech vedených od roku 2005…“

Důležitost vitamínu K2 je dalším důvodem, proč propagovat staromódní venkovský chov zvířat s výběhem na zelenou pastvu. Jen ten může zajistit dostatek vitamínu K2 v živočišných produktech, jako je tuk a orgánové maso, vajíčka a plnotučné mléčné výrobky.  S obilím (šrot, směsi z kukuřice) a sójou v krmivu na úkor čerstvé trávy se ztrácí z těchto produktů i K2. Je to opět mléko „z trávy“, jehož máselný tuk  má nejen protirakovinnou konjugovanou kyselinu linolenovou, ale i vitamín K2, který naviguje vápník. Výjimku údajně tvoří  některé tvrdé (ne měkké) sýry typu gouda i ementál, které přestože mohou pocházet z „mléka z obilí“, obsahují díky přátelským bakteriím hodně vitamínu K2.

Sýr gouda a naše kamarádky bakterie, které v něm vytvářejí vit. K2

Kdysi měli lidé ve stravě mnohem více K2. Je zde totiž silná paralela mezi zvýšeným výskytem osteoporózy či srdeční choroby a zahnáním zvířat z pastvy do velkokapacitních chlévů, kde jsou krmena obilím na úkor trávy.

Role vitamínu K2: aktivuje některé bílkoviny, které přivádějí vápník tam, kam patří,  odvádějí ho i pryč z měkkých tkání (tepny atd.), když už se tam kvůli nedostatku K2 předtím omylem zatoulal. Vitamín K2 je velmi důležitý pro plodnost, těhotné ženy a děti v růstu (aby se kostra i kosti obličeje optimálně správně vyvinuly a byly silné – nosní kosti široké, aby dítě nemělo tendence dýchat ústy, brada nebyla ostře čarodějnická, zuby křivé a stěsnané), ženy v klimakteriu či ty, které mají odstraněny vaječníky, a jejich tělo má snížené hladiny ženských hormonů, pro mozek starnoucího člověka (na K2 závislé mozkové lipidy a bílkoviny) .

Neduhy spojené s nedostatkem vitamínu K2: srdeční choroba, osteoporóza, cukrovka, rakovina prostaty, deformace obličeje, zubní kazy, stěsnané křivé zuby, Alzheimova choroba, neplodnost z „neznámých“ důvodů, rakovina, křečové žíly, vrásky, leukémie…

K2 se dělí na uzší podskupiny : MK4 and MK7.

MK4  je v přirozených zdrojích, jako je máslo, maso, orgánové maso, vajíčka, mléčné výrobky.                                                                                                                           MK7  je vedlejším produktem bakterii v případě kvašeného zelí, tvrdých zrajících sýrů a fermentovaných sójových bobů zvaných japonsky- nattó /to má nejvyšší obsah K2). První poddruh vydrží v těle pár hodin, druhý několik dnů.

Zdroje vitamínu K2: máslo z trávy ( i ghí, neboť zahřátí K2 prý neublíží, jen Wultzenové faktor se ničí, akorát K2 nemá rád světlo) a plnotučné mléčné výrobky od krav, které se především pasou na zeleném pažitu, (máslo z obchodu není významným zdrojem vitamínu K2),  nebo v tvrdém zrajícím  sýru typu gouda, který může být údajně  i od krav nechodících na pastvu. Japonské tradiční fermentované sójové boby – pasta nattó údajně obsahuje nejvíce vitamínu k2.. Zříkám se ale coby maminka malých dětí, která se pouze zajímá o výživu, tendence udílet komukoliv rady typu- začněme hojně jíst nattó, nebo nejezme nattó, protože nejsme Japonci. Chci zde ale jen upozornit na to, že nattó k nám přichází z cizího kulinárního kontextu a dle Nadace Westona Pricea  si máme  údajně  dát pozor(!)  na nadměrnou konzumaci rovněž  fermentovaných sójových výrobků v našem (tj. i českém) nutričním kontextu, protože ani fermentace dle např. Chrise Masterjohna nezničí goitrogenní (oslabuje štítnou žlázu) účinek soji. Dr. Price sice nenabádal k tomu, abychom se vystříhali pojídání sójových výrobků. ale nabádal k tomu, abychom raději jedli tradiční místní jídlo, které se osvědčilo po staletí.  Nadace nesoucí jeho jméno se nezpronevěřuje svému poslání epigona dr. Pricea, když brojí proti sóji,  protože: v Japonsku se sice tradičně sója jí, ale jen fermentované sojové výrobky, ale i ty v jen malinkém množství v kontexu tamější tradiční stravy, která obsahuje hodně jódu (syrové ryby, mořské řasy), který naopak  štítnou žlázu „vyživuje“(je potřebný k  tvorbě hormonů, který tato produkuje), více viz Pozor sója..

Miso údajně nemá k2 a jistě ne moderní nefermentované sójové výrobky. Natto se v Japonsku příležitostně jí, ale nezdálo se mi při mém 2letém pobytu v této zemi, že by bylo v jídelničku každý den, záleží jistě i na oblasti, viz Dr. Nattó. Dále vitamín K2 obsahují vnitřní orgány, jako jsou třeba husí játra, ledvinky, ale i rozmnožovací orgány (třeba i varlata na cibulce:-).

Dr. Price dělal rozbor asi 20 000 vzorků másla a  zjistill, že se obsah K2 liší na 50 x! Na vysoký obsah K2 má vliv údajně nejen to, co kráva žere (zda trávu nebo obilí), ale i vysoká vrstva (3 stopy) kvalitní zeminy, na které tráva (vojtěška aj. ) roste. Má tedy smyl se starat o půdu už kvůli vítamínu K2 z mléka.

Z toho všeho usuzuju, že je třeba být opatrný při ukvapeném zavrhování nasycených tuků (těch v bio – tradiční kvalitě), neboť když se na ně podíváme třeba jen z perspektivy v tucích rozpustného dr. Priceova faktoru X (jakým  je K2, kterého bylo ve stravě přírodních národů 10 x víc!), jsou pro nás životně důležité. Snadno vstřebatelný K2 je  třeba v kvalitním másle od pasoucích se krav, které současně obsahuje spoustů jiných zdravých živin. K2 už ví, jak a kam navigovat vápník, at už ten pochází odkudkoliv. Přirozené zdroje vitamínu K2 jsou jistě nejideálnější, protože obsahují všechny spolučinitele. Přece nemůžeme přijímat všechny minerály a vitamíny ve formě doplňků stravy už jen proto, protože naše smysly (chuťové buňky) by byly časem deprivovány. Těm mým by se jistě  stýskalo po sladké smetaně a másle.

Dobrá zpráva je, že i naše zuby budou vypadat jinak, pokud naše sliny budou obsahovat dost vitamínu K2. Sliny lidí, co jedí potraviny s vitamínem K2 a mají zdravý chrup mají dost vitamínu k2 a tyto sliny chrání zub před zubním kazem (ze sliny si přitahují fosfor…).

Níže hovoří autorka knihy Vápnikový paradox.

Majonézový dresink:  „šlehačka“ z domácí syrové smetany (A, D a K2), s keltskou solí, divokou pažitkou (může být i bazalka, nať koriandru či petržele, čili paprička), česnekem, syrovým žloutkem, kapkami citronu (mohou být i z pomeranče), pepřem, občas používám z 50 % i extra panenský oliv. olej- s vit. E, špetku mletých lněných semínek kvůli omega-3…

—————————————————————————–

Odkazy, odkud jsem čerpala informace: 

http://www.westonaprice.org/fat-soluble-activators/x-factor-is-vitamin-k2#other

http://www.westonaprice.org/fat-soluble-activators/x-factor-is-vitamin-k2?qh=YToxOntpOjA7czo2OiJhb3J0aWMiO30%3D#interactions

Sally Fallonová a Mary G. Enigová, PhD: Vyživující tradice: kuchařka, která je výzvou politicky korektní výživě a diktrátorům stravy.

http://www.youtube.com/watch?v=dNVK1QHegb4
Read more: http://www.livestrong.com/article/353239-foods-rich-in-vitamin-k2/#ixzz1qnucFHMw

Read more: http://www.livestrong.com/article/437938-differences-between-vitamin-k1-k2/#ixzz1qnsC13pA

http://nourishedkitchen.com/reader-questions-on-vitamin-k2-and-an-interview-with-dr-kate-rheaume-bleue/

Bře 232012
 

„Kráva je primární producentkou bohatství. Dokáže podržet rodinu. Nejen že přeměňuje trávu na mléko v množství, které stačí na nakrmení rodiny, ale dodává mléko navíc na prodej a přispívá každým rokem telátkem na chov či na vykrmení.  Vedlejší produkty z výroby sýra (syrovátka) a z másla (podmáslí) vydržují jedno či dvě prasata.  Její hnůj zlepšuje pastvinu a když je zaryt do zahrady, vede k takovému růstu rostlin, který nemůže být překonán žádným jiným prostředkem.  Rodina, která se dobře o svou krávu stará, je bohatá.
Skot je původním kapitálem na burze. Vlastnění skotu bylo vždy známkou bohatství. A to nejen proto, že kráva je prvotním producentem bohatství a že přidává  trávě značně na ceně. Je to také tím, že ve smyslu ”co bylo první –  kuře, nebo vejce?”pouze ty rodiny, v nichž vládne vytrvalý duch spolupráce, jsou schopny si krávu držet, nemluvě o budování stáda. Ke svému přežití potřebují krávy  lidi
.“ Joann S. Grohman: Keeping Family Cow (Chov rodinné krávy) s. 4)

http://www.ciwf.org.uk/farm_animals/cows/dairy_cows/dancing_cows.aspx

Maslobojka z Kyjeva na slivy je:

a) Jméno ukrajinské brigádnice na sbírání švestek

b) Speciální mixér na míchání másla se švestkami

c) Máselnice na sladkou smetanu vyrobená na Ukrajině

Odpověď je dále v textu.

Chov rodinné krávy se může zdát někomu jako anachronismus, ale nám dělá radost a přináší velký užitek, za který jsme vděční. Napadá mě, že by se neměly hledat náhražky „mléka“, ale zkusit nejprve hledat či produkovat spíše opravdové přirozené mléko od krávy, co žere trávu a v zimě seno a trochu řípy.  Totiž v oblasti potravin vidím asi 2 druhy náhražek, které bývají ovšem jen dvě strany stejné mince: 1) Náhražka nekvalitní za něco kvalitního (tzv. šizení) a 2) Náhražka domněle kvalitní (moderní sójové výrobky dle nadace WAPF údajně přispívající fytoestrogeny třeba k předčasné pubertě dívek) za něco nekvalitního (mléko). http://dolezite.sk/Potraviny_as_232.html

 

     MáselniceSnažíme se jinak zefektivnit domácí zpracování mléka.  Doposud jsme používali na tvorbu másla obyčejný mixér, ale ten se hodí spíše na menší množství smetany, u nás „túroval“ jeho motor a zpracovat několik litrů  smetany mu trvalo dlouho. A tak jsem se po dlouhém brouzdání na internetu obrátila  „k východu“ a nakonec našla agropodnik v Kyjevě, který byl ochoten mi poslat el. máselnici, které se říká v ruštině maslobojka.  Další jejich slovo, které jsem shledala zajímavým,  jsou slivy. Kdepak – slivy nejsou česky slivky, ale smetana (od slévat). www.impuls-agro.com

Každopádně se ukázalo, že jde o slušný podnik – po zaplacení mi ji skutečně poslali, platila jsem službou Western Union, kterou mi poradili (že ji využívají  k posílání peněz ukrajinští pracovníci u nás). Máselnice šetří čas i uši: je určená pro domácí podmínky, 9 l, 2 náhradní kotouče s lopatkami, tichý chod – totiž ona „bezšumná rabota“ není hlasitější než třeba pračka, nádoba – gastro polykarbon, celá máselnice – 95 EUR plus poštovné a dovozní daň (kolem 800,-), pouze 30 minut a máslo je hotovo! 

Dále se snažím lépe uchovávat přečištěné máslo a zavařovat ho vždy do zavařovacích sklenic. Stejně tak to dělám i se sádlem. Stačí ho v hrnci rozehřát a jen nalít horké do sklenic rozmístěných na starším ručníku,  sklenice pak víčkem twist ihned dobře zavřít a převrátit dnem nahoru. Po vychladnutí odnáším do temné spíže.

Ghí či sádlo je tak zavařeno, k otevření takové sklenice pak akorát  potřebuju obvykle mužskou ruku. 

 

 

KAMENNÝ ŘÁD – NA POŠTŮLKOVSKÉM GRUNTĚ

Matka Poštůlková

http://www.youtube.com/watch?v=D4YuVi5gqd0

Dny se sice již prodlužují, ale měla bych ještě i jeden typ na tv. seriál, který je dostupný na kanále YouTube. Je  ČB , z roku 1975, natočila ho ostravská televize a kromě Svatopluka Matyáše, Evy Hudečkové a Topfera v něm hrají sice jinak ne moc známí, za to vynikající ostravští  herci. Ten seriál se jmenuje Kamenný řád, je založen na dialozích a zdá se mi naprosto vynikající. Tato rodinná „Poštulkovská“ sága, kterou točili převážně na gruntu u Mutinů  blízko Nového Jičína, se odehrává v letech 1920-pol. 2 sv. války, popisuje osudy sympatických členů rodiny: hlavou po smrti hospodáře se stává matka-  moje svým trochu zvráceným způsobem oblíbená postava, která se jen tak nevidí 🙂 (je odměřená, nesmlouvavá a zatvrzelá, túrující svůj ženský jang), dcera Maryčka má vrozenou vadu ruky a vždy má mít proto své místo (sociální jistotu) na statku… Celý příběh stojí jistě za shlédnutí nejen pro ty, které zajímají tradice (kamenný řád) a i pro rodinné terapeuty.Zajímavé je i vidět třeba jen orbu či spolupráci při používání fofru. 

Citáty:

„Řád by měl sloužit lidem a ne naopak…“ (Karolína)

Copak je něco krásnějšího, než sít a sklízet? (Cyril)

„Karolíno, ty si najdi hodného muže, který nebude bít koně“ (otec na smrtelné posteli)

„Příště nebudu mít odvahu…“ (Maryčka chtěla spáchat sebevraždu skokem do Odry). „Tu si nechej na život…“ (čeledín Jotidom)

„Maminko…, pak je tu ještě jeden pomocník.  Přislíbila jsem mu už dát celý svůj podíl, je ještě malý a umí jen křičet a čeká venku u vrat, až mu dáte své požehnání…“ (Karolína o synovci Cyrilkovi, který se narodil Maryčce a čeledínovi Jotidomovi, na jejichž svatbu zatvrzelá matka nepřišla)

Staříček byli…“ (víš, to je onikání, říkám Neilovi)

Neil: „Však jich bylo hodně…“

Asi nejlegračnější scéna je ta, kdy přijde budoucí učitel na měšťance požádat matku o ruku nejmladší Blaženky, s níž se mají rádi. Je mu zcela proti srsti představa vyjednávání o jejím věnu. Kdyby ale žádné nechtěl (což nechce, ani peřinu), matka by ho považovala za nějakého nezodpovědného blázna. A tak po dohodě s Blaženčinými sourozenci sehrají s matkou úspěšnou komedii o vyjednávání výše věna….(viz od 18. minuty)

http://www.youtube.com/watch?v=lmtV9uaKV94

Opravdové* mléko: příběh trávy, sena a rodinných krav

 Teorie, Z našeho statku  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Opravdové* mléko: příběh trávy, sena a rodinných krav
Pro 292011
 

 

Kravy Jersey dávají méko až s 6 % tuku, ale někdy mám pocit, že je ho i více…

„Člověk si hned říká, jestli v těch životadárných vitamínech a minerálech v jídle není cosi, co buduje nejen úžasnou fyzickou konstituci, ve které sídlí jejich duše, ale tvoří i mysl a srdce schopná vyššího typu lidství, v němž jsou materiální hodnoty života pro jednotlivou povahu učiněny druhotnými.“ Weston A. Price, DDS (Nutrition and Physical Degeneration, 1938)

Nerada používám zbytečně nabubřelé obraty. Ani párem volů bych se ale nenechala zatáhnout do bažin diskusí o „mléce“, pokud by tato diskuse neměla ve svém úvodním zadání „opravdové mléko“. Jsou lidé, kteří věří tomu, že „mají“ alergii na „mléko“, a tak to prostě je. Ve skutečnosti je možná pravděpodobnější, že mají  v nepořádku vlastní mikrofloru, která dovoluje, aby se do krve dostávaly špatně strávené látky z „mléka“ -samozřejmě průmyslového, tedy pasterovaného, homogenizovaného a od krav krmených kukuřičnou a sójovou moučkou. Po 2 letech na dietě GAPS by přitom měli možná šanci konzumovat opravdové syrové mléko od krav z pastevního chovu, nebo nepasterované mléčné výrobky od takovcýh krav.

Po zvážení těchto aspektů pak teprve má pro mě smysl zahájit debatu, jejíž první bod by se mohl týkat třeba kulturní adaptace nás Středoevropanů na tuto potravinu, která je nám spolehlivě dostupnější než mořské produkty.  Ráda bych se na tomto místě pokusila  pojem „opravdové mléko“ osvětlit. Podle mého názoru má dnes právo na svou alespoň přechodnou existenci. Dříve ale, než se zde pokusím pojem „skutečné mléko“ přiblížit, a dříve, než se podělím i  o naše osobní zkušenosti s produkcí „skutečného mléka“,  pojďme  se nejprve na chvíli podívat na jedno pěkné místo.

Dr. Weston A. Price

S Dr. Pricem do Švýcarska jednoho léta roku 1931.  Tato země je koneckonců nejbližším místem od nás, které tento legendární Charles Darwin výživy navštívil.


Izolovaní Švýcaři

Údolí Loetschental ve Švýcarsku

Když tehdy dorazil dr. Price do Švýcar, poradil se u tamějších úřadů, kde by mohl najít izolovanou skupinu lidí- chtěl si prohlédnout jejich zuby a zjistit výživnou hodnotu jejich jídla. Bylo mu řečeno, že právě vzhledem k jejich izolaci, nebude vůbec snadné se k nim dostat- leda pěšky a jen v létě. Dostal se nakonec  do údolí Loetschental (místní katolický kněz ho informoval, že na rozdíl od zbytku Švýcarska tam souchotiny prakticky neznají- ani jediný případ nikdy v historii), kde žila  v několika vesničkách komunita asi 2000 lidí na místních potravinách asi 1200 let. Údolí, kterým protékala řeka, bylo ze tří stran obklopeno zalesněnými svahy a horskými hřebeny, jejichž bílé sněhové čepice představovaly pro vesničany konec světa. Sami sobě byli celým světem, v němž nebylo lékaře, zubaře, ani vězení, ani jediný  policista. Nepotřebovali je.  Údolí jim dávalo jídlo i ovčí vlnu na ošacení. Ve svých zápiscích dr. Price psal, že byli snad tělesně nejkrásnějšími Evropany a  že z tohoto údolí byli údajně vybírání muži jako stráž do římského Vatikánu. Moderní jídlo až do dokončení tunelu a dráhy se do údolí dostávalo jen stěží. Z vnějšího světa si přinášeli pouze sůl, jinak byli soběstační. Zima byla dlouhá a léto krátké, ale krásné, zkrátka a la Heidi, děvčátko z hor nebo muzikál Sound of Music. Vyznačovalo se velice prudkým růstem všeho, co se zelenalo, krásnými sytými barvami alpských květin.

Od řeky k úpatí hor obdělávali lidé půdu, dělali především seno na zimu pro zvířata a žito pro sebe. Lesy nekáceli a žárlivě si je střežili jako ochranu vesnic před sesuvy sněhu a kamení. Děti trávily 6 měsíců ve škole a 6 měsíců pomáhaly s prací v hospodářství zejména s produkcí mléčných výrobků. Ženy a dívky přes zimu zpracovávaly vlnu (barvení, předení, tkaní atd.). Nepoužívaly se ani traktory, ani koně pro práci na svazích. Dr. Price o tom podrobněji píše:

„To vše se dělá na lidských bedrech, pro která jsou srdce lidí udělaná obzvlášť silná…Především nás zde zajímala kvalita zubů a vývin obličejů, které mají souvislost s tak silným srdcem a neobvyklou fyzickou konstitucí. Studoval jsem jak dospělé, tak rostoucí chlapce a děvčata během léta 1931 a zařídil jsem si, abych dostával vzorky jídla, především mléčných výrobků, která mi posílali asi dvakrát do měsíce v létě i v zimě. Tyto výrobky se testovaly na obsah minerálů a vitamínů, především v tucích rozpustné aktivátory. Ve vzorcích se zjistilo, že obsahují velké množství vitamínů, a tomnohem víc než v průměrných vzorcích komerčních mléčných výrobků v Americe a Evropě a v nižších oblastech Švýcarska.

Seno se dělá na zimní krmení dobytka a tato tráva na seno roste rychle. U sena se po chemickém rozboru v mé labolatoři ukázalo, že zdaleka převyšuje svou kvalitou průměr trávy pro pastvu či na skladování na zimu. Téměř každá domácnost měla kozy nebo krávu nebo obojí. V létě si dobytek hledá pastvu na výše položené půdě a jde za ustupujícím sněhem, který uvolnil nižší část údolí ke sklizni sena a žita.  Půda se obdělává ručně, jelikož zde nejsou pluhy a tažná zvířata, která by je táhla, a připravuje se na sklizeň žita na příští rok. V omezené míře se zahradničí, většinou jde o zeleninu pro letní spotřebu.  Když krávy tráví léto na zelených a zalesněných svazích v blízkosti ledovců a terénu s věčným sněhem, mají období bohaté produkce mléka.  Mléko tvoří důležitou část letní produkce.  Zatímco muži a chlapci sklízejí žito a seno, ženy s dětmi jdou v početných skupinách s dobytkem a hromadí mléko a dělají sýr pro použití následující zimu.  Tento sýr obsahuje přírodní máselný tuk a minerály z vynikajícího mléka a je skutečnou zásobárnou života pro nadcházející zimu. .“ (Citace přeložena z Nutrition and Physical Degeneration by Weston A. Price)

Dále se dr. Price rozepsal o tom, že lidé jedli především žitný chléb s tlustým kusem sýra a zapíjeli vše kozím nebo kravským mlékem, maso měli v neděli (převážně telecí) a přes týden kostní vývary (to proto asi neměli celulitidu),  a že denní příjem vápníku a fosforu dětí v údolí ve formě mléčných výrobků byl mnohem vyšší než u průměrného amerického dítěte jeho doby. Sýry se vyráběly z nepasterizovaného mléka, podobně jako dnes je údajně kolem 70 % švýcarských sýrů nepasterizováno. Dětem práce v hospodářství neubližovala- spíš naopak. Byly zdravé a velice otužilé, vesele běhaly bosy přes ledovou tekoucí vodu řeky v době, kdy pan zubař měl na svém kabátě zvednutý límec a nasazené rukavice. Prohlédl si ještě s kolegou svědomitě zuby všech dětí (věk 7-16 let), které měly průměrně pouze 0, 3 % zubních kazů, široké zubní oblouky a zuby krásně rovné jako klávesnice u piana. Lidé věděli, že máslo je životodárná potravina a lidé se směli vzít a počít dítě až poté, co si užili červnového másla. (Dr. Price později usoudil, že i geny ke svému plnému vyjádření či projevu– potřebují kvalitní stravu) Dokonce v celém údolí  vzdávali máslu hold v podobě svátku másla doprovázeného fatrami, rituály a soutěžemi ve zdatnosti, přičemž vítěz obdržel mísu smetany. 

Zdravé, rovné zuby dívky, která si nikdy nečistila zuby

Dr. Price navštívil i jiná údolí blízko italských hranic, kde měli lidé o něco lepší přístup do měst a civilizace,  a tedy k moderním potravinám. Některým lidem v jednom údolí scházel jeden dva zuby nebo byly napadeny zubním kazem (5, 2 zubů ze 100). Když se jich na ně ptal, řekli mu, že k nim přišli v krátké době, kdy nějaký rok dva strávili ve městě, kam odešli v 18-20 letech a kde se setkali s moderními potravinami. Před tím kazy neměli a po návratu do vesnice se už další kaz neobjevil.

Price posléze studoval lebky ze starých preindustriálních hrobů, studoval tloušťku lebeční stěny a zuby. Zubní oblouky srovnával  s oblouky na lebkách moderních lidí, jejichž chrup byl v nesrovnatelně horším stavu. Nechám si od cesty zmínky o tom, co se stalo se zuby, lebkou a tloušťkou její stěny a zdravím Švýcarů, kteří „mléko“ začali jíst ve formě „mléčných“ čokolád a konzumovat jiné moderní potraviny, směňovat za ně svou smetanu, máslo, sýry a své zdraví. Nejvíce trpěli zubními kazy i tuberkulózou, neboť, jak usoudil dr. Price: podmínky, které vedou k zubnímu kazu, vedou i k nemocem.

Dívka se zdravými zuby

Opravdové mléko

Ráda  bych se vrátila zpět k pojmu „opravdové mléko“. Zaprvé je jasné už jen z této malé ukázky, že švýcarští horalé nepěstovali obilí, aby z něho pak mleli šrot pro krmení dobytka. Stačilo jim, když si ručně udělali na zimu jen seno a  žito si vypěstovali jen pro sebe.

Je zřejmé, že se za poslední jedno dvě století změnila nejen strava člověka, ale i našeho dobytka (i včel), která má vliv na kvalitu, složení mléčných produktů i zdraví zvířat a nás.

Předpokládám, že kdysi lidé pásli krávy venku na pastvě a v zimě jim dávali do krmelců seno (a snad jim přilepšovali kořenovou zeleninou, jako je řepa). Lze odtušit, jaké požehnání pro ně bylo, když si bez traktorů a ropy stačili vypěstovat alespoň obilí na chléb  pro sebe.Čím více otroků jste měli, tím více obilí jste mohli pěstovat…Pasoucí se zvířata tu byla po milióny let a prospívala na trávě. Nejsou závislá na obilí. Obilí není nutné ve stravě pasoucích se zvířat, ale tam, kde byl dostupný přebytek …může se jím krmit zvířata, aby se vykrmila a jako zdroj energie navíc”... (Joann S. Grohmanová: Keeping Family Cow, s. 3)

 

Ivánek a Bohuška u krmelce sena  (Jersey)

Později když začali využívat tažnou sílu koňů či volů a dobývaní chleba se trochu usnadnilo, méně kvalitní zrno dali na zkrmení i dobytku. (Až v 16. století se prý také výroba whisky z ječmene dostala do domovů obyčejnějších lidí v Anglii.) Většinou však měli rodinnou krávu, kozy a ovce a neprodukovali primárně pro mlékárny a velký zpracovatelský průmysl. Nejspíš pak zjistili s odchodem lidí do měst a dobytka z venkovských pastvin do velkokapacitních kravínů a  s příchodem traktorů a ropy, jak relativně snadnější  je produkce (a s ní spojený příjem) „mléka“ nejen pro rodinný stůl.

 Místo sena z rychle rostoucí  první trávy z bylin  se jim začala dávat siláž, obilný šrot, kukuřici, později granule z kukuřice, GMO sóje (luštěniny) a jiných složek, u biomléka biošrot či bioobilí. (V USA je možné údajně označit jako „organic“, tedy bio to mléko či maso, když potrava zvířete byla pouze z 30 % zelená.)  V podcastu radia BBC (Farming Today) se nedávno jeden farmář zmiňoval o tom, že na „krmivo“ pro skot se zpracovávají i vyřazené potraviny ze supermarketů (a že jich je !), jako je čokoláda, bonbony, těstoviny z bílé rafinované mouky apod. To, že se kráva moderního vyšlechtěného plemene dožije maximálně 6 let, jak nám tvrdil jeden holanský strouhač kravských kopyt, a pak odchází do kravského nebe dřív, než pojde na nějaké nemoci, šlo stranou.

Sally Fallonová, která se angažuje v kampani za Skutečné mléko (Realmilk.com) a vůbec za lidská práva na kvalitní potraviny a s nimi spojenou legislativu, hovoří o 3 kritériích charakterizujících skutečné mléko. Jde o mléko, které je:

1) Plnotučné (tedy s vitamíny A a D a K2 v přirozeném poměru se synergickým účinkem, takže ani těhotná se nejspíš vitamínem A nepřiotráví, i když si dopřává velké množství másla). Je sice zřejmé, že tráva ve švýcarském údolí vyrůstala na obzvlášť  úrodné půdě remineralizované z tajících ledovců, nicméně se mi zdá z vývoje chovu pravděpodobné, že tradiční stravou kráv a koz je čerstvá tráva a seno (případně kořenová zelenina), nikoliv obilí, jako je pšenice, kukuřice, sója apod. Obiloviny jako takové přirozeně dozrávají jen na konci léta, čimž se kráva za optimálních podmínek na krutou zimu dovykrmí. Podle doktora Pricea bez nich (vit. A a D) nejsme schopni využít minerály, které přijímáme v potravě, bez ohledu na to, jak moc jich naše strava obsahuje. Mrkev a její provitamin A není totéž, co vitamín A v másle či žloutku, zvláště pro organismus malinkých dětí, který provitamín A  na vitamín A přetváří údajně obtížněji. Mnoho studií ukazuje důležitost máselného tuku pro rozmnožování. Jeho absence má údajně za následek “nutriční kastraci”, selhání ve zdůraznění mužské a ženské sexuální charakteristiky. Se sníženou spotřebou másla v Americe údajně stoupl výskyt neplodnosti a problémy se sexuálním vývinem. Sally Fallonová píše o máselném tuku ze „skutečného mléka“, že obsahuje konjugovanou kyselinu linolovou, jež má protirakovinné vlastnosti (dokonce prý silné proti rakovině prsu), pomáhá s výstavbou svalů, s udržením si tělesné váhy a která mizí, pokud se krávy dovykrmují obilím. Nesouvisí tedy alergie na „mléko“, ale třeba i rakovina prsou s tím, čím je zvíře krmeno  (z čeho to mléko bylo organismem krávy vlastně vytvořeno) a jak je „mléko“ zpracováno?

2) Od zvířat, která mají možnost se pást v létě venku na zeleném a nejsou krmena obilím. Zkrátka chci-li mít kvalitní mléko, třeba méně, vůbec nekrmím zvíře obilím . Údajně ani masokostní moučka nenadělá s kvalitou mléka takovou paseku, jako spíš celkový způsob chovu (protože kráva není čistý býložravec- tu a tam spolkne nějakou kobylku a housenku, což možná moučka imituje…)

3) Průmyslově nezpracované, tj. nepasterizované (žádné UHT se 135 st. C i více)), nehomogenizované, nesušené atd., s certifikací na nepřítomnost TBC a brucelózy. Více v kapitole Mléko v Z knihy Výživující tradice. Sally Fallonová s dr. Enigovou píší, že pasterizací nejen mizí vit. B12, který by jinak mohl vystačit západním lakto-vegetariánům, ale např.  i Wulzenův faktor- též zvaný  stigmasterol, který syrové máslo, syrová smetana a mléko obsahují- jde o činitele, který údajně chrání před tvrdnutím tepen, degenerativní artritidou, šedým zákalem a zvápenatěním šišinky mozkové, rakovinou vaječníků, prsu, prostaty atd. Bylo mi sděleno zkušenými málovýrobci sýrů, že vyrobit si máslo ze syrové smetany pro sebe je snadné, ale pro zákazníky dle předepsaných postupů je to již trochu složitější- chudák smetana se musí ohřívat… Místo mixéru bychom rádi v brzké době používali tižší el. máselnici od nějakého ruského výrobce, tedy „maslobojku“

Samozřejmě není asi radno napít se mléka z neznámého zdroje či od náhodného jaka na cestě po Tibetu, abychom z něho nechytili brucelózu, ale pokud svou rodinnou krávu, která má svoje jméno, známe, má negativní zdravotní testy a žije si u nás relativně dobře a spokojeně, tak je při dodržení ostatní hygiény riziko jakékoliv nákazy minimalizováno- alespoň mnoho let (8?) se těšíme bez újmy výrobkům z nepasterovaného mléka naší Terezky…

Jaká je naše vlastní zkušenost s produkci „opravdového mléka“?

Jalůvka Bohuška (Jersey)

Zatím to vypadá, že nedostála tvrzení zkušenějších chovatelů dobytka z řad dědečků, strýců, babiček i zástupů všech, kteří se jmenují Všeznám Zkušenostímálo, že musíme určitě dát krávě  i šrot, jinak nebudeme mít dost mléka či vůbec. Tak například v tuto chvíli na konci prosince krmíme pouze prvním senem pocházejícím z počátku léta a kráva dojí více mléka než v horkém létě, nepočítáme-li červnovou produkci mléka bezprostředně po otelení, kdy vytvářela až 24 litrů, z nichž velkou část upil býček. Nedostává ani nyní v zimě zrníčko obilí, na podzim akorát dostávala denně malý bonus v podobě jablek a hrušek.

Ještě jinak: pokud bychom si měli nyní koupit zbrusu novou neznámou krávu na inzerát, hledali bychom staré plemeno Jersey , jejíž mléko má průměrně až 6% tučnost, a snažili bychom se zjistit některé informace, abychom věděli, co od ní očekávat. V kartě bude mít napsáno, zda je skutečně 100 % Jersey (otec i matka), a tedy bude dávat jerseyovské mléko.  Jde také o to, že toto tradiční plemeno dává mléko, u něhož nedošlo ke zmutování jedné aminokyseliny v beta-kaseinu. (Srov. )Ano, skutečně existuje mléko typu A a B, přičemž mléko starých plemen Jersey, Guernsay, afrických a indických je to, na které se velká část populace země adaptovala po dobu víc jak 5 000 let. Moderní plemena mají onen beta-kasein trochu jiný. Já osobně dávám přednost mléku Jersezky i proto, že skutečně je nejen smetanovější, ale i celkově hutnější. Autorka knihy Keeping Family Cow psala, že moderní plemeno krávy „ředí své mléko vodou samo“. Není divu, že Sally Fallon jednoho dne oznámila dr. Cowanovi, s nimž napsala knihu o vyživování dětí, něco jako: „Člověče, máme tady špatné plemeno krav“. „Tady“…tím myslela Ameriku. Nikdy bych nevěřila, jak moc je to pro mě důležité a pokud bych neochutnala mléko Jerseyky, snad bych ani nebyla motivována ji chovat.

Jde, jak doufám, o otázky, jejichž znalost by mě jako zájemce o takovou krávu uschopnila v rozhodování při koupi krávy a následné péči o ní. Takže na co bych se ohleduplně jejího chovatele zeptala?

1) Je to tradiční plemeno s nezmutovaným beta-kaseinem? Jak je stará, zda už byla březí a zda se před prvním zabřeznutím nechala plně dorůst do dospělosti (tedy zda měla kolem 2 let) než se její organismus zatížil březostí- ani u člověka není ideální věk k otěhotnění 15 let, přestože je to prakticky možné. Pokud je ještě jalovice, neuspěchat inseminaci.

2) Čím byla dosud krmena? Pokud se její produkce mléka hodně odvíjela od šrotu a obilovin, neodstavili bychom jí od nich asi najednou, protože by její produkce mléka prudce klesla, a možná bychom neměli skoro ani kapku „neskutečného mléka“. Spíš bychom ubírali množství šrotu postupně a přidávali kvalitní seno, než se její organismus- produkce mléka a trávení a mlsný jazýček– aklimatizuje a přeadaptuje  jen na seno. Může to trvat  třeba i rok.

3) Pokud by nebyla v celkově dobrém stavu, nemělo by smysl se snažit ji „vykrmit“ a zároveň dojit, protože výživa ve formě sena či šrotu by šla spíš do větší tvorby mléka než do zotavení její celkové kondice. Ke zvážení je zde zasušení na nějakou dobu. Jde o časovou investici, která by se ale měla vyplatit. Na druhou stranu jde o těžší rozhodování-  ani „správný růst“ dětí totiž nepočká. Ani půda, na které roste tráva, nemusí být v ideálním stavu pro dělání kvalitního sena. Záleží i na hustotě a složení druhů travin na pastvině (u koz ani nemluvě). Dnes, kdy má naše kráva kolem 6 let, dojí nejvíce ze všech let, co jí máme, jde o mléko pouze z trávy a sena. I nyní v zimě dává kolem 10 l mléka ze sena, vody a minerálního lizu. (Ani před porody nic na této stravě raději neměníme.) Samozřejmě, že v tom menší roli hraje i letošní mírná zima. Před pořízením si vlastní krávy jsme byli rádi a dosud jsme za to samozřejmě vděční, že jsme si mohli kupovat domácí mléko od lidí, kteří své krávy krmili s láskou převážně senem, třebaže jim asi také přilepšovali tu a tam šrotem.

Vrata do stodoly skoro již hotová…

 

Prosím shodit další seno…

 

Na obilovinách  by nic zvláštního nebylo, pokud by se „cosi“ nedělo s nutriční hodnotou nejen mléka, ale i masa a vajec.  Tak například u vajíček pocházejících od slepic, které mají výběh na zelené a kompost a mají možnost si nahrabat červy, se podle autorek knihy Vyživující tradice: kuchařka, která je výzvou pro politicky korektní výživu a diktátory stravy**, na jejimž překladu pracuji,  omega-3 a omega-6 mastné kyseliny nacházejí v  poměru téměř 1: 1. Ovšem u slepic, které jsou krmeny pouze zrním, obsah omega -6 může být až 19 x vyšší než tak moc důležitá nenasycená mastná kyselina omega- 3 linolenová. Tu mimochodem ve velké míře obsahuje čerstvý lněný olej zastudena lisovaný a uchovávaný v tmavé láhvi. Ten může tuto naši civilizační nerovnováhu mezi  „omega-6 a omega -3“ vyrovnávat a chránit nás od řady různých nemocí, pokud to s ním nepřeženeme. Hlavně v zimě, když jíme „vajíčka ze zrní“ nám do pokrmů (polévek) přisypávám trošku čerstvě namletého lněného semínka.

Nejde o to, abychom přebytky obilí vysypali do řeky. I my přes zimu krmíme slepice zrním. Více si však pochopitelně ceníme vajíček z letní sezóny, kdy slepice obilím nedovykrmujeme, a obzvlášť přes zimu přidáváme do svého jídla trošku čerstvě namletých lněných semínek v biokvalitě, které jsou velmi bohaté na omega-3 mastnou kyselinu linolenovou. 

Povědomí o „skutečném mléce“ se odráží i v našem odhodlání být i nadále soběstační v jeho produkci. Vnáší hlubší smysl do takových aktivit na statku, jako je kosení, obrácení sena v horkém létě, jeho svoz a uskladnění ve stodole. V zimě nás pak zahřívá na srdci matná vzpomínka na letní chvíle senoseče, kdykoliv toto voňavé seno bereme s láskou do svých rukou, kdykoliv ho objímáme ve své náručí a odnášíme opatrně- aby nám ani stéblo neupadlo- do krmelce svým zvířatům. Takové chvíle miluji.

Sýr z nepasterovaného mléka

Doufám, že tento článek, byť není asi ve všem zcela přesný a zdaleka nevyčerpal téma „skutečného mléka“,  k diskusi o „mléce“ může  přispět. Hlavní je asi nejen dělat věci především s láskou, ale ani neplakat nad rozlitým mlékem, ať už bylo jakékoliv.

Text a foto: Věra Dudmanová

Černobílé fotky z knihy od Westona A. Pricea: Nutrition and Physical Degeneration (1938).

————————————-

*V dnešní době jsou samozřejmě  v souvislosti s potravinami i jinými věcmi používány pojmy jako „staročeské“, „babiččiny“, „dědečkovo“, „prababiččino“, „skutečné“, „pravé“, „domácí“, „tradiční“  i slovo „opravdové“ , jež ale v tomto textu má specifikovaná tři jasná přísná kritéria.

**Autorky vysvětlují, že pod pojmem “diktátoři stravy” mají především na mysli všechny osoby z řad těch lékařů, lobbujících zastupitelů agro-potravinářského průmyslu, různých zdravotních a výzkumných institucí, zdravotníků a všech nutričních expertů, poradců ve zdravém stravování a všechny výrobce léků snižujících cholesterol  (Business Week, nikoliv lékařské periodikum nedávno hovořil až o 18 milionech Američanů beroucích tyto méně či více efektivní léky), kteří hájí oficiální proticholesterolové stanovisko vycházející z tzv. lipidové teorie (Sally Fallonová jim osobně říká  “hlídací psi lipidové teorie.”)

http://www.vyzivujicitradice.cz

Kocour Tygr u vrat chléva

Politicky nekorektní máslo a cholesterol

 Teorie  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Politicky nekorektní máslo a cholesterol
Zář 092011
 

 

Moz-screenshot-3

 

 Nasycené tukyskeptický pohled zpátky

Informace, které dnes naleznu o cholesterolu na internetu, jsou zejména na stránkách, ježmi zároveň nabízejí prostředky k jeho snížení, případně jde o internetový portál určité značky rostlinného tuku. Není možné si nevšimnoutobchodního využití(možná že i z obchodních důvodů vytvořené) teorie namířené proti cholesterolu a nasyceným tukům. Nejvíce se kritice cholesterolu kromě výživových poradců, zdravotních institucí a lékařů (Fallonová je nazývá diktátory stravy, potažmo “hlídacími psy” lipidové teorie) věnují výrobci rostlinných tuků a olejů a především farmaceutické firmy. Ty vyvinují cholesterol snižující léky.

Nebylo to lékařské periodikum, ale Business Week, který přinesl před několika lety zprávu o tom, že moderní léky na snižování cholesterolu, které dnes bere v USA na 18 milionů občanů, nejsou tak úspěšné9. Povážlivé jsou také výroky některých lékařů, kteří své jméno spojili s propagací náhražek másla. Jakou motivaci asi podpora studie cholesterolemie od výrobce rostlinného tuku, je nasnadě. „Výsledky studie cholesterolemie realizované v letech 2002 a 2004 s podporou Flora pro.activ ukázaly, že více než polovina české dětské populace má zvýšenou nebo dokonce vysokou hladinu cholesterolu v krvi. Na této nebezpečné skutečnosti se, kromě jiného, významně podílí i delší dobu trvající nesprávná výživa,10jepřesvědčen odborník z řad lékařů na internetovém reklamním portálu rostlinného tuku.11 Představa “správné” výživy dětí je v tomto kontextu jistě “politicky korektní”– její součástí jsou rostlinnétuky a minimalizovaná konzumace nasycených tuků s cholesterolem a tolerování potravin z bílé mouky a cukru. Touto logikou směřujeme proti samotné Matce Přírodě, kterou nepřímo obviňujeme, že je špatná kuchařka, protože mateřské mléko má vysoký obsah nasycených tuků a cholesterolu. Podobná studia by měl podporovat někdo skutečně nestranný. Ostatně lze předpokládat, že se více vyplatí investice do reklamy na konkrétní značku rostlinného margarínu, než obecně na máslo, kterým by se dělala neplacená reklama vlastně všem jeho výrobcům. Víme, že dnes není většina dětí dlouho kojena a brzy se začíná s umělou výživou a s příkrmy. Jaké složení má mít tato výživa pro tak důležité období vývoje dětského mozku, když je do tří let dítěte z 80 % vyvinut?12 Sterilizované přesnídávky slazené cukrem a piškoty z bílé mouky a cukru, nealko nápoje nejsou na živiny bohatou stravou a na rozdíl od mateřského mléka neobsahují nasycené tuky a cholesterol. Děti je přitom třeba nikoliv krmit, ale vyživovat . 

Moz-screenshot-5

Kváskový chléb a máslo s tymiánem, česnekem a citrónem.

Fallonová a Enigová k otázce živočišných tuků píšou: Tito „experti“ nás ujišťují, že lipidová hypotéza je podepřena nevyvratitelným vědeckým důkazem. Většina lidí by se divila, když by zjistila, že ve skutečnosti existuje málo důkazů podepírajících tuto domněnku, že strava s nízkým obsahem cholesterolu a nasycených tuků opravdu snižuje úmrtnost na srdeční onemocnění či jakýmkoliv způsobem prodlužuje délku života člověka.13

Na nízkocholesterolovou stravu je možné pohlížet kritickynejen konkrétně z toho důvodu, že přírodní lidé, jaké vyšetřoval dr. Price, byli zdraví, přestože jedli mnoho potravin bohatých na cholesterol. Samotný cholesterol podle doložených studií i některých současných odborníků škodlivý není, právě naopak. Zpochybňují, že by konzumace potravin obsahujících cholesterol mělavůbec jakoukolivsouvislost se zvýšeným cholesterolem v krvi, a to s poukazem na vývoj a pozadí celé lipidové teorie, které vzbuzují pochybnosti.Fallonová s Enigovou v eseji Oiling of America [Nakládání Ameriky do oleje] zaznamenávají, k čemu v podstatě došlo za posledních 50 let. V podstatě již před začátkem celé kampaně v rámci politiky veřejného zdraví namířené proti cholesterolu v 50. letechdošlo k mylné a unáhlené interpretacizvýšenéhladiny krevního cholesterolu u obyvatelstva, u kterého se již tehdy zvýšila úmrtnost nakardiovaskulární choroby .

Při pohledu zpět do minulosti, do statistik i kuchařských knížek se po válce konzumovalo nesrovnatelně méně živočišných tuků než na přelomu století. “Před rokem 1920 bylo koronární srdeční onemocnění v Americe vzácné, tak vzácné, že když mladý internista jménem Paul Dudley White předvedl svůj německý elektrokardiograf svým kolegům na Harvardově univerzitě, poradili mu, aby se soustředil na výnosnější odvětví medicíny.”14 Oponent lipidové teorie, dr. Paul Dudley White v panelové rozhlasové diskusi pořádané Americkým sdružením pro srdce v roce 1956 ke všemu zaujal odmítavé stanovisko a prohlásil, že bychom měli jíst stejně jako naši předci, kteří na infarkty umírali vzácně. Jeho názor však byl potlačen do pozadí. 15

Každopádně současný nárůst kardiovaskulárních chorob jako hlavní příčině umrtí obyvatelstva západních zemí neodpovídá pararelnímu zvýšení konzumace nasycených tuků:

Během šedesátiletého období od roku 1910 do roku 1970 podíl tradičních živočišných tuků klesl z 83 procent na 62 procent a spotřeba másla sletěla z 8 kg na osobu a rok na bezmála 2 kg.  Během posledních osmdesáti let stoupla spotřeba cholesterolu ve stravěo pouhé 1 procento. Během stejného období procento stolních rostlinných olejů ve formě margarínů, tuků na pečení a rafinovaných olejů stoupla o 400 procent a spotřeba cukru a průmyslově zpracovaných potravin stoupla o 60 procent.16, který přírodní národy nekonzumovaly.” Fallonová zdůrazňuje že třebaže u abnormálně zvýšené hladiny cholesterolu v krvi je vyšší riziko budoucího onemocnění srdce, není zde jasná korelace s příjmem cholesterolu z jídla.

 

2

4Dr. Price nazýval margarín “dílo Ďáblovo”.

5Je známo, že syntetický vit. A může být pro těhotnou ženu toxický, je-li však v přirozeném zdroji, jako je domácí máslo, nachází se zde v přirozeném poměru s vitamínem D a toxický není. V době těhotenství jsem se proto vůbec neomezovala v konzumaci domácího másla.

6Junk Food– termín pro jídlo s minimální nutriční hodnotou, bez tělotvorných látek, obvykle i bez vlákniny, podle TS k němu patří I ovocné džusy s vysokou koncentrací fruktózy.

7Cit. Nourishing Trdaditions, s. 23.

Srp 032011
 
Img_5211

Již se tuk oddělil od podmáslí a je třeba mixér vypnout.

Co budeme potřebovat: smetanu, cedník, dvě ploché vařechy, 1 asi 5l hrnec, jeden polévkový talíř, jednu velkou mísu

 

S výrobou másla je to pro mne jako s rýžováním zlata– postupně získáváme oddělováním jiných složek mléka něco velice cenného. Z domácího odstátého mléka v lednici velikou lžíci sbíráme zvrchu smetanu do malé konve (baňky), jakmile je již smetany nasbírané dost (že stojí za to špinit mnoho nádobí), tedy asi kolem 5 l, je čas dělat máslo- asi tak jednou za týden při chovu jedné krávy plemene Jersey uprostřed léta. Je mnoho způsobů, jak máslo dělat, smetana bývá již mírně nakyslá, takže to půjde vše rychle: do kuchyňského mixéru nalijeme asi 3/4 l smetany, jakmile se změní tón hukotu motorku, znamená to, že již vznikla přinejmenším šlehačka a nože již nejsou plně v kontaktu s tekutinou, občas mixer i vypínám a setřu stěrkou smetanu ze stěn, naháním ji i za chodu do břitev, ale opatrně, abych neudělala „šlehačku“ i ze stěrky či vařešky. Jakmile se břity již točí volně (ucho zkušeného to již pozná), již se šlehačka srazila v máslo- oddělil se tuk od „vody“ zvané podmáslí. Smetana domácí je u nás jen jedna- nedělám žádný rozdíl mezi smetanou a smetanou ke šlehání. Plnotučné jerseyské mléko má až 6 % tuku, plnotučné mléko v obchodě má kolem 3 %, smetana v obchodě má kolem 12 % tuků a „smetana ke šlehání“ asi 13 %. Ze „smetany“ z obchodu skutečně nic nelze ušlehat, jen ze „smetany ke šlehání“, do které je přidána nějaká látka, aby z ní šlehačka šla vůbec ušlehat. Nevím tedy, jak velkou tučnost má domácí smetana, ale jistě vetší, má nerovnoměrnou konzistenci- od tekuté až po tuhý netekutý krém.

Img_5213

Do cedítka vyprázdníme obsah mixéru, cedítko visí nad velikým hrncem, do něhož protéká podmáslí, máslo vypadá jako žlutý květák

Img_5216

Netlačíme na hmotu tuku, ale jen nad hrnec nadzvedneme cedítko a třepeme- jako když se rýžuje zlato, prudkými otřesky se začne máslíčko uvnitř válet jako při hnětení těsto a podmáslí odkapává dolů do hrnce pod ním.

Img_5214

Stiskneme dále máslo, které jsme vyklopili z cedítka na talíř, mezi dvě ploché vařečky, mačkáme a hněteme, v talíři zůstává další podmáslí oddělené od másla, které je zatím měkké a tvárné. Podmáslí odléváme do hrnce tak, aby nám do něho nespadlo i to máslo.

Img_5215

Hnětení je ukončeno, již syrovátka nevytéká, jen tu a tak jsou ještě kapičky, čím méně syrovátky v másle zůstane, tím lépe se dělá ghí.

Img_5217

Mísa hrudek čerstvého másla, které postupně tvrdne. Dokud je měkké, mažu nám ho na chléb, pí Sally Fallonová prý říká, že se má chléb máslem pomazat tak tlustě, aby v něm byly vidět stopy po zubech. Může mít nevímjakou příchuť, ale hlavní je jistě kvalita samotného másla. 

Pokud chci odstranit zbytek syrovátky a získat 100 % tuk, tak už zbývá jen máslo přepustit, o čemž jsem psala v článku o Domácím syrovém másle. Přepuštené máslo pak skladuji v hrncích ve sklepě na dobu, kdy kráva tolik mléka nedává.

Čvc 032011
 
Img_4301

V keramické misce nalevo je čerstvá studená voda, může se do ní dát i led a sůl…

Img_4305

Nádobu s máslem převrátíme do vody a slouží jako víko, máslo je roztíratelnější, nádoba totiž zůstává v kuchyni, denně je třeba vyměnit vodu a přidat máslo.Tato nádoba na máslo pochází z keramické dílny manželů Hermanových z Německa viz http://www.frenchbutterdish-butterdosen.com/index2.html


Na našem rodinném stole se opět objevilo po čase domácí máslo. V tuto roční dobu je nejvýživnější. Paní Sally Fallonová v knize Výživné tradice o másle v kapitole Tuky píše:

 

„Neustálé útoky médií na nasycené tuky jsou víc než podezřelé. Výzkum nepotvrzuje názor, že máslo způsobuje chronicky zvýšenou hladinu cholesterolu- třebaže některé studie ukazují, že konzumace másla způsobuje mírné přechodné zvýšení. Ve skutečnosti kyselina stearová, hlavní složka hovězího tuku, cholesterol snižuje…
Diktátoři stravy uspěli v přesvědčení Američanů, že je máslo nebezpečné, i když je cennou složkou mnoha tradičních kuchyní a zdrojem těchto živin:

V tucích rozpustné vitamíny: Mezi ně patří vitamin A neboli retinol, vitamin D, vitamin K a vitamin E a také všechny jejich přirozeně se vyskytující spolučinitelé potřební k poskytnutí maximálního přínosu. Máslo je nejlepší americký zdroj těchto důležitých živin. Ve skutečnosti vitamin A se snáze vstřebává a je lépe využit z másla než z jiných zdrojů. V tucích rozpustné vytamíny se nacházejí ve velkém množství pouze, pokud máslo pochází od krav, které žerou čerstvou trávu.

Img_4257

Čerstvé domácí máslo 

Img_4266

Z mísy do litinové pánve a bude se máslo přepouštět

Img_4298

Medová barva čerstvě přepuštěného másla- ghí 


Když doktor Weston A. Price studoval izolované tradiční národy po celém světě, zjistil, že máslo bylo hlavní potravinou v mnoha domorodých kuchyních. (Nenašel žádné izolované národy, které by konzumovaly vícenenasycené tuky). Skupiny, které studoval, si obzvlášť cenily sytě žlutého másla, které produkovaly krávy živící se rychle rostoucí čerstvou trávou. Jejich přirozená intuice jim říkala, že jeho životodárné kvality byly především blahodárné pro děti a těhotné ženy. Když doktor Weston A. Price dělal rozbory tohoto sytě žlutého másla, zjistil, že má výjimečně vysoký obsah všech v tucích rozpustných vitamínů, především vitamínu A. Těmto vitamínům říkal „katalyzátoři“ či „aktivátoři“.Podle doktora Pricea bez nich nejsme schopni využít minerály, které přijímáme v potravě, bez ohledu na to, jak moc jich naše strava obsahuje.

Img_4293

Máslo na bramborech a smetana se strouhanou okurkou a natí z cibule

Také věřil, že v tucích rozpustné vitamíny jsou nezbytné ke vstřebání ve vodě rozpustných vitamínů. Vitamíny A a D jsou podstatné pro růst,  zdravé kosti,  pro správný vývoj mozku a nervového systému a normální sexuální vývin (Čili zde již ve hře není jen cholesterol, ale třeba i to, aby dívka měla širokou pánev, a chlap mužský hlas, ale také „zdravá“ 2metrová basketbalistka, která je zdravá jen povrchně- jako osvalené kuře vyhoněné po 6 týdnech výkrmu- nám v pětadvaceti neumřela na infarkt…atd., pozn. překl.). Mnoho studií ukazuje důležitost máselného tuku pro rozmnožování. Jeho absence má za následek „nutriční kastraci“, selhání ve zdůraznění mužské a ženské sexuální charakteristiky. Se sníženou spotřebou másla v Americe stoupl výskyt neplodnosti a problémy se sexuálním vývinem. U telat nejsou náhražky másla schopny podpořit růst a udržet reprodukci. Máslo přidané k zelenině a pomazáné na chléb, smetana přidaná do polévek a omáček zajišťuje správné vstřebání minerálů a ve vodě rozpustných vitamínů v zelenině, obilí a mase.“Přeloženo ze stránky  16.

Img_4279

Máslo mírně vařilo, je již tekuté a průhledné…

Img_4281

 Můžeme cedit a oddělit tak čisté ghí od sraženého usmaženého zbytku podmáslí

 

Dále se v knize píše o Konjugované kyselině linoleové, jež má protirakovinné vlastnosti, pomáhá s výstavbou svalů, s udržením si tělesné váhy a která mizí, pokud se krávy dovykrmují obilím či krmnou směsí. A o Wulzenově faktoru– též zvaném stigmasterol, které syrové máslo, syrová smetana a mléko obsahuje, tedy nepasterované, jde o činitele, který  chrání před tvrdnutím tepen, degenerativní artritidou, šedým zákalem a zvápenatěním šišinky mozkové, rakovinou vaječníků, prsu, prostaty atd.

Img_4282

 

Přepuštěné máslo

V jednom z květnových Magazínů- Víkend Hospodářských novin (str. 24-28) vyšel  článek na téma másla, článek který v titulu  sliboval, že se dozvíme „Vše, co jste ( ne)chtěli o másle vědět“, avšak tímto ambiciozním názvem trochu čtenáře matl stejně jako nás matou výrobci názvy tuků Máslíčko, Maslan, Raníčko, Pozdrav z hor, o čem článek také pojednával. Přestože se čtenář moc nedozví, proč by měl i z nutričního hlediska dávat přednost máslu, přináší alespon kvalitní informace o evropském trhu s máslem.

Mohu jen parafrázovat: zajímavé je, že množství v ČR vyrobeného másla je téměř stejné, jako objem másla z dovozu, což před 10 lety nebylo. Zatímco české normy rozlišují kategorie Čerstvé máslo (trvanlivost do 20 dnů), Máslo (s delší trvanlivostí), Stolní máslo (mohlo být zmražené až 2 roky), z Belgie, která mimochodem více másla vyváží, než vyrábí, se k nám dováží smíchané máslo (kód DE), které je převážně ze zmraženého másla a trochy čerstvého pro zlepšení vůně a chuti- je proto i levnější. Tedy to přidané čerstvé máslo může být údajně české (z českého mléka vyvezeného do SRN), které se přes Německo vyveze a znovu ve smíšeném másle doveze k nám zpět. Jistě se brzy upraví legislativa nejen u Pomazankového „másla“, ale i Maslanu, Máslíčka, Mazlíčka, které obsahují rostlinné tuky, přesto mají na folii pasoucí se kravičky a slova o „tradici“ a jsou v regále s mléčnými výrobky.

V Anglii vymysleli k margarínu šalamounský název I cant Believe its not Butter– Nemohu uvěřit, že to není máslo.

 

Img_4319

Stloukání másla„, olejomalba (Jean-François Millet , 1814 – 1875, kreslil obrazy venkovské Francie viz http://www.atelier-millet.fr/ Také jsme zkoušeli tlouci máslo postaru v máselnici, ale z nějakého důvodu se to nepovedlo, asi smetana nebyla dozrálá ke zpěnování, nyní to děláme v mixéru, kde se smetana srazí, odlijeme pak odloučené podmáslí a hněteme, až vymačkáme kapičky pokud možno veškerého podmáslí, máslo má mít 80 % tuku,  zbytek vody (podmáslí) nakonec odstraním „přepuštěním“ čili čištěním másla. V chladu sklepa je takové „ghí“ tuhé jak vosk a vydrží i měsíce. 

—————————————

* Domácí– mám tím na mysli rodinné (rodové) máslo v kvalitě, jež dokonce přesahuje kvalitu výrobků ekologického zemědělství, protože je nejen obohaceno o aspekty z biodynamického hospodaření (víme třeba, že máslo pochází od rodinné krávy, která má své jméno- nejen číslo- a k níž máme osobní vztah, známe ji třeba již od narození), ale je kvalitnější zejména v souvislosti  s obsahem konjugované kyseliny linoleové, kterou plnotučné mléko (resp. biomáslo) údajně ztrácí, pokud je dobytek přikrmován obilím (byť v biokvalitě).

**Pokud bych někdy v životě uvažovala o prodeji potravin, tak by to bylo čerstvé syrové letní máslo od krávy pasoucí se na rychle rostoucí čerstvé trávě, máslo, které když jedí OBA partneři denně v uměřeném množství společně se lžičkou tresčího oleje asi tak 3 měsíce před pokusy o početí, zvyšuje se dle dr. Pricea tak nejen jejich šance na početí a donošení dítěte a kojení i ve vyšším věku rodičky, ale i na to, aby dítě bylo zdravé dle staromódnějších, tedy přísnějších měřítek. Třebaže nevím, co jsou to problémy s početím ani po pětatřiceti, poporodními depresemi či dlouhým kojením, nemohu být se svou osobní ženskou zkušeností reprezentativním vzorkem.  Přesto věřím, že za hladkost všeho s velkou pokorou vděčím krávě Terezce, a tak proč nezkusit pomoci k dítěti jiným lidem, za pokus a možnost ještě jedné šance přirozené cesty k dítěti to, myslím, stojí a je to jistě pořád levnější než jiné procedury. Z vyšších dávek vitamínu A v přirozené formě nemám obavy.

All original content on these pages is fingerprinted and certified by Digiprove