Předvánoční rozjímání o domácí porážce skotu Jersey a jiném dění na statku

 Z našeho statku  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Předvánoční rozjímání o domácí porážce skotu Jersey a jiném dění na statku
Pro 062012
 

Pokud jsme ztratili prostotu a nedošli k moudrosti, pokud jsme uvázli v jakési pyšné polovzdělanosti, nedovzdělanosti srdce, budeme mít velké problémy najít cestu do Betléma, najít odvahu sklonit se před jeslemi, které si Král králů vybral jako svůj trůn.”  Tomáš Halík: Oslovit Zachea

Poloroubená stavba již dostala od Neila nová víčka na oči..

VE CHLÉVĚ se nám to teď trochu vyprázdnilo, ale záhy zase doplnilo, protože ve 2:15 na Štedrý den 2012 se nám skutečně narodilo Jezulátko – nový býček, kterého jsme pojmenovali dle kalendáře Adam. Chlév je jinak velmi důležitý prostor v našem životě, protože ustájuje kravičky – naše živitelky. (Vzpomněla jsem si i na jeden článek prof. Vojtěcha Novotného o tom, že z dnešního pohledu by poporodní péče Ježíška ve chlévě nebyla na úrovni…)

Vyvěšeno na hupcuku

Ivan plemene Jersey

Tak máme za sebou domácí porážku (s pomocí zkušených) 1 a půl roku starého býčka Ivana plemene Jersey, který byl v tom chlévě ustájený a za celý život nepoznal nic než plnotučné nepasterované mléko, trávu a seno a jen v posledních asi 3 týdnech dostával co druhý den trošičku namáčeného ječmenného šrotu (bez dopravy ječmene zdaleka – vyrostl na poli bez chemie asi 200 m od nás), který mu navíc Bohuška-jalůvka ulizávala. Od letošního roku vyšel nový zákon vycházející “vstříc zájmům malých hospodářů” a opět se to, co zde bylo po ticíciletí, po-volilo (tedy je “po vůli” naši). Kvitovala jsem to s potěšením jako výraz svobody člověka vůči státu a výraz uplatňování zvířecích práv na domácí smrt na rodném statku bez nutnosti stresujícího transportu kamsi na jatka na náklady hospodáře. Totiž povoleno to skutečně je, ale prakticky teprve až v momentě, když si o to povolení člověk zažádá na Krajské veterinární správě. Ani pak ještě není pohádce konec, ale jsem ráda, že člověk nemusí osobně běhat po úřadech jak slepička v pohádce o Kohoutkovi a slepičce, stačí jen virtuálně. Povolení porážet doma platí na 3 roky, ale porážku každého jednotlivého zvířete je pak ještě třeba zvlášť s datem a hodinou porážky a číslem zvířete nahlásit v dokumentu Oznámení domácí porážky, a to aspoň 7 dnů dopředu – snad aby měli šanci přijít na kontrolu. Teprve pak si hospodář zvíře odhlásí z ústřední evidence v Hradišťku p. M. a poznačí si to do svého Stájového registru, na to jsem si už zvykla. Kůži jsme třeba prodali Euroindiánům ve vedlejší vesnici, ale snad by ji někdo byl schopen pohodit do příkopu, tak asi i proto ty kontroly. Útroby se rozloží a pak poslouží jako hnojivo na pole, kdo neupotřebí ani krev na hospodářství, musí zavolat asanačnímu podnku, at si příležitostně pro to přijedou. I tak se mi kontrola v čase porážky moc nezdá – přece jen domácí porážka je od toho, že se jedná o domácí, tedy rodinnou, soukromou záležitost, a asi pro každého jejího účastníka, nejen mužského, by nějaká případná kontrola nebyla moc příjemná. Vždyť kdysi se spojovala třeba i s rodinnou oslavou svatby (na Masopust), kde by asi kontroloři nebyli moc vítanými hosty – možná by je oslavenci opili. Nemohli jsme si jinak přát příjemnější zimní počasí bez větru, akorát později začalo sněžit.

Část hovězího tzv. „zadní hrudí“ na recept Syrové hovězí maso po Korejsku, po vyvěšení to ale musí jít ještě na 14 dnů do mražáku…z obr. je patrný žlutý tuk…,hovoří o vysokém množství karotenoidů, které jsou snadno (díky tuku samotnému) přeměnitelné na vitamín A, díky němuž se mj. dobře stráví bílkoviny ze svaloviny. Sama jsem byla překvapená žlutým tukem i u srdce našeho býčka, který je u srdce z obchodu spíš bílý.  (Smetanově bílé je prý i lososí maso z farem, proto jim dávají chemickou látku, díky níž jejich maso zrůžoví…srov. Vyživující tradice. Co tedy jíst na Vánoce může být těžké rozhodování, když někdo rád ryby.) Hovězí maso působí na deprese, protože obsahuje aminokyselinu tryptofan (prekurzor serotoninu ) a také hotovou kyselinu arachidonovou, významnou mastnou kyselinu, která je důležitá pro mozek (proti duševním nemocem) a pouze dokonale zdravé tělo se zdravou mikroflorou si jí umí optimálně přeměnit z omega-6 mastných kyselin (srov. Syndrom trávenia a psychologia od dr. Natashe Campbell-Bride), str. 182). Jistě hraje hovězí maso roli v tom, proč se vegani cítí lépe, když zařadí sice dražší, ale kvalitní hovězí maso z pastevního chovu, k tomu třeba bioslaninu s vitamínem D či olejem z tresčích jater, alespoň o tom občas čtu na zahraničních serverech. Žlutý lůj lze použít na výrobu „indiánské superpotraviny“ (Innuité) pemikanu (na prášek usušené maso třeba z plecka, sušené brusinky a zalito rozpuštěným lojem a pak placka či koule), na smažení, protože nemění chemickou strukturu, je velmi stabilní, na výrobu mýdla apod. Také ho lze použít na obnovení filmu v litinové pánvi, aby se mi v ní nic nepřipalovalo. Stačí jí  umýt a zahřát s malinkou lžičkou loje a pak to asi 3 x opakovat.

Děti pryč…

Sama jsem z toho měla trošku obavy, nejhorší scénář, který se mi hlavou prohnal, mě donutil zavřít všechna vrata i děti, ale žádná „korida“ se opravdu nekonala – dostal kyblík se šrotem, o nějakém stresování fixovaného zvířete těžko může být řeč. Věřím, že to mohu nazvat humánní (lidské) zabití, tedy zabití člověkem, které nezpůsobuje zvířeti utrpení, k němuž může dojít, když zabije (roztrhá) jedno zvíře druhé – jako třeba když jsem načapala před 2 měsíci káně, jak si pochutnává na naši mladé slepici. Její osobní strážce kohout se zachoval sice amatérsky, ale propuštěn či jinak potrestán zatím nebude…

Bible tvrdí, že zvířata byla jako pokrm stvořena pro člověka, jsou v ní pasáže, které to dokládají, samozřejmě v naší kultuře se ale jedí spíš jen býložravá zvířata, jen to prase je jaksi na hranici viz Vepřové dilema. (Píše se v ní i Proti bludařům:  Duch výslovně praví, že v posledních dobách někteří odpadnou od víry a přidrží se těch, kteří svádějí démonskými naukami, jsou pokrytci, lháři a mají vypálen cejch na vlastním svědomí. Zakazují lidem ženit se a jíst pokrmy, které Bůh stvořil, aby je s děkováním používali ti, kdo věří a kdo poznali pravdu. Tm 4:1-3) Prof. Tomáš Halík ale píše v knize Co je bez chvění, není pevné, že… většina křesťanů uzná, že Bible není a nikdy nechtěla být vědeckou encyklopedií a něčím na způsob učebnice přírodovědy, která by musela konkurovat našim učebnicím přírodovědy (s.114-115) , takžte ať už se v ní píše stran jídla cokoliv, čím se někdo může zašťiťovat, je to velice zajímavé a stojí to za přemýšlení, ale pro nás osobně to není určující. Každopádně zabíjíme neradi, když už tak s pokorou a vděčností zvířeti za to, že nám bude pokrmem a hlavně se snažíme nezabíjet toto zvíře myšlenkou. Kolikrát se i my lidé “zabíjíme” myšlenkami, které vůči sobě vysíláme …Někteří lidé nejedí maso, protože zabíjení zvířat je pro ně neetické a také z mnoha jiných osobních třeba ekologických důvodů (nechtějí podporovat neekologický chov a jiný chov jim není zatím dostupný), mají jiné informace o výživě než já, třeba jsou za jejich rozhodnutím i nějaké duchovní postoje. Neznám jejich pohnutky do detailů, ale plně jejich postoj respektuji.

Na živiny koncentrované jídlo (nutrient-dense food): hovězí z trávy s kostním vývarem (želatina), hovězím tukem, máslem, vařenou kořenovou zeleninou, kvašenou červenou řepou s koriandrem (mám zásoby z lednice), strouhaným křenem, pórkem a kvašenými rajčaty s chilli papričkami. soleno keltskou solí…Tak tohle jsme měli dnes ke snídani..(jako sacharidy poslouží jen později sušenky z vloček)

Ve svém osobním životě jsem se však mockrát sama přistihla, že bych také ráda zaujala proti zabíjení zvířat onen šlechetný postoj ” je to neetické” , abych zabíjení mohla obejít. Nezabít kohoutka je přece tak jednoduché! Lepší slovo by bylo prostě  usmrcení, protože nikoho neubíjíme. Náš dvůr by pak ale vypadal jak v pohádce B. Němcové Ještě že je smrt na světě v jisté napínavé  chvíli. Musela jsem si ale přiznat, že za tímto postojem se možná jen skrývá pouze moje vlastní osobní slabost, ona pro mě do té doby nevědomá skutečnost, a sice že jsem se vlastně vzdálila přírodě. A tedy i smrti. Smrti, jež patří k životu v přírodě, smrti,  kterou bych tímto postojem lacině odmítala a nemusela jí čelit, nemusela bojovat se svým vlastním úzkostně laděným nitrem. A přece vzhledem k informacím, jakém mám o výživě,  o půdě či pěstování si vlastních semínek nemohu ze svého života zvířata i s jejich hnojem stejně jako rostliny vyloučit.  Při sporadickém  zabíjení zvířat tedy používám jakousi zenovou mysl začátečníka- nevytvářím myšlenky, jen dělám to, co je třeba udělat. Musím být ráda, že si je můžeme s láskou zabít doma sami a nedovolit, aby někdo cizí tak učinil po svém. Po každém zvířeti se zase narodí jiné, jako když se střídá na moři jedna vlna za druhou. I „včela“ zůstává naštěstí stále včelou –  loni, letos  i příští rok. I my lidé tady nejsme věčně a souhlasím s psychiatrem se zkušeností z koncentráku Viktorem Franklem, že smrt životu smysl nebere, ale naopak, že teprve smrt životu dává smysl.

Staří Čechové si cenili tradičně více staršího hovězího masa než nezralého masa telecího, i ten náš mohl ještě být nějaký čas ponechán, ale již to nebylo žádné telátko. Tradici by člověk neměl slepě sloužit, ale měla by sloužit nám. Věřím však, že v tomto případě měli předci moudrou pravdu – maso je výživnější.Nedávno jsem četla v knize prof. Tomáše Halíka Oslovit Zachea (zmiňovala jsem se o ní již v recenzi Česká strava lidová v souvislosti s pojetím postní doby) toto: V životě víry není možnost úkrytu ani v minulosti – tradicích, zvycích, autoritách-, ani útěku k pojištěné budoucnosti; ve víře se otvírá přítomnost – okamžik rozhodnutí, nutnost volit. Odvedlo mě totiž při čtení těchto řádků od přítomnosti něco docela přízemního, co se týče budoucnosti: jaká škoda, že neexistuje “důchodové připojištění”, které by garantovalo zlepšení kvality půdy a potravin v době odchodu do důchodu, aby si za důchod mohl člověk vůbec co kvalitního koupit, protože je opravdu neskutečný i optický rozdíl v hovězím z obchodu a domácím hovězím „z trávy“. Zkusím dle receptů z internetu upravit i varlata (mají prý afrodiziakální účinky, existuje celá kuchařka jen s recepty na testacles), která jsou plná minerálů a vitamínu K2 (ale ještě si nejsem tak úplně jistá, jak to skončí, jen mi je opravdu líto je vyhodit či dát kočce…).

„Vaříme varlata“ . Nevařím je tak často, abych si kupovala tuto kuchařku specializovanou na „koule“ a ani nevím, zda se někde dají koupit, zdá se mi, že zdravé jídlo končí ve psích konzervách …počítá se s tím, že ta z domácí porážky spotřebuje pes či kocour, jinak na Asanaci s nimi…

Tohle jinak vyzrálejší „hovězí maso z trávy“ s minerály, vitamíny včetně konjugované kyseliny linolové, stearové (chránící srdce) atd. je skutečně neuvěřitelně chutné, až sladké (raději už o něm  víc psát nebudu, ať nemusím odmítavě odpovídat na dotazy ohledně případného prodeje masa z naši produkce, která je jen pro rodinné potřeby).

Maso křehké a krmené trávou: tradiční způsoby, jak si uvařit zdravé maso.. Autor této knihy se přechodem na stravu dle Nadace Westona A. Pricea vyléčil z těžkého, život ohrožujícího astma…Zde je jeho příběh…

Pokud bych byla přesvědčena, že živočišný tuk (s vitamíny A, D a K2) ani maso s kompletními bílkovinami moderní člověk nepotřebuje, jistě bych zvířata chovat nechtěla, snad jen kočky a pejska, a  nepříjemné pocity spojené se zabíjením si ráda odpustila. Každopádně ale “dieta” dle Nadace zubaře Pricea pomáhá dělat dobrá rozhodnutí všem lidem, myslím, že i vegetariánům. Zdá se, že takoví hinduisté  přežívají po staletí nepochybně v relativním zdraví díky živočišnému tuku, kvůli němuž přímo ani zabíjet nemusejí, a sice máslu a ghí. Až když jsem pochopila, jak moc jsou životně důležité v tucích rozpustné aktivátory,  věděla jsem, že se kvůli nim bez těch živočišných potravin (či aspoň másla, které se nelisuje ze semínek), které je mají,  přece jen neobejdu. Už jsem i četla o jednom klubu, jehož členy spojovala Čínská studie, který se po přečtení recenze Mýtus Čínské studie (China Study Myth) postupně zcela rozpadl. V češtině jsem jí zveřejnila zde. Těch seriózních kritik přísných očí, které bedlivě četly knihu Čínská studie dr. T. Colina Campbella, je poněkud víc než dost (Odpočívej v pokoji – Čínská studieČínská studie vs. Čínská studie, Pravda o Čínské studii,), takže je třeba jí brát přinejmenším „se špetkou soli“. Pak teprve jsem se s mužem rozhodovala, jak to udělat, abychom živočišné potraviny nevynechávali, ale zároveň zvířata zabíjeli doma a chovali je co nejlépe. Vše se ale odvíjelo nejprve od pochopení toho, co je to správné vyživování, směrem ke správnému chovu, nikoliv naopak – od nesprávného chovu a kvůli němu zavrhnutí chovu jako takového směrem ke (z mého pohledu) nesprávné výživě, jejíž nedostatky se projeví buď hned či transgeneračně…

Mimochodem na českých internetových portálech se píše o Indiánech Anasaziích, kteří “záhadně” vyhynuli a nikdo netuší proč. Když si však člověk přečte zprávy o jejich horách odpadků (tresh heaps), z nichž se dá usuzovat, čím se živili, a především, jak se strava v době jejich rozvětu lišila od stravy z doby, kdy vymírali, a zároveň je seznámen s poznatky dr. Pricea, hned by měl možnou (snad pravdivou, snad nepravdivou, kdo ví?) odpověď jako Sally Fallonová, která napsala ve Vyživujících tradicích následující sloupek, který je narážkou na to, že člověk může být vegetarián se stále se zvětšující slinivkou a slinnými žlázami, jen se nesmí vzdát živočišných tuků (aspoň másla, kvůli němuž nemusí tak často zabíjet), protože obsahuje vitamín A, D a K2 aj. zdravé složky(totiž mělo by…):

Indiáni Anasaziové, stavitelé slavných útesových obydlí v Mesa Verde v Kolorádě byli na vrcholu rozkvětu v letech 650 až 1300 n. l. a posléze “záhadně” vymřeli. V prvních dnech své civilizace měli spoustu zvěřiny, ale archeologové nacházejí velmi málo zvířecích kostí na skládkách odpadků z průběhu přibližně posledního století. Kosterní ostatky zemřelých lidí vykazují kostní deformace, rachitidu (křivici), běsnící zubní kaz a artriditu u jedinců ve stáří 20 let. Anasaziové jedli kukuřici, fazole, píniové oříšky, yuccu (juku), bylinky a ovocné plody. Jejich strava obsahovala kompletní bílkoviny, esenciální mastné kyseliny, minerály a vitamíny včetně mnoha karoténů. Díky svému životnímu stylu se dostatečně vystavovali slunečnímu záření. Jenže v posledních letech Anasaziům scházely živočišné produkty, především vitamín A a D. Vymřeli a stejně tak i my, pokud živočišné tuky vyřadíme z naší stravy. SWF

Je jinak období krátkých dnů a delší tmy a podle zákonů přírody bychom měli být v tomto období stále v té nejlepší kondici, silní jak los karibu s hřbetními zásoby tuku. Po kruté dlouhé zimě, jak jsme již o tom někde jinde psala, bychom na jaře měli být o pár čísel „scvrklejší“, než se zase do další zimy „spravíme“. Jenže většinou to bývá naopak. Umělá světla, zejména vyzařování z monitorů, časem mohou až narušit náš hormonální systém ( který se řečeno jazykem počítače „refreshuje“, když jde člověk spát před půlnocí), člověk prý i hůře pak hubne, protože světla tělo poblouzní, že je pořád léto a je třeba jíst sacharidy a vůbec se na zimu vykrmit. Na jaře naopak býváme nejtlustší, protože přes zimu jsme baštili nepřiměřeně mnoho cukroví a spoustu jiných sacharidů, místo toho nasoleného losa (jak Ronja, dcera loupežníka), masného lososa a hřbetního tuku zvířat, který obsahuje vitamín D proti zimním depresím (viz Vyživující tradice, kap. Vitamíny).  Možná že trochu toho kvalitního rybího či jiného živočišného tuku vyjde přece jen levněji než letenka za vitamínem D. Níže již  hovoří místo mně detailně obrázky, co se na statku výběrově třeba ještě odehrávalo v průběhu podzimu:

Používala se pásová pila (band saw)…

…posílali jsme 100% vlněné bulharské deky

Okna jiz jsou nasazena, v popředi staré „retro“ kreslo, které se rychle neprosedí…

Pohankové knedlíčky, udělala jsem těsto ze lžíc octa a čerstvě namleté pohanky, ocet to pomáhá držet pohromadě, po odpočinku v lednici se těsto přestalo rozpadávat, chutnají s máslem a kysaným zelím, nebo se strouhaným sýrem…jednou jsem udělala i větší šišky místo knedlíku, vaří se to pak ve vodě.

N. dohlazoval okna, to bylo prachu ze šmirglování…, z počtu oken a spojů (joints)  mi šly oči kolem.

Vykrajovaly se 1. medové perníčky, které jsme pak i máčeli v čokoládě, ale Vánoc se už nedočkají…Do jemně namleté celozrnné žitné mouky dávám syrové máslo (enzymy), surový med, koření  a nechám to aspon 24 hodin v lednici, těsto se pak nerozpadá, ani hotové perničky-sušenky se nedrtí na prášek, je jistě důležité nechat tuto mouku „odpočinout“ před pečením, i tak je takové pečivo náročné na trávení, zvláště pro malé děti, spíš se mi osvědčily čokoládové či karobové máslové bonbony.

Hrabalo se jinak  listí z ořešáka, i malí čumbrci se při tom objevili…

Pásová pila podomácku Neilem vyrobená z malinkatých poslepovaných kousků dle plánku pana z YouTube, přikoupili jsme motorek, a tenoučké pily (jedna tuším praskla), je šikovná na jemnější vyřezávání…

Neil zasklíval nafermežovaná smrková a modřínová okna (6×2 kusů)pomocí půjčené pistolky na skobičky, ale teď už tmel neschne, tak se to dodělá až na jaře…

Vážku syn F. vyrobil částečně ze skutečné vážky, která má jepičí život (křídla a hlava), zbytek jsou naštvaní ptáci (angry birds), které idět nemusím, a dinosaurus

Tinktura na průdušky (slivovice s kořenem omanu vykopaného za novoluní, šalvěj, sušený petrklíč, pár rakytníků a šípků)

All original content on these pages is fingerprinted and certified by Digiprove