Něco o mně (aktualizováno)

 

sdetmiDovolte mi, abych se na tomto místě představila, i když podle mně mnohem důležitější věci pro Vás jsou jinde na těchto stránkách :-). Jmenuji se Věra Dudmanová, narodila jsem se na severní Moravě v Čeladné (*1975), kde jsem snad od té doby nikdy nebyla (to pokud byste chtěli někoho od tamtud pozdravit), šlo o provizorní opatření, protože porodnice v Novém Jičíně byla přechodně zavřena. Přestože jsem měla trvalé bydliště ve městě (Kopřivnice), hodně volného času jsem trávila na venkově u babiček, na zahradě a v okolních lesích, nebo i na procházkách do Štramberka. Hezké vzpomínky chovám také na Příbor, kam jsem čtyři roky chodila na gymnásium a rok na stejné instituci učila angličtinu 🙂

Řízením osudu jsem se ocitla a našla domov na venkově v Mladočově u Litomyšle ve východních Čechách, kde nyní trvale žiju s anglickým manželem Neilem, s naší dcerkou a synkem na statku. Zdejší řeč a přízvuk je trochu jiný než ten můj a pro manžela ještě jinější. Pepíci jsou zde Bobši a vůbec je to moc malebný kopečkový kraj na kraji Vysočiny (nedaleko opačným směrem je Budislav, Proseč, Polička), který mé duši lahodí. Plnohodnotně ale může člověk žít jistě i ve městě, vždy jde o přístup a postoj k místu, o to, zda se ho snaží udělat kvalitnějším, zda mu vůbec vyhovuje. Čím větší sousto svobody si ale člověk nabere, tím větší zodpovědnost musí nést za sebe a za druhé a zpevňovat svou vůli k tomu, aby svému životu dal nějaký řád a rytmus.

     Od té doby, co mě P1040254_SluncevLesemaminka ve 2. třídě přivedla do knihovny, abych si půjčila knížku Míček Flíček, ráda čtu a zpívám a vztah ke knihám a hledání poznání a snění o tom, že i někde jinde jsou lidé na sebe napojeni a reagují snad ještě lépe na obyčejné Jak se máš? Ogenki desu ka, mě dovedlo až k vysokoškolskému studiu filologií. Ne vždy platilo, že někdo je skutečně „vzdělán“ díky tomu, že vystudoval nějaký obor. Jedna věc je umět jazyk, druhá věc je skutečná komunikace, jedna věc je zvládnout nějaký obor, zcela druhá je zvládnout sám sebe. Zpravidla mu to trvá, než se jen rozkouká po opuštění školních lavic a naučí se skutečně komunikovat s lidmi, kteří hovoří svou řečí. Většinou tím studiem musel ignorovat jiné věci, obory, ale i zanedbávat jiné stránky sebe jako člověka a zůstat v nich neumětelem. 

V oficiálních životopisech lidé píšou, čím jsou, jaké mají vzdělání, certifikáty, ale mám pocit, že ať se někdo cítí být kýmkoliv, ať již studoval cokoliv, ať  již plní jakoukoliv sociální úlohu, že to nikdy nemůže plně vyjádřit jeho identitu člověka. Názvy povolání se někdy naopak stávají dokonce  i dehonestujícími nadávkami (podnikatel, učitelka, zedník, docent) a člověk se stejně nemůže zavděčit všem. Můj syn jednou zvolal: „Inseminátor je už tady!„. Řekla jsem mu příjmení toho pána a pak onomu pánovi: „To je ale nepříjemné, když lidé vaši osobu redukují na inseminátora, že?„No ani i nemluvte„, řekl ten pán. 

Také já jsem tedy „inseminátorkou“, pokud vás zajímá onen úzký klínek z celku lidské totožnosti, původně se mi podařilo díky mladickému nadšení, píli a snad umanutosti a určitě i drahým přítelkyním vystudovat magisterský dvojobor anglistika/amerikanistika a japanistika na olomoucké filosofické fakultě a 2 roky jsem studovala na VŠ v metropoli Tokio v Japonsku na katedře japonské kultury  díky získání stipendia. Baví mě dál studovat neformálně, ale do hloubky vše, co mě zajímá a co považuju za praktické a důležité, ať už je to výživa, chov zvířat, půda, psychologie chování (lidí i zvířat), výchova dětí nebo tradiční západní bylinářství a mnoho dalších věcí, o kterých se snažím sama přemýšlet.  

Snažím se více porozumět sobě i světu a naší zemi a vidět věci z různých úhlů pohledu. I poznání živého Japonska a živých příslušníků jiných národů mi k tomu velmi pomohlo. Různé národy sice formovaly svůj specifický charakter a posilovaly svou vůli díky přírodním podmínkám, ale zdá se mi, že mnohé rysy, které jim občas přisuzujeme, jsou jen určitým stereotypem, přitom hovořit můžeme leda pak už jen o určité míře mentálního programování určité větší skupiny lidí jako je národ. Já osobně vlastně nemám pocit, že bych se kdy setkala s národem jako takovým či navštívila nějaký stát. Ocitla jsem se jen svobodně na některých místech a  potkávala jsem pouze lidi. Pouze místo a člověk pro mě existoval, přičemž japonské či české lidství je úplně stejné. Na mnoho věcí se dnes dívám v kontextu zkušenosti zahraničního studenta.

 Velmi důležitá je pro mě i fyzická práce spojená  se zahradničením a chovem zvířat, která mě udržuje ve spojení s přírodou, pokorou, životem a tím, odkud se život bere, zkrátka s další realitou, a myslím, že přece jen je něco zrníčka pravdy na větě z knihy Vejce a já od Betty McDonaldové: „Čtení bylo známkou lenosti, vychloubačnosti a celkového rozpadu osobnosti .“

 Jsem zastáncem celoživotního spíš širšího než vyššího vzdělávání, protože řečeno slovy jednoho koňáka: „Kdo je zelený, ten se učí, kdo je již zralý, počíná hnít.“ 

Velmi mě v mém životě zaujala myšlenka z jednoho dílu série knih Zvonící cedry Ruska, kde poustevnice ze Sibiře říká, že nemoc přichází, pokud člověk jí nepřirozené jídlo, má špatné myšlení a nezná své předurčení. Když se mě někdo, zeptá, jak vše stíhám, myslím, že právě znalost mého předurčení (díky oněm knížkám) mi i Neilovi dává neutuchající radost, smysl a nadšení do věcí, do nichž se pouštím. Vnitřní klid posiluju meditací vipassána, kterou mě učil manžel a jejíž teoretické pozadí mi osvětlila kniha dr. Thynn Thynn Living Meditation, Living Insight. Je to praktická meditace nejen do tichého ústraní, ale pro celý den hospodyně pod tlakem denních úkolů.

Emancipace podle mě začíná uvnitř ženy, kdy se „emancipuje“ především od starých  nefunkčních postojů, kdy se emancipuje směrem ke své původně domněle ne moc cenné úloze v domácnosti, která je ve skutečnosti důležitější, než jsem si kdy myslela a málem se od ní „emancipovala“ k závislosti na něčem jinde, daleko od vychladajícího domova. Za žádné peníze bych si pak nekoupila jablko z vlastní rukou zasazené a dotýkané jabloně a mléko, které mi dá kráva, kterou si hladím a které jsme dali jméno.

S Neilem se staráme o malé rodinné hospodářství (chováme 2 krávy plemene Jersey, 2 koně plemene Haflinger, občas prase, mnoho slepic i kouhoutků a zahradničíme užitkově i dekoračně, sbíráme byliny) a od roku 2006 spolu úspěšně podnikáme – vedeme  zásilkový obchod kosami a jinými věci, kde v sekci Vyživující tradice: dobroty, jsou občas k dostání potraviny, které nějak souvisejí s tímto blogem a které sama používám. http://www.KosimeSnadno.cz.

Nově do  našich aktivit mohu zařadit i vydavatelství (kniha Vyživující tradice), u které s Neilem oba šťastně uplatňujeme své původní kompetence – u manžela to souvisí s univerzitním vzděláním počítačového programátora, díky čemuž se mnou technicky a graficky na knize spolupracoval. Také se mi velmi hodil další jeho aspekt „inseminátora“, který spočívá v tom, že je rodilým mluvčím -Angličanem, což je další koncepce, kterou prostě doma nevnímám, vidím jen člověka.

Kdysi nám mimochodem pan P. Turnovský sdělil, že se nesetkává tak často  párem, který by se tak dobře doplňoval, protože se Neil prý narodil těsně po novoluní a já zas za úplňku. Jako by jeden přinášel nové myšlenky a s pomocí toho druhého je mohl naplnit. Pokud tomu tak je, pak jsem vděčná osudu a přeji totéž i ostatním. Někdo uvádí i své znamení, tak tedy jsem zrozenec ve znamení Vodnáře, ascendent mám prý ve Váze a  ten Měsíc v úplňku prý stál ve znamení Lva.

Čím více si ale člověk nabere svobody, tím větší zodpovědnost musí nést za sebe a za druhé a zpevňovat svou vůli k tomu, aby svému životu dal nějaký řád a rytmus.

Také v mé rodině se nevesele umíralo na civilizační choroby, a tak i mě zajímá prevence zdraví. K podpoře svého zdraví kvalitním a chutným tradičním „opravdovým“ přirozeným jídlem z vlastní produkce nás dovedla pozoruhodná kniha z roku 1938 „Výživa a fyzická degenerace„, jejimž autorem byl americký zubař dr. Weston A. Price.

Tento blog nabízí nejen vše podstatné z knihy zubaře Pricea, tj. třeba jak lze stravou regenerovat zdraví mladých i starých a třeba ovlivnit optimální vývin kostí nejen obličeje dítěte a  jeho celoživotní zdraví a krásu, ale přinese to nejlepší včetně receptů z jiného veledíla, které je „čistým zlatem“, a sice knihy paní Sally Fallonové a dr. Mary G. Enigové, která byla k jejímu napsání (stejně jako já k vedení tohoto blogu) inspirovaná právě unikátními poznatky dr. Pricea a excelentním zdravím svých dětí. Její název je Vyživující tradice: Kuchařka, která je výzvou pro politicky korektní výživu a diktátory stravy“ (1999)…Věřím, že mnohé fotografie, jejichž kvalitu se učím zlepšovat  (nyní fotím pomocí kamery Panasonic DMC-G5), budou pro Vás inspirující. Sponzorem těchto stránek je t. č. 2,5měsíční dceruška Dorotka, která mi ve chvílích, kdy píšu tyto řádky, poklidně spinká…

Oblíbené jídlo: masokostní vývar, nejlépe s játrovými knedlíčky a petrželkou; syrové plnotučné mléko od Jerseyky nebo kefír

Oblíbený TV seriál: Little House on the Prairie

Oblíbená zpěvačka: Dolly Parton

Oblíbený zpěvák: Karel Gott

Oblíbený film: O Harry Potterovi

Členství: Weston A. Price Foundation (zkráceně WAPF, Nadace Westona A. Pricea)

     Strana svobodných občanů

 

© 2010-2014 Věra Dudmanová

 Posted by at 9:38 pm
All original content on these pages is fingerprinted and certified by Digiprove