Kvě 262013
 

„Nejsem si vědoma žádného potravinového zdroje kromě syrového mléka, který obsahuje vitamín D3 v sulfátové podobě…Prostě vyhoďte opalovací krémy a jezte více vajíček, tyto dva kroky mohou hodně zvýšit vaši šanci na dlouhý a zdravý život“ Stephanie Seneff, BS, PhD

„Cholesterol je to, co chlorofyl pro rostliny, umožňuje nám pohybovat se a myslet.“ Stephanie Seneff, BS, PhD

Syrové mléko má velké přednosti

Syrové domácí mléko má velké přednosti, protože obsahuje i sulfát vitamínu D3

“ Zdaleka největším dědictvím, které rodiče mohou dát svým dětem, je zdraví, ne peníze.“ Juliette de Bairacli Levy: Nature’s Children (Děti přírody)

Biochemie je pro mě příliš tenká půda, přesto mě zaujalo pár poznatků z ní, které se týkají prvku SÍRY. Máme ji například v kůži, vlasech a nehtech-když se pálí peří na huse, nebo když se nám spálí ofina, víme, co to přibližně tady smrdí…Dr. Stephanie Seneff, která má  tituly z prestižního institutu MIT(elektroinženýrství, počítačová věda a biochemie), institutu, který si já sama stereotypně spojuju s Noamem Chomskym  je vědkyně „těžkého kalibru“ a ta, když nadšeně spustí o síře, ne každý bude stíhat všechny její myšlenky bez ohledu na míru znalosti angličtiny, možná i biochemie. Síra je opět jen článkem ve složitém řetězci živin, ale nechci začít složitě psát o tom, jak jsem složitě pochopila komplikovanou věc.  V kostce by zde jistě stačilo říci, a zdá se mi také logické, že potřebujeme pro své zdraví síru, cholesterol a život trávený co nejvíce na venku s kůží na sluníčku, pro což jsme byli stvořeni.

Jakou spojitost má dr. Seneffová se zubařem dr. Priceem? Jeho knihu považuje za fascinující a jen jí potvrdila to, co si vždycky na základě svých znalostí o cholesterolu myslela. Nikdy nevěřila v nízkocholesterolovou stravu a nejedla nikdy margaríny. Přesvědčila manžela, aby neužíval léky na snižování cholesterolu, aby poslechl jí, ne lékaře. Domnívá se, že srdeční choroba je způsobena nedostatkem cholesterolu, totiž tzv. ve vodě rozpustného sulfátu cholesterolu, který není lapen v LDL, ale volně dostupný díky své rozpustnosti ve vodě pro tkáně a buňky.  Dr. Seneffová nevěří v přínos opalovacích krémů a jezdí často do tepla k moři. Jí spoustu vajíček a červené maso. Aby se na slunci nespálila, se jen přioblékne, nebo jde do stínu.

Sally Fallonová v posledním rozhovoru s bylinářkou Susun Weedovou hovořily mimo jiné o 36 % mužů v USA nad 50 let, kteří berou statiny (léky na snižování cholesterolu), Sally Fallonová to vnímá ale  jako relativně nízké číslo na to, že „by chtěli, aby to bylo 100 %, a na to, že navíc polovina lidí je do roka brát přestanou kvůli vedlejším účinkům.“ (Srov. Susun Weed: Wise Woman Radio)

Dr. Stepahie Seneff vede dosud intenzivní  bádání, které se točí okolo prvku síry. Pojednává o něm např. v článku Nedostatek síry (http://www.westonaprice.org/vitamins-and-minerals/sulfur-deficiency). Dlouhý rozhovor s ní vedl populární americký alternativní lékař Joseph Mercola (viz video níže, zbytek na kanále YouTube). Na konferenci Nadace Westona Pricea měla zajímavou přednášku s názvem Pusťte slunce dál. (https://www.youtube.com/watch?v=E89GO_vRUL0)

Autorky vydávají letos knihu, která zpřístupňuje vyživující tradice moderním rodičům: The Nourishing Traditions Book of Baby & Child Care. Kniha apeluje na to, aby dítě mělo dostatek živočišných tuků, cholesterol potřebný pro vývin mozku, aby se u přikrmování nezačínalo s obilnýmy kašičkami, ale raději žloutky, játry, které používaly tradiční kultury (matka je rozžvýkala v ústech), aby se dovolilo imunitnímu systému vyjádřit se horečkou (opatrnost ale u těch nejmenších), důležitost hry před příliš ranými intelektuálními úkoly.

Letos vychází kniha, která zpřístupňuje vyživující tradice moderním rodičům: The Nourishing Traditions Book of Baby & Child Care. Kniha apeluje na to, aby dítě mělo dostatek živočišných tuků, cholesterol potřebný pro vývin mozku, aby se u přikrmování nezačínalo s obilnýmy kašičkami, ale raději žloutky, játry, které používaly tradiční kultury (matka je rozžvýkala v ústech), aby se dovolilo imunitnímu systému vyjádřit se horečkou (opatrnost ale u těch nejmenších), důležitost hry před příliš ranými intelektuálními úkoly.  Kniha nabádá k vystavování dětí sluníčku stejně jako o tom píše bylinářka Juliette Bairacle de Levy v knize Děti přírody.

O síře moc neslyšíme. Asi proto, že se nachází především v politicky nekorektních potravinách! (není v sóji ani  ho moc není v bílém libovém mase). Je to velice významný minerál, 8. nejvíce zastoupený v lidském těle, který se nachází např. v mořské vodě (Epsomská sůl je  síran hořečnatý), z níž se zrodil život  na zemi,  v tvrdé vodě  a v půdě (potažmo v potravinách)- z té je ale v posledním století vyčerpáván, mega-farmy hnojí umělými hnojivy a ne hnojem, vyčerpává se z půdy a nevrací se do ní. Nejvíce se nachází v živočišných bílkovinách- v červeném mase, vajíčkách, rybách, ústřicích, méně pak v rostlinných potravinách, jako je zelí, kel, cibule a česnek, brokolice.. V živočišných potravinách se nachází síra jako součást esenciálních (tělo si je nevytvoří) aminokyselin  cysteinu a methioninu (sója skoro žádný methionin nemá a síra v cysteinu ve výrobcích, jako je sojové mléko, je biologicky nedostupná kvůli inhibitoru proteázy- tedy inhibitoru enzymu na trávení bílkovin jako je aminokyselina cystein), tripeptidu glutationu. Síra je přítomna v inzulínu.

Naše tělo síru potřebuje na:

1) Tvorbu 2 podobných molekul: sulfát cholesterolu a sulfát vitamínu D3 (nositelé sluneční energie) , přičemž D3 si síru bere ze sulfát cholesterolu a vytváří se sám pomocí slunečního záření za předpokladu, že vystavujeme co největší plochu těla (nudisté mají výhodu) slunci, pokud možno postupně (nejlepší ochrana před spálením) a nepoužíváme krémy na opalování s vitamínem A, který brání tvorbě vitamínu D v kůži z cholesterolu. Krémy na opalování kromě toho, že obsahují řadu problematických chemických látek, brání tvorbě vitamínu D3 a tedy i sulfát vitamínu D3, který je rozpustný ve vodě a jde do krevního oběhu. Za posledních asi 40 let se spotřeba krémů na opalování dle dr. Seneffové zvýšila 30 x, ale rakovina kůže stoupa prudce nahoru. Tyto krémy údajně nejsou ani ničím dobrým pro mořský život včetně korálů, kam se smývají. Síra nás údajně chrání coby jeden faktor před spálením sluncem. Když je snížena síra, syntéza melaninu (barvivo) musí být potlačena, aby síra mohla vstřebat sluneční energii a přeměnit ji na velice užitečné chemické vazby v síranovém ionu. (Cit. str. 8 v Sulphur Deficiency) Tedy melanin brání spálení, ale spálíme se (méně se opálíme), když máme málo síry- protože tělo se snaží to málo síry přeměnit či využít na sulfát vitamínu D3.

Nedostatek těchto molekul (Sulfátu vit. D3 a sulfátu cholesterolu) se pojí s řadou nemocí (Crohnova choroba, chronický únavový syndrom, rakovina, atletické přetrénování, Alzheimova choroba-ta se pojí i s nedostatkem vitamínu K2, síra zcela chybí v profilu  pacientů s Alzheimovou chorobou“!!, obezita). Jsou rozpustné ve vodě a mohou se tedy volně pohybovat přes stěny buněk a nejsou lapeny v LDL cholesterolu. Sulfát cholesterolu v kůži chrání před patogeny, nežádoucími viry, mikroby a plísněmi a souvisí (složitě) s tvorbou fillagrinu, jehož nedostatek je spojen s astmatem a artritidou. (Srov. Sulphur Deficiency, str. 2) . Nedostatek sulfátu cholesterolu může souviset s různými kožními obtížemi, zánětem dásní, může poškodit tuk a svaly, protože cholesterol z této molekuly tvoří tmůstky pro přechod tuků (či jak přeložit „lipid rafts„) pro využití a spalování glukózy ve svalech, ale když je ho málo, svaly se poškozují, protože neumějí metabolizovat glukozu. Svaly pak prostě nejsou schopny efektivně využít glukozu jako palivo a začnou laicky mnou řečeno „požírat samy sebe, své bílkoviny“. Tedy cholesterol v rámci ve vodě rozpustného sulfátu cholesterolu může jít tam, kam je ho potřeba. Sulfát vitamínu D3 chrání údajně před rakovinou a srdeční chorobou, ale je na rozdíl od „nesířeného“ vitamínu D3 neefektivní v metabolismu vápníku. (Snad proto i v horkých zemích přijímají vitamín D i z potravy, protože ho potřebují, ale rostlinný vitamín D2 nelze přeměnit na sulfát vitamínu D3). Síru obsahující cystein chrání údajně před negativním účinkem ozáření. (Srov. str. 10 v Sulphur Deficiency). Těhotné ženě v klcích (villi) placenty soupá sulfát cholesterolu.

Dr. Seneffová má pro nás následující rady, i když tvrdí, že někde se ve svých úvahách nachází na zcela jisté pevné půdě, něco jsou zatím jen její hypotézy:

-Když jíme moc fruktozy a vysokosacharidovou stravu, játra kvůli zpracovávání cukrů nestihají tvořit sama cholesterol, což je jen  jeden z důvodů, proč potřebujeme cholesterol i ze stravy. Máme jíst potraviny obsahující cholesterol,  protože cholesterol bývá uzakazatelem současné přítomnosti důležitých živin, jako je  vitamín A, D a K2, ale i síry (červené maso a vajíčka-bílek obsahuje methion, ústřice, méně pak také cibule, česnek, zelí). Sulfátu cholesterolu a sulfát vitamínu D3 jsou rozpustné ve vodě, takže se se nehromadí někde ve „špatném“ cholesterolu LDL. Máme se koupat v Epsonské soli, která obsahuje důležitou síru a hořčík. (fichema.cz)

Své ještě ne 3leté dcerce dávám pravidelně syrový čerstvý žloutek od domácích slepic. A co salmonela? Řekla bych: zdravé přirozené prostředí pro slepice a potrava vytvoří zdravou mikrofloru slepice a zdravé vejce. Zdravá mikroflora dítěte+zdravé vejce od zdravé slepice=dítě, které prostě ne a ne dostat salmonelu.

„Já budu jíst venku…“ Své ještě ne 3leté dcerce dávám pravidelně syrový čerstvý žloutek od domácích slepic z volného výběhu. A co salmonela? Řekla bych: zdravé přirozené prostředí pro slepice a potrava vytvoří zdravou mikrofloru slepice a zdravé vejce (čerstvé a námi rychle dáno do lednice). Zdravá mikroflora dítěte+zdravé vejce od zdravé slepice=dítě, které prostě ne a ne dostat salmonelu. Vajíčka obsahují zinek, B12, A, D, K2 a jednoduché aminokyseliny snadno stravitelné jako mateřské mléko. Obsahuje aminokyselinu cholín, která je součástí neuropřenášeče acetylcholínu, který mozek používá na paměť a učení. (srov. kniha Syndrom trávenia a psychologia) . Staří lidé potřebují hodně žloutku (proti senilitě). Vajíčko je prostě superpotravina planety číslo jedna na mozek a vývoj mozku dítěte. Neměla bych odvahu vajíčka dětem upírat, protože je považuju za nenahraditelnou esenciální potravinu.

– nemáme používat opalovací krémy ani u malých dětí, prý leda přispívají k rakovině kůže a nedovolují jí, aby plnila svou funkci– mj. se v ní má tvořit  D3 nebo sulfatovaný vit.  D3 a kůže je solární panel na energii měnící se na chemickou energii (jejíž nositeli jsou ony dvě molekuly) pro naše srdce a naše kosterní svaly. Když se vystavím slunci, je to velice příjemné,  „cítím“, že mi proniká až do srdce! Na „opalování“ jinak prý stačí olivový olej, který má údajně trochu síry,  s macerovanou třezalkou. (Viz Susun Weed a John’s Wart).V nové knize Vyživující tradice v péči o miminko a dítě, jejiž spoluautorkou je Sally Fallon, autoři vyzývají, aby rodiče neměli úzkostnou starost o dítě, které běhá na sluníčku, zvláště je-li mu postupně vystavováno (ale musí mít ve stravě dost cholesterolu, a jak jsem tedy zjistila, síry!-tedy prvku síry, nemyslím  tím sýry s tvrdým y).

Dr. Seneffová vidí souvislost s nízkým výskytem srdeční choroby, depresí, vyšší délkou života, atd. u zemí, jako je Island (navzdory tamějšího nízkého počtu slunečných dnů), Japonsko, Řecko, Itálie, a množstvím síry v půdě z vulkanické činnosti. Je zajímavé, že síra je původně příznačně žlutá jako sluníčko! Tož zpátky do trenek a plavek a krátkých sukýnek a jezme si cokoliv, co považujeme za moudré.

—————————————————

Pár postranních střípků k vajíčkům z knihy Vyživující tradice. U vajíček jde spíš nejprve ne o to, zda jsou tekutá, pasterovaná a homogenizovaná, ale čím se slepice krmila a jak žila. Ví se, že když slepice nebude mít nic zeleného a bude jen na jadrném krmivu, tak bez ohledu na to, zda je držena doma a dává „domácí vajíčka“, tato pravděpodobně nebudou mít příliš příznivý poměr mezi omega-3 a omega-6 mastnými kyselinami až 19x více ve prospěch omega-3.

VAJÍČKA

Nepublikovaná studie provedená na Kalifornské Univerzitě v Berkeley dokazuje orientální lidovou moudrost – že vajíčka jsou jídlem pro mozek. Badatelé studovali muže, kterým bylo mezi 80 a 90. lety, rozděli si je na dvě skupiny: Ty, kteří byli senilní a potřebovali soustavnu péči, a ty, kteří měli všechny své schopnosti nedotčené a byli schopni se o sebe postarat. Všem mužům se daly dotazníky ohledně stravování. Badatelé našli pouze jediný rozdíl mezi stravovacími návyky mezi těmi, kteří vyžadovali péči, a těmi, kteří byli duševně čilí – ta druhá skupina jedla alespoň jedno vajíčko denně.

Vědci, kteří se angažovali v nedávné studii složek mateřského mléka provedené v Číně, zjistili, že těhotné a kojící matky jedly pravidelně až 12 vajíček za den. Toto objasňuje skutečnost, že jejich mléko mělo vysoké hladiny DHA, mastné kyseliny nacházející se ve žloutkách, která je potřebná pro optimální duševní vývin dětí. SWF

 

Nedávno zdravotničtí úředníci opakovaně vydali varování o potenciálnímu zdravotnímu riziku z pojídání syrových nebo nedostatečně uvařených vajíček. Argument je ten, že Salmonela (pro člověka patogen, který se přirozeně nachází v gastrointestinálním traktu slepic) se objevuje ve vajíčkách častěji než kdy před tím, a proto způsobuje u lidí více infekcí. Takovéto vysvětlení je pramálo pravdivé. Nadužívání nebo zneužívání antibiotik je skutečná příčina – je to problém, který zvětšují dokonce i ti, kteří předstírají, že poskytují řešení…

Pravda celé věci spočívá v tom, že:

– Organismy salmonelly vždycky byly ve vajíčkách. Aby se jejich počet snížil, výrobci vajec své výrobky zchladí co nejdříve po sběru….

– Ne každý, kdo jí nevařená vajíčka, dostane infekci salmonely, dokonce i když vajíčka salmonelu obsahují.

-Tělo má řadu přirozených mechanismů, které rychle odolají salmonele a jiným střevním patogenům, pokud jsou správně podporovány, ale které nejsou potlačeny antibiotiky.“

Veřejnosti dobře neposloužilo doporučení, aby se dlouho stávající zvyk mít jedno či dvě vajíčka na snídani přerušil a nejedlo s víc než dvě tři vejce za týden – nebo ještě hůře, aby nedávno propagované míchaniny z “chemických vajec” nahradily skutečnou věc! Vajíčka jsou cennou potravinou, poskytují vynikající bílkoviny, vitamíny a minerály. Cholesterol v nich je vyvážen dostatkem lecitinu, aby se udržela cirkulace cholesterolu v krvi a předcházelo jeho ukládání v tepnách. Je to další příklad ukazující rovnováhu v celistvých, přírodních potravinách. Emory W. Thurson, PHD Nutrition for Tots to Teens[Výživa od škvrňat po náctileté]

Po dobu 15 let 88letý muž z Denveru konzumoval 24 na hniličko uvařených vajíček denně. Tento zvláští příběh si našel cestu do New England Journal of Medicine, protože jeden badatel z Kolorádské univerzity byl zvědav, jak tento s cholesterolem chorobný jídelníček asi zapůsobil na zdraví toho muže. K jeho překvapení vědci zjistili, že vzdor velkému příjmu cholesterolu, který se blížil 6000 miligramů denně – dost nad doporučené minimum 300 miligramů na den – měl muž normální cholesterol a neukázaly se u něho žádné známky srdečního onemocnění….Za posledních 13 let ale rostlo množství důkazů pro to, že nejspíš je cosi v našem jídle, co způsobuje…poškození krevních cév. Podezřelá složka je modifikovaná forma cholesterolu zvaná zoxidovaný cholesterol. Tento druh není ten, který se nachází ve vajíčkách nebo jiných čerstvých potravinách. Oxidovaný cholesterol se vytváří, když cholesterol reaguje s kyslíkem. K tomu obvykle dochází, když potraviny s velkým množstvím cholesterolu jsou sušené, jako například vajíčka v prášku. Zoxidovaný cholesterol se dá také najít v malém množství v práškových mléčných produktech jako je mléko, sýr nebo máslo. Jedna studie, která již brzy bude publikována, zjistila, že významné množství ho je v hranolkách, které se připravovaly v živočišném tuku. Edward Blonz PPNF Health Journal

Kvě 172013
 

cinskastudie

„Pokud by se věda potkala s předpojatostí a porodila nelegitimní milované dítě, jmenovalo by se ČÍNSKÁ STUDIE.“ Denise Mingerová

…dr. Campbell úmyslně zamlčuje fakta, na která přišel při svých vědeckých bádáních, a ořezává pravdu tak, aby se mu hodila k potvrzení předpokladů a předem daných hypotéz, směřovaných na podporu „veganské krmě“. O tom, bohužel, celá kniha Čínská studie je.“ Doc. MUDr. Pavel Kohout, Ph.D.

„Třebaže původně vyjádřil zájem, že odpoví, Campbell mě později informoval, že zájem ztratil poté, co zjistil, že nejsem profesionální vědec…Byl jsem proto poněkud překvapen, když jsem nedávno uviděl Campbelovo vyvrácení důkazů z mé recenze, které publikoval na VegSource.Com. Ono vyvracení je bohužel namířeno proti mému věku a důvěryhodnosti a zpochybňuje moji intelektuální nezávislost a motivace toho, kdo zveřejnil moji recenzi, spíš aby přišlo s nějakým seriozním a na vědě založeným vyvracením mých argumentů. „Chris Masterjohn, PhD (nutriční věda)

“ Sdílel pohledy na věc, které skutečně pociťuju jako poslední hřebíky do rakve pro kohokoliv, kdy by chtěl využít jeho (Campbellovu) práci k vědecké obraně vegetariánství coby lepší volbě pro každého.“ Joseph Mercola, MD o recenzi dr. Masterjohna

“ Co jsem si začal uvědomovat, bylo to, že jsem měl sice primární obavu o welfare zvířat, ale že by bylo asi lepší raději podporovat hospodáře, kteří chovají svá zvířata lidským způsobem…Skutečně jsem začal toužit po mase. A když jsem ho začal znovu jíst, všiml jsem si, že spousta problémů, které se mi rozvinuly, když jsem byl vegetarián, začala mizet, jako je úzkost a některé problémy s trávením, které jsem měl.“ Chris Masterjohn PhD

Knihu Čínská studie, která údajně vědecky potvrzuje,  že nejlepší je strava založená na rostlinných potravinách, jsem nečetla. Mám  jiné informace i zkušenosti z praxe o tom, co svědčí zejména rostoucímu tělu a vyvíjejícímu se mozku, o tom,  co je nejspíš blud a co je to zdravá strava, vyplývající zejména ze studia  knihy zubaře dr. Pricea a jeho fotek v ní. Odkaz zubaře Pricea se velice liší do poselství Čínské studie, ale není v příkrém protikladu k veganství ve smyslu jezme jen maso (Tradiční stravování znamená jezme „také“ maso ve smyslu od čumáku po ocas včetně kostních vývarů, čimž ctíme zabité zvíře). Nesnažím se ty, kteří jsou přesvědčeni o tom, že veganská strava je ta nejlepší, přesvědčit o opaku, je to jejich volba, zkušenost, kteoru si potřebují projít. Netajím se ale tím, že mě výsledky tzv. Čínské studie uvádějí do rozpaků, stejně jako už jen smělé názvy některých knih, jako je Není jiné cesty, Jistota, jak řešit neřešitelné a léčit neléčitelné; Návod na přežití pro miminka. Do rozpaků už proto, že mám doma sbírku emailů od maminek z Česka i Slovenska, které šly upřímně a důsledně onou jedinou správnou (téměř veganskou) cestou, ale přesto se ukázalo být něco hodně špatně – třeba zubní kazy u malých dětí, kterým se zuby někdy ani zkazit nestihnou, ale  rovnou se lámou. Naposledy mi psala jedna maminka, že ji veganství téměř stálo život, navíc bylo nebezpečně vázáno na její členství v náboženské minoritní skupině.  Knížka Vyživující tradice v péči o miminko a dítě dokonce doporučuje oběma rodičům se před početím doslova „zotavit“ z případné veganské stravy (ta je dobrá spíš na detoxikaci těla, tedy na dočasné použití), a sice aby se oba 2-3 roky živili stravou podle Pricea či nadace WAPF a nezapomínali na posvátné potraviny přírodních národů, jako jsou játra.

Místo aby maminky výše lály a daly zpětnou vazbu spíš než mně těm expertům či dokonce lékařům, kteří jim radí, jak se zdá velmi nezodpovědně, něco jiného, raději si volí jinou bitvu – počnou překotně shánět kvalitní živočišné produkty z pastevního chovu pro sebe a své děti. Protože se ale řada lidí velice přátelským tónem (ne konfrontačním) ptá, jaký mám na Čínskou studii názor, přináším níže alespoň pracovní překlad zajímavé recenze Mýtus Čínské studie. Původně jsem chtěla přeložit text Odpočívej v pokoji, Čínská studie, ale tento je jistě též pozoruhodný. Snad pomůže udělat si informovanější rozhodnutí zejména maminkám, které jsou zodpovědny za výživu svých malých dětí. (Viz Přikrmování kojenců).

 

Omlouvám se, že jsem ji nečetla, ale nejsem si  jistá, zda bych i po jejím přečtení byla vůbec kompetentní se k ní nějak vyjádřit a napsat nějakou recenzi, už proto, že z časových a jiných důvodů nemám přístup ke kontextu původních prací dr. Campbella a různým datům a přednáškám, které bych musela prozkoumat,  abych  mohla napsat ke knize nějaký článek. Práce dr. Pricea i pro nevědce, jako jsem já, není nic abstraktního, proto je a zůstává pro mě velice blízká a srozumitelná.

Text  recenze Mýtus Čínské studie zveřejněný na portálu Nadace Westona A. Pricea zde tedy pracovně přeložený zveřejňuji, brzy bude možné si ho prečist primo i na strankach Nadace. Jeho název je China Study Myth, tedy Mýtus Čínské studie, autorkou je ex-veganka Denise Mingerová. Ta se do studia knihy Čínská studie skutečně ponořila. V textu níže tato mladá žena odhaluje, že závěry dr. Campbella neodpovídají datům z jeho vlastního výzkumu. Bohužel lidé, kterým docházejí argumenty, se uchýlí k osobním útokům – že je mladá. To není argument do věcné diskuse. Závěrem lze jinak říci, že jakýkoliv krok směrem pryč od průmyslové stravy (i směrem k vegánství) nejspíš povede (alespoň dočasně) ke zlepšení zdravotního stavu člověka, který se bude cítit po mnoha stránkách lépe. Otázkou však je, na jak dlouho. Na kolik let či  na kolik generací. (Záleží také, jak si interpretujeme změnu pocitů. Člověk se totiž někdy může cítit „dobře“ po čemkoliv, za co nás nezdravá mikroflora odmění endorfiny přímo do krevního oběhu, za alkohol či rafinované sacharidy. ) Denise Mingerová  říká k své recenzi v jednom intervew:

„Vegánství je jednou z oněch věcí, které můžete objektivě zhodnotit teprve, až už v něm nejste ponořen nebo poté, co jste přestali emočně investovat do jeho úspěchu.  Myslím si, že vegánství zůstává zajímavým pro mnoho ex-veganů-protože jakmile jste „na druhé straně“, vidíte vegánství svěžíma očima a snadněji můžete identifikovat jeho nedostatky ať už coby etické filosofie, tak přístupu ke zdraví.

Když jsem začínala s celou tou Čínskou studií, bylo to hlavně ze zvědavosti. Je to vegany tak hodně citovaná kniha a tato studie tvrdí, že je to nejzevrubnější epidemiologická studie, jaká kdy byla provedena- takže jako někdo, kdo se hluboce zajímá o zdraví, jsem chtěla vidět, zda skutečně chce říci, že jakákoliv konzumace živočišných potravin může být škodlivá. Skeptik ve mně chce vidět spíš skutečná data, než slepě věřit výkladu této knihy někoho jiného, takže jsem byla nadšená, když jsem, zjistila, že dataCínské studie byla dostupná a nebudu muset jen vzít dr. Campbella za slovo. Neplánovala jsem zahájit křízovou výpravu proti vegánství.

Kritizování Čínské studie bylo ovšem víc než jen o vegánství: bylo pohledem na zneužití vědy k podpoře slabé hypotézy. To není přijatelné nikdy, bez ohledu na to, zda je v tom vegánství. …Nemyslím si, že Campbell udělal cokoliv, aby vědomě klamal. Jenomže když už jste se rozhodl, že určitá teorie je pravdivá, je snadné vnitřně ospravedlnit tu nějaké to překroucení, tam zas nějaké to vynechání atd., až jste si vytesali výsledky do podoby, jaké je chcete mít.  Campbell není první vědec, který tak učinil, a jsem si jistá, že nebude ani poslední. Akademické úspěchy a hodnosti nezabrání tomu, aby někdo neupadl do pasti  předpojatosti či aby neudělal analytické chyby či propagoval nějakou agendu kvůli finančním či osobním zájmům. A nedostatek akademických úspěchů a hodností nikomu nebrání, aby se učil samostudiem či viděl v nějakém tvrzení chyby nebo poukázal na logické nekonzistentnosti v určitém argumentu. Na kritické myšlení nemá nikdo monopol. „ (Cit. zde.)

Nevím, zda měl dr. Price v úmyslu  cestovat i do Číny. Poslední cestu uskutečnil někdy v roce 1939, kdy začala 2. světová válka. Měl jistě dost důvodů, ať už to byly různé revoluce a občanské války, proč do Číny v té době nespěchal. Pouhé 3 roky po skončení 2. světové války zemřel. Kdyby ale vyšetřil čínské venkovany (etnikum) Mosuo (navštívil je čínský šéfkuchař Martin Yan) , nejspíš by zjistil, že pěstují obilí a brambory, chovají dobytek včetně jaků (horská kráva s tučným mlékem), vodní buvoly, ovce, kozy a drůbež, vaří kostní vývary. Nemají ledničku, ale vepřové jsou schopni uchovat v soli a vyuzené i po celé roky. Jedí i žáby. (Srov. zde)

(Ref. http://www.westonaprice.org/vegetarianism-and-plant-foods/the-china-study-myth)

Denise Mingerová, ex-veganka, autorka recenze Mýtus Čínské studie

Denise Mingerová, ex-veganka, autorka recenze Mýtus Čínské studie

chinastudy

MÝTUS ČÍNSKÉ STUDIE

Denise Mingerová

Trhliny ve vegánské bibli

Rok 2006 zaznamenal událost, která rozkolébala svět výživy (stejně jako stěny celistvých potravin): vydání Čínské studie od T. Clina Campbella. Vytištěna malou nakladatelskou společností známou vědeckými mistrovskými kousky jako je Psychologie Simpsonů (The Psychology of the Simpsons ) a Vy nemluvte o Klubu boje (You Do Not Talk About Fight Club), Campbellova kniha rychle zasáhla kruh předávání informací z úst do úst, vyletěla prudce nahoru směrem do pozice bestsellerů s prodejem přesahujícím dnes půl miliónů výtisků.

Premisí je, že všechny živočišné potraviny-od kuřecích McNuggets po filety z uloveného divokého lososa-jsou zodpovědné za moderní neduhy, jako je srdeční choroba a rakovina. Takovým onemocněním, tvrdí kniha, lze všeobecně předcházet nebo dokonce je vyléčit vyhýbáním se živočišným produktům a místo nich konzumováním stravy z celých průmyslově nezpracovaných rostlinných potravin.

Třebaže tuto překvapující tezi někteří stěží spolkli, kniha se zdála být věrohodná kvůli svým vyčerpávajícím odkazům a autorově dlouhému a velmi podrobnému seznamu akademických úspěchů- včetně PhD z Cornellu, autorství přes více než třista vědeckých přednášek a desítky let přímých vědeckých zkušeností. Snad není překvapením, že Čínskou studii rychle vstřebala vegánská obec jako jakousi bibli-poslední slovo o škodlivosti živočišných potravin a nepopíratelný důkaz o tom, že jedině rostlinná strava je pro lidstvo nejlepší. K podráždění milovníků masa všude (především těch, kteří mají rádi hádky jako sport) kdysi živé debaty s vegany nyní vyhynuly s jediným vyjádřením: Jenom si přečti Čínskou studii!

Jenže navzdory černobílým prohlášením knihy ohledně živočišných produktů- a jejím argumentům se zdánlivě dobrými odkazy- Čínská studie není prací s vědeckou pádností. Jak uvidíme v tomto článku, nejvíce opakovaná prohlášení této knihy, především týkající se Campbellova výzkumu rakoviny a výsledků Projektu Čína-Cornell-Oxford, jsou oběťmi sklonů k selektivnosti, falešnosti spočívající v nekompletních důkazech a bolestně mylné interpretaci dat.

Způsobují živočišné bílkoviny rakovinu?

Semínka pochybností o živočišném jídle byla poprvé zasazena v Campbellově kariéře dříve, zatímco pracoval na Filipínách na projektu pomáhajícímu bojovat s podvýživou. Kolega ho informoval o překvapujícím trendu: rakovina jater kosila bohaté Filipínce s mnohem vyšším výskytem než jejich méně bohaté protějšky- jev, o němž Campbell věřil, že je spojen s vyšším příjmem živočišných bílkovin navzdory řadě dalších rozdílů v životním stylu1 . Campbell se také při posilňování svých podezření dověděl o nedávné studii z Indie, která ukazuje, že vysoký příjem bílkovin urychlil rakovinu jater u krys, zatímco nízký příjem bílkovin se zdál, že ji předchází.2 Překvapen tímto klenotem málo známého výzkumu rozhodl se Campbell vyšetřit roli výživy u samotného růstu rakoviny- což je úsilí, které nakonec trvalo několik desítek let a vyprodukovalo přes stovku publikací (žádná z nich nepřináležela Klubu boje).3

Čínská studie přinesla Campbellovy objevy s mocnou jednoduchostí. V řadě experimentů Campbell a jeho tým vystavil potkany velice vysokým hladinách aflatoxinu-karcinogenu produkovanému plísní, která roste na arašídech a kukuřici- a poté je krmil stravou obsahující různící se hladiny mléčné bílkoviny kaseinu. V následující studii krysy žeroucí jenom 5 procent svých ideálních celkových kalorií v podobě kaseinu zůstaly bez nádoru, zatímco krysy žeroucí 20 procent svých kalorií jako kaseinu si vyvinuly abnormální růst, který značil počátek rakoviny jater. Jak Campbell popsal, rakovinu u těch hlodavců mohl řídit “jako by člověk cvrnkal prstem do vypínače světla-rozvítil a zhasínal”, prostě jen změnou množství kaseinu, který konzumovaly. 4

Navzdory těmto provokativním objevům Campbell nebyl připraven prohlásit všechny bílkoviny za hrozbu pro veřejné zdraví a okolkovat uličku arašídového másla v obchodě nálepkami Mr Yak (označení jedovaté, p. př.). Ukázalo se, že živočišné bílkoviny jsou jedinečně otřesné. V několika svých pokusech když se aflatoxinu vystavení potkani krmili pšeničnou bílkovinou nebo sójovou bílkovinou místo kaseinu, nevyvinuli si jakoukoliv rakovinu-dokonce ani při úrovni 20 procent, která se ukázala být tolik škodlivou u kaseinu.5 Zdálo se, že tyto rostlinné bílkoviny jsou nejenže schváleny PETA (Lidé za etické zacházení se zvířaty-organizace, p. př.), ale také je u nich nejméně pravděpodobné, že by přeměnily játra potkanů v továrnu na nádory.

Tyto poznatky dovedly Campbella k jeho pevnému a slavnému závěru: že všechny živočišné bílkoviny- ale nikoliv rostlinné bílkoviny- mohou jedinečně podporovat rakovinné bujení. Pryč s tím stejkem, sem s tím tofu! Jenomže jak několik kritiků poukázalo, 6,7 ono prohlášení si vyžádalo několik salt logiky (a možná nějaké ty přemety bludů). Účinky kaseinu- především izolovaného kaseinu odděleného od jiných složek mléka, které často fungují synergicky- se nemohou zevšeobecňovat na všechny formy mléčných bílkovin, ještě méně na všechny podoby živočišných bílkovin. Působivý počet studií ukazuje, že jiná hlavní mléčná bílkovina syrovátka konzistentně spíše potlačuje nádorový růs než ho podporuje, pravděpodobně kvůli své schopnosti zvyšovat hladinu glutationu.8,9 Další z vlastních studíí Campbella naznačuje, že rybí bílkovina působí jako podněcovač rakoviny, když se dá dohromady s kukuřičným olejem, ale nikoliv, když se dá dohromady s rybím olejem-—zdůrazňuje důležitost kontextu stravy (a nekonečnou příšernost rostlinných olejů).10

A lichá karta: jeden z Campbellových nejrelevantnějších experimentů- o kterých bohužel v Čínské studii není žádná zmínka—ukázaly, že když je pšeničný lepek nahrazen lysinem, aby se utvořily kompletní bílkoviny, chová se úplně stejně jako kasein a posiluje nádorový růst. 11 Znamená to, že živočišné bílkoviny nemají nějakou záhadnou schopnost urychlovat rakovinu z pouhé ctnosti svého původu v cítící bytosti—pouze že plné spektrum aminokyselin dodává správné stavební panely pro růst, ať už jsou to zhoubné buňky nebo zdravé. A stejně jako kterýkoliv vegan, který dostal otázku “Odkud bereš bílkoviny?”, odpoví po osmi sté, dokonce i strava pouze na rostlinách dodává kompletní bílkoviny pomocí různých směsí luštěnin, obilí, ořechů, zeleniny a jiného vegany podporovaného pokrmu. Teoreticky jídlo z rýže a fazolí by poskytlo stejné aminokyseliny vyvolávající rakovinu, které dodávají živočišné bílkoviny. Campbellovy pokusy vskutku ztrácejí svou relevantnost v kontextu normální stravy skutečného světa v protikladu k čistému jídelníčku z kaseinu, cukru a kukuřičného oleje, jaké jeho potkani dostali.

Jenomže to je jen špička bílkovinového ledovce. Ve svém článku ze září 2010, “ Kuriózní případ Campbellových krys,” 12 se Chris Masterjohn vydal dál za dobře nasvícené stránky Čínské studie, aby osobně probádal temné uličky Campbellových publikací. A co zjistil ohledně krys na nízko-bílkovinné stravě, je jen vzdáleným výkřikem zářivě sladkých popisů, o jakých jsme v knize četli. Třebaže se potkanům na stravě s vysokým zastoupením kaseinu skutečně vyvíjela rakovina, jak Campbell popisoval, potkani ve skupině s nízkým množstvím kaseinu-které byly v Čínské studii pospány jako že mají vyloženě zářivá očka a lesklý kožíšek – byly zasaženy ještě horším osudem. Campbellův výzkum ve skutečnosti ukázal, že nízkoproteinová strava zvyšuje akutní toxicitu aflatoxinu, což vede k buněčné genocidě a předčasné smrti. Jelikož nedostatek bílkovin brání játrům, aby úspěšně konaly své detoxifikační povinnosti, méně aflatoxinu se mění na metabolity způsobující rakovinu, ovšem konečným výsledkem je rozsáhlé (a nakonec smrtelné) poškozené tkání.

Dokonce výzkum z Indie, který rychle odstartoval Campbelův zájem o spojení rakoviny a stravy, ukázal, že krysy na stravě s nízkým zastoupením kaseinu umíraly znepokojivě často, zatímco krysy na velkém množství bílkovin- jakkoliv nejspíš měly mnoho nádorů- alespoň zůstávaly naživu.13 (Pak tedy je překvapující, že Čínská studie propaguje stravu na rostlinném základě jako prevenci rakoviny, když smrt je stejně tak účinná a žádá si méně výletů na nákupy.)

Více stop k porozumnění výzkumu rakoviny a kaseinu pochází z jiné indické studie-tato byla publikovaná ve druhé polovině 80. let a vyšetřovala účinky bílkovin u opic místo potkanů vystavených aflatoxinu.14 Jako u pokusů Campbella, opice byly krmeny stravou, která obsahovala buď 5 procent nebo 20 procent kaseinu, ale s jedním důležitým rozdílem: místo toho, aby byly zasaženy astronomicky (a nerealisticky) vysokou dávkou aflatoxinu, opice byly vystaveny nižším denním dávkách- napodobovalo to situaci z reálného světa, kde se aflatoxin konzumuje často v malých dávkách z kontaminovaných potravin. Coby báječný případ vědeckého kotrmelce tato studie ukázala, že to byly opice na nízkoproteinové stravě, které dostaly rakovinu, zatímco opice na vysokoproteinové stravě se těšily ze své beznádorovosti.

Tento zjevný paradox upozorňuje na hlavní problém Campbellova výzkumů potkanů: hladina aflatoxinu při vystavení se mu hraje rozhodující roli v tom, jak bílkoviny působí na rakovinné bujení. Když je dávka aflatoxinu vysoká až do nebe, zvířata, která žeroucí nízkoproteinovou potravu nedostanou rakovinu, protože jejich buňky jsou příliš zaneprázdněny celkovým umíráním, zatímco zvířata žeroucí stravu s vyšším zastoupením bílkovin, konzumují dostatek stavebních panelů ze stravy na růst buněk-ať už zdravých či rakovinných. Když je dávka aflatoxinu mírnější, zvířata, která žerou nízkoproteinovou stravu, si vyvinou rakovinu, zatímco jejich protějšky žeroucí více bílkovin zůstávají ve velmi dobrém zdraví.

V kostce: šíření strachu z živočišných bílkovin v Čínské studii vyvěrá z neuváženě a mylně interpretované vědy. To, co Campbellovy pokusy s potkany ve skutečnosti ukázaly, nebylo to, že živočišné bílkoviny jsou pomstychtivé makroživiny záhuby, ale toto:

1. Bílkoviny vysoké kvality podporují buněčný růst, bez ohledu na to, odkud pocházejí;

2. Nedostatek bílkovin maří schopnost jater detoxifikovat nebezpečné látky; a

3. Při realističtějších dávkách aflatoxinu bílkoviny ve skutečnosti nesmírně chrání proti rakovině, zatímco strava s omezeným množstvím bílkovin se ukázala být škodlivá.

Ukázala Skutečná Čínská studie, že živočišné potraviny jsou spojeny s onemocněním?

Čínská studie věnuje pouze jednu kapitolu své studii, po které je pojmenovaná, což neznamená, že není jedinečná svého druhu. Též známá jako Projekt Čína-Cornell-Oxford byla Čínská stuide enormní epidomiologickým úsilím zabývajícím se stravou a vzorci onemocnění ve venkovské Číně-New York Times projekt razil jako “ Soutěž epidemiologie”. V rozsahu šedesáti pěti okresů a sbírající data o ohromných třistašedesát proměnných, vyprodukoval přes osm tisíc statisticky významných korelací mezi výživou, faktory životního stylu a různými nemoceni .15

Třebaže projekt této velikosti nevyhnutelně nalezl některé protikladné a nekauzální spojitosti, Campbell tvrdí ve své knize, že data obecně poukazovali jedním směrem: : “Lidé, kteří jedli nejvíce potravin živočišného základu, nejvíc onemocněli chronickými onemocněními, a “Lidé, kteří jedli nejvíce potravin rostlinného základu, byli nejzdravější a měli sklony se vyhýbat chronickým onemocněním.”16 I když—jak se ozývá v srdcích statistiků všude— korelace se nerovná kauzalitě (příčinnosti), tyto asociace ve spojení s Campbellovým dalším výzkumem mají učinit pádný případ pro to, že živočišné potraviny jsou legitimně škodlivé.

Jenomže byly výsledky Čínské studie opravdu zářným důkazem pro konzumaci jídla s rostlinným základem?

Zdá se, že tento závěr je založený z velké části spíš na nespolehlivých krevních proměnných než na skutečných potravinách.Ve své knize Campbell tvrdí, že on a jeho výzkumný tým “zjistil, že jeden z nejsilnějších předpovídatelů západních nemocí je krevní cholesterol,” 17 a dále nakládá s cholesterolem jako se zástupcem konzumace živočišného jídla. V celé této kapitole zjišťujeme, že data Čínské studie nacházejí spojitosti mezi cholesterolem a mnohými druhy rakoviny a také cholesterolem a příjmem živočišných bílkovin- implikují, že živočišné bílkoviny a ony stejné durhy rakoviny musejí být samy blízce spojeny.

Krevní cholesterol ale může být ovlivněn řadou nedietních faktorů a může se zvednout či klesnou vlivem onemocnění, zkoumat vztah mezi jídlem samotných a zdravotnými výsledky je pravděpodobně informativnější než používat cholesterol jako přepracovaného a nestálého prostředníka. Jenomže přímý vztah mezi živočišnými bílkovinami a nemocemi neni v Čínské studii probírán z jednoho ohromného důvodu: onem vztah neexistuje. Prohlídka původních dat Čínské studie neukazuje ve skutečnosti žádnou statisticky významnou korelaci mezi jakýmkoliv typem rakoviny a příjmem živočošných bílkovin.18 Jedině rybí bílkoviny korelují pozitivně, ale pravděpodobně nekauzálně s malým množstvím rakoviny: rakovina nosohltanu, vzácné onemocnění, které udeří pouze na jednoho ze sedmi milionů lidí; rakovina jater, která se ukazuje v regionech konzumujících ryby, protože aflatoxin se množí ve vlhkých oblastech blízko vody; a leukémie, která je pravděpodobně spojená s dalšími prvky průmyslového životního stylu spojeného s pobřežními regiony (a tedy spotřebou ryb) v Čínské studii.19

Je ironií, když se podíváme na rostlinné bílkoviny— o kterých Čínská studie důrazně tvrdí,  že chrání před rakovinou—nacházíme téměř třikrát tolik pozitivních korelací u různých druhů rakoviny jako u živočišných bílkovin, včetně rakoviny tlustého střeva, rakoviny konečníku a rakoviny jícnu.20 Podobně u srdeční choroby a mrtvici mají rostlinné bílkoviny pozitivní korelaci , zatímco živočišné bílkoviny a rybí bílkoviny mají negativní nebo téměř neutrální korelace-což znamená, že ti, co jedí ve venkovské Číně živočišné potraviny, jestli něco, tak mají méně kardiovaskulárních onemocnění než jejich vegetariánštější přátelé.

Jenže věci se stávají dokonce zajímavějšími, když se podíváme na některé přednášky recenzované kolegy, které byly vyprodukovány z dat Čínské studie, většina z nich má za spoluautora samotného Campbella. Stejně jako u výzkumu kaseinu poznatky Čínské studie, jako jsou popsány v Campbelově knize, jsou hop a šup a na sedmero mil vzdálené tomu, co původní výzkum říká. Třebaže se pšenici nedostává žádné pozornosti v kapitole v Čínské studii, Campbell ve skutečnosti zjistil, že konzumace pšenice-v příkrém protikladu k rýži- měla silnou spojitost s vyššími hladinami inzulínu, vyšším množstvím triglyceridy, koronární srdeční chorobou, mrtvicí a hypertenzivní srdeční chorobou v datem Čínské studie-mnohem víc než jakákoliv jiná potravina21,22 Podobně v přednášce z roku 1990 Campbell přiznal, že “ani plasmový celkový cholesterol ani LDL cholesterol nemá spojitost s kardiovaskulárním onemocněním” v datech Čínské studie, a že “geografické rpzdíly v úmrtnosti na kardiovaskulární choroby v Číně jsou způsobeny primárně faktory jinými než dietními či plasmových cholesterolem”-odhalil, že ani milovaný cholesterolový prostředník nemůže uspokojit svá obvinění týkající se toho, že způsobuje srdeční chorobu. 23

V duchu schovávání si toho nejlepšího na konec, další z Campbellových vlastních přednášek publikovaných pouhé dva roky před tím, než Čínská studie zasáhla regály, tvrdí rozhodně, že – navzdory Campbellovým tvrzením o výborném zdraví téměř veganských venkovských Číňanů- “jsou to převážně vegetariánské, kontinentální komunity, které mají největší riziko všeobecných umrtí a chorobnosti a kteří mají nejnižší LDL cholesterol.”24 Snad je zde stejné poučení, jaké jsme se pracně dozvěděli od Campbellových krys: je pěkně těžké onemocnět, když jste mrtví!

Jádro věci

Vzdor její rostoucí popularitě (a zářící podpory vysoce profilovaných konvertovaných jako je Bill Clinton), Čínská studie je v mnoha směrech spíš fikcí než nutričním svatým grálem. Kniha zplodila řadu mýtů o rizicích živočišných bílkovin a pravdivé výsledky Čínské studi samotné- mýty, které se snadno rozdrobí pod zkoumavým okem, přesto ale dále tenkým proudem protéká do mainstreamu a nabývá na publicitě.

Pokud je něco pozitivního, co si můžeme vzít ze čtyř set sedmnácti stran knihy, je to propagace celistvých potravin- a výsledné eliminování rostlinných olejů, kukuřičného sirupu s vysokým obsahem fruktózy, rafinovaného obilí a jiných průmyslových produktů, které tíhnou k tomu, že nahrazují skutečné jídlo na našem moderním jídelníčku. Avšak pro ty, kteří hledají vědeckou litaraturu vyššího kalibru, Psychologie Smipsonů (The Psychology of the Simpsons ) bude pro ně pravděpodobně uspokojivějším (a přátelsky víc nakloněným živočišných produktům).

POSTRANNÍ SLOUPEK

ČETA DOKTORŮ PODPORUJÍCÍCH STRAVU S ROSTLINNÝM ZÁKLADEM

DEAN ORNISH , MD: omezuje cukr, kukuřičný sirup, bílou mouku, margarín, rostlinné oleje, alkohol a jakékoliv průmyslově zpracované jídlo s více než dběmi gramy tuku. Do programu patří zastavení kouření, podpora kolegů, stress management a cvičení..

CALDWELL ESSELSTYN, MD: Zakazuje rostlinné oleje, rafinované obilí, bílou mouku, produkty z o vitamíny obohacené mouky jako je chléb, těstoviny, bagety a pečivo. Používá statiny, aby dostal cholesterol pacientů pod 150.

JOHN MCDOUGALL , MD: Omezuje bílou mouku, rafinované obilí, cerelie v cukru, nealko nápoje, půrmyslově sacharidy, ovocný džus a rostlinné oleje.

NEAL BARNA RD, MD: Zakazuje rostlinné oleje, potraviny vysdokoglykemické, kukuřičný sirup s vysokým obsahem fruktozy a smažené škroby, jako jsou hranolky a brambůrky.

JOEL FUHRMAN , MD: Vylučuje rafinované potraviny včetně rostlinných olejů.

Zbavit se prazdných a rafinovaných potravin, především rostlinných olejů- společného jmenovatele všech těchto předpisů se základem v rostlinných potravinách-přinese zlepšení téměr každému. Jenomže v dlouhém horizontu se bez živočišných potravin s vysokou koncentrací živin objeví nedostatky.

Další odkazy, kde se rozebírá kriticky Čínská studie: http://www.westonaprice.org/blogs/2010/09/22/the-curious-case-of-campbells-rats-does-protein-deficiency-prevent-cancer/

http://www.cholesterol-and-health.com/Campbell-Masterjohn.html

http://letthemeatmeat.com/post/1438446275/interview-with-an-ex-vegan-denise-minger

http://articles.mercola.com/sites/articles/archive/2011/01/08/chris-masterjohn-criticism-of-the-china-study.aspx

http://foodietude.blogspot.cz/2012/03/if-weston-price-went-to-china.html?view=classic

http://chriskresser.com/rest-in-peace-china-study

 http://www.youtube.com/watch?v=YEzZUuBmOOU&lc=LM9HYVUrQidUk6xfP7a49zbAS9jQiHJaP8PGBB9iS8I

http://youtu.be/E5gNzBNgZas

—————————————-

Reference

1. Campbell, T. Colin, PhD, with Thomas M. Campbell II . The China Study: Startling Implications for Diet, Weight Loss, and Long-Term Health. Dallas: BenBella Books, 2004, p. 36.

2. Ibid, p.36.

3. Ibid, p. 48.

4. Ibid, p. 60.

5. Ibid, p. 59.

6. Masterjohn, Chris. “The Truth About the China Study.” http://www.cholesterol-and-health.com/China-Study.html

7. Colpo, Anthony. “The China Study: More Vegan Nonsense!” http://anthonycolpo.com/?p=129

8. Bounous G., et al. Whey proteins in cancer prevention. Cancer Lett. 1991 May 1;57(2):91-4.

9. Hakkak R., et al. Diets containing whey proteins or soy protein isolate protect against 7,12-dimethylbenz(a)anthracene-induced mammary tumors in female rats. Cancer Epidemiol Biomarkers Prev. 2000 Jan;9(1):113-7.

10. O’Connor, T.P. et al. Effect of dietary intake of fish oil and fish protein on the development of L-azaserine-induced preneoplastic lesions in the rat pancreas. J Natl Cancer Inst. 1985 Nov;75(5):959-62.

11. Schulsinger, D.A., et al. Effect of dietary protein quality on development of aflatoxin B1- induced hepatic preneoplastic lesions. J Natl Cancer Inst. 1989 Aug 16;81(16):1241-5.

12. Masterjohn, Chris. “The Curious Case of Campbell’s Rats—Does Protein Deficiency Prevent Cancer?” September 22, 2010. http://www.westonaprice.org/blogs/cmasterjohn/2010/09/22/ the-curious-case-of-campbells-rats-does-protein-deficiency-prevent-cancer/

13. Madhavan, T.V. and C. Gopalan. “The effect of dietary protein on carcinogenesis of aflatoxin.” Arch Pathol. 1968 Feb;85(2):133-7.

14. Mathur, M. and N.C. Nayak. “Effect of low protein diet on low dose chronic aflatoxin B1 induced hepatic injury in rhesus monkeys.” Toxin Reviews. 1989;8(1-2):265-273.

15. Campbell, p. 73.

16. Ibid, p. 7.

17. Ibid, p. 77.

18. Junshi C., et al. Life-style and Mortality in China: A Study of the Characteristics of 65 Chinese Counties. Oxford: Oxford University Press, 1990.

19. Minger, Denise. “A Closer Look at the China Study: Fish and Disease.” June 9, 2010. http://rawfoodsos.com/2010/06/09/a-closer-look-at-the-china-study-fish-and-disease/

20. Minger, Denise. “The China Study: Fact or Fallacy?” July 7, 2010. http://rawfoodsos.com/2010/07/07/the-china-study-fact-or-fallac/

21. Gates J.R., et al. “Association of dietary factors and selected plasma variables with sex hormone-binding globulin in rural Chinese women.” Am J Clin Nutr. 1996 Jan;63(1):22-31.

22. Fan W.X., et al. “Erythrocyte fatty acids, plasma lipids, and cardiovascular disease in rural China.” Am J Clin Nutr. 1990 Dec;52(6):1027-36.

23. Ibid.

24. Wang Y., et al. “Fish consumption, blood docosahexaenoic acid and chronic diseases in Chinese rural populations.” Comp Biochem Physiol A Mol Integr Physiol. 2003 Sep;136(1):127- 40.

This article appeared in Wise Traditions in Food, Farming and the Healing Arts, the quarterly magazine of the Weston A. Price Foundation, Spring 2012.

 

Hovězí po Burgundsku s jarní oblohou

 Recepty, Teorie  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Hovězí po Burgundsku s jarní oblohou
Dub 202013
 

„Pokud bychom jedli tak, jak výživáři chtějí, abychom jedli, naše vlasy by nám vypadaly, naše zuby by nám vypadaly a naše pleť by vysychala.“ Julia Child (šéfkuchařka, propagátorka francouzské kuchyně, kterou si ve filmu Julie and Julia zahrála Meryl Streep)

„Já sama jsem byla téměř 30 let lakto-vegetariánka a při zpětném pohledu lituji každého dne…“ Joanie Blaxter, vedoucí místního klubu Westona A. Pricea, Carlsbad, KanadaJJoanie Blaxter oanie Blaxter

Následující recept se nachází v knize Vyživující tradice na straně 336, jde o starofrancouzské jídlo s hovězím marinovaném tradičně v červeném burgundském víně (maso změkne a je stravitelnější, osobně marinuju raději všechno maso, nejen vepřové). Je možné i použít, pokud maso není dost tučné, i slaninu, sama bych se nebránila nepasterované (s enzymy) smetaně jen aspoň na okraj talíře. Používám jinak samozřejmě hrubozrnnou „keltskou“ sůl z bretaňské Guerandai- tedy jedinou opravdu francouzskou ingredienci.

Hovězí po Burgundsku

Hovězí po Burgundsku

Při konečném podávání jsem na talíř zvolila jako přílohu jáhly uvařené s domácím přepuštěným máslem a mořskou solí a jako oblohu použila květy a srdíčkové listy fialek a ptačinec žabinec. Fialku vonnou jsem raději studovala z více zdrojů. Susun Weedová píše ve své knize Healing Wise, že lístky fialky vonné jsou velice bohaté na vitamín C a provitamín A, podporují játra, žlučník, trávení, plíce, prsní tkáně. Někomu mohou výjimečně listy podráždit kůži, dnes totiž máme my lidé alergie úplně na všechno, i sami na sebe. Pouze kořen a semínka mohou, a to jen ve velkých dávkách (nikde neuvedeno, jak velké) způsobit nevolnost, což uvádějí i jiné zdroje (Zentrich, Janča).

Fialky a zabinec

Fialky a žabinec- aby byly stravitelnější, jsem aspoň půl hodiny před podáváním marinovala v dresinku z jablečného octa, mořské soli a olivového oleje, aby nám je enzymy natrávily…nejchutnější jsou ale fialky marinované aspoň 12 hodin, krásněji voní a chutnají, vše se ještě více rozvine.

Jen násilím jí vtiskl jsem
ten modrý chomáček jara.
Když splácela mi polibkem,
zaševelilo jejím rtem:
-Synáčku,už jsem stará.
Jaroslav Seifert: Kytička fialek

BURGUNDSKÉ HOVĚZÍ (Boeuf Bourguignon)

6-8 porcí

 

1,3 kg hovězího na guláš nakrájené na kousky o 5 cm

2 šálky červeného vína

4 šálky hovězího vývaru (str. 122)

6 polévkových lžic másla

3 polévkové lžíce extra panenského olivového oleje (Pozn. překl.: Julia Child, slavná již zesnulá americká šéfkuchařka a propagátorka francouzské kuchyně plné másla a smetany, vysvětlila v jedné své kuchařské TV show, že se díky společnému použití oleje s čerstvým máslem to máslo nepřipaluje, tedy ten olej ho „posílí“, sama jsem ale použila již přepuštěné máslo, protože ho doma dělám z vlastního másla.Běžně ho lidé sami nedělají, proto to použití čerstvého másla s olivovým olejem, aby si to přepuštěné, co se tak nepřipaluje, dělat nemuseli…)

½ šálku nebílené mouky

několik malých odřezků pomerančové kůry

několik snítek čerstvého tymiánu svázaného dohromady

½ čajové lžičky drcených kuliček zeleného pepře

0,45 kg čerstvých hub

0,9 kg středních cibulí určených na vaření

mořská sůl a pepř

Marinujte hovězí na víně několik hodin nebo přes noc. Vytáhněte ho a velmi dobře osušte papírovými útěrkami. (Je to důležité. Pokud je hovězí příliš mokré, neosmahne se.)

Vysusujeme

Vysušujeme papírovými ubrousky, aby se maso dobře pak „zatáhlo“…i když maso pak pustí svou vodu a víno, je to rozdíl- méně páry…

 

Rozpusťte 3 polévkový lžíce másla a 1 olivového oleje na těžké ohnivzdorné pánvi. Osmahněte kostky masa po malých várkách a přenášejte je děrovanou lžící na talíř, když budou hotové. Jakmile budou všechny osmažené, vylijte tuk na smažení. Přidejte 3 polévkové lžíce másla do kastrólu, nechejte roztavit a přidejte mouku. Vařte mouku na másle, neustále míchejte několik minut. Přidejte víno z marinády a vývar. Přiveďte k varu, zamíchejte seškrabky ze dna hrnce a dobře míchejte drátěnou metlou. Vraťe maso a šťávy, které se nahromadily na talíři. Přidejte tymián, rozdrcený pepř a pomerančovou kůru.

Vytahujeme

Vytahujeme maso na talíř perforovanou lžící, aby tuk dole vykapával do litinové nádoby. Staromódní litinovou nádobu (v mém případě pánev) jsem před přípravou tohoto receptu „napustila lojem„, tj. umyla vodou, rozehřála a použila pouze čajovou lžičku hovězího loje, aby se vytvořil film, opakovala jsem to několikrát. Výsledkem je to, že i když jde o staromódní materiál (litina) a ne teflon (který časem spíš sníme), jídlo a lívance se nebudou připalovat. Anglicky se tomuto procesu přípravy litinové nádoby na vaření, aby nepřipalovala jídlo, říká „to season„, tedy „vyzrát“.

Vsechno dohromady

Všechno dohromady smícháme – na másle orestovanou mouku, vývar s želatinou, která opět činí celý pokrm stravitelnějším díky svým hydrofilním vlastnostem (nasává k sobě a tedy k jídlu, do něhož je vmíchaná, trávicí šťávy)- mícháme metlou, maso, tymián a pomerančovou kůru, rozdrcený pepř…

 

Kastról přeneste do trouby o 149 st. C a vařte 3 nebo 4 hodiny, nebo dokud maso nezměkne. Mezitím osmažte houby buď vcelku nebo naplátkované (str. 389). Oloupejte cibule a smažte je s citem na másle a oleji asi 20 minut.

Jakmile je maso měkké, vytáhněte ho z trouby. Podle gusta dochuťte. Tymián vyjměte. Vmíchejte cibuli s houbami a podávejte.

—————————-

ANTIDEPRESIVNÍ ÚČINKY HOVĚZÍHO

Červené kvalitní hovězí maso z pastevního chovu lze považovat v podstatě za posvátnou potravinu. Má  například antidepresivní /protiúzkostné účinky, alespoň jsem se s tím mockrát setkala na různých zahraničních diskusích, kde lidé (i odborníci na výživu) psali o svých zkušenostech s ním, že právě kvalitní hovězí maso z pastevního chovu, bylo přesně to, co jejich tělu chybělo na stravě vegánské či vegetariánské (tedy kromě žloutku z vajíčka, který je bohatý na B12, vitamín A, zinek, cholin atd.). ANTIDEPRESIVNÍ ÚČINKY HOVĚZÍHO lze shrnout do následujících důvodu, které jistě nejsou konečné:

-obsahuje komplexní snadno stravitelné bílkoviny, včetně aminokyseliny tryptofanu, prekurzoru serotoninu, který působí v našem mozku i v našem „druhém mozku“ -střevech, zvláště když jdeme „na stranu“. Konverze tryptofanu proběhne, máme-li dostatek vitamínu B6, vitamínu D ze sluníčka nebo třeba z rybího tuku a jiných živin (selen, zinek).

-obsahuje snadno vstřebatelné minerály (Mg, Zn, vitamíny B), které jsou důležité pro konverzi takové aminokyseliny výše i pro jiné biochemické přeměny.Ttřeba alfa omega-3 mastné kyseliny ze lněného oleje na omega-3 mastné kyseliny EPA a DHA, které se na rozdíl od lněného oleje nacházejí již hotové v oleji z tresčích jater, což je důvod, proč jinak dávám své rodině raději tento rybí olej než lněný, z něhož si naše tělo teprve musí EPA a DHA utvořit, totiž dokáže utvořit, pokud  ovšem má zdravou mikroflóru a optimálně fungující trávení, což je otázka… Srov. kniha: Dr. Natasha Campbell-Bride: Syndrom trávenia a psychologie, s 179-182, v angl orig. Gut and Psychology Syndrom.

– takové maso obsahuje mastnou kyselinu arachidonovou, která tvoří asi 12 % našeho mozku, a lidé, kteří mají  depresi, bipolární poruchu, autismus atd. jí mají údajně málo, a jinak působí proti těmto poruchám. Opět: naše tělo si může tuto kyselinu arachidonovou utvořit z omega-6 mastných kyselin, pokud ovšem má optimálně fungující trávení, které má hlavní souvislost se zdravou mikroflorou.

-obsahuje cholesterol potřebný k produkci mnoha hormonů včetně stresových, tedy pro fungování i adrenálních žláz (nadledvinek)

Pozitivně laděná komedie dle 2 skutečných příběhu jedné bloggerky a slavné šéfkuchařky Julie Child (1912-2004)

Pozitivně laděná komedie dle 2 skutečných příběhu jedné bloggerky a slavné šéfkuchařky Julie Child (1912-2004)

The French Chef- Francouzský šéfkuchař

Nemohla jsem tedy nevyzkoušet recept Hovězí po Burgundsku -vedlo mě k tomu nadšení americké kuchařky Julie Childové (1912-2004), superstar, která coby manželka diplomata v Paříži, se tam naučila v 50. letech vařit francouzská jídla a v podobě svých kuchařek (Mastering the Art of French Cooking) a bezpočtu TV show (The French Chef- Francouzský šéfkuchař) se francouzskou kuchyni snažila zpřístupnit Američanům. Začala s nimi okolo roku 1962, ještě v černobílé TV, byly okamžitě hitem!Hovězí po Burgundsku je jedno z jejich asi nejslavnějších jídel. Její způsob vaření, plný smetany a másla se ale postupně stával „politicky nekorektní“. Dnes by ji „potravinová policie“ možná ani nemusela dovolit propagovat recepty, v nichž říká: „Kdo se chce vyhnout máslu, ať použije smetanu…“ Jak moc „škodlivé“ takové jídlo plné cholesterolu pro ní bylo, svědčí to, že její muž i ona sama zemřela v 92 letech. Asi dva texty na stránkách Nadace Westona a Pricea pozitivně kvitují odkaz Julie Child. Terezka K. mě kromě Julie Child upozornila i na komédii  Julie & Julia, kde Julii Child zahrála mistrně Meryl Streep a i tam se tento recept objevil v poněkud přiškvařené podobě. Manžel Julie Child tam říká své ženě: „Julie, jsi máslem na můj chléb a dech mého života…“ Divila se, jak jen mohli přestat dělat hranolky na hovězím loji a začít používat rostlinné oleje…Já sama jsem dokončila maso ne v troubě, ale raději v pomalém elektrickém keramickém hrnci. Byla jsem na chuť hovězího dle tohoto receptu moc zvědavá, a tak jsem ho samozřejmě vyzkoušela tak, jak je uveden v knížce Vyživující tradice. (Další odkazy: http://www.westonaprice.org/press/nutrition-group-honors-julia-child

http://www.westonaprice.org/blogs/2010/01/23/the-wit-wisdom-and-naughtiness-of-julia-child-2/

 

 

„Recepty“ na zdravotní krizi

 Teorie  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem „Recepty“ na zdravotní krizi
Dub 052013
 

recipee

 

Pacient s ohromným vousem v zubařském křesle v rukách totálního diletanta a břídila… Níže je ukázka z komédie populárního britského herce Sira Normana Wisdoma A Stich in Time (Co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřek) -z anglického přísloví Jeden steh včas, zachrání devět- A stich in Time, Saves Nine), který často hraje postavu, která vnáší chaos do prostředí (třeba jen škytavkou na nějakém zasedání), chaos pak graduje…autority ztrácejí svou masku a důstojnost. Jeho filmy už známe skoro nazpaměť. Jsem přesvědčena, že lidem filmy s Normanem Wisdomem prodlužují život a posilují břišní svaly.  Níže je ukázka, jak se omylem zapletl do praxe budoucích zubařů. I bez znalosti angličtiny je scénka očividná, ponechat si zvuk je ale přesto důležité- zvláště když se trhají zuby, stojí zvuk za to! Níže krátká ukázka-

 

A zde v komedii (Ranní ptáče) o drobném rozvažeči mléka  pouze v pár ulicích, které patří jeho malé firmě, statečně bohujícímu proti velkému mlékarenskému podniku The Dairy Consolidated a jeho řediteli)

 

 

Druhý mozek a dieta GAPS

 Teorie  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Druhý mozek a dieta GAPS
Bře 302013
 
Yorkshire terier Ronja ("dcera loupežníka") a F.

Yorkshire terier Ronja („dcera loupežníka“) a F.

„Informace o výživě nejsou zahrnuté do učebních plánů západní lékařské vědy, právě proto lékaři vědí pramálo o vlivu výživy na léčbu chorob. Výživa je úhelným kamenem pro léčbu jakéhokoliv chronického onemocnění. Autismus a jiné poruchy učení nejsou výjimkou.“ Dr. Natash Campbell-McBride: Syndrom tráveni a psychológie

Pozvánka:  na přednášku pro veřejnost s promítáním, kterou povedu na téma Výživa a fyzická degenerace . Koná se 11. 4. v 16. hodin v městské knihovně v Litomyšli na Masarykově nám.

Připomínám: mám doma malou sbírku emailů od maminek, které léta zkoušely jinou dietu založenou na rostlinné stravě a v rámci své zkušenosti a přirozeného vývoje došly k závěru, že spíš to, co je na těchto stránkách bude asi to pravé….ale vše, co již zde bylo řečeno, nemusí hned optimálně fungovat, pokud na začátku nemáme v pořádku svůj „druhý mozek“ střevní mikrofloru, která je od 2. světové války z generace na generaci stále víc poškozená po:

50ti letech antibiotik, antikoncepce, stresu, nekojení, průmyslového jídla (hlavně rafinovaných sacharidů) či jídla nesprávně upraveného a tedy těžce stravitelného (bez namáčení, kvašení, marinování, bez syrového mléka) a po letech nadměrné konzumace rostlinných olejů a letech omezování kvalitních živočišných tuků (bez cholesterolu a vitamínu A z másla nebude dobře fungovat střevní sliznice! ). Prudký nárůst autismu atd. má jistě spojitost s hliníkem, rtutí atd. ve vakcinách, ale prvotní predispozice je špatná mikroflora!!!

Žádná detoxifikace nepomůže trvale, pokud máme ve střevech stále přemnožené oportunistické baktérie (jejichž množství ty blahodárné bakterie už nemohly uhlídat), které buď samy parazitují a samy nám žerou jídlo (zejména sacharidy, železo apod.) a živiny určené pro naši vlastní výživu, nebo dovolí, aby se napůl strávené jídlo dostalo před střeva (jako děravé síto) do krevního řečiště (alergie, ekzém), a samy stále produkují toxíny a „otravují“ orgány, jako jsou plíce, játra i mozek…

Poškozují dozrávání a fungování enterocytů (buněk na povrchu střevních klků, přes které pomocí enzymů dochází nebo nedochází… k finální fázi trávení) .Je třeba takové „raubíře“ porazit a nahradit zdravými blahodárnými bakteriemi. Lékařka ruského původu Natasha Cambbell-McBride. MD o tom všem napsala fascinující knihu (k dostání v českých internetových knihkupectvích ve slovenštině Syndrom trávenia a psychológie) a pomocí diety GAPS (http://zivakultura.cz/zakladni-informace/)  léčí především malé děti (nejúspěšněji do jejich 5 let!), které mají diagnostikován autismus, astma, ADHD, dyspraxii, deprese, chronický únavový syndrom, migrénu, ekzém, nežádoucí reakce po očkování, pálení žáhy atd. Nevidí příčiny epidemie těchto neduhů (zejména autismu) v dědičnosti, ale v abnormální mikrofloře (dysbióza), v níž  převládají nežádoucí bakterie, kvůli nimž se mozku nedostávají živiny a naopak je zaplaven toxíny (u schizofreniků údajně opitáty z nestráveného lepku, které hlavně v pubertě nadělají pořádný koktejl po přívalu hormonů). Už proto, že žádné dítě nezapadá přesně do žádné škatulky s určitou nálepkou přesně (někdy lékař s konečnou diagnózou vyčkává), domnívá se tato lékařka, že tyto obtíže mají proto společný základ-abnormální mikroflora (vlastně nepotkala autistické dítě s normální zdravou mikroflorou). Druhý mozek se trávení (zejména tenkému střevu, zejména jeho prvním 2 částem -dvanácterníku a lačníku- říká proto, protože je spojeno přímo s mozkem (i nervovými vlákny, obsahují třeba stejný hormon serotonin, ten vyvolává peristaltické stahy…) a oba fungují jako dvě spojené nádoby: když je člověk nervózní, projeví se to v žaludku či ve střevech, a naopak- když nefunguje trávení (protože v něm nejsou správné bakterie, ale jen škodlivé, které „otravují“ celý organismus), projeví se to poruchami mozku (výše zmíněné nemoci-autismus, různá dys…)-alespoň je o tom přesvědčena ze své zkušenosti dr. Natasha Campbell, která říká, že již Hyppokrates tvrdil, že všechny nemoci začínají v útrobách. Sama zcela vyléčila svého syna a mnoho jiných dětí, pokud se začalo s léčbou do 5 let jejich života-napsala o těchto „zázračných“ vyléčeních knihu Příběhy GAPS (Gaps Stories).

Součástí její nutriční léčby jsou kromě želatinových kostích vývarů, másla, oleje z tresčích jater, žloutků a masa a solné lázni atd. např. účinná silná 14 kmenová probiotika (Bio-kult k dostání i v českých lékárnách). Po 2 letech této speciální diety je možné zařadit i potraviny, obsahující lepek či kasein (ovšem jen z nepasterovaného skutečného mléka z pastvy a nepasterovaných mléčných výrobků). Tuto knihu je možné považovat za revoluční a důležitou klasiku, kterou je nutné číst už proto, že někteří rodiče vkládají na kanál YouTube natočená videa svých dětí s výše zmíněnými problémy, ale  jak třeba s nimi stále nakupují a vybírají jídla v supermarketu, která možná jen konzervují jejich obtíže. Zkratka GAPSA znamená Gut and Psychology, tedy útroby či střevo a psychologie, přeneseně též gap, neboli propast neznalosti odborníků, do které dítě upadá, odborníků, kteří tvrdí, že výše zmíněný autismus apod. nelze nikdy léčit bez ohledu na věk dítěte, že se jen ještě stále hledá nějaký „gen“, který ho prý způsobuje. „Jak to ale může být dědičné, když přes 20-30 lety šlo o 1 případ z 10 000 a dnes 1 ze 150…. Dědičnost takto nefunguje! …Takovýto nárůst diagnóz autismu se nemůže vysvětlit genetikou.  A pokud se to neumělo kdysi diagnostikovat, kde jsou dnes ti lidé?“ ,  píše zhruba takto dr. Natasha Cambbell. Více v textu pod štítkem Gaps Dieta.

Pokud jde o obavu z masa, smaozřejmě by to mělo být maso pokud možno z pastevního chovu a rozhodně ne libové, v jídelníčku má být spousta živočišných tuků. Jinak k masu píše:
Po strávení a vstřebávání masa a ryby  se v tkáních těla hromadí kyseliny. Po strávení zeleniny se naše tělo stává zásaditým. Kombinovaním masa a zeleniny vyrovnáváme  kyselost organismu, což je nesmírně důležité, protože ani příliš kyselé, ani příliš zásadité prostředí není zdravé. …“ str. 106

Více i tady http://vyzivujicitradice.cz/2012/08/04/strava-pro-uzdraveni-naseho-mozku-dieta-gaps/

Velice důležitá kniha ve slovenské verzi...

Velice důležitá kniha ve slovenské verzi…

 

Radost z noveho pejska...

Radost dětí z noveho pejska…

Novinka ze statku: máme nové štěňátko, fenku Ronju plemene Yorkshire Terrier. Je to malinký, ale asertivní pejsek s pyšným postojem lva vyšlechtěný jako „šťurkař“, který proletí pod (severoanglickými) textilními stroji 19. století za potkany, kteří by jistě nadělali velkou škodu na tkaninách. Zatím u nás funguje rooming-in, protože je ještě moc malá a venku pořád mrzne. Nelíná, ale musí se stříhat, nebo česat a chodit po výstavách. Její váha v dospělosti bude max. něco málo přes 2 kg. Prý je snadno trénovatelný a velmi vnímavý na jakékoliv změny na statku-proto je z 1-5 možných bodů na škále vynikajícím hlídačem s bodováním 5. Prý trochu moc štěká, ale lze jí vytrénovat, aby se krotila. Zatím spíš chce honit kočku, které Ronja není zatím tak sympatická jako nám.

Více na: http://vyzivujicitradice.cz/2012/08/04/strava-pro-uzdraveni-naseho-mozku-dieta-gaps/

živá kultura.cz.

Knihkupectví: http://knihy.abz.cz/prodej/syndrom-travenia-a-psychologie-prirodna-liecba

http://www.westonaprice.org/digestive-disorders/primer-digestive-system

Rodinné krávy, malířky a malíři

 Teorie  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Rodinné krávy, malířky a malíři
Bře 112013
 

                                                                                                             „Když máte krávu, máte všechno.“ William Cobbett (rolnický esejista (1763-1835)

Snad již brzy příjde to opravdové jaro, kdy pokvete zlatý déšť, fialky, kočičky, tráva začne rychleji růst, bláto vyschne a zvířata se zase budou moci pást na loukách.

Tento obrázek je o francozského malíře, kteýr rád kreslíval rolníky a venkovské scenérie. Jmenoval se Jean-François Millet (1814-1875)...

Tento obrázek je od francouzského malíře, kteýr rád kreslíval rolníky a venkovské scenérie. Jmenoval se Jean-François Millet (1814-1875)…

Pro zájemce o knihu Vyživující tradice mám dobrou zprávu: s překladem této 700stránkové knihy jsem na 581. stránce  a ženu se ke konci. Zveřejněním toho, že ji hodlám přeložit a vydat, jsem si na sebe ušila maličký bič, přesto se necítím tímto „ohníčkem u zadku“ unavená-snad díky tomu, že si svíčku života nespaluju z obou stran tím, že bych knihu překládala po nocích. Kdyby elektřina vypínalase západem slunce, byli bychom nejspíš všichni ještě poslušnějšími dětmi přírody, která ví nejlépe, kdy se má chodit spát a kdy vstávat.  Potřebuji tedy ještě chvilku čas na poklidné dopřeložení knihy, ale také na korektury, můj manžel potřebuje čas na přiřazení různých náčrtnutých obrázků jídla k jednotlivých receptům, na formatování postranních sloupců, dokončení rejstříku atd., -i to je hodně práce. Nechci podlehnout pokušení uspěchat vydání -koneckonců spousta důležitého z knihy je na těchto stránkách a dále se budou objevovat (převážně recepty) z ní. Též se musím připravovat koncepčně na přednášku na Palackého Univerzitě, kam jsem byla pozvána vést workshop pro 140 přihlášených posluchačů.

Vzhledem k tomu, že brzy vyprší vydavatelská práva samotného mistrovského díla zubaře Pricea Výživa a fyzická degenerace,máme i tuto knihu s fotkami domorodců v našem „edičním plánu“ -totiž než bych ji dopřekládala, tak by jistě práva vypršela… Uměla bych si i představit, že by Holywood o doktoru Priceovi natočil velkoplošný biografický film-jenomže dát Leonardu de Capriovi brýle a udělat z něho dr. Pricea by asi moc těžké pro šikovné maskéry nebylo, těžší by ale bylo dnes na planetě sehnat fyzicky krásné domorodce s krásným širokým a zdravým chrupem…:-)

20. července 2013

20. července 2013

Ráda bych také zde oznámila, že 20. července 2013 (od 12-19) bude mít u nás na statku premiéru zábavný kurz Chov rodinné krávy, kde se zájemci budou moci dovědět všechno, co potřebují, zeptat, na co chtějí (a my co můžeme zkusíme odpovědět). Do té doby budeme zdokonalovat koncepci kurzu, aby si účastníci z něho odnesli představu, co chov krávy obnáší, a jak moc užitečné zvíře to je. V ceně je i ochutnávka vzorků jídla, jako je máslo, kefír, mléko, bonbony, tepelně upravené hovězí maso…Bližší informace najdete tady.

Video, jak děláme máslo ze zimního „senového“ mléka krávy plemene Jersey (i s českými popisky!):

Když už jsem u krásného malířství (viz obr. výše), musím přiznat , jak moc se mi líbí  maliřské i jiné umění americké ilustrátorky i autorky především dětských knížek, ale i kuchařek, která se jmenovala Tasha Tudor. Jsou určité silné osobnosti, které nejsou víc než tím, čím jsou, přesto jsou velice inspirující a domnívám se, že tato paní patří mezi ně, zejména svou láskou ke kráse, kterou nacházela ve venkovském i prostém způsobu života, který je vlastně luxusem, a která měla vždy pozitivně hlavu vzhůru, což se promítá do jejích obrázků (i když někdo by z takových osobností rád udělal víc než jsou, protože do nich promítá nějaké své ideály o dokonalé babičce či dokonalém člověku). Tasha Tudor zemřela v 92 letech v r. 2008, jako dítě ji rodiče brali do Bostonské společnosti, takže sedávala doslova na klíně Alberta Einsteina či Marka Twaina a samozřejmě byla ovlivněna knihou Walden aneb život v lesích od Henry Davida Thoreau (nedávno vyšla v nakladatelství Paseka s doslovem Prof. Josefa Jařaba), který žil nějakou dobu jako poustevník. “ Odešel jsem do lesů, protože jsem chtěl žít uvědoměle, postavit se čelem základním skutečnostem života, a vyzkoumat, zda bych se mohl naučit to, čemu mě život má učit, a ne abych teprve až budu umírat, seznal, že jsem vůbec nežil. Nechtěl jsem prožívat něco, co není život – vždyť žít je tak nádherné!“ (překlad: Josef Schwarz, 1991)

Tasha Tudor

Tasha Tudor

Tasha Tudor s kosou...

Tasha Tudor s kosou…

Jméno Tasha má tato umělkyně odvozené od  postavy Lva Tolstého z knihy Vojna a mír, kde vystupuje Nataša, z knihy, kterou měl rád údajně její otec. Kreslilanádherné obrázky pro dětské knihy, knihy básní, kuchařky, že z toho i zbohatla, dělala i ozdobu pro Bílý dům (prezident Johnson) a vždy měla pocit, že žila ve 30. letech 19. století (tedy před nástupem větší industrializace), v 15ti si prý koupila krávu, a nakonec si z výtěžků za obrázky koupila venkovský dům s velkou zahradou, kde mohla žít postaru- sice bych řekla, že se do toho coby intelektálka jistě stylizovala, ale zdá se, že to i skutečně vnitřně žila (bez elektřiny apod.) , přestože byla dost bohatá. Jako v 19. století, pletla, háčkovala, tkala si oblečení ze lnu, ale čaj si vychutnávala i ve všední dny z drahého porcelánového servisu a dokonce se jako z 30. let 19. století i oblékala do konce života (působí to romanticky, ale vlastnila prý i zbraň), žila po osamostatnění dětí ale nakonec ve vysněném státě „zelených hor“ Vermont blízko jednoho ze svých synů. Dnes jeho potomci vedou rodinný byznis spojený s jejím jménem. Je tam jistě z toho „agrobyznis“ s přespáním v pokoji ve stylu Tasha Tudor….    .http://www.tashatudorandfamily.com/

Kreslila hřejivé obrázky s teplem domova-stará lavice s vysokým opěradlem vůči zdi, děti koupou dítě...

Kreslila hřejivé obrázky vyzařující teplo domova-stará lavice s vysokým opěradlem vůči zdi po pravé i levé straně, děti koupou dítě, kocouři a pes…

Možná si tím nesvícením elektřinou prodloužila paní Tasha Tudor život, protože chodila spát ne dlouho po západu sluncem (ale manželka jejího vnuka říkala v jednom rozhovoru, který jsem poslouchala na internetu, že nakonec přece jen tu elektřinu a tekoucí vodu měla). Co je zajímavé, je to, že mnoho žen všech generací ji považuje třeba ve výzdobě country domů za svůj idol a ještě zajímavější to, že ji  milují Japonci – jestli o ní vyšly knihy i v jiném jazyce či dokonce byl natočen film, tak určitě nejvíce v japonštině (kromě třeba korejštiny apod.). Kreslila opravdu nádherně,  přesto realisticky-stačí napsat do googlu Tasha Tudor a pak obrázky a jsou to fakt pěkné countrymotivy. Na youtube je i kousek filmu o ní v japonštině-Japonci nejspíš nad její zahradnou lítali s helikopterami na dálkové ovládání, vystupuje tam už ale fakt křehoučká (frail) asi krátce před umrtím-chtěla být pohřbena vedle svého „rooster“ (kohoutka)….A ještě do toho dokumentu si dali Japonci vážnou hudbu, jak to mají rádi…

Češi znají i Králíčka Petra od podobné britské umělkyně Beatrix Potter, která skupovala pozemky na venkově, aby je zachránila pro příští generace před neuváženým „rozvojem“ (nedávno o ní natočili film s Rennee Zellweger- http://youtu.be/oMDMD7q101I), ale o Tashe Tudorové se u nás moc neví. Její obrázky mi připomínají třeba ilustrace z české knížky z roku 1933 Panenka Madlenka, kterou jednomu děvčátku snesnou z nebe andělíčci, ona se pak o ní stará jako maminka o děti-vaří, pere- asi nic pro přeemancipované ženy.tashatudorprivate

 

Tasha s kozičkou...

Tasha s kozičkou…

Zkusila jsem se emailem zeptat jedné své kamarádky Japonky (43 let), jestli o paní Tashe Tudor náhodou neslyšela, a napsala mi, že samozřejmě ano, že je idolem jí i její maminky a že by nejraději odjela se tam podívat do Vermontu, kde měla Tasha překrásnou zahradu a kde žila. A ještě mi napsala, že se od ní naučila toto: „Když chceš něco dělat, začni hned teď, pokud v tom nejsi dobrý, nevadí, důležité je, že to chceš dělat…“ Sama Tasha Tudor prý řekla: „…Když umřu, jdu rovnou do 30. let 19. století…“ Jsou ale i Češi, kteří nejspíš dobře vědí, proč chtějí žít jednodušejí viz např. článek zde: http://life.ihned.cz/c1-56858560-bez-elektriny-vodovodu-a-se-solarni-sprchou-tak-ziji-vlkovi-na-severu-cech

Líbí se obrázky a  zahrada Tashi Tudor i Vám?

 

 Upozornění: nejsem autorkou fotografií v tomto textu (kromě fotky krávy  v Kurzu kosení přeměněné počítačem na „plátno“), podle mého vědomí nejsou knihy a obrazy (alespoň v USA)  chráněny vydavatelskými právy, pokud uběhlo 70+ let od umrtí jejich autora, takže fotku Mony Lisy může někdo třeba „lepit“ lidem na čelo a nálepky i prodávat, dále u fotek s datem před 1976, starých „sirotčích fotek“ a asi na hraně je, když někdo vyfotí „knihu s fotkou v ní“ či prostě knihu s obálkou, což je případ možná některých obrázku výše (všechny jsou z knih), které jsem ovšem použila v omezené míře pro ilustraci pouze v tomto textu, ne pro komerční účely. Čili pokud třeba někdo napíše text, článek, nebo i odbornou práci a použije jako ukázku fotky z knihy, mělo by to být v pořádku. Pokud se mýlím, rozviňte přímo prosím pod textem diskusi, protože by to jistě nejen mně zajímalo.

Úno 122013
 

 

Vytlačování zbytku kapiček podmáslí z domácího másla "z trávy"

Vytlačování zbylých kapiček podmáslí z domácího letního másla „z trávy“ od krávy plemene Jersey, má hodně vit. K2.

„O knize Westona A Pricea se vyučovalo…byla po léta základem osnov lékařských fakult Harvardovy univerzity, než ji z nich cukrový průmysl vytlačil…“ Lierre Keith (autorka knihy Vegetariánský mýtus: Jídlo, spravedlnost a udržitelnost)

“Proč my nakupujeme za milióny a možná i miliardy dolarů západní léky a žvýkáme je jako blázni, když máme takové bohatství s neuvěřitelnými vlastnostmi? Proč ztrácíme vědění našich nedávných praotců, kteří žili v našem století? …Jaká neznámá síla se pečlivě snaží vygumovat z naší paměti vědění našich praotců?“ Vladimír Megre, 1. díl Anastasia ze série Zvonící cedry Ruska

Vitamín K2 ještě v lůně maminky je zodpovědný za optimální vývin obličejových kostí dítěte a široké zubní oblouky. Naše 2,5letá D. mi trošku připomíhá dívenku na ruské čokoládě Aljonka...

Vitamín K2 ještě v lůně maminky je zodpovědný za optimální vývin i obličejových kostí dítěte a široké zubní oblouky s dostatkem místa pro všechny mléčné zuby (na druhé zuby je též již založeno pod nimi). Velmi důležitá je tedy výživa v těhotenství i před otěhotněním. Naše 2,5letá D. mi s relativně širokými zubními oblouky trošku připomíhá dívenku na ruské čokoládě Aljonka…Zdá se, že vitamín K2 ale hraje u dívek i klíčovou roli v optimálním vývinu široké ženské pánve umožňující snazší ( a bezpečnější) porod, jak tomu bylo u přírodních národů navštívených ve 30. letech dr. Priceem.

V současné době se situace okolo vitamínu K2 nachází v poněkud tristní situaci, protože se mi zdá, že o něm ani lékařská ani nutriční obec v ČR skoro nic podstatného neví. Nejnovější poznatky o něm nezaznamenala a nereflektuje. To by nám snad nemuselo ani tolik vadit, jako spíš to, že ho máme v naší stravě poněkud málo. Tento přitom může hrát klíčovou roli v ochraně kupodivu současně jak před zubním kazem, osteoporózou, prasklou či ucpanou tepnou (což je život ohrožující stav), tak před řadou dalších neduhů včetně neplodností, Alzheimovou chorobou i rakovinou.

Nedávno jsem totiž četla další a poměrně obsáhlou odbornou zprávu o této živině, jejíž  autorem je Christ Masterjohn, PhD (doktorát z nutriční vědy)  a jež má název: Na stopě unikajícího X faktoru: 62 let staré tajemství konečně rozřešeno. Od té doby, co ve 30. letech byl objeven vitamín K  (K1 a K2), považoval se vitamín K1 za prekurzor (předchůdce) vitamínu K2, který si naše tělo z K1 (ze zelených listů třeba kapusty) vytváří. Mělo se a dosud bohužel má za to, že vitamínu K2 máme „dost“ a že ho potřebujeme jen na srážlivost krve. Zdá se, že je to omyl.

Naše tělo údajně jednak špatně vitamín K1 vstřebává a ještě hůře ho na vitamín K2 přeměňuje (plus vliv i antibiotik). Takto přeměněný (pokud se vůbec konvertuje na K2) je ještě trošku jiný, než vitamín K2 přímo hotový v určitých potravinách, o kterých píšu níže.  Až v roce 1997 (s ohledem na rok 2013 „už“v roce 1997) se ale zjistilo, že se tyto vitamíny chovají spíše jako 2 různé vitamíny, které mají zcela rozdílné, ale životně důležité funkce. Zatímco vitamín K1 zajišťuje srážlivost krve, vitamín K2 hraje klíčovou roli zejména ve střebávání minerálů a v metabolismu vápníku. Co tedy podstatného o vitamínu K2 snad stačí vědět člověku, který má doma na starosti výživu sebe či celé rodiny? Pouze na základě své gramotnosti ve smyslu schopnosti číst a porozumět textu, jsem zjistila následující informace, kterése dále pokouším shrnout a překládat do jednoduchého jazyka:

Pokud přijímáme dostatek vápníku (ze skutečného  mléka, kostních vývarů, luštěnin atd.), tak zatímco vitamín D je ředitelem při jeho příjmu (rozhoduje o vstřebávání vápníku), tak K2 je ředitelem jeho distribuce po těle – přivádí vápník na místa, kam patří (aby byla zdravá celá kostra včetně zubů) a odvádí ho z míst, kam nepatří a kde ohrožuje zdraví i život člověka (z měkkých tkání), protože dochází ke zvápenatění (kalcifikaci) kardiovaskulárního systému, ke žlučovým a ledvinovým kamenům.

Vitamín K2 ale na to má samozřejmě „své lidi“ – celou řadu speciálních bílkovin, které zaúkoluje. Pokud však je v těle vitamínu K2 málo, nejsou vitamínem K2 aktivovány (tj. zaúkolovány, nemají svého „šéfa“ a „lelkují“ v různých částech jako lenoši, kteří svůj úkol, který by jim jinak zadal chybějící šéf, plní jen omezeně). Pokud ve stravě a tedy v těle je dost vitamínu K2, organismus se chrání před různými riziky:

1) Tak například proteiny (bílkoviny), které se vytvářejí v ledvinách (i díky třeba vitamínu A a D, přičemž vitamín A je vitamín, který „by chtěl být opravdu u všeho“) se pak postarají o to, aby nevznikaly z vápníku ledvinové kameny.

2) Pokud jde o tepny, tak se K2 stará, aby se vápník nedostávaldo středu stěny tepen (tunica media) (a pokud už se tak stalo, aby laskavě z tama „vypadnul“ pryč, v čemž je ještě šikovnější než vitamín A) , kde jsou pružná vlákna zajišťující flexibilitu tepny v závislosti na krevním tlaku, aby tedy v důsledku zvápenatění (u něhož je klíčovým faktorem nedostatek vitamínu K2) tepna nepraskla. I u člověka, který „vypadal“ zdravě, hlídal si poslušně cholesterol (přitom jeho nízká hladina nezaručí, že ta osoba nedostane infarkt) a dával přednost jiným tukům než máslu a sportoval (někdy ale toto sportování souvisí s „vymrskáváním“ si zásob vitamínu A z těla) k tomu může dojít a my se ptáme PROČ? Vždyť žil a jedl tak zdravě. Zkrátka nedostatek vitamínu K2 neměl napsán na čele.

A aby dále nás vitamín K2 chrání pře tím, aby přímo v tepnách (tunica intima), v nichž má proudit krev, nevznikal plak. Co je to totiž ten plak, ten „špunt“? Démonizují se v této souvislosti nasycené tuky (lipidy), které by se přitom normálně staly tekutými, čím blíže má jejich teplota teplotě našeho vlastního těla (jaká to náhoda!). Máslo i kokosový tuk se při teplotě přes 36 st. C rozpustí. Totiž tento plak je přesněji řečeno složen (kromě bílých krvinek a odumřelých buněk z hladké svaloviny) především „zvápenatělými tuky“ (kalcifikované lipidy). K této kalcifikaci by patrně nedošlo, kdybychom měli dostatek vitamínu K2, který by už nařídil „svým lidem a zřízencům“ (speciálním bílkovinám), aby v tepnách pilně průběžně „uklízeli“ ten „nepořádek“ (vápník, mrtvé buňky…).

Podle Rotterdamské studie, která se účastnilo  4600 mužů ve věku nad 55 let, vyšší příjem vitamínu K2 snížil o 41 % riziko kardiovaskulárního onemocnění a o 51 % riziko umrtnosti na tuto chorobu. (str. 8, odkaz pod textem).

Další věc, která mě zaujala, se týká a mozku a vitamínu K2 a byla tato: „Vitamín K2 posiluje enzymy v mozku, které produkují důležitou třídu lipidů zvaných sulfatidy. Hladina vitamínu K2, bílkovin závislých na vitamínu K2  a sulfatidů v mozku se s věkem snižuje; snížení těchto hladin je naopak spojováno s neurologickou degenerací spojenou s věkem. Srovnání autopsie lidí (ohledání mrtvoly, p. př.) spojuje raná stádia Alzheimovy choroby až s o 93 procent nižšími hladinami sulfatidů v mozku.“  Nesouvisí tedy dnešní epidemie Alzheimovy choroby (ACh), jejíž příčina dle wikipedie není známá, mimo jiné i s nedostatkem vitamínu K2?  (nebo jen nedostatkem nasycených tuků, jako je kokosový tuk? Srov. Clive de Carle, video v textu Sůl nad zlato)

Kde vitamín K2 naše tělo nejvíce potřebuje? Nejvíce se vitamín K2 nachází v našem těle ve slinných žlázách, slinivce, varletech (to proto klesá plodnost mužů, když je ho málo ve stravě?), mozku (třebaže má ale tělo málo K2, mozek i ostatní orgány se ho snaží stůj co stůj zadržovat,  mozek ani jiný vitamín K než K2, zdá se, nechce). Hraje klíčovou roli v optimálním správném vývinu celé kostry, včetně širokých zubních oblouků s dostatkem místa pro zuby, aby nebyly přetěsnané (křivé), zubů bez kazů a obličejových kostí (to proto mívaly donedávna Slované široké lícní kosti, protože v Rusku se tradičně  jí hodně zakysané smetany, která je zdrojem K2?)

Velice zajímavá je souvislost vitamínu K2 s výzkumy dr. Westona A. Pricea. Dr. Price popsal i ve své knize z roku 1939 Výživa a fyzická degenerace chování a fungování „jakéhosi“ faktoru X (též aktivátor X, Priceův fakotor), kterého v mikronutričním profilu výživy 14 různých přírodních izolovaných zdravých národů bylo (spolu s vitamíny A a D) shodně (třebaže každý jedl něco jiného – měli jiný makronutriční profil stravy) 10 x více než ve stravě Američanů té doby. Vitamíny A, D a K2 fungují synergicky jako spolučinitele (např. čím víc máme Ca a vit. D, tím se zvyšuje potřeba těla po vit. K2, které stravou přírodní národy ale vyhovovali, atd.), nejspíš proto se jimi z přirozeného jídla přírodní lidé (překračující naše slavné denní dopor. dávky -DDD. Vzhledem k syntetickým vitamínům izolovaných od spolučinitelů v přirozených potravinách, kterých se často DDD týkají, budiž stanovené DDD velmi užitečné) neotrávili, BA NAOPAK – zajistili si tak optimální vývin obličejových kostí a celé kostry. Price studoval posléze obsah  faktoru X v másle (20 000 vzorků v průběhu roku z různých koutů světa), ale nikdo si ho až do nedávna nedával do souvislosti s vitamínem K2 (který se považoval za přeměněný K1 se stejnou funkcí). Dnes se až po desítkách let přišlo na to, že faktor X  je s vitamínem K2 jedno a totéž! (Zatímco tedy dr. Price popisoval výskyt a chování faktoru X (K2) už ve 30. letech, v roce 1943 za objev „vitamínů K“ dostal půlku Nobelovy ceny Dán Henrik Dam a druhou půlku Američan E. A. Doisy…In memoriam by si ji možná tedy zasloužil také i dr. Price, ale po smrti se neuděluje.)

Zdá se, že jeho přítomnost ve stravě hraje hlavní a prvotní roli (před zubním kartáčkem s pastou, které domorodci s krásnými zuby neměli) v ochraně před zubním kazem protože, jak píše dr. Masterjohn:

Aktivátor X také ovlivňuje složení slin. Price zjistil, že pokud posbírá sliny jedinců, kteří jsou vůči zubnímu kazu imunní, a protřepe je s na prášek rozbitou kostí nebo zubní moučkou, fosfor se pohne ze sliny k prášku (v praktickém životě „k zubu“, pozn. překl.); naopak když by provedl stejnou proceduru se slinou jedinců náchylných k zubním kazům, fosfor by se pohnul v opačném směru od prášku ke slině (ze zubu ke slině a máme zubní kaz na světě, totiž sklovina je sice tvrdá, přesto porézní, pozn. překl.). Aktivita koncentrátu aktivátoru X u jeho pacientů neustále měnila chemické chování jejich slin od fosfor přijímajícího k fosfor odevzdávajícího. Koncentrát aktivátoru X také snížil množství baktérií v jejich slinách. (Nebylo potřeba na bakterie zubní pasty s fluorem!, pozn. překl.) Ve skupině šesti pacientů, aktivita koncentrátu snížila množství lactobacillus acidophilus z 323 000 na 15 000. U jednoho člověka kombinace olejte z tresčích jater a aktivátoru X snížila množství L. acidophilu z 680 000 na 0.“ (Skupina dětí chudých rodičů si velice ve škole zlepšila prospěch, kterým dr. Price dával také hodně oleje z tresčích jater od ryb „z mořské pastvy“ v kombinaci s máselným tukem. ) Zdá se tedy, že i když čištěním zubů ničíme v ústech baktérie, možný skrytý problém, jež má souvislost nejen se zuby a  kterým je možná nedostatek vitamínu K2, může zůstávat dál nerozpoznán a neřešen (není zjišťován nedostatek vitamínu K2 tak, že se zjistí počet speciálních neaktivních bílkovin, kterým by byla položena otázka: Kde máte šéfa, jaktože tady není a vy tu jen pokuřujete a jen se tu poflakujete?)

Vilhjalmur Stefansson-slavný antropolog (1879-1962)

Vilhjalmur Stefansson-slavný antropolog (1879-1962)

Pro ilustraci i nabízím jeden postranní sloupek z knihy Vyživující tradice, ale upozorňuju, že Vilhjalmur Stefansson,  tento islandsko-kanadský antropolog, který raději pro přežití pokorně přijal stravu lidí (Inuitů), které studoval, zemřel v roce 1962, takže jeho slova nejsou úplně dnešní: “…Zuby v průměru lepší než zuby prezidentů našich největších společností vyrábějících zubní pasty se najdou v dnešním světě a existovaly v průběhu uplynulých věků mezi lidmi, kteří porušují každou poučku ze současných reklam na prostředky k čištění zubů. …Nikdy se jakkoliv nenamáhali s tím, aby si vyčistili zuby či ústa. Nechodili dvakrát ročně k zubaři či dokonce ani jednou za život….Vilhjalmur Stefansson The Fat of the Land (Tuk země), Z knihy Nourishing Traditions…

 

Legendární zubař Price, vědci, kterému děkuji za jeho práci...

Legendární zubař Price, vědec, kterému děkuji za jeho jedinečnou knihu Výživa a fyzická degenerace

Proč máme nedostatek vitamínu K2?

1) Zdrojem vitamínu K2 jsou především politicky nekorektní potraviny: máslo, smetana, žloutky a vnitřnosti (ledviny, mozeček), tuk a lůj zvířat, husí sádlo, totiž „měly by“ jím být, a sice od zvířat, která se pásla na zelené trávě, zejména na jaře a brzy v létě (i staří Čechové považovali májové mléko za nejcennější, viz štítek Česká strava lidová I a II. ) Pokud slepice žere kromě zrní a zbytků z kuchyně i červy, co sami žerou zelenou trávu, tak její vejce má K2 z trávy i z těch červů.)  Je to proto, že zvířata jsou schopna vytvářet (i ve svých mléčných žlázách) vitamín K2 z vitamínu K1, který se nachází nejvíce především v rychle rostoucí krásné zelené trávě. Čím zelenější tráva, tím více má K1, který je v ní s chlorofylem a látkami jako betakaroten atd. pevně vázán. Míra žlutosti másla proto odráží nejen vysoký obsah betakarotenu a vitamínu A, ale automaticky i vysoký obsah vitamínu K2. Obsah vitamínu K2 ve stravě lidí  se v USA (ale jistě u nás) snížil po zelené revoluci (u nás se vznikem JZD) v 50. letech (levná hnojiva, válka urychlila technologii), kdy se zvířata z venkovských pastvin přestěhovala „do měst“ („jako my“ se „civilizovala“, protože slovo civilizace pochází od obyvatelů měst, od slov civilis, civitas-město, kdy hustota obyvatel znamená, že zdroje musejí do tohoto „mocenského středu“ přijít odněkud jinud) v podobě betonových velkokapacitních kravínů (už třeba děti nevodily rodinné krávy a husičky na zelenou pastvu) a začala být vykrmována (na velký úkor zeleného s vitamínem K1) horami levné kukuřice, granulemi a šrotem z pšenice, dnes i GMO sójou (což krávám, jejich játrům nesvědčí a konzumujeme tak živočišné produkty z potenciálně nemocných zvířat), které se pěstují na místě lučin, tedy tam, kde se krávy, husy a jiná zvířata před tím mohly pást, či v dalekých zemích mimo naše oči často v rámci „zemědělského dampingu“, který ničí tamější místní farmáře (sebevraždy) a potravinovou soběstačnost.

OBECNĚ: Pokud a) zvířata žerou obilí, kukuřici, sóju a granule  na úkor zelené trávy,  produkty z nich, pokud je konzumujeme, nejsou pro nás nutričně nejvhodnější, b) pokud my sami jsme na místo zvířat na takové rostlinné stravě založené jen na kukuřici, obilninách, semínkách a rostlinných olejích, není taková strava pro nás také nejvhodnější, protože v OBOU případech:

– máme pak příliš moc omega-6 mastných kyselin (spojení s řadou moderních nemocí)

máme dle Lierre Keithové málo či zcela nám chybí esenciální (tělo si ji samo nevytvoří) aminokyselina (stavební panel bílkovin) L-TRYPTOFAN ( obzvlášť v kukuřici je tryptofanu i lysinu údajně velice málo a málo je jí pak zákonitě  v takových živočišných produktech, které jsou od zvířat  kukuřicí krmených, lhostejno zda byla bio atd.). Tryptophan se mění na niacin (vit. B3), ale také je je v podstatě prekurzorem serotoninu, jehož nedostatek je spojen s DEPRESEMI (tělo L-tryptofan pro tvorbu serotoninu potřebuje). Nachází se opět nejvíce ve snadno vstřebatelné formě v červeném mase, ale „z trávy“ (ne kukuřice). Zde je možné se zase zamyslet na zvýšujícím se výskytem depresí v západní civilizaci jako je USA spojené jednak s nedostupností kvalitního červeného masa z trávy, které bude mít dost L-tryptofaneu, a neustálým stresem, který serotonin vyčerpává. Ke konverzi tryptofanu potřebujeme mimo vitamín B6 i dostatek D z tuků, nebo se aspoň víc vystavit Sluníčku, aby bylo po depresích (máme-li dost L-tryptofanu), abychom strávili D, potřebujeme MAGNÉZIUM (hořčík), které je důležité pro další 300 věcí v těle, v jídle z vyčerpané půdy je ho málo, ničí ho rtuť či amalgámové plomby, aspirin, fluor, alkohol, kofein, cukr, stres – velice špatně ho vstřebáváme (Zdroj). Pokud člověk špatně tráví fruktózu a neví o tom, tato chemicky reaguje se serovým tryptofanem a snižuje jeho hladinu, podobně ho hůře tráví lidé, kteří špatně tráví laktózu, někdy u žen i estrogen může narušovat metabolismus tryptofanu, zatímco jejich partner je vysmátý. Jedna věc ale je, co je jeho zdrojem (můžeme diskutovat zda rostlinné potraviny, či červené maso), druhá věc je, zda se vůbec dostane až do mozku – zda je z onoho zdroje vstřebatelný našim tělem a třetí věc je, zda jsme schopni ho či jeho částečnou přeměnu 5-HTP (hydroxytryptophan) pak efektivně měnit na konečný neuropřenášeč serotonin, hormon dobré nálady a zda si serotonin neničíme stresem. Tryprofanu je hodně i v arašídech a datlích. (Ref. níže) Takže proti depresím, úzkostem a nespavosti a vůbec na zlepšení nálady máme: terapii světlem (Slunce, vitamín D z něho a tuku od zvířat, co pobývala venku na Slunci); bylinku třezalka (angl bylina sv. Jana-John’s Wart), fyzické cvičení a samozřejmě tryptofan (5-HTP), o němž autorka bestselleru Mood Cure (Léčba nálady) Julia Ross říká: “ 5-HTP může zvednou hladinu serotoninu o 540 % ve srovnání s lékem Paxil, který ho zvyšuje o 450%, a Prozac, který ho zvyšuje o 150 %- 250 %.“Vše je tedy společným koncertem mnoha živin, není třeba dělat z žádné živiny „superstar“. Další významnou látkou proti depresím, bipolární poruše atd. je hotová kyselina arachidonová z hovězího masa (pokud možno z pastevního chovu), významná mastná kyselina, která je důležitá pro mozek (proti duševním nemocem), protože pouze dokonale zdravé tělo se zdravou mikroflorou si jí údajně umí optimálně přeměnit z omega-6 mastných kyselin (srov. Syndrom trávenia a psychologia od dr. Natashe Campbell-Bride, str. 182). Jistě hraje hovězí maso roli v tom, proč se vegani cítí lépe, když zařadí sice dražší, ale kvalitní hovězí maso z pastevního chovu, k tomu třeba bioslaninu s vitamínem D či olejem z tresčích jater (která má již hotové mastné kyseliny EPA a DHA, které si naše tělo teprve musí vytvořit z omega-3 mastné alfa-linolénové kyseliny, alespoň o tom občas čtu na zahraničních serverech nebo o tom pojednává výše zmíněná Natasha Campbell-Bride ve své knize, srov.179-180.)

– chybí nám v posledku například vitamín A, CLA a samozřejmě i vitamín K2

Tam, kde jsou dnes v USA „kukuřičné pouště“ (život totiž není nad půdou, ani v půdě, ptáci za pluhem už tolik nelítají, protože v půdě není tolik žížal,  + zamořené vody řek z postřiků, svrchní půda odplavována), by bylo lépe mít znovu trvalý trávní porost, v USA tedy prérie, bizony a krávy, aby se i spolu s nimi obnovila přirozená úrodnost půdy. (Pomůžou nám vynikajícími a pěkně rovnoměrně rozmísťovanými kravinci, takže se s tím příroda rychle vyrovná – kráva je přírodní mobilní čtyřnohé rozmetadlo hnoje)

2)

Ghí z června '11 (vlevo) a ledna '12 (napravo), v souladu s přírozenými ročními obdobími se obsah vitamínu různí

Ghí z června ’11 (vlevo) a ledna ’12 (napravo), v souladu s přírozenými ročními obdobími se obsah vitamínu různí

Jistě nedostatek vitamínu K2 souvisí i s obecnou oficiální proticholesterolovou linií, která prodchnula medicínsko-farmaceutický kompex a zemědělsko-potravinářský průmysl. Kupujeme potraviny „chránící naše srdce“ a podobné nesmysly. Kdyby lipidová domněnka o cholesterolu skutečně platila, tak jsme všichni zdraví a neumíráme na kardiovaskulární choroby. V médiích lze zaznamenat jemné, ale na citlivé jedince možná účinné nutriční rady, které nás nabádají, abychom se sice máslu (těžko říci, jaké kvality mají autoři těchto rad na mysli) nevyhýbali, ale aby se máslo o své místo v našem jídelníčku dělilo s  margaríny, které už prý jsou mnohem lepší než kdysi, kdy byly pro chudé a v době války a které se z „nouzového prostředku“ staly „cílem“ samotným (stejně jako třeba sušené mléko). Zmínky o kvalitě másla, která se může, jak dokázal dr. Price, až na 50 x různit !, chybí. A pokud jde o jeho nutriční profil, jak jsem již napsala výše, o vitamínu K2 se obecně, zdá se mi, neví nic podstatného (jen to že prostě nějaký je a je fyziologicky totéž co vitamín K1). Běžné máslo i smetana z obchodu ale má i tak při vší pravděpodobnosti málo vitamínů rozpustných v tucích (A, D i K2) soudě dle spíš bílé než žluté barvy (a to po celý rok bez ohledu na roční období) a toho, že dnes krávy vzácněji pobývají na kvalitní bohaté zelené pastvě (K1) venku na slunci (vit. D).

Kniha Dr. Westona A. Pricea Výživa a fyzická degenerace, kterou také připravíme k vydání v našem nakladatelství SRP (Statky, rody, pastviny)

Klasika zubaře dr. Westona A. Pricea Výživa a fyzická degenerace, kterou jistě také připravíme k vydání v našem nakladatelství SRP (Statky, rody, pastviny)…

Zdá se mi, že kvalitní máslo, které spadá pod nasycené tuky, je v naší stravě nezastupitelné. Zde nejspíš neplatí žádné „NEBO“ v podobě rostlinného mono- či vícenenasyceného oleje. (Vitamín K2 je sice bohatě díky činnosti baktérií obsažen i ve fermentovaných sójových  bobech nattó, ale ani fermentace nezneškodní goitrogenní látky (štítnou žlázu oslabující) v jinak jedovaté sóji, jejichž negativní účinek lze kompenzovat přijetím spíš celého kontextu cizí kulinární tradice (japonské), z níž k nám nattó přichází, tedy stravy, která naopak štítnou žlázu posiluje třeba vývarem z hlav ryb, řasami s jódem (na vstřebávání jódu je též ale potřeba mj. vitamín A). Japonci tradičně nejedli nefermentované moderní západní sójové výrobky (maso, mléko, falešné sójové ghí), ale jen fermentované (miso, tófu, sojová omáčka) a ještě jen spíše jako přílohu či předkrm v malinkém množství. Nedávno vyšel ale článek v internetovém the Healthy Home Economist, kde se krásná pleť Japonek přisuzuje právě tomuto vitamínu, jehož nedostatek ale my ženy na západě máme napsán ve tváři v podobě vrásek. Moje japonská kamarádka, které je přes 40 let skutečně vypadá na 20. Srov. http://www.thehealthyhomeeconomist.com/the-vitamin-deficiency-that-is-written-all-over-your-face/

My Středoevropané, kterým nerostou na zahrádkách olivy a Slunce nám přes rok tolik nesvítí jako v Itálii, můžeme  používat kvalitní olivový olej v tmavé sklenici chránící světloplaché vitamíny (ničím laciným nešizený, bez reziduí pesticidů a za studena lisovaný atd.) , ale nikdy asi ne jako „náhražku“ másla či sádla husího a hovězího, žloutků od slepic z velkého sadu. To červnové bylo považováno u švýcarských horalů, které dr. Price navštívil, za posvátnou superpotravinu, že nové páry se nesměly sezdat, dokud si neužily tohoto másla, které mělo zajistit zdravé rodiče (především maminku) a zdravé potomky.

Zajímavě o nezastupitelnosti kvalitních živočišných tuků ve zdravé stravě po osobní zkušenosti s jejich absencí hovoří i paní Lierre Keithová níže na videu, autorka knihy Vegetariánský mýtus: Jídlo, spravedlnost a udržitelnost, která byla od svých 16 let 20 let vegánkou. 20 let věřila tomu, že vegánství je nesmírně logický a smysluplný postoj, program, který navíc pomáhá „řešit“  spoustu věcí najednou (že to prospívá zdraví, že je to nejekologičtější a pomůže to i nasytit hladové Třetího světa). Dnes si myslí, že vegánství není odpovědí na enviromentální otázky (všechny statistiky o neekologičnosti chovu zvířat totiž vycházejí pouze z toho jednoho modelu – konvenčního továrního velkochovu a neberou v potaz, že může existovat ekologičtější alternativa), na obnovení zdraví  ani na hlad Třetího světa. Nyní je pro založení rostlinných permakulutrních společenstev místo moderního zemědělství, které považuje za největší „ránu“ („biočistku“ ) způsobenou planetě Zemi, ale protože se na trávě pást nemůžeme, domnívá se, že na ní patří dobytek, pro který je to alternativa vůči jejich konvenčnímu (továrnímu) velkochovu. Idea „udržitelného zemědělství“ je pro ní oxymoron (protimluv). Kupováním sóje člověk přitom podporuje potravinářský průmysl a ne malé hospodáře, kterým se kravičky pasou na trvale zatrávněné ploše bez eroze. Koneckonců i pěstování biopaliv, nejen sóje (př. India) způsobuje utrpení původních farmářů.Srov. také: http://www.ac24.cz/zpravy-ze-sveta/1964-honduras-farmari-jsou-masakrovani-ve-jmenu-globalniho-oteplovani

Totiž pouze podle modelu konvenčního velkochovu se počítají statistiky o neekologičnosti takového chovu a odvozují etické postoje a celá generace lidí se rozhoduje především na základě těchto statistik pro vegánství. Odmítat nekvalitní živočišné produkty a nahrazovat je rostlinnými asi není pro zdraví dlouhodobým řešením, snad jen přechodným, na rozdíl od změny způsobu chovu zvířat. (Přechodným, protože je-li vzduch nedychatelný, tak jen přechodně vydržíme přejitím na čisté vakuum coby alternativu špinavého vzduchu. Problém není vzduch jako takový.) Zvláště když potřebujeme například vitamín K2 z másla nebo jiných živočišných tuků (husí sádlo), ale také třeba mastnou kyselinu CLA (konjugovaná kyselina linolenová), která má silné protirakovinové účinky a je také jen v těchto tucích „z trávy“! Nenarůstá výskyt  a umrtí na rakovinu prsou spíš kvůli absencí CLA v našem másle (které měly naše praprabáby, co nechodívaly na mamograf), než kvůli tomu, že si nechodíme  nepřirozeně silně stlačovat prsa (a v nich případné zhoubné buňky, které se ještě víc naštvou)  do mamografů a že neběháme po vlastním vyšetření prsou, které mají samy řadu přirozených nerovností (lumps),  na vyšetření k lékaři (který zatím není placen za to, že k němu nechodíme)? (Stále více žen onemocní ročně na rakovinu prsní žlázy, každých 20 minut někdo v ČR umírá na rakovinu! srov. Český statistický úřad, 2011)

Americká bylinářka a léčitelka Susun Weed řekla něco v tom smyslu, že touto alternativou (pastvou na zeleném) můžeme pro zvířata udělat mnohem víc, než když veganstvím pouze nebudeme  podporovat  jejich konvenční velkochov. Že pro ně takto můžeme dělat ještě více, než když veganským postojem současně ignorujeme  dobytek a slepice ale jinak jako takové. (http://www.wisewomanradio.com). 

Taková kráva již v divoké přírodě nemá žádné „příbuzné“ a její přežití je zcela závislé na člověku. Koza by bez člověka údajně přežila snáze, ale větší šanci by měla v přírodě blízko moře, protože potřebuje více jódu. (Srov. Joann S. Grohman: Keeping Family Cow, str. 3-4)

Leirre Keithová hovoří o tom, že jakékoliv jiné protinázory na veganskou stravu, na které se raději léta coby vegánka nikdy opravdu pořádně nepodívala (vlastně jen „se zavřenýma očima“, vytěsňovala je a měla v tom velké informační „okno“-„slepou skvrnu“), cítila jako hrozbu nejen pro to, CO jí, ale i pro to, KDO a KÝM je. Útok na svou identitu, kterou si okolo své stravy vybudovala. (To je hlavní důvod, proč to bylo pro ní tak bolestné se veganství vzdát). Leirrel Kaithová se cítila velice zle po zdravotní stránce, ale byla si „jistá“, že to není primárně stravou, vším možným (chemií, mobily, vzduchem…), jen ne stravou…Přitom i každá sebelepší terapie je jen „napůl upečeným chlebem“, pokud není podepřena výživou v souladu s přírodními zákony. Její stránky jsou zde: http://www.lierrekeith.com

———————————————————–

Odkud jsem čerpala informace a tvrzení výše:

Pokud nedojde zase k útoku na stránky Nadace Westona A. Pricea, tak zajímavý hlavní text, z něhož jsem čerpala informace, lze nalézt zde: http://www.westonaprice.org/fat-soluble-activators/x-factor-is-vitamin-k2

tryptofan a deprese apod. http://undergroundwellness.com/is-your-low-fat-diet-making-you-depressed-anxious/

http://theprimalparent.com/2012/03/31/ibs-depression-skin-fructose-malabsorption/

http://www.moodcure.com/mood_cure_excerpt.html

Recenze na knihu Vegetariánský mýtus: http://www.westonaprice.org/thumbs-up-reviews/vegetarian-myth

Dále jsem poslouchala na YouTube přednášky a rozhovory s dr. Kate Rheaume-Bleueovou, autorkou knihy Vápníkový paradox, kterou velice ovlivnila kniha zubaře Price Výživa a fyzická degenerace:

https://www.youtube.com/watch?v=fYMExQNosTQ

https://www.youtube.com/watch?v=Vbd8FqnVT4c

I zde je článek hovořící o prospěšnosti másla od sympatické paní Margit: http://ona.idnes.cz/margit-slimakova-margariny-nejezte-d6b-/spolecnost.aspx?c=A130217_174624_spolecnost_jup

Doplnila bych zde ale jen to, že živočišné bílkoviny z vajíčka ke snídaní mohou činit právě magickou synergii s rostlinnými bílkovinami, hovoří se o synergii u pouhých 2 % zastoupení živočišných bílkovin ve stravě. Harmonii mezi omega 3 a 6 i u sebelépe vypěstovaných a zpracovaných rostlinných olejů opravdu nikdy nedostaneme, protože většina olejů (až na lněný) obsahují přirozeně více omega-6 mastných kyselin, a jen při nezastupitelném zařazení „esenciálního“ másla do jídelníčku si s nimi naše tělo v malých dávkách poradí jako u našich předků, kteří rostlinné oleje konzumovali zejména v době půstu a to ještě až s posílením moci církve od 13. století. Tedy zdravé tělo si z alfa omega-3 kyseliny ze lněného oleje vytvoří EPA a DHA kyselinu, které se ale již nacházejí hotové v oleji z tresčích jater.  Jak již psala Fallon či paní Marie Úlehlová Tilschová, nelze se spoléhat na instinkty, chutě…lékařka Natasha Campbell Bride (autorka diety GAPS) říká, že často je to nezdravá patogenní mikroflora, která nám diktuje chutě, odměňuje naši konzumaci sacharidů endorfiny atd.

Mám trochu problém s přijetím výrazu, že výživáři jsou „pozadu“, „zastaralé“ názory výživářů- byla bych na ně asi přísnější.
Zastarat může móda, stroj. Ale výživář by neměl jen tak snadno „převléci kabát“ a začít hlásat něco nového a jiného s tím, že to, co hlásal, již „zastaralo“ jako móda, protože nejnovější vědecké poznatky říkají to a to. (Knihy o výživě našich předků i kniha Pricea tu jsou již docela dlouho). Asi bych to formulovala nějak takhle : názory na výživu byly MYLNÉ,  a pocházely ze LŽÍ korporací a od výrobců potravin, prospěchářských politiků, od samého začátku šlo o podvod, nutriční potřeby člověka se nezměnily po tisíciletí, zůstávají pořád stejné jako přírodní zákony, jako když musíme dýchat vzduch.

Nejsem si vůbec tak jistá, že sehnat kvalitní potraviny dnes není problém – pro vegany snad (bedýnky s jablky, dýněmi…). Např. já bych měla dnes (nebýt rodového statku) problém sehnat kvalitní živočišné produkty „z pastevního chovu“, nebo si být jistá, že jsou „z trávy“ a ne produkované ze sóje a obilí. Jenomže jak má nějaká malá farma produkovat tolik vajíček pro tak mnoho lidí, kteří by si je měli spíš zkusit sami chovat? Jedině pomocí celoročního výkrmu obilím.  Znáte někoho, kdo by znal skutečnou hodnotu letního květnového či červnového másla „z trávy“ , sám ho produkoval a byl přitom zároveň ochotný a oprávněn ho prodávat syrové a za stejnou cenu jako máslo z jiné části roku, pokud vůbec prodávat? Nevím ani, kde se prodává třeba syrové máslo z trávy, které má nejen vitamín K2, CLA, vitamín D, ale i Wultzenové faktor, který se ničí pasterizací.

 

 

Sůl nad zlato („Keltská“ sůl z bretaňské Guerandai)

 Teorie  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Sůl nad zlato („Keltská“ sůl z bretaňské Guerandai)
Led 312013
 

„Experti“ sice trvají na omezování soli jakožto způsobu, jak předcházet srdečnímu infarktu, vysokému krevnímu tlaku a mrtvicím, důkazy se ale hromadí o opaku…Kampaň proti soli je perfektním příkladem zákona neúmyslných následků. Vědci, politici a lékařští odborníci a novináři protlačují svou agendu o nesolení jako spolehlivý způsob, jak omezit onemocnění, i když všechny důkazují poukazují na opak – zvýšení zdravotních problémů mladých a starých, snížené fungování mozku, zvýšení zmatku a výhod pro potravinářské zpracovávání a medicínský průmysl. Až na velice málo výjimek není důvod mít strach ze solničky, jenom si však solte skutečné a doma připravené jídlo a vychutnejte si ho! Sally Fallonová: Sůl Země

Řada témat z rubrik o výživě je rozporuplná a téma soli není žádnou výjimkou...Většina debat o soli ignoruje problém zpracování soli…Dokonce většina tak zvaných mořských solí je produkováná průmyslovými metodami. Nejlepší a pro zdraví nejpřínosnější je sůl získávána působením slunce na mořskou vodu v jílem vymazaných kádích. Její našedlá barva svědčí o vysoké vlhkosti a o obsahu stopových minerálů.  Tato přírodní sůl obsahuje pouze kolem 82 % chloridu sodného, obsahuje 14 % makrominerálů, především magnézia a až na 80 stopových prvků. Nejlepší a nejčistší na trhu dostupný zdroj nerafinované mořské soli jsou bretaňské bažiny s mořskou solí, kde se tato “pěstuje” podle starodávných metod. „ Sally Fallonová a Mary G. Enigová, PhD: Vyživující tradice: Kuchařka, která je výzvou pro politicky korektní výživu a diktátory stravy

Morska sul (keltska)

Mořska sůl (keltská)

Pravá mořská přírodní nerafinovaná sůl obsahuje magnézium, jód a další minerály, které nám namíchal a uvařil oceán (nerafinoval, nebělil, nepřidával protihrudkující látky atd.). Sally Fallonová píše, že nerafinované druhy soli jsou třeba béžové nebo růžové, ale ne bílé. Bělost soli stejně jako bílá barva cukru znamená, že je rafinovaná a minerály odstraněny. (Ref. The Fourfold Path to Healing, s. 18.)Vzhledem k tomu, že naší půdě některé prvky scházejí, nebo je minerální profil této půdy z  různých důvodů nevyvážený, nevyvážené jsou pak i všechny produkty, které taková půda plodí, a tedy i my lidé. Například Clive de Carle, který je znalcem minerálů a jejich důležitosti pro náš organismus, uvádí, že na Jamajce se dlouho pěstovala cukrová třtina, a proto plodinám, které se tam nyní pěstují, schází bór (angl. boron), činitel, kvůli jehož absenci v půdě tam údajně mají vysoký výskyt artritidy. Naopak v Izraeli mají nízký výskyt artritidy a jejich půda má asi nejvíc bóru na světe (ref. např. i o artritidě pokusných potkanů bez bóru zdezdezde). Existuje tedy paralela mezi prvky, které půdě chybí a určitými neduhy, které lidí trápí, a naopak zdravím a přítomností určitých prvků v půdě.

Díky přítomnosti magnézia v soli váže sůl údajně vodu a vlastně je to i důkaz, že obsahuje tento prvek. Jestli jsem tomu správně porozuměla z videa, tento prvek v soli také pomáhá pak udržet vodu i v našem těle. Pokud nemáme v těle dost magnézia, jsme mimo jiné neustále dehydrování. To není reklama na minerálku Magnéziu, ale takto jsem to zaslechla na videu níže.  Bez dostatku magnézia jsme jinak unavení, žízniví, nervózní, škytáme, máme tiky v očích, křeče v lýtkách, ztuhlé svaly a tělo (zvláště po ránu), a spoustů dalších příznaků. Pokud obecně nemáme dostatek stopových prvků, nedržíme v těle dobře vodu a to se snaží i zadržovat stolici co nejdéle v tlustém střevě a „vysávat“ z ní vodu a výsledkem je zácpa. (Srov. http://www.westonaprice.org/digestive-disorders/primer-digestive-system)

I přes výše řečené nám odborníci na výživu doporučují omezit solení. Je to problematické doporučení, protože i se solí potravinářský průmysl natolik manipuluje, že opět (stejně jako u mléka a čehokoliv jiného) je třeba si definovat, o jaké „soli“ se vlastně bavíme. Nelze se přece omezit na suché konstatování – omezte solení. Nejde pouze o chuť, pro kterou se má v kuchyni používat, ale naopak pro zdraví, POKUD jde o pravou mořskou nerafinovanou sůl. Vždyť sůl se vždy cenila nad zlato, byla možná jedním z prvních obchodních artiklů, údajně i anglické slovo salary (výplata) má kořen ve slově „sůl“. Problém je v tom, že obyčejná kuchyňská sůl je rafinovaná, jde jen o chlorid sodný „obohacený“ o jód v podobě, kvůli které se ho naše tělo rychle zbaví močí, především tělo lidí s oslabenými adrenálními žlázami, tedy nad-ledvinkami (příznakem je třeba podráždění a nespokojený mozek kvůli toho, že nemáme nic sladkého na zub, co by nám vyšouplo krevní cukr nahoru). (Srov. Sůl, koření a dochucovadla).

Jód je velice důležitý pro správné fungování štítné žlázy, jejíž hormony řídí teplotu těla – Sally Fallonová s Mary Enigovu v jednom článku Moudré volby, zdravá těla: Strava pro prevenci ženských nemocí psala, že pokud 3-4 dny po menstruaci si změříme po probuzení teplotu pod jazykem a bude nižší než naše běžná teplota, pravděpodobně kvůli nedostatku jódu nám nefunguje optimálně štítná žláza  a máme studené nohy, ruce a jiné obtíže. Štítná žláza (přesněji hormon, který produkuje) udržuje poměr vápníků a fosforu v krvi a onen jod hraje při tom všem tedy velkou roli. Aby měla žena štítnou žlázu v pořádku, měla by kromě vitamínu A před otěhotněním, mít i dostatek jódu. Vlastně pořád. Otázka jódu a kolik ho vlastně potřebujeme je velice složitá a popravdě řečeno, nikdo si nemůže být jistý, kolik ho vlastně potřebujeme, protože velkou roli hraje jeho skutečná absorbce, ostatně jako u jiných živin. Třeba je důležité minimálně nekonzumovat sójové potraviny, kteér mají goitrogenní účinky, třebaže byly fermentované. U nás je DDD u jódu cca 150 a 200  μg, ale i jód je jen jedním článkem složitého řetězce a interakcí. Sally Fallonová ve svém článku Velká debata o jódu (The Great Iodine Debate) píše v závěru své statě: „Je tedy pravděpodobné, že ti, kteří se vyhýbají komerčním rostlinným olejům a minimalizují spotřebu omega-6 mastných kyselin a kladou důraz na příjem živočišných tuků s vysokou koncentrací živin, jako je máslo a olej z tresčích jater, budou ptřebovat jód mnohem méně než 1,000 mcg na den a bude jím stačit jód ze stravy z celistvých potravin, především těch, co obsahují jídlo z moře.“ (Ref. http://www.westonaprice.org/metabolic-disorders/the-great-iodine-debate?qh=YToyOntpOjA7czo2OiJpb2RpbmUiO2k6MTtzOjg6ImlvZGluZSdzIjt9)

Jak tedy magnézium, tak jód a asi 80 dalších minerálů, které připravilo moře, bychom mohli přijímat v kvalitní mořské soli, která se jen tak nezkazí (na rozdíl o ryb). V poslední době se do popředí dostává otázka i čistoty vod. Nedávno jsem shlédla díky Terce K. video o tom, jak se v jedné zátoce v Japonsku mimo oči veřejnosti ubíjeli delfíni a jejich maso kontaminované rtutí se prodávalo jako maso „velrybí“ – http://www.youtube.com/watch?v=blxuYP8-Ilc

Kniha dr. Brownsteina: Prosolte se ke zdraví

Kniha dr. Brownsteina: Prosolte se ke zdraví

Když se moderátor v pořadu níže na videu pana de Carlea ptal, jak se k té pravé mořské soli staví odborníci na výživu, tak jen konstatoval, že bohužel i oni, kteří mají třeba i akademický titul z nutriční vědy, jsou stále jen součástí (plodem) systému, který neví, co je příčinou nemocí, a tedy jejich skutečné prevence, a tudíž neví, jak je vyléčit, pouze brzy diagnostikuje a léčí pomoci léčiv a operuje. Jsou vlastně jen konzistentní součástí systému (někdo ho někde nazval medicínsko-farmaceutický komplex). Propojenost se podle mně projevuje např. v tom, že zatímco jinak úžasný lékař zjišťuje cholesterol, tak jinak úžasná farmaceutická firma má už „přichystaný“ lék na snížení cholesterolu (přitom nízká hladina cholesterolu údajně nezaručuje, že nedostaneme infarkt, viz nedostatek vitamínu K2), a v pevném souladu (integritě) a konzistenci s tímto systémem jinak úžasný oficiální nutriční odborník má už „přichystaná“ doporučení ke stravování: máslo ano, ale moc ne, raději rostlinné oleje (olivový a řepkový) a omezte „solení“a u této rady to zpravidla končí a nenasleduje probírání rozdílů mezi obyčejnou kuchyňskou rafinovanou „solí“ a nerafinovanou mořskou solí, případně ještě kvalitou jednotlivých různých nerafinovaných mořských solí, případně se nehovoří o tom, CO máme solit (kvalita a výběr jídla). (Podobné je to s „mlékem“ – nehovoří se o plemenech krav, o tom, čím se krmily, jak se jejich mléko zpracovávalo, že se třeba pasterizací zničily enzymy, které by nám ho pomohly strávit atd.)

Samozřejmě nelze paušalizovat, ale i paní Sally Fallonová se zmiňovala o tom, že řada nutričních expertů, kteří mají své fungující poradenství v souladu s poznatky zubaře Westona A. Pricea a Nadace W. A. P . vědomě a záměrně šli nejprve vystudovat onu oficiální nutriční vědu jen proto, aby měla jejich činnost (v duchu dr. Price) oficiální požehnání,  větší kredit a váhu či autoritu (ovčí kabát). Dokonce jeden mladík, který možná teď čte tyto řádky, mi psal, že nastupuje na jednu univerzitu v ČR na obor výživa člověka a že se děsí toho, co se tam bude učit, protože i přes svůj věk vyzkoušel ledajakou dietu, ale že dr. Price je něco, co dlouho hledal a co mu dává smysl, což však ale není  tak úplně v souladu jak s oficiální doporučenou potravinovou pyramidou a  co se jistě více či méně odchyluje i od jiných odrůd nutričních programů. Jinak stránky pana Clive de Carlea se zajímavými doplňky stravy, které jistě prospívají, pokud se díky zdravé střevní flóře (z mléčně kvašených syrových potravin) vstřebají, jako je Lugolův (jm. fr. lékaře) jód, Fulvic minerals (snad to má spojitost s krásnou Římankou Fulvií), čistou sodu bikarbonát (na domácí zubní pastu) atd. –  http://www.ancientpurity.com/ ) Video níže si vraťte od 7m 56 vteřiny.

 

Když se vrátím k tématu soli, tak v knize Vyživující tradice je zmíněná jako nejlepší tzv. Keltská sůl (Celtic Salt). Nedokážu posoudit, zda je v tom tak velký rozdíl s ostatními nerafinovanými solemi (himalajskými, japonskými,portugalskými atd.), vím jen to, že Američané z firmy Salina Naturaly prodávající keltskou sůl opravdu procestovali svět, aby našli tu nejlepší sůl (pan Jacques DeLangre k tomu byl ponoukán makrobiotikem Georgem Ohsawou, zkoumal minerální profily různých solí). Když jsem keltskou sůl poprvé ochutnala v té mokré formě, opravdu chutnala jako slaný oceán, úplně jinak než obyčejná kuchyňská sůl. A tak se mi teprve v těchto dnech  podařilo po delším hledání zjistit, že tzv. Celtic salt je pouze obchodní název pro sůl , pod jakým ji lze koupit na Amazon.com, v USA u firmy Salina Nnaturally, která pro propagaci této zdraví prospěšné soli opravdu hodně udělala, a v různých zahraničních e-shopech. Tradice od roku 1976 – je napsáno na balíčku libry této soli.  Jde tedy vlastně o “přeznačkovanou” ( Celtic Sea Salt® a nyní pod větším deštníkem Grain & Salt Society® ) tradiční (2000 let – od Krista)  sůl z francouzského západního pobřeží,  která se těží obecně na vícero místech, tahle  v oblasti Guerandais. (Více zde.) Našla jsem webové stránky prvotního producenta této soli a v telefonu mi paní potvrdila, že jde skutečně o „keltskou sůl“, jak je známá z amerického trhu (web i zde – http://www.seldeguerande.fr/index.php?l=f). Dosud jsem tzv. Keltskou sůl v našem rodinném e-shopu kosimesnadno.cz neprodávala, protože je nepraktické i finančně náročnější dovážet do ČR “do USA dováženou sůl z Francie”, na kterou se pak nabalí větší poštovné přes oceán a dovozní daň.

 

    Ve Spojených státech jí říkají Keltská sůl, ale pochází od nás,  napsala mi paní  Brigitte Roig, vedoucí oddělení exportu firmy Les Salines de Guérande. Tato sůl je vyhlášenou gurmánskou solí a přidává se i do luxusních  čokolád a karamelů. Přidávám jí do domácích máslových čoko-  či karobových bonbónů, šlehaného tibetského čaje s máslem a chuť všeho jen povyšuje, dále do všech vařených jídel, do zelí na kvašení,  do slané lázně pro sýr... V ČR se občas dá i sehnat v obchodech pro milovníky francouzské kuchyně...nebo u nás v superpotravinách v  eshopu. Jak v zimě dorazila, hodila jsem ji na sníh a vyfotila, lehká našedlost je na čistém sněhu... patrná...

Ve Spojených státech jí říkají Keltská sůl, ale pochází od nás, napsala mi paní Brigitte Roig, vedoucí oddělení exportu firmy Les Salines de Guérande. Tato sůl je vyhlášenou gurmánskou solí a přidává se i do luxusních čokolád a karamelů. Přidávám jí do domácích máslových čoko- či karobových bonbónů, šlehaného tibetského čaje s máslem a chuť všeho jen povyšuje, dále do všech vařených jídel, do zelí na kvašení, do slané lázně pro sýr… V ČR se občas dá i sehnat v obchodech pro milovníky francouzské kuchyně…nebo u nás v superpotravinách v eshopu. Jak v zimě dorazila, hodila jsem ji na sníh a vyfotila, její lehká našedlost je na čistém sněhu patrná…

Sůl je sice cenově nad zlato, ale ráda bych to pro zájemce brzy změnila a samozřejmě i pro svou rodinu nakupovala za příznivější cenu právě tuto guerandaiskou ještě vlhkou šedou „keltskou“ sůl přímo z Francie. Měla by tedy mít kolem 82 % chloridu sodného,  14 % makrominerálů, především magnézia, draslíku a až na 80 stopových prvků (Ref. ) Keltskou sůl s oblibou používám do receptů z knih Vyživující tradice a do sýrů a vůbec do všeho. Nemusí si ji nikdo kupovat ode mně, ale pokud by Vás zajímalo, kde je možné ji sehnat, tak třeba brzy v našem e-shopu.

Jde tedy opět o nenápadné vyživování celistvou nerafinovanou potravinou, jejíž minerály v jakkoliv sice nepatrném množství mohou být ale životně důležité pro dospělé i rostoucí děti. Věřím, že od používání takovéto soli nikdo neočekává okamžité omlazující zázraky do druhého dne – jako že se třeba na druhý den probudíme a budeme zas dětmi jako Sovák s Menšíkem v ukázce z komedie Což takhle dát si špenát (https://www.youtube.com/watch?v=dM-Oo3804c0). Napadá mě akorát, že tělo přijímá látky i skrze kůží a že soli se uplatňují i v průmyslu krásy a že vlastně týdenní či delší pobyt v lázních je tedy pro remineralizaci těla jistě lepší než pobyt v chlorované vodě.

Problém není v solení jako takovém, ale v jídle, které se solí. Více k tomu, že potřebujeme kvalitní přírodní sůl (a spíš se zbavit nezdravých potravin se „skrytou“ rafinovanou či „obohacenou“ solí), že i miminkům by se mělo trošku jídlo osolit (pro vývoj mozku a gliálních spojů), že ji potřebujeme na nervy, na trávení, na mozek, pro nadledvinky, na rovnováhu tekutin, na lepší krevní tlak atd. a že nelze dělat obětního beránka ze skutečné přírodní soli za současné konzumace nezdravých potravin, které spíš v prvé řadě ony způsobují špatný tlak a různá civilizační onemocnění, je možné najít v delší stati Sůl Země od Sally Fallon v angličtině, kde neemotivně a střízlivě, aniž by chtěla jakéhokoliv odborníka na výživu urazit, říká: „Experti“ sice trvají na omezování soli jakožto způsobu, jak předcházet srdečnímu infarktu, vysokému krevnímu tlaku a mrtvicím, důkazy se ale hromadí o opaku….Kampaň proti soli je perfektním příkladem zákona neúmyslných následků. Vědci, politici a lékařští odborníci a novináři protlačují svou agendu o nesolení jakožto spolehlivý způsob, jak omezit onemocnění, i když všechny důkazují poukazují na opak – zvýšení zdravotních problémů mladých a starých, snížené fungování mozku, zvýšení zmatku a výhod pro potravinářské zpracovávání a medicínský průmysl. Až na velice málo výjimek není důvod mít strach ze solničky, jenom si však solte skutečné a doma připravené jídlo a vychutnejte si ho!… (Ref. http://www.westonaprice.org/vitamins-and-minerals/the-salt-of-the-earth). Ještě bych si dovolila připomenou slova z knihy Vyživující tradice, a sice že pokud bychom neměli ve stravě dostatek vitamínů A, D a faktor X (vitamín K2) třeba z másla a smetany krav z pastevního chovu na zeleném (nattó z kvašených sójových bobů z nich obsahuje jen vitamín K2 a vegani K2 mohou získávat aspoň z něho, ale je třeba ho jíst s dostatkem jódu na obranu před goitrogenním – štítnou žlázu potlačujícím – účinkem sóji, která ho fermentací neztrácí, kvůli obsahu izofavonidů), tak náš organismus minerály nevstřebá, bez ohledu na to, kolik jich ve stravě přijímáme. Vitamín K2 se přitom nachází („měl“ by se nacházet…) ve slinách a chránit nás přirozeně před zubním kazem. Výzkum se slinami lidí se zdravými zuby a slinami od osob s nezdravým chrupem plným zubních kazů a kostní moučkou dělal dr. Price a věřil, že faktor X je to, díky čemu mělo lidstvo lepší či horší kosti, zuby a tlustší stěnu lebky v průběhu dějin lidstva. Jednoduše řečeno faktor X (tedy vitamín K2) měnil chemické chování slin při styku s na prášek rozbitou kostí, když sliny obsahovaly K2 – prášek tahal fosfor ze slin k sobě, když neměly vitamín K2, slina tahala fosfor z prášku (tedy vznikal zubní kaz )(Ref. http://www.westonaprice.org/fat-soluble-activators/x-factor-is-vitamin-k2#dental). Na jeho výzkum již bylo po asi 80 letech navázáno a potvrdila se báječná synergie vitamínu A, D a K2, výzkum pokračuje dále, ale není mi známo, že by ho sponzorovali výrobci zubních past a zubních implantátů. (Chris Masterjohn, Ramiel Nagel, Kate Rheaume-Bleue).

 

 

 

Výživa ve světle věků jako napínavá detektivka

 Teorie  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Výživa ve světle věků jako napínavá detektivka
Led 202013
 

„Je-li zdraví nynějšího pokolení ovocem toho, jak žily generace předešlé, zdraví budoucích bude takové, jak se živíme my…co jsou všechny ty zkoušky na klinikách…proti velkolepým pokusům, jež provedla sama příroda…na stamiliónech lidí, nikoliv po desítky let, ale po tisíce věků…v nejrozmanitějším prostředí…na celém světě?“ Marie Úlehlová-Tilschová

„Proč my nakupujeme za milióny a možná i miliardy dolarů západní léky a žvýkáme je jako blázni, když máme takové bohatství s neuvěřitelnými vlastnostmi? Proč ztrácíme vědění našich nedávných praotců, kteří žili v našem století? …Jaká neznámá síla se pečlivě snaží vygumovat z naší paměti vědění našich praotců?A k tomu ještě jakoby naznačují – nestarej se o to, do čeho ti nic není. Snaží se vygumovat…A hlavně, že se jim v tom vede! A úspěšně! Dostal jsem vztek.“Vladimír Megre, 1. díl Anastasia ze série Zvonící cedry Ruska

 

 

Již vetchá, ale pozoru-hodná knížečka Výživa ve světle věků

Již vetchá, ale pozoru-hodná knížečka Výživa ve světle věků

Jedna milá čtenářka mého blogu Terezka K. (ale i jiní -Maruška H. -upřímně děkuji a jistě by se našli i další) mi umožnila přečíst si knihu Výživa ve světle věků z roku 1944, jejíž autorkou je  Marie Úlehlová-Tilschová, které chci zde opět vzdát poklonu, již jednou jsem ji nazvala „českou Sally Fallonovou“. Naprosto stejně jako paní Sally Fallonová totiž své práce odvíjí od stejných teoretických východisek. Ptají se obě, která zdravá strava je ta pravá, a vzhledem k tomu, že se již nemůžeme spoléhat na své instinkty (i alkoholik „cítí“ nutkání, že jeho tělo „potřebuje“ víc drogy) ani na chuť (chuť by měla svědčit o kvalitě potraviny, nebo třeba vyzrálosti ovoce, jenžě umělých dochucovadel a aromat šidících náš jazyk existuje dnes spousta, nejen glutamát a různá přírodně identická aromata), pak si odpovídají shodně a naprosto prostě a jednoduše: 

Můžeme spoléhat jedině na vědecká bádání v oblasti výživy, jejichž výsledky pak ale srovnáme s tísíciletou tradicí (se zkušeností předků), s preindustriální tradici ve stravě a ne s tím, co se za „tradici“ jen vydává a o tradici se otírá.  Tradice je velice ošemetný a nesnadno uchopitelný pojem. Obykle se tím míní přinejmenším cosi, co přetrvávalo v době preindustriální a co se osvědčilo. Podobně jako paní Sally Fallonová dochází tedy autorka Výživy ve světle věků k závěru, že se můžeme akorát spoléhat na tradiční lidovou stravu, na kterou vrhá světlo moderní věda, neboť říká: jedině rozum a logická úvaha mohou bezpečně vésti k poznání člověka, který odklonem od přírody pozbyl již bezprostřední jistoty pudů a smyslů.“(30)

Paní Sally Fallonová nás ale nabádá na přelomu 20. a 21. tisíciletí, ať hledáme podporu a osvětlení moudrosti tradičního stravování předků jen u nezávislé vědy, u takové vědy, která funguje nezávisle na zájmech korporací (které si vědu platí a kupují a mají své obchodní motivace spojené s takovým výzkumem), protože podle ní ta oficiální (průmyslem vylobbovaná) „věda“, která pak diktuje zdravotní směrnice, s jejichž dodržováním se pojí i financování škol, se v něčem s moudrosti našich předků rozchází.

Věda v době paní Marie Úlehlové-Tilschové třeba s cholesterolem coby „zlosynem“ ještě nezacházela, ale prý reklama na nějaký výrobek se již vědou oháněla. Obě ženy nakonec jsou pro přijetí sice některých z vymožeností civilizace, ale jen pokud slouží našemu zdraví. Kniha Výživa ve světle věků se podobá postranním sloupkům v knize Vyživující tradice (cituje také třeba Vilhjamura Stefanssona) a pokud by paní Marie Úlehlová-Tilschová četla osobně knihu zubaře Pricea, pravděpodobně bychom dnes již měli vydanou v reedici jen nějakou její vlastní knihu s názvem Vyživující tradice v českých zemích – dílo stejně úrovně, jehož informace by našemu zdraví posloužilo.

 Z knihy Výživa ve světle věků je ale definitivně a s konečnou platností zřejmé, že „o“ knize Výživa a fyzická degenerace zubaře Pricea nepochybně četla či slyšela, ale osobně knihu nikdy nečetla – o poznatcích výzkumu dr. Pricea referuje pouze stručně a tak trochu se omezuje na suchá konstatování. Vposledku ho ani neuvádí v seznamu literatury na konci. „Nejpřesvědčivější jsou pak právě tato pozorování dr. Westona A. Price, která provedl na nejodlehlejších ostrovech dalekých jižních moří Marquesách, ostrovech Tovaryšských, Cookových, Tonga, Fidži, Samojských a Nové Kaledonii…. (další, třeba švýcarské horaly autorka vynechává…)…S neúmornou pílí po léta vyšetřoval zdravotní stav různých kmenů a srovnával, jaký rozdíl se jeví mezi domorodci, kteří se živí původní stravou a mezi těmi, kteří se sblížili s civilisací a navykli si na dovážené potraviny. (145) To, co o něm napsala, nenapovídá dostatečně o pochopení významu jeho objevů a výzkumů (zejména v určení standartu zdraví, v oblasti v tucích rozpustných aktivátorů a progresivní degeneraci, která se podepisuje nejen na zubech, ale celkové konstituci) v plném rozsahu, neboť se pouze omezuje v podstatě na obecný lakonický závěr, že tam, kde se přírodní nárůdečky vzdaly své původní stravy a přijaly stravu civilizace, tam draze na zdraví zaplatily ztrátou chrupu, onemocněním TBC. Teprve před několika lety se po desítkách let od jeho objevení X faktoru (Priceova faktoru, tedy vit. K2) vyjasnila jeho životně důležitá role v metabolismu vápníku, což vneslo i nové světlo do otázky tzv. bezpečných DDD u vitamínů A, D, u nichž funguje synergie.

        Pojďme se ale trošku podívat blíž na knihu Výživa ve světle věků. Autorka si tedy klade otázku, čím to je, že obyvatelstvo dnes trpí nejen zubním kazem, (ale i jinými civilizačními chorobami.) Paní M. Ú.-T. věděla, že současný zdravotní stav obyvatel má souvislost do velké míry s tím, že jsme se odklonili od osvědčené původní a „civilizaci nedotčené“ stravy a s velkým nasazením se věnovala studiu tradiční lidové výživy. Jak nám na podobnou otázku odpovídají ale jiní lidé včetně odborníků?  Záleží, koho se zeptáme, a dostaneme různé i roztodivné odpovědi:

– jedni Indiáni si kdysi prý mysleli, že zkažené zuby bílého může jsou způsobeny lžemi, které skrze jeho zuby procházejí…(Indiáni ale nemumírali přímočaře na TBC, nemoc to bílého muže, ale nepřímo kvůli jídlu bílého muže, kterým je v rezervacích začali krmit)

-Moderní zubaři se ve škole učí něco podobného – nejde sice o duchovní nečistotu, ale přece jen o „nečistotu“ – o  špatnou zubní hygiénu a údajně nepravidelné čištění zubů. Zdá se mi, že pokud je vůbec dentální věda ochotna položit si otázku,  proč máme křivé a přetěsnané zuby, zdůrazněno bývá to, že

–   jsme si je nepřišli srovnat do ordinace („proto“ jsou přece křivé).

Teprve po překročení hranic oboru zubního lékařství do nutriční nauky bychom se možná dověděli i jiné názory. Už ale i ve Spojeném Království existují programy tzv. Natural Dentistry, kde se budoucí zubaři učí přistupovat k pacientovi holističtěji, tedy v kontextu jeho celkového zdraví.

Docle tlustá vrstva smetany od kravy Terezky Jersey

Docela tlustá vrstva smetany od kravy Terezky Jersey

Kniha Výživa ve světle věků se mi tedy četla  jako napínavý thrillel. Jevila se mi totiž jako napínavá detektivka, přičemž autorka byla tím Sherlockem Holmesem na stopě zločinu (zubního kazu, TBC apod.)…Jde o úchvatné, velice poučné a hlavně zábavné čtení, protože jsme si připadala jako někdo, kdo ví, za jakých okolností došlo ke spáchání zločinu. Autorka „je na stopě“, kolikrát „už už přihořívá“,  dochází k jistému jen „o chlup“ skoro správnému závěru, proč máme ty zubní kazy a nakonec tu máme zase sice ne „samou vodu“, ale poměrně vlhko a chladno…Škoda. Autorka se totiž opravdu poctivě snažila, studovala různé knihy a prameny, sbírala poznatky z lidu jako Božena Němcová pohádky, hovořila s lidmi, obecně z jejich knih je cítit její silný vztah k českým zemím a Slovensku, píše krásnou češtinou, čimž umocňuje zážitek ze čtení. Jedině paní Tilschová by nejspíš popsala lipidovou teorii květnatě, a sice jako domněnku, která svátokrádežnou rukou sahá na tisíciletou zkušenost celého lidstva…zde si nepodává moderní nauka o výživě ruku s prastarou zkušeností.“

Marie Úlehlová- Tilschová (1896-1978)

Marie Úlehlová- Tilschová (1896-1978)


Podle ní tedy příčina zubního kazu, paradentózy a špatně uzavřeného chrupu je zhruba dvojí:

Sally Fallonová

Sally Fallonová

1) Že civilizovaná strava člověka jednak přestala být pestrá i  p r o s t á, čimž myslí, že je „rafinovaná“ a průmyslově zpracovaná (cukr, mouka)  a  dále (a to je docela úsměvné) že už není tak tvrdá (ale „změkčilá civilizovaná strava“) s otrubami, abychom si kousáním celozrnného tvrdého chleba „cvičili díky buničině zuby a čistili přirozeně dásně…vydatné kousání podporuje vylučování slin, tyto pak zuby oplachují (toto je častý úsměvný moment, kdy vážně skoro „hoří“…, ale ani toto nezní dostatečně přesvědčivě, když se na toto tvrzení podíváme v kontextu její jiné knihy Rok v české kuchyni z roku 1957 – nestačilo to  k tomu, aby nesestavovala v této pozdější knize pro nás Čechy k obědu jídelníčky plné vdolků, koláčů z bílé mouky a cukru apod., jen nevím, do jaké míry s obsahem manipuloval režim), nebo v kontextu knihy Jak a čím se živiti (1935), kde cukr, který, jak sama psala, ničil Eskymáky, považuje za velice výživný a zubům škodící (kvůli kyselinám zubokazných bakterií) méně než bonbóny, protože se prý rozpustí a sliny ho spláchnout rychleji, škodí tedy jen trochu a zvnějšku, nikoliv z narušování vnitřní chemie těla. Dovídáme se, že v době, kdy knihu psala, údajně 50 % dospělých v Americe, kteří dosáhli 40 let, mají již umělý chrup a podobně je tomu i v jiných civilizovaných zemích. (str. 132. Otázkou je, která země je vlastně primitivní? Jistě bychom se měli snažit zajišťovat také v rámci lidských práv i právo na důstojné a kvalitní potraviny)

Ghí z června '11 (vlevo) a ledna '12 (napravo)

Ghí z června ’11 (vlevo) a ledna ’12 (napravo)


2) Další podle ní příčina zubních kazů atd., o které jsem již psala v článku  Česká strava lidová II. je, že již není původní a místní, ale standartisovaná strava civilisace je všude s t e j n á a už proto nemůže být dobrá pro všechny, což je myslím nepochybně pravda, ale ne zas tak úplná. Již minule jsem psala, že každý národ a nárůdek jedl něco jiného (různý makronutriční profil stravy), a přece měli společného to (mikronutriční profil), že jedli potraviny s vysokou koncentrací živin (nutrient-dense food – zajišťovaly správný růst a uchování zdraví).

 

Eskymačka na Aljašce...jedí se ve světě údajně i tučňáci (asi slovo tuk pochází od lat. tucus antarcticus, což ej tučňák), dle FDA jde po odstranění jeho tuku o "zdravé" libové maso...

Eskymačka na Aljašce…jedí se ve světě údajně i tučňáci (asi slovo tuk pochází od lat. tucus antarcticus, což ej tučňák), dle FDA jde po odstranění jeho tuku o „zdravé“ libové maso…

Paní Marie Úlehlová-Tilschová jinak v knize postupně probírá tradičními zvyklosti v jídle a v zemědělství u různých národů. Pročítáme se stránkami o zvycích Eskymáků, kteří jedí velké množství živočišných produktů a hodně tuků za syrova – oheň je vzácností. Dozvíme se, jak moc si cenili vnitřností oni, i naši myslivci, přičemž ten, kdo první zvíře skolil, tomu patří vnitřnosti. Dozvídáme se, jakým pochutnáním byl „salát“ z obsahu kyselého žaludku jelena karibu. Nesmírný význam má u nich živočišný tuk. „V polárních krajích požívati výhradně libové maso znamená totéž, co naprosto hladověti…A tak táhnou-li pobřežní Eskymáci na jih do lovišť králíků, berou s sebou tulení sádlo, kanadští zase sobí lůj, nebo by jinak nevyžili na libovém mase králičím.“ (str.49) Asi nejzajímavější pochoutka, jakou autorka popsala, byli nakládaní ptáci alkouni (giviaq) naložení v tulení kůží, křupají se pak i s peřím…(50)

Dneska se můžeme ohánět „pseudoinstinktem“, který nám říká, že pokud bychom měli na výběr jablko či syrové zvíře, že bychom si vybrali jablko. Možná se v nás ale kdesi skrývá jiný instinkt, který bychom ale objevili až v jiné situaci, v situaci pravého  v l č í h o  h l a d u, jsme-li obyčejní smrtelníci. „Šťávu z pomerančů by nám nahradila čerstvá rudá krev.“ Autorka popisuje pomocí citace zážitky člověka z Arktidy: “ Zajíc byl veliký a těžký, takže mě tížil na rameni a zabraňoval mi v chůzi. Tu mne napadlo, že kdybych jej vykuchal, byl by mnohem lehčí. Za tímto nápadem vězela myšlenka, že bych mohl snísti krásná syrová játra a plíce a nedělit se s ostatními, kteří leželi ve stanu a hladověli. Pak jsem se za sebe začervenal zahanben, že jsem v myšlenkách zradil kamarádství…Současně však jsem věděl, že dám-li do úst prvé sousto, nebudu schopen přestat -dokud nesním zajíce celého.“ S. 52-53) Autorka shrnuje: „…primitivní člověk hodnotí tedy části zvířecího těla jinak než civilizovaný…“(56)

Dr. Weston A. Price

Dr. Weston A. Price

Zajímavé je čtení o efektivních čínských rolnících, kteří si vystačí bez dobytka, jen s políčkem na rýži zeleninu, vepři a na jihu s kachnami (kde kanály zaplavují rýžoviště), vajíčky.

U Indie je opomenuto, že se obilím živí nejdéle a mají, jak se píše ve Vyživujících tradicích, větší slinivku a slinné žlázy na efektivnější strávení obilovin. Sice píše o významů mléčných výrobků, ale trochu opomněla zdůraznit posvátné máslo resp. přepuštěné máslo ghí, díky němuž mohou Indové využívat živiny z ostatních potravin. (Dnes na něho útočí falešné ghí, což je částečně hydrogenovaný sójový olej- vanaspati, který nahrazuje to tradiční. ) Autorka v souvislosti s přelidněností Indie a Číny tvrdí, že hlavní příčinou všeho „vegetariánství“ nejsou mravní zásady, nýbrž velká chudoba širokých vrstev. (str.73) Nyní se ale v Indii opravdu prý objevilo falešné ghí z částečně hydrogenovaného sójového olejevanaspati. Vandana Shiva, PhD studovala právě v Kanadě a nejen o tom napsala knihu Ukradená úroda (Stolen Harvest), přičemž již kapitoly knihy vypadají zajímavě: Unesené globální potravinové zásoby, Sójový imperialismus a destrukce místních potravinových kultur,..Šílené krávy a posvátné krávyReklamace potravinové demokracie atd. Paní Shiva níže hovoří s úsměvem a laskavě o vážných tématech, jako je potřeba uchovávat semínka, o sebevraždách hospodářů…(Ref. http://www.westonaprice.org/know-your-fats/the-great-con-ola)

Vzpomínám si, jakse prof. Tomáš Halíkzmiňoval v knize Co je bez chvění, není pevné, že v Indii v oblasti Keraly potkal indickou dívku a mladíka (studenty). Je to oblast, kde se jí tradičně kokosový (nasycený tuk) i ghí (nasycený tuk). Psal něco jako (a doufám, že to nevytrhávám necitlivě z kontextu), že nikdy před tím a nikdy potom jsem nepotkal tak fyzický krásné lidi… Umím si představit, jak asi vypadali.

O tom, že hlavně v době půstů mizí z české kuchyně sádlo a máslo a nahrazují je rostlinné oleje, jsem již psala. Nevím jinak, zda šlo o solidaritu s městem či krok, jaký udělala civilizace, že se vajíčka jedla jen o Velikonocích a v době žní (platí za lahůdku) a jinak se odnášela na trh z domácnosti pryč. Snad aby měli na daně, snad aby měli hotovost nakoupi vidlí, snad na koupi cukru, snad protože i vojáci musejí být dobře vyživování.

Autorka nám opět připomíná, jak důležité je pít mléko syrové a že „sterilizované mléko ohrožuje kojence více než sama tuberkulóza…hlavní zdravotní ústav Berlína doporučoval výslovně požívati syrové mléko, nevařené, pokud ovšem nepocházelo od  závadného plemene. (114-115) Vlastně je velice přísná v posuzování úrovně stravy dělníků, přičemž ti, co  jsou z venkova, jsou na tom lépe díky zahrádce a drobnému zvířectvu, ale ještě lépe rolníci, co mají aspoň krávu a pole! (s.154) Vypovídá o tom, jak se do polévek přidává kyška či mléko a díky tomu se využijí bílkoviny z luštěnin. Recepty ve Vyživujících tradicích jsou také plné zakysané smetany přidávané do polévek.  „…Venkovský lid požívá dosud syrové a plnotučné mléko, tedy neznehodnocené ani sterilisačním přístrojem, ani odstředivkou, užívá je čerstvě nadojené i kyselé, zkvašené samočinně bakteriemi kyseliny mléčné…..tak se dosud neujala pasteurace tavených sýrů…“ (s.167) Je vidět, že paní Marie Úlehlová-Tilschová věděla o skutečném mléce, neboli REAL MILK svoje a mohla by se rovnou přidat ke kampani paní Sally Fallon www.realmilk.com

Za neobyčejně zajímavý považuju poznatek, že jeden švýcarský profesor zkoumal staré lebky z doby broznové a ml. d. kamen. v Horním Slezsku, aby zjistil, v jakém byl stavu jejich chrup, co tehdy asi lidé jedli. (Něco podobného dělal i dr. Price např. ve Švýcarsku, aby zjistil, že lidé kdysi měli nejen zdravější zuby, ale i stěny lebek tlustší!- asi  by ani nemuseli mít na kole helmy, ale museli by si vydobýt nějakou výjimku ve vyhlášce). Onen profesor srovnával zuby současných lidí tamějšího kraje se zuby z vykopávek a zjistil, že se stav chrupu zhoršil z 5. století po Kr. – zubního kazu pojednou přibylo, a to podle prof. Eulera – opět vlivem civilizace! V té době pronikla totiž již i do střední Evropy přes Galii civilizace římská a s ní i jiná, umělejší strava! …do té doby žili obyvatelé slezští zcela prostě a jednoduše…požívali mléko syrové se všemi vitamíny, jedli tvrdé chlebové placky z celého zrna, jimiž se zuby cvičily (s. 150). Bylo to tedy období, jak jsem zjistila v jiných zdrojích, kdy keltové již  odešli a Slované ještě nepřišli (období germánských kmenů Markománů a Kvádů. Ale obecně to tedy byla, zdá se mi,  Římská říše, která postavila města a občany měst NAD venkov a venkovany, „slušný“ člověk (na vyšší evoluční úrovni – nevadí, že má horší chrup) byl jedině ten, co žil ve městě.  Kdo nežil jako občan (citizen) ve velkém městě, jako je Řím, ten byl barbar, kdo nežil v této říši, žil v říši barbarů. Ve městech se museli lidi co 5 let hlásit ke sčítání lidu (census), jinak by nebyli považování za „svobodní“. (Zajímavé ale je, že dnešní okrajové iniciativy spojené s pojmem svobodný člověk (freeman) v některých západních zemích, tvrdí, že cokoliv člověk dnes zaregistruje – zvíře, auto, dům, narozené dítě atd.- dobrovolně se vzdává svého majetkového práva na uvedené věci (asi protože pak podléhají nějakým daním, kontrole, pravidlům apod.). Viz přednáška Johna Harrise: Je to iluze.) Římané tedy museli vyživovat i svou dobyvačnou armádu (pšenice se hojně užívala) a měli prý i první umělá sladidla, z nichž se přiotrávovali (octan olovnatý). Je tedy zajímavé hledat paralely mezi určitou historickou dobou a historickými událostmi, a stavem chrupu lidí z té doby.

(http://io9.com/5877587/the-first-artificial-sweetener-poisoned-lots-of-romans.,

http://www.roman-empire.net/society/society.html

Nevím, co má autorka pořád s tím „cvičením zubů“, ale tušíme, co za tím asi sama tušila. Je tedy vidět, že i oni naši předci (Snad kapičky i keltské, ale hlavně německé, slovanské a židovské krve) již před pradávným časem podlehli více méně určitému stupni civilizačního „pokrůčku“ ve stravě, který je přírodním skupinám studovaným dr. Priceem o trochu vzdálil, to proto jsem psala, že ta voda ve studnici moudrosti našich předků byla postupně zakalována rozvojem civilizace, trhu, rozvojem měst, válkou (někdo musí živit nějak armádu) a sociálními rozdíly. O to větší má právě váhu Priceův výzkum přírodních a civilizací tehdy ještě nedotčených skupin, jeho výpověď a fotografie, které je dnes nemožné s čímkoliv srovnávat, jeho výzkum je nezopakovatelný, z mapy světa totiž izolované nárůdky v podobě, s jakou se s nimi shledal, zmizely. (Snad kromě těch, kteří jsou ještě skryti před civilizací někde v Amazonii, ale i ti dnes nekončívaji vždy nejšťastněji). Nezmizely ale z jeho fotografií.

med

med

Zaujalo mě, že v souvislosti s „vymrskáváním americké půdy se tamější lékař dr. Northen vzdal své lékařské praxe, aby místo lidí mohl léčiti půdu.(122) Již v roce 1938 (sic!) řekl, že není totiž dnešní karotka onou mrkví, ani mléko onim mlékem, nebo obilí obilím, jaké bylo ještě před několika generacemi…(123). Dnes ale řešíme (spíš hovoříme o) stále totéž, nebo spíš 70 let od doby dr. Norhtena neřešíme, jinak by šikovní a pracovití hoši níže nepěli na moderní farmaření takový chvalozpěv. Zdá se tedy, že s rostoucím počtem obyvatel planety Země nutně nepotřebujeme víc jídla v podobě, jakou nám předvádí zemědělský a potravinářský průmysl. Takových potravin je již dost. Potřebujeme spíš víc „opravdových potravin“, kterými se lidé nebudou jen krmit, ale především vyživovat. (Je tedy třeba se zaměřit na stav naší půdy).

Zprostředkovaně pak autorka opisuje situaci v Japonsku, přičemž si myslím, že přeceňuje množství sóji, která se tehdy i dnes v Japonsku spotřebovalo. Nevím, zda to byl její závěr, ale pokud vím, tak se historicky sójové mléko nikdy v Japonsku nepilo, bylo jen meziproduktem při výrobě tófu, pouze se „zlepšením“ technologíí se tam objevuje až od 70. let minulého století, nikdy jsem se tam s ním osobně nesetkala, zato s restauracemi specializujícími se na francouzské sýry. Jelikož autorka nečetla Pricea, tvrdí, že sójové mléko nahradí kravské, přitom i sójovému chybí dvě bílkoviny a nemá v tucích rozpustné vitamíny A a D a K2. (http://www.soyinfocenter.com/HSS/soymilk1.php ) Dnes k nám přicházejí nové informace o tom, jak nejspíš funguje třeba takové nattó a jiné sójové fermentované produkty v kontextu stravy bohaté na mořské řasy, rybí vývary apod. Pro mě osobně bylo zajímavé dovědět se, že na konci 30. let tam hlazenou bílou rýži, která rafinací ztrací vitamíny B, s čimž souvisí i nemoc beri-beri, zdanili, aby odradili lidi od její koupi. (zde obchůdek s psaním o nattó, které je zdrojem vitamínu K2, i enzymů, když není pasterováno! http://www.meguminatto.com)

HUNZOVÉ

merunkaMusím na úvdo podotknout, že nevím o žádné skutečně věrohodné studii  potvrzující skutečnou délku jejich života (kdysi či nyní). Velice ráda bych tomu věřila, ale bohužel jsem nepřečetla všechny dostupné knihy o nich, nevím, zda jen třeba nějaký dědeček neodpověděl ANO, že je starý 130 let, a zda by na otázku, zda je mu 56, neodpověděl také kladně…:-) Je to kontroverzní téma – pokud mi někdo neukáže rodný list  (a kdo ví, zda je platný…), tak nelze skutečně na 100 procent věřit, že pověsti o Hunzech jsou fakta a ne legendy a mýty, které všichni včetně mně přiživujeme. Určit věk u negramotného člověka bez občanky přece nemůže být tak snadné, jen orientační.

Nejspíš i oni časem podlehli vydobytkům moderní civilizace v několika fázích, ale jinak by byli učebnicovým příkladem zdravého národa, jaký by se mohl objevit v knize zubaře Pricea. Každopádně  je velmi pravděpodobné, že nejedli potraviny průmyslově zpracované,  a že měli k dispozici lokální tradiční celistvé (např. meruňky i jadýrka, maso i tuk) průmyslově nezpracované  lokální rostlinné potraviny i tučné kozí mléko plné cholesterolu (a nejspíš i maso, tedy „maso“ se vším všudy, nejenom libové, ale všechny žlázy a šlachy, vývary z kostí atd.) a žili v čistém horském prostředí (voda a vzduch), půda a voda byla nejspíš velice mineralizovaná. Na druhou stranu asi nežili ve sterilním prostředí a nepoužívali chemikálie kosmetického a chemického průmyslu, měli zdravou mikrofloru. Když vařili na řídkém vzduchu, vždy s poklicí a nejspíš si takové jídlo uchovávalo více živin (podobně jako vaření v pomalém elektrickém keramickém hrnci). Věřím, že jejich dlouhověkost nesouvisí jen s „jadýrky“ s vit. 17, ale celou synergii všeho včetně prostředí a zdravého životního stylu. (Srov. http://www.soilandhealth.org/02/0203cat/020302rodale/02030214.html)

Údajně si skladovali letní („příšerně páchnoucí“ jakoby žluklé) kozí máslo (díry, voda), které nevonělo cizincům vábně (asi nějaké ghí), říkali mu maltaš – koule balená v březové kůře, tvrdá jak léta starý vyzralý sýr.  Byla byla opatrná s tvrzením, že byli vegetariány či téměř vegetariány, protože z knihy Vyživující tradice vím o jedné studii, která ukázala, že jen 2 % živočišných bílkovin v jídle udělá ohromný synergický zázrak se všemi bílkovinami v jídle (lépe se využijí ty rostlinné), a tak říci, že jsou téměř vegetariány může znít stejně jako že je někdo „téměř těhotný.“

Takže o nich více píšu níže  víceméně na základě knihy Výživa ve světle věků:

Zajímavé je jistě pro každého čtenáře zastavení u národa Hunzů, znamého dlouhověkostí svých členů (žili asi nejdéle na světě – 130 i více let…), který žil ve vysoké nadmořské výšce (dnešní severní Pákistán), kromě obilí z políček, která se dala obdělávat, jedli pravidelně kromě meruněk a moruší a syrové zeleniny (nejspíš i kvašené) syrové plnotučné mléčné výrobky (krávy? – nejspíš se tím ale myslí „jaci“, jejichž krávy mají hodně tučné mléko, a kozy) – tedy politicky nekorektní stravu, díky níž bylo u nich i slepé střevo neznámé, nejsou nahluchlí, ani krátkozrací, netrpí cukrovkou ani chudokrevností…. (s.135), vyznačují se zvláštní trpělivostí (s. 143). Topivem museli šetřit, nebylo moc čím tma nahoře topit. V nějakém článku jsem se dočetla, že mléčné výrobky jedli jen o svátcích, ale to si asi novinářka spletla s masem, protože jsem nikdy neslyšela o koze, která by dávala mléko jen o svátcích. Pili silně mineralizovanou vodu a vařili vše pořádně přikryté poklicí, takže si pokrm uchoval co nejvíce živin, jako si uchovává dnes v pomalém keramickém hrnci. Pozoruhodná je jejich konzumace meruněk včetně pražených jader s vit.. B17, ale šlo, jak jsem se dočetla v jiných zdrojích, o staré odrůdy malých a pro komerční účely nevhodných meruněk. (Snad toto jsou pravé meruňky Hunzů, které lze koupit- obchod zde.)Ještě zajímavější bylo pro mě zjištění, když jsem pátrala po poměru fruktózy a glukózy v tomto druhu ovoce, že na rozdíl od jiných druhů, kde je tento poměr zhruba 1:1 nebo po vyzrání převyšuje fruktóza glukózu, tak u meruněk je to naopak! 2: 1 ve prospěch glukózy.

     Zajímavé je, že na jaře měli období nedostatku a tedy nedobrovolného půstu, ale vzhledem k jejich délce života to svědčí o tom, že pro rostoucí počet obyvatelstva na planetě nepotřebuje „více“ jídla, kterého se VÍCE vyrobí a prodá za vyšší zisky VÍCE lidem , ale především potraviny s vysokou koncentrací živin. Hunzové údajně i umírali ve vysokém věku pokojně (usnuli a umřeli), neumírali „na“ civilizační choroby, takže nejspíš neplatí to, že se „na“ něco musí umřít. To „něco“ představuje větší a delší utrpení pro všechny zúčastněné, ale i větší finanční zátěž pro rodiny a jedince, pro celý zdravotní systém, který chce navíc rychle odhalit první příznaky všech nemocí, aby se začaly „léčit“, „měřit „a „vyšetřovat“.

Na videu níže hovoří pan Clive o Hunzech, stačí si to pustit zhruba od 7 min 10 vteřiny (vlastně takto to sdílím):

Fruktózu na rozdíl od glukózy náš mozek údajně nevnímá, nevíme zkrátka,  kdy máme dost, a tloustneme z ní, dostáváme cukrovku, pivní břich, je často “skrytá” v jiných potravinách, do nichž se přidává dnes místo cukru. Nejvíce jí obsahuje kukuřičný sirup (HFCS), jimž se v USA krmí také 2/3 včelstev, která umírají,  a jejichž produktem a produktem celého medového průmyslu je pak nezdravý pasterovaný (bez enzymů) fruktózový med. Velice nezdravý je údajně i tzv. “zdravý” agavový sirup, rovněž plný fruktózy, který je údajně jen vítězstvím marketinku nad pravdou, viz text na stránkách dr. Mercoly,  nebo Zákusky a průvodce přírodními sladidly na těchto stránkách, nebo text Agavový sirup: Horší než jsme si mysleli. (Dr. Mercola doporučuje max. 25 g fruktózy na den i za cenu vyhýbání se ovoci, které ho obsahuje hodně,  a jehož velké zastoupení ve zdravé výživě je přeceňováno – kyselého rakytníku se spoustou vit. C bychom asi také hodně nejedli). Autorka knihy Sebevražda cukrem doporučuje maximálně 2 čajové lžičky jakéhokoliv i přirozeného sladidla lidem, kteří už nemají v pořádku adrenální žlázy (nervozita, náladovost atd.), štítnou žlázu (nedostatek jódu – studené nohy atd.), tělesnou hmotnost apod.  (Ref. v knize od Nancy Appletonové, PhD: Sebevražda cukrem. Překvapivý pohled na naši národní závislost. Odkaz na knihu z http://www.westonaprice.org/childrens-health/zapping-sugar-cravings)

Čajem našich předků (ve Švédsku i na polévku šípovku) nebyl černý ani zelený časj, ale šípky.

Čajem našich předků (ve Švédsku i na polévku šípovku) nebyl černý ani zelený čaj, ale šípky.

Poněkud tragikomicky pak vyznívá její zpráva o jedné studii v souvislosti se stravou Hunzů: „Krysy živené podle diety Hunzů byly zdravé jako řepa a rostly jako z vody, byly neobyčejně čilé a dokonce snášenlivé. Naproti tomu „velkoměstské krysy“ při londýnské stravě byly podrážděné a kousavé, ba často pokoušely se navzájem sežrat.“ (s.143)

Když již jsem u toho medu, jistě med našich předků třeba z doby Kosmase, kdy zde ještě byly i pralesy, měl jinou kvalitu. http://articles.mercola.com/sites/articles/archive/2007/10/04/can-you-use-honey-to-stay-young.aspx

Už podruhé za krátkou dobu jsem narazila na skutečnost, a to i v této knize, že již v době Augustovy popisovali ve starém Řecku někteří mudrci potraviny jako zahřívající a ochlazující (str. 9 ve Výživě ve světle věků). Podobně třeba americký bylinář Mattew Wood se zmiňuje ve své knize Praxe tradičního západního bylinářství (The Practice of Traditional Western Herbalism), že kdokoliv se dnes na Západě začne zabývat výživou či bylinářstvím, dříve či později se obrácí k východních doktrinám, k energetickém systému pěti elementů, systému dóš v indické ájúrvédě či systému jin a jang z taoismu, které používá čínská medicína. V Evropě však existuje zapomenutý „jazyk“ energetických vzorců ve staré řecké filosofii, kterou stačí znovuobjevit s jejími čtyřmi kvalitami a temperamenty, který nám může být snad i bližší, přinejmenším stejně srozumitelný a „přeložitelný“ do jiných systémů.

Náhled na obsah knihy Výživa ve světle věků, po kliknutí se obr. zvětší

Náhled na obsah knihy Výživa ve světle věků, po kliknutí se obr. zvětší

Kniha Výživa ve světlě věků je úchvatným dokumentem, v něčem je nadčasová. Je v ní sice i řada nekonzistentních, z dnešního pohledu nepřesných, polopravdivých a nedotažených informací (chvála syrového x chvála sušeného mléka jako výživy pro slepice ve velkochovu v Novém světě v oblasti „světového koše vajec„), ale její důraz na používání nerafinované stravy, samožitného chleba, pučálky, čaje ze šípků, na konzumaci masa s tukem s krví a vnitřnostmi (jinak by bylo dle ní „jednostranné“), Autorka klade i důraz a na konzumaci mléčných syrových plnotučných výrobků je přece jen natolik zřetelný, že bych knize dala aspoň 3 a půl hvězdičky. (Mimochodem podle receptů např. z Vyživujících tradic je nejlepší i vnitřnosti marinovat v citron. šťávě či kyselé syrovátce, které je zbaví nečistot a dodají lepší chuť…) Tak vnímám hodnotu knihy (pro českého současného čtenáře) coby kompasu na cestě k jeho zdraví. Buďme dopředu optimističní jako autorka, která ve své době ještě věřila v existenci kladů vědy pro zemědělství: „A tak vlastně až ve 20. století došel celý západní svět východní moudrosti, podle níž se v Číně lékař platí zato, že pacient je zdráv...Lze již věřit, že …rozvoj přírodních věd a techniky…umožní výrobu lehce stravitelné mouky z celého zrna, že uskuteční vitaminisaci a mineralisaci nebo promýšlenou péči o edafon a že nás povede nikoliv již proti přírodě, nýbrž v harmonickém souzvuku s odvěkým jejím řádem…Vždyť: Budoucnost patří těm národům, které si nejdříve osvojí moderní nauku o výživě...(Výživa ve světle věků, str. 6)

Marie Úlehlová-Tilschová: Výživa ve světle věků, Praha, Česká grafická unie, 1944, počet stran 185.

———————————————————–

Stručná rekapitulace o hlavních příčinách zubního kazu:

Po čtení knihy dr. Pricea a Fallonové bych shrnula stručně, že k zubním kazům dochází působením zhruba dvou dominantních sil:

1. síla:  je ničivá vůči zubům (tedy způsobená tím, co jíme, a neměli bychom – bílá mouka, cukr, libové maso za současného vyřazení živočišných tuků jako takových ze stravy, průmyslově zpracované suroviny a výrobky z nich)

2. síla: chybí ke stavbě zubů a obličejových kostí včetně zubních oblouků (to, čeho dostatečně nejíme, a měli bychom.  Co si myslíme, že jíme, ale nejíme, protože potraviny nejsou tak kvalitní. Co sice jíme, protože se tomu říká „mléko“, ale jehož živiny jsou kvůli způsobu zpracování nevstřebatelné. Zapomínáme na poctivé masokostní vývary bohaté na minerály, zejména vápník, fosfor, magnézium, želatinu pomáhající obecně s trávením. Dále jde o nedostatek především másla od krav z pastevního chovu a tedy nedostatek vitamínu A, D a K2.  Dobrým zdrojem je rkomě másla smetana, olej z tresčích jater. Zejména máme-li dostatek vitamínu K2 (s nimž dobře A a D spolupracují) ve slinách, říká Sally Fallonová, chráníme se před zubním kazem (nikoliv tím, že máme dost flóru v zubní pastě, či ve vodě, jak je tomu v USA, proto jsou recepty Sally Fallon plné filtrované vody. (Ref. i http://www.healthyfoodforhealthyliving.com/public/180.cfm?sd=2)Přírodní nárůdky měly pěkné zuby i bez floru…Vitamín K2 je velice podstatný nejen jako ochrana před zubním kazem, ale i před kornatěním tepen (plak je totiž ne tuk, ale „kalcifikovaný“ tuk, protože scházel ten, kdo v něm měl udělat pořádek. Chrání i před ledninovými kameny apod.

Pár slov k té 1. síle , kterou představuje na prvním místě především tzv. rafinovaný cukr (případně rafinovaná bílá mouka). Vápník je v našem těle především v kostech (99%?), ale je našemu tělu k dispozici i v krvi, kde je spolu s fosforem v poměru 10:4. Tento poměr je udržován pomocí hormonů štítné žlázy. Autorky Fallonová a Enigová píšou: V tomto poměru může být veškerý krevní vápník správně využit. Dr. Melvin Page, zubař z Floridy, ukázal v mnoha studiích, že konzumace cukru způsobuje, že hladiny fosforu klesnou a hladiny vápníku stoupnou. Vápník stoupá, protože je vytahován ze zubů a kostí. Pokles fosforu brání vstřebávání tohoto vápníku a činí ho nevyužitelný a tudíž toxický. Takto způsobuje konzumace cukru zubní kaz, nikoliv proto, že podporuje růst bakterií v dutině ústní, jak tomu většina zubařů věří, ale protože mění vnitřní chemii těla…Jenže špatné zuby jsou vždy vnějším znakem jiných typů degenerace uvnitř těla, degenerace, jakou nelze opravit v křesle zubaře...

V roce 1821 průměrný příjem cukru v Americe byl 4,5 kg na osobu a rok, dnes je to 77 kg na osobu, což představuje přes 1/4 průměrného příjmu kalorií.  Další velká část celkových kalorií pochází z bílé mouky a rafinovaných rostlinných olejů. To znamená, že méně než polovina stravy musí  dodat všechny živiny tělu, které je pod neustálým stresem ze svého příjmu cukru, bílé mouky, žluklých a hydrogenizovaných rostlinných tuků. Zde leží kořeny masivního nárůstu degenerativních onemocnění, které ničí moderní Ameriku…“ (Vyživující tradice: Sacharidy)

2. sílou (faktorem), který má na vznik zubních kazů či spíš na nevzniknutí zdravých zubů a kostí je dle našich poznatků nedostatek v tucích rozpustných minerálů A, D a K2. Díky nim dochází k využití nejen vápníku, ale i třeba jiných minerálů, jako je magnézium. Přestaly se vařit i poctivé kostní vývary s želatinou, které bývaly zdrojem snadno využitelných minerálů, sůl je dnes bílá a rafinovaná. (Přestali jsme vařit kostní vývary, ale tyto obsahují např. glukosamin sulfát – doplněk stravy z lékárny na klouby. Jako by platilo pravidlo: rozděl a panuj, nebo-li „odděl lidi od tradičního jídla“ a on si pak to „zdraví“ koupí v lékárně, vlastně i kostky bujónu a různé „zkratky“ lze popsat slovy paní Marie Ú.-T., a sice že to, co bylo prostředkem pro mimořádné chvíle, stalo se cílem – konzervy, polotovary,viz Bujón je krásný.)

Doplněk stravy na klouby, jde o látku, která je ale obsažena v kostním vývaru...

Doplněk stravy na klouby, jde o látku, která je ale obsažena v tradičním kostním vývaru…výborném na zuby a kosti i pleť, protože kostní vývar obsahuje i želatinu (vědecky řečeno kolagen), jenže „kosmetický krém s želatinou“  by měl horší „zvuk“ než s „kolagenem“…

Dr. Price zjistil, že přírodní lidé se zdravými zuby měli všech těchto vitamínů včetně X faktoru“ 10 x víc než Američané jeho doby. O jejich synergii jsem již psala minule.

Když se dnes zkusím začíst do nějakého článku v běžném populárním tisku na téma vápník v naší stravě, připomíná mi to dialogy z některých českých komédií (výpovědi v tom samotném článku, ani ne tak forum pod ním).

A) Dnes se natolik manipuje s různými potravinami, že jsou až k nepoznání (vnitřně či z vnějšku) a platí to i o mléce. Pokud se „mléko“, které nikdo přesně nedefinuje, co se tím vlastně myslí, nezavrhne v článku úplně a paušálně jako zahleňující a činící lidi neplodnými (s čimž by šlo jistě souhlasit, pokud ale máme na mysli průmyslově vyrobené a zpracované mléko), tak se nanejvýš doporučí nějaký polotučný mléčný výrobek.  Jenže tuk v průmyslovém mléce již tak nemá tolik v tucích rozpustných vitamínů, jako mléko „z trávy“ a „polotučný“ výrobek je obvykle už vyroben z mléka plemen krav, které dávají  už tak od přírody dost „nízkotučné plnotučné“ mléko. Když tuk tohoto již od přírody nízkotučného mléka rozdělíme ještě na půl (tu druhou půlku z jídelníčku dobrovolně vyřadíme), tak nám zbude jakási tekutina, jejíž živiny (bílkoviny -již tak poničené pasterizací a minerály) bez dostatku tuku (totiž bez dostatku v tucích rozpustných vitamínů) plně nevyužijeme. Je to svatokádež. Otázkou tedy je o jakém „polotučném mléčném výrobku“ vlastně mluvíme, ale i o mléce od jakého plemene krávy, protože:

třeba nejen naše Jersey, ale i Gurnsey mají průměrnou tučnost 5,5 %. A to je jen průměr! Jsou jistě i takové, které mají tučnost 7%! Počítám-li tedy správně, tak  polotučné mléko džerzejky může být totéž co plnotučné mléko Holsteinky. Politicky korektnější je tedy mléko krávy plemene Holstein, které mají asi 3,5 % tuku, přičemž netuším, proč z něho dělat ještě polotučné mléko nebo tu druhou půlku tuku vyřazovat ze stravy. Vrcholem mediální moudrosti pak bývá, že se článek zmůže zmínit o tom, že na vápník je dobrý vitamín D. Ten je ale, pokud vím, dobrý leda na vstřebání vápníku, což může při současně vysokém příjmu Ca způsobit i vážnou neplechu (mohou vznikat kameny v měkkých tkáních), nemáme-li dost vitamínu K2, který je třeba v té druhé půlce smetany a jenž by vápník z těch měkkých tkání odvedl tam, kam patří – třeba do zubů. (http://classes.ansci.illinois.edu/ansc438/milkcompsynth/milkcomp_breed.html)

 

Odkazy další:

http://en.wikipedia.org/wiki/Fructose

http://www.medscape.com/viewarticle/776988

http://articles.mercola.com/sites/articles/archive/2011/02/28/new-study-confirms-fructose-affects-your-brain-very-differently-than-glucose.aspx

http://classes.ansci.illinois.edu/ansc438/milkcompsynth/milkcomp_breed.html

amalgam: http://www.chemicke-listy.cz/docs/full/2007_12_103 8-1044.pdf

 

 

 

 

 


 

 

Česká strava lidová II.

 Teorie  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Česká strava lidová II.
Led 032013
 

“ V Evropě leží Germánie, v jejíchžto krajinách k straně půlnoční rozkládá se místo velmi široce kolem dokola odevšad horami obejmuté, které se podivným způsobem táhnou okolo celé země, takže na pohled jako by jedna souvislá hora celou zemi obcházela a ohražovala. Povrch této země zaujímaly toho času širé pouště lesů, kteréž byly bez obyvatelů lidských, ale velmi hlučné od rojů včel a od zpěvu rozličného ptactva. Ve hvozdech bylo bezpočtu zvěře…a stádům zvířat sotva postačovala půda.“ Takto líčí naši vlast Kosmas, který pamatoval ještě prales...Marie Úlehlová- Tilschová: Česká strava lidová

Přijetí řepkového oleje spotřebitelem představuje jedno z řady vítězství pro potravinářský průmysl, který si vytyčil jako svůj cíl nahradit všechny tradiční potraviny napodobeninami potravin vyrobených z produktů odvozených z kukuřice, pšenice, sójových bobů a olejnatých semen. “ Sally Fallonová a Mary G. Enigová, PhD

Znovu bych se ráda vrátila několika recenzními poznámkami ke knize Česká strava lidová. Znovu jsem se zamyslila nad některými aspekty knihy, nad tím, o co v knize autorce šlo a zda cíle, které si vytýčila, splnila, zda je kniha nějak pro současného čtenáře přínosná, především jeho zdraví.

Autorka v úvodu píše, že strava lidová se lišila od městské stravy evropského člověka  a že ukázati tyto rozdíly a vystopovati poslední zbytky naší původní stravy, civilizací dosud nepokažené, bylo mým cílem.  Zde vidíme, že si nedělala v roce 1945 iluze o stavu tehdejší stravy ani na venkově, stravy, která prodělala postupně, jak šla staletí, změny. Souhlasila by možná i s tím, že ke stravě zdravých přírodních národů, jaké studoval dr. Price, jsme již měli daleko. Podle jejich slov má její kniha Česká strava lidová být ne o původní stravě, ale o posledníchzbytcích“ původní stravy.

Marie Úlehlová- Tilschová (1896-1978)

Autorka píše v této knize mimo jiné i o Eskymácích a uvádí, že blíže tuto věc rozvádí v knize Výživa ve světle věků Tu se mi ale nepodařilo sehnat (1), abych pochopila, odkud čerpá informace, protože se bohužel nezmiňuje o zubaři Priceovi, ačkoliv náražky na jeho objevy jsou, zdá se mi, příliš nápadné: „Jakmile k Eskymákům pronikla bílá mouka a rafinovaný cukr, ihned propadali těžkým chorobám. Jakmile se obyvatelé tichomořských ostrovů zřekli své původní stravy – jež znamenala v daných podmínkách přírodních opět optimální řešení – počali trpěti jak zubním kazem, tak tuberkulozou.“ Nevylučuji, že knihu Pricea četla, ale spíš si myslím, že četla zprávu „o jeho výzkumu“, protože ještě i v 50. letech se o něm psalo v anglických odborných časopisech a byl to jeden z nich, kde ho někdo nazval Charlesem Darwinem výživy.

Její postoj k bílé mouce je sice patrný i v následujících slovech, ale přesto se zdráhá k ní zaujmout nějaký jednoznačně odmítavý postoj: „Plody trav  nebo obilky, když jsou zralé, nedají se totiž přímo požívati, proto je původní člověk jedl neprve nezralé nebonejvýše pražil. Teprve později se  naučil je máčet a louhovat, roztloukat nebo mlet, aby je takto zbavil tuhých obalů a získal tak chutnější a stravitelnější potravu…naši předkové…teprve v minulém století upustili od staré a osvědčené tradice. Vlivem nesmírného rozmachu technických věd vnikly do starých mlýnů nové methody. Ty však neznamenaly vždy jen hospodářský prospěch, nýbrž přinášely také zdravotní škody. Nezáleží totiž pouze na tom, co se urodí- na poli, ale také na tom, jak se zpracuje – ve mlýně (s. 88) Dodala bych – a v kuchyni. Dočteme se také mnoho o tradičních způsobech přípravy potravin, že  nixtamalizace není jen vynálezem Indiánů, kteří takto zpracovávali kukuřici, ale že i ti naši předkové  vápennou vodou louhovali žaludy (s. 17), aby je hořkosti zbavili…pražili je, mleli i na mouku.

Jak si ale mohu vysvětlit onu záhadu, že na jednu stranu v roce 1945 autorka píše v knize Česká strava lidová o zkáze, jakou způsobuje u Eskymáků bílý cukr a mouka, a na druhou stranu v 50. letech vydává kuchařku Rok v české kuchyni, kde v oddělení moučníků a sladkostí se to míhá recepty, kde se tyto „bílé jedy“ vesele a běžně používají na výrobu pečiva doma, případně do kompotů i pro jídelny v JZD či v závodech?  Jaktože si tyto knihy v tomto smyslu tak odporují? Zpronevěřila se snad autorka poselství své vlastní knihy – Česká strava lidová? Snad jsem našla odpověď a to docela úsměvnou. Je naznačena v následující větě její knihy Česká strava lidová (zdůraznění je moje), v níž „objasňuje“ problém moderní stravy:

“ Civilizované lidstvo na celém světě – nejen v Evropě – odklonilo se však dávno od své původní stravy, která není standartní, nýbrž je pro každý kraj vždy jiná….Civilizovaný člověk zaplatil také za tento odklon velkou daň zvýšenou chorobností. Sama chronická zácpa a ztráta chrupu, jež se nezadržitelně šíří, jsou tu pádným důkazem. Také u nás, hlavně ve městech, přijali jsme na přelomu 19. a 20. století za svou standartní stravu civilisovaného člověka…oplývá také cukrem a bílou moukou…avšak HLAVNÍ VADOU této standartní stravy je právě to, že je až na nepatrné rozdíly VŠUDE STEJNÁ, JIŽ PROTO NEMŮŽE VYHOVOVATI VŠEM STEJNĚ DOBŘE…“ Toto je přesně moment, kdy narážím na ohromný kámen úrazu, protože si to vykládám tak, že dle autorky tato „standartní strava civilisovaného člověka“ někomu vyhovovat bude (třeba nám), jinému ne, což považuji za fatální omyl.

Považuju to za „sladký omyl“ (vždyť bílá mouka a z ní třeba špagety, a bílý cukr jsou sladké…), protože se mi zdá, že autorka knihy Česká strava lidová  Marie Úlehlová-Tilschová asi došla na základně znalostí a informací, které měla ve své době po ruce, k závěru, že už jsme si tak „nějak“ na ten cukr a bílou mouku zvykli, jíme spolu s ní i občas něco zdravého, stala se tradiční a zas nám tolik neškodí jako Eskymákům. Navíc je třeba přihlédnout k tomu, že v její době se zas o přesném metabolismu bílého cukru a škodlivosti rafinovaných potravin, k jejichž trávení využíváme vlastní zásoby látek, které nám je trávit pomáhají, nevědělo. Jinak by nenapsala v knize Rok v české kuchyni, že ovocné mošty, o nichž jsem nenašla jedinou zmínku v knize Česká strava lidová, jsou velice zdravé (jde o fruktózovou bombu, vždyť jablko má poměr fruktózy dle odrůdy cca 5 ku 1 oproti meruňkám, které pojídali Hunzové, 2 : 1 ve prospěch glukózy, dnes fruktóza v kukuřičného sirupu (je i hlavní části „přírodního“ agave sirupu) začíná převyšovat spotřebu bílého cukru a je ještě agresivnější než on, který coby disacharid („dvojcukr“) měl fruktózu jen jako svou část spolu s glukózou. Fruktóza je  látka, kterou naše tělo nepotřebuje na žádnou reakci, mozek jí navíc na rozdíl od glukózy nevnímá (nehlásí nasycenost), tedy snáze tloustneme, protože nevíme, kdy máme dost, přesto se v dobré víře používá jako „zdravé“ sladidlo, více video a kniha dr. Lustiga: http://www.youtube.com/watch?v=dBnniua6-oM ), pít tedy džusy, třebaže s výmluvou, že jsou zředěné, může znamenat dostávat se na „šikmou plochu“…

Možná se nedívala kolem sebe, možná nesměla zpochybnit způsob stravování pracujícího lidu, přece jen zde nebyla taková svoboda slova a už vůbec ne v době největších komunistických represí 50. let, kdy vydala kuchařku Rok v české kuchyni . Nevíme, zda s obsahem knihy nebylo nějak manipulováno, zda ji vůbec celou napsala  – kupříkladu části popisující „výtečný“ chemický prostředek na mouchy – DDT, který naši předci, o jejichž jídle s takovou vášní a láskou psala, jistě nepoužívali, přesto se v úvodu za tuto část knihy o hygieně, kterou napsal nějaký lékař, postavila.  Pochopila jsem ale, že jde nejspíš o „politicky korektní“ verzi její knihy z roku 1948 Rok v naší kuchyni), v níž musela udělat nějaké kompromisy a vynechat třeba slova Masaryka, že „budoucnost přeje střízlivým“-jak mi to opsala v emailu jedna laskavá paní čtenářka blogu. Nemyslím si, že by se zdravotnictví v době socialismu  chtělo chlubit počtem lidí nemocných civilizačními chorobami, počtem dětí, které musejí nosit rovnátka, počtem děr v zubech, které museli zubaři vyplnit. Sice jich bylo možná méně než ve vyspělých zemích, kde už řádil vyspělý potravinářský průmysl, zatímco my jsme vyrůstali na kremáčkách a nehomogenizovaném mléce, ale jistě byly. Kdyby ale neexistovali zubaři, nevím, zda by jí to přece jen nebylo jasnější, ale asi jsme si zvykli na to, že je normální mít rovnátka, že je to pouze „dědičné“, nanejvýš můžeme řešit, jakou barvu by měla rovnátka mít a jaké lepší a dražší technologie se na rovnání a spravování zubů vyvinuly, když už nelze preventivně proti přetěsnaným zubům povinně úspěšně proočkovat obyvatelstvo. Autorka skutečně nemohla vědět, co vlastně způsobuje zubní kaz (resp. co nás od něho chrání), což možná nevíme ani dosud, leda že se ztotožníme s poznatky d.r Pricea, když píše z dnešního pohledu úsměvně  o černém chlebu a zubech: …živí je nerostnými solemi a protože obsahuje hodně buničiny, nutí i k vydatnému žvýkání, čimž chrup čistí a posiluje. Není tedy divu, že výhradné používání bílé mouky a bílého pečiva ohrozilo nesmírně zdraví civilisovaného člověka mnohými chorobami výměny látek, chronickou zácpou a především stále se šířícím zubním kazem.

Jinými slovy si „to“ (že HLAVNÍ VADOU této standartní stravy je právě to, že je až na nepatrné rozdíly VŠUDE STEJNÁ, JIŽ PROTO NEMŮŽE VYHOVOVATI VŠEM STEJNĚ DOBŘE…“) možná mohu vyložit vše ještě takto: cukr a bílá mouka nejsou podle ní pro někoho špatné, ale hlavně je nesmějí jíst VŠECHNY národy celého světa, protože  u nich nejsou původní. JEN NĚKTERÉ mohou. Toto je pro mě osobně jediné možné vysvětlení, proč tyto pro Eskymáky (kteří na původní stravě nemívali ani rakovinu, ani slepá střeva)  zkázonosné potraviny (bílou mouku a cukr) zařadila do své kuchařky Rok v české kuchyni pro nás Čechy, pro které mohou být asi „dobré“. Do velké míry má autorka pravdu  – geneticky třeba Japonci tráví hůře jód a hůře alkohol, protože jim chybějí enzymy viz Vyživující tradice, Afroameričan kvůli tmavé pleti možná hůře chytá vitamín D, když bude žít ve Švédsku, fermentované sójové výroby jí Japonec v kontextu stravy vyživující štítnou žlázu. Problém do velké míry ani není primárně v tom, že celý svět jí STEJNĚ (McDonald v Číně i u nás), ale STEJNĚ BLBĚ. Totiž když bychom sebrali Indiána, který dosud lovil na planinách bizony, lovil ryby, správvně zpracovával kukuřici a tykev, do velkoměsta, kde by začal jíst „jinak“, dříve či později by měl zubní kazy, cukrovku, obezitu atd. Ne ale proto, že jídlo ve velkoměstě není „tradiční“ stravou jeho pradědů, ale protože je stejně „NEVÝŽIVNÉ“ jako pro ostatní obyvatelé velkoměsta. Pro jeho tělo je to akorát možná větší šok. Kdyby se všude jedlo STEJNĚ DOBŘE, tak by možná nebylo tak nedobře. Lze pouze  částečně souhlasit s autorčinými slovy, že: „Není všeobecného předpisu na optimální výživu národů, každý národ musí se snažit tuto otázku sám pro sebe rozřešiti a každý musí se vždy znovu sebe ptáti, v čem spočívají chyby stávající výživy“, protože:

mít něco společného a stejného ve stravě s ostatními národy světa není nutně chybou. Můžeme si mezinárodně i o trochu pomáhat – s kvalitní solí, s tuky z jater mořských ryb. Zubař Price nebyl Čech, ale přišel na určité principy, které mohou pomoci pravděpodobně i nám. Vždyť ZDRAVÉ (tím se myslí „po celé generace zdravé“) primitivní národy (s krásnými zuby, což je jedním příkladem parametru zdraví) zkoumané dr. Priceem totiž sice jedly každé JINAK (makronutriční profil se různil), ale všechny přece jen více méně STEJNĚ (mikronutriční profil víceméně shodný). MĚLY „NĚCO“ SPOLEČNÉHO (stejně dobrého), CO přesně, je možné se dovědět v knize Nutrition and Physical Degeneration (Výživa a fyzická degenerace) od zubaře Westona A. Pricea, a sice (kromě společné absence cukru a bílé mouky) např.:

každý zdravý národ (Eskymáci, Masajové, švýcarští horalé atd.), který zubař studoval, jedl sice jiné potraviny, ale VŠECHNY národy jedly potraviny s vysokou koncentrací živin (nutrient- dense food), protože obsahovaly 4 x více minerálů než strava průměrného Američana 30. let a hlavně aspoň 10 x více v tucích rozpustných vitamínů A, D a K2 (tehdy Priceův faktor či X faktor). To je to, proč nelze souhlasit úplně na 100 % s tvrzením, že každému člověku vyhovuje něco jiného, každý národ musí jíst něco jiného. Ano, ale „to něco jiného“ má mít vysokou koncentrací výše uvedených živin (nutrient-dense food), pokud chce mít národ zdravé zuby a nejen je. Skutečně potřebujeme každý (Tonda i Honza)  individuálně poradit co a jak ohledně stravy, nebo stačí pro začátek nějaký rámcový smysluplný přístup, který platí pro nás všechny, jako platilo výše zmíněné  o minerálech a vitamínech společně u všech národů?

weston

Zubař dr. Weston A. Price

A právě s těmi v tucích rozpustnými vitamíny A, D a K2 nám vyvstaly zhruba dva ohromné otázníky??, na které, jak doufám, již texty na tomto blogu již odpověděly, ale pokusím se je znovu shrnout:

OTAZNÍK číslo 1.: se týká toho, že u vitamínu A a D odborníci určili tzv. DDD (tedy bezpečné denní doporučené dávky, u K2 ne, protože ho dávají do jednoho „pytle“ s vitamínem K1), které se poněkud vymykají tomu, kolik jich („politicky nekorektně“) spořádali přírodní lidé ve své stravě, aniž by se jimi otrávili. Vysvětlení nacházíme ve vzájemné synergii těchto vitamínů – např. čím víc vitamínu D sníme a vápníku (tím jsme v průšvihu, pokud není K2…), tím se zvýší požadavek těla na vitamín K2, který aktivuje určité bílkoviny, aby vápník dovedly na správné místo, tedy ne do měkkých tkání, kde zůstává třeba v podobě kamenů, protože D nemá pod kontrolou, kam vápník jde.

Přes 60 let od objevení vitamínů K (30. léta) trvalo, než se zjistilo, že nelze dávat do jednoho pytle vitamín K1 (jako prekurzor) a K2, třebaže si do jisté míry tělo živočichů K2 vytváří z K1, konverze (přeměna) je ale velice individuální (!) a hlavně v těle fungují jako dva odlišné vitamíny! Mají své vlastní úkoly, tělo je využívá jinak! K1 se stará především o srážlivost krve (Koagulace, proto vitamín K) a K2 zejména o správné vstřebávání minerálů, a zejména u vápníků je jeho role natolik důležitá, že nás chrání před kornatěním tepen, před náhlou srdeční příhodou (vždyť byl tak zdravý a aktivní…) kvůli neviditelnému nedostatku K2 a před všudypřítomnou (dokonce u mladých žen) osteoporózou a samozřejmě zubním kazem (nejen k zubům posílá vápník, ale protože je K2 ve slinách, tak k nim posílá ze slin fosfor). Zejména maminky by mohlo zajímat, že zajišťuje již v lůně pěkný široký obličejíček (hlavičku) miminka jako z obrázků Heleny Zmatlíkové. To, jak funguje v těle vitamín K2 výborně popsal dr. Price (hovořil ale o „jakémsi“ X faktoru či někdo jiný o Priceově faktoru) a teprve v roce 1997 se zjistilo, že to, co popisoval, byl přehlížený vitamín K2, který lékařská a nutriční obec vlastně 60 let mylně chápala a většina stále o něm ví pramálo, dokonce ani dnes nemáme u K2 DDD. (Zatím se nám jen říká, že vitamín K1 je v zelenině, v listech a máme ho „dost“…). K2 je tajemstvím toho, proč mají domorodí přírodní lidé tak široký obličej. blog

6-7letý chlapeček s širokým obličejem...teď už vím, proč se mi  obrázky dětí paní Zmatlíkové vždy tak líbily...

6-7letý chlapeček s širokým obličejem…teď už vím, proč se mi obrázky dětí paní Zmatlíkové vždy tak líbily…

 

Synergie mezi vitamíny K2, D a  A vede údajně k možnosti bezpečného požití vyšších dávek  vitamínu A a D z přírodních zdrojů (jídla), aniž by se projevila otrava vitamíny (hypervitaminóza),  ale BA PRÁVĚ NAOPAK ! – aby došlo k optimálnímu využití i jiných látek a minerálů, jako je např. vápník, a tedy došlo  díky součinnosti těchto vitamínů třeba k optimálnímu vývinu kostry, zubních oblouků včetně kostí obličeje rostoucího dítěte již v lůně maminky, aby zoubky nebyly křivé, ale zdravé a rovné a dost místa měly všechny zuby včetně zubů moudrosti. (Pamatuju si, že Eskymáci v Kanadě je také všichni měli). K tomu ale nedochází, když bez znalosti této synergie se omezujeme maximálně na DDD těchto mnohdy „izolovaných syntetických forem vitamínů“, v našem klimatickém pásu jen na množství vitamínu D získaného ze Slunce a vitamínu A přeměněného (možná) z provitamínu A. Zevrubně je možné se o této synergii dočíst mj. na stránkách Nadace nesoucí jméno zubaře Pricea, kde vede svůj blog Chris Masterjohn (svůj blog má jinak  i zde), nebo na mých stránkách (Vitamíny A+D – synergie, Vitamín K2 apod. Mimochodem vitamín K2 se nachází – „by“ se měl nacházet v našich slinách a podle své absence či přítomnosti ve slinách nás chrání takové sliny před zubním kazem – pokud neobsahují K2, vytahují fosfor ze zubů, obsahují více zubokazných baktérií – tedy čištění zubů je jen potlačování symptomů určitých nutričních nedostatků, ne prvotní působení proti vzniku zubního kazu). Moje dementi zde.

V českých médiích bývá řada nepřesností a nedopovězeností v podávání dietárních rad -jíst polotučné mléčné výrobky a používat místo smetany řepkový olej – výrobci i jiní tvrdí, že pomáhá „předcházet kardiovaskulárních chorobám“. Ve skutečnosti  nemá žádné vitamíny A a D, je údajně mononenasyceným olejem (řepka má 60 % mononenasycených), původně 2/3 z nich byla ona jedovatá kyselina eruková, než řepku uměle modifikovali (hybrid) snížením podílu kyseliny erukové na LEAR (řepkový olej s nízkým obsahem kys. eruk.). Olivový olej má 70 mononenasycených) a nejsem si jistá, zda si vůbec zaslouží srovnání s řepkovým,  ten se o olivový „otírá“ v propagaci, totiž „vytunelovává“ jeho ctnosti. Zajímavý je marketing spojený s uvedením třepkového oleje na trh:

Původně se anglicky řepkový olej nazýval rapeseed, ale měl tak mizernou pověst, že mu vylepšili imidž a přeznačkovali nový řepkový olej dle kanadského pěstitele vyšlechtěné odrudy na pozitivní název canola, což má lepší „zvuk“, protože to má spojitost s pozitivní slovem Canada (kanadský olej) nebo can do (mohu). Americká správa pro bezpečnost léčiv a potravin až do roku 1985 neudělila tomuto oleji nálepku GRAS (obecně uznané jako bezpečné),  a Sally Fallon s Enigovou její konečné „záhadné“ udělení, aby mohl být uveden na americký trh v onom roce coby olej, „o němž se sen stal skutečností“…, spojují s korupcí, která kanadskou vládu stála okolo $50 milionů. Koncem 90. let se jeho propagace („volný trh a obchod“) začíná šířit až do Evropy. Pokusy na zvířatech (krysy a selata) údajně hovoří o tom, že i tento vyšlechtěný olej přesto u zvířat vede (kvůli zase příliš vysokému množství omega-3 mastných kyselin) k fibroidním lezím, způsobuje nedostatek vitamínu E, alegie. příznaky slabosti neznámého původu, nežádoucí změny u krevních destiček , zkrácený život, z výparů rakovinu plic, opožděný růst,to je také důvod, proč FDA nepovolila používat tento olej v dětských výživách. Horší účinek má údajně tam, kde v jídelníčku nejsou nasycené tuky (máslo, kokos, sádlo, které si omega-3 přemění na EPA a DHA) a málo selenu. Semínko je také předmětem manipzulace na GMO canola oil od firmy Monsanto.

Když nápad používat „řepkový olej“ v kuchyni porovnáme se staletou tradicí, tak naši předkové řepkový (ten nešlechtěný) používali minimálně, ještě méně než lněný či konopný, které byly určené zejména na doby postu či nedostatku. Jinde (Indie, Čína) se prý sice užíval, ale lokálně, čerstvý a v malém množství (v jiných částech sezamový a hořčicový olej, nebo kokosový olej), a jeho účinky zmírňovalo zařazení másla a sádla (nasycených tuků ) do jídelníčku. Nyní se ale v Indii prý objevilo falešné ghí z částečně hydrogenovaného sójového olejevanispati,který nahradil jak za studena lisovaný řepkový olej, tak máslo. Pokud se tam tedy bude jíst řepkový olej s falešným ghí, může to vést ke zdravotním  problémům. Vandana Shiva nejen o tom napsala knihu Ukradená úroda (Stolen Harvest), přičemž již kapitoly knihy vypadají zajímavě: Unesené globální potravinové zásoby, Sójový imperialismus a destrukce místních potravinových kultur,..Šílené krávy a posvátné krávyReklamace potravinové demokracie atd.
Sally Fallonová s Mary G. Enigovou, PhD, odbornicí na tuky, již tedy v roce 2002 sepsaly text s názvem The Great Con-ola („canola“ znamená řepkový a anglické slovo CON v (con-ola, správně canola), znamená PODVOD a je jejich náražkou na skutečnou „prospěšnost“ a pozadí výroby tohoto oleje, jehož celý příběh nám jeho propagátoři neřeknou. Průmysl ho zkrátka potřebuje, protože je levnější než olivový. “ Přijetí řepkového oleje spotřebitelem představuje jedno z řady vítězství pro potravnářský průmysl, který si vytyčil jako svůj cíl nahradit všechny tradiční potraviny napodobeninami potravin vyrobených z produktů odvozených z kukuřice, pšenice, sójových bobů a olejnatých semen. „, tvrdí ony erudované nutriční aktivistky.(Ref. ke všemu výše  http://www.westonaprice.org/know-your-fats/the-great-con-ola) Více i níže pod čarou Poznámka k řepkovému oleji.

a) Především ale vzhledem ke konvenční výrobě  mléka, již tak není jeho tuk tak významným zdrojem vitamínu, A, D, CLA (druh velice zdravé mastné kyseliny proti rakovině, lepšímu spalování vlastních tuků…), karotenu, vitamínu K2, jako je tomu u máselného tuku „z trávy“.

2) Otázkou  je o jakém „polotučném“ mléce vlastně mluvíme, o mléce jakého plemene krávy. Třeba nejen naše kráva Terezka menšího plemene Jersey, ale i Gurnsey mají průměrnou tučnost 5,5 %. A to je jen průměr! Jsou jistě i takové, které mají alespoň v  teplé sezóně léta, kdy rychle roste tráva plná vitamínu K1 atd. (květen, červen)  tučnost 7%! Počítám-li tedy správně, tak  „polotučné“ mléko „džerzejky“ může být totéž co „plnotučné nízkotučné“ mléko Holsteinky, které mají průměrnou tučnost okolo 3,5 % tuku. (Ref. zde) Proč tedy polovinu jejího tuku ještě vyřazovat ze stravy (kampak asi putuje? – na výrobu sušené smetany?) a nahrazovat ho po energetické stránce sacharidy či rostlinými oleji, které vitamín A a D a K2 k optimálnímu využití ostatních živin z mléka nemají.  Přírodní národy si žádné rostlinné oleje nelisovali, vícenenasycené tuky získavali přímo jen z oříšků a celozrnného obilí. Jsou ale trochu i v másle a sádle, nejde nikdy o 100 % nasycené či mononenasycené tuky. Vyřazovat však máslo z jídelníčku se jeví jako „svatokrádež“.

Chris Masterjohn, PhD (vystudoval nutriční vědu a věnuje se dalšímu bádání v otázce interakce mezi vitamíny A, D a K2). Jeho další výzkum v této oblasti sponzorují obyčejní lidé drobnými poplatky za členství v Nadaci Westona A. Pricea, nikoliv korporace, které investují do jiných výzkumů a sledují jiné korporátní zájmy. O knize Vyživující tradice Chris napsal, že zachránila jeho zdraví.

OTAZNÍK číslo 2.: Ten druhý otazník se týká samozřejmě toho, že tyto vitamíny se nacházejí především v politicky nekorektních potravinách, které převážná část odborníku na výživu zavrhla jako nezdravé zejména kvůli cholesterolu (vnitřnosti jako jsou játra, dále vajíčka, máslo, smetana, sádlo). Totiž přesněji řečeno „MĚLY BY“ je obsahovat, což dnes kvůli způsobu chovu zvířat, která jsou pozavírána („odstěhovala se do měst“ v podobě betonových velkokapacitních kravínů), a druhu krmení (od dob zelené revoluce, kdy byl dostatek levné nafty a hnojiv, levná kukuřice, dnes sója, pšenice), jaké dostávají (i ryby na sádkách), již není zas taková pravda, což vůbec není legrační – významnějšími zdroji těchto vitamínů jsou totiž produkty zvířat, která nežerou jadrné krmivo (jen minimálně na dovykrmení či v čase dojení a ne sóju), ale využívají zelené pastvy v sezóně (dobytek v naši zemi lučin, tropický hmyz, co žere listy rostlin, i ryby se živí planktonem– snad proto měl i špek velryb tolik vitamínu C, protože na kůži ji ulpěl plankton, ale nejsem si tím jistá). Mnohá z výše zmíněných potravin považovaly přírodní nárůdky za  doslova „posvatná“ a, pokud by na ně někdo přišel působit s teorii o cholesterolu, která jim tato jídla chce z jídelníčku vyřadit, jistě by to považovali za „svatokrádež“.  O démonizaci živočišných tuků zemědělským a potravinářským průmyslem kvůli cholesterolu a velké míře nasycenosti (třebaže naše teplota těla odpovídá jejich bodu tání) pojednávají zdejší texty pod štítkem TUuky přeložené např. z knihy Vyživující tradice: Kuchařka, která je výzvou pro politicky korektní výživu a diktrátory stravy, podrobně to vysvětluje i film Nakládání Ameriky do oleje (Oiling of America), nebo stejnojmenná přednáška Sally Fallonové na YouTube. Je možné si všimnout, že pleť paní Sally, která jí spoustu nasycených tuků již od 1. pol. 70. let, nevypadá přinejmenším hůře, než pleť řady holywoodských hereček, které zkoušejí jednu dietu za druhou a nakonec jsou rády, že jejich plastická operace nedopadla ještě hůř. Sally by spíš na pleť doporučila vyhýbat se vícenenasyceným tukům – olivový se skládá převážně z mononenasycených a ten schvaluje (je-li za studena lisovaný), protože je i stálý. Tedy doporučuje denně lžic (1 =15 ml) až 6 :4:1 (6 jsou nasycené-máslo, kokos, 4 jsou mononenasycené-sádlo, olivov. olej, 1 jsou vícenenasycené, jako je lněný + pupalkový, brutnákový, z černého rybízu. Mono- a více- se dle ní mají jíst vždy v kontextu jídelníčku, kde nechybí nasycené tuky, které nám látky z ostatních druhů tuků pomáhají využívat.

Kvůli zbytečnému zatěžování našeho těla vícenenasycenými oleji nedoporučuje Sally Fallon požívat ani rybí tuk z lékáren, nýbrž tuk z rybích jater (třeska, rejnok), který kromě omega-3 mastných kyselin (DHA a EPA) a kvinonů (např. Q10) obsahuje i vitamíny A a D (zhruba v poměru 4 až 5:1), nejlépe ještě v kombinaci s nasyceným máselným tukem (udrží omega-3 v tkáních)bohatým na  vitamín K2 (faktor X), který pochází od krav ze zelené pastvy. Doporučuje jen olej z jater od takových výrobců, kteří olej vyrábějí studenou cestou mléčného kvašení (př. Blue Ice cod liver oil), kontrolují těžké kovy a obsah těchto vitamínů v každé várce a hlavně nemanipulují  s přirozenými poměry těchto přírozených komplexních vitamínů„, které pocházejí z jater divokých ryb, nikoliv ryb z farem viz třeba texty ke studiu zde,). Už proto nemohou ale zaručit, že každá sklenička bude mít přesně stejné množství vitamínů, protože tyto do ní nejsou „přidávány“ (nejde o olej S tím a tím vitamínem) a přesně odměřovány, díky čemuž výrobce ví přesně, kolik jich obsahují, protože je tam sami přidávali. V bio oleji z tresčích jater jejich vysoké množství kolísá dle sezóny, jakou ryby mají, kolísá z ryby na rybu. (Zkrátka jako vitamíny v másle krav v průběhu roku).

Bio fermentovaný olej z tresčích jater. Na obrázku není vyvržen vlnami oceánu na skaliska, ale já jsme ho vyvrhla na kameny zdi na našem statku...

Bio fermentovaný olej z tresčích jater. Na obrázku není „vyvržen“ vlnami oceánu na skaliska, ale já jsem ho „vyvrhla“ na kameny zdi na našem statku, aby mi lépe zapózoval…vzadu má pod fólii ještě stříkačku -odměrku. Jde o SUPERPOTRAVINU ČÍSLO JEDNA doporučovanou Nadací Westona A. Pricea, dr. Priceem. Dokonce byla takto zmíněna dr. Ozem v show Oprah. ,Také  bylinářka a léčitelka Susun Weed a řada am. lékařůji  doporučuje na všemožné ženské neduhy pro ženy všech věků. Zbývá dodat. že by se měl ale kvůli synergii jíst s kvalitním máslem, aby se vůbec omega-3 mastné kyseliny EPA a DHA udržely v tkáních. Důležité vícenenasycené mastné kyseliny jsou v olejích ze lnu (kyselina ALA) a pupalky,  černého rybízu a brutnáku (které mají všechny tři  gamma linolenovou -GLA)  a  kterýchžto olejů všech dohromady stačí ale  jíst jen 1 lžičku denně (15ml), ale  opět v kontexu jídelníčku, ve kterém nechybí nasycené tuky, asi 6 lžic máslo, nebo kokosový tuk. (Dle Clive de Carlea je kokosový tuk výbornýdokonce i k odvrácení Alzheimovy choroby, viz video v Sůl nad zlato v článku výše). Více srov. str. 16-17. v knize Fourfold Path to Healing. (Čtverá stezka k léčení) od MUDr. Thomase S. Cowana a Sally Fallon.


Podle Sally Fallon za současného pojídání nasycených tuků, které uchovají (udržují) v tkáních (např. v rohovce) omega-3 mastné kyseliny, prý stačí jen max. půl lžičky lněného oleje denně, protože ani nadbytek omega-3 mastných kyselin, kterým tento dnes populární olej na rozdíl do jiných oplývá, není žádoucí, raději máme jíst „nasycené“ tuky (míra nasycenosti se různí, máslo také není úplně nasycené)  z pastvy, kostní vývary a třeba polévku z vepřových kůží (princip na kůži kůže). …viz článek především pro ženy Na hloubku kůže (Skin Deep). Dr. Masterjohn napsalna svém blogu, že Sally Fallonová se narodila hned druhý den po smrti Westona A. Pricea ve stejné nemocnici, ve které on skonal. Snad to bylo jakýmsi předznamenáním jejího života a toho, čemu se v něm bude věnovat. Priceova poslední slova byla: Ty uč, uč uč! Takže  ji dnes táhne na 65 let a soudě jen dle videa nechátrá, ale zdravím jiskří!

Ve starých spisech lidé dle Úlehlové -Tilschové se chválí některé rostlinné oleje (bukvicový), aniž by lidé znali jeho složení, i slova i Marie Úlehlové-Tilschové ale mimoděk ledacos prozrazují: „Také jinde na Moravě – podle Václavíka – v okolí Luhačovic, užívalo se olejů zejména v suché dně“, t.j. v postní dny církví předepsané a v pátek. A tu se vedle oleje konopného, který prý páchl, dakeko více  a s větší chutí používalo jádrového a „bukvového oleje“ . Takže si to dovolím shrnout: zejména CHUDÍ LIDÉ chodili  na vodní kaštany (kotvice – trapa natans) a bukvice, protože měli málo pozemků na to, aby pěstovali len či konopí. (s. 21), nebo chovali i 1 krávu (máslo), ale ukázalo se, že nejsou nikterak léčivé, protože obsahují kyselinu šťavelovou apod. (s. 22). Hlavně však ale neobsahují vitamín A a D. Stejně tak olej ze zrníček bezu červeného byl spíš záležitostí opět chudých: V chudších rodinách, kde nemají ani krávu, pomáhájí si v dědinkách v podlesí hospodyně k drahému omastku „máslem“, jež vytvářejí z bezinek bezu červeného. …“ Zdá se mi, že jestliže bychom dnes opět začali konzumovat podobné oleje, pak  ne proto, že jsme chudí jako oni, ne proto že „ho přece paušálně jedli denně všichni naši předci“, ale protože nám to prostě někdo možná našeptal. Samozřejmě něco jiného je jejich vnější využití či jiné způsoby využití jiných samičích i samčích částí rostliny (listy, květy na výrobu masti, ale olej by se rychle kazil.

V první recenzi na knihu Česká strava lidová jsem ještě psala:

Když se podíváme  třeba i na olej konopný,  jak na to, co o něm píše paní Úlehlová-Tilschová, tak i Sally Fallonová, rozhodně bychom ho nemohli zařadit do našeho běžného  jídelníčku, protože je zdravý, nebo protože se odvoláváme na tradici předků. Proč? Sally Fallonová citovala toto: V Číně, kde pěstování konopí má původ, se konopný olej používal příležitostně, ale nejsou žádné reference v čínské litaratuře o používání konopného oleje jako jídla pro lidské bytosti.”(Simoons, Food in China, 1991)…

   I naši předci ho sice používali, ale po čtení knihy Česká strava lidová usuzuji toto: pěstovali konopí především kvůli výrobě plátna (to byl primární cíl), přesněji řečeno kvůli příjmu z něho (sama bych si ho od nich koupila a dobře jim za dřinu zaplatila) a až jako vedlejší produkt si lisovali také konopný olej. A ten pak ještě měl dále několikero využití: na svícení, na smažení (jak nezdravé je smažit na takovém oleji!), na masti na  bolístky a, pokud ho bylo hodně, také ho prodávali jako zob pro ptáky. Tento olej považovali především ale za POSTNÍ, třeba pašijový (křesťanské spoluprožívání utrpení Krista, druh pokání či snad odpykání a usebrání?*), dokonce se uchovaly záznamy o tom, že páchl (není divu, když tak velice snadno žloukne). Z tohoto historického kontextu tedy nelze jeho dnešní užívání vytrhávat ve smyslu „jezme konopný či jiný olej, jedli ho přece naši předkové“) . Dokonce v knize The Year 1000: What Life was Like at the Turn of the First Millennium — An Englishman’s World (Rok 1000: Jaký byl život na přelomu prvního tisíciletí od Roberta Laceyho  v kapitole “Červenec: Hladová mezera,” se údajně píše, že každé léto zažívali chudí lidé období hladovění, k němuž docházelo před srpnovými žněmi,  z máků, konopných semen a jílků si dělali jakési brownies (hnědky) a říkali tomu “šílený chléb”, celému tomu období říkali “hloupé období” (silly). (více v odpovědích FAQ). Dokonce nemusíme chodit do USA pro informace, neboť paní Úlehlová-Tilschová píše sama v knize Výživa ve světle věků z roku 1944, že rostlinná mléka ze semínek se pila rovněž v době půstu, přičemž bohatí si dopřávali mléka mandlového a konopné mléko z konopných semínek příslušelo opět chudým, srov. Výživa ve světle věků, 1944)

Jsme svědky silného marketinku na konopný olej z konopných semínek jako superjídla, oleje ze semínek jako superkosmetiku…jako superpotravinu, která překoná i nejlepší maso (a jsou takoví, co si to myslí)… Sally Fallonová ale dokonce napsala článek (který chápu lépe i díky přečtení kapitoly Tuky v její knize, kterou napsala s odbornicí na lipidy M.G. Enigovu), článek nese  název  Konopný olej: Ne pro konzumaci člověkem. Paní Sally má pro svůj postoj několik vážných důvodů:

-i když je bio a tlačený za studena, velice snadno žloukne, protože je nestálý a snadno oxiduje,

-je totiž plný vícenenasycených mastných kyselin (cca 75 % – už proto bychom se mu měli vyhýbat, nechceme-li přinejmenším předčasné vrásky kolem očí!),

– má pouze 10 % nasycených a 10 % mononenasycených mastných kyselin.

– Neméně velký zádrhel je i v tom, že obsahuje asi 55 % omega-6 mastných kyselin a pouze kolem 20 % omega-3 mastných kyselin, čili je v něm velká nerovnováha mezi těmito dvěma mastnými kyselinami, což je dnes obecně civilizační problém, který způsobuje jak konzumace podobných rostlinných olejů (k čemuž by konopný olej jen přispíval), tak i živočišných produktů od zvířat krmených obilím na úkor zeleného. Totiž i když je nepoměr mezi omega-6 a omega-3 docela příznivý 4-3 ku 1, pro moderního člověka, který už tak má příliš omega-6 je to pořád hodně. Nadměrná spotřeba omega-6 mastných kyselin ve stravě byla údajně dána do souvislosti s rakovinou, srdeční chorobou a nemocemi autoimunitního systému. Takže jistě i u konopného oleje je třeba být opatrný (všeho s mírou…), raději ho nahradit „nenahraditelným“ máslem a při vaření máslem napůl s kvalitním olivovým olejem.

Konopný olej je ale prý výborný pro průmyslové využití na výrobu barev a nátěrů. Lněnou fermež na natírání dřeva bych také raději nejedla.

Studie hovoříci v neprospěch konzumace tohoto oleje jsou  na : Journal of Analytical Toxicology October 1997 21(6):482-485 a  zde http://editor.nourishedmagazine.com.au/articles/hemp-not-for-human-consumption)

Historii vedlejšího produktu na výrobu “zdravé” potraviny (margarín či olej) má v USA i olej z bavlníkových semen. Primární cílovou plodinou byla tase bavlna, jenže co se semínky?  Zvláště v momentě, kdy bavlníkový olej na svícení nahradil petrolej?….

V knize Česká strava lidová je mnoho cenných a zajímavých informací, má i uměleckou hodnotu, záleží, co od ní očekáváme a jaké ambice si sama kniha činila. Výše zmíněné bych shrnula tak, že paní Marie Úlehlové -Tilschové samotné bych dala za úžasnou práci 5 hvězdiček (za předpokladu, že nečetla původní knihu dr. Westona A. Price Nutrition and Physical Degeneration, z čehož ji ale mírně podezřívám).  Její knize Česká strava lidová  bych ale dala pouze 2 hvězdičky, na které bych ji ocenila pro současného čtenáře. Nejsem si totiž vůbec jistá, že jsou v ní zdůrazněny jasně a nerozmlženě všechny principy zdravého stravování tak, aby nás uchránily od chorob včetně zubního kazu navzdory úsilí autorky, která měla omezené a dobově poplatné znalosti . Dala bych knize ráda třeba i 5 hvězdiček, pokud by ale kniha byla čtenářem čtena v kontextu knihy Výživa a fyzická degenerace od zubaře Pricea nebo knihy Vyživující tradice. Mám pocit, že vždy je nejlepší jít ke zdroji a přečíst si knihy sám, než číst „o“ knihách“. Myslím si, že pokud by paní Úlehlová-Tilschová knihu od zubaře Pricea přečetla, psala by přece jen v roce 1945 ještě trošku jinak, nepoužívala by ani v receptech (Rok v české kuchyni) z 50. let bílý cukr a mouku. Pokud knihu zubaře Pricea přece jen četla, a přesto napsala bez hnutí brvy ony recepty, jaké napsala, pak bych na její práci pohlížela už hůře a měla jí za zlé, že nepochopila poselství dr. Pricea. Když se dívám na knihu Česká strava lidová v kontextu její další práce, kterou je Rok v české kuchyni, řekla bych, že možná ani důsledně nedocenila poselství své vlastní  knihy (Česká strava lidová), s níž si její kuchařka Rok v české kuchyni v otázce bílého cukru a bílé mouky odporuje. . Nahlížela bych na její práci hůře už proto, že je přece jen určitou odbornicí a autoritou (šla statečně s kůži na trh a vydala knihu) v této oblasti, která vyhlíží světlé zítřky, které se o původní a staletími osvědčenou lidovou stravu mají opírat (nikoliv o bílý cukr a bílou mouku) : …nemá býti má práce pouze retrospektivitou minulých dob, nýbrž také výhledem do budoucnosti. 

—————

(1) Výživa ve světle věků – již mi napsal jeden čtenář mého blogu, že v knize se krátce o zubaři zmiňuje….a další laskavá čtenářka mi ji posílá k zapůjčení…

Poznámka k řepkovému oleji: Podívala jsem se znovu, co napsala o řepkovém oleji (anglicky tzv. canola oil) uznávaná odbornice na tuky Mary G. Enigová, PhD se Sally Fallonovu v knize Výživující tradice: Kuchařka, která je výzvou politicky korektní výžviě a diktrátorům stravy. Cituji: Řepkový olej obsahuje 5 % nasycených tuků, 57 % kyseliny olejové, 23 % omega-6 a 10-15 % omega-3. Na trhu nejnovější olej z řepky byl vyvinut ze semínka řepky olejky, která patří do čeledi  brukvovitých. Semeno řepky olejky je považováno za nevhodné pro konzumaci člověkem, protože obsahuje mastnou kyselinu s dlouhým řetězcem zvanou kyselina eruková, která se za určitých okolností  spojuje s fibrózními lézemi srdce. Řepka olejka byla vyšlechtěna tak, aby obsahovala málo, pokud vůbec nějakou kyselinu erukovou a aby přitáhla pozornost nutričních odborníků kvůli svému vysokému obsahu kyseliny olejové. Jsou však určité indicie, že olej z řepky jako takový představuje sám o sobě rizika. Má vysoký obsah síry a snadno zežlukne. Pečivo zhotovené z řepkového oleje velice rychle plesniví. Během procesu deodorizace se mastné kyseliny omega- 3 ze zpracovávaného řepkového oleje přeměňují na TRANS mastné kyseliny, podobné těm v margarinu a možná nebezpečnější. Nedávné výsledky studií naznačují, že řepkový olej “zdravý na srdce” ve skutečnosti vytváří nedostatek vitamínu E, vitamínu potřebného pro zdravý kardiovaskulární systém. Jiné studie naznačují, že i řepkový olej s nízkým obsahem kyseliny erukové způsobuje fibrózní leze srdce, obzvlášť když je ve stravě málo nasycených tuků. “ Třebaže za studena lisovaný řepkový olej z „vyšlechtěné“ řepky, který má už „jen“ 2 % erukového oleje, je jistě dobrý tah výrobců, nevyváží to ale skutečnost, že je nestálý. že nemá vyvážený poměr omega-6 a omega-3 mastných kyselin opět ve prospěch omega – 6, že neobsahuje vitamín A a D, CLA, není tradiční – na boršč bych dala raději zakysanou smetanu než řepkový olej atd.

Vědecké reference k tvrzením autorek:

Sauer, F D . et al, Nutrition Research, 1997, 17:2.259-269

Kramer JKG, et al, Lipids, 1982, 17:372-382, Trenholmm HL, et al, Canadian Institute Food Science Technology Journal, 1979, 12:189-193

Oprah Show a olej z tresčích jater: http://www.oprah.com/health/Dr-Oz-on-How-to-Turn-Back-Time/11

 

All original content on these pages is fingerprinted and certified by Digiprove