Maso z trávy

 Teorie  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Maso z trávy
Srp 042011
 


 

Moz-screenshot

Dary lesa dostanou teprve se smetanou ten správný říz

Nemáme to daleko do LESA a zrovna včera jsme se brodili v tekoucí říčce Desince v Poříčí (obec, pod kterou spadá Mladočov, a jež je vesnicí roku 2011 v Pardubickém kraji), kde si synek Ferda chytil zelenou rosničku na chvíli, než mu zas skočila zpátky do vody. Už dlouho jsem zelenou rosničku neviděla. Kolem mlází u luk nechodí nijak zvlášť rád, protože co chvíli tam vyplaší divoké zvíře, které se chodí pást na naše louky. Při procházkách lesem si občas uvědomím, že by i těm zvířatům- domácím či divokým- svědčil návrat k jejich původní tradiční stravě.

 Existuje totiž mnoho studií s přesnými čísly jednoznačně dokládajícími, jak neekologický je chov zvířat, která jsou vykrmována směsemi, kvůli nimž se vyčerpává půda atd. s neblahými dopady i na naše zdraví. Tato skupina zvířat (dobytek i slepičky) jsou po celý rok krmena či přikrmována směsemi založenými na obilí, GMO sóji, kukuřici. apod. V posledních stoletích se přikrmují obilím i kapři a divoká zvířata. Zavrhnout však kvůli tomu chov zvířat jako takový se mi ale zdá, jako „vylévání dítěte i s vaničkou,“ nejen pro to, že nejsem z metabolického hlediska veganka, ale hlavně proto, že zvířata se dají krmit a chovat jinak a že především produkty z těchto zvířat mají zcela jinou kvalitu.

Zkrátka existuje druhá potenciální skupina býložravých zvířat, ta, která může žít hlavně z trávy, jíž je všude kolem plno a s níž si dnes člověk mnohdy ani neví rady, co s ní. Je to tradiční strava pro mnohá zvířata. Maso, které převážně vyrostlo doslova „z trávy“ má však vynikající nutriční vlastnosti a v konkrétních aspektech se liší od masa „z obilí“ (Teď nerozlišuju mezi bio x nebio masem, ale mezi masem z trávy x z obilí). Našim úkolem je jen dohlédnout, aby bylo konzumováno s rozumem a s rozmyslem se spásala luka a hlídala úrodnost půdy.
      Umírněná konzumace masa (včetně vývarů z kostí), které se vyprodukovalo tradičním způsobem, je v pořádku– to je zjednodušeně formulovaný závěr, k němuž došel i náš anglický kolega sekáč Simon Fairlie, který býval léta vegetariánem, ve své knize Maso: benigní extravagance.

Moz-screenshot-2

     Paní Sally Fallonová ve svých textech často připomíná, že konzumace obilovin u zvířat je v přírodě otázkou pouze pozdního léta a podzimu, kdy v přírodě tyto plodiny přirozeně dozrávají a jen v tomto období má smysl dobytek DOVYKRMIT před krutou zimou, čimž se napodobuje příroda.
     Nedávno jsem četla v souvislosti s masem „z trávy“  text z blogu Stanleyho Fishmana (http://www.tendergrassfedmeat.com/about/) , který trpěl od 13 let různými obtížemi, především těžkým astma, s nimž často končíval na pohotovosti a nezdálo se, že by mu lékaři mohli pomoci, dokonce mu dávali špatné vyhlídky na život, který u něho neměl mít už dlouhého trvání. Nakonec objevil knihu zubaře Pricea a zcela se výlečil změnou stravy.

     Chválí si zejména blahodárné účinky na své zdraví, jaké má u něho konzumace „masa z trávy“, tedy masa ze zvířat, která se přes rok pásla a nedostávala šrot a obilí. O mase z trávy napsal celou kuchařku- Tender Grass-fed Meat(Měkké maso krmené trávou),  protože studoval do hloubek tradiční způsob přípravy takového masa a stal se jeho znalcem- pozná jemné rozdíly v chuti různých druhů mas, která mají nasládlou chuť po bylinách, na kterých se třeba takoví bizoni pásli.

Moz-screenshot-3

   Zvěřina, hovězí, skopové, jehněčí pocházející ze zvířat, co se pásla na loukách a v lesích, obsahuje živiny, které chrání srdce a nervový systém, vč. vit B12 a B6, zinku, fosforu, karnitinu, a koenzym Q10. Tuk z takového masa obsahuje vitamíny A, D, E a konjugovanou kyselinu linoleovou, látku, která chrání před obezitou a rakovinou, kterou však maso maso i mléko „z obilí“, ztrácí. Uvědomila jsem si, že nejspíš v tom spočívá tajemství síly z masa „z lesa“, o němž dokonce napsal Ota Pavel svou povídku, která se stala i podnětem k filmu Smrt krásných srnců. Otec (ztvárněný hercem Heřmánkem) se na rozvrzaném kole a s Davidovou hvězdou vydal upytlačit (hrozba trestu smrti) za každou cenu srnce pro své syny a nakrmit je tím masem před odchodem do koncentračního tábora. Myslím, že věděl, co a proč dělá. Srnčí je zkrátka „nutrient-dense food“, tedy na živiny bohaté či „husté“ (koncentrované) jídlo.

Moz-screenshot-4

Srnec v hledáčku dalekohledu z filmu Smrt krásných srnců

Bře 172011
 

„A z čeho my jsme vyrostli? Moji rodiče měli čtyři krávy a my jsme vyrostli čistě na syrovátce. Kdo si zvykne pít pivo, ten dostane na něj chuť i ráno nalačno. A u syrovátky je to to samé, jen to má jiné účinky.“ Léčitel Josef Prouza (Z knihy Léčitelé jak je neznáte)

Photo_mar_17_8_50_21_am
Photo_dec_04_11_54_27_pm

Z  informací, jaké mám ze dvou veleděl Výživa a fyzická degenerace a Výživné tradice, bych to viděla takto:Potřebujeme my Středoevropané se čtyřmi ročními obdobími bez darů moře pro své zdraví mléko?      ANO, ALE JAKÉ?

 

Vím, že česká vláda chce, aby obyvatelstvo konzumovalo více mléka a chce letos rozjet i další kampaň, ale jde o mléko, které je od krav krmených určitým krmivem, toto mléko je průmyslově zpracováno- žádný malý hospodář by ho nehomogenizoval -ani by možná nevěděl jak..., nepasterizoval za supervysokých teplot, a neodvezl i mimo svůj region v krabicích, v nichž vydrží dlouho, přičemž zákazník musí zbytečně platit i za tento obal a cestu do obchodu. Propagovat tedy takové mléko se mi zdá kontroverzní.
   Dala bych přednost lokálnímu mléku, jehož krávu mohu poznat osobně, nejlépe od rodinné krávy, která má i jméno (nejen číslo), která má v pořádku povinné testy,  je i opticky zdráva a která se v létě pase na pampeliškách, atd a je na čerstvém vzduchu, přes zimu má kvalitní seno a jejíž majitelé ji i občas pohladí a mají k ní osobní vztah. Proč?

     Protože třeba jen takový máselný tuk od krávy, která není živena bílkovinami z obilí, ale pase se na čerstvé trávě, obsahuje konjugovanou kyselinu linolovou (v anglických textech pod zkratkou CLA), jde o protirakovinnou látku, silný antioxidant, který pomáhá rychleji spalovat tuky, naše tělo ho neumí vyrobit, nachází se i třeba v hovězím mase z dobytka, který se spokojeně pásl venku, nežere především zrní (šrot) a krmivo z GMO sójových bobů, pouze se obílninami dovykrmí koncem léta a na podzim, což odpovídá přírodnímu cyklu, kdy zvíře žere přírodní obiloviny, aby na zimu přibralo- my lidé sice GMO potraviny přímo nejíme, ale jíme je možná nepřímo tak, že konzumujeme produkty od zvířat, která GMO mají ve svých krmných směsích. Údajně však i malé množství obilí nebo krmiva jiného než zelená tráva způsobí, že tato látka mizí (str. 17 v Nourishing Traditions)
     Zubař Dr. Price používal jarní máslo od krav z pastvy jako medicínu pro své pacienty (obsahující v tucích rozpustné vitl A, D, vit. K a „CLA“). Viděl tolik utrpení způsobeného moderními hanebnými náhražkami, že margarin nazýval dílo dáblovo.

 

Dala bych tedy přednost  mléku od takové krávy, které je alespoň pár hodin ustáté v ledničce a které neprošlo pasterizací. Takové mléko již konzumuji léta, byla bych ale velmi obezřetná, pokud bych měla pít nepasterizované mléko z jiných zdrojů.

 

     Nedávno jsem četla zajímavý rozhovor.  V Jesenici u Prahy nabízí pí Barbara John švýcarské sýry.  

„Češi sýry milují, vidím to, když je zveme k nám – švýcarská sýrová jídla jako raclette, fondue mají vždy úspěch …Gruyere, Appenzeller, Em mental – chutnají vám hlavně trochu pikantnější smradlavější, starší sýry. Ty jsou i dražší…Vždy mě mrzí, když vidím, že někdo něco prodává a neví co. Jela jsem proto do Švýcarska, do vesnice, odkud pocházím, k místnímu sýraři a učila se, jak se o sýry starat, jak je správně nakrájet a zabalit. Čtu si o tom v knihách. Když něco nevím, vždyť ve Švýcarsku existuje 450 druhů sýrů, volám známému sýraři…V obchodě mám 50 druhů sýrů, beru tak od deseti sýrařů. Nejlevnější je tilsit zelený z pasterizovaného mléka, nejdražší sýry stojí přes osmdesát korun za 100 g. Snažím se udržet ceny tak, aby si každý mohl dovolit koupit kousek sýra. Dbám, aby sýry byly čerstvé… Sedmdesát procent švýcarských sýrů se vyrábí z nepasterizovaného mléka. Takové mléko a následně i sýr má jinou chuť, jsou tam ještě všechny bakterie a má své zvláštní aroma. Jenže to zakazuje Evropská unie.“ Zdroj :http://podnikani.idnes.cz/chybely-ji-svycarske-syry-tak-je-zacala-prodavat-f61-/firmy_rady.asp?c=A110308_1544755_firmy_rady_hru

 

EU mi ale nezakazuje, abych si nadojila mléko od své rodinné krávy příp. kozy a vypila ho tak, jak ho uvařila příroda.  Nejenže má jinou chuť, ale může být i mnohem zdravější, pro tělo přínosnější. Pí Fallonová  píše dál už o tom všem vědečtěji, ale snad přesto srozumitelně, i když vím, že my všichni  (nejen žáci ZŠ) i na Ministerstvu zemědělství se musíme nadále zlepšovat ve svých schopnostech v chápání psaného textu: 

 

Další vážný problém u dnešních mlékárenských metod je krmivo pro krávy z na bílkoviny bohatých sójových bobů. Vyvolává to u nich produkci velkého množství mléka, ale přispívá k vysokému výskytu mastitidy (zánětu mléčné žlázy) a jiných problémů, které vedou ke sterilitě, problémům s játry a ke zkrácení života. Bylo uskutečněno málo výzkumů, které by určily, co tato sójová krmiva s druhem a kvalitou bílkovin v kravském mléce dělají. Je dnešní vysoký výskyt alergií na mléčnou bílkovinu způsoben používáním nevhodného krmení pro naše dojná stáda? Správnou potravou pro krávy jsou zelené rostliny, především rychle rostoucí čerstvá tráva od jara do podzimu. Mléko od správně krmených krav bude obsahovat Priceův faktor (vit. K, pozn. překl.) a konjugovanou kyselinu linolovou s protirakovinovými účinky a také bohatou zásobu vitamínů a minerálů. Bohužel za stávajícího systému mají farmáři malou motivaci k pastevnímu chovu svých stád či k tomu , aby používali jiné praktiky vedoucí k produkci vysoce kvalitního mléka.
     Dalším faktorem přispívajícím k degradaci dnešního mléka je pasterizace. Učili nás, že pasterizace je přínosná, že je to způsob naší ochrany před infekčními onemocněními, ovšem bližší pohled odhaluje, že její přínosy byly dosud velmi zveličovány. Moderní mlékárenské stroje a nerezové nádrže spolu s efektivním balením a distribucí činí pasterizaci za účelem hygiény zcela zbytečnou. A pasterizace není zárukou čistoty. Všechna propuknutí salmonely z kontaminovaného mléka za poslední desetiletí – a bylo jich dost- nastala u pasterizovaného mléka. To se týká i jejího náhlého výskytu v roce 1985 ve státe Illinoi, který zasáhl přes 14 000 osob a způsobil nejméně jedno umrtí. Stopy salmonely ve skupině pasterizovaných mlék byly shledány geneticky odolnými jak vůči penicilinu, tak  tetracyklinu. Syrové mléko obsahuje bakterie, které produkují kyselinu mléčnou a chrání před patogeny. Pasterizace tyto pomocné organismy likviduje a zanechává konečný výrobek zbavený jakéhokoliv ochranného mechanismu, pokud by nežádoucí bakterie nevítaně kontaminovaly zdroj. Syrové mléko časem příjemně zkysne, zatímco pasterizované mléko bez užitečných bakterií zasmrádne.
    Jenže to není všechno, co s mlékem  pasterizace dělá. Vysoká teplota mění mléčné aminokyseliny lysin a tyrosin a činí celý komplex bílkovin méně dostupný. Podporuje žluknutí nenasycených masných kyselin a zničení vitamínů. Ztráta vitamínu C u pasterizace obvykle dosáhne 50 %, ztráta dalších ve vodě rozpustných vitamínů může vyběhnout až na 80 %. Wulzenův faktor (stigmasterol) je zcela zničen, stejně jako vitamín B12 potřebný pro zdravou krev a  správně fungující nervový systém*. Pasterizace znižuje dostupnost minerálních složek mléka, jako je vápník, chlorid, magnezium, fosfor, potasium, sodík, síra a také mnoho stopových prvků. Existují důkazy, že pasterizace pozměňuje laktózu tak, že ji činí rychleji vstřebatelnou. Toto a skutečnost, že pasterizace mléka klade zbytečné nároky na slinivku, aby produkovala trávicí enzymy, možná vysvětluje, proč je konzumace mléka v civilizova ných společnostech  dáváná do souvislosti s cukrovkou.
V neposlední řadě  ničí pasterizace všechny enzymy v mléce – ve skutečnosti testem úspěšné pasterizace je nepřítomnost enzymů. Tyto enzymy tělu pomáhají asimilovat všechny tělotvorné faktory včetně vápníku. To je důvodem, proč ti, kteří pijí pasterizované mléko, mohou trpět osteoporózou. Lipasa v syrovém mléce tělu pomáhá trávit a využít máselný tuk.
Po pasterizaci se mohou přidávat chemické látky k potlačení odoru a ke znovunastolení chuti. Je přidán syntetický vitamín D2 a D3 – ten první je toxický a je spojován se srdečním onemocněním a ten druhý se špatně vstřebává. Konečnou
nedůstojností je homogenizace, která je také spojována se srdečními chorobami.
Sušené odtučněné mléko je přidáváno do většiny oblíbených druhů komerčních mlék – 1% a 2% mléka. Komerční dehydratační metody oxidují cholesterol v práškovém mléce a to je pak škodlivé pro naše tepny. Sušení za vysokých teplot také vytváří velké množství bílkovin s příčnou vazbou a sloučenin dusičnanů, které jsou silnými karcinogeny, a uvolněnou kyselinu glutamickou, která je toxická pro nervový systém.
Moderní pasterizované mléko připravené o svůj obsah enzymů klade enormní požadavky na trávicí systém těla. U starších lidí a těch, kteří nesnášejí mléko nebo zdědili špatné trávení, projde mléko ne zcela strávené a může zanést malé klky tenkého střeva a bránit vstřebávání životně důležitých složek výživy a přispívat tak příjmu toxických látek. Výsledkem jsou a
lergie, chronické závratě a spousta degenerativních onemocnění.
Všechny zdravé populace pijící mléko, které Dr. Price studoval, konzumovaly syrové mléko, syrové mléko s bakteriální kulturou nebo tepelně neošetřené sýry od normálních zdravých zvířat, která žrala čerstvou trávu a píci. Najít takový druh mléka v Americe je velice těžké. V Kalifornii, Novém  Mexiku a Connecticutu je syrové mléko dostupné v prodejnách se zdravou výživou, i když takové mléko obvykle pochází od krav chovaných v omezených podmínkách.
V mnoha státech si můžete koupit syrové
mléko ze dvora. Pokud dokážete najít hospodáře, který vám prodá syrové mléko od staromódních krav plemene Jersey nebo Guernsey (nebo od koz), a které jsou testované na tuberkulózu či brucelózu (a v ČR na IBR aj., pozn. překl.) a jimž je umožněn výběh na zelenou pastvinu, pak rozhodně  tohoto zdroje využijte.

 

Přeloženo z Nourishing Traditions by Sally Fallon.


 

 

All original content on these pages is fingerprinted and certified by Digiprove