Hovězí po Burgundsku s jarní oblohou

 Recepty, Teorie  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Hovězí po Burgundsku s jarní oblohou
Dub 202013
 

„Pokud bychom jedli tak, jak výživáři chtějí, abychom jedli, naše vlasy by nám vypadaly, naše zuby by nám vypadaly a naše pleť by vysychala.“ Julia Child (šéfkuchařka, propagátorka francouzské kuchyně, kterou si ve filmu Julie and Julia zahrála Meryl Streep)

„Já sama jsem byla téměř 30 let lakto-vegetariánka a při zpětném pohledu lituji každého dne…“ Joanie Blaxter, vedoucí místního klubu Westona A. Pricea, Carlsbad, KanadaJJoanie Blaxter oanie Blaxter

Následující recept se nachází v knize Vyživující tradice na straně 336, jde o starofrancouzské jídlo s hovězím marinovaném tradičně v červeném burgundském víně (maso změkne a je stravitelnější, osobně marinuju raději všechno maso, nejen vepřové). Je možné i použít, pokud maso není dost tučné, i slaninu, sama bych se nebránila nepasterované (s enzymy) smetaně jen aspoň na okraj talíře. Používám jinak samozřejmě hrubozrnnou „keltskou“ sůl z bretaňské Guerandai- tedy jedinou opravdu francouzskou ingredienci.

Hovězí po Burgundsku

Hovězí po Burgundsku

Při konečném podávání jsem na talíř zvolila jako přílohu jáhly uvařené s domácím přepuštěným máslem a mořskou solí a jako oblohu použila květy a srdíčkové listy fialek a ptačinec žabinec. Fialku vonnou jsem raději studovala z více zdrojů. Susun Weedová píše ve své knize Healing Wise, že lístky fialky vonné jsou velice bohaté na vitamín C a provitamín A, podporují játra, žlučník, trávení, plíce, prsní tkáně. Někomu mohou výjimečně listy podráždit kůži, dnes totiž máme my lidé alergie úplně na všechno, i sami na sebe. Pouze kořen a semínka mohou, a to jen ve velkých dávkách (nikde neuvedeno, jak velké) způsobit nevolnost, což uvádějí i jiné zdroje (Zentrich, Janča).

Fialky a zabinec

Fialky a žabinec- aby byly stravitelnější, jsem aspoň půl hodiny před podáváním marinovala v dresinku z jablečného octa, mořské soli a olivového oleje, aby nám je enzymy natrávily…nejchutnější jsou ale fialky marinované aspoň 12 hodin, krásněji voní a chutnají, vše se ještě více rozvine.

Jen násilím jí vtiskl jsem
ten modrý chomáček jara.
Když splácela mi polibkem,
zaševelilo jejím rtem:
-Synáčku,už jsem stará.
Jaroslav Seifert: Kytička fialek

BURGUNDSKÉ HOVĚZÍ (Boeuf Bourguignon)

6-8 porcí

 

1,3 kg hovězího na guláš nakrájené na kousky o 5 cm

2 šálky červeného vína

4 šálky hovězího vývaru (str. 122)

6 polévkových lžic másla

3 polévkové lžíce extra panenského olivového oleje (Pozn. překl.: Julia Child, slavná již zesnulá americká šéfkuchařka a propagátorka francouzské kuchyně plné másla a smetany, vysvětlila v jedné své kuchařské TV show, že se díky společnému použití oleje s čerstvým máslem to máslo nepřipaluje, tedy ten olej ho „posílí“, sama jsem ale použila již přepuštěné máslo, protože ho doma dělám z vlastního másla.Běžně ho lidé sami nedělají, proto to použití čerstvého másla s olivovým olejem, aby si to přepuštěné, co se tak nepřipaluje, dělat nemuseli…)

½ šálku nebílené mouky

několik malých odřezků pomerančové kůry

několik snítek čerstvého tymiánu svázaného dohromady

½ čajové lžičky drcených kuliček zeleného pepře

0,45 kg čerstvých hub

0,9 kg středních cibulí určených na vaření

mořská sůl a pepř

Marinujte hovězí na víně několik hodin nebo přes noc. Vytáhněte ho a velmi dobře osušte papírovými útěrkami. (Je to důležité. Pokud je hovězí příliš mokré, neosmahne se.)

Vysusujeme

Vysušujeme papírovými ubrousky, aby se maso dobře pak „zatáhlo“…i když maso pak pustí svou vodu a víno, je to rozdíl- méně páry…

 

Rozpusťte 3 polévkový lžíce másla a 1 olivového oleje na těžké ohnivzdorné pánvi. Osmahněte kostky masa po malých várkách a přenášejte je děrovanou lžící na talíř, když budou hotové. Jakmile budou všechny osmažené, vylijte tuk na smažení. Přidejte 3 polévkové lžíce másla do kastrólu, nechejte roztavit a přidejte mouku. Vařte mouku na másle, neustále míchejte několik minut. Přidejte víno z marinády a vývar. Přiveďte k varu, zamíchejte seškrabky ze dna hrnce a dobře míchejte drátěnou metlou. Vraťe maso a šťávy, které se nahromadily na talíři. Přidejte tymián, rozdrcený pepř a pomerančovou kůru.

Vytahujeme

Vytahujeme maso na talíř perforovanou lžící, aby tuk dole vykapával do litinové nádoby. Staromódní litinovou nádobu (v mém případě pánev) jsem před přípravou tohoto receptu „napustila lojem„, tj. umyla vodou, rozehřála a použila pouze čajovou lžičku hovězího loje, aby se vytvořil film, opakovala jsem to několikrát. Výsledkem je to, že i když jde o staromódní materiál (litina) a ne teflon (který časem spíš sníme), jídlo a lívance se nebudou připalovat. Anglicky se tomuto procesu přípravy litinové nádoby na vaření, aby nepřipalovala jídlo, říká „to season„, tedy „vyzrát“.

Vsechno dohromady

Všechno dohromady smícháme – na másle orestovanou mouku, vývar s želatinou, která opět činí celý pokrm stravitelnějším díky svým hydrofilním vlastnostem (nasává k sobě a tedy k jídlu, do něhož je vmíchaná, trávicí šťávy)- mícháme metlou, maso, tymián a pomerančovou kůru, rozdrcený pepř…

 

Kastról přeneste do trouby o 149 st. C a vařte 3 nebo 4 hodiny, nebo dokud maso nezměkne. Mezitím osmažte houby buď vcelku nebo naplátkované (str. 389). Oloupejte cibule a smažte je s citem na másle a oleji asi 20 minut.

Jakmile je maso měkké, vytáhněte ho z trouby. Podle gusta dochuťte. Tymián vyjměte. Vmíchejte cibuli s houbami a podávejte.

—————————-

ANTIDEPRESIVNÍ ÚČINKY HOVĚZÍHO

Červené kvalitní hovězí maso z pastevního chovu lze považovat v podstatě za posvátnou potravinu. Má  například antidepresivní /protiúzkostné účinky, alespoň jsem se s tím mockrát setkala na různých zahraničních diskusích, kde lidé (i odborníci na výživu) psali o svých zkušenostech s ním, že právě kvalitní hovězí maso z pastevního chovu, bylo přesně to, co jejich tělu chybělo na stravě vegánské či vegetariánské (tedy kromě žloutku z vajíčka, který je bohatý na B12, vitamín A, zinek, cholin atd.). ANTIDEPRESIVNÍ ÚČINKY HOVĚZÍHO lze shrnout do následujících důvodu, které jistě nejsou konečné:

-obsahuje komplexní snadno stravitelné bílkoviny, včetně aminokyseliny tryptofanu, prekurzoru serotoninu, který působí v našem mozku i v našem „druhém mozku“ -střevech, zvláště když jdeme „na stranu“. Konverze tryptofanu proběhne, máme-li dostatek vitamínu B6, vitamínu D ze sluníčka nebo třeba z rybího tuku a jiných živin (selen, zinek).

-obsahuje snadno vstřebatelné minerály (Mg, Zn, vitamíny B), které jsou důležité pro konverzi takové aminokyseliny výše i pro jiné biochemické přeměny.Ttřeba alfa omega-3 mastné kyseliny ze lněného oleje na omega-3 mastné kyseliny EPA a DHA, které se na rozdíl od lněného oleje nacházejí již hotové v oleji z tresčích jater, což je důvod, proč jinak dávám své rodině raději tento rybí olej než lněný, z něhož si naše tělo teprve musí EPA a DHA utvořit, totiž dokáže utvořit, pokud  ovšem má zdravou mikroflóru a optimálně fungující trávení, což je otázka… Srov. kniha: Dr. Natasha Campbell-Bride: Syndrom trávenia a psychologie, s 179-182, v angl orig. Gut and Psychology Syndrom.

– takové maso obsahuje mastnou kyselinu arachidonovou, která tvoří asi 12 % našeho mozku, a lidé, kteří mají  depresi, bipolární poruchu, autismus atd. jí mají údajně málo, a jinak působí proti těmto poruchám. Opět: naše tělo si může tuto kyselinu arachidonovou utvořit z omega-6 mastných kyselin, pokud ovšem má optimálně fungující trávení, které má hlavní souvislost se zdravou mikroflorou.

-obsahuje cholesterol potřebný k produkci mnoha hormonů včetně stresových, tedy pro fungování i adrenálních žláz (nadledvinek)

Pozitivně laděná komedie dle 2 skutečných příběhu jedné bloggerky a slavné šéfkuchařky Julie Child (1912-2004)

Pozitivně laděná komedie dle 2 skutečných příběhu jedné bloggerky a slavné šéfkuchařky Julie Child (1912-2004)

The French Chef- Francouzský šéfkuchař

Nemohla jsem tedy nevyzkoušet recept Hovězí po Burgundsku -vedlo mě k tomu nadšení americké kuchařky Julie Childové (1912-2004), superstar, která coby manželka diplomata v Paříži, se tam naučila v 50. letech vařit francouzská jídla a v podobě svých kuchařek (Mastering the Art of French Cooking) a bezpočtu TV show (The French Chef- Francouzský šéfkuchař) se francouzskou kuchyni snažila zpřístupnit Američanům. Začala s nimi okolo roku 1962, ještě v černobílé TV, byly okamžitě hitem!Hovězí po Burgundsku je jedno z jejich asi nejslavnějších jídel. Její způsob vaření, plný smetany a másla se ale postupně stával „politicky nekorektní“. Dnes by ji „potravinová policie“ možná ani nemusela dovolit propagovat recepty, v nichž říká: „Kdo se chce vyhnout máslu, ať použije smetanu…“ Jak moc „škodlivé“ takové jídlo plné cholesterolu pro ní bylo, svědčí to, že její muž i ona sama zemřela v 92 letech. Asi dva texty na stránkách Nadace Westona a Pricea pozitivně kvitují odkaz Julie Child. Terezka K. mě kromě Julie Child upozornila i na komédii  Julie & Julia, kde Julii Child zahrála mistrně Meryl Streep a i tam se tento recept objevil v poněkud přiškvařené podobě. Manžel Julie Child tam říká své ženě: „Julie, jsi máslem na můj chléb a dech mého života…“ Divila se, jak jen mohli přestat dělat hranolky na hovězím loji a začít používat rostlinné oleje…Já sama jsem dokončila maso ne v troubě, ale raději v pomalém elektrickém keramickém hrnci. Byla jsem na chuť hovězího dle tohoto receptu moc zvědavá, a tak jsem ho samozřejmě vyzkoušela tak, jak je uveden v knížce Vyživující tradice. (Další odkazy: http://www.westonaprice.org/press/nutrition-group-honors-julia-child

http://www.westonaprice.org/blogs/2010/01/23/the-wit-wisdom-and-naughtiness-of-julia-child-2/

 

 

Jsou aromaterapie a její éterické oleje“bílým cukrem“ v bylinářství?

 Teorie  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Jsou aromaterapie a její éterické oleje“bílým cukrem“ v bylinářství?
Kvě 182012
 

Jak jsem se již zmiňovala v jednom z posledních příspěvků na můj blog, zaujala mě v poslední době paní Susun Weedová, která je přední americkou bylinářkou,  založila Centrum moudré ženy… Napsala asi 4 knihy, které se staly biblemi amerických žen,  zabývá se v nich bylinkami, výživou a ženským zdravím a  dává rady, jak řešit běžné ženské obtíže pouze přírodními prostředky. Přichází s trochu jiným pohledem věci. Tak třeba návaly horka v období klimakteria považuje za pouhý projev „energie kundalíni“… Paní Susun má své Radio show Moudé ženy, ve kterém zpovídá přední americké bylinářky (i bylináře) ale i jiné osobnosti.

Přední americká bylinářka Susun Weed se svými kozami

Nedávno mě zaujala, když vstoupila (rázně zasáhla…?) do povídání  Daniely Sales a přiznala se , že k aromaterapii má…velmi špatný postoj. Domnívá se, že jde o moderní maximálně 40 let starý přístup k práci s bylinkami, technologicky náročný. Bylinářství považuje za lidové, ale nikoliv aromaterapii kvůli destilaci. Při holistické léčbě je třeba podle ní  i rostlinu využívat holisticky, že esence je pouhý duch rostliny a  je třeba respektovat více i hmotu, tedy využívat pokud možno rostlinu celou. „Nejhorší zlo tohoto světa je to, že nerespektujeme hmotu“, sdělila razantně svůj vyhraněný názor.  Na námitku D. Salesové, že moderní ženy dnes o sebe přece tolik pečují a přece respektují „hmotu“ , opáčila, že to není péče, nýbrž  obsese, že žena má své tělo a duši vyživovat, což nečiní. Je to samozřejmě otázka názoru – esence by se měly používat s rozmyslem a citem, myslím, že mohou v urgentních případech lidem pomoci.  Použila do doma vyráběného másla z ghí či sádla. Osobně si dnes soběstačím s celými bylinkami.

Susun, …udělala jsem si výluh z kopřiv (jak ty říkáš „nettle infusion“), využila celou horní část rostliny, ale stejně ji pak vyhodím do kompostu (podobně jako se asi vyhazuje odpad po výrobě esenciálních olejů), v tomto případě ji také nesním celou… Co teprve homeopatie? Každopádně mě nutíš přemýšlet, takže děkuji za sdílení myšlenek…

Následující text se každopádně také aromaterapií zabývá a  našla jsem ho ve zkrácené podobě na stránkách paní Susun (www.susunweed.com), na jejimž kurzu autorka článku kdysi byla. Paní Mary K. Rose tímto děkuji, že mi dovolila přeložit svůj  článek a publikovat ho na tomto blogu. Původně vyšel v plném znění v časopise Massage a Bodywork Magazine: Originally published in Massage & Bodywork magazine, April/May 2004.Copyright 2003. Associated Bodywork and Massage Professionals. All rights reserved.

INTEGRUJÍCÍ AROMA: obezřetnost a uvážlivost

Mary Kathleen Roseová

V posledních několika letech tu je, zdá se, neúměrný zájem o aromaterapii. Ať už jde o voňavé svíčky, kadidlo, osvěžovače vzduchu a pot-pourri, tak o esenciální oleje v biokvalitě, produkty na masáž a péči o pleť – zákazníkovi je předkládána široká řada vůní, aby poškádlila jeho čichový smysl. Některé z těchto výrobků jsou uváděné na trh s tím, že jde o způsob, jak vylepšit váš domov a pracovní prostředí. Jiným je připisován zvláštní  význam při léčbě nebo coby způsobu, jak zvýšit kvalitu vašeho tělesného a emočního zdraví.

S takovou oblibou přicházejí obavy ohledně bezpečné aplikace používaných chemikálií, ať již pro estetické či medicínské účely. Pravdou je, že velmi málo z tolik propagovaných „aromaterapeutických“ výrobků je pravých. Mnohé z prvků použitých v oblíbených voňavých produktech jsou syntetickými chemikáliemi, které jsou známé svými škodlivými účinky zejména u citlivých jedinců. Dokonce i tam, kde neexistují bezprostředně viditelné problémy, může delší používání a vystavování se těmto syntetickým a toxickým chemikáliím po čase přispět k různým druhům citlivosti a chronickým nemocem, jako je fibromyalgia, migrénové bolesti hlavy, astma, chronický únavový syndrom a rakovina.

Co ale čisté esenciální oleje, aromatické oleje destilované z různého rostlinného materiálu, jako jsou květy, listy, jehličí, ovocné slupky, dřevo a kořeny? Mnoho lidí si myslí, že když jsou vyrobeny z  přírodních materiálů, tak jsou při používání vždy bezpečné a blahodárné. Čistým esenciálním olejům se v péči o tělo sice dává přednost před jinými voňavými výrobky, tyto oleje jsou ale velmi koncentrovanými látkami a měly by se používat s obezřelostí. Jelikož se na pravidelné používání esenciálních olejů dává více lidí, podívejme se na některá nezávislá měřítka.

Ekologické: K produkci esenciálních olejů se používá veliké množství rostlinného materiálu. Většina rostlin obsahuje 1 až 5 % esenciálního oleje.  U rostliny s 1 % esenciálního oleje to dělá  3 kg na výrobu 30 g esenciálního oleje. U rostlin pěstovaných komerčně, jako je levandule, to  problém není. Ovšem u divokých rostlin můžeme mít vážné obavy. Další problém, jenž stojí za znepokojení, je používání herbicidů a pesticidů. Většina esenciálních olejů se  v biokvalitě nedělá.

Alergie, přecitlivělost a podráždění: Mnoho lidí je citlivých na účinky vůní a esenciálních olejů, ať už ve vzduchu nebo použitých na kůži. Ten, kdo používá esenciální oleje, musí být vždy ostražitý kvůli možnosti alergické reakce. Přecitlivělost se může vyvinout časem  a obzvlášť těžko se identifikovává, když se používá směs různých esencí.  Alergie se může projevit jako kýchání, svědivé oči, bolesti hlavy, podrážděná kůže nebo vyrážka nebo těžké dýchací obtíže.

Antibiotická rezistence: Mnoho esenciálních olejů má antiseptické a antibiotické vlastnosti. Jsou to sice při používání olejů vyhledávané vlastnosti, ale je potřeba poznamenat, že nadužívání antibiotik, dokonce lokálně na kůži, může přispět k odolnosti vůči antibiotikům.  Je to schopnost bakterie deaktivovat antibiotika nebo je vyloučit či jinak zablokovat jejich inhibitující či smrtící účinky. Výsledkem používání antibiotik je vývin odolných bakterií.

Zamaskování žluklosti: esenciální oleje se často používají tak, že se zředí v nosných olejích. To je způsob, jak kontrolovat použitou dávku a také jak dodat vůni nosnému oleji, který se pak může použít na kůži při ošetřování těla nebo při masáži, protože esenciální oleje jsou moc koncentrované. Jenomže síla vůně může maskovat žluklost nosného oleje. Běžně používané masážní oleje, jako je olej mandlový, olej z jader meruněk, avokádový olej nebo olej z pšeničných klíčků, nejsou stálé, takže esenciální olej prostě překrývá pach žluklého oleje.  K použití při péči o tělo je olivový olej spolu s kokosovým olejem nejstabilnější.  Kokosový olej, který je zastudena pevný, se dá rozpustit tak, že se jeho nádoba na několik minut umístí do hrnce s teplou vodou. Kokosový olej v biokvalitě není drahý a dobře funguje jako masážní lotion. Má své vlastní aroma, aniž by se do něho přidávala další vůně.

Vnucování vůně: Lidé dbalí svého zdraví stále více zdůrazňují své právo na čistý vzduch. Dokládá to posun směrem k zákazu kouření na veřejných místech. Co ale silné vůně používané v osobní péči a v kosmetických výrobcích – ať už jsou přírodní či syntetické? Sdílíme vzduch s ostatními lidmi a je třeba si to uvědomovat. A samozřejmě je zde reálná možnost alergické reakce na látku, jejíž nositelem je jiná osoba.  Jedna uplakaná žena si stěžovala manželovi, když přišel domů po aromaterapeutické masáži. Měla alergii na esenciální olej, který se při jeho masáži použil. Silné vůně mohou být také pro jiné lidi  prostě nepříjemné a otravné. Například silná aromatická substance, jakou je pačuli, může být pro někoho potěšením, pro jiného něčím odporným.

Desensitizace: Časté používání esenciálních olejů může vést k desensitizaci čichu. Tento lidský smysl je designován, aby rozlišoval mnoho různých pachů. Člověk by měl být schopen rozlišit spoustů různých vůní. Člověk by měl být schopen poznat, jestli je jídlo čerstvé, nebo zkažené, žádoucí, nebo nežádoucí.  Člověk by měl rozpoznat jednu látku od druhé.  Dobře vyvinutý čichový smysl nám může pomáhat při hledání určitých rostlin v divoké přírodě i na zahradě.  Čich je jedním ze způsobů, jakým se matka s miminkem napojují,  zda se k sobě lidé přitahují, nebo se od sebe odpuzují. Smysl čichu nás uvědomuje o nebezpečí, jako  je pach při úniku plynu nebo při požáru, nebo jiných jedů kolem.

Nadužívání esenciálních olejů nebo jiných silně aromatických látek oslabuje naši schopnost používat smysl čichu v jeho plném potenciálu. Výše jsem uvedla příklad, že zkažený masážní olej je zamaskován tím, že se použily esenciální oleje.  Susun S. Weedová, známá bylinářka a lektorka v oblasti zdraví, nazývá aromaterapii „bílým cukrem bylinářství.“ Myslím si, že tato podobnost je trefná. Když jedinci jedí jenom rafinovaný cukr, ztrácejí svou schopnost cítit sladkost v celistvé potravině (například sladkost v mrkvi nebo celozrnném chlebu). Podobně ztrácí jedinec s naduživáním esenciálních olejů svou  schopnost rozlišovat jemné rozdíly či vůni v celých rostlinách.

 Mary Kathleen Rose, C.M.T., se přes 25 let aktivně angažuje na poli holistického zdraví, soustřeďuje se na výživu, bylinářství, masáže a expresní umění. Má bakalářský titul v integrativním léčení a certifikát udělený Susun Weedovou za absolvování Ducha a praxe tradice moudré ženy. Je autorkou knihy The Gift of Touch: Comfort Touch Massage for the Elderly and The Ill  [Dar dotyku: Konejšivá dotyková masáž pro staré a nemocné ] a Bereavement: Dealing with Grief and Loss [Bolestná ztráta: Jak naložit se smutkem a ztrátou]. Pro více informací navštivte stránky www.comforttouch.com.

Autorka článku v jeho nezkrácené podobě hovoří dále o  možnosti terapie přírodní vůní, o tom, že stačí přivonět k celým živým rostlinám a využívat všechny své smysly (zrak, dotek, chuť, čich, sluch…), že terapií vůní je samozřejmě i používání čerstvých bylinek v kuchyni, vůně jídla, upečeného chleba, který provoní domov, svazeček sušené levandule pověšený na zdi či na poličce, romantický košíček se sušenými  okvětními lístky růže, pytlíčky a polštáře s voňavými bylinkami…Myslím, že pro miminko je nejúčinnější aromaterapií vůně jeho vlastní maminky.


Dub 282012
 

 

JARO NA STATKU

Na jaře stíháme ledacos a leccos také ne, učíme se odpočívat, učíme se z chyb a radujeme se z maličkostí. Přes zimu jsme odpočívali a respektovali tak smysl tohoto ročního období.

Petrklíč na kašel s podběly (hříběcí stopou- coltsfoot anglicky) je báječný na kašel, moc jich blízko nás roste na svažitých mezích, které se vyhnuly obdělávání JZD.

Pokud tak člověk nečiní a nespí i více hodin než v létě, možná proto se cítí na jaře unavený.

 

Dorotka nabrala trochu sena pro býčka Ivánka

A tak na nás  brzy přišla jarní míza ve formě velkého nasazení do práce, kterou snad jen zarazilo pohřbení psa Matějka. Ale jeho duše se jistě jednou převtělí v jiného tvora na tomto statku, kde je důstojně pohřben. Na místě, které měl původně vyhrazené na běhání, snad brzy vyrostou skalničky, bylinky a květiny pokud možno ty vhodnější na venkovskou zahradu.

Uklizeno pod starou hruškou na hrušky nové..

Vypadá to vlastně, že snad ani jiný pejsek u nás zatím nebude mít své místo, spíš více místa se nyní najde pro květiny, hmyz a ptáky.

Obdivování pupenů (šišek) smrku (na bolesti zad apod.)

Dobrými hlídači před zlými duchy prý bývá případně i  yzop a jiné bylinky. 

 

Z kopřiv mixér udělá špenát

Hodláme nadále v klidu uklízet, zahradničit, stříhat a zkracovat, ale i prodlužovat (přeměna vozíku na žebřiňák)

Žebřiňák

, aktualizovat a  stavět nový plot (důležitá hranice teritoria) se sousedem, uvidíme, jak se zadaří i paravanu z vrbového proutí.

Ptáci švitoří, čmeláci a včely bzučí na rozkvetlých stromech a keřech a vnímám s každým rokem bděleji vše živé – každý pupen, každého broučka.

Louka se žlutí pampeliškami

 

 

Záhada tajemného tesaře vyluštěna: datel si dělal ve staré jabloni byt (bez hypotéky), až třísky padaly…

Místo pálení čarodejnic si najdeme čas zastavit se a pomeditovat nad každým zajímavým tvarem listu či barvou květů, podivujeme se nad rychlostí, s jakou se vše rozvíjí včetně dětí.

SUSUN  WEED: ZELENÁ ČARODĚJNICE, která dýchá a rozmlouvá s bylinami 

Susun Weed

V poslední době mě mimochodem inspiruje jedna babička, a sice „zelená čarodějnice“ paní  Susun Weed (Plevelová?, nar. 1946), která se již od pol. 60. let zabývá bylinkami i výživou, léčením ženských obtíží bylinkami.  Zmínila se v jedné diskusi, že její „kamennou složkou stravy“ je syrové mléko a syrové maso. Ne čarodějnice, ale hotová baba Jaga, že? Zajímavě povídá na různá témata hlasem poznamenaným kouřením…(myslím). Totiž  aspoň pro mě je mnohem příjemnější poslouchat, jak vypráví o bylinkách, nad čím vším se zamýšlí, než číst v sebelepší encyklopedii bylinek. Ona sama je chodící encyklopedií. Prý patří mezi přední americké bylinářky – má svůj podcast, knihy o ženském zdraví, vede kurzy, chová stádečko koz atd. Její názory jsou pro mě zajímavé a podnětné, zdá se mi, že je to žena, se kterou se člověk asi nenudí, o bylinkách vypráví velmi živě. Někdy i šeptá: Nejezte rostlinné oleje ze semínek, jsou plné mastných kyselin omega-6, které škodí kloubům…

Zaujala mě myšlenkou, že na jednu stranu je možné studovat bylinky klasicky přes knihy a asi po 7 životech se může člověk stát opravdovou vědmou v oblasti bylinek, pokud si k tomu připočítá ještě i znalosti o lidském těle a duši. Pokud se ale žena (a bylinářkou je dle ní skoro každá, která v kuchyni použije bylinku) cítí být zahlcena informacemi z knih, doporučuje začít jen s jedinou bylinkou, strávit u ní nějakou dobu, použít všechny její částí a doslova s ní dýchat (…rostlinný dech vdechujeme my lidé a rostlina vdechuje náš dech a tak dýcháme spolu a je to takový tanec „dávám- bereš“) a zkusit o ní získat informace neempirického charakteru tím, že s ní člověk stráví nějaký čas a rostlina mu sama napoví, k čemu je dobrá, informace o ní k člověku přijde intuitivně. To proto je jistě něco na tom, že to, co roste na vlastní zahradě, je pro člověka nejvhodnější, protože jsou spolu na sebe s rostlinou naladěni. Jedna Susunina historka se váže ke kopřivě, která rostla u bažiny a jež ji prosila: „Dostaň mě odsud!“ Nakonec ji uprosila, rýčem ji Susun vyryla a skutečně za pár týdnů přijely bagry…

Kniha, jejíž autorkou je Susun Weed

Nedávno mě třeba  zaujala její debata na téma syrové vs. vařené jídlo. V podstatě z diskuse slovo „syrové“ smetla – říká, že nikde nikdo nic „syrového“ v přírodě nejí. A hned  rozšiřuje definici „vařené“ o takovou úpravu potravin, která činí živiny z nich využitelnými, což nemusí být nutně „vaření“ ve smyslu tepelné úpravy. Rostlinné jídlo se dá dle ní „uvařit“ i sušením či mražením, nakličováním, nakládaním do oleje (enzymy  v dresinku s extra panenským olivovým olejem a citronem  „vaří“ zeleninový salát) a fermentací, či činnosti bakterií a kyselin v žaludku. Narušení stěny  buňky a dostat se tak k živinám v ní nazývá Susun Weed „vaření“, tedy pojímá slovo vaření mnohem šířeji (nejen ve smyslu použití tepla či žáru). Čili syrová mrkev vs. kvašená není totéž, pokud jde o využití živin. Pokud prý  jídlo rostlinného původu není upraveno jedním z výše zmíněných způsobů, tak je nám prý k ničemu, tělo si z něho nic nevezme nebo tak málo, že bychom ho museli sníst i navzdory slinám s enzymy denně 25 kg.

Syrová živočišná buňka má svou membránu prý tenkou a flexibilní, rostlinná tlustou a tuhou. To proto je dle ní syrové mléko a syrové maso s enzymy stravitelnější (živiny využitelnější) než syrová zelenina. Když se měkké syrové maso začne vařit, ztuhne membrána žárem, a pak se musí vařit dlouho, aby se stěna buněk rozbila a maso změklo a náš organismus se vůbec dostal k živinám uprostřed buňky.

Rychlý způsob přepravy nejmenších (chtělo by to asi jiný foťák)

 

Žaludek zvířat rozbije tuhou tlustou stěnu buňky rostliny (tráva) pomocí kyselin a bakterií v trávicím traktu, čimž se toto jídlo „uvaří“. Jablko je podle Susun Weed měkké a zralé (uvařilo ho Slunce a enzymy), nepovažuje ho za syrové, ale „uvařené a stravitelné“. 

 

Více na: :http://www.herbalmedicinehealing.com/store/store_results.asp?Category=5&Section=Movies

http://www.susunweed.com

http://www.youtube.com/watch?v=5nRwn7VRvb8&feature=related

Kamení a hnůj viděti…

 Z našeho statku  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Kamení a hnůj viděti…
Říj 272011
 

POSTAVÍM TI DŮM Z BÍLÉHO KAMENÍ…
dubovými prkny on bude roubený,
aby každý věděl,
že jsem tě měl rád,
postavím ho pevný, 
na věky bude stát…
Ještě hoří oheň a praská dřevo,
ale už je čas jít spát…

————————————————
I u nás máme spousu světlého kamene, kvádrů a kamení, kam se jen podíváme, ale víme, že nic z něho stejně není na věky, jak se chlapi domýšlejí. Jen Příroda. Stodola by stála bez kontrazdi možná dalších 50 let, ale přesto jsme je takto využili. I tak tento kámen potřebuje zakrýt svou majestátnost omítkou, která ho bude chránit. Ještě nás s kamením čeká spousta práce…

Moz-screenshot-7

Kdo ví, kolik zvířat již prošlo těmito kamennými již vymletými futry chléva…

 

.

Moz-screenshot-4

Celkově se podíl práce na venku s příchodem chladnějších podzimních dnů nesnížil, den se zdá být krátký v naší snaze honem stihnout vše potřebné, než napadne sníh. Když pomineme čas strávený dalším sázením všeho možného –bylinky, zákuly, svídy, kdouloně, ptačího zobu, habrů, meruzalky krvavé, bohyšek, japonských azalek, pěnišníků, srdcovky-„krvácejícího srdíčka“, borůvek, cibulovin a dalších rybízů, pořád se rozváží hnůj  – většina ho skončila na loukách a pod stromky a keři- tam zejmén kůň koňský a oslí. Vyzkoušet chceme přípravu lesního kompostu se směsí koňského a především oslího hnoje pro případné vyzkoušení pěstování žampiónů příští rok v létě. Oblíbeným nástrojem při nakládání s hnojem je  bronzová lopata s podílem mědi s příznivým dopadem na zdraví rostlin.

Moz-screenshot-3

  

Moz-screenshot-1

 
Růže francouzská Comte de Chambord neutuchá v „remontování“…

Překvapilo mě, že navzdory tomu, co se píše v knížkách, se daří mým růžím i v polostínu a že nejspíš nebude třeba je nikam přesazovat. Zdá se, že nejen koňský hnůj, ale i polostín jim svědčí. Shodou okolností o tom píšou i v knížce Tradiční zahrádka: Z bohaté pokladnice rad našich předků:Růže totiž jako bývalé obyvatelky okrajů lesa-nestojí o prudké slunce, jak se mylně často předpokládá…“ s. 45. Další zkušenost jsem udělala s pelyňkem pravým, který je skutečně rozpínavý individualista, který nemá moc rád své kolegyně bylinky a jako spolubydlící  prý svědčí akorát tak rybízům,  nimž jsem ho ze zahrádky vyhostila:-).

Moz-screenshot-2

 
Sušička ovoce někdy běžela i přes noc…

Moz-screenshot-5
Moz-screenshot-9


 

Moz-screenshot-8

Rozvážení hnoje koňovitých…

Moz-screenshot

 Jantarová královna ma velmi zdravé lesklé listy…

 

Moz-screenshot-10

 

Dokonáno…

 

Kokoška pastuší tobolka, heřmánek pravý a jiní přátelé

 Teorie, Z našeho statku  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Kokoška pastuší tobolka, heřmánek pravý a jiní přátelé
Čvn 042011
 

           

Moz-screenshot-4

  „Heřmánek pravý: ať tvůj vlahý dech, mírná slova  a tolerancí prosycené činy zušlechťují vše vůkol; nemluv o lásce, žij lásku!                                                                                              Miroslav Hrabica

O užitečnosti bylinek obsahujících bohaté množství různých látek a minerálů není třeba sáhodlouze psát, i když trošku jsem si dnes brzo ráno, když jsem ve 4:44 dávala do trouby kváskový chléb,

Moz-screenshot-2

Dnes byl po vychladnutí chléb obzvlášť nadýchaný, obsahuje slunečnicová a dýňová semínka, namleté lněné semínko, černou sůl, natlučený koriandr, kmín a fenykl

 

musela trochu ujasnit pojmy heřmánek římský (chamaemelum nobile, neboli rmenec sličný, v angličtině English Chamomile), který je trvalkou, a heřmánek pravý (heřmánek lékařský, matricaria recutita, ale též synonymum chamomilla recutita čili v angličtině German Chamomile), který je letničkou.

Moz-screenshot-6
Moz-screenshot-7
Moz-screenshot-8

Naše „Heřmánková panenka“, pro kterou to byl trochu náročnější terén…

 

Tento „letňáček“ heřmánek pravý se nám na velkém fleku totiž vysemenil zkraje našich pastvin, kde se loni pásli koně, abychom je měli na očích. Letos jsme tuto část nechali trávou plně zarůst a zvířata na ni předčasně nepustili (mají nejraději tu úplně první trávu, která na jaře sotva vyrazí z hlíny a kterou by takovou pastvou oslabili). Rostlina potřebuje nejspíš vzít mnoho síly z kořenů, než začne brát sílu ze vzduchu, slunce i vesmíru, ale pokud sotva vyleze a dobytek si ji hned uškubne, tak ztrácí vitalitu. 

Moz-screenshot-5

 
     Než převážil heřmánek pravý, vládkyní toho místa byla kokoška pastuší tobolka– dle tvaru brašničky pasáčka oveček, který v ní má nejspíš chléb a veliký kus sýra…

Moz-screenshot
Moz-screenshot-1

Kokoška, uvnitř jejíž tobolky je spousta malinkatých semínek pro zpěvné ptáčky…

 

Na jaře jsme si ji občas utrhli a jedli jen tak. Nyní ji už přemohl heřmánek a je už stejně moc tvrdá. V knížce Sally Roth: Plevele- přítel či sok? píšou o kokošce, že si razí tvrdým stonkem svou cestu přes udusanou půdu a velkými stroji zhutněnou hlínu, půdu tak provzdušňuje, otevírá jí pro vsáknutí vody, razí tak cestičku i jiným rostlinám. „Je prvním příchozím na půdách, s níž se špatně zacházelo.“ Stejně tak heřmánek se vyskytuje u pole s obilovinami, které půdu hodně vyčerpávají.

     Rádi naší půdě tedy vrátíme větší úrodnost- uvážlivou pastvou s výkaly zvířat, kosením, díky kterému přežil před pár dny zajíček (při použití stroje by neměl šanci…) a jež dělá na stéble „čistý řez“, rozvozem zkompostovaného hnoje a časem možná i minerální moučkou…Do té doby budeme asi sklízet bylinky…

Moz-screenshot-9

U notebooku na stole nám dnes ráno voní čerstvá šalvěj…

 

Text a foto: Věra Dudmanová, 4.6. 2011

 

 

 

All original content on these pages is fingerprinted and certified by Digiprove