Domácí máslové bonbóny: výživná sladkost (karob)

 Recepty, Z našeho statku  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Domácí máslové bonbóny: výživná sladkost (karob)
Pro 222011
 

P1040212_bonbony

 

Máslové bonbóny s karobem

„Tak co vlastně ve škole dělají?“ ptal se jeden chlapeček. „Jedí bonbony,“ odpověděla Pipi bez zaváhání. „Blízko školy je továrna na bonbony a odtamtud vede potrubí rovnou do třídy. Celý den se z něho řinou bonbony a děti mají co dělat, aby je stačily sníst.“ Astrid Lindgrenová: Pipi Dlouhá Punčocha.

Přemýšlela jsem, jak vyrobit sladkost, která by byla skutečně výživná podle všech principů tradiční výživy, o jakých se dovídáme z knihy Výživné tradice. Zkusila jsem tedy udělat bonbónky, přičemž jsem použila tyto tradiční ingredience:

5 lžic přepuštěného domácí másla od kravičky krmené senem a trávou (jistě by se dalo použít i domácí sádlo nebo kokosový tuk- jde rovněž o nacycený tuk, který je při pokojové teplotě tuhý), dále 1 lžíci kakaa (raději jsem při příští přípravě použila stravitelnější a zdravější a přirozeně sladší karob zvaný svatojánský chléb- asi 3 polévkové lžíce), strouhané ořechy (asi 3 lžíce), špetičku keltské soli (Guerande), špetičku zázvoru a nadrobno nakrájené sušené ovoce na noc namočené (např. švestky a jablka) a 1 lžíci surového medu (stačí i mnohem méně, místo něho třeba i kousek nasekaných sušených nesířených meruněk-mají víc glukózy než škodlivé fruktózy).

Postup: Velmi jednoduchý. Rozpustíme přepuštěné máslo, nedovedu ho ale k varu. Pokud je v kastrůlku ještě nerozpuštěná hrudka, počkám, až se rozpustí i po vypnutí plynu. Je to kvůli šetrnému zacházení se surovým medem, abych vysokou teplotou másla nezničila enzym  pomáhající s trávením medu. Do rozpuštěného másla přidám zmíněný med a pomalu ho mícháním rozpustím, dále přidám vše ostatní. Pokud chceme mít extra stravitelný výrobek, ořechy namočím do mírně osolené vody na noc, poté znovu vysuším a teprve pak je nastrouhám. Směs naplním velkou lžící do důlků formicek na cokoladu. Dám vše vychladnout na mráz, pokud není venku mráz tak třeba do mrazničky, nebo jen do chladného prostoru, kam nechodí kočky nebo slepice. Po vytuhnutí se  krásně vydloubnou bonbónky (doslova vyskočí), které jsou opravdu výživné a díky máslu, jehož vitamíny „vyživují ony žlázy, které mají co do činění s metabolismem cukrů“,  se krásně rozpouštějí na jazyku. 

U bonbónů na obr. 1 nahoře jsem použila kakao, na 2. obr. karob, vyzkoušela bych i jiné druhy ořechů, jako třeba strouhaný kokos, naklíčená slunečnicová semena apod. Cenné na nich je to, že fruktózu nahrazuje med a rostlinné tuky máslo.

 

 

Poznamka: je prijemne pouzivat formy ne na led , ale primo urcene k vyrobe cokoladovych bonbonu. Napriklad na:  http://www.eshop-lilie.cz/katalog.php?strana=5&typ=16197

Zákusky

 Z knihy Výživující tradice  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Zákusky
Pro 202011
 

Další text, který jsem si vybrala z knihy Výživné tradice na překládání, je poměrně  aktuální –  tak trochu se týká i Vánoc. Je na téma Zákusky.

Osobně si s vánočními sladkostmi mimochodem příliš hlavu nelámu, protože mi stačí v umírněném množství sušené ovoce a namáčené oříšky, nebo karobovo-máslové bonbóny, mufiny a sušenky z bulgurové mouky (viz recepty). Nerada bych pak na jaře v zrcadle zjistila, že jsem obětí svých vlastních cukrářských úspěchů…

S Neilem, Dorotkou, Ferdou a kocourkem Silvestrem

Vzpomínám si v této souvislosti i na jednu epizodu ze seriálu Domeček na prérii. Místní komunita pořádala soutěže v rychlosti řezání dřeva, přetlačování skupin provazem a také v tom, která žena upeče nejchutnější koláč. I v těch nejmírnějších ženách se náhle probudila nevídaná soutěživost, ale díky moudrosti jejich otce (kněze), který byl poté v ochutnávce hlavním rozhodčím, vše dobře dopadlo – mír a klid v komunitě zůstal zachován. Přisoudil totiž první místo za nejlepší kuchařské umění k překvapení všech jedné stařence, která tento úspěch ani neočekávala…

http://www.youtube.com/watch?v=mpB4IjY0qG4

Naše moderní babičky nám umírají s umělým chrupem a nejen to. Nedávno se mi to příjemně četlo o jiné babičce: „Babička už byla hodně stará, moc toho nenamluvila, starala se jen o hospodářství…pamatuju si ji s jejími dlouhými vlasy, měla do konce života skoro všechny zuby a zemřela v devadesáti dvou letech velmi přirozeně. Večer si šla lehnout a ráno jsme si všimli, že nikdo nevypustil slepice. Zemřela zdravá, stejně jako moje máma, která zemřela na zástavu srdce, bez toho že by se trápila v nemocnici.“
Livie Klausová: Smutkem neobtěžuji, s. 18-19.

Následující text přináší informace o tom, proč se třeba med hodí víc na slazení kaší a na chleba a proč je ho přece jen trochu škoda použít ho na pečení, jaká přírodní sladila použít místo problematického agave sirupu (kvůli vysoké hladině fruktózy a izomeru fruktózy, který se v přírodě nenachází, více viz text v angličtině Agave nektar, horší než jsme si mysleli), proč se vyhýbat „zdravým“ tyčinkách slazeným fruktózou a také spoustu jiných zajímavosti ze sladkého světa (Více obecně také kapitola Cukry). Dále níže je pak Průvodce přírodními sladidly, kterými se myslí ta sladidla, která jsou prostě přirozená, nerafinovaná a ne umělá.(VD)

—————————————————————

ZÁKUSKY

Sally Fallonová a Mery G. Enigová

Translation © Věra Dudmanová

Cukrovinky jsou prokletím civilizovaného světa způsobující pohromu na zdraví mladých a starých. Komerční sladkosti obsahují nejen rafinovaná sladidla- obvykle cukr a kukuřičný sirup- ale také bílou mouku spolu s průmyslově zpracovanými hydrogenizovanými oleji.  Většina toho obsahuje málo ve smyslu celistvých potravin, které by tyto prázdné kalorie kompenzovaly. (Pozn. překl.: často si myslíme, že když nějaká sladkost obsahuje“celozrnnou mouku“, různé pafované obiloviny nebo je udělaná z narychlo orestovaných ovesných vloček a slazená kukuřičným sirupem, hnědým cukrem či fruktózou, že je „zdravá“. Fruktóza je přitom ona škodlivá část i u bílého cukru, který se na ní a glukózu štěpí, vločky apod., které neprošly alespoň namáčením, neodbouraly kyselinu fytovou…)

Přesto je možné plně uspokojit naši vrozenou chuť na sladké pomocí zákusků, které jsou výživné. Nabízíme zde výběr receptů obsahujících vajíčka, máslo, smetanu, ovoce, oříšky a celozrnné obilí, které bylo namáčeno nebo fermentováno společně s umírněným množstvím přírodních sladidel. Přírodní sladidla obsahují velké množství minerálů a jiné živiny.  Přijatelná přírodní sladidla, jež prošla zpracováním, jsou ta, v nichž se živiny spíš koncentrovaly vařením nebo dehydrací, než aby byly odstraněny, jako je tomu u bílého a hnědého stolního cukru, kukuřičného sirupu a fruktózy.

Reakce člověka na sladidla a dokonce především na přírodní sladidla se velmi různí. Badatel William H. Philpott zjistil, že u mnoho lidí probíhá prudké zvýšení krevní cukru, když snědí jedno sladilo  a ne jiné. Uvádí jako příklad jednu pacientku, jejíž krevní cukr prudce vzrostl, když snědla jakýkoliv kukuřičný výrobek, ale mohla sníst obyčejný bílý cukr, aniž by se jakkoliv zvýšovala hladina krevního cukru. (To neznamená, že bílý cukr pro ní byl dobrý.) Je moudré otestovat si svůj tep před a po požití různých sladidel, abyste poznali, zda některé vyvolává reakci. Někteří lékaři zjistili, že fruktóza v kukuřičném sirupu, vyvolává pravidelněji prudší reakce než cukróza ve stolním cukru. ( V knize Nourishing Traditions jsou samozřejmě uvedeny veškeré odkazy na zdroj či pramen příslušné studie, které zde v tomto překladu neuvádím, ale pro zájemce je mohu oskenovat a doložit, pozn. překl.)

S tím, jak je cukr levný a jak je ho hojně, ztratili jsme z dohledu skutečnost, že zákusky jsou “ výslužky“ (desserts /deserve), a neměly by se jíst denně. Dokonce i přirozeně slazené dezerty by se měly jíst pouze příležitostně. Doporučujeme, abyste omezili výrobu dezertů na sváteční dny a zvláštní příležitosti a možná na jeden či dvě večerní jídla týdně.  Dobrým nápadem je udělat dezert na večer, kdy se bude podávat ryba nebo játra nebo nějaké jídlo, které se děti budou zdráhat jíst a nabídněte dezert  jako cenu za čistý talíř. (Nemusí to být ani cena, ale prostě striktně určené pořadí chodů, poyn. překl.)

Většina autorit doporučuje konzumovat sladkosti po jídle a nikdy ne na prázdný žaludek, kdy náhlá infúze sladkosti může vyhnat krevní cukr prudce nahoru, nicméně názor menšiny tvrdí, že sladkosti, především ty, které obsahují mléčné výrobky, jako je zmrzlina by se měly jíst pouze mezi hlavními jídly, aby měly v žaludku méně času na kvašení. Nejlepší radu, jakou můžeme dát k těmto konfliktním názorům, je omezit příjem sladkostí a nikdy nejíst nic, co je příliš oslazeno. Konečně nejezte nikdy sladkosti, u nichž není žádný tuk– ať už je to smetana na ovoci nebo ve zmrzlině, nebo máslo a vejce v moučnících a koláčích. Tuky, jako je máslo, smetana a vaječné žloutky zpomalí vstřebávání cukru do krevního řečiště a zároveň dodají v tucích rozpustné živiny, které vyživují  ony žlázy, které mají co do činění s regulačními mechanismy krevního cukru.

Vyhýbat se cukru a držet si od něho děti je jedna z nejtěžších věcí, k nimž jsou v moderním životě rodiče povolání, aby tak učinili. Je to výzva, která vyžaduje kázeň, plánování, tvořivé alternativy a chytré strategie. Následující rady vám možná pomohou v nekonečném boji:

Nedržte doma sladkosti, třebaže sami máte sílu vůle odolat pokušení. Děti si najdou cestu k bonbónům, sladkostem a jinému sladkému občerstvení, pokud jsou dostupné

– Nikdy nenakupujte, když máte hlad

– Pokud bažíte po sladkém po jídle, vyzkoušejte hrstku pekanových oříšků nebo kešú (str. 513 a 515), přičemž oboje chutnají sladce. Spisovatelka Nancy Appleton navrhuje vyčistit si zuby okamžitě po každém jídle, jelikož sladkost ze zubní pasty prostě možná postačí k překonání tužeb. Stejně tak nápoje mléčně kvašené, pokud se jimi jídlo zapíjí, pomáhají odstraňovat postprandiální* tužby. (*postprandiální- po jídle, pozn. překl.).

Nezapomeňte do svého boje proti mlsné využít sílu modlitby.

Meditační moment jeden listopadový podvečer na horním konci luk


Vařte svým dětem školní obědy. Pokud není vedení jejich školy velmi osvícené, jejich školní obědy budou plné sladkého.

Nikdy neposílejte dítě na narozeninový večírek nebo na noc s prázdným žaludkem, ale posilněte ho předem velkým nebo výživným sendvičem či svačinou.

– Smiřte se s faktem, že nebudete moci své dítě uhlídat před cukrem úplně. Nedělete okolo toho velký povyk, když děti příležitostně snědí sladkosti či junk food, když jsou s kamarády, jinak jim zadáte dobrý důvod ke vzpouře. Můžete je chránit od příležitostné konzumace cukru pomocí stravy, která je konzistentně výživná. Až budou dost staré, určitě jim vysvětlete, proč jen je cukr pro ně tak špatný. Pamatujte, že váš příklad bude pro vaše dítě tím nejlepším vodítkem pro jeho stravovací návyky v dospělosti.

PRŮVODCE PŘÍRODNÍMI SLADIDLY

„Přírodní sladidla“ se dají možná definovat jako produkty, sladké potraviny, jejichž živiny nebyly odstraněny nebo jsou možná koncentrovány díky vyvaření nebo odpaření.

Surový med: Med, který nebyl zahřán na více než 47 st. C,  je plný amylázy, enzymu, který pomáhá trávit cukry, a také obsahuje všechny živiny, jaké se nacházejí v rostlinných pylech.  To ho činí ideálním sladidlem na kaše a tousty, jelikož amyláza v surovém medu pomáhá trávit obilí. Test glukózové tolerance ukazuje, že u většiny lidí med nezvedne krevní cukr tak prudce, jako to činí cukr. Kupujte si med označený „surový“ a používejte ho na zákusky, které nevyžadují tepelné zpracování. Surový med by se neměl dávat nemluvňatům, protože postrádají dostatečné množství žaludeční kyseliny ke zneškodnění sporů bakterii.

Javorový sirup: Koncentrovaná míza z velikého opadavého stromu, jakým je javorový sirup, je bohatý na stopové prvky, které byly vyneseny zespoda ze země pomocí hlubokých kořenů stromu. Dodává výbornou chuť smetanovým zákuskům a může se použít do pečených potravin, jako jsou muffins (mafinky. malé bábovičky, pozn. překl.) a palačínky. Bohužel při výrobě většiny komerčních javorových sirupů se používá formaldehyd. Viz Zdroje pro javorový sirup, který neobsahuje formaldehyd. ( http://www.poddracimkamenem.cz/blog/PermaLink,guid,99d44c10-203d-43cf-b6e7-4d86e533d954.aspx  )

Pozn. překl. Pochopila jsem, že české javory či břízy mají v míze menší obsah cukrů, vařením se ničí enzymy diastáza a kataláza a získat sladký sirup je tedy náročnější co do spotřeby energie. Je třeba odebírat mízu s rozumem o ohledem na zdraví stromu. V knize Česká strava lidová (1945) se jinak o amerických javorech píše: „V Severní Americe jsou hluboké lesy javorové a tak je pravděpodobné, že právě javorový cukr býval kdysi v některých krajích pro rudokožce hlavním a snad jediným zdrojem uhlovodanů. Domnívá se tak aspoň Dr. J.B. Ruyle, opíraje se o archeologické nálezy indiánských lebek z údolí Mississippi. Lebky z těch končin, které po době ledové zarostly javory, mají mnohem více zkažených zubů než lebky odjinud.“  (str. 43)

Rapadura: Rapadura je obchodní název dehydrované šťávy z cukrové třtiny, kterou lid Indie používal po tisíciletí. Je bohatá na minerály, především křemík. Rapadura má úžasnou chuť a velmi připomíná cukr svými chemickými vlastnostmi.  Přináší nejlepší výsledky u cukroví a koláčů, ale buďte opatrní, ať to nepřeženete- ve velkém množství může Rapadura narušit tělesnou chemii úplně stejně jako cukr.  (Viz Zdroje)

Stévie- prášek: Sladký prášek z Jihoamerické bylinky stévie mohou používat ti, kteří jsou citliví dokonce na přirozená sladidla.  S málem se dá dojít daleko- špetka prášku ze stévie osladí stejně jako lžíce cukru. Nedodává na objemu a je  těžké ho používat s úspěchem na pečení, ale stéviový prášek je dobrým sladidlem do salátových dresingů, míchaných nápojů z ovoce a zeleniny, šlehačky a náplní do koláčů. (Pozn. překl. přežil u mně již 3 zimy v temné a vlhké koupelně, v létě je venku)

Datlový cukr: je vyroben z výživných sušených datlí, snadno se nerozpouští a tudíž není pro mnoho zákusků vhodný.  Svým vysokým obsahem tryptofanu (čistý z lékarny se užívá na deprese a úzkosti, pozn. překl.) představuje dobré sladidlo pro hyperaktivní děti, jelikož tato aminokyselina má uklidňující účinek. Datlový cukr je výtečný v kaši. (Je to taková ne hrušková, ale datlová pracharanda, pozn. překl.)

Melasa: „odpadní“ produkt z výroby rafinovaného cukru, melasa má silnou chuť a je mírně sladká. Pokud je extrahovaná z cukrové třtiny pěstované na dobře úrodné půdě, bude obsahovat mnoha minerálů, především železo, vápník, zinek, měď a chrom.

Sladové obilné sirupy: vyrobeny ze sladového obilí, obvykle ječmene, tyto sirupy se používaly po tisíciletí, především v Orientu. Naklíčené obilí je sušeno v peci a kořínky se odstraní. Poté se zrna namelou, krátce se ponoří do kyselého roztoku a ohřejí se s vodou, aby se vytvořil sladový sirup. Sladový sirup je tvořen z 65% maltózou, disacharidu, který je složen ze dvou molekul glukózy. (Sacharóza je disacharid, který se skládá z molekuly glukózy a fruktózy.) Sladěnky obsahují malé množství živin, ale jejich skutečný význam spočívá v tom, že obsahují málo fruktózy, která je ve velkém množství mnohem škodlivější než glukóza.

Čirokový sirup

Čirokový sirup (Surghum):  sladidlo kdysi oblíbené v Jižních Spojených státech, čirokový sirup se vyrábí z cukrového čiroku, zrna příbuzného s prosem, které vyrůstá na dřevnatých lodyhách do výšky 4, 5 metrů. Sirup se získává vařením čirokové mízy. Je třeba 30 až 45 litrů mízy k výrobě 4 litrů sirupu. Čirokový sirup obshauje vitamíny B a minerály, jako je železo, vápník a fosfor. Může se používat místo sirupu javorového.

Přirozeně slazené džemy: vyhledejte si džemy slazené raději sušenou třtinouvou šťávou než fruktózou či kukuřičným sirupem s vysokým obsahem fruktózy.

Následující sladila se používají v mnoha tzv. produktech zdravé výživy, ale měli bychom se jim vyhýbat.

Fruktóza a kukuřičný sirup s vysokým obsahem fruktózy:  Jde o velmi rafinované produkty, které jsou složeny převážně z fruktózy. Je to fruktóza, nikoliv glukóza, polovina cukrózy, která působí zhoubně, obzvláště na děti v růstu. (Pozn. překl. Kukuřičný cukr se začal ve větší míře v USA používat od 70. let 20. století a již se používá ve větším objemu než cukr. Jeho účinek na zdraví, obezitu apod. je katastrofální.  Navíc dle některých lékařů při konzumaci fruktózy, kterou tělo údajně nepotřebuje k jediné biochemické reakci, nepozná mozek, že jsme již nasyceni, za obezitou Američanů je fruktóza.  Jeho (kukuřičného sirupu) výroba je údajně levnější než výroba cukru.

Dovolila bych si tvrdit, jak je mi známo z kuloárů fóra příznivců Nadace Westona A. Pricea, že paní Fallonová, jejiž manžel byl vysoce postavený ve Washingtonu, poměrně dobře takřka jako investigativní novinářka vidí do zákulisí lobbyingu potravinářského průmyslu. Je zřejmé, že důvody pro naše omezení konzumace živočišných tuků, jako je máslo či sádlo jsou zela prosté: ty potravinářský průmysl k zisku nepotřebuje. Potřebuje bílou mouku, rostlinné tuky, cukr, resp. kukuřičný sirup. Některé studie nejsou nestranné, protože obdržely „dar“ od výrobce sladidel. Fruktóza v jablku se v něm nachází jako součást komplexu mnoha dalším přirozených látek a je jiná než čistá fruktóza použitá jako sladidlo. Více v angličtině na: http://www.sweetsurprise.com

Koncentrovaný ovocný džus: Ovocné džusy, které byly vyvařeny, jsou složeny převážně z fruktózy.

Surový“, „přírodní“, Turbinado (nepravidelně velké kostky světle hnědého cukru, pozn. překl.) a cukr Sucanat (obchodní jméno pro varietu hnědého třtinového cukru s malým zbytkem melasy ostatně jako u každého hnědého cukru) a Floridské krystaly (obchodní název pro hnědý třtinový cukr v biokvalitě, pozn. překl): Jsou to všechno rafinované cukry, z nichž byly živiny odstraněny. Malé množství melasy je možná přidáno zpátky, aby získaly hnědou barvu.

Pozn. překl. : Dovolila bych si k výčtu sladidel, kterým bychom se podle autorek měli určitě vyhýbat, doplnit  ještě jedno další, jež se v poslední době stává bohužel velmi oblíbeným. Je to možná nejen proto, že je opravdu velmi sladké, ale i proto, že v dobré víře utrpělo doporučení od nutričních odborníků jako „zdravé“ . Je jím syrup či nektar agave.

Ve čtvrtletníku Wise Traditions o něm samotná Sally Fallonová spolu s Rami Nagelovou píše ve stati Agave nektar: Horší než jsme si mysleli:

Syrup agave je v reklamách představován jako „vhodný pro diabetiky“, „surový“ a  jako „100% přírodní sladidlo.“ A přece nic z toho není pravdou Nektar agave je nově vytvořené sladidlo, které bylo vyvinuto v 90. letech 20. století...Popisky na štítkách produktu vytvářejí dojem, že se jedná o nerafinované sladidlo používané po tisíciletí domorodým obyvatelstvem středního Mexika...I když syrup agave s vysokým obsahem fruktózy nevyžene hladiny vaši krevní glugózy nahoru (díky svému obsahu inulinu), fruktóza v něm obsažená může způsobit vyčerpání minerálů, zánět jater, tvrdnutí artérií, inzulínovou rezistenci vedoucí k diabetu, vysokému krevnímu tlaku, kardiovaskulárním onemocněním a obezitě. ..“ V Mexiku údajně používali jiné druhy agave a z mízy dělali původně kvašený mírně i alkoholický nápoj, ale sirup agave je na trhu novinka. “ Sirup agave: ‚…jde o umělé sladidlo, které prošlo složitým chemickým čistícím procesem enzymatického natrávení (používají se geneticky modifikované enzymy), který mění škrob na nevázanou, umělou fruktózu. …Pokud si chcete dát něco sladkého, dejte si kousek ovoce a ne nějakou sladkou tyčinku označenou „zdravá strava“

Více o celé problematice „agavového průmyslu“, ale i označování potravin „bio“ lze najít na stránkách Nadace Westona A. Pricea v anglickém jazyce: http://www.westonaprice.org/modern-foods/agave-nectar-worse-than-we-thought

Zdravou alternativou agave sirupu je dle stranek Nadace Westona A. Pricea bio kokosovy cukr, ktery je i vhodny tam, kde se pouziva javorovy sirup.

Mlsný kocourek Silvestr nám připomíná, že bojovat proti mlsnému jazýčku můžeme i modlitbou…(VD)

 

 

 

 

 

 

 

Přeloženo z knihy Nourishing Trdaditions, s. 533.

Více na téma problematiky fruktózy v rozhovoru s americkým lékařem padiatrem na:

http://www.youtube.com/watch?feature=player_embedded&v=k5-4FLA6rkw

Dub 262011
 

                                                   SACHARIDY (karbohydráty*)
                                                             Sally Fallonová
Mary G. Enigová, PhD
Translation © Věra Dudmanová
Moz-screenshot-2

Děti jsou sladké již dost (dcerka Dorotka, 8 měs.)

Všechny zelené rostliny produkují karbohydráty- škrob a cukr- ve svých listech pomocí činnosti sunečního záření, oxidu uhličitého a vody. Cukr přichází v mnoha podobách. Sacharóza, čili běžný konzumní cukr (nejčastěji řepný či třtinový, pozn. překl.) je disacharid, který se štěpí během trávení na jednoduché cukry, kterými jsou glukóza (hroznový cukr, pozn. překl.) a fruktóza (právě ta je kamenem úrazu, jak pojednává text dále, pozn. překl.). Glukóza je primárním cukrem v krvi. Fruktóza je primárním cukrem v ovoci (též ovocný cukr, pozn. překl.) a v kukuřičném syrupu, který ho obsahuje. Jinými běžnými disacharidy jsou maltóza (sladový cukr) a laktóza (mléčný cukr). Chemické názvy končící na –óza naznačují cukr.
     Složené cukry jsou cukry s delším řetězcem, skládají se z fruktózy a jiných jednoduchých cukrů. Relativně krátké složené cukry zvané stachyóza a rafinóza se nacházejí ve fazolích a jiných luštěninách, delší složené cukry se vyskytují v určitých rostlinných potravinách, jako jsou topinambury a mořské řasy. Narozdíl od býložravých zvířat lidé postrádají trávicí enzymy potřebné pro štěpení těchto cukrů na jejich jednodušší složky. Nicméně někteří jedinci mají určitou prospěšnou mikroflóru v tlustém střevě, která štěpí složité cukry s neškodným oxidem uhličitým coby vedlejším produktem. Jiní lidé mají v tlustém střevě floru, která produkuje coby vedlejší produkt nepříjemný metan. Vaření rovněž do určité míry tyto složité cukry rozkládá.
     Na druhou stranu většina lidí je schopna štěpit škrob, polysacharid sestávající výhradně z molekul glukózy. V průběhu procesu vaření, žvýkání a obzvláště pomocí delší enzymatické činnosti při trávení se škroby štěpí na samostatné molekuly glukózy. Glukóza vstupuje do krevního řečiště tenkým střevem, kde dodává energii tam, kdekoliv to tělo potřebuje- k dokončování buněčných procesů, pro myšlení nebo pohyb paže či nohy. Jelikož tělo používá glukózu pro všechny své procesy, lze říci, že cukr je pro život podstatný. Ovšem tělo, aby si ji vytvořilo, nepotřebuje jako potravu požívat cukr nebo  dokonce ani velké množství sacharidů. Určité izolované tradiční skupiny, jako třeba Eskimáci, předkolumbovští Indiáni plání a obyvatelé Grónska z období středověku žili na stravě, která se skládala téměř zcela z živočišných produktů – z bílkovin a tuků.  Prohlídka lebek těchto skupin ukazuje faktickou nepřítomnost zubního kazu, svědčící o všeobecně vysoké úrovni zdraví ze stravy téměř naprosto bez potravin s obsahem sacharidů.
     Až během posledního století začala strava člověka obsahovat vysoké procento rafinovaných (čištěných) sacharidů. Naši předci jedli ovoce a obilí v jeho celistvém, nerafinovaném stavu. V přírodě jsou cukry a sacharidy- poskytovatelé energie- společně s vitamíny, minerály, enzymy, bílkovinami, tuky, vlákninou- tělotvornými a trávení řídícími složkami stravy. V celistvé formě  cukr a škrob podporují život, ale v rafinované podobě jsou sacharidy  životu nepřítelem, protože jsou bez tělotvorných prvků. Trávení rafinovaných sacharidů si ke správné metabolizaci žádá od samotného těla jeho vlastní zásoby vitamínů, minerálů a enzymů. Když například chybí vitamíny B, nemůže se štěpení sacharidů konat, přesto je většina vitamínů B během procesu rafinace (čištění) odstraněna.
     Proces rafinace vysvléká zrní, zeleninu a ovoce z jejich vitamínů a minerálních složek. Rafinovaným sacharidům se říká „prázdné“ kalorie. „Negativní“ kalorie je vhodnější označení, protože konzumace rafinovaných kalorií vyčerpává vzácné tělní rezervy. Konzumace cukru a bílé mouky se dá přirovnat k čerpání ze spořícího konta. Pokud dojde k přetrvávajícím výběrům častěji než ke vložení nových vkladů, účet se nakonec vyčerpá. Někteří se udrží bez zjevného utrpení déle než jiní, ale nakonec všichni účinek tohoto neúprosného zákona pocítí. Pokud jste měli dost velké štěstí a narodili jste se s výbornou konstitucí, možná budete schopni konzumovat neomezené množství cukru relativně beztrestně, ale dědictví vašich dětí nebo vnoučat bude o zásoby ochuzené.
     Nejdůležitější hladina glukózy v krvi je řízena jemně vyladěným mechanismem, do něhož patří vylučování inzulínu ze slinivky a hormony z  několika žláz, mezi něž patří adrenální žlázy (nadledvinky) a štítná žláza**. Když se cukry a škroby jedí v jejich přirozené, nerafinované podobě jako součást jídla, které obsahuje výživné tuky a bílkoviny, jsou tráveny pomalu a do krevního řečiště vstupují pozvolna po dobu několika hodin. Pokud se tělo musí delší dobu obejít bez jídla,tento mechanismus si vyžádá zásobní rezervy z jater (jde o zásobní glykogen z metabolizovaných sacharidů, pozn. překl.). Když tento úžasný proces regulace krevního cukru funguje dobře, poskytuje našim buňkám vyrovnané, rovnoměrné dodávání glukózy. Tělo si drží vyrovnaný kýl, jak by se řeklo –  jak fyzicky tak emočně.
     Když ale konzumujeme rafinované cukry a škroby, zvláště samostatně bez tuků a bílkovin, vstoupí do krevního řečiště rychle a způsobí náhlý vzestup  krevního cukru.  Regulační mechanismus těla zařadí vysokou rychlost, zaplaví krevní řečiště inzulínem a jinými hormony, aby snížili hladiny krevního cukru na přijatelnou úroveň. Opakovaný nápor cukru nakonec  tento jemně vyladěný proces rozvrátí a způsobí, že některé prvky zůstanou v neustálém stavu aktivity a jiné se opotřebují a nebudou stačit plnit funkci, jakou mají konat. Situaci jitří skutečnost, že stravě s vysokým obsahem rafinovaných sacharidů budou chybět vitamíny, minerály a enzymy, ony tělotvorné prvky, které mají žlázy a orgány v dobré údržbě.  Když se tak naruší endokrynní systém, početné patologické stavy se brzy ukážou – degenerativní onemocnění, alergie, obezita, alkoholismus, drogová závislost, poruchy učení a problémy s chováním.
     Rozvrácené řízení má za výsledek krevní cukr, který ze zvyku zůstává bu vyšší nebo nízký než je úzký rozsah, do jakého bylo tělo naplánování, aby fungovalo. Osoba s abnormálně vysokým krevním cukrem je diabetikem. Osoba, jehož krevní cukr pravidelně klesá pod normál je hypoglykemikem. Tyto dvě nemoci jsou skutečně dvě strany téže mince a obě mají stejné kořeny- přemíru konzumace rafinovaných sacharidů. Diabetik žije s rizikem oslepnutí, gangrény (sněť) údů (zde je riziko amputace, pozn. překl.), srdeční choroby a diabetického komatu. Inzulínové injekce mohou diabetika uchránit od náhlé smrti v komatu, ale pokud se nezlepší strava, nemohou zastavit progresivní zhoršování rohovky, tkání a oběhového systému. Nízký krevní cukr otevírá opravdovou Pandořinu skříňku symptomů od záchvatů, depresí a ničím nepodložených fóbií až po alergie, bolesti hlavy a chronické únavy.
     Hypoglykemikům se často dává rada, aby snědli něco sladkého, když ucítí příznaky nízké hladiny cukru, jelikož cukr se rychle dostane do krevního řečiště a poskytne jeho přechodné zdvihnutí. Tato politika je zavádějící z několika důvodů. Zaprvé jelikož jde o prázdné kalorie, tělotvorné zásoby se dále vyčerpávají. Zadruhé cyklus horské dráhy vysokého krevního cukru posílaného hluboko dolů vadným řídícím mechanismem se stále zvětšuje. A konečně krátké období vysokého krevního cukru uvádí do pohybu škodlivý proces zvaný glykace*** , navázání aminokyselin na molekuly cukru, když jsou hladiny cukru příliš vysoké. Tyto abnormální bílkoviny jsou poté zabudovány do tkání a  mohou velmi poškodit především dlouhověké bílkoviny v oku a v myelinové pochvě**** kolem nervů. Těmito glykovanými bílkovinami se také poškodí kolagen v kůži, šlachy a membrány. tento proces se odehrává u každého, kdo jí cukr, nejen u diabetiků.
     Dobrou radou pro každého je přísná abstinence od rafinovaných cukrů a velmi omezené používání rafinované mouky. Musíme mít na paměti, že tyto mrtvé výrobky byly před rokem 1600 v lidské stravě prakticky neznámé a do 20. století se ve větším množství nikdy nepoužívaly. Naše fyzická přirozenost je taková, že potřebujeme potraviny, které jsou celistvé, nikoliv rafinované a zbavené své přirozené podoby, abychom rostli, prosperovali a rozmnožovali se.  S tím jak stoupla konzumace cukru, tak také i všechny „civilizované“ nemoci. V roce 1821 průměrný příjem cukru v Americe byl 4,5 kg na osobu a rok, dnes je to 77 kg na osobu, což představuje přes 1/4 průměrného příjmu kalorií.  Další velká část celkových kalorií pochází z bílé mouky a rafinovaných rostlinných olejů. To znamená, že méně než polovina stravy musí  dodat všechny živiny tělu, které je pod neustálým stresem ze svého příjmu cukru, bílé mouky, žluklých a hydrogenizovaných rostlinných tuků. Zde leží kořeny masivního nárustu degenerativních onemocnění, které ničí moderní Ameriku.
     Až donedávna diktátoři stravy popírali roli cukru jako příčinu onemocnění. Málo zástupců establishmentu připustí, že cukru má co do činění s onemocněním srdce, někteří přijali dechberoucí postoj, a sice že cukr nezpůsobuje cukrovku. Potravinářský průmysl se nerozpakuje své používání cukru ospravedlňovat. „Pokud bychom nedávali přednost potravinám s přidaným cukrem, tak by se do nich nepřidával,“ říká dr. Frederick Stare, bývalý předseda Školy veřejného zdraví při Fakultě výživy Harvardovy univerzity. „Pamatujte, že jídlo je jedno ze skutečných rozkoší života…pro většinu lidí, cukr pomůže, aby jiné věci lépe chutnaly…Cukrové kalorie nejsou jiné než kalorie získané z bílkovin, škrobu, tuku nebo alkoholu.“ Harvardova fakulta výživa získává velký objem svých financí z potravinářského průmyslu a nic nepřispívá k zisku velkých průmyslových konglomerátů tolik jako cukr – levný, snadno vyrobený a skladovaný, s nekonečným životem v regále, jeho sladkost se dobře hodí k maskování bezchutných míchanin, do nichž je přidáván. Cukr je pro zpracovatele potravin nejlepší konzervant, protože blokuje různé formy kazných bakterií tím, že váže vodu, ve které rostou. (Za poznámku stojí fakt, že i výrobky, které cukr obsahují, mají na štítku napsáno bez umělých barviv a konzervantů, tedy cukr se za škodlivý konzervant nepovažuje, proto se taková potravina může ocitnout i v obchodě se zdravou výživou, pozn. překl.)
     Vědecké důkazy proti cukru se vrší už desítky let. Již v roce 1933 výzkum ukázal, že zvýšená konzumace cukru způsobila nárust  různých chorobných stavů školních dětí. Cukr, obzvlášť u fruktózy se při různých pokusech na zvířatech ukázalo, že zkracuje život. Konzumace cukru je dnes citována jako hlavní příčina anorexie a poruch příjmu potravy. V 50. letech britský badatel Yudkin zveřejnil přesvědčivá zjištění, že přemíra užívání cukru je spojena s těmito stavy: uvolnění volných masných kyselin v aortě, zvýšení krevního cholesterolu, zvýšení triglyceridů, zvýšení přilnavosti krevních destiček, zvýšení hladin inzulínu v krvi,  zvýšení hladin kortikosteroidů v krvi, zvýšení kyselosti žaludku, smršťování slinivky, zvětšená játra (hepatomegalie) a adrenální žlázy.
     Řada následujících studií dala do pozitivní korelace konzumaci cukru se srdečním onemocněním. Tyto výsledky jsou zdaleka jednoznačnější, než předpokládaná souvislost srdečního onemocnění s nasycenými tuky.   Badatelé Lopez v 60. letech a Ahrens v 70. letech opakovaně poukazovali na roli cukru, co by příčině koronárních onemocnění srdce, ale jejich práci se nedostalo uznání od vládních úřadů ani od tisku. Potravinářský průmysl – největší průmysl v Americe – má ohromný zájem na tom, aby se tyto výzkumy uzavřely do vědeckých publikací a ty se skladovaly v suterénech našich lékařských knihoven. Pokud by veřejnost byla přiměna k tomu, aby si rizika vyplývající z konzumace rafinovaných sacharidů začala uvědomovat a učinila kroky k jejich snížení, tento mocný průmysl by se smrskl na zlomek své velikosti. Zpracovatelé potravin nepotřebují živočišné tuky, aby vyráběli junk food pro zisk, ale rozhodně na to potřebují  rostlinné oleje, bílou mouku a cukr.
     Více pohrom kromě srdečního onemocnění lze položit na práh ke dveřím cukru. Přehled lékařských časopisů přišel v 70. letech se zjištěními implikujícími, že cukr je kauzativním činitelem u onemocnění ledvin, jater, zkrácené délky života, zvýšené touhy po kofeinu a tabáku, atherosklerózy a koronárního onemocnění srdce. Konzumace cukru je spojena s hyperaktivitou, problémy s chováním, sníženou koncentrací a tendencemi k násilí. Konzumace cukru podporuje přemnožení candida albicans, systemické houby ve trávicím traktu, způsobuje, že se šíří do dýchacího systému, tkání a vnitřních orgánů. Konzumace cukru má pozitivní spojitost s rakovino u lidí a pokusných zvířat. Nádory jsou známy jako enormní pohlcovači cukru. Výzkum ukazuje, že je to fruktóza, ne glukóza, polovina cukru, jež je nejškodlivější především pro rostoucí děti. A přesto největší nárůst konzumace cukru v posledních dvou desetiletích pochází z kukuřičného sirupu obsahujícího fruktózu, který se používá v nealko nápojích, kečupech a mnoha jiných průmyslově vyrobených potravinách určených dětem. 
     V neposlední řadě je cukr příčinou kostní ztráty a zubního kazu. Ke kostní ztrátě a zubnímu kazu dochází, když se přesný poměr vápníku a fosforu mění z normálního poměru o čtyřech dílech fosforu a deseti dílech vápníku. V tomto poměru může být veškerý krevní vápník správně využit. Dr. Melvin Page, zubař z Floridy, ukázal v mnoha studiích, že konzumace cukru způsobuje, že hladiny fosforu klesnou a hladiny vápníku stoupnou. Vápník stoupá, protože je vytahován ze zubů a kostí. Pokles fosforu brání vstřebávání tohoto vápníku a činí ho nevyužitelný a tudíž toxický. Takto způsobuje konzumace cukru zubní kaz, nikoliv proto, že podporuje růst bakterií v dutině ústní, jak tomu většina zubařů věří, ale protože mění vnitřní chemii těla. ( Lidé se zdravými zuby, jaké zkoumal zubař Price při cestách po světě žádné zubní pasty a kartáčky nepoužívali, jejich zuby měly jakýsi slizký povlak, ale  zubní kazy neměli, pozn. překl.)
     Ortodoxní nutriční poradci připouštějí, že cukr způsobuje zubní kaz – i když se asi mýlí v tom, proč jen tomu tak je – ale jejich varování, abychom se zubnímu kazu vyhnuli omezováním sladkostí, nejsou upřímná. Většina lidí by byla ochotna zaplatit za špatné zuby cenu, pokud by mohli stále jíst cukr. Koneckonců zuby se dají opravit nebo vyměnit. Jenže špatné zuby jsou vždy vnějším znakem jiných typů degenerace uvnitř těla, degenerace, jakou nelze opravit v křesle zubaře.

Moz-screenshot-3

 

Sladkost ovoce, obilí a zeleniny je znamením, že jsou zralé a dosáhly maximálního obsahu vitamínů a minerálů. Přirozeně sladké potraviny, z nichž je cukr vytahován – cukrová řepa, cukrová třtina a kukuřice – mají především vysoký obsah takových živin, jako jsou vitamíny B, magnezium a chrom. Tyto všechy, jak se zdá, hrají  důležitou roli v mechanismu regulace krevního cukru. Tyto živiny se vyhazují – nebo se z nich dělá krmivo pro zvířata – když se syrový výrobek čistí na cukr. Rafinace zbavuje potraviny životně důležitých živin za koncentrování cukru, což umožňuje, abychom splnili nároky svého těla na energii, aniž bychom ale získali živiny potřebné ke stavbě těla, trávení a správce.
     Celozrnné obilí dodává v hojném množství vitamín E, vitamíny B a mnoho minerálů, z nichž všechny jsou pro život podstatné.  Ty jsou rovněž v čistícím procesu vyhozeny. Vláknina – nestravitelná celulóza, která hraje důležitou roli při trávení a vylučování, je rovněž odstraněna. Čištěná mouka je běžně obohacována, což má však pramálou hodnotu. Při obohacování se přidává trocha syntetických vitamínů a minerálů do bílé mouky a leštěné rýže, poté, co spousta podstatných činitelů byla odstraněna nebo zničena. Některé vitamíny přidávané při procesu obohacování můžou být i rizikové. Někteří badatelé věří tomu, že přemíra železa v obohacené mouce, může poškodit tkáně a jiné studie spojují přemíru železa nebo toxické železo se srdeční chorobou.  Vitamíny B1 a B2, které jsou přidávány do obilí bez vitamínu B6, vedou k nerovnováze v řadě procesů, do nichžý patří i cesty vitamínů B. Bezpečnost bromat a bělicích prostředků, jaké se téměř vždy používají u bílé mouky, nebyla nikdy zavedena.
     Umírněné používání přírodních sladidel se nachází v mnoha tradičních společnostech. Je naprosto přijatelné, abyste  uspokojili svůj mlsný jazyk tak, že budete jíst plně zralé ovoce v jeho sezóně a omezené množství určitých přírodních sladidel bohatých na vitamíny a minerály, jako je surový med, datlový cukr (jestliže staročeská „pracharanda“ jsou sušené a na prášek roztlučené hrušky, pak datlový „cukr“ lze v podstatě přeložit jako „pracharanda z datlí„, kterou lze sladit, ale nerozpustí se v tekutinách, pozn. překl.) , dehydrovaná (sušená) štáva ze třtiny (pod obchodním názvem k dostání jako Rapadura od výrobce Rapunzel Corporation.) a javorový syrup. (viz Průvodce přírodními sladidly).  Vyhněte se všem rafinovaných cukrům včetně stolního cukru, tak zvaným surovým cukrům či  hnědému cukru (obojí se skládá asi z 96 % rafinovaného cukru), kukuřičnému syrupu, fruktóze***** a velkému množství ovocných džusů.
     Doporučujeme používat různé druhy celozrnného obilí, ale s důležitým varováním.  Fosfor v otrubě celých zrn je vázán v látce zvané kyselina fytová. Kyselina fytová se pojí se železem, vápníkem,magnéziem, mědí a zinkem ve střevním traktu, brání jejich vstřebání.  Celozrnné obilí rovněž obsahuje inhibitory enzymů, které mohou narušit trávení. Tradiční společnosti obvykle své obilí před jídlem namáčeli či fermentovali, což jsou postupy, které neutralizují fytáty a zpomalovače enzymů a mají ten účinek, že natrávují obilí tak, že všechny jeho živiny jsou dostupné. Klíčením, namáčením přes noc, a staromódním kvašením s kváskem lze docílit tohoto procesu natrávení v našich vlastních kuchyních. Mnoho lidí, kteří mají na obilí alergii, ho bude dobře snášet,  pokud je podle těchto postupů připraveno.  Správné techniky přípravy také pomáhají štěpit složité cukry v luštěninách, činí je stravitelnějšími.
    Celozrnné obilí, které bylo zpracováno pomocí vysokých teplot a tlaku, aby se vyrobila pufovaná pšenice, oves a rýže, jsou ve skutečnosti docela toxické a způsobují rychlou smrt u testovaných zvířat. Nedoporučujeme rýžové chlebíčky, oblíbenou svačinu. Snídani z cereálií, které odbyli a extrudovali za vysokých teplot a tlaků, aby se z nich vyrobily malé vločky a tvary, bychom se rovněž měli vyhýbat. Většina, ne-li všechny živiny se při zpracování zničily a jsou těžko stravitelné.  Studie naznačují, že tyto extrudované cereální přípravy mohou mít ještě nepřiznívější účinek na krevní cukr než rafinoavný cukr nebo bílá mouka! Zpracování ponechává kyselinu fytovou nedotčenou, ale ničí fytázu, enzym, který štěpí část kyseliny fytové v trávicím traktu.
     Většina obilí a luštěnin, jaká je k dostání v supermarketech byla ošetřena několikrát pesticidy a jinými postřiky, které potlačují plíseň a hmyz. Geneticky modifikované zrní obsahuje cizí bílkoviny, u nichž je  pravděpodobné, že budou velmi narušovat trávicí trakt.  Tudíž se vyplatí nakupovat ekologicky či biodynamicky pěstované obilí a luštěniny. Obilí bude čerstvější, pokud je baleno v celofánu či plastu spíš, než nabráno z otevřených beden.
     Většina lidí, pro které se výživa „stala náboženstvím“, zjistila díky zkušenostem, že cukr a bílá mouka nejsou pro dobré zdraví příznivé, a vědí, jak těžké je se těchto věcí vzdát ve společnosti, jejíž stravovací návyky jsou na nich založeny. Je relativně snadné nahradit margarin máslem a rafinované polynenasycené tuky extra panenským olivovým olejem, prototože tyto tuky  o tolik lépe chutnají. Jenže cukru a bílé mouky, které jsou mírně až těžce návykové, je těžké se zříci. Zkuste nahradit výrobky z bílé mouky rlznými správně připravenými celorznnými obilovinami a omezte sladkosti na příložitostné zákusky připravené z přírodních sladidel. Bude to možná trvat a téměř jiste budete zakoušet nezdary, ale nakonec vaše síla vůle a vytrvalost vás odmění o hodně zlepšeným zdravím a životní sílou.
     Přeloženo z anglického originálu Carbohydrates from Nourishing Traditions by Sally Fallon.
———————————————-

*Sacharidy –  autorka použila slovo karbohydráty, které se ustálilo v biochemii, ale jeví se dnes u odborníků zastaralé a nepřesné. Zvolila jsem proto v českém překladu výjimečně jiné slovo- sacharidy, protože v internetové encyklopedii české i anglické jsem zjistila následující: „Sacharidy též glycidy, nepřesně cukry, zastarale a chybně uhlovodany nebo karbohydráty jsou organické sloučeniny patřící do skupiny polyhydroxyderivátů karbonylových sloučenin (aldehydůketonů). Nízkomolekulární sacharidy jsou rozpustné ve vodě a mají více či méně sladkou chuť. Sacharidy rozpustné ve vodě se označují jako cukry.Makromolekulární polysacharidy jsou většinou bez chuti a jsou ve vodě jen omezeně rozpustné (škrob, agar) nebo zcela nerozpustné (celulóza). “ Všimla jsem si, že v anglické mluvě o výživě se přesto slovo karbohydráty (resp. „karbíci“, v angličtině „carbs“) ve všeobecně známém smyslu sacharidů běžně používá, pozn. překl.

** Hormony štítné žlázy jsou tyroxin a trijodthyronin, jejichž molekuly obsahují jód. (pozn. překl.)
*** Glykace – též i glykosylace, tedy navázání bílkoviny cukru na jinou molekulu, obv. bílkovinu, patologické změny Alzheimerovy choroby jsou údajně způsobeny rovněž glykovanými bílkovinami, jak uvádí v článku I. Syrový v čas. Vesmír 74, 55, 1995/1, pozn. překl.
**** Myelinová pochva- lipoproteinová (tuk plus bílkovina) látka jako izolující obal nervových vláken, je na povrchu míchy a v mozku, pozn. překl.
***** Ráda bych se zmínila o jednom dalším poznatku: nejde jen o to, že je škodlivý cukr. Problematická je rovněž fruktóza (ovocný cukr), protože i ta musí být strávená bez tělotvorných látek, jinými slovy jestliže vezmene ovoce a odstraníme vlákninu,  a vylisujeme si džus, vyrobíme si tak junk food. Jinými slovy produkt s vysoký obsahem fruktózy může vypadat jako zdravé přírodní sladidlo, ale není tomu údajně tak. Je rozdíl, když člověk sní 1 kg ovoce (třešně, pomeranče, jablka), které mohou obsahovat třeba na 2000 složek, a když vypije 1 l  ovocného džusu. Takový džus je zbaven části těchto složek (např. vlákniny), zbývá fruktózový koncentrát, fruktózová bomba, která v přírodě neexistuje, není žádný keř džusovník, který by plodil 12 měsíců v roce. Dokonce ani ne všechny druhy ovoce nerostou na stromě po celý rok. Nápis 100% džus v našem podvědomí vyvolává představu, po jaké toužíme, tedy o čémsi zdravém, celistvém (100%), ve skutečnosti jde jen o zlomek, část původní potraviny, která byla zpracována.
     Když v USA začala klesat spotřeba živočišných tuků a jídlo začalo být nemasné neslané“, začali  přidávat bílý cukr do všeho, dnes je spotřeba i kukuřičného sirupu obsahujícího fruktózu snad ještě větší a obezita je i u 6letých dětí alarmující. Je to kvůli tomu, že lidé jedí více, a to především fruktózy, která dokonce potlačuje „hormon hladu“, který dává mozku signál, že je tělo nasyceno. „Chléb a hry…“, bohužel cukrem politici obyvatelstvo nenasytí. Zajímavé je, že i coca-cola je nejen po několika desetiletích sladší a sladší díky kukuřičném sirupu, ale přidává se do ní údajně i sůl. Výsledek je větší žízeň. Čili nahrazovat cukr fruktózovými sirupy může být nezdravou stezkou. Tuším, že ani čínská medicína neschvaluje ovocné džusy, také med je surovina, o které lze říci: všeho s mírou a dobrého pomálu. Na téma fruktózy hovoří více ve své přednášce s názvem Cukr: hořká pravda americký profesor pediatrie dr. Robert H. Lustig v přednášce, která je v anglickém znění na kanále YouTube zde (pozn. překl.) :  
Fruktózu považuje za jed, který naše tělo nepotřebuje ani pro jedinou reakci v organismu:

Med ?

 Teorie, Z našeho statku  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Med ?
Led 042011
 
Photo_jan_04_8_39_03_pm

  Není lepší dobroty než med přímo z pláství, sní se přitom nejen více pylu, ale  dokonce třeba i nějaká ta v medu naložená včelka. Velmi mě zaujalo, že matkou (Angličané říkají  queen,  královnou) , tedy tou která má privilegium snášet vajíčka, se stane ta včelka, která dostává speciální stravu!!! Royal gele, nebo-li mateří kašičku. To se hodně podobá principu primitivů (jaké zkoumal zubař Dr. Price), u nichž rodiče jedli obzvlášť výživnou stravu několik měsíců před početím dítěte. Vidím v tom poučení…A pí Fallonová nazývá také včelí pyl superpotravinou. Je však třeba si čistit po tom všem mlsání důkladně zuby.
     Na fotografii je syn Ferda na bobech, kde je naložený on, přítulný čísi kocourek a dvě sklenice medu od přespolního včelaře, za kterým jsme šli ještě s malou Dorotkou v šátku na zimní procházku do vedlejší vesnice Desné. Med je alespoň v mých očích poněkud kontroverzní potravinou, asi proto, že můj manžel choval včely tak, jak se to od něho žádalo. Samozřejmě, že med je zdravý ( rádi to slyšíme, protože nám chutná) a obsahuje spoustu minerálů a díky pylu enzymů atd, ale těžko říci, jaká je jeho kvalita, když ta závisí na tom, jakým způsobem se dnes chovají včely (ty často nemají velkou biodiverzitu a musejí se živit květy řepky, která se kdo ví čím stříká…), včelky jsou nemocné a musejí se preventivně léčit tak, že se jim do úlů dává i preventivně léčivo, cosi, co je jedovaté.
      Když koupím med v obchodě, jehož původ je "směs medů mimo EU", tedy asi nějaký argentinsko-čínský, chutná více jako syrup. Když jsme však nedávno koupili med od místního včelaře, měl zcela jinou chuť- prostě medovou, voskovou, pylovou.
   Údajně se i kdysi včelky chovaly jinak, tedy ne ony, ale my lidé-včelaři a brtníci jsme o ně pečovali jinak, údajně se jim dával na zimu jejich vlastní med, o cukru jsem už jen já v tomto blogu psala dost, proto se mi zdá zvláštní, že se včelám bere med a místo něho jim na zimu dáváme takové šidítko v podobě bílého cukru, který svou nutriční hodnotou je s jejich medem nesrovnatelný. Asi proto jsou i včely nemocné ostatně jako vše, co už není chováno nadivoko a co se dostalo do péče člověka. A tak si myslím, že medu by se mělo jíst tak akorát, aby to bylo na úkor bílého čištěného cukru, ale ne na úkor zdraví včel.
    

All original content on these pages is fingerprinted and certified by Digiprove