Hovězí po Burgundsku s jarní oblohou

 Recepty, Teorie  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Hovězí po Burgundsku s jarní oblohou
Dub 202013
 

„Pokud bychom jedli tak, jak výživáři chtějí, abychom jedli, naše vlasy by nám vypadaly, naše zuby by nám vypadaly a naše pleť by vysychala.“ Julia Child (šéfkuchařka, propagátorka francouzské kuchyně, kterou si ve filmu Julie and Julia zahrála Meryl Streep)

„Já sama jsem byla téměř 30 let lakto-vegetariánka a při zpětném pohledu lituji každého dne…“ Joanie Blaxter, vedoucí místního klubu Westona A. Pricea, Carlsbad, KanadaJJoanie Blaxter oanie Blaxter

Následující recept se nachází v knize Vyživující tradice na straně 336, jde o starofrancouzské jídlo s hovězím marinovaném tradičně v červeném burgundském víně (maso změkne a je stravitelnější, osobně marinuju raději všechno maso, nejen vepřové). Je možné i použít, pokud maso není dost tučné, i slaninu, sama bych se nebránila nepasterované (s enzymy) smetaně jen aspoň na okraj talíře. Používám jinak samozřejmě hrubozrnnou „keltskou“ sůl z bretaňské Guerandai- tedy jedinou opravdu francouzskou ingredienci.

Hovězí po Burgundsku

Hovězí po Burgundsku

Při konečném podávání jsem na talíř zvolila jako přílohu jáhly uvařené s domácím přepuštěným máslem a mořskou solí a jako oblohu použila květy a srdíčkové listy fialek a ptačinec žabinec. Fialku vonnou jsem raději studovala z více zdrojů. Susun Weedová píše ve své knize Healing Wise, že lístky fialky vonné jsou velice bohaté na vitamín C a provitamín A, podporují játra, žlučník, trávení, plíce, prsní tkáně. Někomu mohou výjimečně listy podráždit kůži, dnes totiž máme my lidé alergie úplně na všechno, i sami na sebe. Pouze kořen a semínka mohou, a to jen ve velkých dávkách (nikde neuvedeno, jak velké) způsobit nevolnost, což uvádějí i jiné zdroje (Zentrich, Janča).

Fialky a zabinec

Fialky a žabinec- aby byly stravitelnější, jsem aspoň půl hodiny před podáváním marinovala v dresinku z jablečného octa, mořské soli a olivového oleje, aby nám je enzymy natrávily…nejchutnější jsou ale fialky marinované aspoň 12 hodin, krásněji voní a chutnají, vše se ještě více rozvine.

Jen násilím jí vtiskl jsem
ten modrý chomáček jara.
Když splácela mi polibkem,
zaševelilo jejím rtem:
-Synáčku,už jsem stará.
Jaroslav Seifert: Kytička fialek

BURGUNDSKÉ HOVĚZÍ (Boeuf Bourguignon)

6-8 porcí

 

1,3 kg hovězího na guláš nakrájené na kousky o 5 cm

2 šálky červeného vína

4 šálky hovězího vývaru (str. 122)

6 polévkových lžic másla

3 polévkové lžíce extra panenského olivového oleje (Pozn. překl.: Julia Child, slavná již zesnulá americká šéfkuchařka a propagátorka francouzské kuchyně plné másla a smetany, vysvětlila v jedné své kuchařské TV show, že se díky společnému použití oleje s čerstvým máslem to máslo nepřipaluje, tedy ten olej ho „posílí“, sama jsem ale použila již přepuštěné máslo, protože ho doma dělám z vlastního másla.Běžně ho lidé sami nedělají, proto to použití čerstvého másla s olivovým olejem, aby si to přepuštěné, co se tak nepřipaluje, dělat nemuseli…)

½ šálku nebílené mouky

několik malých odřezků pomerančové kůry

několik snítek čerstvého tymiánu svázaného dohromady

½ čajové lžičky drcených kuliček zeleného pepře

0,45 kg čerstvých hub

0,9 kg středních cibulí určených na vaření

mořská sůl a pepř

Marinujte hovězí na víně několik hodin nebo přes noc. Vytáhněte ho a velmi dobře osušte papírovými útěrkami. (Je to důležité. Pokud je hovězí příliš mokré, neosmahne se.)

Vysusujeme

Vysušujeme papírovými ubrousky, aby se maso dobře pak „zatáhlo“…i když maso pak pustí svou vodu a víno, je to rozdíl- méně páry…

 

Rozpusťte 3 polévkový lžíce másla a 1 olivového oleje na těžké ohnivzdorné pánvi. Osmahněte kostky masa po malých várkách a přenášejte je děrovanou lžící na talíř, když budou hotové. Jakmile budou všechny osmažené, vylijte tuk na smažení. Přidejte 3 polévkové lžíce másla do kastrólu, nechejte roztavit a přidejte mouku. Vařte mouku na másle, neustále míchejte několik minut. Přidejte víno z marinády a vývar. Přiveďte k varu, zamíchejte seškrabky ze dna hrnce a dobře míchejte drátěnou metlou. Vraťe maso a šťávy, které se nahromadily na talíři. Přidejte tymián, rozdrcený pepř a pomerančovou kůru.

Vytahujeme

Vytahujeme maso na talíř perforovanou lžící, aby tuk dole vykapával do litinové nádoby. Staromódní litinovou nádobu (v mém případě pánev) jsem před přípravou tohoto receptu „napustila lojem„, tj. umyla vodou, rozehřála a použila pouze čajovou lžičku hovězího loje, aby se vytvořil film, opakovala jsem to několikrát. Výsledkem je to, že i když jde o staromódní materiál (litina) a ne teflon (který časem spíš sníme), jídlo a lívance se nebudou připalovat. Anglicky se tomuto procesu přípravy litinové nádoby na vaření, aby nepřipalovala jídlo, říká „to season„, tedy „vyzrát“.

Vsechno dohromady

Všechno dohromady smícháme – na másle orestovanou mouku, vývar s želatinou, která opět činí celý pokrm stravitelnějším díky svým hydrofilním vlastnostem (nasává k sobě a tedy k jídlu, do něhož je vmíchaná, trávicí šťávy)- mícháme metlou, maso, tymián a pomerančovou kůru, rozdrcený pepř…

 

Kastról přeneste do trouby o 149 st. C a vařte 3 nebo 4 hodiny, nebo dokud maso nezměkne. Mezitím osmažte houby buď vcelku nebo naplátkované (str. 389). Oloupejte cibule a smažte je s citem na másle a oleji asi 20 minut.

Jakmile je maso měkké, vytáhněte ho z trouby. Podle gusta dochuťte. Tymián vyjměte. Vmíchejte cibuli s houbami a podávejte.

—————————-

ANTIDEPRESIVNÍ ÚČINKY HOVĚZÍHO

Červené kvalitní hovězí maso z pastevního chovu lze považovat v podstatě za posvátnou potravinu. Má  například antidepresivní /protiúzkostné účinky, alespoň jsem se s tím mockrát setkala na různých zahraničních diskusích, kde lidé (i odborníci na výživu) psali o svých zkušenostech s ním, že právě kvalitní hovězí maso z pastevního chovu, bylo přesně to, co jejich tělu chybělo na stravě vegánské či vegetariánské (tedy kromě žloutku z vajíčka, který je bohatý na B12, vitamín A, zinek, cholin atd.). ANTIDEPRESIVNÍ ÚČINKY HOVĚZÍHO lze shrnout do následujících důvodu, které jistě nejsou konečné:

-obsahuje komplexní snadno stravitelné bílkoviny, včetně aminokyseliny tryptofanu, prekurzoru serotoninu, který působí v našem mozku i v našem „druhém mozku“ -střevech, zvláště když jdeme „na stranu“. Konverze tryptofanu proběhne, máme-li dostatek vitamínu B6, vitamínu D ze sluníčka nebo třeba z rybího tuku a jiných živin (selen, zinek).

-obsahuje snadno vstřebatelné minerály (Mg, Zn, vitamíny B), které jsou důležité pro konverzi takové aminokyseliny výše i pro jiné biochemické přeměny.Ttřeba alfa omega-3 mastné kyseliny ze lněného oleje na omega-3 mastné kyseliny EPA a DHA, které se na rozdíl od lněného oleje nacházejí již hotové v oleji z tresčích jater, což je důvod, proč jinak dávám své rodině raději tento rybí olej než lněný, z něhož si naše tělo teprve musí EPA a DHA utvořit, totiž dokáže utvořit, pokud  ovšem má zdravou mikroflóru a optimálně fungující trávení, což je otázka… Srov. kniha: Dr. Natasha Campbell-Bride: Syndrom trávenia a psychologie, s 179-182, v angl orig. Gut and Psychology Syndrom.

– takové maso obsahuje mastnou kyselinu arachidonovou, která tvoří asi 12 % našeho mozku, a lidé, kteří mají  depresi, bipolární poruchu, autismus atd. jí mají údajně málo, a jinak působí proti těmto poruchám. Opět: naše tělo si může tuto kyselinu arachidonovou utvořit z omega-6 mastných kyselin, pokud ovšem má optimálně fungující trávení, které má hlavní souvislost se zdravou mikroflorou.

-obsahuje cholesterol potřebný k produkci mnoha hormonů včetně stresových, tedy pro fungování i adrenálních žláz (nadledvinek)

Pozitivně laděná komedie dle 2 skutečných příběhu jedné bloggerky a slavné šéfkuchařky Julie Child (1912-2004)

Pozitivně laděná komedie dle 2 skutečných příběhu jedné bloggerky a slavné šéfkuchařky Julie Child (1912-2004)

The French Chef- Francouzský šéfkuchař

Nemohla jsem tedy nevyzkoušet recept Hovězí po Burgundsku -vedlo mě k tomu nadšení americké kuchařky Julie Childové (1912-2004), superstar, která coby manželka diplomata v Paříži, se tam naučila v 50. letech vařit francouzská jídla a v podobě svých kuchařek (Mastering the Art of French Cooking) a bezpočtu TV show (The French Chef- Francouzský šéfkuchař) se francouzskou kuchyni snažila zpřístupnit Američanům. Začala s nimi okolo roku 1962, ještě v černobílé TV, byly okamžitě hitem!Hovězí po Burgundsku je jedno z jejich asi nejslavnějších jídel. Její způsob vaření, plný smetany a másla se ale postupně stával „politicky nekorektní“. Dnes by ji „potravinová policie“ možná ani nemusela dovolit propagovat recepty, v nichž říká: „Kdo se chce vyhnout máslu, ať použije smetanu…“ Jak moc „škodlivé“ takové jídlo plné cholesterolu pro ní bylo, svědčí to, že její muž i ona sama zemřela v 92 letech. Asi dva texty na stránkách Nadace Westona a Pricea pozitivně kvitují odkaz Julie Child. Terezka K. mě kromě Julie Child upozornila i na komédii  Julie & Julia, kde Julii Child zahrála mistrně Meryl Streep a i tam se tento recept objevil v poněkud přiškvařené podobě. Manžel Julie Child tam říká své ženě: „Julie, jsi máslem na můj chléb a dech mého života…“ Divila se, jak jen mohli přestat dělat hranolky na hovězím loji a začít používat rostlinné oleje…Já sama jsem dokončila maso ne v troubě, ale raději v pomalém elektrickém keramickém hrnci. Byla jsem na chuť hovězího dle tohoto receptu moc zvědavá, a tak jsem ho samozřejmě vyzkoušela tak, jak je uveden v knížce Vyživující tradice. (Další odkazy: http://www.westonaprice.org/press/nutrition-group-honors-julia-child

http://www.westonaprice.org/blogs/2010/01/23/the-wit-wisdom-and-naughtiness-of-julia-child-2/

 

 

Úno 122013
 

 

Vytlačování zbytku kapiček podmáslí z domácího másla "z trávy"

Vytlačování zbylých kapiček podmáslí z domácího letního másla „z trávy“ od krávy plemene Jersey, má hodně vit. K2.

„O knize Westona A Pricea se vyučovalo…byla po léta základem osnov lékařských fakult Harvardovy univerzity, než ji z nich cukrový průmysl vytlačil…“ Lierre Keith (autorka knihy Vegetariánský mýtus: Jídlo, spravedlnost a udržitelnost)

“Proč my nakupujeme za milióny a možná i miliardy dolarů západní léky a žvýkáme je jako blázni, když máme takové bohatství s neuvěřitelnými vlastnostmi? Proč ztrácíme vědění našich nedávných praotců, kteří žili v našem století? …Jaká neznámá síla se pečlivě snaží vygumovat z naší paměti vědění našich praotců?“ Vladimír Megre, 1. díl Anastasia ze série Zvonící cedry Ruska

Vitamín K2 ještě v lůně maminky je zodpovědný za optimální vývin obličejových kostí dítěte a široké zubní oblouky. Naše 2,5letá D. mi trošku připomíhá dívenku na ruské čokoládě Aljonka...

Vitamín K2 ještě v lůně maminky je zodpovědný za optimální vývin i obličejových kostí dítěte a široké zubní oblouky s dostatkem místa pro všechny mléčné zuby (na druhé zuby je též již založeno pod nimi). Velmi důležitá je tedy výživa v těhotenství i před otěhotněním. Naše 2,5letá D. mi s relativně širokými zubními oblouky trošku připomíhá dívenku na ruské čokoládě Aljonka…Zdá se, že vitamín K2 ale hraje u dívek i klíčovou roli v optimálním vývinu široké ženské pánve umožňující snazší ( a bezpečnější) porod, jak tomu bylo u přírodních národů navštívených ve 30. letech dr. Priceem.

V současné době se situace okolo vitamínu K2 nachází v poněkud tristní situaci, protože se mi zdá, že o něm ani lékařská ani nutriční obec v ČR skoro nic podstatného neví. Nejnovější poznatky o něm nezaznamenala a nereflektuje. To by nám snad nemuselo ani tolik vadit, jako spíš to, že ho máme v naší stravě poněkud málo. Tento přitom může hrát klíčovou roli v ochraně kupodivu současně jak před zubním kazem, osteoporózou, prasklou či ucpanou tepnou (což je život ohrožující stav), tak před řadou dalších neduhů včetně neplodností, Alzheimovou chorobou i rakovinou.

Nedávno jsem totiž četla další a poměrně obsáhlou odbornou zprávu o této živině, jejíž  autorem je Christ Masterjohn, PhD (doktorát z nutriční vědy)  a jež má název: Na stopě unikajícího X faktoru: 62 let staré tajemství konečně rozřešeno. Od té doby, co ve 30. letech byl objeven vitamín K  (K1 a K2), považoval se vitamín K1 za prekurzor (předchůdce) vitamínu K2, který si naše tělo z K1 (ze zelených listů třeba kapusty) vytváří. Mělo se a dosud bohužel má za to, že vitamínu K2 máme „dost“ a že ho potřebujeme jen na srážlivost krve. Zdá se, že je to omyl.

Naše tělo údajně jednak špatně vitamín K1 vstřebává a ještě hůře ho na vitamín K2 přeměňuje (plus vliv i antibiotik). Takto přeměněný (pokud se vůbec konvertuje na K2) je ještě trošku jiný, než vitamín K2 přímo hotový v určitých potravinách, o kterých píšu níže.  Až v roce 1997 (s ohledem na rok 2013 „už“v roce 1997) se ale zjistilo, že se tyto vitamíny chovají spíše jako 2 různé vitamíny, které mají zcela rozdílné, ale životně důležité funkce. Zatímco vitamín K1 zajišťuje srážlivost krve, vitamín K2 hraje klíčovou roli zejména ve střebávání minerálů a v metabolismu vápníku. Co tedy podstatného o vitamínu K2 snad stačí vědět člověku, který má doma na starosti výživu sebe či celé rodiny? Pouze na základě své gramotnosti ve smyslu schopnosti číst a porozumět textu, jsem zjistila následující informace, kterése dále pokouším shrnout a překládat do jednoduchého jazyka:

Pokud přijímáme dostatek vápníku (ze skutečného  mléka, kostních vývarů, luštěnin atd.), tak zatímco vitamín D je ředitelem při jeho příjmu (rozhoduje o vstřebávání vápníku), tak K2 je ředitelem jeho distribuce po těle – přivádí vápník na místa, kam patří (aby byla zdravá celá kostra včetně zubů) a odvádí ho z míst, kam nepatří a kde ohrožuje zdraví i život člověka (z měkkých tkání), protože dochází ke zvápenatění (kalcifikaci) kardiovaskulárního systému, ke žlučovým a ledvinovým kamenům.

Vitamín K2 ale na to má samozřejmě „své lidi“ – celou řadu speciálních bílkovin, které zaúkoluje. Pokud však je v těle vitamínu K2 málo, nejsou vitamínem K2 aktivovány (tj. zaúkolovány, nemají svého „šéfa“ a „lelkují“ v různých částech jako lenoši, kteří svůj úkol, který by jim jinak zadal chybějící šéf, plní jen omezeně). Pokud ve stravě a tedy v těle je dost vitamínu K2, organismus se chrání před různými riziky:

1) Tak například proteiny (bílkoviny), které se vytvářejí v ledvinách (i díky třeba vitamínu A a D, přičemž vitamín A je vitamín, který „by chtěl být opravdu u všeho“) se pak postarají o to, aby nevznikaly z vápníku ledvinové kameny.

2) Pokud jde o tepny, tak se K2 stará, aby se vápník nedostávaldo středu stěny tepen (tunica media) (a pokud už se tak stalo, aby laskavě z tama „vypadnul“ pryč, v čemž je ještě šikovnější než vitamín A) , kde jsou pružná vlákna zajišťující flexibilitu tepny v závislosti na krevním tlaku, aby tedy v důsledku zvápenatění (u něhož je klíčovým faktorem nedostatek vitamínu K2) tepna nepraskla. I u člověka, který „vypadal“ zdravě, hlídal si poslušně cholesterol (přitom jeho nízká hladina nezaručí, že ta osoba nedostane infarkt) a dával přednost jiným tukům než máslu a sportoval (někdy ale toto sportování souvisí s „vymrskáváním“ si zásob vitamínu A z těla) k tomu může dojít a my se ptáme PROČ? Vždyť žil a jedl tak zdravě. Zkrátka nedostatek vitamínu K2 neměl napsán na čele.

A aby dále nás vitamín K2 chrání pře tím, aby přímo v tepnách (tunica intima), v nichž má proudit krev, nevznikal plak. Co je to totiž ten plak, ten „špunt“? Démonizují se v této souvislosti nasycené tuky (lipidy), které by se přitom normálně staly tekutými, čím blíže má jejich teplota teplotě našeho vlastního těla (jaká to náhoda!). Máslo i kokosový tuk se při teplotě přes 36 st. C rozpustí. Totiž tento plak je přesněji řečeno složen (kromě bílých krvinek a odumřelých buněk z hladké svaloviny) především „zvápenatělými tuky“ (kalcifikované lipidy). K této kalcifikaci by patrně nedošlo, kdybychom měli dostatek vitamínu K2, který by už nařídil „svým lidem a zřízencům“ (speciálním bílkovinám), aby v tepnách pilně průběžně „uklízeli“ ten „nepořádek“ (vápník, mrtvé buňky…).

Podle Rotterdamské studie, která se účastnilo  4600 mužů ve věku nad 55 let, vyšší příjem vitamínu K2 snížil o 41 % riziko kardiovaskulárního onemocnění a o 51 % riziko umrtnosti na tuto chorobu. (str. 8, odkaz pod textem).

Další věc, která mě zaujala, se týká a mozku a vitamínu K2 a byla tato: „Vitamín K2 posiluje enzymy v mozku, které produkují důležitou třídu lipidů zvaných sulfatidy. Hladina vitamínu K2, bílkovin závislých na vitamínu K2  a sulfatidů v mozku se s věkem snižuje; snížení těchto hladin je naopak spojováno s neurologickou degenerací spojenou s věkem. Srovnání autopsie lidí (ohledání mrtvoly, p. př.) spojuje raná stádia Alzheimovy choroby až s o 93 procent nižšími hladinami sulfatidů v mozku.“  Nesouvisí tedy dnešní epidemie Alzheimovy choroby (ACh), jejíž příčina dle wikipedie není známá, mimo jiné i s nedostatkem vitamínu K2?  (nebo jen nedostatkem nasycených tuků, jako je kokosový tuk? Srov. Clive de Carle, video v textu Sůl nad zlato)

Kde vitamín K2 naše tělo nejvíce potřebuje? Nejvíce se vitamín K2 nachází v našem těle ve slinných žlázách, slinivce, varletech (to proto klesá plodnost mužů, když je ho málo ve stravě?), mozku (třebaže má ale tělo málo K2, mozek i ostatní orgány se ho snaží stůj co stůj zadržovat,  mozek ani jiný vitamín K než K2, zdá se, nechce). Hraje klíčovou roli v optimálním správném vývinu celé kostry, včetně širokých zubních oblouků s dostatkem místa pro zuby, aby nebyly přetěsnané (křivé), zubů bez kazů a obličejových kostí (to proto mívaly donedávna Slované široké lícní kosti, protože v Rusku se tradičně  jí hodně zakysané smetany, která je zdrojem K2?)

Velice zajímavá je souvislost vitamínu K2 s výzkumy dr. Westona A. Pricea. Dr. Price popsal i ve své knize z roku 1939 Výživa a fyzická degenerace chování a fungování „jakéhosi“ faktoru X (též aktivátor X, Priceův fakotor), kterého v mikronutričním profilu výživy 14 různých přírodních izolovaných zdravých národů bylo (spolu s vitamíny A a D) shodně (třebaže každý jedl něco jiného – měli jiný makronutriční profil stravy) 10 x více než ve stravě Američanů té doby. Vitamíny A, D a K2 fungují synergicky jako spolučinitele (např. čím víc máme Ca a vit. D, tím se zvyšuje potřeba těla po vit. K2, které stravou přírodní národy ale vyhovovali, atd.), nejspíš proto se jimi z přirozeného jídla přírodní lidé (překračující naše slavné denní dopor. dávky -DDD. Vzhledem k syntetickým vitamínům izolovaných od spolučinitelů v přirozených potravinách, kterých se často DDD týkají, budiž stanovené DDD velmi užitečné) neotrávili, BA NAOPAK – zajistili si tak optimální vývin obličejových kostí a celé kostry. Price studoval posléze obsah  faktoru X v másle (20 000 vzorků v průběhu roku z různých koutů světa), ale nikdo si ho až do nedávna nedával do souvislosti s vitamínem K2 (který se považoval za přeměněný K1 se stejnou funkcí). Dnes se až po desítkách let přišlo na to, že faktor X  je s vitamínem K2 jedno a totéž! (Zatímco tedy dr. Price popisoval výskyt a chování faktoru X (K2) už ve 30. letech, v roce 1943 za objev „vitamínů K“ dostal půlku Nobelovy ceny Dán Henrik Dam a druhou půlku Američan E. A. Doisy…In memoriam by si ji možná tedy zasloužil také i dr. Price, ale po smrti se neuděluje.)

Zdá se, že jeho přítomnost ve stravě hraje hlavní a prvotní roli (před zubním kartáčkem s pastou, které domorodci s krásnými zuby neměli) v ochraně před zubním kazem protože, jak píše dr. Masterjohn:

Aktivátor X také ovlivňuje složení slin. Price zjistil, že pokud posbírá sliny jedinců, kteří jsou vůči zubnímu kazu imunní, a protřepe je s na prášek rozbitou kostí nebo zubní moučkou, fosfor se pohne ze sliny k prášku (v praktickém životě „k zubu“, pozn. překl.); naopak když by provedl stejnou proceduru se slinou jedinců náchylných k zubním kazům, fosfor by se pohnul v opačném směru od prášku ke slině (ze zubu ke slině a máme zubní kaz na světě, totiž sklovina je sice tvrdá, přesto porézní, pozn. překl.). Aktivita koncentrátu aktivátoru X u jeho pacientů neustále měnila chemické chování jejich slin od fosfor přijímajícího k fosfor odevzdávajícího. Koncentrát aktivátoru X také snížil množství baktérií v jejich slinách. (Nebylo potřeba na bakterie zubní pasty s fluorem!, pozn. překl.) Ve skupině šesti pacientů, aktivita koncentrátu snížila množství lactobacillus acidophilus z 323 000 na 15 000. U jednoho člověka kombinace olejte z tresčích jater a aktivátoru X snížila množství L. acidophilu z 680 000 na 0.“ (Skupina dětí chudých rodičů si velice ve škole zlepšila prospěch, kterým dr. Price dával také hodně oleje z tresčích jater od ryb „z mořské pastvy“ v kombinaci s máselným tukem. ) Zdá se tedy, že i když čištěním zubů ničíme v ústech baktérie, možný skrytý problém, jež má souvislost nejen se zuby a  kterým je možná nedostatek vitamínu K2, může zůstávat dál nerozpoznán a neřešen (není zjišťován nedostatek vitamínu K2 tak, že se zjistí počet speciálních neaktivních bílkovin, kterým by byla položena otázka: Kde máte šéfa, jaktože tady není a vy tu jen pokuřujete a jen se tu poflakujete?)

Vilhjalmur Stefansson-slavný antropolog (1879-1962)

Vilhjalmur Stefansson-slavný antropolog (1879-1962)

Pro ilustraci i nabízím jeden postranní sloupek z knihy Vyživující tradice, ale upozorňuju, že Vilhjalmur Stefansson,  tento islandsko-kanadský antropolog, který raději pro přežití pokorně přijal stravu lidí (Inuitů), které studoval, zemřel v roce 1962, takže jeho slova nejsou úplně dnešní: “…Zuby v průměru lepší než zuby prezidentů našich největších společností vyrábějících zubní pasty se najdou v dnešním světě a existovaly v průběhu uplynulých věků mezi lidmi, kteří porušují každou poučku ze současných reklam na prostředky k čištění zubů. …Nikdy se jakkoliv nenamáhali s tím, aby si vyčistili zuby či ústa. Nechodili dvakrát ročně k zubaři či dokonce ani jednou za život….Vilhjalmur Stefansson The Fat of the Land (Tuk země), Z knihy Nourishing Traditions…

 

Legendární zubař Price, vědci, kterému děkuji za jeho práci...

Legendární zubař Price, vědec, kterému děkuji za jeho jedinečnou knihu Výživa a fyzická degenerace

Proč máme nedostatek vitamínu K2?

1) Zdrojem vitamínu K2 jsou především politicky nekorektní potraviny: máslo, smetana, žloutky a vnitřnosti (ledviny, mozeček), tuk a lůj zvířat, husí sádlo, totiž „měly by“ jím být, a sice od zvířat, která se pásla na zelené trávě, zejména na jaře a brzy v létě (i staří Čechové považovali májové mléko za nejcennější, viz štítek Česká strava lidová I a II. ) Pokud slepice žere kromě zrní a zbytků z kuchyně i červy, co sami žerou zelenou trávu, tak její vejce má K2 z trávy i z těch červů.)  Je to proto, že zvířata jsou schopna vytvářet (i ve svých mléčných žlázách) vitamín K2 z vitamínu K1, který se nachází nejvíce především v rychle rostoucí krásné zelené trávě. Čím zelenější tráva, tím více má K1, který je v ní s chlorofylem a látkami jako betakaroten atd. pevně vázán. Míra žlutosti másla proto odráží nejen vysoký obsah betakarotenu a vitamínu A, ale automaticky i vysoký obsah vitamínu K2. Obsah vitamínu K2 ve stravě lidí  se v USA (ale jistě u nás) snížil po zelené revoluci (u nás se vznikem JZD) v 50. letech (levná hnojiva, válka urychlila technologii), kdy se zvířata z venkovských pastvin přestěhovala „do měst“ („jako my“ se „civilizovala“, protože slovo civilizace pochází od obyvatelů měst, od slov civilis, civitas-město, kdy hustota obyvatel znamená, že zdroje musejí do tohoto „mocenského středu“ přijít odněkud jinud) v podobě betonových velkokapacitních kravínů (už třeba děti nevodily rodinné krávy a husičky na zelenou pastvu) a začala být vykrmována (na velký úkor zeleného s vitamínem K1) horami levné kukuřice, granulemi a šrotem z pšenice, dnes i GMO sójou (což krávám, jejich játrům nesvědčí a konzumujeme tak živočišné produkty z potenciálně nemocných zvířat), které se pěstují na místě lučin, tedy tam, kde se krávy, husy a jiná zvířata před tím mohly pást, či v dalekých zemích mimo naše oči často v rámci „zemědělského dampingu“, který ničí tamější místní farmáře (sebevraždy) a potravinovou soběstačnost.

OBECNĚ: Pokud a) zvířata žerou obilí, kukuřici, sóju a granule  na úkor zelené trávy,  produkty z nich, pokud je konzumujeme, nejsou pro nás nutričně nejvhodnější, b) pokud my sami jsme na místo zvířat na takové rostlinné stravě založené jen na kukuřici, obilninách, semínkách a rostlinných olejích, není taková strava pro nás také nejvhodnější, protože v OBOU případech:

– máme pak příliš moc omega-6 mastných kyselin (spojení s řadou moderních nemocí)

máme dle Lierre Keithové málo či zcela nám chybí esenciální (tělo si ji samo nevytvoří) aminokyselina (stavební panel bílkovin) L-TRYPTOFAN ( obzvlášť v kukuřici je tryptofanu i lysinu údajně velice málo a málo je jí pak zákonitě  v takových živočišných produktech, které jsou od zvířat  kukuřicí krmených, lhostejno zda byla bio atd.). Tryptophan se mění na niacin (vit. B3), ale také je je v podstatě prekurzorem serotoninu, jehož nedostatek je spojen s DEPRESEMI (tělo L-tryptofan pro tvorbu serotoninu potřebuje). Nachází se opět nejvíce ve snadno vstřebatelné formě v červeném mase, ale „z trávy“ (ne kukuřice). Zde je možné se zase zamyslet na zvýšujícím se výskytem depresí v západní civilizaci jako je USA spojené jednak s nedostupností kvalitního červeného masa z trávy, které bude mít dost L-tryptofaneu, a neustálým stresem, který serotonin vyčerpává. Ke konverzi tryptofanu potřebujeme mimo vitamín B6 i dostatek D z tuků, nebo se aspoň víc vystavit Sluníčku, aby bylo po depresích (máme-li dost L-tryptofanu), abychom strávili D, potřebujeme MAGNÉZIUM (hořčík), které je důležité pro další 300 věcí v těle, v jídle z vyčerpané půdy je ho málo, ničí ho rtuť či amalgámové plomby, aspirin, fluor, alkohol, kofein, cukr, stres – velice špatně ho vstřebáváme (Zdroj). Pokud člověk špatně tráví fruktózu a neví o tom, tato chemicky reaguje se serovým tryptofanem a snižuje jeho hladinu, podobně ho hůře tráví lidé, kteří špatně tráví laktózu, někdy u žen i estrogen může narušovat metabolismus tryptofanu, zatímco jejich partner je vysmátý. Jedna věc ale je, co je jeho zdrojem (můžeme diskutovat zda rostlinné potraviny, či červené maso), druhá věc je, zda se vůbec dostane až do mozku – zda je z onoho zdroje vstřebatelný našim tělem a třetí věc je, zda jsme schopni ho či jeho částečnou přeměnu 5-HTP (hydroxytryptophan) pak efektivně měnit na konečný neuropřenášeč serotonin, hormon dobré nálady a zda si serotonin neničíme stresem. Tryprofanu je hodně i v arašídech a datlích. (Ref. níže) Takže proti depresím, úzkostem a nespavosti a vůbec na zlepšení nálady máme: terapii světlem (Slunce, vitamín D z něho a tuku od zvířat, co pobývala venku na Slunci); bylinku třezalka (angl bylina sv. Jana-John’s Wart), fyzické cvičení a samozřejmě tryptofan (5-HTP), o němž autorka bestselleru Mood Cure (Léčba nálady) Julia Ross říká: “ 5-HTP může zvednou hladinu serotoninu o 540 % ve srovnání s lékem Paxil, který ho zvyšuje o 450%, a Prozac, který ho zvyšuje o 150 %- 250 %.“Vše je tedy společným koncertem mnoha živin, není třeba dělat z žádné živiny „superstar“. Další významnou látkou proti depresím, bipolární poruše atd. je hotová kyselina arachidonová z hovězího masa (pokud možno z pastevního chovu), významná mastná kyselina, která je důležitá pro mozek (proti duševním nemocem), protože pouze dokonale zdravé tělo se zdravou mikroflorou si jí údajně umí optimálně přeměnit z omega-6 mastných kyselin (srov. Syndrom trávenia a psychologia od dr. Natashe Campbell-Bride, str. 182). Jistě hraje hovězí maso roli v tom, proč se vegani cítí lépe, když zařadí sice dražší, ale kvalitní hovězí maso z pastevního chovu, k tomu třeba bioslaninu s vitamínem D či olejem z tresčích jater (která má již hotové mastné kyseliny EPA a DHA, které si naše tělo teprve musí vytvořit z omega-3 mastné alfa-linolénové kyseliny, alespoň o tom občas čtu na zahraničních serverech nebo o tom pojednává výše zmíněná Natasha Campbell-Bride ve své knize, srov.179-180.)

– chybí nám v posledku například vitamín A, CLA a samozřejmě i vitamín K2

Tam, kde jsou dnes v USA „kukuřičné pouště“ (život totiž není nad půdou, ani v půdě, ptáci za pluhem už tolik nelítají, protože v půdě není tolik žížal,  + zamořené vody řek z postřiků, svrchní půda odplavována), by bylo lépe mít znovu trvalý trávní porost, v USA tedy prérie, bizony a krávy, aby se i spolu s nimi obnovila přirozená úrodnost půdy. (Pomůžou nám vynikajícími a pěkně rovnoměrně rozmísťovanými kravinci, takže se s tím příroda rychle vyrovná – kráva je přírodní mobilní čtyřnohé rozmetadlo hnoje)

2)

Ghí z června '11 (vlevo) a ledna '12 (napravo), v souladu s přírozenými ročními obdobími se obsah vitamínu různí

Ghí z června ’11 (vlevo) a ledna ’12 (napravo), v souladu s přírozenými ročními obdobími se obsah vitamínu různí

Jistě nedostatek vitamínu K2 souvisí i s obecnou oficiální proticholesterolovou linií, která prodchnula medicínsko-farmaceutický kompex a zemědělsko-potravinářský průmysl. Kupujeme potraviny „chránící naše srdce“ a podobné nesmysly. Kdyby lipidová domněnka o cholesterolu skutečně platila, tak jsme všichni zdraví a neumíráme na kardiovaskulární choroby. V médiích lze zaznamenat jemné, ale na citlivé jedince možná účinné nutriční rady, které nás nabádají, abychom se sice máslu (těžko říci, jaké kvality mají autoři těchto rad na mysli) nevyhýbali, ale aby se máslo o své místo v našem jídelníčku dělilo s  margaríny, které už prý jsou mnohem lepší než kdysi, kdy byly pro chudé a v době války a které se z „nouzového prostředku“ staly „cílem“ samotným (stejně jako třeba sušené mléko). Zmínky o kvalitě másla, která se může, jak dokázal dr. Price, až na 50 x různit !, chybí. A pokud jde o jeho nutriční profil, jak jsem již napsala výše, o vitamínu K2 se obecně, zdá se mi, neví nic podstatného (jen to že prostě nějaký je a je fyziologicky totéž co vitamín K1). Běžné máslo i smetana z obchodu ale má i tak při vší pravděpodobnosti málo vitamínů rozpustných v tucích (A, D i K2) soudě dle spíš bílé než žluté barvy (a to po celý rok bez ohledu na roční období) a toho, že dnes krávy vzácněji pobývají na kvalitní bohaté zelené pastvě (K1) venku na slunci (vit. D).

Kniha Dr. Westona A. Pricea Výživa a fyzická degenerace, kterou také připravíme k vydání v našem nakladatelství SRP (Statky, rody, pastviny)

Klasika zubaře dr. Westona A. Pricea Výživa a fyzická degenerace, kterou jistě také připravíme k vydání v našem nakladatelství SRP (Statky, rody, pastviny)…

Zdá se mi, že kvalitní máslo, které spadá pod nasycené tuky, je v naší stravě nezastupitelné. Zde nejspíš neplatí žádné „NEBO“ v podobě rostlinného mono- či vícenenasyceného oleje. (Vitamín K2 je sice bohatě díky činnosti baktérií obsažen i ve fermentovaných sójových  bobech nattó, ale ani fermentace nezneškodní goitrogenní látky (štítnou žlázu oslabující) v jinak jedovaté sóji, jejichž negativní účinek lze kompenzovat přijetím spíš celého kontextu cizí kulinární tradice (japonské), z níž k nám nattó přichází, tedy stravy, která naopak štítnou žlázu posiluje třeba vývarem z hlav ryb, řasami s jódem (na vstřebávání jódu je též ale potřeba mj. vitamín A). Japonci tradičně nejedli nefermentované moderní západní sójové výrobky (maso, mléko, falešné sójové ghí), ale jen fermentované (miso, tófu, sojová omáčka) a ještě jen spíše jako přílohu či předkrm v malinkém množství. Nedávno vyšel ale článek v internetovém the Healthy Home Economist, kde se krásná pleť Japonek přisuzuje právě tomuto vitamínu, jehož nedostatek ale my ženy na západě máme napsán ve tváři v podobě vrásek. Moje japonská kamarádka, které je přes 40 let skutečně vypadá na 20. Srov. http://www.thehealthyhomeeconomist.com/the-vitamin-deficiency-that-is-written-all-over-your-face/

My Středoevropané, kterým nerostou na zahrádkách olivy a Slunce nám přes rok tolik nesvítí jako v Itálii, můžeme  používat kvalitní olivový olej v tmavé sklenici chránící světloplaché vitamíny (ničím laciným nešizený, bez reziduí pesticidů a za studena lisovaný atd.) , ale nikdy asi ne jako „náhražku“ másla či sádla husího a hovězího, žloutků od slepic z velkého sadu. To červnové bylo považováno u švýcarských horalů, které dr. Price navštívil, za posvátnou superpotravinu, že nové páry se nesměly sezdat, dokud si neužily tohoto másla, které mělo zajistit zdravé rodiče (především maminku) a zdravé potomky.

Zajímavě o nezastupitelnosti kvalitních živočišných tuků ve zdravé stravě po osobní zkušenosti s jejich absencí hovoří i paní Lierre Keithová níže na videu, autorka knihy Vegetariánský mýtus: Jídlo, spravedlnost a udržitelnost, která byla od svých 16 let 20 let vegánkou. 20 let věřila tomu, že vegánství je nesmírně logický a smysluplný postoj, program, který navíc pomáhá „řešit“  spoustu věcí najednou (že to prospívá zdraví, že je to nejekologičtější a pomůže to i nasytit hladové Třetího světa). Dnes si myslí, že vegánství není odpovědí na enviromentální otázky (všechny statistiky o neekologičnosti chovu zvířat totiž vycházejí pouze z toho jednoho modelu – konvenčního továrního velkochovu a neberou v potaz, že může existovat ekologičtější alternativa), na obnovení zdraví  ani na hlad Třetího světa. Nyní je pro založení rostlinných permakulutrních společenstev místo moderního zemědělství, které považuje za největší „ránu“ („biočistku“ ) způsobenou planetě Zemi, ale protože se na trávě pást nemůžeme, domnívá se, že na ní patří dobytek, pro který je to alternativa vůči jejich konvenčnímu (továrnímu) velkochovu. Idea „udržitelného zemědělství“ je pro ní oxymoron (protimluv). Kupováním sóje člověk přitom podporuje potravinářský průmysl a ne malé hospodáře, kterým se kravičky pasou na trvale zatrávněné ploše bez eroze. Koneckonců i pěstování biopaliv, nejen sóje (př. India) způsobuje utrpení původních farmářů.Srov. také: http://www.ac24.cz/zpravy-ze-sveta/1964-honduras-farmari-jsou-masakrovani-ve-jmenu-globalniho-oteplovani

Totiž pouze podle modelu konvenčního velkochovu se počítají statistiky o neekologičnosti takového chovu a odvozují etické postoje a celá generace lidí se rozhoduje především na základě těchto statistik pro vegánství. Odmítat nekvalitní živočišné produkty a nahrazovat je rostlinnými asi není pro zdraví dlouhodobým řešením, snad jen přechodným, na rozdíl od změny způsobu chovu zvířat. (Přechodným, protože je-li vzduch nedychatelný, tak jen přechodně vydržíme přejitím na čisté vakuum coby alternativu špinavého vzduchu. Problém není vzduch jako takový.) Zvláště když potřebujeme například vitamín K2 z másla nebo jiných živočišných tuků (husí sádlo), ale také třeba mastnou kyselinu CLA (konjugovaná kyselina linolenová), která má silné protirakovinové účinky a je také jen v těchto tucích „z trávy“! Nenarůstá výskyt  a umrtí na rakovinu prsou spíš kvůli absencí CLA v našem másle (které měly naše praprabáby, co nechodívaly na mamograf), než kvůli tomu, že si nechodíme  nepřirozeně silně stlačovat prsa (a v nich případné zhoubné buňky, které se ještě víc naštvou)  do mamografů a že neběháme po vlastním vyšetření prsou, které mají samy řadu přirozených nerovností (lumps),  na vyšetření k lékaři (který zatím není placen za to, že k němu nechodíme)? (Stále více žen onemocní ročně na rakovinu prsní žlázy, každých 20 minut někdo v ČR umírá na rakovinu! srov. Český statistický úřad, 2011)

Americká bylinářka a léčitelka Susun Weed řekla něco v tom smyslu, že touto alternativou (pastvou na zeleném) můžeme pro zvířata udělat mnohem víc, než když veganstvím pouze nebudeme  podporovat  jejich konvenční velkochov. Že pro ně takto můžeme dělat ještě více, než když veganským postojem současně ignorujeme  dobytek a slepice ale jinak jako takové. (http://www.wisewomanradio.com). 

Taková kráva již v divoké přírodě nemá žádné „příbuzné“ a její přežití je zcela závislé na člověku. Koza by bez člověka údajně přežila snáze, ale větší šanci by měla v přírodě blízko moře, protože potřebuje více jódu. (Srov. Joann S. Grohman: Keeping Family Cow, str. 3-4)

Leirre Keithová hovoří o tom, že jakékoliv jiné protinázory na veganskou stravu, na které se raději léta coby vegánka nikdy opravdu pořádně nepodívala (vlastně jen „se zavřenýma očima“, vytěsňovala je a měla v tom velké informační „okno“-„slepou skvrnu“), cítila jako hrozbu nejen pro to, CO jí, ale i pro to, KDO a KÝM je. Útok na svou identitu, kterou si okolo své stravy vybudovala. (To je hlavní důvod, proč to bylo pro ní tak bolestné se veganství vzdát). Leirrel Kaithová se cítila velice zle po zdravotní stránce, ale byla si „jistá“, že to není primárně stravou, vším možným (chemií, mobily, vzduchem…), jen ne stravou…Přitom i každá sebelepší terapie je jen „napůl upečeným chlebem“, pokud není podepřena výživou v souladu s přírodními zákony. Její stránky jsou zde: http://www.lierrekeith.com

———————————————————–

Odkud jsem čerpala informace a tvrzení výše:

Pokud nedojde zase k útoku na stránky Nadace Westona A. Pricea, tak zajímavý hlavní text, z něhož jsem čerpala informace, lze nalézt zde: http://www.westonaprice.org/fat-soluble-activators/x-factor-is-vitamin-k2

tryptofan a deprese apod. http://undergroundwellness.com/is-your-low-fat-diet-making-you-depressed-anxious/

http://theprimalparent.com/2012/03/31/ibs-depression-skin-fructose-malabsorption/

http://www.moodcure.com/mood_cure_excerpt.html

Recenze na knihu Vegetariánský mýtus: http://www.westonaprice.org/thumbs-up-reviews/vegetarian-myth

Dále jsem poslouchala na YouTube přednášky a rozhovory s dr. Kate Rheaume-Bleueovou, autorkou knihy Vápníkový paradox, kterou velice ovlivnila kniha zubaře Price Výživa a fyzická degenerace:

https://www.youtube.com/watch?v=fYMExQNosTQ

https://www.youtube.com/watch?v=Vbd8FqnVT4c

I zde je článek hovořící o prospěšnosti másla od sympatické paní Margit: http://ona.idnes.cz/margit-slimakova-margariny-nejezte-d6b-/spolecnost.aspx?c=A130217_174624_spolecnost_jup

Doplnila bych zde ale jen to, že živočišné bílkoviny z vajíčka ke snídaní mohou činit právě magickou synergii s rostlinnými bílkovinami, hovoří se o synergii u pouhých 2 % zastoupení živočišných bílkovin ve stravě. Harmonii mezi omega 3 a 6 i u sebelépe vypěstovaných a zpracovaných rostlinných olejů opravdu nikdy nedostaneme, protože většina olejů (až na lněný) obsahují přirozeně více omega-6 mastných kyselin, a jen při nezastupitelném zařazení „esenciálního“ másla do jídelníčku si s nimi naše tělo v malých dávkách poradí jako u našich předků, kteří rostlinné oleje konzumovali zejména v době půstu a to ještě až s posílením moci církve od 13. století. Tedy zdravé tělo si z alfa omega-3 kyseliny ze lněného oleje vytvoří EPA a DHA kyselinu, které se ale již nacházejí hotové v oleji z tresčích jater.  Jak již psala Fallon či paní Marie Úlehlová Tilschová, nelze se spoléhat na instinkty, chutě…lékařka Natasha Campbell Bride (autorka diety GAPS) říká, že často je to nezdravá patogenní mikroflora, která nám diktuje chutě, odměňuje naši konzumaci sacharidů endorfiny atd.

Mám trochu problém s přijetím výrazu, že výživáři jsou „pozadu“, „zastaralé“ názory výživářů- byla bych na ně asi přísnější.
Zastarat může móda, stroj. Ale výživář by neměl jen tak snadno „převléci kabát“ a začít hlásat něco nového a jiného s tím, že to, co hlásal, již „zastaralo“ jako móda, protože nejnovější vědecké poznatky říkají to a to. (Knihy o výživě našich předků i kniha Pricea tu jsou již docela dlouho). Asi bych to formulovala nějak takhle : názory na výživu byly MYLNÉ,  a pocházely ze LŽÍ korporací a od výrobců potravin, prospěchářských politiků, od samého začátku šlo o podvod, nutriční potřeby člověka se nezměnily po tisíciletí, zůstávají pořád stejné jako přírodní zákony, jako když musíme dýchat vzduch.

Nejsem si vůbec tak jistá, že sehnat kvalitní potraviny dnes není problém – pro vegany snad (bedýnky s jablky, dýněmi…). Např. já bych měla dnes (nebýt rodového statku) problém sehnat kvalitní živočišné produkty „z pastevního chovu“, nebo si být jistá, že jsou „z trávy“ a ne produkované ze sóje a obilí. Jenomže jak má nějaká malá farma produkovat tolik vajíček pro tak mnoho lidí, kteří by si je měli spíš zkusit sami chovat? Jedině pomocí celoročního výkrmu obilím.  Znáte někoho, kdo by znal skutečnou hodnotu letního květnového či červnového másla „z trávy“ , sám ho produkoval a byl přitom zároveň ochotný a oprávněn ho prodávat syrové a za stejnou cenu jako máslo z jiné části roku, pokud vůbec prodávat? Nevím ani, kde se prodává třeba syrové máslo z trávy, které má nejen vitamín K2, CLA, vitamín D, ale i Wultzenové faktor, který se ničí pasterizací.

 

 

Předvánoční rozjímání o domácí porážce skotu Jersey a jiném dění na statku

 Z našeho statku  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Předvánoční rozjímání o domácí porážce skotu Jersey a jiném dění na statku
Pro 062012
 

Pokud jsme ztratili prostotu a nedošli k moudrosti, pokud jsme uvázli v jakési pyšné polovzdělanosti, nedovzdělanosti srdce, budeme mít velké problémy najít cestu do Betléma, najít odvahu sklonit se před jeslemi, které si Král králů vybral jako svůj trůn.”  Tomáš Halík: Oslovit Zachea

Poloroubená stavba již dostala od Neila nová víčka na oči..

VE CHLÉVĚ se nám to teď trochu vyprázdnilo, ale záhy zase doplnilo, protože ve 2:15 na Štedrý den 2012 se nám skutečně narodilo Jezulátko – nový býček, kterého jsme pojmenovali dle kalendáře Adam. Chlév je jinak velmi důležitý prostor v našem životě, protože ustájuje kravičky – naše živitelky. (Vzpomněla jsem si i na jeden článek prof. Vojtěcha Novotného o tom, že z dnešního pohledu by poporodní péče Ježíška ve chlévě nebyla na úrovni…)

Vyvěšeno na hupcuku

Ivan plemene Jersey

Tak máme za sebou domácí porážku (s pomocí zkušených) 1 a půl roku starého býčka Ivana plemene Jersey, který byl v tom chlévě ustájený a za celý život nepoznal nic než plnotučné nepasterované mléko, trávu a seno a jen v posledních asi 3 týdnech dostával co druhý den trošičku namáčeného ječmenného šrotu (bez dopravy ječmene zdaleka – vyrostl na poli bez chemie asi 200 m od nás), který mu navíc Bohuška-jalůvka ulizávala. Od letošního roku vyšel nový zákon vycházející “vstříc zájmům malých hospodářů” a opět se to, co zde bylo po ticíciletí, po-volilo (tedy je “po vůli” naši). Kvitovala jsem to s potěšením jako výraz svobody člověka vůči státu a výraz uplatňování zvířecích práv na domácí smrt na rodném statku bez nutnosti stresujícího transportu kamsi na jatka na náklady hospodáře. Totiž povoleno to skutečně je, ale prakticky teprve až v momentě, když si o to povolení člověk zažádá na Krajské veterinární správě. Ani pak ještě není pohádce konec, ale jsem ráda, že člověk nemusí osobně běhat po úřadech jak slepička v pohádce o Kohoutkovi a slepičce, stačí jen virtuálně. Povolení porážet doma platí na 3 roky, ale porážku každého jednotlivého zvířete je pak ještě třeba zvlášť s datem a hodinou porážky a číslem zvířete nahlásit v dokumentu Oznámení domácí porážky, a to aspoň 7 dnů dopředu – snad aby měli šanci přijít na kontrolu. Teprve pak si hospodář zvíře odhlásí z ústřední evidence v Hradišťku p. M. a poznačí si to do svého Stájového registru, na to jsem si už zvykla. Kůži jsme třeba prodali Euroindiánům ve vedlejší vesnici, ale snad by ji někdo byl schopen pohodit do příkopu, tak asi i proto ty kontroly. Útroby se rozloží a pak poslouží jako hnojivo na pole, kdo neupotřebí ani krev na hospodářství, musí zavolat asanačnímu podnku, at si příležitostně pro to přijedou. I tak se mi kontrola v čase porážky moc nezdá – přece jen domácí porážka je od toho, že se jedná o domácí, tedy rodinnou, soukromou záležitost, a asi pro každého jejího účastníka, nejen mužského, by nějaká případná kontrola nebyla moc příjemná. Vždyť kdysi se spojovala třeba i s rodinnou oslavou svatby (na Masopust), kde by asi kontroloři nebyli moc vítanými hosty – možná by je oslavenci opili. Nemohli jsme si jinak přát příjemnější zimní počasí bez větru, akorát později začalo sněžit.

Část hovězího tzv. „zadní hrudí“ na recept Syrové hovězí maso po Korejsku, po vyvěšení to ale musí jít ještě na 14 dnů do mražáku…z obr. je patrný žlutý tuk…,hovoří o vysokém množství karotenoidů, které jsou snadno (díky tuku samotnému) přeměnitelné na vitamín A, díky němuž se mj. dobře stráví bílkoviny ze svaloviny. Sama jsem byla překvapená žlutým tukem i u srdce našeho býčka, který je u srdce z obchodu spíš bílý.  (Smetanově bílé je prý i lososí maso z farem, proto jim dávají chemickou látku, díky níž jejich maso zrůžoví…srov. Vyživující tradice. Co tedy jíst na Vánoce může být těžké rozhodování, když někdo rád ryby.) Hovězí maso působí na deprese, protože obsahuje aminokyselinu tryptofan (prekurzor serotoninu ) a také hotovou kyselinu arachidonovou, významnou mastnou kyselinu, která je důležitá pro mozek (proti duševním nemocem) a pouze dokonale zdravé tělo se zdravou mikroflorou si jí umí optimálně přeměnit z omega-6 mastných kyselin (srov. Syndrom trávenia a psychologia od dr. Natashe Campbell-Bride), str. 182). Jistě hraje hovězí maso roli v tom, proč se vegani cítí lépe, když zařadí sice dražší, ale kvalitní hovězí maso z pastevního chovu, k tomu třeba bioslaninu s vitamínem D či olejem z tresčích jater, alespoň o tom občas čtu na zahraničních serverech. Žlutý lůj lze použít na výrobu „indiánské superpotraviny“ (Innuité) pemikanu (na prášek usušené maso třeba z plecka, sušené brusinky a zalito rozpuštěným lojem a pak placka či koule), na smažení, protože nemění chemickou strukturu, je velmi stabilní, na výrobu mýdla apod. Také ho lze použít na obnovení filmu v litinové pánvi, aby se mi v ní nic nepřipalovalo. Stačí jí  umýt a zahřát s malinkou lžičkou loje a pak to asi 3 x opakovat.

Děti pryč…

Sama jsem z toho měla trošku obavy, nejhorší scénář, který se mi hlavou prohnal, mě donutil zavřít všechna vrata i děti, ale žádná „korida“ se opravdu nekonala – dostal kyblík se šrotem, o nějakém stresování fixovaného zvířete těžko může být řeč. Věřím, že to mohu nazvat humánní (lidské) zabití, tedy zabití člověkem, které nezpůsobuje zvířeti utrpení, k němuž může dojít, když zabije (roztrhá) jedno zvíře druhé – jako třeba když jsem načapala před 2 měsíci káně, jak si pochutnává na naši mladé slepici. Její osobní strážce kohout se zachoval sice amatérsky, ale propuštěn či jinak potrestán zatím nebude…

Bible tvrdí, že zvířata byla jako pokrm stvořena pro člověka, jsou v ní pasáže, které to dokládají, samozřejmě v naší kultuře se ale jedí spíš jen býložravá zvířata, jen to prase je jaksi na hranici viz Vepřové dilema. (Píše se v ní i Proti bludařům:  Duch výslovně praví, že v posledních dobách někteří odpadnou od víry a přidrží se těch, kteří svádějí démonskými naukami, jsou pokrytci, lháři a mají vypálen cejch na vlastním svědomí. Zakazují lidem ženit se a jíst pokrmy, které Bůh stvořil, aby je s děkováním používali ti, kdo věří a kdo poznali pravdu. Tm 4:1-3) Prof. Tomáš Halík ale píše v knize Co je bez chvění, není pevné, že… většina křesťanů uzná, že Bible není a nikdy nechtěla být vědeckou encyklopedií a něčím na způsob učebnice přírodovědy, která by musela konkurovat našim učebnicím přírodovědy (s.114-115) , takžte ať už se v ní píše stran jídla cokoliv, čím se někdo může zašťiťovat, je to velice zajímavé a stojí to za přemýšlení, ale pro nás osobně to není určující. Každopádně zabíjíme neradi, když už tak s pokorou a vděčností zvířeti za to, že nám bude pokrmem a hlavně se snažíme nezabíjet toto zvíře myšlenkou. Kolikrát se i my lidé “zabíjíme” myšlenkami, které vůči sobě vysíláme …Někteří lidé nejedí maso, protože zabíjení zvířat je pro ně neetické a také z mnoha jiných osobních třeba ekologických důvodů (nechtějí podporovat neekologický chov a jiný chov jim není zatím dostupný), mají jiné informace o výživě než já, třeba jsou za jejich rozhodnutím i nějaké duchovní postoje. Neznám jejich pohnutky do detailů, ale plně jejich postoj respektuji.

Na živiny koncentrované jídlo (nutrient-dense food): hovězí z trávy s kostním vývarem (želatina), hovězím tukem, máslem, vařenou kořenovou zeleninou, kvašenou červenou řepou s koriandrem (mám zásoby z lednice), strouhaným křenem, pórkem a kvašenými rajčaty s chilli papričkami. soleno keltskou solí…Tak tohle jsme měli dnes ke snídani..(jako sacharidy poslouží jen později sušenky z vloček)

Ve svém osobním životě jsem se však mockrát sama přistihla, že bych také ráda zaujala proti zabíjení zvířat onen šlechetný postoj ” je to neetické” , abych zabíjení mohla obejít. Nezabít kohoutka je přece tak jednoduché! Lepší slovo by bylo prostě  usmrcení, protože nikoho neubíjíme. Náš dvůr by pak ale vypadal jak v pohádce B. Němcové Ještě že je smrt na světě v jisté napínavé  chvíli. Musela jsem si ale přiznat, že za tímto postojem se možná jen skrývá pouze moje vlastní osobní slabost, ona pro mě do té doby nevědomá skutečnost, a sice že jsem se vlastně vzdálila přírodě. A tedy i smrti. Smrti, jež patří k životu v přírodě, smrti,  kterou bych tímto postojem lacině odmítala a nemusela jí čelit, nemusela bojovat se svým vlastním úzkostně laděným nitrem. A přece vzhledem k informacím, jakém mám o výživě,  o půdě či pěstování si vlastních semínek nemohu ze svého života zvířata i s jejich hnojem stejně jako rostliny vyloučit.  Při sporadickém  zabíjení zvířat tedy používám jakousi zenovou mysl začátečníka- nevytvářím myšlenky, jen dělám to, co je třeba udělat. Musím být ráda, že si je můžeme s láskou zabít doma sami a nedovolit, aby někdo cizí tak učinil po svém. Po každém zvířeti se zase narodí jiné, jako když se střídá na moři jedna vlna za druhou. I „včela“ zůstává naštěstí stále včelou –  loni, letos  i příští rok. I my lidé tady nejsme věčně a souhlasím s psychiatrem se zkušeností z koncentráku Viktorem Franklem, že smrt životu smysl nebere, ale naopak, že teprve smrt životu dává smysl.

Staří Čechové si cenili tradičně více staršího hovězího masa než nezralého masa telecího, i ten náš mohl ještě být nějaký čas ponechán, ale již to nebylo žádné telátko. Tradici by člověk neměl slepě sloužit, ale měla by sloužit nám. Věřím však, že v tomto případě měli předci moudrou pravdu – maso je výživnější.Nedávno jsem četla v knize prof. Tomáše Halíka Oslovit Zachea (zmiňovala jsem se o ní již v recenzi Česká strava lidová v souvislosti s pojetím postní doby) toto: V životě víry není možnost úkrytu ani v minulosti – tradicích, zvycích, autoritách-, ani útěku k pojištěné budoucnosti; ve víře se otvírá přítomnost – okamžik rozhodnutí, nutnost volit. Odvedlo mě totiž při čtení těchto řádků od přítomnosti něco docela přízemního, co se týče budoucnosti: jaká škoda, že neexistuje “důchodové připojištění”, které by garantovalo zlepšení kvality půdy a potravin v době odchodu do důchodu, aby si za důchod mohl člověk vůbec co kvalitního koupit, protože je opravdu neskutečný i optický rozdíl v hovězím z obchodu a domácím hovězím „z trávy“. Zkusím dle receptů z internetu upravit i varlata (mají prý afrodiziakální účinky, existuje celá kuchařka jen s recepty na testacles), která jsou plná minerálů a vitamínu K2 (ale ještě si nejsem tak úplně jistá, jak to skončí, jen mi je opravdu líto je vyhodit či dát kočce…).

„Vaříme varlata“ . Nevařím je tak často, abych si kupovala tuto kuchařku specializovanou na „koule“ a ani nevím, zda se někde dají koupit, zdá se mi, že zdravé jídlo končí ve psích konzervách …počítá se s tím, že ta z domácí porážky spotřebuje pes či kocour, jinak na Asanaci s nimi…

Tohle jinak vyzrálejší „hovězí maso z trávy“ s minerály, vitamíny včetně konjugované kyseliny linolové, stearové (chránící srdce) atd. je skutečně neuvěřitelně chutné, až sladké (raději už o něm  víc psát nebudu, ať nemusím odmítavě odpovídat na dotazy ohledně případného prodeje masa z naši produkce, která je jen pro rodinné potřeby).

Maso křehké a krmené trávou: tradiční způsoby, jak si uvařit zdravé maso.. Autor této knihy se přechodem na stravu dle Nadace Westona A. Pricea vyléčil z těžkého, život ohrožujícího astma…Zde je jeho příběh…

Pokud bych byla přesvědčena, že živočišný tuk (s vitamíny A, D a K2) ani maso s kompletními bílkovinami moderní člověk nepotřebuje, jistě bych zvířata chovat nechtěla, snad jen kočky a pejska, a  nepříjemné pocity spojené se zabíjením si ráda odpustila. Každopádně ale “dieta” dle Nadace zubaře Pricea pomáhá dělat dobrá rozhodnutí všem lidem, myslím, že i vegetariánům. Zdá se, že takoví hinduisté  přežívají po staletí nepochybně v relativním zdraví díky živočišnému tuku, kvůli němuž přímo ani zabíjet nemusejí, a sice máslu a ghí. Až když jsem pochopila, jak moc jsou životně důležité v tucích rozpustné aktivátory,  věděla jsem, že se kvůli nim bez těch živočišných potravin (či aspoň másla, které se nelisuje ze semínek), které je mají,  přece jen neobejdu. Už jsem i četla o jednom klubu, jehož členy spojovala Čínská studie, který se po přečtení recenze Mýtus Čínské studie (China Study Myth) postupně zcela rozpadl. V češtině jsem jí zveřejnila zde. Těch seriózních kritik přísných očí, které bedlivě četly knihu Čínská studie dr. T. Colina Campbella, je poněkud víc než dost (Odpočívej v pokoji – Čínská studieČínská studie vs. Čínská studie, Pravda o Čínské studii,), takže je třeba jí brát přinejmenším „se špetkou soli“. Pak teprve jsem se s mužem rozhodovala, jak to udělat, abychom živočišné potraviny nevynechávali, ale zároveň zvířata zabíjeli doma a chovali je co nejlépe. Vše se ale odvíjelo nejprve od pochopení toho, co je to správné vyživování, směrem ke správnému chovu, nikoliv naopak – od nesprávného chovu a kvůli němu zavrhnutí chovu jako takového směrem ke (z mého pohledu) nesprávné výživě, jejíž nedostatky se projeví buď hned či transgeneračně…

Mimochodem na českých internetových portálech se píše o Indiánech Anasaziích, kteří “záhadně” vyhynuli a nikdo netuší proč. Když si však člověk přečte zprávy o jejich horách odpadků (tresh heaps), z nichž se dá usuzovat, čím se živili, a především, jak se strava v době jejich rozvětu lišila od stravy z doby, kdy vymírali, a zároveň je seznámen s poznatky dr. Pricea, hned by měl možnou (snad pravdivou, snad nepravdivou, kdo ví?) odpověď jako Sally Fallonová, která napsala ve Vyživujících tradicích následující sloupek, který je narážkou na to, že člověk může být vegetarián se stále se zvětšující slinivkou a slinnými žlázami, jen se nesmí vzdát živočišných tuků (aspoň másla, kvůli němuž nemusí tak často zabíjet), protože obsahuje vitamín A, D a K2 aj. zdravé složky(totiž mělo by…):

Indiáni Anasaziové, stavitelé slavných útesových obydlí v Mesa Verde v Kolorádě byli na vrcholu rozkvětu v letech 650 až 1300 n. l. a posléze “záhadně” vymřeli. V prvních dnech své civilizace měli spoustu zvěřiny, ale archeologové nacházejí velmi málo zvířecích kostí na skládkách odpadků z průběhu přibližně posledního století. Kosterní ostatky zemřelých lidí vykazují kostní deformace, rachitidu (křivici), běsnící zubní kaz a artriditu u jedinců ve stáří 20 let. Anasaziové jedli kukuřici, fazole, píniové oříšky, yuccu (juku), bylinky a ovocné plody. Jejich strava obsahovala kompletní bílkoviny, esenciální mastné kyseliny, minerály a vitamíny včetně mnoha karoténů. Díky svému životnímu stylu se dostatečně vystavovali slunečnímu záření. Jenže v posledních letech Anasaziům scházely živočišné produkty, především vitamín A a D. Vymřeli a stejně tak i my, pokud živočišné tuky vyřadíme z naší stravy. SWF

Je jinak období krátkých dnů a delší tmy a podle zákonů přírody bychom měli být v tomto období stále v té nejlepší kondici, silní jak los karibu s hřbetními zásoby tuku. Po kruté dlouhé zimě, jak jsme již o tom někde jinde psala, bychom na jaře měli být o pár čísel „scvrklejší“, než se zase do další zimy „spravíme“. Jenže většinou to bývá naopak. Umělá světla, zejména vyzařování z monitorů, časem mohou až narušit náš hormonální systém ( který se řečeno jazykem počítače „refreshuje“, když jde člověk spát před půlnocí), člověk prý i hůře pak hubne, protože světla tělo poblouzní, že je pořád léto a je třeba jíst sacharidy a vůbec se na zimu vykrmit. Na jaře naopak býváme nejtlustší, protože přes zimu jsme baštili nepřiměřeně mnoho cukroví a spoustu jiných sacharidů, místo toho nasoleného losa (jak Ronja, dcera loupežníka), masného lososa a hřbetního tuku zvířat, který obsahuje vitamín D proti zimním depresím (viz Vyživující tradice, kap. Vitamíny).  Možná že trochu toho kvalitního rybího či jiného živočišného tuku vyjde přece jen levněji než letenka za vitamínem D. Níže již  hovoří místo mně detailně obrázky, co se na statku výběrově třeba ještě odehrávalo v průběhu podzimu:

Používala se pásová pila (band saw)…

…posílali jsme 100% vlněné bulharské deky

Okna jiz jsou nasazena, v popředi staré „retro“ kreslo, které se rychle neprosedí…

Pohankové knedlíčky, udělala jsem těsto ze lžíc octa a čerstvě namleté pohanky, ocet to pomáhá držet pohromadě, po odpočinku v lednici se těsto přestalo rozpadávat, chutnají s máslem a kysaným zelím, nebo se strouhaným sýrem…jednou jsem udělala i větší šišky místo knedlíku, vaří se to pak ve vodě.

N. dohlazoval okna, to bylo prachu ze šmirglování…, z počtu oken a spojů (joints)  mi šly oči kolem.

Vykrajovaly se 1. medové perníčky, které jsme pak i máčeli v čokoládě, ale Vánoc se už nedočkají…Do jemně namleté celozrnné žitné mouky dávám syrové máslo (enzymy), surový med, koření  a nechám to aspon 24 hodin v lednici, těsto se pak nerozpadá, ani hotové perničky-sušenky se nedrtí na prášek, je jistě důležité nechat tuto mouku „odpočinout“ před pečením, i tak je takové pečivo náročné na trávení, zvláště pro malé děti, spíš se mi osvědčily čokoládové či karobové máslové bonbony.

Hrabalo se jinak  listí z ořešáka, i malí čumbrci se při tom objevili…

Pásová pila podomácku Neilem vyrobená z malinkatých poslepovaných kousků dle plánku pana z YouTube, přikoupili jsme motorek, a tenoučké pily (jedna tuším praskla), je šikovná na jemnější vyřezávání…

Neil zasklíval nafermežovaná smrková a modřínová okna (6×2 kusů)pomocí půjčené pistolky na skobičky, ale teď už tmel neschne, tak se to dodělá až na jaře…

Vážku syn F. vyrobil částečně ze skutečné vážky, která má jepičí život (křídla a hlava), zbytek jsou naštvaní ptáci (angry birds), které idět nemusím, a dinosaurus

Tinktura na průdušky (slivovice s kořenem omanu vykopaného za novoluní, šalvěj, sušený petrklíč, pár rakytníků a šípků)

All original content on these pages is fingerprinted and certified by Digiprove