Na cestě “k šípku”…

 Z našeho statku  Comments Off on Na cestě “k šípku”…
Nov 062011
 

Moz-screenshot-7

Ta naše cesta k šípku na šípky byla docela příjemná. Udělala jsem si s dětmi malý výlet na šípky, které se nyní suší v sušičce. “Táta” Neil měl klid, během něhož se mu podařilo poprvé zapřáhnout do vozíku kobylku Jasmínu a jezdit s ní po statku. Byl nádherný teplý, ale velmi větrný podzim, až to bylo pod vysokánskými rozkýmácenými stromy v lese trochu nepříjemné. Vítr nám shazuje poslední jablka a hrušky, která končí ve žlabu při večerním dojení… Zahrada je na zimu připravená, jen s česnekem čekáme na příznivější konstelaci- do země půjde v “kořenovém” dni za klesajícího Měsíce. Do té doby nám Neil vyrobí jednoduchý sázecí kolík s měděnou špičkou. “Předčesnekové” a “postneštovicové” období trávíme třeba takto:  

Moz-screenshot
Moz-screenshot-5
Moz-screenshot-8

Někteří ale nejméně polovinu cesty prospali…

Moz-screenshot-9
Moz-screenshot-10
Moz-screenshot-11
Moz-screenshot-13

Krajina s polními cestami, které lákají do sedla koní…

Moz-screenshot-14
Moz-screenshot-15
Moz-screenshot-1

Než jsme se vrátili, čekala nás další jablka na sbírání…

Moz-screenshot-17

A šípky čekala sušička, kde dosušujeme i semínka dýní…

Moz-screenshot-2

A válely se sudy…

Moz-screenshot-16

A na bradičce ještě máme neštovičku…

Moz-screenshot-4

A ztracená rukavička se našla…

Kamení a hnůj viděti…

 Z našeho statku  Comments Off on Kamení a hnůj viděti…
Oct 272011
 

POSTAVÍM TI DŮM Z BÍLÉHO KAMENÍ…
dubovými prkny on bude roubený,
aby každý věděl,
že jsem tě měl rád,
postavím ho pevný, 
na věky bude stát…
Ještě hoří oheň a praská dřevo,
ale už je čas jít spát…

————————————————
I u nás máme spousu světlého kamene, kvádrů a kamení, kam se jen podíváme, ale víme, že nic z něho stejně není na věky, jak se chlapi domýšlejí. Jen Příroda. Stodola by stála bez kontrazdi možná dalších 50 let, ale přesto jsme je takto využili. I tak tento kámen potřebuje zakrýt svou majestátnost omítkou, která ho bude chránit. Ještě nás s kamením čeká spousta práce…

Moz-screenshot-7

Kdo ví, kolik zvířat již prošlo těmito kamennými již vymletými futry chléva…

 

.

Moz-screenshot-4

Celkově se podíl práce na venku s příchodem chladnějších podzimních dnů nesnížil, den se zdá být krátký v naší snaze honem stihnout vše potřebné, než napadne sníh. Když pomineme čas strávený dalším sázením všeho možného –bylinky, zákuly, svídy, kdouloně, ptačího zobu, habrů, meruzalky krvavé, bohyšek, japonských azalek, pěnišníků, srdcovky-“krvácejícího srdíčka”, borůvek, cibulovin a dalších rybízů, pořád se rozváží hnůj  – většina ho skončila na loukách a pod stromky a keři- tam zejmén kůň koňský a oslí. Vyzkoušet chceme přípravu lesního kompostu se směsí koňského a především oslího hnoje pro případné vyzkoušení pěstování žampiónů příští rok v létě. Oblíbeným nástrojem při nakládání s hnojem je  bronzová lopata s podílem mědi s příznivým dopadem na zdraví rostlin.

Moz-screenshot-3

  

Moz-screenshot-1

 
Růže francouzská Comte de Chambord neutuchá v “remontování”…

Překvapilo mě, že navzdory tomu, co se píše v knížkách, se daří mým růžím i v polostínu a že nejspíš nebude třeba je nikam přesazovat. Zdá se, že nejen koňský hnůj, ale i polostín jim svědčí. Shodou okolností o tom píšou i v knížce Tradiční zahrádka: Z bohaté pokladnice rad našich předků:Růže totiž jako bývalé obyvatelky okrajů lesa-nestojí o prudké slunce, jak se mylně často předpokládá…” s. 45. Další zkušenost jsem udělala s pelyňkem pravým, který je skutečně rozpínavý individualista, který nemá moc rád své kolegyně bylinky a jako spolubydlící  prý svědčí akorát tak rybízům,  nimž jsem ho ze zahrádky vyhostila:-).

Moz-screenshot-2

 
Sušička ovoce někdy běžela i přes noc…

Moz-screenshot-5
Moz-screenshot-9


 

Moz-screenshot-8

Rozvážení hnoje koňovitých…

Moz-screenshot

 Jantarová královna ma velmi zdravé lesklé listy…

 

Moz-screenshot-10

 

Dokonáno…

 

Hospodářův sen

 Z našeho statku  Comments Off on Hospodářův sen
Oct 202011
 

Moz-screenshot-7

     Poněkud kovbojsky zabarvený snímek, mě ale spíš zaujaly především ty krávy, jak Bohuška olizovala krk Terezce.

Moz-screenshot-8

  Tak, snad tak nějak to mám na sobě správně dané…(Jasmína)

Moz-screenshot-11

Tak kde je ten Neil, asi šel ještě něco přichystat, asi rozporku…

Neil uváženě a v poklidu poučen přímo z Parelliho horsemanshipu z videí apod. zaučuje naše koně pro práci v tahu a pod sedlem. Učí se dát koni postroj, tahat menší břemena a brány. Není to vždy snadné. Velice si proto Neila považuji za všechno, co ke své zdárné práci s koňmi je schopen používat: sen či neutuchající vizi, vytrvalost, trpělivost, vyzrálou sebekontrolu, odhodlanost, soustředěnost, otevřenost i odvahu. Nechá se poučit těmi zkušenými výbornými mistry, u nichž slovo “zkušený” není jen prázdný titul, ale vychází z poučení se z chyb. Hlavní je psychologie a tedy “čtení” koní, kteří nejsou predátoři jako my či psi.

Moz-screenshot-9

 

Moz-screenshot-10

 

Moz-screenshot-12

Rašple jako jedna z nezbytností na kopyta…

Uřechtaný Ferda a oslík

 Z našeho statku  Comments Off on Uřechtaný Ferda a oslík
Oct 042011
 

V hlavě si toho “píšu” hodně, ale prakticky moc na psaní času není, spíš víc čtu než píšu, tak aspon mě napadlo poslat jednu docela výmluvnou fotečku uřechtaného Ferdinanda. V

Moz-screenshot-8

Babím létem světem statku

 Z našeho statku  Comments Off on Babím létem světem statku
Sep 292011
 

Moz-screenshot

Ranní chladná mlha na loukách.

Je krásný podzim, na přední zahrádce, do které se slunce velmi opírá, je přes den stále až příliš teplo. Musela jsem vykopat rozpínavý oman a rozesadit jeho kořeny vonící po banánové slupce jinam, kde bude jeho rozpínavost vítaná. Na sázení česneku je ještě spousta času.

Moz-screenshot-2

  Běž, vem si nůž a skliď dýně a dírou na brambory je dostaň až do sklepa.

Jinak se sklízejí  jablka, dýně a brambory jsou již ve sklepě.

Moz-screenshot-1

Spokojené dítě- voda a hlína.

Neil musel odjet jedno odpoledne odjet pryč a záhy utekli koně, když jsem v obracela seno- hnali se k lesu, což jsem zarazila hráběmia poskoky. Připadá mi to někdy jako takové matematické zadání:

     Jste na veliké louce, pouze na jednom jejím konci je menší venkovská afaltová cesta, kam by se koně a oslík neměl dostat. Elektrický plot, který zbořily asi krávy rohami, je zapnutý, malá holčička sedí na vlněné dece a je třeba ji chránit. Kráva je již na kraji cesty, kde ji zlákala jablka. Druhá kráva bučí- kde jsou všichni…? Když se chytí kobylka, valášek nás bude následovat, zůstává však riziko, že oslík individualista (danost z polopouští, kde rostliny nerostou tak hustě) se vydá  svou cestou a také mezitím by mohla utéci další kráva místem, kterým máme do ohrady v plánu dovést všechny zpět. Je to rébus, jak převést přes řeku na jedné malé loďce zelí, kozu a vlka.

Moz-screenshot-4

Jasmína

     Nakonec jsem vzala Dorotku na záda (bezpečnost dítěte, přes něhož se koně nesmí přehnat, je na 1. místě…), utíkala vypnout el. plot, koně se mi podařilo zavřít na tlusté lano přes cestu u shovívavých sousedů, kteří mají také koně a moc krásné, a s nimiž se ti naši nezbedové přišli oňuchat. Priorita byla, aby se nedostali na cestu, třebaže malé vesničky, kde nebyl žádný provoz. Krávě jsem nasadila pravou pareliovku (provazovou ohlávku) a přísně (ale ne tak, abych ji urazila) ji dala na jevo, že jablka už další žrát nesmí a  táhla ji pak na vodítku s karotovou hůlkou až na konec pastviny a tam ji ohlávku sundala a zvedla nahoru popadané elektrické ohradníky. Kdyby neměla tu ohlávku, tak si myslím, že bych s ní nehla. Nakonec jsem zbaběle počkala na Neila, s nimž jsme si pak už v klidu odvedli oba naše koně- Neil Noukiho a já za ním s Dorotkou na zádech Jasmínu. Jeroš, ten ušák, šel naštěstí sám za námi. Nejlépe je jistě předcházet podobným situacím, a když tak mít pak nějakou strategii: vědět, co se stane, až se stane to, co stane. Není, kdo by při tom fotil mně.

Moz-screenshot-3

   

Moz-screenshot-5

     Jindy se nám stalo, že Neil trochu opravil podlahu ve chlévě a dal tam takový odtok za stáním oslíka- večer tam oslík už nechtěl jít- tak moc byl vyděšený že se tam, kde tráví noci, cosi změnilo a nemá k tomu prostě důvěru, raději bude opatrný, co kdyby ho to zabilo. Nepomohla ani strategie- blíž a na déle, totiž ona sice funguje asi vždy, ale v tomto těžkém případě šlo o čas asi 8 hodin. Parelli sice říká: ono to nebude trvat déle než tři dny (It won’t take more then three days), ale kdo by tam s ním tak dlouho byl? Nakonec zůstal ten večer ve chlévě jen tak na volno, ale ráno už byl na svém místě, jeho i naše úzkost zmizela. 

Moz-screenshot-13


    Prý již je opět povoleno zabít si skot i doma, není třeba ho stresovat a vozit na jatka k porážce. To je pro mě velmi příznivá zpráva. Napadlo mě v souvislosti s jedním pánem, o němž vím, že v době, kdy to povoleno nebylo , přesto porazil doma s řezníkem býka a zapomněl to nahlásit. Jemu pořád chodily výpisy z centrální evidence, že má býka. Možná si pak museli myslet, že má plemenného býka (ale ani ti se dlouho nedrží, to důležité z nich se dá do mražáků či tekutých dusíků…), nakonec by si člověk myslel, že má býká jako domácího mazlíčka. No a konečně nyní by ho mohl již oficiálně “porazit”, když se to smí a papíry by měl v pořádku. Ty krávy jsou tak veliká a teplá zvířata, ráda je obejmu kolem krku a večer přivážu ke žlabu. Neil je pěkně vycvičil, že každá ví, kam po příchodu do chléva patří, většinou na ně čeká pár jablek.

Moz-screenshot-7

Z pastvy domů

   Zbývá také umýt dřevo roubení ušpiněné od hlíněné hnětenice mezi škvírami. Ještě se dosušuje seno na loukách, podkovář (farrier) už ostrouhal dnes krávám kopýtka, Neil dělá podkováře našim koníčkům jinak již sám. Stavěl komín, vygoogloval si poměr složek v materiálu na vnější spárování mezi cihlami a dodělává plechování.

 

Moz-screenshot-6

Na náklaďáku

Moz-screenshot-9

Pavoučky máme doma také a postupem času jsme k nim zaujali takový buddhistický postoj, já je spíš beru jako zdroj stimulace- četla jsem totiž kdysi rozhovor s jednim knězem, který v něm líčil, jak moc byl za přátelství s pavoukem vděčný v komunistickém vězení, kde mezi čtyřmi stěnami mu chyběla stimulace. Kdyby mu dali aspon vězeňský řád, mohl svou mysl zaměstnat překládáním tohoto textu hned do několik jazyků. Měl tedy alespoň pavoučka.

   

Moz-screenshot-11
Moz-screenshot-8
Moz-screenshot-12

Naklepávání 130cm kosy- zákazníka jsme chtěli od naklepané kosy trošku odradit, že nemáme na naklepání čas, ale řekl, že nevadí, že si počká…

Něco do “zobáčku” na statku nejen pro děti

 Z našeho statku  Comments Off on Něco do “zobáčku” na statku nejen pro děti
Aug 282011
 

  

Moz-screenshot-1

  Na fotkách Dorotka– 1letá (zatím nikdy nemocná a otužilá) vyrůstající na “politicky nekorektní stravě” bohaté na cholesterol. U moderních dětí se jinak začíná již v tomto věku lebka výrazně celkově zužovat a zubní oblouk pak nepojme později druhé zuby, které budou stěsnané a bude třeba v pozdějším dětském věku nasadit rovnátka. Jsou však jiné poruchy, které rovnátka neodstraní…

Moz-screenshot-2

Jak je patrno z předchozích textů, malinké děti přírodních národů se obešly bez ovocných přesnidávek, piškotů, džusů a určitě se u nich nezačínalo obilnými kašičkami. Ty přišly na řadu později. Tělíčko dětí je zpočátku  připraveno spíš na využití živin z vajíčka a jinou stravu živočišného původu.  Ročnímu dítěti je možné dát do pusinky po lžičkách třeba polévku z vařených jater a srdce.

     Kousíček jater a srdíčka uvaříme a s trochou vývaru pomeleme v mixéru, dochutíme keltskou solí, protože i malinkému dítěti zvláště v horkém létě je možné jídlo osolit, aby nebylo plané, dále do směsi dáme pár kapek citrónu a lžíci smetany nebo másla a třeba i domácí čerstvý syrový žloutek. Zahustit je možné pohankou lámankou, která není obilím. Dítě nejprve ochutná ze zvědavosti, v očích bude mít úžas, ale mám tu zkušenost, že pak bude dál “otvírat zobáček.”:-).  Jedná se o jednoznačně výživnou stravu pro “správně” rostoucí organismus včetně mozku. Ženy v Africe malinkým dětem podávaly dokonce  játra syrová, která jim ve svých ústech nejprve rozmělnila stejně jako samice orla skalního v zobáku žrádelko pro své mládě.

Moz-screenshot-3

Orlice krmící mládě

 

Moz-screenshot-4

Miska s malinami, ostružinami a smetanou

Moz-screenshot-11

Neilovy ruce při výrobě dřevěné misky na soustruhu

Chlazená smetana s lesním ovocem je ta pravá “zmrzlinka“, která vždy “zasmrdí málem”. Dubová miska vznikla doma v Neilově dílničce, to proto z ní asi tak všechno chutná. (Je to takové “hrnčířství” s dřevem.)

 

Moz-screenshot-5

Rozmixované slivky (Umeboši čalamáda)

 Umeboši po česku. Vlastně se nejedná o žádný zázrak, jen místo japonských švestek jsem použila naše slivky, odstranila z nich pecky a naložila do sklenice s keltskou solí, trochou čerstvé syrovátky a vody, aby směs byla ponořena a voda byla asi 2 cm pod víčkem sklenice. Za dva dny to začalo bublat, tak jsem to jen ještě dala do mixéru a pak do lednice. Je to výborné v podobě jedné polévkové lžíce jako živá ozdoba z laktobacilů pomáhajícím trávení na třeba rýži Basmati či pohanku.  A není třeba si toho nakládat 4 velké lžíce, jako to dělá můj muž Neil. Jde o užitečný způsob přirozené konzervace letošní bohaté úrody švestek.

 

Moz-screenshot-6

 Kvašené švestky se zázvorem, syrovátkou a keltskou solí

A “umeboši” plné enzymů a laktobacilů již bublá a pění, přidala jsem do kvašení i plátky oblíbeného zázvoru.


Moz-screenshot-7

 Crock pot- kameňák (Pomalý el. hrnec)

Moz-screenshot-8

 A ještě malá “vychytávka“. Velikým pomocníkem pro selky a zaměstnané ženy může být v kuchyni, jak jsem zjistila, tzv. pomalý elektrický hrnec. Anglicky se mu říká crock pot, tedy kameninový hrnec. Má velmi malou spotřebu a jídlo se v něm téměř nevaří, teplota je na hranici varu, jen po okrajích jsou vidět mírné vlnky. Jde o mnohem přirozenější a šetrnější proces přípravy jídla než třeba v tlakovém hrnci. Tomuto hrnci dávám přednost i před remoskou, protože je z kameniny a ne z teflonu. Vše potřebné třeba i rýže (lze použít i jako rýžovar), luštěniny, nebo všechny ingredience na guláš se do ní dají a nastaví se čas vaření a není třeba se již půl dne starat o to, co bude k večeři. Nikdo nemusí být doma celé hodiny, nic se nespálí, nevzkypí a veškeré živiny zůstávají, pak se vše samo vypne a udržuje teplé. Maso je měkké a brambory nejsou rozvařené. Jde vlastně o napodobení přípravy jídel v troubách starých kamen našich předků, dnes dělají kamnáři takové trouby třeba v rámci ruských Kuzněcových kamen, v nichž teplo bloudí v kalpaku. (Nepoužívám tento hrnec, když hřmí a jsou venku blesky…)

 

Moz-screenshot-9

 Oblíbené slané korbačíky, které v upoceném létě mizí nejrychleji.

Moz-screenshot-10

 Kravský frgál, který se hodí i do omítek.  Ráda zde v souvislosti s tímto koláčem zmíním scénku z mého oblíbeného seriálu Domeček na prérii, kdy rozmazlená Nellie bohatých obchodníků se posmívá Lauře, jejíž otec je hospodář, že její otec nedělá slušnou práci a nemůže ji ani sehnat. Laura odvětí, že její otec je velmi pracovitý člověk a hodně dře. Nellie odpovídá: Stejně tak mula. Dále se ji vysmívá, že její otec nedělá slušnou práci a také smrdí po špinavých stájích a koních. Laura se nakonec se svým trápením svěřuje svému otci Charlesovi. Ten ji moudře odpovídá, že není žádná slušná či neslušná práce, jen ta, kterou člověk dělá poctivě, srdcem a jak nejlépe dovede. A pokud jde o zápach po koních, že jedině lišky, které nemají nic jiného na práci, nastavují čumák do vzduchu. Co udělá Laura, která se umí za sebe postavit proti šikaně, s nosem Nellie, je patrné z ukázky na kanále

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Střípky z léta (2011)- obrazem 3

 Z našeho statku  Comments Off on Střípky z léta (2011)- obrazem 3
Jul 312011
 

…vždy jen k oněm dávným předkům se družím v myšlenkách i v kroji. Zavátá stopa jejich drahá prachem věků, vírem událostí krvavých, jen já ji ještě vidím po krajině té a líbám ji každým svým dechnutím.” Karolina Světlá: Kříž u potoka

Img_4628

S dceruškou Dorotkou

Již několik dní se nebe tváří všelijak,  ale ochlazení ani déšť či mrholení nás neodradí od občasných pidivýletů do lesů a přírody. Spisovatelka Karolína Světlá již v roce 1868 o dešti a lese uvědomněle píše: …v lese visí po dešti na jehličí a na listech tisíce a tisíce ještě krůpějí, které skápnuvše volně do půdy mechové, do země se vpijí, v ní dlouho vhkost udržují a z ní vystupují co výpary, mhly, rosy, okolí osvěžujíce. I připadá mně les takřka jako nádrž vodní pro krajiny, živí v ní prameny, šíří vlhkost ve vzduchu při suchu, a jsou-li deště, tož zas množství vody do sebe vsaje, i zamezujé, aby se jí příliše mnoho po polích nerozlilo a jich netrhalo, jak se teď u nás po každé bouřce stává, přihrnou-li se vody jedním rázem s holých strání na setbu naši, ničím nejsouce zadržovány. Odplavují prsť, zanášejíce ji kamením a rumem…”

Img_4993

Úklid ve stodole za účasti těch nejmenších

Img_4958

Dorotka už není miminko, moc ji chutná syrovátková polévka

    
Svou návštěvou nás ke konci července osvěžila paní Susan Stefanec, jejíž dědeček jako dítě na počátku 20. století s rodiči přicestoval z Plzně do Nového Yorku.

Img_5148

Mrs. Susan Stefanec

Odpojila se od skupiny amerických turistů v Praze a přijela na víkend až k nám. V místě svého rodiště již ke konci 90. let založila místní “chapter” (místní organizace), která sdružuje všechny přátelé tradiční výživy, jež ovlivnily knihy Výživné tradice a Výživa a fyzická degenerace od zubaře Westona A. Pricea. Pan Price se kdysi setkal, jak jsem se dočetla v jeho knize, i s velikým antropologem českého původu dr. Alešem Hrdličkou (v Praze má přece muzeum), protože studoval mimo jiné i izolované kmeny Indiánů na Aljašce na jih od řeky Yukon a dr. Price potřeboval vědět, kde přesně je má jít hledat. Členové organiace (převážně hospodyně) se scházejí jednou za měsíc, aby si vyměnili poznatky, zkušenosti a společně prodiskutovali témata z tradiční výživy, jak si informace z knih vykládají, přinášejí každý něco k snědku uvařeného v duchu tradiční výživy. Mnozí z nich se zúčastňují každoroční konference založené na počest a ochranu poznatků zubaře Westona A. Pricea. Nadace vydává čtvrtletník Moudré tradice v jídle, hospodaření a umění léčit nabitý zajímavými informacemi o moderních “nálepkách”, jaké dostávají různé “dědičné” zdravotní obtíže, jejichž “příčiny” bývají v prvé řadě spíš  v nesprávné výživě, než v pokročilém věku, v řízení osudu, dědičnosti či v naplnění nějakého duchovního zákona.

     Paní Susan se dostala k tradiční výživě kvůli své předčasně započaté osteoporóze. A protože ji lidé působící v tamější Waldorfské škole poslali ke “svému” “Priceovskému” lékaři, nabídl ji místo moderních preparátů obyčejnou “kuchařku”. Samozřejmě to byla kuchařka Výživné tradice, která je pokladnicí cenných informací, a tak se stav jejích kostí zcela upravil (ale náprava údajně může trvat celá léta) díky pravidelných kostním vývarům.

     V červenci se u nás ubytovala také nová zvířátka, sviňky Růženka a Heidi, které nepohrdnou přebytky syrovátky, ale i mletými kopřivami či padalkami ovoce.

Img_4736

Prasátka Heidy a Růženka

Img_5134

Neil ted tráví veselý čas ne sečením trávy, ale ve své dílničce, protože” devatero řemesel, desátá hojnost…”

Jun 302011
 

“…ani v přírodě nespadne kraví lejno samo od sebe 30 cm pod zem. Hnůj patří vždy na vzdušný povrch, kde panuje čilý život. Jen tady jej mohou půdní organismy proměnit na potřebný hnůj.” Sepp Holzer: Zahrada k nakousnutí

 

Na kanále YouTube jsme představili ROZMETADLO…

 

Moz-screenshot

 

Samozřejmě, že nejlepší je čtyřnohé rozmetadlo hnoje – kráva. Po dlouhém zvažování všech stránek věci, jsme se rozhodli pořídit si malého, ale velmi užitečného nového pomocníka, který k hospodářství, pro které je péče o úrodnost půdy prioritou, patří. I když se jedná o rozmetadlo hnoje, rádi bychom ho použili jako rozmetadlo humusu příp. kamenné moučky po našich polnostech- jak je o biozahradničení známo, je humus lepší, protože živiny jsou pro rostliny hned dostupnější, deštěm se nevyplavují atd. Rozmetadlo je původně určeno do tahu koněm ( Millcreek Equine Manure Spreader), lze ho ale zapojit i jako přívěsný vozík za auto i traktůrek. Jde o váhově relativně lehkého pomocníka malého měřítka v rámci rodinného hospodářství. O naši zkušenosti s ním rádi umístíme recenzi na kanál YouTube.

Moz-screenshot-1

Po asi 4 náloženích musel Neil trošku seřídit řetěz, ale rozmetadlo funguje jinak bez problémů. Kompost či hnůj vyhazuje spíš do výšky než šířky, přesto není radno, aby děti pobíhaly za autem, aby nebyly postříkány. Jsme moc rádi, že loukám můžeme vrátit zpět živiny.

Img_4311

 

Kryt vzadu je od toho, aby se začalo rozmetat, až se dojede na potřebné místo…

Img_4315

A už se rozmetává, už to lítá...

Střípky z léta na statku (2011)- obrazem 2.

 Z našeho statku  Comments Off on Střípky z léta na statku (2011)- obrazem 2.
Jun 272011
 

“Člověk je zvíře, které se krmí spíš svou hlavou než ústy…ne vše, co je chutné, je chutné. Smysl chuti u člověka a jeho hodnoty se neustále mění s časem a s okolnostmi.”
Masanobu Fukuoka: The Natural Way of Farming:  The Theory and Practice of Green Philosophy

Img_4116

Ivánek- býček Jersey

Pár slov si nepochybně zde zaslouží náš chov KRÁVY PLEMENE JERSEY z pohledu pouze osobní zkušenosti- vždyť když někdo něco dělá a třeba i celá léta, ještě to nutně neznamená, že to dělá, jak nejlíp může, nebo že to dělá i správně. Jersey je mezi ostatními plemeny kráv rohatá “droběna”(cca 4 metráky), jejíž mléko obsahuje až 6 % tuku, takže se hodí hodně na výborné máslo a smetanu, která je nažloutlá a přilnutá na lžíci netekoucí. Plemeno pochází z ostrova Jersey (v Lamanžském průlivu, tedy Anglickém pro Angličany…, kde v 2. pol. 18. stol. zakázali dovoz skotu kvůli nákazám a od té doby se nepřikřižovalo. (viz H. Sambraus: Atlas plemen hospodářských zvířat)

     Teď v sobotu se nám narodilo telátko, býček Ivan. Když navečer byla do chléva se svou 2letou jalovičkou Bohuškou zahnána, cítila se kráva Terezka v bezpečí a začala rodit, poskytli jsme ji klid a do 15′ se narodil mokrý býček Váňuška, kterého jsme slámou vytřeli dosucha. Do druhého dne jako příležitostná masožravkasežrala kravka celou svou placentu, občas sežere i hmyz z trávy. Kráva rodí poměrně snadno, i tentokrát to zvládla sama. Nenecháváme jinak další péči o ní a telátko jen na přírodě. Býčka jen zpočátku raději krmíme z láhve (kolostrum, přechodné mléko a mléko) – nejsme pak zmoženi zvedáním těžkého telete k vemenu (ne vždy je tele s to se ihned postavit na nožky)- teprve až zesílí a postaví se na vlastní nohy, ukážeme mu, kde má maminka vemínko, ať už pije sám… (Údajně snad zde má kořeny představa, že tito býčci jsou “horší” než jiná plemena- totiž toto plemeno je možná víc součástí menších hospodářství a ten býček se díky krmení pouze z láhve s člověkem více “zkamarádí” a pak chce s lidmi hrát své “hry”, které jsou různě interpretovány. Pokud by nebyl pouze na láhvi, ale cucal by od maminky, ta by ho usměrnila, “socializovala” a ukázala mu, kdo je tady pánem, z tohoto důvodu chápu situaci se slůnětem-chlapečkem v ostravské ZOO, které odmítli krmit z láhve, i když celá věc je samozřejmě složitá.).

Img_4069

     Ke krávě se snažíme být zdvořilí s využitím principů psychologie z horsemanshipu- ostatně to jsem využívala i vůči velkému kozlovi, který mi uhnul pod pouhým zdvořilým tlakem malíčku, abych mohla podojit kozu (kozy ale již nechováme). Nejdříve krávu pozdravíme, pohladíme, než se dotkneme jejich střichů na vemeni. Pokud by se dala na jaře či občas v zimě do venkovního výběhu, kde si odvykla, mohla by se cítit opět z neznámého místa úzkostně, proto by šla nejprve ven bez telete, teprve, až sama nabude jistotu a klid a stane se tedy dobrým lídrem svému malému, pak by šla ven i s telátkem, které by nezačalo panikařit, jako matka. Pak je věc nastavena na větší úspěch při přechodu telete ze chléva na pastvu, tele se nezjančí a nebude trhat el. ploty… >:o      Jednou za rok zavoláme podkováře, aby nám pomohl ostrouhat krávě kopýtka.
     Protože nám Terezka již stárne ( i když toto plemeno žije mnohem déle než krávy ve družstvech), ponechali jsme si její jalovici, teprve nyní bude slavit 2. narozeniny a teprve nyní dorostla do velikosti své matky a je čas ji zapustit- býček dnes jezdí autem, dbáme na to, aby její manžel byl jiný, než otec uvedený v jejich papírech, i když těch plemenných býků (v tekut. dusíku uchovaných) v republice moc není. Má cyklus kolem 20 dní a když se objeví krev, je již na zapuštění pozdě, běhá se, když ji nic není pochuti, když má co pít i žrát, přesto bučí a chce skákat po sousedech, i po koních na pastvě… :-*  Po 9 měsících (279 dnů) se otelí.

Img_4061

Inseminace Bohušky
     Po porodu je třeba hlídat dvě věci:
-vemeno
-tele

Vemeno se nalije a pro začátečníka, který se teprve učí dojit, to může být náročné krávu poprvé po porodu podojit, hlavní je, aby se aspoň něco vydojilo a nedošlo k mastititě (zánětu prsní žlázy, jako kojící žena s krávou soucítím), je třeba, aby byla kráva držena v dobré kondici a nezmetala (aby hned ze začátku “nepadla” z vyčerpání vápníků, protože další její výživa už se projeví spíše jen v mléce, ne ve “spravení” se její celkové kondice, dovykrmování bílkovinami ze šrotu je prý přirozenější jen na konci léta před zimou (viz Sally Fallon), navíc mléko z bylin obsahuje více protirakovinné konjugované kyseliny linoleové. Používáme minerální soli, dostává to nejlepší seno (z první seče) a tu nejlepší trávu. Možná to není ideální, ale přes letní období je každý den venku, přes zimu (hlavně vichry a mrazy) ale tráví většinu času ve chlévě a poskytuje bioteplo slepicím.

Ještě musím vyznat chválu MLEZIVU (KOLOSTRUM), které je v knize Výživné tradice uvedeno mezi SUPERPOTRAVINAMI. (Obsahuje složky, které stimulují imunitu organismu dětí i starých, pomáhají hojení, obsahuje stopové a minerální látky, prodává se i v sušené formě  lékárnách, ale je třeba dávat přednost takovému mlezivu, které bylo zpracováno za nízkých teplot a které je tučné, aby prospěšné vlastnosti v praxi neztrácelo). 

Img_3996

Mlezivo s kefírovou houbou na mlezivový kefír

 

Jinak se stále, pokud počasí dovolí, dělá seno a vše možné kolem statku a v poloroubence.

Img_4081

Svoz sena do stodoly  .

Img_4045

  A kosíme kopřivy u hnojiště…

Img_3999

Že bych si zas odskočil na třešně, nebo na jahody a bylinky do lesa?

 

Img_3958

Houpací hamak, kam se lze i schovat před deštěm a větrem a sledovat, jak rodiče kosí a zahradničí

Img_3950

Cibule by příště potřebovala zasadit hlouběji, po druhém odplevelení jsme ji zamulčovali 4 balíky slámy, což znamená, že jsem několikrát pofoukala nožičky popálené trošku od kopřiv a zkontrolovala obsah pusinky, aby v ní nebylo nic nepatřičného.

Img_3935

Paleokoláčky-makové s třešní

Img_4002

Až já budu velká, bude ze mne selka, přijďte k nám, já vám dám plnej krajáč mléka…


Střípky z léta na statku (2011) – obrazem 1.

 Z našeho statku  Comments Off on Střípky z léta na statku (2011) – obrazem 1.
Jun 232011
 

“A tak jsem se rozhodla na Den Matek zahradničit. Udělala jsem si rituál ze sázení květin a modlila se za sílu, život a světlo. Mně to tak vyhovuje, protože tím vzdávám čest své matce a přírodě a oslavuji ten svůj životodárný aspekt – což byl vlastně onen dar, který mi matka dala.” 

Hope Edelman: Motherless Daughters

Nejen na Den Matek, Země či na Den zahrádkářů (23.7. Rusko), ale každým dnem vlastně v duchu oslavujeme vše, co nás v životě na statku obklopuje.

Moz-screenshot-1

 Neil šel jednou navečer na futro a vidlemi nabíral posečenou trávu pro krávy. Koně, které si na ní dělali laskominy, přihlíželi. Po nebi se hnaly rozdivočené mraky, jimiž pronikaly poslední paprsky dne. Sice zrovna nepršelo, ale bylo dusno a v dálce zněl práskavý zvuk hromů. V takové atmosféře vznikla fotka, která se podobá tak trochu olejomalbě z muzea Ermitáž či kýčovitým, ale mnou oblíbeným biblickým výjevům (pastorále) v oválném rámu nad manželskou postelí našich prarodičů (svatým obrázkům).

Moz-screenshot-9

Už se k tomu futru dostaly- napravo Terezka ve vysokém stádiu březosti a vlevo jalůvka Bohuška…

  S každým dalším rokem sleduji s větším zájmem proměny přírody ve čtyřech ročních obdobích na našem statku a v nejbližším okolí, s pokorným úžasem si vážím růstu a příchodu všeho živého,  takovýchto obyčejných zázraků, na které jsem v běhu života, jak zpívá Karel Gott, málem zapoměla:

Málem bych zapoměl, že je taky svítání.
Málem bych zapoměl, co je věcí k dívání.
Koukám s úžasem, co nádherných scén,
těch nejvšednějších je v žáru dní.

Málem bych zapoměl, jak horkem vzduch se chvěje,
že se dá jen tak usnout pod jabloní.
Myšlenky v klidu třídit, jak to krásně hřeje,
když to cos získal člověčinou voní.

Málem bych zapoměl, jak v létě jít bos chutná,
jak příjemné je vzít do dlaně písek.
Jak listí padá k zemi, jako píseň smutná…
Zas musím oči otevřít

Každé roční období přesahuje do dalšího a nedá se říci, kdy u nás přesně začíná jaro či léto dle kalendáře, ale podle toho, co nám zrovna třeba během noci do rána  rozkvetlo- třeba když ještě předchozí večer ta meruňka nekvetla a na druhý den dopoledne měla již otevřené květy, o kterých se, nevímodkud, dověděly včelky z okraje lesa. S úžasem sleduju, jak je vše nyní v plném rozpuku, jak se  květy i listy rostlin rozvinuly do své plné krásy a potenciálu. Jeden druh kytek odkvete a začne jiný, objevuje se jeden druh hmyzu a jindy je zase všude komunita jiného. 

Moz-screenshot-5

Pěnodějka červená

 

Moz-screenshot-13

Výstražná barva vřetenušky kvůli jedovaté krvi

 

Moz-screenshot-2

Klubko slepýšů z předzahrádky v rukou Ferdinanda

     Kvůli žonglování s velkým množstvím objednávek z našeho e-shopu a organizování kurzu kosení mi plevel občas udělá na zahrádce podpásovku –  něco jsem ale už zamulčovala slámou.

Moz-screenshot-8

Na 2. letošním kurzu kosení Neil vysvětluje otázku dvou zkosení na čepeli 

Brambory jsou tak vysoké a blízko zasázené, že je už podruhé asi plít nebudu a cibuli bych příště zasadila do větší hloubky. Rybíze stromkové jsou těhotné spousty hroznů a k některým je ještě třeba přidat tlustší podpěry.

   Letos nám kvetou všechny růže, jejíž okvětní lístky přidávám sušené do čajů, jako všechny růžovité obsahují lithium.

Moz-screenshot-16

Popínavá historická růže Alchymist, které svědčí kravský hnůj

. Z květů černého bezu je obzvlášť chutný nápoj konbucha. Teď je vůbec v červnu hlavní období bylinkaření (po dubnových kopřivách černý bez, lipový květ, heřmánek, řebříček, mateřidouška, dobromysl, kontryhel, růže a kontryhel na zálivku proti mšicím, atd.). Asi by to chtělo už i nůši, abych toho vše pobrala najednou (www.travnice.cz)

Moz-screenshot-15

Vrchovatý košík lipového květu

     Jinak to letos u nás stále ržá, iá, bučí, pípá,

Moz-screenshot-14

První Pip…, musí oschnout a počkat na pomalejší kolegy…(miniinkubátor)

mňouká, štěká,švitoří, kokrhá a kdáká a brzo bude i chrochtat. Bývalý prostor (součást chléva) po kozách (které již rok nemáme) vylepšujeme pro příchod selátek od pana souseda, kterému se jich narodilo 9, s nimi bude pak bydlet ve stejné místnosti i oslík Jeroš, který tam vedle nich bude mít pokoj “nadstandard” s větším soukromím, i když je většinou stejně jako koně venku i v zimě, pokud moc nefouká vítr. Každým dnem čekáme narození telátka. Těšíme se na kefíry, máslo a sýry, až zase budeme mít své domácí. Vždyť to kefírové mléko posledně z obchodu mi chutnalo prostě jinak a tuze nezvykle…

 

Moz-screenshot-12

Dnešní dušený špenát na slano-kyselo s máslem a sezamovým semínkem

 

 

Moz-screenshot-3

A jede se pro housata…(Dorotka)

Moz-screenshot-4

Housata čabralky

 

     Doručením rozmetadla hnoje příští týden (Millcreek Equine Manure Spreader) se nám uzavře přírodní cyklus, v němž dáváme půdě zpátky to, co nám dává.

Moz-screenshot-6

Náš malý sekáč Ferda  

 

Moz-screenshot-17

 

Jó, třešně zrály…

 

Moz-screenshot-10

Za chatou Polanka při oddechu po jídle a zmrzlinovém poháru

 

Moz-screenshot-11

 

Na teplotě vody nesejde…(chata Polanka u Nových Hradů, okr. Ústí n. Orlicí)

Text a foto: Věra Dudmanová, červen 2011

Moz-screenshot-7

 

 

 

Před 1. kurzem kosení čekám s dcerkou na sekáče na loukách

Moz-screenshot-18

Tesařík

 

 

 

 

 

 

 

 

 

All original content on these pages is fingerprinted and certified by Digiprove