Nedostatek soli jako riziko pro lidi s vysokým krevním tlakem

 Teorie  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Nedostatek soli jako riziko pro lidi s vysokým krevním tlakem
Pro 292016
 

Jsou svátky a možná si děláte starosti s příjmem kalorií, cukru i soli. Znovu bych se ráda jen stručně vrátila k soli, i když se v kuchyni příliš gramy čehokoliv moc nezabývám a měřím od oka. V nejnovějším čísle Moudrých tradic (Podzim 2016) totiž vyšel článek s názvem Příjem soli ve Spojených státech: Centrum pro prevenci a kontrolu nemocí obhajuje její nebezpečné snížení. Článek rozvinutý do několika stran bych shrnula do pár vět: My, co jsme zdraví, můžeme jíst slané podle chuti- sami cítíme, zda máme chuť na slané. A my, co nejsme moc zdraví, ale máme nadváhu, nemocné ledviny a vysoký krevní tlak, si musíme dávat pozor na 2 věci: nejen na příliš vysoký příjem soli, ale stejně tak na příliš nízký příjem soli.

O soli se v Moudrých tradicích píše: Klíčová role sodíku je údržba krevního tlaku. Adekvátní obsah sodíku v těle je nezbytný pro udržení krevního tlaku a renální perfúze (protékání ledvin) a tyto proměnné tělo silně brání. Když je náš příjem soli příliš nízký, mezi obranné mechanismy patří chuť na slané, aby se zvýšil příjem soli, a snížení množství uriny a potu, aby se snížila ztráta soli. 

Článek referoval například o studii publikované v časopise Lancet v květnu r. 2016 (Hemilton study), na kterou se odvolává ono Centrum pro prevenci …, které lidem doporučuje velice nízký příjem soli (1,5 g). Přitom samotná studie údajně přišla s něčím jiným. Můžeme si lidi rozdělit zhruba na svě skupiny: na ty, co mají vysoký krevní tlak a na ty, kteří mají nízký nebo normální tlak. Vědci zjistili, že nejideálnější je dostat příjem soli u dospělého do rozmezí mezi 4-5 gramy na den. Pokud se s příjmem soli člověk s vysokým krevním tlakem dostal na 7 gramů a výše, stoupalo mu riziko nějaké kardiovaskulární příhody či smrti, ALE pokud mu klesl na 3 gramy a méně, tak mu rovněž hrozilo zdravotní riziko (smrt, cukrovka typu 2, rakovina), i když zase z jiných příčin. U lidí s normálním či nízkým tlakem hrozily zdravotní komplikace jenom, když snížili příjem soli na 3 gramy, i když méně než u lidí s vysokým tlakem, a pokud překročili 7 gramů, tak se nic zásadního nedělo. Pokud tedy Centrum tvrdilo, že všem hrozí infarkt bez rozdílu, není to pravda.

Celkově se to dá shrnout tak, že lidé s vysokým tlakem si musejí dát větší pozor než ti s normálním tlakem, a to jak na překračování 6 gramů soli denně, tak i na pokles na 3 gramy soli než lidé s normálním tlakem. Vysoký příjem soli je tedy rizikový jen u lidí s vysokým krevním tlakem, ale právě tito víc než jiní by neměli dělat tu chybu, že solí naopak málo.

 Paradoxně si údajně nyní lidé v Kanadě a USA ohrožují své zdraví údajně tím, že nesolí. Centrum pro prevenci a kontrolu nemocí doporučuje 1,5 gramů soli na den na dospělého. To je asi stejně “dobrá” rada jako nahradit živočišné tuky rostlinnými. Studie v Japonsku zjistila, že omezení soli i v těhotenství vede i k růstovému zpoždění plodu.

Kromě udržování adekvátního krevního tlaku, což je životně důležitá úloha jak sodíku, tak chloridu, má sůl celou řadu dalších důležitých fyziologických funkcí. Sodík je životně důležitý pro gliální buňky v mozku, má co do činění se svalovými stahy při tlukotu srdce, při nervových impulzech a trávení tělotvorných bílkovin. Sodík je aktivní při vstřebávání dalších živin v tenkém střevě…”

Sůl jako takovou vlastně nelze moc nahradit – pouze jíst něco jiného, sladkého, méně slaného- ona totiž i ta omáčka tamari či pasta miso je slaná proto, protože obsahuje sůl. Pořád je to sůl, kterou solíme. Chceme-li mít ale trochu pod kontrolou, kolik soli sníme, nejjednodušší je nekupovat polotovary, ale sám si častěji vařit a sám si přiměřeně solit a mít tak příjem pod kontrolou. Jen domácí jídlo je uvařeno a posoleno pouze proto, aby nám chutnalo, ne aby se ho víc prodalo, případně aby se nám po něm prodal ještě nějaký nápoj.

Srov. Wise Traditions in Food, Farming and the Healing Arts, Fall, 2016, p.30-39.

Lednové pozdravení

 Teorie  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Lednové pozdravení
Led 262016
 

Milí čtenáři tohoto blogu.

srdečně Vás zdravím v novém roce 2016, v němž Vám přeju optimismus, vytrvalost a víru, která přináší klid do Vašich duší.

P1070103dvakocouri

Některé bytosti neřeší existenciální neklid. S malým pocitem viny za to, že nezákonně proklouzly hranicí vchodových dveří, si užívají teplo kamen.

Je to již několik let, co jsem založila tyto stránky, protože se mi zdálo zvláštní, že se stravuji jinak než „zdravě“, a přece jde moje vlastní zdraví nahoru, a přece i druhé dítě je zdravé, třebaže už by nás měla všechny trefit  mrtvice -nejméně dvakrát. I nadále některá média neustále tvrdí, že hlavní příčina cévních onemocnění jsou živočišné tuky, aniž by to věcně obhájila a dla do širších souvislostí. Vidím, že  jsou tyto stránky a informace na nich stále aktuální a užitečné. Obsahují spíš pracovní překlad knihy Vyživující tradice, která sama ještě zůstává spíše v pracovním překladu, nicméně věřím, že komunikační funkci, kterou je přenos důležitého poselství, splnila.

Možná i Vás napadlo, že přece jen pojem „tradice“ je poněkud nešťastným slovním obratem, který nemůže nic obhájit, protože jde pouze o klasický argumentační klam či faul. Anglicky se tomu říká logical fallacy. Zkrátka že není něco pravda, něco nefunguje jenom proto, protože je to tradice. Je to stejné, jako říci, že to musí být pravda, protože to říká Karl Gott. Ve zdejším kontextu je však slovo „tradice“ skutečně silně spojeno s časem prověřenými přírodními zákony. Nejde o vytunelovaný pojem tradice, kdy se někdo „tradičně“ opije a nevadí to, protože i loni se opil, až mu bylo ještě třetí den zle, ale také to přežil.

P1070096telecisezeleninou

Telecí se zeleninou

Vím, že  na internetu se objevila kritika, že Sally Fallon je tlustá a neměla by vůbec hovořit o tom, co je zdravá strava. Zdálo se mi, že někdo srovnával její fotografii, kdy ji mohlo být 25 let, s fotkou, kdy ji bylo 65 let. Netuším ani, jaký tlak může být na paní Sally vyvíjen, přece jen je to hrdinka, jako každý, kdo se stává veřejnou osobou a musí počítat s často nevěcným osočováním druhých. Současně se domnívám, že tělesné zdraví (a to, jak kdo vypadá) je věc složitá a nezáleží jen a pouze na jídle, ale také na tom, jaký základ dostal v dětství, na tom, co zrovna prožívá, zda člověk sportuje či posiluje, zda se naučil odpočívat i duševně. Je někdy velmi těžké najít onu rovnováhu – nebýt hubený tak, že nám až trčí kosti, a nebýt oplácaný. Když už někdo ale učí nejen o výživě, ale o zdravém životním stylu, jde o natolik celistvější přístup, že už by se měl více blížit obrazu zdravého člověka, jinak ho nadváha skutečně může znevěrohodňovat v jeho profesi, a to víc, než toho, kdo je pouze odborník na zdravou výživu, kdo se toho zdravého najedl hodně či málo. Osobně si myslím, že v dnešní době málokdo vypadá zdravý, ale jeden tip na to, jak si osobně představuju zdravého člověka, bych měla. Mrkněte se na youtube na klip dívčího tria ze stodoly ze 40. let The Ross sisters: Solid Potatote Salad.

Sestry Rosovy, 40. léta

Sestry Rosovy, 40. léta

Za povšimnutí stojí relativně široké úsměvy dívek, ženské tvary dívek, které nejsou ani příliš hubené, ani nemají nadváhu, zkrátka jsou akorát. Jsou velice odlišné od dnešních dívek. A hlavně jsou to velice silné akrobatky jako z cirkusu. Od 1:15 začnou zpívat a tančit a pak překvapí akrobacií a hlavně silou…

Každopádně jsem nezapomněla na to, že bych opravdu ráda udělala nějaké setkání přátel vyživujících tradic, a to proto, že individuálně slýchávám velmi zajímavé příběhy a postřehy lidí, které by bylo pěkné sdílet společně. Měla jsem ale spoustu jiných aktivit či starostí a stále mám, takže mi to loni už nevyšlo. Pokud bych něco organizovala letos, určitě bych o tom informovala na těchto stránkách, abych měla dopředu představu, kolik lidí, by se chtělo sejít, zda 2-3, nebo ty stovky lidí, co si již koupilo knihu Vyživující tradice, vím, že jsou mezi nimi i zubaři, kteří dobře spravují lidem zuby.  Přála bych si, aby kniha nebyla jen dalším kouskem do sbírky kuchařek, ale aby v ní čtenáři našli poučení. Já osobně nacházím ale inspiraci i u všech slušných lidí, kteří své kuchařské umění  či informace prezentují na internetu, od kuchařky ze svatojánu, paní Margit, až po různé zahraniční blogy maminek. V poslední době mi na to nezbývá tolik času. Věřím ale, že se mi podaří dopřekládat i bratříčka ke knize Vyživující tradice, a sice knihu zubaře Pricea, která je s ní úzce spojena.

P1070125_Fairy

Zahradní víla

zeliP1020440_olejztrescichjater_modifiedgarlicginger

 

 

 

 

Letos jsme zatím nikdo nebyli nemocní, občas si dáme na lačno jemně nakrájené kysané zelí se syrovým zázvorem, česnekem a olejem z tresčích jater. K tomu, aby mi to jedly děti, mi pomáhá komunikace s nimi – já vím, že si říkáte, co nám to ta máma dala proboha za jakési zelí, co smrdí rybou, ale…je to dobré na to a to a to a zavřete oči a představte si tu velikánskou tresku, co právě pluje okolo vaší lodi, ale vy ji chytíte a uděláte ham!….ještě na jazyku cítíte tu chuť tresky a nekonečného velikého oceánu!!! 

Princezna vyšívá botu…

Přemýšlím, zda bych měla nějaký tip na film, který by mě v poslední době zaujal, ale vždycky cítím určité zklamání (ošizení), cítím, že jde jen o další produkt filmového průmyslu, který má produkci filmů v popisu práce. Jistě jste si všimli, jak se i různým princeznám a Lídám Bárovým poněkud mění či modernizuje obličej.

nextkaratekid

Film Nový karate kid o dívce, která se naučí bránit tyranům i problémům, které má sama se sebou. Jednoduchý film pro malé děti, kteří se na něho mohou podívat s dospělým, který snad neusne. Má jasný morální vzkaz, je v něm napětí, ale není v něm násilí jako v jiných filmech. Hlavní postavu stvárnila Hilary Swank, držitelka 2 Oskarů.

Asi mě nepřestanou bavit filmy Karate kid, naposledy The Next Karate Kid. Není nic potěšujícího, jako když malý dědeček Mijagi-san, zahradníček a pěstitel bonsají, který občas tráví čas v zenovém klášteře, přepere i ty nejsilnější lotry. Totiž ten lotr se poněkud „ubije“ sám. Já vím – fight, no good. (Boj – není dobré). But if you have to fight, it is good to win. (Ale když už musíš bojovat, je dobré vyhrát…)

Jeden tip na knihu bych ale měla. Napsal ji člověk, Čech s rakouským pasem, který 50 let pobýval v Japonsku. Myslím, že bych se takřka pode vše, co o něm píše, podepsala. Na jeho přednášku v Olomouci v roce 2002 si pamatuju velmi dobře – trochu jsem ji rušila šeptem, protože jsem říkala kamarádovi, že jsem zvědavá, jestlipak začnu chodit s jedním klukem – mým dnešním manželem. Takže knihu napsal jezuita Ludvík Armbruster: Tokijské květy.“Český jezuita Ludvík Armbruster prožil v Japonsku půl století, dokonale si osvojil jazyk, vyučoval na tamní univerzitě a navázal mnohá přátelství. Když mluví o Tokiu, říká „u nás“. Doma se ale cítí i v Česku. Díky této šíři perspektivy je rozhovor s ním něčím víc než jen ochutnávkou exotiky.

Pochopitelně se umí dívat s nadhledem i na českou společnost; dovede klást otázky, které si obvykle neklademe. Jako filozof na ně neodpovídá dogmaticky, nýbrž dává podněty k hledání cesty, třeba i uprostřed protikladů. Jako katolický teolog se nebojí zamýšlet nad inspiracemi přicházejícími z východních myšlenkových proudů. Jako misionář si uvědomuje, že křesťanství stojí na konci jedné velké epochy. A jako moudrý člověk nabízí svou zkušenost a životní moudrost s noblesou, vtipem a pochopením pro jinakost druhého.“

Mám ale tip na krátký vtipný šot, zvaný „daň z příjmu“ (příjem nesežere stát, ale pes). Viz zde: https://youtu.be/qd0Ee4fdb9s

unnamed

Když už jsme u toho, jak má vypadat zdravý člověk, určitě si uznání za dřinu zaslouží zpěvačka Dara Rolinc, ale někomu může připadat trochu moc hubená. Někomu samozřejmě nemusí sednou její způsob zpěvu, ale snad mu bude stát za shlédnutí jeden její klip.

její jídelníček je prý zde: http://www.vipstory.cz/1075-dara-rolins-vytasila-svuj-jidelnicek-hodili-jsme-ho-do-tabulky-kterou-si-dejte-na-lednici.html

A hádejte, který produkt se v něm objevil:

a) keltská sůl

b) blue ice olej z tresčích jater

c) kniha vyživující tradice

Já bych řekla, že za b) v čase 0:45 (…osud veriiiim) před snídaní s vajíčky 🙂

Takže se mějte hezky, tradičně se vyživujte, nechřipkujte, nesportujte ani málo, ani moc, bojujte za své zdraví a fyzickou sílu!

Věra

 

 

 

 

 

 

 

Příběh opravdové vášně: recepisný cestopis z roční expedice marmeládové královny

 Teorie  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Příběh opravdové vášně: recepisný cestopis z roční expedice marmeládové královny
Dub 152015
 

pribehopravdovevasne

Nedávno jsem v knihovně mezi novinkami narazila na velkou knihu Blanky Milfaitové Příběh opravdové vášně: recepisný cestopis z roční expedice marmeládové královny a, protože se mi líbila, napadlo mě, že by bylo škoda se o ní na tomto místě nezmínit a neupozornit na ni ty, kteří o ni neslyšeli, nebo ji ještě nečetli. Má několik tématických rovin:

a) Čtenář si může přečíst něco o autorčině osobním životě, osobní cestě: „Žila jsem v kleci, kterou ukoval matčin chlad a otcova absolutní netečnost, lemovaná stále silnější touhou po skleničce…„Myslím si, že mnoho žen se s jejím životním příběhem ztotožňuje. Za poznámku stojí, že v rámci asi respektu k osobním údajům a soukromi o svém manželovi píše jen jako o panu P. a o své dceři jako o E-lišce.  Paní Milfaitová kromě vyrábění marmelád mimochodem i ráda běhá.

jeremiahjohnson

Film, kde me zaujala hezka priroda a houzevnatost hlavniho hrdiny…


b)Autorka popisuje svůj nový životní styl, jejího muže inspiroval film Jeremiah Johnson s Robertem Redfordem. Příběh opravdové vášně zavání velkou touhou po svobodě, kterou si nabrali a touhou po vlastních rozhodnutích. S novým partnerem odešla na Šumavu a  začala žít svůj život, i když bez požehnání rodičů, kteří měli asi jiné (své) představy o tom, jak vypadá úspěch.  Jejim domovem se stal dům na samotě ve vyšších polohách. Motiv svobody je z knihy cítit i proto, že popisuje volnou jízdu Evropou velkým karavanem (i když ne zrovna cikánskou kibitkou taženou irským cobem),  ktery jiste dava cestujicim pocit rozletu orla, i díky tomu, že se nevrhla do dalšího a dalšího rozšiřování výroby a prodeje, zrušila různé smlouvy a kontrakty a dokázala svobodně říci NE, uhájit si svobodu, uvědomit si, co chce a kolik je dost. Na druhou stranu nepovažuje paní Milfaitová odstěhování se na samotu pryč od civilizace, kterou s manželem považuje za úpadkovou, za optimální a jedinou odpověď jedince na stav společnosti, neboť, jak přiznává, jde tak trochu o dávání pštrosí hlavy do písku.

Už nevím, zda to napsal pan Milan Machovec či Masaryk, ale obecně existuje tendence mezi lidmi, že jedni toho vědí o světě hodně  a nechtějí mít s ním cokoliv společného a jakkoliv do něho zasahovat, a druzí lidé zase toho o světě vědí málo, ale chtějí ho řídit. Obojí je asi nežádoucí extrém. Jak sama i paní Milfaitová říká: „Jen mrtvé ryby plavou s proudem,“ s čimž osobně souhlasím. Na druhou stranu kazdy musi zvazit kolik ma sil a moralni odvahy plout proti proudu.

c) Další  rovinu vyprávění tvoří její poznámky o podnikání v malofaktuře v oblasti potravinářsko zpracovatelské (výroba a prodej marmelád), o boji s legislativou. K tomu snad bych jen doplnila, ze v podstate mame, co jsme chteli, když jsme vstupu do EU řekli ano, nebo nešli a nevolili ne. Asi vetsina politiku vyciti, kolik nesvobody lide unesou a nechaji si jeste libit, kde je ta hranice, ten prah, kdy uz se zacnou bourit. A samozrejme nastavi tu nejvyssi moznou hranici. 

Kontrolorka se paní Milfaitové za to, že ji statečně pověděla, co si o její práci myslí, uměla, zdá se mi,  akorát mstít. (K udělení titulu Regionální potravina chyběl paní Milfaitové dokument o kolaudačním rozhodnutí provozovny, nevyzvali ji včas, aby ho dodala).  Dozvíme se od paní Milfaitové také, jak se cítí při představě, že by mohla získat dotaci na vybavení kuchyně, jaká smlouva s ďáblem to je, že nestojí ani za to. I ona se ptá, komu takový systém slouží? Já se ptám, koho vlastně chrání a před čím?  Potřebuje občan, aby se z jeho daní platila reklama pro něho na to, aby si kupoval nějakou potravinu, kterou se nekdo rozhodl umele povazovat za zdravou? Prirodni zakony plati vzdy, at jsou uzakonene v lidskych zakonech ci ne, i kdyz na ne neni reklama.

d) V neposlední řadě je třeba zmínit autorčino hlavní téma – povídání o marmeládách, které přímo na svých cestách po mnoha zemich Evropy vařila z čerstvého sezonního lokálního ovoce v krásném měděném hrnci, ovoce, které buď koupila nebo za poplatek sama natrhala, nebo nasbírala zdarma v přírodě. „Viděla jsem hodně trhů v mnoha zemích, to mi jistě věříte, ale to, co jsem zažila za hlavním nádražím metropole Lotyšska, nic nepředčí. A to mi věřte! Maliny jako jahody, jahody jako sen, borůvek tuny, třešní nespočet druhů, moruše, merůňky zlatavě oranžové, rybíz všech barev, angrešt jakbysmet…a další a další!…, a tak kupuji od těch nejchudších na trhu, od babiček a dědečků, kteří vypadají, že jim to snad i pomůže, vše, co přinesli.“

Nebudu zde raději ani šířit definici EU, co je to marmeláda a co je to džem. To, co vari ona, je asi neco mezi dzemem a marmeladou. Nazývejme si to, jak chceme. Za pozornost stojí ale to, že marmelády paní Milfaitová nedělá z ovoce, které už brzy bude hnít, je přezralé a k ničemu jinému se už nehodí, ale z ovoce bio (či lépe řečeno „normálního“) a kvalitního, na vrcholu zralosti, toho nejlepšího. Takové ovoce paní Milfaitová jen nakrájí a vaří velmi krátce 3-5 minut. Líbí se mi, že člověk pak vidí očima, jaké ovoce jí.

Někdo jiný ovoce ale vaří déle, az se rozvari uplne. Nabízí se mi zde i domněnka, že delším vařením se nezvyšuje „podíl“ ovoce v marmeládě, ale že opak je pravdou. Jen se vyvařuje voda. Ta je ale přirozenou součástí ovoce a ředí jeho sladkost. Jestli se tedy něco může s vyvařováním pak zvyšovat, tak spíš podíl (koncentrace) fruktózy, tedy zvysuje se pocit sladkosti.

Pomona je značka, kterou zmiňuje ve své knize Sally Fallon

Je také velmi zajímavé, že autorka používá i místo běžných želirovacích látek (tedy těch, co to všechno zrosolovatí), citrusový pektin (složitý polysacharid, vláknina, co pomáhá vázat buňky ve stěně), který není úplně běžně v obchodech a dá se sehnat snadno spíš přes internet (viz odkazy nize). Pektin je přírodní látka i v mnohém ovoci samotném, ale  u malých dětí je lepší kvůli pektinu v syrovem ovoci ho vařit  déle (i za cenu, že z toho bude pyré), protože údajně jinak dráždí střeva (klky) miminek.  (Srov. http://www.westonaprice.org/health-topics/nourishing-a-growing-baby/) Delaly se ji pokusy na potkanech, ktere to dokladaji. Jinak je možná lepší s ovocem v podobě  marmelády z málo uvařených jablek, hrušek apod. u malých dětí asi raději počkat. Mozna i dospelym prospeje spis rozvarene jablicko se skorici a slehackou.

Paní Milfaitová používá bílý cukr (rafinovany). Domnívám se, že ze 3 důvodů:

– je to konzervant (pro relativně moderní záležitost, kterou je zavařená marmeláda ve sklenici, kterou lze dela skladovat, snadneji prodavat)

– je to látka, se kterou se zelirujici pektin nejprve promísí, aby byl v marmeládě rovnoměrně rozložen a při vaření ošklivě nehrudkoval

–  doslazuje přirozeně sladké ovoce, které je tak sladké, jak uznala příroda.

Nutno ale podotknout, že v receptech ho autorka používá díky pektinu mnohem méně než je obvyklé, když se použijí jiné želírovací látky (1:1), ale přidává do 1 kg dobrého ovoce obvykle 400-500 g bílého cukru (pokud se tedy nejedná zrovna o citrony), kterým jistě částečně vyvažuje dokyselení čerstvou šťávou z citronu, ktera pomaha udrzet i barvu. Se způsobem našich  prababiček to sice může mít něco společného, ale jejich způsob přípravy jídla zas nemusí zohledňovat výživnou stránku jídla a odpovidat tomu, co varily prababy prabab. Od tradiční výživy jsme se začali vzdalovat již hodně dávno, proto slovo prababička, jakkoliv popularní slovo to dnes je, není totéž co přírodní žena, která využívá jednoduchou technologii přípravy jídla.

Knih v cestine a anglictine o navykovosti cukru a jeho negativnich ucincich na organismus bylo napsano hodne. Ale hlavni je, ze bez relativne moderni technologie by ho bylo malo a jen pro krale a faraony.

Knih v cestine a anglictine o navykovosti cukru a jeho negativnich ucincich na organismus bylo napsano hodne. Ale hlavni je, ze bez relativne moderni technologie by ho bylo malo a jen pro krale a faraony, pro vetsinu lidi by byl cenove nedostupny.

O škodlivosti cukru někdo četl možná jen kapitolu z Vyživujících tradic. Někdo knihu Cukrové trápení. Když si najedeme na portál amazon.cz,  našli bychom o škodlivosti a biochemii cukru a návykovosti na rafinovany cukr (sugar addiction) tolik knih, že kdyby nám je někdo naložil do náruče, sotva bychom je unesli. Skodlivost cehokoliv je jiste relativni, mozna ze chronicky stres je jeste horsi. Nic z toho ale číst nemusíme, abychom uznali, že bílý cukr není a nemůže být tradiční potravinou našich předků, protože jeho výroba proste není technologicky jednoduchý proces, ktery bychom zvladli v domacnosti. Já si ho aspoň doma nevyrábím a ani to neumím. Nasi predkove ho proste nepouzivali a 150 let je relativne kratka doba, rozhodne ho ani pred 100 lety nepouzivali tak moc jako se pouziva dnes.

Autorka se domnívá, že je dobré dávat malým dětem „na kosti“ olivový olej, aby dítě mělo dost vitamínu D. Pokud si to (dle meho nazoru mylne, protoze rostlina neobsahuje dulezity D3) myslí, o to méně lze očekávat, že by coby vyučená cukrářka uvažovala o bílém cukru jako o antiživině se všemi negativními důsledky. Nevím, zda se v oboru cukrář vyučuje o tom, kdo to byl zubar Price, jak cukr narusuje v organismu biochemii vapniku, jak je dulezite mit ve slinach vitamin K2, ale je mi jasné, že kapři si rybník sami vypouštět nebudou. Svět se bohužel obecně neposunul k tomu, aby jednoznačně řekl, že tuhle látku používat nebude vůbec a vypustí se úplně z výroby, ale rozhodně již (aspon teoreticky) k tomu, aby se značně omezilo jeho používání. Přestáváme si nalhávat, že k životu potřebujeme bílý cukr, když je glukózy a fruktózy a maltózy dost v celistvých potravinách, kde se tyto druhy cukru nachazeji v kontextu a v soucinnosti s tisici jinych latek.

Sladkost u našich prabáb pocházela jen z ovoce, smetany  či mléka, kde je mléčný cukr, z mrkve či pracharandy (hrušky sušené a roztlučené na prášek) a povidel. A take z pomaleho zvykani chleba, kdy sliny s enzymy nam slozite sacharidy zacaly rozpoustet na jednodussi sacharidy. Není žádná náhoda, že se zrovna marmelády slazené cukrem dobře prodávají a že se objevily s moderním obchodem a železniční dráhou. Takže co s tím?

Myslím si, že je to otázka míry a stoickeho klidu.  Dokonce, a snad i úmyslně, z času na čas „ochutnáme“ zmrzlinu v nějakém obchodním centru. A znova a znova a zákonitě se cítím ošizena. Ale spím dobře a netrápím se tím; jídlo bez cukru se mi nestalo fetišem, ale nepotřebuju ho k životu a ke štěstí. Jidlo s cukrem je pro me za sklenenou stenou. Kvalitní, i když do jisté míry přece jen moderní marmeládu, bych tedy brala jako koření, jako jakési dochucovadlo, připomínku léta, či třešničku na „dortu“ z potravin bohatých na tělotvorné výživné látky. Je třeba si hlídat svou „šikmou plochu“ pod nohami (kterou je konzumace jídla s bílým cukrem) a ptát se, jak moc takovéto marmelády s bílým nezdravým cukrem hodlám denně jíst. Myslím si, že dvě tři malé lžičky na stejk mohou zajímavě chutově tento pokrm doplňovat. Pokud navíc jím současně s doslazenou marmeládou máslo (ci aspon ne na lacno), které nedovolí, aby krevní cukr z bílého cukru prudce stoupl a s ním i inzulín a s ním stouplo i riziko, že se nezhojí případné skryté záněty v kardiovaskulárním oběhu, pak je to ještě lepší.

 Otázkou samozřejmě take je, jaké místo a zastoupení v denním menu má ovoce vůbec mít.  Některé ovoce je od přírody kyselejší, jiné velice sladké, jiné šlechtíme, aby obsah fruktózy byl ještě vyšší nez zamysela Priroda, na výběr máme dost a každý asi cítí, kolik potřebuje ovoce a kdy to už přehání na úkor jinych potravin.V obchode dnes maji melouny. Dovoz z Panamy…

Myslím si, že nejlepší je bílý cukr zcela minimalizovat, nahrazovat ho smetanou, sušeným ovocem, medem a melasou (ne fruktozou, kukuricnym sirupem, agave sirupem, viz ještě horší než jsme si mysleli) a slanými jídly.

Zároveň se ale domnívám, že podobně jako se alkoholik chce vyléčit ze závislosti a asi nebude chodit tam, kde se alkohol prodává, nebude vyhledávat společnost jiných lidí, kteří pijou přes míru, tak by se člověk měl vyhýbat regálům a obchodum se sladkostmi.

Nestačí ale říci jen, nejezme tolik cukru. Jenže co má ten člověk dělat, když mu to tak chutná? Je třeba zlepšit střevní mikrofloru kysaným zelím, kefírem, silnými probiotiky, aby nás nevyváženost druhů střevních bakterií neodměňovala endorfiny do krve. Je třeba se nejprve najíst pořádným jídlem (bílkoviny, tuky, zelenina) a napít se zdravých nápojů, než budeme hlad zahánět sladkým či svačit sladké. Najit si smysluplnnou cinnost a nezahanet nudu sladkostmi. Nesmíme dovolit, aby dítě mělo „hlad“ na sladké. Hlad je nejlepší kuchař. Když jsme dobře najezeni, sladkého se do břicha už aspoň tolik nevleze. Musíme i ve svobodě, ktera patri primerene i detem, a možnostech výběru používat rozum.  (http://www.westonaprice.org/health-topics/zapping-sugar-cravings/)

Pokud se opravdu neobejdu bez cukru coby konzervantu, pak je asi lepší marmelády v této podobě nedělat vůbec, nebo ne hodne, nebo omezit „marmelády“ na čistá švestková povidla, která tradičně žádný cukr netřebovala, nebo přesněji řečeno – bílý cukr neměli. Prostě nebyl. V tom je nejspis to tajemstvi receptu, proc cukr do povidel nepatri. Sušené švestky se pak mohou rozvařit na omáčku s bujonem k bažantovi a jsou podle mého názoru onou „marmeládou“ českých zemí, kde pomeranče nerostou a kde  si je dnes nemusíme uchovávat do zásoby v  podobě marmelád,  protože jsou k dostání čerstvé s vitamíny a enzymy po celý rok.

Přesto mě Příběh opravdové vášně inspiroval k tomu, abych si na zimu uchovala pro jazýček trošku léta a zkusila udělat marmeládu z jahod, malin, borůvek a také z šípků. Místo bílého cukru bych použila minimální množství sušené třinové šťávy Rapadury (nebo medu u kyselého ovoce) ke smíchání s pektinem (aby nehrudkovatěl). Zkusím určitě připravit šípkovou marmeládu z karpatské růže, která ty šípky má větší (stareodrudy.org). Rapadura asi chuť ovoce asi trošku změní, však bych jí nepoužila mnoho, a i kdyby – žádná soutěž marmelád bez bileho cukru se zatím nikde nekoná. Inspirovala jsem se také tím, abych do pomerančové marmelády nedávala 1/3 kůry. Jde mi o kompromis mezi chutí a zdravím.

Dále bych se raději orientovala směrem k mléčně kvašeným marmeládám či čatným – například takové citronové čatný i s kůrou citronů, s chilli paprikou, olivovým olejem, mořskou solí a kořením, maximálně se lžíci surového medu je zcela živá strava, která neprišla vařením o žádný vitamín C, o enzymy, ktere vse pomohou stravit, a ani o lahodnou chuť, naopak kvašení ji ještě zlepší. 

Paní Blanka Milfaitová napsala velice čtivou knihu o svých postřezích ze života, z cest a k přečtení bych ji určitě doporučila – čte se velmi dobře, aspoň já jsem se vůbec nenudila: „…zbožňuju ty malé hospůdky, knajpy pro místní, trattorie, kam chodí dědové ze vsi, bistra a bufíky, kde obědná místní gurmán. A farmy. Ale ne ty moderní, eurounijně nerezové a s personálem v gumových pláštích, ale ty autentické, staré, pravé…Chystám se vám uvařit marmeládu divokou jak rozeklaná pobřežní skaliska, s ozvěnou zvuku křídel orlů, kteří mi vysoko v horách Gennargentu krouží nad hlavou, s chuťovou hloubkou pradávkých hlubin kaňonu Gorropu.“ (s. 95)

Je poctivá cukrářka, která zavrhuje používání nekvalitního ovoce, barviv, přehlušovadel, umělých příchutí, dlouhé vaření, chemické želírovací látky, ale i fruktózu jako „megalumpárnu„, a vyrábí  marmelády s pektinem a nižším obsahem (bohuzel) bílého cukru, marmelády, které jsou odborníky i zákazníky vysoce ceněné. Je to krůček zpátky k poctivému domácímu vaření našich předků. Cením si každého krůčku učiněného timto směrem.

Ve výživě dle Vyživujících tradic bychom je jiste (jak doufam) vzali na milost,  ponechali jim aspon okrajové místo na talířku, aby nám v zimě  připomněly chuť léta a kontrastem ozvláštnily chuť jiných potravin na talíři, které lze z hlediska výživy považovat za mnohem zasadnější. Nemyslim si sice, že vaření a konzervování ovoce s bílým cukrem je  nějakým meganávratem ke kořenům, ale Příběh opravdové vášně se mi zkrátka líbil, autorka pouze nema presne informace o cukru, coz je nejvetsi slabina knihy. Uznat, ze rafinovany bily cukr je skodliva droga, je vaznejsi problem s vaznejsimi dopady, nez by si kdo kdy pomyslel. Cukr ma jiz nyni negativni dopad zdravotni a pomalu se trese puda pod nohama tech, kteri si na jeho pouzivani zalozili svou osobni cenu a identitu:  babicky pysne na desatero druhu cukrovi, ktere pecou kazde Vanoce, ale i mistri gastronomie, kteri ziskali oceneni.

Měla bych ještě na závěr jeden tip (pripominku) na film v souvislosti také s ovocem. Jmenuje se Citronový sad.  lemontreelemontree2Ta hlavní hrdinka tam zrovna na začátku filmu dělá, zdá se mi, kvašené nakládané  citrony. Jinak cituji z ČSFD: „Film je inspirován skutečným příběhem vdovy, která byla nucena pokácet své citroníky z bezpečnostních důvodů. Filmová vdova Salma žije v palestinské vesnici na zelené linii oddělující Izrael od Západního břehu Jordánu…Salma zůstala sama jen se svým sadem citroníků, který zdědila po otci. Ten teď chtějí vykácet, protože se tajné služby domnívají, že stromy poslouží jako dobrý úkryt pro teroristy, kteří budou chtít zavraždit izraelského ministra obrany žijícího v sousedství. Salma se nevzdá a bojuje o svůj sad u soudu. Boj proti celému Státu Izrael se zdá předem prohraný, ale Salmu podpoří nečekaný spojenec, ministrova manželka.“

Odkazy:

pani Cibulkova natocila dokument o cukru: http://www.sugarbluesfilm.com/en/

http://www.tyden.cz/rubriky/zdravi/dieta-a-krasa/matka-proti-globalni-cukrove-mafii-smali-se-mi-vzpomina_335158.html#.VVMjp3V3NWc

měděné nádobí a anglické konvice http://www.thomasspoon.cz/

Velmi zajímavý článek o ovoci od autorky textu Mýtus čínské studie Denise Mingerové: http://rawfoodsos.com/2011/05/31/wild-and-ancient-fruit/

http://www.nase-dobroty.cz/  (stránky paní Blanky Milfaitové)

citrusový pektin http://www.pytlici.cz/produkty/products/view/66-ochucovadla/915-citrusovy-pektin-100-g

Naomi Klein: Bez loga (kniha)

Dalsi zajimave stranky lidi, co cestuji karavanem:

http://cajovyvuz.blogspot.cz/

http://intothehermitage.blogspot.cz/

Kniha o svobode, asi nejlepsi, jakou jsme kdy cetla: Konec vseho zla http://www.mensenrechten.org/wp-content/uploads/2014/05/EndofallEvil1.pdf

 

Seznamka

 Teorie  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Seznamka
Úno 032015
 
seznamkaNíže je kopie emailu, který smím a chci zveřejnit:
Dobrý večer, paní Věro,
 
píšu Vám, protože chci poděkovat za všechny úžasné myšlenky, které Váš blog obsahuje. Je skvělé, že jste se ujala překladu NT. Netrpělivě čekám až vyjde, abych ji mohl pořídit blízkým. V dnešní době není lehké najít ty „správné informace“, vše je ovlivněno různými zájmy. Proto je tak důležité, že se snažíte vysvětlit to, co se opírá o tradici. Vše má svoji logiku a je podloženo, selský rozum nechybí 🙂 Vydržte prosím, Vaše práce je opravdu přínosem. Jsem si jistý, že každým dnem přibývá lidí, kterým může zachránit zdraví a zároveň je pobídnout k zamyšlení nad životními cíli a hodnotami.
 
Nedá mi to – musím se zeptat. Velice mě inspirujete. V mnoha oblastech. Sním o životě na venkově, soběstačnosti, výchově zdravých a štastných dětí. Zatím mi k tomu ale chybí partnerka se stejným pohledem na svět. Hledám ji, jak to jde, ale asi neznám ta pravá místa. Poradíte, kde narazit na někoho s podobnými sny? Nebo třeba víte o nějaké slečně, která hledá to samé (a ideálně následuje NT:-) )? Vím, musím si to zasloužit sám 🙂 Doufám, že se letos zúčastním Vašeho kurzu kosení. Tam se jistě sejdou fajn lidé. Do té doby ale nechci jen tak sedět 🙂 Kdyby náhodou – tady je můj kontakt – http://znamost.cz/seznamka.php?id=298733 🙂
 
Ještě jednou díky za vše – překlady i výtahy z našich historických knih. Když je vše takto shrnuto, dává to skutečně obrovský smysl. Můj tel je 420 607 550 141.
 
Příjemný zbytek dne a vše dobré.
 
Marek R. z Poddžbánska
Je 20.1. 2016 a inzerát již není aktuální, neboť Marek již svou druhou polovičku našel…

Born to run – Zrozeni k běhu (Christopher McDougall)

 Teorie  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Born to run – Zrozeni k běhu (Christopher McDougall)
Led 112015
 

borntorun„Zrozeni k běhu: skrytý kmen, superatleti a nejlepší rasa, jakou svět neviděl…tajemství nejlepších a nejšťastnějších běžců světa“ a jiné věty k zývání.

 

Ráda bych zde podala subjektivní hodnocení knihy, o které jste možná již slyšeli a váháte, zda si ji přečíst. Hned v úvodu napíšu raději přímo, že tato kniha mě velmi zklamala a že bych ji nemohla nikomu doporučit, ale že se pokusím zodpovědně vysvětlit, proč takto soudím.  O tom, že pohyb je zdravý, že běhat, skákat, cvičit jógu, Pillates, hrát hry je prospěšné, nediskutuju. Ani o tom, že život na statku nemůže optimálně zajistit, aby se zapojovaly všechny svaly, nehodlám vůbec polemizovat. Nemám nic proti boji s leností, proti návratu k přírodě postupným odpoutáváním se od vymožeností civilizace včetně bot. O tom se mohou psát hory textu, o tom všem se není třeba ale zmíňovat v recenzi na knihu.

Tady bych se  měla pokusit vysvětlit, proč se mi nelíbila jedna konkrétní kniha s názvem Zrození k běhu (Born to run, chcete-li Zrození, abychom běhali). Ale asi bych mohla začít tím, zda kniha v něčem přínosná byla. Asi tak ve 3 věcech: Ponoukne čtenáře, aby se aspoň trochu zastyděl a aspoň trochu si zaběhal či začal pravidelněji běhat; aby utrácel méně za boty, protože méně je někdy více; podpoří možná turistiku do Mexika. (Však hrdina Caballo Blanco tam na něho již za poplatek možná čeká.)

Co se týče práce českého nakladatelství a překladatele, tak  cítím, že odvedli poctivé řemeslo. Snad spojení „upravené uhlovodany“ bych raději přeložila jako průmyslově zpracované  či rafinované sacharidy, poněvadž „upravenou“ mohu mít (a je to i žádoucí) i celozrnnou mouku, luštěniny apod. Tak v čem je jinak problém? Vidím ho jak ve formální stránce knihy, tak obsahové, které je dílem původního autora.

Přiznám se, že asi od poloviny knihy jsem stránky jen prolétala a pospíchala dopředu s nadějí, že se něco podstatného dozvím. Bylo to totiž vlastně docela nudné. Celkový dojem na konci byl asi takový, jako když si přečtu titulek na první stránce Blesku či Rytmu života a samotný článek je o něčem jiném či vlastně skoro o ničem. Možná, že je problém ale ve mně, že jsem od knihy očekávala něco jiného – asi nějakou seriózní hlubokou antropologickou analýzu či etnologickou studii od někoho, komu se podařilo najít izolovaný kmen Tarahumara, získat si jeho důvěru a delší dobu s ním žít a učit se jejich zvykům a vše odborně interpretovat. Něco jako kniha Poselství od protinožců, nebo zprávy od etnologa Mnislava Zeleného. Myslela jsem si, že kniha bude mít jedno vymezené téma a to bude sledovat a rozvíjet do hloubek až do vítězného rozuzlení. Myslela jsem si, že tajemství bude spočívat buď ve fyzické rovině, v nějakých superpotravinách, nebo v něčem esoterickém, jako je schopnost teleportace a la mistři dálného východu, jak o nich psal Baird Spalding  už ve 20. letech 20. století. Koneckonců na obalu knihy se slibně píše: „…tajemství nejlepších (nejzdravějších) a nejšťastnějších běžců světa.“ Ani jedno. Bohužel nedozvěděla jsem se, co je oním věrohodným tajemstvím těch nejšťastnějších běžců světa. Jakým se ona šťastnost vlastně měří? Počtem úsměvů denně, hladinou endorfinů? Dotazníky? Absenci touhy po čemkoliv, na co se naše konzumní moderní společnost jen hedonisticky adaptovává a chce další a další věci a zážitky? Fotky jsem v knize nenašla žádné.

Na duševní úrovni je asi tím tajemstvím to, že běhají pro radost, ne pro vítězství v soutěžích. Možná je ale na světě mnoho šťastných běžců, o kterých nikdo neví, protože s nikým nesoutěží, běhají jako děti také jen pro radost.

Z potravin je zmíněno nejčastěji kukuřičné pivo – v úvodu knihy ale, že pijou hodně alkohol. V duchu jsem už viděla onen „alkohol“, kterým bývá ve skutečnosti mléčně kvašený nápoj, který tělo lépe hydratuje a zásobuje minerály než obyčejná voda. Ke konci knihy nakonec autor prozradil, že jde o velmi slabé pivo tesquino. Lze předpokládat, že se kukuřičná zrna namáčela či nixtamalizovala a poté se z nimi pracovalo dále, že přirozeně se nechala zkvasit. Dále jsou zmíněna semínka chia a jen velmi stručně odstaveček o tom, že rostlinná strava je pro vytrvalostní běžce a na předcházení nádorů nejlepší. Současně se ale nelogicky dovídáme, že ultraběžci na hodně dlouhé tratě jen napodobují předky – co běhali za zvířaty, aby je uštvali a snad je pak i snědli – takže vegetariáni nebyli. Snědli je asi sami, nebo s rodinou, co běhala s nimi.

Autor naznačuje svou teorii, že člověk je zrozen k dlouhým běhům, které byly místo šípů prvotním „nástrojem“ k lovu zvířat uštváním.   Domnívám se, že někteří lidé mohli být lepšími běžci, jiní horší, vždyť i plemena koní se vlastně dělí podle „dráhy doletu“, tedy když na ně někdo hukne, jeden poletí rychle  a daleko (ten závodní), jiný (belgický) asi neudělá nic a bude koukat – co blbneš?.

Po Zemi je mnoho rozličných ras a národů a ne každý honil antilopy – třeba Eskymáci lovili zvířata v moři – nevím o tom, že by po moři běhali. V některých neprostupných džunglích se moc rychle „běhat“ ani nedá, jako spíš „proklesťovat“. Pořád si myslím, že lidé používali víc hlavu a spolupráci, trochu běhu (spíš než ultramaraton) než běhání na uštvání zvířete. Autor naznačuje, že běh na dlouhou trať k uštvání zvířete je nástrojem univerzálním, asi se za ním hnala  dle něho celá rodina, protože do toho zatahuje i ženy s dítětem. A jako příklad uvádí ultraběžkyni Semickovou, která na každé z občerstvovacích stanic kojila své dítě. „…neexistuje jediný důvod, proč by se žena nemohla podílet na lovu….hned za nimi staří muži…“  Sport velmi rychle vyčerpává zásoby vitamínu A, potem minerály, které možná maminka potřebuje pro miminko. Nevím, proč by se měla takto vyčerpávat, a nenechávat si sílu pro mléko, když pro kojící matky v některých kulturách ani neplatily postní dny, natož ultraběžectví.

Semínka chia jsou jistě zdravá, hlavně pro místní a zvláště pokud jsou konzumována v rámci kontextu, kterým je i jiná strava – asi nikdo nežije z generace na generaci jen na kukuřici , pivu a semínkách.  Recepty v knize chybí, přitom metody zpracování na skutečnou vstřebatelnost živin mohou být klíčové, stejně tak, čím si je člověk pomastí, aby tělo vůbec minerály z nich využilo.  Předpokládám, že semínka čia by se měla déle namáčet atd., a že nejlepší efekt budou mít stejně jako semínka lněná v kontextu stravy s živočišným tukem. Ještě se dovídáme o nápoji pinole z kukuřice, že : “ nemá  dostatek proteinů, ale v kombinaci s fazolemi je výživnější než stejk.“ Leda snad s dalšímí 2 % živočišných proteinů…Zkrátka poznání dr. Pricea kniha ani nepotvrzuje, ale ani nevyvrácí, protože o žádné seriozní detailní analýze jídelníčku onoho kmene nereferuje. Nevím, co ještě tradičně jedli, v jakém stavu měli zuby. Dovídáme se, že uhlovodany projdou žaludkem rychleji. Nevím, zda rychleji a proč a jaké uhlovodany má autor na mysli, ale je pravděpodobné, že v žaludku musejí na trávení počkat, protože jsou natráveny slinami, ale další trávení probíhá v dalších částech trávicícího traktu pomocí enzymů.

Na knize mi ze všeho byl ale nejméně sympatický styl psaní, který považuju za velmi nešťastný:

Autor text často „nastavuje“ vatou v podobě podružných nudných (pro mně) vedlejších detailů  – chvilku to vypadá jako reportáž o drogové mafii pro nějaký bulvární plátek, jindy se přenese jako muška vedle nějakého běžce, jako by byl vedle něho, což není moc pravděpodobné. Jejda „škoda“, že kniha již vyšla, určitě by nezapomněl napsat detaily vraždy, kterou spáchal Pistorius…

Někdy nevím, zda nějakého sportovce či sportovkyni obdivuje s opravdovým respektem, nebo je pro něho jen zdrojem pobavení k vyprávění do hospody – jako rarita,  trénovaný kůň či opička v cirkuse, která, aby podala výkon, vede jednostranný život, neboť jiný život ani nemá a vše ostatní musí zanedbávat.

Autor píše, jak je běhání zdravé, současně se zmiňuje, jak někdo ležel ve vlastních zvratkách a křečích, ale pak se zvedl a závod v ultraběhu úspěšně doběhl. No není to borec hodný následování jako „vzor“ výdrže a bojovnosti? Jinak je pro autorovo psaní typický tento styl: „Sakra, takový norský námořník Mensen Ernst si asi jen stěží pamatoval, jaké to je na pevné zemi, přesto běžel celou cestu z Paříže do Moskvy, aby vyhrál sázku. V průměru každý den po dva týdny absolvoval sto třicet mil, na nohou měl bůhvíjaké boty a trasa vedla po bůhvíjakých cestách. Mensen se přitom v podstatě jen rozehříval na skutečný dálkový běh z Konstantinopole do Kalkaty, při němž zvládl po dobu dvou měsíců běhat devadesát mil denně. To už si ovšem vyžádalo svou daň, takže musel celé tři dny odpočívat, než vyrazil na 5400 mil dlouhou cestu domů. Jak je možné že ho netrápila plantární fasticida? Určitě na ni netrpěl, protože když ho o rok později při pokusu doběhnout k pramenům Nilu zabil průjem, měl nohy v dokonalém pořádku.“ 

Nic proti bojovnosti a výdrži, nic proti běhu, jenže jaké je vlastně poselství knihy pro nás? Pro mě každopádně hodně nesrozumitelné. Aha, před běháním být vegan, abych neběhala s plným břichem za zvířetem, které uštvu a sežeru? (Ref. s. 220)

Nevkusným způsobem autor používá různá přirovnání, často přehání – místy jsem si představovala autora jako odrostlejšího chlapce, který se předhání s ostatními u piva v tom, kdo bude víc svými slovy působit důležitěji a kdo víc ohromí siláckými řečmi (třeba useknutými hlavami či metrovými červy ve zranění, řečmi o pití moče)a získá si pozornost.

Píše takovým zvláštním (asi vtipným?) komixovým způsobem: „Neandrtálci vládli světu, dokud se venku neudělalo hezky…“ Sportovce autor popisuje způsobem ne právě vždy seriozním, zato také  vhodným pro kreslíře  karikatur. Například o nejslavnějším českém běžci Emilu Zátopkovi začal psát zhruba takto: …tento plešatý obyvatel městského bytu ve zdevastované východní Evropě…“ Pocházím z Kopřivnice, rodiště Emila Zátopka, a opravdu netuším, co měl autor přesně na mysli tou devastací. Nevím nic o tom, že by toto malé město,  obklopené ze tří stran krásnými horami (začínají tam už pomalu Beskydy), bylo v 50. letech zdevastované. Politický pojem „východní Evropa“ je nesmírně veliký a nelze do něho povrchně zahrnovat, co se dá. Je důležité to, že byl plešatý? Blonďák či tmavý? Pan Zátopek je skutečně významným sportovcem, v něčem i nepřekonatelný, protože se mu jedinému podařilo vyhrát na Olympiádě v roce 1952 3 zlaté medaile na 5000 m, 10 000 a marathon, na které se dnes sportovci zvlášť specializují. V Japonsku je dosud  jeho jméno slavné (hlavně mezi 50tníky a staršími) stejně jako paní Čáslavské, což jsem si osobně mohla ověřit, akorát mu říkají Zatopekku.

Pamatuju si, že aspoň v Kopřivnici se vykládala historka, že jednou jídlo, které paní Dana (manželka) předložila Emilovi k obědu, bylo moc horké, a tak si ještě pan Emil před obědem (než mu jídlo vychladne)  zaběhl do Příbora (cca 3-4 km) a zpátky.

Jestli jsem někdy uběhla delší trať, tak to bylo ve dvojici s kamarádkou Evou, a to jsme prostě spontánně uběhly to, co mělo být původně cca 20km pochod. Ale myslím, že tahounem, co to vymyslel, byla ona – stejně jsem si myslela, že to má v genech, protože byla shodou okolností praneteří slavného sportovce. Její dědeček z matčiny strany se jmenoval totiž Zátopek a slavný Emil byl jeho bratr.

Už samotný název knihy je kontroverzní, a je možné si ho vykládat tak, že se autorovi běhání stalo téměř smyslem života, že žije, aby běhal. I dále v textu je to cítit: “ …běh je zakódovaný v  naší kolektivní představivosti a naše představivost má kořeny v běhu. Jazyk, věda, umění, raketoplány, cévní chirurgie, to všechno pochází z naší schopnosti běhat. Běh byl silou, která z nás udělala lidi…“ 

Závěr: Půl hvězdičky za již vykonanou práci a za to, že kdo neběhá, možná díky knize  běhat začne.  Kdo už běhá, ten nic na běhání asi radikálně měnit nebude, snad to pomaličku bude zkoušet bez bot jako český reflexolog Pataky, který má za sebou několik maratónů bos. O tom, zda běhat bosky či v botách a jakých, se vedou spory, stejně jako se vedou spory o tom, zda koně kovat či ne  a jak ošetřovat kopyta. Přesto se zdá, že méně je více, zvláště když se tak děje postupně. To je další plus knihy, pokud se díky ní dáme na tuto cestu.

Kdo je na běhání závislý, tomu kniha jeho závislost jen posílí, stejně jako se mohou posilovat navzájem lidé nemocní anorexií ve svém přesvědčení na sociálních sítích na internetu a nikdo na tom nic nezmění, leda že by chtěli něco změnit sami. Prostředí, které by k ultraběhu či k extrémnímu cvičení takové lidi nenabádalo, by nejspíš považovali za „nepřátelské“, a mě za „nepřítele sportu“.

Pokud je v literatuře sportu nějaká mezera, obávám se, že ji tato kniha nezaplní. Vlastně sám autor na konci knihy se k nízké kvalitě své knihy přiznává nepřímo sám, když říká, že nebýt dvou přátel, kteří dali jeho nápadům nějakou strukturu a smysluplnost, zůstala by jeho kniha jen vyprávěním u piva. Na mě tak aspoň působila – jako silácké vyprávění starého námořníka, který možná málem vyhrál maraton, ale u něhož nevím, co je ještě pravda, a co už ne.

Temple Grandinová – film

 Teorie  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Temple Grandinová – film
Říj 212014
 

Myslím, že v dnešním starém unaveném světě, kdy televize vysílá jednu kravinu za druhou, je filmů, jako je tento, velmi zapotřebí. Pro chovatele dobytka by měl být povinný.“ (Václav Bořánek, Horseman: zpátky na venkov, č. 6. 2012)

Templegrandin

Temple ve stroji na pevné objetí - všimla si, že krávy se v něm zklidní.

Temple ve stroji na pevné objetí – všimla si, že krávy se v něm zklidní.

Temple Grandinová, působivý film, 5 hvězdiček, mimořádný výkon herečky, doporučuju. Co víc napsat? Temple Grandinová (* 1947), profesorka přírodních věd, autistka, aktivistka ve zvířecím welfare, objevitelka „stroje na uklidnění“ (hug-box), tedy na jakési uklidnění pevným objetím (?), co má skvělou vizuální paměť na detaily,fyzická degenerace obecně, špatné stravování (zelené jello?), autismus, nepochopení i pochopení okolí. To všechno ještě v kontextu chovu skotu.

Legenda, co pomohla vylepšit způsob, jakým se především na jatkách v USA, Austrálií a jiných zemích nahání skot k porážce. A to díky své autistické úzkostnosti a citlivosti na barvy, zvuky, pachy, změny – stačilo, aby vítr odvál nápis ze dveří, že je za nimi její pokoj This is Temple’s room, a ztratila půdu pod nohama, svět se jí zhroutil.

Pomohla zlepšit svět jatek díky zvlášť vyvinutému technickému myšlení v obrazech, svému studiu, ale i díky své bojovnosti a boji s mužským světem jatek. Připomenu varlaty pomazané přední sklo auta, jednou se i sama vyválela v bahnu a pošpinila své auto, aby se na jatka coby „chlap“ inkognito dostala. Zhumanizovala svět jatek napodobením přirozeného pohybu skotu, vcítěním se do něho a jeho prožitků.  Nepřála bych si, aby mi břicho rozpáral nějaký lev. Daleko raději bych umřela ve správně vyprojektovaných jatkách…Příroda, ta je krutá, ale my nemusíme být.“ templeContemplating

Zhumanizovala také postoje normálních lidí vůči autistům – ve filmu nechybí i jeden moment z dějin této nemoci, kdy jistí pseudovědci přišli s obviňujícím a matku ještě více trestajícím názorem, a sice, že matka dítě vlastně nechtěla a ono se cítí jako lidé v koncentračním táboře – šílené oči lidí uzavřených do sebe.TempleGrandinFilm

 

Ještě malá obecná poznámka:

TempleGrandin

Temple Gardin, PhD

Domnívám se, že je ze strany společnosti vůči autistům třeba hledat vyváženost : je třeba je chápat, respektovat, milovat, ale současně nedávat nepřiměřenou energii a čas do obdivování jejich  jednostranně rozvinutých schopností (někdy se mi jevícími jako únik), které pro někoho mohou být cirkusovou zábavou, ale do pochopení jejich nemoci a jejich světa a především do  prevence autismu. Ne každý autistický vědec by totiž možná řídil Zemi tím správným směrem, jako to dokázala v oblasti jatek Temple Gardinová. Dost možná, že jisté náznaky autismu dnes již vědci, jejichž objevy používáme, nesou, a vedou nás do slepé uličky.

Jediná malá, a přece zásadní škoda u filmu tedy je, že stále se v něm nehovoří o důležitosti zdravé střevní mikroflory, zejména do věku 5 let, bez ní nedostaneme do těla živiny i ze sebelepšího jídla, o dietě GAPS dr. Natashi Campbell MacBride, o stravě, která léčí naše útroby, o prevenci. Snad protože současně GAPS dieta není politicky korektní (na rozdíl od hesla, že veganství a vegetariánství zachrání Vaše srdce i planetu), stejně jako není prestižní chovat slepice a zvíře na maso a pro hnůj. Přitom fyzická degenerace z nesprávného stravování jako taková, nejen autismus, je patrná na skutečné celé postavě stále žijící Tample Gardin, která dle wikipedie stále bere antidepresiva, ale místo stroje se již snad nechává objímat lidmi.

 

 

 

Tento časopis přináší kromě jiného tipy na kvalitní filmy s venkovskou tématikou, bez něho bych film Temple Grandinová asi neobjevila...

Tento časopis přináší kromě jiného tipy na kvalitní filmy s venkovskou tématikou, bez něho bych film Temple Grandinová asi neobjevila…

 

 

 

 

 

 Posted by at 5:12 pm

Steve Jobs, jeho frutariánství a poruchy příjmu potravy

 Teorie  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Steve Jobs, jeho frutariánství a poruchy příjmu potravy
Dub 222014
 

stevejobsNěkteří z Vás si všimli, že s Neilem řešíme různé otázky, které se týkají místní politiky obce a někdo si možná myslí, že je to stres. Zjistila jsem ale, že nejde ani tak o to „dobře“ snášet stres, jako spíš ho díky dobře vyživenému tělu (zejména adrenálních žláz) příliš neprožívat a když už, tak tělo rychle po stresu výživným jídlem regenerovat. Olejem z tresčích jater, máslem a hovězím, syrovými žloutky, kysaným zelím (adrenální žlázy potřebují hodně cholesterolu i vitamínu C) a smíchem, natíráním hořčíkovým olejem (viz Recepty). A tak už tedy dnes k dalšímu tématu:

Steve Jobs (1955 – 2011) – asi jeho jméno netřeba představovat (Apple Inc.). I já jsem měla jeden z jeho iPhonů, zpočátku jsem byla okouzlena, ale bohužel přece jen je pak člověk připojen díky němu jak hadičkou k jiné realitě. Jsme ale na food blogu, proto jen pár poznámek  – samozřejmě že k jeho výživě, k čemuž mě přimělo několik textů na téma Jobs a jeho dieta a také film Jobs: Get Inspired v hlavní roli s Ashtonem Kusherem, který zkusil být pár dnů frutariánem, ale protože není snadné, aby si na to tělo zvyklo (asi kvůli horské dráze krevního cukru), musel být hospitalizován v nemocnici.  Po smrti člověka, at již zemřel třeba na předávkování, je třeba sice držet ticho, na druhou stranu ti, kteří žijí, mají potřebu přemýšlet, proč, co bylo asi špatně. Pokud člověk zemřel, obvykle hledá člověk příčinu jinde než ve stravě, pokud jistou stravu, na které zemřelý žil, vyznává. Steve Jobs se stravoval tak, že jistě nemělo jeho chování daleko k poruchám příjmu potravy a nepochybně to přispělo k jeho předčasnému umrtí.

Steve Jobs byl údajně vegetarián, kterého trápila otázka zvířecích warefare. Víceprezidentka Nadace Westona A. Pricea Kaaya Danielová, PhD ale ve svém článku tvrdí, že vegánství Jobse pravděpodobně k jeho smrti přispělo, a to navzdory tomu, že některá americká veganská sdružení naopak zdraví pomocí veganství zaručují.

Již jako mladík si prý oblíbil bio ovoce a zeleninu…(z vyživujících tradic ale víme, že zelenina a ovoce je moc fajn, ale s mírou, že nejde o tzv.  nutrient-dense food – na živiny koncentrované potraviny…), za studiích na vysoké škole prý experimentoval nejen s látkami, jako je marihuana, LSD, ale i se spánkovým deficitem…), pohyboval se v mládí v okruhu lidí, kterým bylo vegetariánství velmi blízké (zen, hare krišna, hippie), experimentoval s extrémními dietami, dělal očistu těla, kdy jedl týden jenom mrkev či jablka (kvůli jeho frutariánství  je jeho značkou jablko  – Apple!)…, dokonce prý z těch mrkví měl oranžovou kůži (tělo betakaroten nekonvertovalo na pravý vitamín A), pak přitvrdil a jedl jen ovoce a neškrobovou zeleninu, často se postil, pak pil vodu a jedl listovou zeleninu a „cítil se fantasticky!“, doufal, že nebude „smrdět“ – asi se moc nemyl nebo nechtěl prostě mýt.

Jak šel čas, občas byl vegan, občas vegetarián, ale jak je vidět i ve filmu, měl často iracionální záchvaty vzteku (nedostatek B12?) Jeho dcera ho viděla, že vyplivl polévku, protože v ní bylo trochu másla… akorát když byl v Tokiu, dal si unagi suši, což je tuším japonsky úhoř, takže úhoří maso, dcera prý popsala, že se po tom úhoři cítil tak dobře (bílkoviny a tuk) , asi jako autorka textu Mýtus čínské studie, která vlastně nechala vegánství poté, co se tak dobře cítila po ochutnání suši. Občas si prý dal vajíčko, sýr nebo to suši. (Nebyl „dokonalý“ vegán…) Často si dával Jobs jen saláty, džusy, ovocné smoothie, propadl i radám „expertů“, že bílkoviny a tuky jsou nepřirozené… Jedl hodně ovoce a ovocné džusy pil, dr. Danielová k tomu píše: “ .. mají nejen vysoký glykemický index, ale jsou zatížené fruktózou. Ovoce a ovocné džusy velice zatěžují játra a slinivku, přispívají k cukrovce a mnohým poruchám krevního cukru a byly dány do spojení s rakovinou slinivky…“ SteveJobs2(Ve svém článku pak uvádí 2 studie…, Cit. )

Těžko ale  říci, zda za jeho rakovinou mohlo prvotně frutariánství, nebo to, že byl adaptován a nenacházel nějakou svou vlastní hodnotu, nebo něco jiného.

Zkrátka očista, detoxikace ano, ale něco jiného je výživa člověka malého i velkého. (Níže pro neangličtináře zhruba takto k ukázce: Všechno tlačí. Když chceme realizovat vizi projektu Lisa, musíme tomu dát hodiny….;  – dřeli jsme dnes na tom softwaru, přidat tam pěkné typy písma nic nezmění…- Pokud nesdílíš naše nadšení a nezáleží Ti na vizi této společnosti…- Ne já nerozumím.. – Zmizmi, do pr… zmizni, skončils. – To se mě chystáš vyhodit z práce?  – Ne! Už jsem Tě vyhodil! Proč jsi pořád tady? – Steve, to byl náš nejlepší programátor v naší divizi…- Byl to náš nejlepší programátor, kterému nezáleží na naši vizi…) 🙂

Připomněla jsem si, co k dietám a zejména půstům píše v knize Vyživující tradice:

Spolu s alergiemi, zděděnými geny, konstitučním typem, věkem, rasou, povoláním, klimatem a celkovým zdravotním stavem má vše možné spojitost s tím, co bychom měli jíst. Staří lidé a zdravotně postižení, jejichž trávicí mechanismus je špatný nebo začíná slábnout, by měli věnovat zvláštní pozornost tomu, aby měli ve své stravě dostatečný příjem enzymů a dávali přednost potravinám, které byly rozmělněny a připraveny s masovým vývarem nebo natráveny, jako je namáčená kaše či nákypy. Rostoucí děti a těhotné ženy potřebují spoustu v tucích rozpustných vitamínů, jaké se nacházejí v másle, smetaně,rybách a jikrách, vejcích a mase z orgánů. Ti, kteří žijí v chladnějších klimatech také potřebují potraviny bohaté na vitamín A. Ti, kteří těžce fyzicky pracují, budou možná potřebovat stálý příjem živočišných produktů ve stravě, ale ti, kteří vedou kontemplativní život, často shledávají příliš velkou konzumaci živočišných produktů jako překážku. Lidem, kteří trpí nedostatečně aktivní štítnou žlázou, se daří nejlépe na stravě, ve které jsou tuky, především nenasycené tuky omezeny. A jiným, především hypoglykemikům a osobám náchylným k záchvatům, je přínosná strava, jež je srovnatelně bohatá na tuky.

     Moudrost předků nás učí, že jsou časy vhodné jak na bohaté hodování, tak na postění na nejprostší stravě. Pravidelné postění je odvěká metoda k obnovení a udržení zdraví. Postění na masových a zeleninových vývarech,nebo šťávách ze zeleniny prošlé mléčným kvašením umožňuje našim trávicím a enzymy produkujícím mechanismům, aby si odpočali, aby jiné enzymatické systémy mohly pracovat na nápravě, detoxikaci a hojení. Mnoho starověkých lékařů doporučovalo churavým lidem monodietu, jako je například rýžová kaše. Hipokrates často předepisoval stravu sestávající jenom ze syrového mléka trpícím tuberkulózou a lupénkou. Hojivé půsty fungují nejlépe, když jsou prováděny v kombinaci s programem střevního pročištění klystýrem nebo hydrocolon terapie.
     Nebezpečí půstu je, že může být příliš dlouho protahováno. Pro chrám těla je přínosné použit hadry a smetáky – vývary a zeleninové pokrmy – ale tato velká budova je stavěna pevně a udržovaná  opravami z cihel a mramoru- velmi výživných bílkovin a tuků.

 

Odkazy:

Na kanálu youtube je celý film (snad z malajskými titulky…) do té doby, než ho někdo odstraní (?)

http://youtu.be/NMQDTQnNsZ0

http://hpjmh.com/video/why-did-steve-jobs-die-dr-mcdougall/

 

Pro 062013
 

Dějiny medicíny se hemží praktikami, které ve skutečnosti zvýšily utrpení a zkrátily životy, jako je pouštění žilou, léčba rtuťovými sloučeninami. Jenže nic z toho se nevyrovná svými škodlivými účinky nevědecké cholesterolové teorii o srdeční chorobě, která se nyní využívá k ospravedlnění nízkotučných, nízkocholesterolových diet pro celou populaci. Nesprávnost této teorie je tak do nebe volající, že se objevila hotová úroda literatury, která její omyly zaznamenává. Sally Fallon  

Při napadení domu (stěny cévy, tepny) vandalem se nejprve volá policie (bílé krvinky), až pak se bude zasklívat okno a opravovat (cholesterol, tuky). Tyto procesy  ve zdravém těle spolu nesoutěží či neprobíhají v opačném pořadí či současně (ateroskleroza je poruchový stav nekončícího zánětu).

Při napadení domu (stěny cévy, tepny) vandalem se nejprve volá policie (bílé krvinky), až pak se bude zasklívat okno a opravovat (cholesterol, tuky). Tyto procesy ve zdravém těle spolu nesoutěží či neprobíhají v opačném pořadí či současně (ateroskleroza je poruchový stav, nekončící zánět).

Když Vám tělo vypoví službu, kde budete bydlet? Z knihy dr. Natashi Campbell-McBride Put Your Heart in Your Mouth (Srdce v krku) „Obyvatelstvo je vzděláváno potravinářským průmyslem…, doktoři též, protože výživa se na medicíně neučí.“ Natasha Campbell-McBride     P1040344_putyourDoktorku Natashu Campbell-McBride (dále jen zkráceně doktorka Natasha), která pochází z Ruska, kde vystudovala medicínu a nyní má v Cambridge nutriční kliniku, na tomto blogu asi nemusím představovat. Pomáhá dětem s různými syndromy včetně autismu, i starým lidem, kteří třeba ztrácejí paměť. Protože se ale o ní a jejich knížkách nepíše dokonce ani v nejaktuálnějších a mně známých českých knížkách, které vedou úvahy o autismu a jeho možných příčinách, připomenu jen, že slovensky vyšla jedna její kniha i když se momentálně hůře shání (mohu půjčit na 3 měsíce), Syndrom trávenia a psychologia (Gut and Psychology Syndrom),  a přináší nám v ní naléhavou zprávu: řada nemocí a všelijakých syndromů včetně autismu je onemocněním trávicího systému (který je zdrojem toxínů „zatemňujících“ mozek v kritickém období vývoje mozku dítěte), kterému lze preventivně předcházet ještě před otěhotněním a které lze léčit nejefektivněji cca do 5 let věku. Kvůli střevní mikrofloře (kolonizované patologickými baktériemi), se špatně tráví živiny (zejména lepek a kasein, které se napůl natrávené stávají samy jedy),  toxíny patologické flory zamořují tělo. Blahodárné bakterie by přitom i samy vytvářely pro tělo, s nimž žijí v symbioze, vitamíny. Pokud se po porodu začne zatemnovat tímto způsobem mozek miminka, není takový mozek schopen optimálně zpracovávat vjemy z okolí (navzdory tomu, že se většinou narodilo se zdravým mozkem a nemělo tuto vadu vrozenou) a může se spolu s dalšími toxíny z prostředí, kosmetiky, domácích prostředků na čištění, chloru z bazénků, z léků i vakcín a spolu s  antibiotikami, které ničí zdravé bakterie rozvinout až autismus. Doktorka Natasha tvrdí, že ještě neviděla autistické dítě, které by nemělo abnormální střevní mikrofloru. Obvykle se ptá na rodinnou historii, na to, co se v rodině jí, zda matka i babička nebrala před otěhotněním antibiotika, hormonální koncepci, které dle ní mají na střevní floru ničívý účinek a tedy miminko „nezdědí“ zdravou mikrofloru. Pokud se abnormální střevní mikroflora pomocí protokolu GAPS (detoxifikace + silná probiotika z lékárny s mnoha kmeny baktérií včetně B. subtilis původně z potoků a studní +výživná strava pro mozek a celé tělo s vyloučením obilovin a škrobové zeleniny) napraví do cca 5 let věku dítěte, lze dítě “vytáhnout” i z autismu (řadu dětí takto úspěšně doktorka Natasha vyléčila včetně vlastního syna a popsala to v knize Příběhy GAPS). Naději tak mají utrápení rodiče po celém světě, pokud se ovšem začnou o věc včas sami aktivně zajímat a nenechají čas utíkat (a o ten právě jde!) a s ním naději a nenechají se přesvědčit pediatrem (-ičkou), že toto onemocnění je vrozené, že se léčit nikdy nedá a že mají jen dítěti se záchvaty vypolstrovat dětský pokoj a dát mu nějaké léky (s vedlejšími účinky), případně podmínit jeho sociálně korektní chování nějakou maškrtkou plnou cukru. Někdo její teorii i výsledky její klinické praxe zpochybňuje s tím, že třeba jedno z dvojčat má určitý syndrom či určité obtíže a druhé ne, přestože prošly při porodu stejnými porodními cestami (kde spolykaly bakterie z pochvy maminky, která je má i ve svém trávicím systému) od stejné matky. Doktorka Natasha má pro to však jedno logické vysvětlení. Tělo těhotné ženy využívá těhotenství krutým způsobem vůči plodu. K detoxifikaci. Stává se místem, kam tělo matky odkládá své toxíny a zbavuje se jich z těla případným potratem, nebo se prostě dítě přestane kvůli nim i jiným faktorům úplně vyvíjet a umírá. (Myslím si, že takto asi fungují i bylinky s abortivními účinky, v nichž se vyznaly anděličkářky- prostě jsou toxické; mimochodem zajímavý je film Vera Drake, o anděličkářce, kterou si zahrála „Dolores Unbridge“ z filmů o Harrym Potterovi). Toxíny podle ní bývají nejčastější příčinou potratů (vlastně detoxifikací). Jak jinak si totiž vysvětlit, že někdo se tolikrát pokusí o početí, až “se” to povede, aniž by ta žena cokoliv změnila a začala dělat jinak. Pokud jde o dvojčata,příroda se podle ní snaží  jedno ze dvojčat (obvykle to slabší) zatížit toxíny více než to druhé, aby aspoň jedno přežilo. Již to může být predispozicí pro různé syndromy takového dítěte (pokud se narodí), které už na začátku života bylo zatíženo toxíny více než jeho sourozenec dvojče. Pokud tedy nějaká žena několikrát (na konvenční stravě) musí poslat duši miminka ještě z lůna zpátky do náruče Boha a vzápětí se začne živit vegansky a otěhotní, dojde tato žena nejspíš k předčasným zjednodušeným závěrům vytrženým z transgeneračního kontextu, že díky veganské stravě otěhotněla a hlavně si interpretuje tuto stravu tedy tak, že je tedy od teď tím pravým ořechovým pro ní i pro dítě, potažmo někdy věří, že i pro všechno lidstvo světa – to však tvoří i národy „obligátních všežravců“, protože jejich tělo neumí tvořit enzymy (D5D, D6D), aby si mohlo samo vytvářet z rostlinných omega-3 a omega-6 mastných kyselin například omega-3 mastné kyseliny EPA a DHA (např. jsou v olej z tresčích jater), které jsou prekurzorem (z nich se vytváří) prostaglandinů zejména potřebných pro fungování a vývin mozku dítěte; pokud takové národy opustí svou tradiční stravu s hotovými EPA a DHA (ryby, vnitřnosti), rychleji degenerují a mohou být náchylnější k nemocem, k alkoholismu – pobřežní Irové, Eskymáci. (Srov. stať biochemičky M. G. Enigové, PhD a Sally Fallon: Jen tak si hopkat po dráhách prostaglandinů). Pokud po 1. či 2. potratu maminka neměla pocit, že je třeba něco měnit na konvenční stravě, těžko očekávat, že bude něco měnit nyní na stravě veganské, kdy se přece „cítí tak dobře“, a tedy bezpečně a jistě. Nevidí však pravděpodobně  širší transgenerační kontext v rámci fascinujících poznatků zubaře Pricea: pravděpodobně se jen detoxifikovala (potraty a přerušením konzumace průmyslových potravin), ale je třeba též začít sebe i rostoucí dítě optimálně vyživovat neprůmyslovou stravou, o které je celý tento blog. Míru plodnosti lze totiž měřit nejen okamžitým stavem těhotenství, ale též plodností další generace. Vlastně i půdy. Individuální přístup k biochemické jedinečnosti každého člověka je však jistě vždy na místě, zejména k jeho náchylnosti k alergiím na určité potraviny. (http://vyzivujicitradice.cz/2013/06/21/vyzivujici-tradice-pro-ty-nejmensi/) Více k vaření dle GAPS protokolu aj. na výborných stánkách zde: http://zivakultura.cz/ P1040343_putyourheartbackNyní k další knize doktorky Natashi Srdce v krku (Put Your Heart in Your Mouth), o které zde chci psát především (je možné, že jednou vyjde pod jiným názvem). Zatímco píšu, pečou se mi hovězí žebra z býčka Havla s kmínem, pepřem, marinovaná v česneku. Jako předkrm jim bude ještě předcházet troška kysaného zelí, které na žebírka naše žaludky připraví. Provoněla nám dům a mladší dítě se mně ptá, kdy už “to” konečně bude a bude se moci najíst a ohlodat kosti jak Viking Asterix. Titul knihy Srdce v krku (Put Your Heart in Your Mouth– doslova “Dát srdce do úst”) patrně naznačuje nejen strach, při němž cítíme palpitaci, tedy bušení srdce až v krku, ale především že to, co si doslova dáváme do úst (do hrdla) určuje zdraví našeho srdce. Jde nám zkrátka o krk, o kejhák. Podtitul této knihy – Přírodní léčba pro angínu, infarkt, vysoký krevní tlak, arytmii, mrtvici, periferní vaskulární onemocnění a aterosklerozu  je dlouhý a vidím v tom opět znamení, že je třeba vidět jednotlivé nemoci (které jsou jen nálepkami) v širších souvislostech, že všechny ty nemoci mají stejně společné kořeny.

DuaneGravelineMD

Duane Graveline, MD, lékař a autor knihy Vedlejší účinky statinových léků. Patří mezi ně: rakovina, rakovina prsou, poškození jater, ledvin, svalů, tvorby koenzymů Q10, ztráta paměti

Ke knize doktorky Natashi se vyjádřil i bývalý americký lékař dr. Duane Graveline, který pracoval jako vojenský chirurg, vědecký výzkumník letů do kosmu, jako astronaut NASY. Přijal knihu Srdce v krku příznivě. Sám je velice zklamán vedením americké společnosti, které již 40 let podporuje proticholesterolovou propagandu. Říká: Svou rodinu jsem vychoval na nízkocholesterolové/nízkotučné stravě a všem svým pacientům jsem radil to samé. Hovořil jsem k profesním organizacím a v učebnách o nebezpečí plnotučného mléka, vajíček a másla a předepsal jsem tisíce předpisů na krotiče cholesterolu, které byly v té době v modě. Je strašně těžké vědět, že po celou tu dobu jsem se mýlil, protože jsem se řídil státními směrnicemi.” Tento lékař začal brát statiny (léky na snižení cholesterolu), jenomže s jejich požíváním začal ztrácet paměť (vedlejší účinek). Nakonec si paměť zachránil a regeneroval vysazením statinů, které mozek okrádají o cholesterol, nasazením vysoko-cholesterolové stravy plné vajíček, slaniny a živočišných tuků a napsal knihy o vedlejších účincích statinů a scestné válce proti cholesterolu. Budu dál volně vyprávět, parafrázovat, rozvíjet nebo naopak- zjednodušovat formulované myšlenky autorky knihy a také citovat. Z knihy se dozvíme: -jaká je vlastně role cholesterolu ve formě LDL -proč nás nemá ani napadnout si ho nechat snižovat -proč nemá smysl si vůbec nechávat měřit hladinu cholesterolu za účelem, zda ho nemáme „moc“ vysoký a tedy za účelem, abychom si ho začali hlídat (nízkocholesterolovou stravou a léky) -co je to ateroskleróza a čím je patologická, nepřirozená, jak jí můžeme zabránit, zastavit, regenerovat (a tím předcházet infarktům a různým cévním příhodám) -proč a kdo si před cca 40-50  lety vymyslel cholesterolovou teorii, která nefunguje, je nevědecká a stále se jí daří přežívat jak sedmihlavé obludě, které, když ji uřežeme pár hlav, narostou jí další Obvykle se u nás v českých zemích setkáme třeba i na vesnici s lidmi, kteří mají aspoň trochu nadváhu a jsou „po infarktu“. Mají dokonce transplantované srdce, nebo jen bypass, který mu instalovali vynikající chirurgové (nebo dokonce borci v IKEM). Někdy takového člověka celá jeho situace zaskočila svou náhlostí a určitou předčasností. Lékař, který se toho o výživě na VŠ dověděl asi tolik co automechanik na učilišti, tedy tolik, co by prošlo ouškem jehly (zdá se mi aspoň při vzpomínce na olomoucké mediky s pytlíky bílých rohlíků a nutely k večeři), se mu jistě aspoň diplomaticky zmíní o „zdravé“ stravě plné ovoce a zeleniny a „zdravých“ rostlinných olejů či rybích olejů a margarínů s omezením či nejlépe úplným vyloučením živočišných tuků. My sami si myslíme, že „víme“, z čeho to má, kromě toho, že se beztak málo hýbal. No přece z toho vepřového, vždyť zabíjačku měli každý rok. Že za vše může cholesterol a nasycené tuky se nám stalo fetišem. Dnes už to takto jednoduše vůbec nevidím. CHYTÁK! Je řada faktorů, které mohou vést až k infarktu, ale nikoliv tučné vepřové s cholesterolem, to spíš těmto nemocem předchází, zvláště když je kvalitní a správně připravené (viz Vepřové dilema). Nyní je situace taková, že choroba srdeční je u nás a na Západě zabíjakem číslo 1 či 2. Není divu, že lidé mají prostě strach (jež je poslušný a sám o sobě přitahuje vládu „silné ruky“, která nás o věcech „vzdělává“,  aby naše duše byla připravena se kapitalizovat) a proto jedí libové, margaríny a berou „léky na cholesterol“, který nebyl dost nízký a který se mění a kolísá třeba už jen s ročními obdobími. Vzpomeňme i na slova Jaroslava Duška, který řekl zhruba toto: „Lékař je od slova lekat. Lékař ho poleká a pacient pak utíká do lékárny a z léku pak lekne.“  Zde jsou jednoduchá fakta ohledně kardiovaskulární choroby: -od cca 20. let výskyt kardiovaskulárních onemocnění stoupal a s nimi i úmrtnost na tuto chorobu. -za posledních 15 let tato úmrtnost mírně klesla díky medicíně a jejim bypasům, lékům na roztahování cév atd. Ale pozor! Klesla úmrtnost, ale –nikoliv výskyt, nikoliv počet lidí, kteří touto nemocí vůbec onemocní. Těch naopak neustále stoupá a jsou čím dál mladší! Lékaři je zachrání, když touto nemocí onemocní. Pomocí léků a techniky ji pak jen „zvládáme“, nikoliv „nemáme“. Co tedy selhává je PREVENCE! Pokud tedy nechci chápat jako „prevenci“ změření cholesterolu a následné požívání léků na jeho snižování, případně požívání nízkocholesterolové stravy, která stejně do statistik výskytu těchto nemocí díru neudělala. Prevencí ovšem, myslím, ani není statiny nebrat a dál se o nic nestarat. Když stoupá výskyt této choroby, měla by stoupat prudce i spotřeba živočišných tuků, což není pravda. V knize Vyživující tradice se hovoří o poválečné stoupající americké spotřebě průmyslově zpracovaných rostlinných olejů, margarínu, které nahradily živočišné tuky, sacharidů (bílá mouka, cukr, celozrnné výrobky z hybridní pšenice), nepřirozených devitalizovaných výrobků potravinářského průmyslu plné přidatných látek. K čemu dochází při cévních (nejen ischemické choroby srdeční) příhodách (infarkt, angína pectoris, mrtvice, selhání jiných orgánů, jakojsou střeva, ledviny aj.)? Srdečně-cévní či cévní onemocnění vždycky souvisí s aterosklerózou (kornatěním), kdy se nám ucpávají a tedy zužují cévy (někdy se kombinuje s časově omezenými křečemi cév, které jsou z hladké svaloviny a  již poloucpané a omezuje se krevní průtok se všemi živinami k určitým orgánům. Pokud se tepny a cévy ucpou úplně (plakem, křečí), je tu infarkt, mrtvice-hrůza a děs, boj o život. Doktorka Natasha naznačuje, že  toto onemocnění mohlo  snad v minulosti souviset s tím,jak člověk přirozeně stárne, (jistě i některé dávné vyhynulé civilizace se dostaly do bodu, kdy nastala určitá nerovováha ve výživě, která vedla i k tomuto onemocnění) jenomže „cosi“ děláme špatně, když postihuje stále mladší lidi. PŘIROZENÝ PROCES: V cévách dochází přirozeně ke zraněním jejich vnitřních stěn z vrstvy buněk (endothelium), ve hře jsou toxíny z kouře, jídla, vzduchu atd., paraziti, volné radikály, mikroby atd. Na místě vznikne ZÁNĚT, tedy boj. To je 1. krok. Po vyhraném boji je čas na OPRAVY. To je 2. krok.  Jde tedy o 2 časově posloupné KROKY: boj s vetřelcem a pak opravy místa.  Doktorka Natasha přirovnává takovou situaci k domu, jemuž zlosyni  třeba vybijou kladivem okna. Nejprve se nezačne volat sklenář a opraváři, ať je zasklí a opraví, ale majitel domu nejprve zavolá policii, sousedy, kteří pachatelé  zneškodní. Teprvé poté je čas na opraváře, zedníky či sklenaře. Roli bojovníku na bojišti, kteří vetřelce zneškodní, hrají bílé krvinky, které porazí mikroby, případně spolknou toxíny a jiné pachatelé zločinu. Játra (regulují hladinu cholesterolu) ale už dostala signál, ať pošlou ty opraváře (tuky triglyceridy a cholesterol na tvorbu nových buněk), že jich bude brzy potřeba na opravu po vítězném boji, o vítězství přece nepochybujou. Tuky a cholesterol jsou zabudovány v různé míře v memebráně každé buňky (i ve stěně tepen), kde cholesterol plní různé funkce kromě toho, že díky cholesterolu nevypadáme jako slimáci. A tak začnou játra, která hladinu cholesterolu řídí, posílat cholesterol v kapse LDL (jde o tuk s bílkovinou s cholesterolem), sám by cestovat nemohl, protože je rozpustný v tucích. Když je člověk po operaci, měl jakékoliv zranění, zánět, hánět zubů a dásní, infekci, tělo ví, co dělá, když začne do krve posílat hodně LDL, protože ví, že bude třeba hojit, spravovat. Pokud si ho necháme změřit, znamená to jenom to, že v těle je nějaký zánět a tělo dělá, co může a na přechodnou dobu si zvýší hladinu cholesterolu LDL. Je to jako si změřit počet sanitek, které jsou „na cestě“ k případu. Proč je tedy redukovat statiny? U mnoha přírodních potravin, vitamínů, u ovoce, zeleniny, bylinek apod. se uvádí: „snižuje cholesterol“. Nevím, zda autor takového popisu nějakého přípravku z bylinek vždycky fandí nízkocholesterolové stravě či ho chápe jako „přirozený statin“, ale přesnější by asi bylo uvést, že ta a ta třeba bylinka „pomáhá spolu s cholesterolem bojovat se škodlivinami“ a tudíž není třeba „do služby“ (do krve) povolávat tolik cholesterolu. Ta bylinka či látky v ní „nebojují“ s cholesterolem, nesnižují ho tlakem či bojem. Není v tom nic antagonistického. Samy coby antioxidanty hojí, proto ho není potřeba v tak velkém počtu posílat do boje. Pokud je LDL cholesterol využit nebo již ho na místě není potřeba vše je v pořádku, „odvolají“ ho játra zpátky do zásob k recyklaci a v takovém případě jako při kyvadlové dopravě se vrací ve formě HDL (lipoprotein s vysokou hustotou) zpátky do jater. Doktorka Natasha k tomu říká:

Když jedou hasiči k požáru, jsou "zlí", protože při něm sami často uhoří? Když jedou od případu, jsou "dobří"? Když vidím houkat hasičské auto, je "rizikovým faktorem", že asi beztak někde něco hoří. Rizikový faktor ale ještě není příčina požáru. Takt chápu poselství doktorky Natashi.

Když jedou hasiči k požáru, jsou „zlí“, protože při něm sami  v posledních desetiletích často uhoří? Když jedou od případu, jsou „dobří“? Má smysl „počítat“ počet hasičských aut? Budeme je redukovat tak, že je nepustíme na cesty? Vyřeší se tím něco? Když vidím houkat hasičské auto, je „rizikovým faktorem“, že asi beztak někde něco hoří. „Rizikový faktor“ (vyšší cholesterol) ale  přece ještě není „příčina“ požáru. To nám přece nikdo nemůže namluvit. Problém je zkrátka nezvladatelný požár. Takto aspoň chápu poselství  knihy doktorky Natashi, kterou jsem až na recepty četla 2 x.

„Jelikož tento cholesterol odcestuje z tepny zpátky do jater, naše scestná „věda“ mu říká „hodný“ cholesterol. To je jako říkat sanitce jedoucí ze základny k pacientovi „zlá sanitka“a té, která cestuje od pacienta zpátky na základnu „hodná sanitka“. A to není všechno. Poslední věc, kterou naše věda „objevila“ je, že ne všechen cholesterol LDL je tak špatný. Většina ho je ve skutečnosti dobrá. Takže teď nám říkají, ať té části říkáme „hodný zlý cholesterol“ a zbytek „zlý zlý cholesterol“. “ (31) Cholesterol není jen potřebný pro strukturu všech buněk včetně mozku, kde tvoří cca 25 %. Všechny nervové buňky jsou obaleny myolinem,z nichž 20 % tvoří cholesterol, snad proto je vedleším účinkem statinů ztráta paměti a vůbec poznávacích schopností. Když člověk myolin ztrácí, nastavá roztroušená skleroza. Mateřské mléko obsahuje spoustu cholesterolu i enzym k jeho vstřebání. Je nelogické nasadit odstavené dítě na nízkocholesterolovou stravu, protože příroda věděla, co dělá. Cholesterol je potřebný na tvorbu hormonů nadledvinek (adrenálních žláz- čím víc stresu, tím víc především cholesterolu potřebujeme na jejich tvorbu, nejen adaptogenní bylinky, které podporují jejich přirozený biorytmus)) a sexuálních hormonů a pro tvorbu vitamínu D (staří lidé ho ze Slunce prý hůře vytvářejí, mladí se zas natírají krémy nebo sedí doma, v práci, ve škole) a žluči, která pomáhá smíchávat tuky s enzymy a tedy tuky  trávit (a spolui s nimi tucích rozpustné vitamíny A, D a atd.).  Vzít někomu žlučník tedy není dobrá zpráva. Cholesterol váže a tedy deaktivuje toxíny z bakterií, takže pomáhá bojovat s infekcemi! (28-29) Má-li dítě pořád infekce a nachlazení, sojové mléko bez cholesterolu asi nebude to pravé. Cholesterol je antioxidantem, neutralizuje volné radikály, kdysi se na TBC používal žloutek+smetana. Potravinovým zdrojem cholesterolu je: kaviár, olej z tresčích jater, žloutek, máslo,losos, sardinky, makrela, krevety, sádlo. Tyto potraviny pomáhají tělu v zásobování cholesterolem, aby nemuselo tak těžce pracovat, při tvorbě svého vlastního. Co si lidé neuvědomují je, že většina cholesterolu v těle nepochází z jídla! Tělo si cholesterol vytváří, jak potřebuje…cholesterol z jídla nemá vůbec žádný vliv na hladinu našeho krevního cholesterolu…Když jíme více cholesterolu, tělo si ho vytváří méně; když ho jíme méně, tělo si ho vytváří více. Jako surovinu na výrobu cholesterolu může tělo využít sacharidy, bílkoviny a tuky, což znamená, že vaše těstoviny a chléb se může využít v těle na výrobu cholesterolu. „ (25) Jaký smysl má pak psát na potraviny „bez cholesterolu“? Stejně tak by se mohlo napsat: „Váše tělo, chudák, si musí cholesterol vymakat samo.“ PORUCHOVÝ STAV:

Rembrandtův Stařec s vykreslenou aterosklerózou (viz jeho ruce...)-zmiňovala se o tomto obrazu doktorka Natasha

Rembrandtův Stařec s vykreslenou aterosklerózou (viz jeho ruce…)-zmiňovala se o tomto obrazu doktorka Natasha, tak jsem si ho vyhledala.

Ateroskleróza (kornatění). Ta je právě podle doktorky Natashi poruchou tohoto přirozeného procesu výše v posloupnosti: zranění- zánět – oprava nebo kdy tyto procesy probíhají vedle sebe, jako by soutěží spolu. Zkrátka policii se nedaří lumpy zneškodnit, jenomže sklenáři (sanitky) jsou již na cestě, přijedou, také dostanou přes nos, ale není čas ještě zasklívat a opravovat (stavět nové buněčky), nebo něco se sice postaví, zas se to „zbourá“, zanítí, sanitky (cholesterol) tam uvízne, zoxiduje apod.. Zmatené tělo pošle další cholesterol. A sklerotický plak  (nikdy se nehojící léze) je na světě, a krevní tok se zužuje, pokud třeba z nedostatku hořčíku na přechodnou dobu dostane svalová stěna cévy křeč, může dojít z ucpání úplnému- tedy aspoň na chvilku. Ta plaketka (destička) ale není „kus špeku“. Jsou to různé odpady a zbytky z poruchového pokusů o opravu (zbytky nové tkáně z kolagenu,toxíny, mrtvé bílé krviny, tuky-většinou nenasycené a chemicky změněné a dokonce i vápník, o který se měl postarat vitamín K2 (Viz Tajemný vitamín K2) a nakonec cholesterol. Je to takový kus s hnisem uvnitř. Doktorka Natasha k takové situaci říká: „Vývin aterosklerotického plaku je poruchový pokus těla poradit si se zraněním uvnitř našich krevních  cév…je zánětem mimo kontrolu. (34)…Oprava a zánět pokračují vedle sebe.“ (36) Jako by tyto dva procesy spolu soutěží. Pokud stále probíhá zánět v tomto aterosklerotickém plaku, v němž je hodně kolagenu, tělo chce ten kolagen pomocí enzymů zase rozpustit, až nakonec  celý plak praskne, krev se bleskově začne srážet a vznikne trombóza.Určité chemikálie, které se při tom uvolní, mohou způsobit křeče tepny či blízkých cév. (srov. 37) Co tedy způsobuje aterosklerozu a jí předcházet? Podle doktory Natashi je to to, co způsobí nejprve dysfunkci endothelia (té vrstvy buněk stěny cévy velké při rozložení jak tenisový kurt) Srov. s 43. Je to most mezi krví a zbytkem těla. Tyto cévy (endothelium) mají strašně moc funkcí, dovedou mnoho věcí, řídí srážení krve apod. 1. půlka příběhu je stručně tato: 1) Chemie v jídle, ve vzduchu, z kosmetiky přes naši pokožku atd.- útočí na endothelium (vnitřní vrstvu buněk v cévách a tepnách a kapilárách).  Nejhorší jsou ty, co neprojdou trávicím systémem, játry…Používáme strašně moc parfémů, deodorantů, šamponů a chemikálií. „My lidé jsme bez z nich žili zcela dobře po tisíciletí.“  (Zde nemohu nezmínit knihy prof. Anny Strunecké Dobá jedová I., II. a Jak přežít dobu jedovou). Škodí i domácí čištiče, které paradoxně ještě víc zamořují naše prostředí. 2) Prací prostředky s parfémem- prádlo „voní“ nebo je „zamořené“ čistotou? 3) Chemie v jídle (konzervanty, barviva, atd.), průmyslově zpracované jídlo, dlouhodobě užívané léky 4) Kouření 5) “ Vyhněte se jedovaté chlorované polévce plaveckých bazénů,“ říká doktorka Natasha… 6) Chlamýdie, Herpes a jiní mikrobi 7) Abnormální střevní mikroflora z antibiotik, jedů, prášku na všechno možné včetně hormonální antikoncepce, která má podle ní ničivý účinek na střevní floru apod. 8) Nedostatek magnézia (hořčíku),  vitamínů, minerálů, bílkovin atd., které by pomohly, aby se endothelium samo zahojilo (Srov. 44-48). Nedostatek živin způsobí, že biochemie těla si vytváří škodlivé látky, jako je homocystein ( nedostatek B6, B12, kys. listová), Lipoprotein (nedost. vit. C) 9) Nedostatek přírodního vitamínu D ze Slunce (patláme na sebe opalovací krémy) nebo nejíme potraviny, které ho mají, nesvlékáme se v létě více, jsme zavřeni v budovách. 10) Stres, málo pohybu, záření, elektrosmog atd. (Srov. 44-48).   I kdyby se se vším výše tělo vyrovnalo, zánět neskončí, protože : …a to je 2. půlka příběhu: 1) Metabolický syndrom (základ diabetu typu 2). „Metabolický syndrom je situace, kdy je vaše krev plná cukru (glukoza) a plná hormonu inzulínu (hyperinsulinemie)…začíná se rozvíjet od dětství. „ (Cit. 49) Základ u zdravého člověka spočívá v tom, že sacharidy (z ovoce, zeleniny a obilí atd.) vstřebáváme v podobě glukozy, ale naše tělo včetně mozku může fungovat jen jen na určité hladině. Cukr se z krve dostane pomocí inzulínu do buněk, kde slouží jako energie nebo na zásobu jako tuk. Jenomže máme dnes průmyslově zpracované sacharidy (bílá mouka, cukr a všechno z nich-sladkosti, džemy, sušenky, zmrzliny), ale jak vyplývá z knihy Život bez pšenice, moderní hybridy pšenice (na rozdíl od jednozrnky a dvojzrnky a staré pšenice seté)a výrobky z ní (třebaže celozrnné) také velice nepřirozeně rychle zvyšují hladinu krevního cukru (přestože jde o „komplexní sacharid). Vůbec se mi zdá, že jsme si „zbožštili“ chléb, neboť ten  povýšila církev s posílením moci od cca 13. století, kdy se i u kostelů zakládaly obilnice. (Srov. Ekonomika přírodních národů) Pšeničný (i bio) celozrnný kváskový chléb je dnes jiný než jaký jedli naši bohatí předkové (ti chudší měli spíš jen žitný). Příliš mnoho sacharidů způsobuje i obezitu. Další důvod, proč krevní cukr stoupá nepřirozeně příliš rychle po požití těchto sacharidů je, že je nejíme s tukem. Většinou se kdysi jedl s máslem, sádlem (vepřovým, husím), škvarky, špekem, který zajistí, aby se cukr vstřebával do krve pomaleji. (Ruští vojáci za 2. světové války sice pili prý vodku a jedli chléb, ale se špekem-tyto věci chtěli podle mé babičky po obyvatelích osvobozených území;). Pokud tedy obiloviny (sacharidy) třeba ve formě chleba (neřku-li různých sladkostí a tyčinek s bílým cukrem) nejíme s máslem, cukr („energie“) stoupne rychle, a zas rychle zas klesne, a proto máme brzy pocit hladu a častěji „svačinkujeme“ a tedy tloustneme (ze sacharidů, ne z tuků, které se pořád z obezity neprávem obviňují) a potravinářský průmysl vydělává na tom, že jíme častěji a více (svačinek), po kterých máme zas brzy hlad (nízký krevní cukr). I prasátka se takto rychle vykrmí na sacharidech (brambory) a odstředěném (nízkotučném) mléce, mají furt neukojený hlad. „Kultura, kde se sladkosti, lupínky, zmrzlina, slazené nápoje, zákusky a sušenky dávají jako „odměna“ a svačiny, zaplavuje  jejich tělíčka ohromným množstvím glukozy a začíná celoživotní metabolický syndrom a jeho smrtelné následky: obezita, diabetes, ateroskleroza, srdeční choroba.“ (50) Buňky ale mají jen omezenou schopnost přijímat krevní cukr pomocí inzulínu, který klíčem otevírá dveře do těchto buněk. Moc cukru a inzulínu však způsobí, že se buňky naštvou a „zničí“ ty dveře a jsou „odolné“, tedy rezistentní vůči inzulínu, který by přes ty dveře pořád jen tu glukozu tlařil. Lidé pak mají „zvýšený krevní cukr“. Výše hladiny cukru, na které naše tělo funguje, je ale velmi omezená. Člověk pak má pořád vysoký krevní cukr a slinivka maká a vyměšuje další a další inzulín (hyperinsulinemie-moc inzulínu v krvi), který pak z krevního cukru ukládá tuk a tak jsme obézní. (Srov. 50-51) Hyperinsulinemie vytváří prozánětlivé prostředí v organismu. Mění biochemii takovým způsobem, že podporuje zánět, který se nedá ukončit…Příliš mnoho inzulínu ve vaši krvi  je jedna z nejnebezpečnějších věcí, jakou můžete trpět.“ (Cit. 51 a 52) A máme pak onu aterosklerozu (nekončící zánět, poruchu boje se zánětem a hojení), která často probíhá tiše a nepozorovaně, po ní následují cévní příhody jako infarkt, mrtvice. Velmi lapidárně řečeno: přemíra krevní glukozy je rovněž velký problém. Molekuly glukozy se v zoufalství „nalepí“ na proteiny jak Káča na čerta a jako lepkavá ošklivá látka se nalepí na stěny cév (a ateroskleroza může začít), nalepené v očních kapilárách způsobují slepotu, v kapilárovém lůžku ledvin  selhání ledvin, v kapilárách mozku Alzheimovu chorobu, v kapilárách sexuálních mužských orgánů impotenci. Odborně se jim říká Pokročilé glykosilované konečné produkty (AGEs ;pokročilé glykace)). (Srov. 52-53)„Ta lžička cukru není tak nevinná, jak si myslíte.!“ (Cit. 53) Přílis mnoho glukózy také způsobuje chronický nedostatek hořčíku (zelené listy, ořechy, srdce jako vnitřní orgán zvířete, Epsomská koupelová hořká sůl, Keltská sůl). „Aby se metabolizovala 1 molekula glukozy,potřebujeme aspoň 28 molekul hořčíku. Při detoxifikaci těla (a je pořád co detoxifikovat, že?), je potřeba hodně Mg, jeho nedostatek způsobuje křeče svalů okolo páteře, všech svalů včetně i tepen, oční tiky, lehčí mrtvičky, náhlá úmrtí sportovců (co pořád jedí jen sacharidy, „energy drinks“ atd., úzkost, deprese, panickou poruchu, nedostatek draslíku-hypokalemie, či jak se tomu říká,, sennou rým, ekzém a astma (nedostatek Mg stimuluje uvolňování histaminu) Srov. 53-54 AncelKeysJak je vůbec možné, že se pořád říká, že rizikovým faktorem pro vznik aterosklerozy je cholesterol z jídla? Shrnu to už jen v kostce: zatímco srdeční choroba byla na přelomu 19.-20. století neznámá, začala se od 20. let objevovat a v 50. letech existovaly asi 2 hypotézy (byly pouze hypotézami!): A) jíme kukuřičný olej, margaríny, vraťme se k tomu, co tu bylo (to tvrdil např. i osobní lékař prezidenta Eisenhowera). B) Jiná hypotéza byla ta, že jsme rozežraní a bohatí a jíme moc živočišných tuků. Ancel Keys, biochemik, přišel s cholesterolovou hypotézou, kdy použil zcela nevědecký „důkaz“. Diagram, na kterém vybral jen 6 států ze 22, a ukázal „korelaci“ mezi spotřebou cholesterolu a výskytem kardiovaskulárních onemocnění. Samozřejmě vynechal Francii,  Švýcarsko…, pokud by se do grafu přidaly, „korelace“ by zmizela. Navíc to, že něco s něčím koreluje, ještě není příčinou, stejně tak rizikový faktor (houkající hasiči- rizikový faktor, že někde asi hoří) )není sám o sobě ještě příčinou. Je oheň „příčinou“ toho, že někomu shořela stodola?  Doktorka Natasha uvádí, že takto lze „dokázat“ cokoliv i to, že akné způsobuje fén na vlasy. Platí tedy věta: korelace neimplikuje kauzalitu. Protože v 60. letech už začaly být tyto nemoci opravdu vážným problémem, prospěchářstí politici ucházející se o moc, kteří „přece mají vše pod kontrolou“ byli rádi, že se něco našlo (pro uklidnění voličů), že už se na tom problému pracuje, slíbili a dali peníze na výzkum, který by to „dokázal“. Dnes na ní vydělávají zejména potravinářští giganti, farmaceutické firmy i ti, co vyrábějí i přístroje na měření cholesterolu, tedy všichni, co nás před cholesterolem „zachraňují“. http://youtu.be/v8WA5wcaHp4 Mezitím ale vznikaly studie, které dokazovaly opak. Studie, které tuto hypotézu „dokazovaly“, používaly podle doktorky Natashi data selektivně, nebo  byly buď statisticky nekorektně vyhodnocené, nebo jen v jejim závěru se autor přikláněl k cholesterolové hypotézi (a moc lidí pak nečetlo celou studii, jen její závěr). Dokonce tak některé studie, které ji vyvracely,  byly pak použity k jejímu „potvrzení“! (6) Framinghamská studie např. pouze určila rizikové faktory, které ale nejsou příčinou, a závěr byl podle jejího vedoucího ten, že čím víc lidé jedli nasycené tuky, tím méně měli cévních příhod.

jakprezitdobujed

Nejnovější kniha prof. A. Strunecké Jak přežít dobu jedovou

Kromě celé řady studií, které nepotvrzovaly cholesterolovou hypotézu či spíš ji vyvracely, existovala řada lékařů a biochemiků, kteří byly schopni projít si pečlivě všechny studie a zjistit, jak jsou nekorektní. Zdá se mi, že i samotný dr. Keys si také prošel určitým vývojem, ale nám už to bylo houby platné. Mezi ně patří George Mann, Paul J. Rosch a mnoho dalších (třeba i dr. Stephanie Seneff, která působila i na MIT) a v neposlední řadě známá biochemička a specialistka na lipidy, spoluautorka Vyživujících tradic dr. Mary G. Enigová, které se ještě podařilo v těch 50. letech dostat svůj článek do vědeckého časopisu, nicméně pak už ji to nebylo umožněno, jak se v přednášce s názvem Oiling of America (Nakládání Ameriky do oleje) umístěné i na YouTube zmínila Sally Fallon.  I u nás máme paní prof. Annu Struneckou (nevím, jak to má paní profesorka se stravou), ale její knihy vyjádřují silné obavy z používání statinů, soji,  chemie v jídle atp. Celá ta situace ohledně cholesterolu a kolektivní přijetí této hypotézy mi připomíná socialistickou kolektivizaci vesnice, o jejíž realizaci Lenin údajně prohlásil něco v tomto smyslu: „Musíme se opřít o drobné rolníky, střední přesvědčit a bohaté sedláky izolovat“. Drobný rolník je ten, co už má za sebou infarkt a v rodině někdo měl na něho umřel…., střední rolník je ten, jemuž medikalizujeme jeho normální hladinu cholesterolu jako patologickou, a ti kulaci jsou ti biochemici, jejichž hlasy byly více méně izolované od mainsteamové společnosti. Co dělat, abychom nepodporovali zánětlivé prostředí v krevním oběhu vedoucí k ateroskleroze, již víme v podstatě z Vyživujících tradic. Rozumím tomu tak, že: -máme jíst čisté jídlo, vařit ze základních potravin nejlépe v biokvalitě či prostě produkované bez chemie, bez aspartamu, omezit kosmetiku, používat přirozenější prostředky na čištění domova, žít v skutečně čistém prostředí (ne „vyčištěném“ chemickým prostředkem), nejíst průmyslové sacharidy, ale jen med či obiloviny (ale pozor na pšenici setou hybrid, strašně rychle se vstřebá coby cukr do krve a má nepřirozeně vysoký glykemický index), pokud možno s kvalitními živočišnými tuky (ne rostlinné plné omega-6 mastných prozánětlivých kyselin, jen trošku oleje přirozeně v semínkách, obilí a ořeších stačí, ale nepřehánět to s nimi), jako je máslo, sádlo, špek, husí a kachní sádlo, nasycený kokosový tuk. Živočišné tuky obsahují léčivý cholesterol a hotové vitamíny rozpustné v tucích A, D, K2 a CLA, které jsou velice potřebné k optimálnímu zdraví. Ještě jednou: tyto vitamíny (A, D, K2) i třeba ona mastná kyselina CLA se nacházejí („měly by“ v závislosti na způsobu chovu a druhu krmiva zvířat) v oněch živočišných potravinách s cholesterolem, o kterých nám pořád a pořád říkají, že je nemáme jíst! Paradoxně tedy takové potraviny (živočišné tuky) nejenže nezpůsobují kardiovaskulární choroby, ale přispívají k jejich prevenci. A také ke krásným zubům na široké zubní klenbě (viz zubař Price, který cestoval po světě 10 let ve 30. letech, aby našel lidi zdravé, se zdravým chrupem, a zjistil, CO je zdravými udělalo, jaké jsou principy zdravé stravy napříč kontinenty a navzdory rozdílů v druzích potravin. A vitamín K2 v našich slinách nás pak chrání před zubním kazem, nikoliv pasta s „flórem“, bez které se přírodní národy obešly. Krevní cukr se vstřebává díky nim zpomaleněji (nebudeme mít tak rychle ani hlad-tak rychle cukr pak ani neklesne)), dodají nám v tucích rozpustné vitamíny a cholesterol, aby si ho tělo nemuselo pracně vytvářet samo- protože stejně si určí jeho hladinu v krvi samo. Pokud v těle nemáme zánětlivé prostředí, není se třeba bát, že nám tam tato sanitka někde uvízne. Jíst nerafinovanou sůl, ne tu „stolní“, která se hodí leda chemickému průmyslu na výrobu plastů, nejíst moderní nefermentované sojové výrobky (viz Pozor Soja), jíst „maso“ z pastevního chovu od čumáka po ocásek (nejenom „maso“, ale i orgány, krev, kůžičku), masokostní vývary, hodně hodně vitamínu C (rakytník, rybíz, maliny atd.) vajíčka, ryby. Doktorka Natasha píše i zajímavě o chudokrevnosti, že je na ní dobré jíst maso a játra a že: …nejen že dodávají železo v haemove podobě, formě, ve které ho tělo vstřebává nejlépe, ale dodávají také vitamíny B a jiné živiny důležité pro léčbu anémie. Maso také podporuje lepší absorbci ne-haemové formy železa ze zeleniny a ovoce, zatímco vitamín C ze zeleniny… podporuje vstřebávání železa z masa.“ Je zde tedy pěkná synergie při kombinaci zeleniny a jater a masa a žloutků. Nevím, zda lze ještě něco víc říci k anemii veganského dítěte, kromě toho, že k absorbci potřebuje i jiné minerály, jako je kobalt (je i v B12) a měď a nezbytné v tucích rozpustné vitamínu A, D a K2 a také E, které zas funguje synergicky s vitamínem C, který železo pomáhá vstřebávat. Ó, jak je to všechno propojené. K masu doktorka Natasha píše (ale jistě má na mysli maso kvalitní bio či nejlépe z pastevního chovu): „Dezinformace o mase, zejména červeném  byla hnána komerčními silami, které profitují z nahrazování  tohoto přirozeného jídla svými průmyslově zpracovanými alternativami. Čerstvé  přírodní maso nemá vůbec co do činění  se srdečním onemocněním, aterosklerozou, rakovinou …“ (Cit. 70)   Pokud se chceme detoxifikovat (i při rakovině apod.), pak je dle ní dobrá syrová zelenina (šťávy), pokud ale chceme, aby nás prohřála a dodala energii, pak vařená. (Srov, 71). Není to sice takto černobílé, ale rostlinnou stravu, tzv. veganske „hladověni“ (nikoliv „dietu“ – slovo dieta zde odmítá) považuje za dobrou k dodani energie (sacharidy), nejakých mineralu, a zejména k očistě od toxínu. Pouze ale strava s živočišnymi potravinami (maso, vajička, tuk) a dobře řízená vegetariánská se syrovymi mlecnymi produkty a vajicky a tradicne pripravenymi (namaceni, kliceni) lusteninami muze v synergicke kombinaci s obilovinami, vajičky a mléčnými produkty telo i stavět. Ti, co drží veganskou očistnou „hladovku“, by moment, kdy je třeba tělo začít opět vyživovat, neměli prý prošvihnou – jinak nastává nezdravá hubenost, tělo kanibalizuje samo na sobě, ztráta menstruace, psychicke problemy, deprese apod. (Srov. http://www.doctor-natasha.com/feeding-versus-cleansing.php) S tím mohu jen souhlasit. Češi prý jedí hodně červeného masa, a proto prý mají rakovinu tlustého střeva, konenčíku atd. Prý. Ale já se ptám:“… copak by skutečně bylo v papíře za „červené maso“, které by mi donesl ten, co považuje červené maso pro nás Čechy za škodlivé? Co by v tom papíře opravdu bylo? Maso od býků, co žerou jadrné krmivo ze soje, co onemocněli a brali ATB, co byli zabiti na jatkách za stresu? Bylo by to libové maso upečené na řepkovém oleji? Libové, od něhož jsme tlusté odkrájeli? Bylo by i s morkovými kostmi, at si z nich uvařím polévku a dostala bych i kousek jater? Nebo by to bylo „červené maso“ v podobě „salámu“ z takovéhoto „červeného“ masa, pšenice, soje, cukru, červeného barviva, přidatných látek, konzervantů, které si dám s bílým rohlíkem z obchodu a po něm tatranku? Co se týče tuků, tak smozřejmě doporučuje v prvé řadě ty kvalitní živočišné, olej z tresčích jater, v malém množství za studena lisované oleje spíš jako doplněk stravy tedy řádově lžičky (lněný, brutnákový, konopný, pupalka) a ve studené kuchyni olivový. Jinak tuky ve formě čerstvých bio ořechů. Tuky komentuje takto:  „Movití potravinářští obři utrácejí miliardy na zaměstnávání armády „vědců“ , aby jim dodali „vědecký důkaz“ svých tvrzení. Mezitím skutečná věda dodávala a dodává pravdu.  Jsou to přesto potravinářstí obři, kteří mají peníze, aby své „vědě“ dělali reklamu. Skutečná věda je příliš chudá, aby na to utrácela peníze…Šířit v tomto světě informace stojí peníze. Takže obyvatelstvo dostává většinou informace, které slouží někomu s tlustou peněženkou.  Abychom dostali skutečně pravdivé informace, na jakékoliv téma, musíme si je vyhledávat, spíš než se spoléhat na „zprávy“ a „vědecké průlomy“ , které na nás pouštějí populární média….Jejich „vědecké důkazy“ nás přiměly opustit přírodní potraviny, které jsme jedli tisíce let, a nahradit je pěkně balenými chemickými směsemi, kterým se dnes říká „jídlo“.““ (Cit. 79,80, 147) Nemá nic proti Max Gersenově terapii či  Normana Walkera, hlavně pokud jde o čerstvé nepasterované šťávy z čistého ovoce a zeleniny. (Vzpomínám si na zmínku v jedné z knih, jejíž spoluautorkou je Sally Fallonová, že původně bylo součástí Gersenovy terapie pití i syrové šťávy z jater) Každopádně ale jistě nelze nevyloučit i další příběhy, pozitivní myšlení, naplňující zaměstnání, vděčnost atd. Ke konci knihy Srdce v krku je i několik velice zajímavých receptů, ale o nich někdy jindy. Jedině výhrady či spíš otazníky u mě vyvolaly některé recepty, které obsahují bílou mouku či tunáka, kterého jině v textu autorka nedoporučovala. Na druhou stranu bliny (takové ruské lívance) z bílé mouky jistě vyváží ta spousta vajíček a másla, které do nich dává. Doktorka Natasha knihu zakončuje těmito slovy: …neměli bychom se nechat zastrašit vědeckým důkazem a neměli bychom se pokoušet dělat jakékoliv změny v našem životě na základě pouze něho. Věda je pouze jedním z nástrojů v naši člověčí krabici s nástroji. Nechť zůstane na svém správném místě! (150)  Václav Cílek, vzpomínám si, ve své knize Dýchat s ptáky zase rozlišuje mezi koncentrovanou podobou vědy v ústavech a vědou  ve smyslu kritického myšlení úplně všech lidí. “ Věda, kterou  nosíme v hlavách jako dědictví mnoha staletí kulturního vývoje, je důležitější než věda cíleně provozovaná v ústavech.“ (Zdůrazněno mnou). Snad ji tedy v těch hlavách ještě máme, i když jistý německý filosof tvrdí, že žijeme ve společnosti nevědění, v dezinformační společnosti a  vytunelovaného pojmu univerzita, třeba i v souvislosti s různými chřipkami a nemocemi šílených krav apod., s čimž ve světle poznání (třeba o cholesterolu), o kterém zde úíšu, nemohu nesouhlasit, nikoliv jako vědkyně, ale jako hospodyně.  (Srov. http://pro.inflow.cz/nasa-nevzdelanostna-spolocnost) http://youtu.be/_YMdN0RGwLE

I lidé duchovní a jejich schopnost vidět a komunikovat třeba i s anděly se nevylučuje s jejich touhou po masité stravě. Například irská mystička Lorna Byrne ve své knize Andělé v mých vlasech, jejíž povedenou audionahrávku s léčivým hlasem Gabriely Filippi známe už skoro nazpamět. Autorka tohoto bestselleru popisuje, že když ji bylo 6, měla další 3 mladší sourozence, a protože maminka občas pobývala nemocná v nemocnici, děti si rozdělili příbuzní. Dostala u nich podle svých slov pořádnou snídani: vajíčka, klobásky, opečená slanina, jelítka...a to všechno jen pro mně! S nikým jsem se nemusela dělit..." Na obr. jeden z kamenů se zkamenělinou, co se nám tady doslova v okolí válejí po polích a na něm prý anděl Hosus a Michael, kteří se dostali do repertoáru rukodělných prací syna.

I lidé duchovní a jejich schopnost vidět a komunikovat třeba i s anděly se nevylučuje s jejich touhou po masité stravě. Například irská mystička Lorna Byrne ve své knize Andělé v mých vlasech, jejíž povedenou audionahrávku s léčivým hlasem Gabriely Filippi známe už skoro nazpamět. Autorka tohoto bestselleru popisuje, že když ji bylo 6, měla další 3 mladší sourozence, a protože maminka občas pobývala nemocná v nemocnici, děti si rozdělili příbuzní. Dostala u nich podle svých slov pořádnou snídani: vajíčka, klobásky, opečená slanina, jelítka…a to všechno jen pro mně! S nikým jsem se nemusela dělit…“ Na obr. jeden z kamenů se zkamenělinou, co se nám tady doslova v okolí válejí po polích a na něm prý anděl Hosus a Michael, kteří se dostali do repertoáru rukodělných prací syna.

Odkazy: Natasha Campbell-McBride: Put Your Heart in Your Mouth Natasha Campbell-McBride: Syndrom travenia a psychologia gapsdiet.com/uploads/FAQS_Listing_0313.pdf http://articles.mercola.com/sites/articles/archive/2011/07/31/dr-natasha-campbell-mcbride-on-gaps-nutritional-program.aspx Konrad Paul Liessmann: Teorie nevzdělanosti http://bohuslavbrouk.wordpress.com/ke-koupi/ Bohuslav Brouk: Závažnost obecného vzdělání (Dostupné v pdf na webu: Závažnost obecného vzdělání – Bohuslav Brouk ) http://www.academia.cz/recenze/kde-zijeme-v-antiosvicenstvi-a-neofeudalismu.html teorie-nevzdelanosti

Čvn 212013
 

Doktore, je moje miminko v pořádku?” je první otázka téměř každé ženy, když se jí narodí dítě. Já sám jsem tu otázku už slyšel tisíckrát. Jestliže je největším přáním každé matky mít opravdu zdravé dítě, proč (ve většině případů) se o sebe tak špatně stará, než se miminko narodí? A proč tak nesprávně krmí své dítě od dětství až do dospělosti, že výsledkem je nevyhnutelné onemocnění?

Toto století se nazývá “Stoletím dítěte”, kvůli velikému zájmu o fyzický a psychologický vývoj dětí. Když se ale podíváme okolo sebe, kde jsou ty zářivě zdravé děti? Zajisté mají jejich rodiče úzkost z toho, zda vychovají zdravé mladé lidi. Takových 8000 knih o péči o dítě bylo publikováno v posledních dvaceti pěti letech. Proč jsou tedy ordinace tisíců pediatrů a praktických lékařů této země plné příliš hubených nebo obezních dětí, kterým teče z nosu, jsou unavené, alergické, zimničné, anemické, obrýlené, postižené akné? Odpověď je jednoduchá:

(1) Tělo matky nebylo správným prostředím pro dítě, protože její systém byl plný odpadních produktů z nesprávného jídla, zbytků léčiv, kyselin z kávy, jedů z cigaret a alkoholu.

(2) Rostoucí dítě je nesprávně vyživováno, tráví příliš mnoho času sledováním televize, a všude se vozí autem místo chůze a věnuje příliš málo času pohybu na čerstvém vzduchu. Henry Bieler, MD Food is Your Best Medicine [Jídlo je Tvým nejlepším lékem]

Postranní střípek z knihy Nourishing Traditions

Autorky vydávají letos knihu, která zpřístupňuje vyživující tradice moderním rodičům: The Nourishing Traditions Book of Baby & Child Care. Kniha apeluje na to, aby dítě mělo dostatek živočišných tuků, cholesterol potřebný pro vývin mozku, aby se u přikrmování nezačínalo s obilnýmy kašičkami, ale raději žloutky, játry, které používaly tradiční kultury (matka je rozžvýkala v ústech), aby se dovolilo imunitnímu systému vyjádřit se horečkou (opatrnost ale u těch nejmenších), důležitost hry před příliš ranými intelektuálními úkoly.

Sally Fallonová a antroposofický lékař  Thomas S. Cowan letos vydali knihu Vyživující tradice v péči o miminko a dítě, která zpřístupňuje vyživující tradice moderním rodičům: The Nourishing Traditions Book of Baby & Child Care (2013). Kniha apeluje na to, aby dítě mělo dostatek živočišných tuků, cholesterol potřebný pro vývin mozku, aby se u přikrmování nezačínalo s obilninami, ale raději žloutky, játry, které používaly tradiční kultury jako posvátné jídlo (matka je rozžvýkala v ústech), aby se dovolilo imunitnímu systému vyjádřit se horečkou (opatrnost ale u těch nejmenších), důležitost hry před příliš ranými intelektuálními úkoly. Autoři popisují svůj pohled na změnu dětské kultury, na absenci „špíny a zvířat“ v dětství dítěte, otázku co je nemoc, probírají zajímavosti z lotosového porodu, co je vlastně terapie, zda tyto pojmy někdy nezaměňujeme (není nemoc jen terapií?), dočteme se o jejich pohledu na chlapeckou obřízku, na opalování (vhodný kokosový tuk), příčinu a mechanismus onemocnění, jako jsou alergie, astma, ekzém, příznivě hovoří účinkách Diety GAPS při léčbě těchto a jiných (autismus) obtíží. V knížce jsou také recepty.

I u nás vycházely knížky o výživě pro nejmenší. Tato je z roku 1954.

I u nás vycházely knížky o výživě pro nejmenší. Tato je zas z roku 1954.

I u nás již vyšlo docela hodně knih, tato je z roku 1927.

I u nás již vyšlo docela hodně knih, tato je ještě starší, a sice z roku 1927.

Tento článek jsem tradičně započala nějakou příhodnou citací. Možná si říkáte při pohledu na knihu o péči a výživě dětí výše-Ach jo, už zase další kniha o tom, jak máme pečovat o dítě a čím ho krmit. Tato kniha se možná neliší od jiných knih v českém jazyce o přírozené péči o dítě, které již v ČR vyšly, i zde autoři přicházejí s velice podobnými postoji ke zbytečným intervencím v těhotenství a při porodu, třeba k nadužívání antibiotik, dávají přednost homeopatikum, bylinkám a jiným přírodním prostředkům, mají podobné negativní postoje k očkování (které často dítě „dodělá“), k jakým dochází u nás řada laiků, rodičů, ale i lékařů, kteří se sami o tuto problematiku začnou zajímat a hledat si sami informace. Kniha je silným apelem na rodiče, aby nezůstavali stran zdraví svých dětí pasivní. Výživě přikládají klíčový význam.

Vynikající knížka o Očkování od MUDr. Ludmily Elekové k dostání v trafikách, na poště apod. v rámci knihovničky Meduňky

Vynikající knížka (1. díl) o Očkování od MUDr. Ludmily Elekové k dostání v trafikách, na poště apod. v rámci knihovničky Meduňky. Ministerstvo nemocí neřeší, zda se dá třeba v supermarketu sehnat čerstvé mléko do Jerseyky a máslo z pastevního chovu, proč mají děti rovnátka:Jako prevence a záruka zdraví platí především očkování. Jedině o něm se diskutuje a o  více penězích do rezortu na „další“ výzkum a „dědičnost“. Já osobně mám i problém s tzv. „pomocí“ Třetímu světu. Nevím, zda přispíváním na charitu nepomáhám financovat vakcinaci podvýživených dětí či průmyslové potraviny v rámci „potravinové pomoci“. Potravinovou pomoc by jistě potřeboval i „první svět“.

Protože se mě ale velice často maminky ptají, čím mají dítě po odstavení krmit, znovu se k této otázce vracím. Už kvůli těm maminkám, které mi píšou, že jsou za tyto stránky vděčné, že díky informacím na nich by se se zdravím svých dětí ocitly v průšvihu. Již jsem ale napsala odkaz v Častých dotazech, kde otázka výživy nejmenších padla, na základní článek o Výživě miminek od autorek dr. M. G. Enigové  a Sally Fallonové, který se nachází v knížce Vyživující tradice, která by měla letos vyjít. Zde je odkaz na něho: http://vyzivujicitradice.cz/2012/03/10/krmeni-miminek/#&panel1-5

Protože mám doma knížku  v anglickém jazyce Vyživující tradice v péči o miminko a dítě, jejíž spoluautorkou je Sally Fallon a  dr. Cowan, které spojuje hluboký vliv, jaký na ně zanechala kniha zubaře Pricea Výživa a fyzická degenerace, podívala jsem se tedy ještě  znovu, co nám autoři radí ohledně výživy nejmenších. Jak vlastně své rady obhajují? Čím dokládají? Jak vysvětlují? Zkrátka PROČ tak a ne jinak?; a zkusím zde o tom stručně poreferovat. Samozřejmě se opírají o poznatky zubaře Pricea, který cestoval po světě a zkoumal stravu přírodních národů (a hledal její společné principy, z nichž bychom se mohli poučit, aniž bychom se vraceli zpátky do pralesa či do iglú), a také o nejnovější poznatky nezávislé vědy (tj. nesponzorované průmyslem), která moudrost přírodních národů potvrzuje. Doktor Price nám přinesl parametry, které nám mohou pomoci posuzovat to, jak vlastně má vypadat zdravé dítě – „…atraktivní široký obličej se spoustou místa pro zuby a silným tělem…“).

 

Doktor Price (zubař) navštívil ve 30. letech mnoho izolovaných primitivních přírodních národů, které ještě žily po staletí na stejném jídle. Někde konzumovali spoustu syrového plnotučného mléka a hlavně fermentovaných mléčných výrobků, jinde jedli  hodně ryb, hmyzu, zvěřiny. Obiloviny a luštěniny velmi pečlivě upravovali. Všichni byli všežravci a živočišných potravin si velmi vážili (zejména tuků), i kdyby to měl být jen hmyz. Měli krásné rovné zuby, široký obličej se širokým zubním obloukem a dostatkem místa pro všechny zuby. Nezávisle na sobě dbali na speciální stravu pro rodiče před početím (játra, játra z rejnoka, pohlavní orgány, červnové máslo…obzvlášť bohaté na v tucích rozpustné vitamíny A, D, K2 atd.) a pro těhotné a kojící ženy a pro rostoucí děti. Jedli potraviny bohaté na cholesterol a živočišné tuky a jejich strava, třebaže v různých částech světa byla jiná co do makronutričního profilu (podíl bílkovin, sacharidů a tuků), obsahovala shodně až 10 x víc v tucích rozpustných vitamínů A, D, K2, 4 x více vitamínu C a B komplexu než měl jídelníček průměrného Američana jeho doby (nebo než se doporučovalo). Tedy jedli živočišné tuky plné cholesterolu, o čemž se nám pořád dnes tvrdí, že to prý nemáme jíst…Moderní věda potvrzuje synergičnost vitamínů A, D a K2, pokud pocházejí z přirozených potravin. A synergičnost (másla+oleje z tresčích jater), totiž látek v másle (např. kyselnina AA-arachidonová) a v oleji z tresčích jater (dr. Price máselný tuk a tresčí olej dával umírajícím pod jazyk, čimž je oživil), který obsahuje hotové omega- 3 mastné kyseliny DHA a EPA. Tyto 3 mastné kyseliny, které jsou prekurzory 3 serií hormonům podobných látek prostaglandinů, které musejí být v rovnováze. 

Existují národy „obligátních všežravců“, protože jejich tělo neumí tvořit enzymy (D5D, D6D), aby si mohlo samo z rostlinných olejů s omega-6 vytvářet AA a z alfa-linolenové kyseliny (lněný olej) utvářet například omega-3 mastné kyseliny EPA a DHA (např. jsou v olej z tresčích jater), které jsou prekurzorem (z nich se vytváří) prostaglandinů  potřebných zejména pro fungování a vývoj mozku dítěte; pokud takové národy opustí svou tradiční stravu s hotovými EPA a DHA (ryby, vnitřnosti), rychleji degenerují a mohou být náchylnější k nemocem, k alkoholismu – pobřežní Irové, Eskymáci. Ony enzymy špatně tvoří i miminka, lidé se zdravotními problémy (cukrovkáři, nemocnou štítnou žlázou), lidé, co jedí moc rostlinných olejů s převahou omega-6 mastných kyselin, trans-mastné kyseliny atd., co mají nedostatek vit. B6, B12, zinku, lidé staří atd. Proto i miminka a tito lidé by raději meli požívat hotové omega-3 mastné kyseliny EPA a DHA a nespoléhat na to, že si je jejich tělo samo vytvoří. Malé dítě není veganem, to by matka příroda produkovala z prsou rostlinné mateřské mléko bez cholesterolu a bez oněch mastných kyselin AA, DHA a EPA. Kyselina laurová z kvalitního kokosového tuku však může samotné matce pomáhat, aby její tělo  samo EPA a DHA vytvářelo. (Srov. stať biochemičky M. G. Enigové, PhD a Sally Fallon: Jen tak si hopkat po dráhách prostaglandinu). 

Jakmile se příslušníci stejné skupiny setkali s moderní civilizovanou stravou, trpěli zubními kazy, předkusem, zákusem, úzkými nosními průduchy a současně jinými obtížemi (TBC) v jiných částech těla stejně jako Priceovi američtí spoluobčané. Sebereme-li tradiční jídlo (ryby, vnitřnosti) Eskymákům či pobřežním Irům, nemají hormony na tvorbu takovýchto mastných kyselin a rychle zdegenerují, budou náchylní k alkoholismu atd.

Dr. Weston A Price cestoval po světě a studoval zuby izolovaných domorodců a analyzoval jejich stravu.

Dr. Weston A Price cestoval po světě a hledal a našel zdravé izolované domorodce se zdravým chrupem z různých koutů světa (kteří nepoužívali zubní kartáček a pastu), analyzoval jejich výživu a hledal v ní společné principy.

Autoři Fallon Morel (jméno po 2. manželovi) a dr. Cowen píšou: “ V každém izolovaném regionu, který navštívil, našel Price kmeny nebo vesnice, kde ve skutečnosti každý jednotlivec vykazoval ryzí tělesnou dokonalost. V takových skupinách byl zubní kaz řídký a přetěsnané zuby a okluze – ony problémy, které udržují americké ortodontisty na jachtách a domech určených k rekreaci – neexistovaly.“ (Cit.s.5)

Jeho kniha vyšla v roce 1938 pouhý rok před knížkou amerického pediatra Benjamina Spocka, Zdravý selský v péči o miminko a dítě. Na rozdíl od knihy Pricea, kterou cukrový průmysl stáhl po letech z osnov lékařských fakult Harvardovy univerzity, se kniha dr. Spocka prodávala v mnoha milionových nákladech i s jeho scestnými radami. Není v ní jediná zmínka o másle, zato doporučuje sušené mléko, cukr atd., jako 1. příkrm doporučuje obilné potraviny. Toto vše je v rozporu s poznatky zubaře Pricea a knihy, o které zde referuji. Co nám tedy říká kniha Vyživující tradice v péči o miminko a dítě?

 

1) Zdravé početí: zdraví dítěte má z velké části souvislost s tím, v jakém  stavu bylo zdraví OBOU rodičů před početím. Zdravé početí sice souvisí s předchozí detoxifikací, jak se často píše, ale to rozhodně nestačí. Míru plodnosti lze totiž měřit nejen okamžitým stavem těhotenství, ale též plodností další generace. Vlastně i půdy. Je třeba uvidět člověka a jeho tělesnou podobu v transgeneračním kontextu své rodiny či etnické skupiny. Ke zdravému početí vedou na hmotné úrovni 2 důležité kroky. DETOXIFIKACE (má souvislost i s ozdravením střevní mikroflory, lze ji realizovat i pomocí vegánské stravy nebo pouhým džusováním – ano, někdy stačí k otěhotnění jen pití čerstvých džusů!) a VYŽIVOVÁNÍM, k němuž džusy stačit ale nebudou. Některé nutriční systémy zdůrazňují dramaticky jenom ten 1. krok, jako kdyby objevily „hrnec zlata“.

Opakuju radeji ještě jednou i to, co již napsala dr. Natasha Campbell Mc Bride na zakladě zkušeností třeba s dívkami, které vyrustaly treba na domaci venkovske stravě, pak přišly do mesta, kde je prumyslova strava, tak se začaly zajimat o „zdravou stravu“, zacaly jist nakonec vegansky (ztrata vahy, menstruace..). Stane se, že žena „konečně“ po detoxikaci a špatne zkusenosti s umelym otehotnenim otěhotní, ale miminko nebude mit pravděpodobně Priceovsky usmev ( „…atraktivní široký obličej se spoustou místa pro zuby a silným tělem…“) ). Pokud se chceme detoxifikovat (i při rakovině apod.), pak je dle ní dobrá syrová zelenina (šťávy), pokud ale chceme, aby nás prohřála a dodala energii, pak vařená. (Srov, 71). Není to sice takto černobílé, ale rostlinnou stravu, tzv. veganske „hladověni“ (nikoliv „dietu“ – slovo dieta zde dr. Natasha prostě odmítá) považuje za dobrou k dodani energie (sacharidy), nejakých mineralu, a zejména k očistě od toxínu. Pouze ale strava s živočišnymi potravinami (maso, vajička, tuk, vyvary, vnitrnosti) a dobře řízená vegetariánská se syrovymi mlecnymi produkty a vajicky a tradicne pripravenymi (namaceni, kliceni) lusteninami muze v synergicke kombinaci s obilovinami, vajičky a mléčnými produkty telo i stavětTi, co drží veganskou očistnou „hladovku“, by moment, kdy je třeba tělo začít opět vyživovat, neměli prý prošvihnou – jinak nastává nezdravá hubenost, tělo kanibalizuje samo na sobě, ztráta menstruace, psychicke problemy, deprese apod. (Srov. http://www.doctor-natasha.com/feeding-versus-cleansing.php)

Rodiče by se tedy měli před početím „dát do pořádku“, aby se jejich genům dala šance se optimálně vyjádřit. Tj. mít před početím v pořádku svou mikrofloru (dle lékařky Natashi Campbell- Mc Bride je to důležitá prevence autismu, který je podle ní nemocí trávicího systému, jehož toxíny, které produkuje patologická mikroflora pocházejicí z porodních cest matky, „zatemní“ dítěti mozek, které se jinak narodilo se zdravým mozkem-vice pod stitkem Dieta GAPS), jíst dlouho před početím potraviny s vysokou koncentrací živin, 1 x týdně játra na slanině, vařit třeba dle Vyživujících tradi c, vystříhat se průmyslové stravy, před početím by oba neměli po několik měsíců kouřit, pít alkohol či užívat rekreační drogy (ani muž!). Různé primitivní národy používaly játra či rybí vajíčka, žraločí pohlavní orgány pro muže a žraločí pohlavní orgány pro ženy, tresčí hlava s ovsem a játry, máslo červnové jakoposvátné potraviny“. Dokud si dva lidé neužili těchto potravin, neměli počít dítě. Snad tato moudrost v ČR rezonuje v „pověře“, že by se dva lidé neměli brát v květnu. Květnové máslo si staří Čechové údajně cenili nejvíce. Lze říci, že sexuální výchova by měla být prezentována i v tomto nutričním kontextu! 15 letá dívka podle mně nepotřebuje ani tak hormonální antikoncepci, jako spíš lepší výživu. 

Moderní nezávislá (nefinancovaná průmyslem) věda potvrzuje i synergičnost kvalitního másla z pastevního chovu +oleje z tresčích jater, totiž látek v másle (např. kyselnina AA-arachidonová) a v oleji z tresčích jater (dr. Price máselný tuk a tresčí olej dával umírajícím pod jazyk, čimž je oživil), který obsahuje hotové omega- 3 mastné kyseliny DHA a EPA. Tyto 3 mastné kyseliny, které jsou prekurzory 3 serií hormonům podobných látek prostaglandinů, které musejí být v rovnováze. Nadace W. Pricea tedy doporučuje budoucím rodičům i tyto potraviny.

-mnoho lidí hovoří o „očistě“ jater a vůbec detoxifikací těl rodičů před početím, ale to by bylo poněkud málo. Jsme „detoxifikovaní“ a čistí, ale co dál? Velice důležitá je „vyživa“ rodičů před početím, při které dochází k výživování či vyživováním dozrávajících pohlavních buněk (vajíčka a spermií). Duše dítěte, které si své rodiče možná samo vybralo, bude pro své „vtělení“ potřebovat „tělo-tvorné“ látky. Ráda to přirovnávám ke 2 slepicím. Představte si, jak „vyživné“ a životaschopné bude asi vajíčko od dospělé slepice, která je celý den zavřená ve velkochovu, dýchá špatný vzduch, je krmena jen jadrným krmivem… a jak životaschopné a výživné a zdravější bude vajíčko od slepice, která je od svítání do západu slunce na čerstvém vzduchu, na slunci, pase se na zelené trávě v sadu, nahrabe si žížaly a brouky atd.

-Pokud žena brala hormonální antikoncepci, alespoň 1 rok počkat s početím (Má z něho např. jistě snížené hladiny zinku, který je prevencí proti vrozeným vadám, srov. Nourishing Traditions, s. 45), stejně tak není dle autorů ideální, když žena onemocněla a musela brát antibiotika, která ničí její vlastní zdravou mikrofloru stejně jako k ničení přispívá hormonální antikoncepce, průmyslové jídlo bez „super- syrové“ mléčně kvašené stravy.  Je to nesmirne dulezite. Dr. Natasha Mc Bride, autorka knihy o Dietě GAPS, respektive protokolu GAPS (Syndrom travenia a psychologia), doporučuje napr. 14kmenove kvalitní probiotikum Bio-Kult (tedy zadnou slabotu…), koupele v Epsomske soli (nebo-li síran hořečnatý) aj. Tato prechodna dieta k ozdrave mikroflory a detoxifikaci tela od toxinu, ktere produkuji patologicke bakterie ve streve, ale ovsem musí  dlouho předcházet vyživující dietě před početím. Zdrava strevni mikroflora zejmena matky souvisi s mikroflorou v jeji  vagine a s ni pak zdravi ditete, ktere se sice rodi zdrave, ale pokud neziskalo od matky blahodarne bakterie pri pruchodu jejimi porodnimi cestami, casem se u ditete podle dr. Campbellove mohou rozvinout ruzne poruchy vcetne autismu. Bakterie jsou nesmirne dulezite organismy pro zivot na cele planete Zemi, bez nich by se ani nevytvorila ani vzdusna atmosfera planety.

Velice mě zaujala jedna z objevených funkcí slepého střeva, které údajně je rezervní „bankou“ trošky z každého blahodárného kmene bakterií, které se ve slepém střevě „schovají“ pro časy, kdy třeba organismus bude mít průjem nebo kdy blahodárné bakterie zničí antibiotikum- to aby pak v podstatě z tama, až je „vzduch čistý“ vylezly jak z bungru po náletu a zase kolonizovaly tenké střevo. Zdravá mikroflora je důležitá, protože dítě ji při fyziologickém vaginálním porodu „zdědí“ (spolyká), ničí ji antibiotika, vakcinace, cukr atd. (Srov. s. 241)

-Pokud partneři objevili stravování dle Nadace Pricea, ale stravovali se předtím vegansky, doporučuje 2 -3 roky na zotavení se z vegánství (které tělu již posloužilo možná k detoxifikaci, ale nevyživovalo ho, a tak tělo možná jen kanibalizovalo na sobě) případně i z vegetariánství, obzvlášť takového vegetariánství, v  němž převládalo hodně moderních nefermentovaných sójových produktů a obecně hodně všeho ze sóji- sója byla totiž původně zeleným hnojivem, dnes ani zvířatům nesvědčí, v Japonsku se jedí především fermentované produkty ze sóji (miso, tofu, nattó), ale v malém  množství a navíc v kontextu stravy, která vyživuje štítnou žlázu (vývary z ryb +mořské řasy). Dost možná, že ten, kdo žil dlouho v zajeti bludu, že soja, sojové mléko atd. je všelék na všechno, pojídal hodně nefermentovaných sójových výrobků, onu štítnou žlázu nemusí mít v pořádku. Levná sója je skryta v 60 % produktů na americkém trhu, může způsobit hypotyroidism (už jen např. všechny sexuální hormony potřebují ke své tvorbě cholesterol, u pojídání sladidla či potravin s vysokou koncentrací fruktózy (jablečné či jiné džusy, agave sirup apod.) mají játra plno práce s jejim zpracováním než s vytvářením vlastního cholesterolu). Více pod štítkem Pozor sója.

Ještě jednou: Proč asi autoi píšou, že je třeba se „zotavit“ po veganské stravě, když díky ní může některá žena otěhotnět? Protože díky ní se žena pouze detoxikovala, ale je třeba neprošvihnout moment (což možná některá prošvihla), kdy je třeba se opět začít vyživovat nejen energií a některými vitamíny, ale tělotvornými látkami a tuky s v tucích rozpustnými vitamíny, ale i cholesterolem pro mozek svůj a dítěte.

-Pokud došlo k samovolnému potratu, rodiče by měli počkat ne 3 měsíce, ale 12 měsíců s dalšími pokusy o otěhotnění, aby předešli dalšímu zklamání a případné degeneraci, jakkoliv těžké to pro ně je být trpěliví, jakkoliv tikají bio hodiny,  protože potrat je znamením, že tělo ženy ještě není na těhotenství připraveno-možná se sice dítě donosí a narodí, ale bude vykazovat znaky degenerace . ( Bylinářka Susun Weed doporučuje využívat na zvýšení plodnosti bylinku červený jetel, jejiž fytoestrogeny jsou na rozdíl do sóji pro ženu bezpečné,  Ref.+Ref.) Lékařka Natasha Campbell-Mc Bride podotýká ale jinak k bylinkám:

„Nejsem bylinářka, znám některé bylinky, o kterých jsem získala vědomosti v dětství, ale nezačala jsem s bylinkařením. Skutečně veřím tomu, že klíč a naprostý základ zdraví je jídlo. Jídlo, úžasné jídlo. Lidé jídlo podceňují.“ Dále hovoří o tom, že často bývají autisty prvorozené děti, nebo ty, které matka měla po sérii předepsaných antibiotik, že její tělo bohužel využívá plod jako místo, kam odkládá toxíny a případným potratem se jich tedy zbavuje z těla a tedy potraty mohou znamenat, že se její tělo čistí. Tělo matky má podle doktorky Natashi tendenci zatěžovat toxíny jedno z dvojčat víc než druhé – to proto již od prvopočátku má těžší pozici a pouze jedno z dvojčat pak může mít některé zdravotní obtíže. Je jistě  méně krutý způsob, jak se očistit, ale je třeba pak očištěné tělo se zdravou mikroflorou znovu dobře vyživit. Prenatální strava a zdravá mikroflora maminky je tedy i prevencí autismu, které je podle ní pouze onemocněním trávicícího systému dítěte, které se sice rodí se zdravým mozkem, ten však je brzy „zatemněn“ toxíny pocházejícími z děravé střevní stěny (propouští nesprávně strávené živiny hlavně z pšenice a mléka) a toxíny, které produkují patologické baktérie střevní mikroflory, přičemž k akumulativnímu účinku pak přispívají i toxíny z vakcín apod. Kvůli svému zatemnění mozek nezpracovává vjemy z okolí a nevyvíjí se adekvátně. Pokud se nasadí protokol GAPS, mikroflora se ozdraví a dítě dostává vyživující stravu por mozek a tělo, je velká šance, že se z autismu „vytáhne“ a rychle dožene vrstevníky, největší šance je, když není starší 5 let. Později může již mít atrofii některých částí mozku a účinek protokolu GAPS již nemusí být tak velký.

(srov. http://youtu.be/_YMdN0RGwLE )

Ještě mě napadá zkusit před početím cvičit léčebný kod (viz kniha Léčebný kod), aby se naše buněčná pamět očistila od nepříjemných vzpomínek a dítě je případně nemuselo „dědit“.

2) zubyO dělání aspoň 3letých věkových mezer mezi sourozenci (vlastně mezi těhotenstvími),  moudrosti, která se z evropské civilizace vytratila nejspíš se zánikem sběračsko-loveckých kultur a vznikem trvalého obdělávaného zemědělství (pěstování obilí+otroci), jsem již psala. K čemu je to dobré? Aby mladší děti nevykazovaly tělesnou degeneraci  (syndrom druhého sourozence- second sibling syndrom.) Co to vůbec je? Progresivně postupující degenerace: úzká kostra vytáhlého dítěte (mladší dítě obvykle vyšší (ne nutně „větší“) než starší) s úzkou hlavičkou, úzkým zubním obloukem s nedostatkem místa pro zuby obvykle korespondujícím s úzkou pánví, předkus, zákus, dýchání ústy jako kompenzace malých nosních dírek, nepůvabné dítě,  zubní kaz, oči blízko sebe atd. Jde o to, že tyto jevy jsou jen pomyslnou špičkou ledovce.

Fotografie dítěte s úzkým obličejem z 30. let z knihy Výživa a fyzická degenerace

Fotografie dítěte s úzkým obličejem z 30. let z knihy Výživa a fyzická degenerace

Vědomé mezery mezi dětmi dělaly přírodní národy, které studoval zubař Price. Usilovali o to, aby nepočali dítě dříve, než jsou staršímu 3 roky,aby bylo stejně zdravé jako to starší, protože se mohli spoléhat jen na síly přírody a přírodní výběr. (Samozřejmě jim šlo také o zodpovědnost za demografickou stabilitu kmene, mívali 2, maximálně 3 děti. Babičky tam místo výchovy svých nejmladších dětí, měly k dispozici energii a čas na vnoučata. Srov. Z. Justoň: Ekonomika přírodních národů).) Dosahovali toho vědomou sexuální abstinencí,  výjimečně mnohoženstvím, užíváním přírodních způsobů  antikoncepce- to aby odložili početí dalšího dítěte, aby i mladší  děti byly zdravé a životaschopné, stejně jako to starší.

Dnes psychologové tvrdí, že pro ženy je dnes nejatraktivnější ten muž, který má „zdroje“ a je ochoten se o ně podělit (peníze, dům, auto, dovolená, peníze na vzdělání na dobré škole, ropa?). Dodala bych,že tomu je možná výjimečně i naopak-muž žije nesmírně skromně (i pokud jde o jídlo) a tato skromnost může ženu oslovovat jako „ctnost“, která pomůže zlepšit budoucnost jejich potomků a světa, do něhož se mají narodit, ale na jídlo (kvalitní vyživování rostoucích dětí) taková žena možná nepomyslí jako na prvním místě.

Bohužel s posunem hodnot se podle mého názoru dnes totiž posunul i význam slova „zdroje“, které mohou být umělými hodnotami moderní civilizace. Peníze člověk nejí, ledaže má informace, co vlastně by si za ně měl k jídlu shánět, kde jsou takové potraviny vůbec dostupné. Kdo ví, jaké mléko pijou miliardáři… Pro přírodní ženu byl nejatraktivnější (nejvíc“sexy“) takový muž, který byl nejlepší lovec. (Měl vlastně „přístup“ ke kvalitě: k živočišnému tuku, bílkovinám, kostem a kůži). Tedy někdo, kdo by jí a zejména jejím dětem nejspíš zajistil primární výživu, proto bude mít odvahu s ním založit rodinu. Jedině takový mohl mít víc manželek.

Pro některé moderní rodiče, kteří objevili později ve svém životě stravování dle Nadace zubaře Pricea, jde o sladko-hořké poznání- radost z dětí a současně hořkost z toho, že ty děti mohly vypadat fyzicky jinak-ještě lépe, ale i být tělesně zdravější. Pokud maminka měla děti těsně za sebou, nikdy knihu zubaře nečetla a zdá se jí, že jsou všechny její děti „zdravé“, možná ji scházejí brýle, kterýma se na „zdraví“ musejí dívat a interpretovat ho ti, kteří četli knihu Westona A. Pricea a prohlédli si jeho fotografie.  Nadějí ale je další generace, která přijde zase po nich. Zde si dovolím tvrdit, že my ženy bohužel žijeme, myslíme , cítíme i rodíme (ať už doma či v porodnici) pod tíhou předchozích generací, které nevyrůstaly a nežily na optimální stravě (ošklivě řečeno: jsme zdegenerovaní)- i k tomu je třeba možná přihlížet při diskusích o tom, zda rodit jedině doma či zda raději usilovat o humánní porodnice.  Zde je odkaz na můj podrobnější článek Plánování rodiny a ochrana mateřství od přetížení z reprodukce: http://vyzivujicitradice.cz/2011/08/09/planovani-rodiny-a-ochrana-materstvi-od-pretizeni-z-reprodukce/

3) A co ta výživa miminek a kojenců, batolat, co mu mám vlastně dávat? Velice stručně budu parafrázovat a povzpomínám, co si pamatuju z knihy Vyživující tradice v péči o miminko a dítě: Tak samozřejmě, že autoři doporučují kojení, ale zdůrazňují důležitost tradiční stravy pro kojící maminky, ve které nechybí kvalitní živočišné tuky, vitamín A, D, B12, plnotučné mléko, játra, vajíčka, maso, vývary, čerstvé ovoce a zelenina (kvašená) atd.

Krmení z láhve či dudlík není příčinou „úzkého zubního oblouku či křivých zubů“ (to je poněkud středověký názor) a naopak !- kojení nutně nezaručí zdravé rovné zuby. (To proto existují různé studie s protiřečícími si výsledky: jedny hovoří obecně ve prospěch kojení, druhé ve prospěch umělého kojeneckého mléka). Činí tak především kvalita stravy matky a dítěte či obou rodičů před početím a míra degenerace obou rodičů. Když má maminka mnoho mléka, lze ho zredukovat pomocí bylinky šalvěje, to aby se dítě dostalo k zadnímu mléku, které je tučnější a tuk mu udrží hladinu cukru dlouho vyrovnanou a také  tedy náladu miminka (To si pamatuju, protože hodně mléka byl můj problém, a také to ví každý, kdo dojí krávu a ví, že se musí pořádně vydojit).

4) Pravidlem podle autorů knihy je prostě vůbec  žádné hotové polotovary od “ baby průmyslu“ nekupovat, jakkoliv zdravě se tváří a odborně, zkrátka, že se bez nich dítě zodpovědné maminky prostě neobejde, jinak by zahynulo. Je třeba vařit ze základních surovin doma. Já sama jsem nikdy v životě svých dětí žádnou přesnidávku nekoupila. Ani ne protože bych byla tak zatvrzelá, ale protože do supermarketů a jiných obchodů chodím tak strašně málo, že by mě to ani nenapadlo, jako bych zapomněla, že vůbec něco takového existuje. Přírodní národy také nekupovaly nic, neměly knihy expertů na stravování a výchovů svých dětí. Také lékařka Naomi Bauslagová ve svém článku Tricks of Baby Food Industry (Triky průmyslu potravin pro miminka) popisuje složitosti okolo amerických druhů kojenecké výživy: „Miliardový průmysl dětské kojenecké výživy- dva miliony dolarů za den- to je o penězích, nikoliv o veřejném zdraví…Potravinářské společnosti vyrábějící potraviny pro nejmenší ovlivňují vládní zdravotnickou politiku…, používají „vědu“ k zastrašení matek… “ (Srov. zde)

Nemáme používat tedy ani žádnou komerční kojeneckou výživu „v prášku“, ale dělat si výživu domácí vlastní doma – i domácí umělé mateřské mléko dle propracovaných receptů z knihy Vyživující tradice (viz. recept najdete i v textu na konci Krmení miminek, na který je odkaz výše). Nemáme používat ani žádné sterilované přesnidávky, ale připravovat si dopředu jídlo pro miminko samy a jen pak vytahovat z mražáku (ne do mikrovlnky!). Přímo vyzkoušený recept najdete na stránkách maminky, která píše o dietě GAPS v češtině zde: http://zivakultura.cz/2012/11/vyroba-umeleho-materskeho-mleka-na-bazi-mleka-kravskeho/

5) Další  příkrmy, tedy to ČÍM a ODKDYzačít přikrmovat, vychází z obecně platných znalostí vědy o způsobech (kde +které enzymy) trávení jednotlivých makronutrientů (bílkoviny, tuky, sacharidy) a z toho, co se ví o čase, kdy jsou již rozvinuté schopnosti organismu dítěte (jeho trávicího systému)  jednotlivé makronutrienty vůbec efektivně trávit:

Novorozenec sice umí trávit laktózu, mléčný cukr, má na to speciální enzym laktázu, ale složité sacharidy, jako jsou obiloviny, luštěniny podle autorů nepatří do jídelníčku dítěte, kterému je méně než 1 rok, není na to dostatečně vybaveno enzymy (jen má enzymy na trávení bílkovin a pepsin v žaludku + kyselinu chlorovodíkovou), po 1 roce je možné zařazovat kaše z obilovin, které nemají lepek či jen velmi malé množství, jako jsou ovesné vločky. Dříve než 12 měsíců věku snad jen dobře namáčenou hnědou rýži, ale opatrně. Oves ale má  hodně kyseliny fytové, proto by se měly vždy pečlivě připravovat namáčením v kyselém médiu (voda s jogurtem, kefírem, podmáslím, citronem…).

Připomeňme si ještě jednou, co se psalo v knížce Vyživující tradice: Nešťastným zvykem v průmyslových společnostech je krmit děti obilnými zrny. (I z knihy Česká strava lidová je možné odtušit, že kaše typu „pápěnka“ je spíš relativně moderní civilizační (snad dokonce „revoluční“) záležitost než tradiční záležitost, protože autorka Marie Úlehlová-Tilschová v ní píše, že “pápěnka”, jakási jíšková či moučná kaše z másla, mléka, mouky a cukru vnesla „převrat“ do přikrmování kojenců i ve městech. Převrat. Co bylo ale před tím? A můžeme vůbec říci, že se osvědčila, když víme, jak velká byla dětská úmrtnost?) Miminka vytvářejí pouze malé množství amylázy, která je potřebná na trávení obilí, a nejsou optimálně vybavena k tomu, aby si s cereáliemi poradila, obzvlášť s pšenicí do prvního roku dítěte. (Někteří odborníci zakazují všechny obiloviny před dosažením dvou let.) Tenké střevo miminka většinou produkuje jeden enzym na sacharidy – laktázu na trávení laktózy. (Syrové mléko rovněž obsahuje laktázu.) Mnoho doktorů varuje před příliš časným krmením obilnými zrny, že může později vést k alergiím na obilí. První pevnou stravou pro miminko by měly být živočišné potraviny, jelikož jeho trávicí systém, třebaže nezralý,  je lépe vybaven k dodávání enzymů na trávení tuků a bílkovin než na trávení sacharidů.

Nepředpokládám analogicky ve světle platnosti poznatků zubaře Pricea, že vždy platilo to, čemu říkáme „česká tradiční strava“ (s buchtami a knedlíkami) jako cosi konstantního. Navíc se výživa našich předků často neprezentuje paralelně s historickými údaji o nemocnosti, úmrtnosti, morovými ranami apod., abychom si určili míru, do jaké se osvědčovala a jak moc lidem skutečně svědčila. Mimochodem i česká historička a archeoložka dr. Magdaléna Beranová ( nar. 1930) se ve své knize Jídlo a pití ve starověku a středověku vysloveně vyjádřuje v tom smyslu, že typická česká moučnatá jídla (a právě snad i ona dětská pápěnka ?), jakkoliv chutně upravená,  jsou přece jen důsledkem zbídačení českých zemí po 30leté válce, resp. husitských válkách, které nás rovněž v nutričním smyslu moc neposílily.  “ Převaha moučných pokrmů…je přesto záležitostí novodobou, z časů po třicetileté válce, kdy český a vůbec středoevropský venkov zchudl a země byla na dlouhou dobu zplundrována,“ tvrdí Beranová. Rostlinné oleje byly jen pro postní dny, přičemž zpočátku Češi či Moravané ani ty příliš nedodržovali, dokud církev časem svou moc neposílila. Konopný či lněný se ve středověku údajně dokonce nepoužíval ani jako postní, ale pouze technický, semínka spíš na postní semenečnou kaši než coby výživné jídlo. (Srov. M. Beranová: Jídlo a pití ve starověku a středověku, str. 81 a 259)

ekonomikaprirodnichnaroduPokud bychom pochybovali (nebo měli dlouhou „inkubační dobu“ nákazy Vyživujícími tradicemi) o tom, že prvním příkrmem miminka obiloviny být prostě nemají (a  dle Nadace Westona A. Pricea dokonce nepatří na základnu potravinové pyramidy ani dospělého (!) Středoevropana, jehož slinivka a slinné žlázy jsou menší než u Inda, naše slinivka údajně na tak velké množství obilovin v jídelníčku prostě není stavěná; o své zkušenosti s obilovinami píše ekoložka a feministka, autorka knihy Vegetariánský mýtus Leirre Keithová, která byla 20 let vegánka), zkusme se podívat hlouběji do dějin výživy, na změny (pomalé jako pověstné ohřívání vody s žábou) směrem pryč od principů zdravé stravy přírodních národů, na změny, které do stravování „Evropy“ uměle přineslo třeba šíření křesťanství, které povýšilo obiloviny, přesněji řečeno chléb na samý základ. Na chléb mohl člověk přísahat, později se i prezidenti (dokonce komunističtí papaláši, kteří měli katolickou církev víceméně pod dozorem) vítali chlebem. Zdeněk Justoň, autor knihy Ekonomika přírodních národů, v ní k tomu mimořádně zajímavě píše: „Křestanské náboženství se v Římské říši stalo státním kultem ve 4. století. Přestože vzniklo původně z orientálních duchovních zdrojů, postupně v něm začaly převládat prvky z čistě středomořského civilizačního rámce. Na alimentární symboly nového kultu byly povýšeny právě produkty z této oblasti; pro křestanskou liturgii se staly nezbytnými tři výrobky: chléb, víno, olej…S tím, jak se v Evropě postupně šířilo křestanství a vytlačovalo původní náboženské normy, se tyto produkty prosazovaly nejen jako symboly víry, ale také jako nové stravovací zvyklosti... Chléb a víno způsobily, že se z divocha stal civilizovaný člověk.. Evropa se už nikdy nevrátila ke svým původním zdrojům obživy, jak se formovaly od dob neolitu…“ (Víme ale, že měli lidé sice dětí hodně, ale polovina jich dětství nepřežila, nikoliv protože nebyly očkovány, ale protože měly ony a jejich rodiče nedostatky ve výživě, v hygiéně apod. -na rozdíl od dětí přírodních národů, které zkoumal Price)

6) Celozrnná „těžší“ jídla, jako je kváskový chléb, „celozrnné „cokoliv“ jiného z na lepek bohatých obilovin“ (nikdy extrudovaného-na

Knížka Wheat Belly ( Pšeničné břicho) je bestselerem od kardiochirurga, který dává přednost potravinám s vysokou koncentrací živin, jako je máslo, vajíčka a maso z pastevního chovu...(česky vyšlo jako Život bez pšenice)

Knížka Wheat Belly ( Pšeničné břicho) je bestselerem od kardiochirurga, který dává přednost potravinám s vysokou koncentrací živin, jako je máslo, vajíčka a maso z pastevního chovu…(česky vyšlo jako Život bez pšenice)

krysu to působí jako jed) , je vhodné dávat dětem až od 3 let, kdy mají zralejší trávení (větší produkci jednotlivých enzymů- až od 28 měsíců obvykle!), a to pečlivě a správně připravené a ještě nešetřit současně máslem – aby v něm byly po zakousnutí vidět zuby dítěte. Proč? Rostlinné oleje, sebe kvalitnější, neobsahují žádný vitamín A, neobsahují vitamín D, ani K2! Snad obsahují provitamín A, ale malé děti špatně provitamín A přetvářejí na A. Možná že předčasné zařazování jakékoliv obilné stravy dříve má podle autorů souvislost s nesnášenlivosti lepku později. Těstoviny z bílé mouky, natož z celozrnné jsou tedy pro dítě do 1 roku tabu, a pro lidi, kteří vaří dle Vyživujících tradic, tak připadají v úvahu akorát rýžové nebo pohankové nudle, až jim byl 1 rok. Obilí a celozrnný chléb, celozrnné sušenky, celozrnné muffiny apod. je tedy poslední jídlo, které se do jídelníčku dítěte zařazuje! Dávávám přednost žitu a špaldě (kroupy). Oves si na ručním vločkovači melu na čerstvé vločky. „Pšenice“ se za posledních 1000 a hlavně 50 let velice změnila, její bílkoviny stimulují apetit, což vede k tloustnutí, je silně návyková (špagety, bagety, rohlíky, piškoty, veškeré pečivo i masné výrobky) a skrytá snad v každé potravině v obchodě…V pravěku se ve střední Evropě vlastně používala jedno- a dvojzrnka…. (Kardiolog dr. William Davis o pšenici napsal knihu Pšeničné břicho/Wheat Belly, tvrdí, že není součástí tradiční stravy po tisíce let, protože se během té doby změnila. Srov. http://blog.cholesterol-and-health.com/2011/10/wheat-belly-toll-of-hubris-on-human.html.)

Když má miminko alergii na „kravské mléko“ (schválně dávám do uvozovek, protože tím myslím průmyslové mléko typu A1 (má zmutovanou aminokyselinu v beta kaseinu), ne od starších plemen mléko A2 (na jehož kasein se lidstvo adaptovávalo přes 5 tisíc let), a protože je kvůli oné průmyslovosti možné, že by nemusely nutně mít alergii na syrové opravdové mléko od starších plemen krav z pastevního chovu, ale rodiče o tom nevědí), nakupují maminky různá jiná „mléka“: rýžová, mandlová, sójová. Dr. Cowen a Sally Fallon jsou ale velice kritičtí vůči těmto druhům „mléka“ (legislativa nám zakazuje název Pomazánkové máslo, které mi zní jako vajíčková pomázánka -tedy jen název receptu s vajíčkem, ale nevadí mu pojem „mléko“ u rostlinných potravin, a vytunelovávání pojmu „smetana“ rostlinnými výrobky ze soji, rýže apod., že? O název ale nejde, protože i stonky rostlin obsahují mléko). Vzpomínám si, že i mandlové mléko bylo kdysi údajně  postním (tedy ne zrovna moc „vyživujícím“) pitivem pro bohatší lidi (Srov. Výživa ve světle věků) a je mi smutno, když si vzpomenu na film Víc než med, kdy obrovské hektary monokultur mandloní opylují včely, ty zažívají chemické postřiky a pak ty včely, co přežily, se převážejí v kamionu do jiného regionu USA, kde, pokud cestu vůbec přežily, budou opylovat něco jiného. Takové mandle, resp. mandlové mléko je patrně méně ekologické než syrové mléko od rodinné krávy pasoucí se za humny. Tato obilná, luštěninová (sója) a ořechová mléka nepovažují dr. Cowan se Fallonovou za vhodná pro vyvíjející se mozek a tělo dítěte:

chybí jim cholesterol, některé aminokyseliny, přirozené vitamíny A (miminko neumí přeměnit provitamín A na vitamín A viz Dcery a počasí na přání+vitamín A) , D, K2, někdy jsou přislazovány pochybnými sladidly, obohacovány syntetickými vitamíny, obsahují řepkový olej (canola oil viz více v textech o Con-ola Oil, tedy o korupci a s lobbyisty za tento olej, který doprovázel jeho uvedení na americký trh), sojové mléko způsobí později předčasné dospívání dívek (menstruace v 8 letech) a opožděnou pubertu u chlapců…Dokonce evropská nutriční komise při ESPGHAN (Evropská společnost pro pediatrickou gastroenterologii, hepatologii a výživu) nedoporučuje sójové mléko.

Fascinující na vitamínu A je dle autorů i to, že řídí správný vývin všech orgánů (aby neměly skrytou vadu) a onu vnitřní nesymetričnost s nimi spojenou a naopak -vnější symetričnost těla! (aby nebylo jedno rameno výše, aby obličej byl symetricky krásný atd.). Zastaralá či přesněji řečeno mylná rada, že přebytek vitamínu A způsobí vrozené vady pochází údajně ze studií, které pracovaly se syntetickým vitamínem A z multivitamínů bez synergických spolučinitelů, kterými jsou vitamín D a K2. K optimálnímu zdraví a vývinu dítěte je ho však potřeba mnohem více, přírodní lidé ho měli ve stravě 10 víc!

7) Jako alternativu „mléka“ navrhují zkusit vůbec „objevit“ a sehnat syrové plnotučné mléko z pastevního chovu staromodních plemen krav (Jersey), dávat si pozor na některé nutriční nedostatky mléka kozího a doplňovat je (nedostatek kyseliny listové, B12, karoten, častější zácpa-str. 149), anebo pokud není přístupné, prostě pasterované „mléko“ každopádně oželet. Často místo mléka, když už není, vařit dlouho tažené kostní vývary třeba i se skořápkami od vajíček a ty zamíchávat do zeleninových polévek, do čehokoliv.Jedni američtí Indiáni se dělali „morkové“ mléko z kostí- v knize je i recept. Dále pak sehnat nepasterované sýry třeba i přes internet+ smetanu, máslo, přepuštěné máslo. (více lidí umře ročně na nákazu z jiných jídel než z nepasterovaného mléka)

8) Malinké děti by měly mít jídlo, které se jim trošku přisoluje kvalitní nerafinovanou solí (sůl je nesmírně důležitá pro vývoj mozku- gliálních spojů- už se kdysi lidé údajně soudili s prvními výrobci umělé dětské výživy bez soli), v létě třeba dát odrostlejšímu dítěti pár zrnek soli do vody dítěti k pití + pár kapek z citronu-žádné džusy a  limonády, takovému miminku ale úplně malému stačí mateřské mléko, pokud není vyloženě dehydrované, nebo trošku čaje ze semínek anýzu atd. Chvíli mi trvalo, než jsme pochopila, že nebudu solit ničím jiným než nerafinovanou solí, nejlépe keltskou. Samozřejmě je tabu bílý cukr, potraviny slazené fruktozou (zatěžují játra malinkého dítěte), agave sirup a jiná průmyslová sladidla včetně aspartamu. Med nepodávat aspoň do 1 roku dítěte, kvůli nebezpečným sporům, na které jejich žaludeček nemusí stačit.

Pokud má dítě zácpu, nebláznit u takového miminka s vlákninou! ( Samotná teorie užitečnosti vlákniny v naší stravě je kontroverzní a nejspíš přeceňovaná, protože by nám mělo být divné, že Masajové skoro žádnou vlákninu ve stravě neměli). Ke zvážení je zde spíše kvalitní probiotikum, řepný kvas, šťáva z kysaného zelí, kefír, kombucha atd….Totiž teorie, že zácpa je způsobena nedostatkem vlákniny pochází od dr. Johna Burkitta a rodiče na zácpu reagují tak, že dítěti dají víc „vlákniny“ , tedy kromě zeleniny i více obilí (celozrnné sušenky), které právě ještě nemůže efektivně trávit! Sám však údajně psal o Masajích, kteří nemají trávicí obtíže, přestože vlastně nejedí vlákninu! (maso+mléko, jogurt). Masajové byli spíš mistři v přirozených probiotikách (kvašených potravinách)  (Srov. str. 266). Vláknina slouží pouze jako potrava těmto blahodárným baktériím; ve skutečnosti mnoho hrubé vlákniny může obzvlášť narušit  střevní trakt především dětí a dokonce může k zácpě vést.“ (Cit. str. 266)

Užitečnost vlákniny jako prevence rakoviny tlustého střeva atd. zpochybňuje i dr. Konstantyn Monastyrsky v knížce Fiber Menace: The Truth About the Leading role of Fiber in Diet Failure, Constipation, Hemorrhoids, Irritable Bowel Syndrom, Ulcerative Colitis, Crohn“s Desease, and Colon Cancer  (Vlákninová hrozba: pravda o roli vlákniny v selhání diety, zácpě, hemorroidech, syndromu dráždivého tráčníku, ulcerativní kolitídy, Crohnovy choroby a rakoviny tlustého střeva).

Je tedy pro nás docela velkou otázkou k popřemýšlení, zda je vůbec radno požívat hory vlákniny (máme ji málo, nebo je problém spíš v tom, že ji máme příliš?) při nemocech trávicího ústrojí  a zda právě vláknina nemůže za to, že se lidem často vůbec nedaří trávicí obtíže vyléčit, zda by raději do jídelníčku kromě omega-3 mastných kyselin, vitamínu D a probiotické kvašené zeleniny neměli zařazovat pravidelně více kvalitního másla a hlavně polévky z kostních vývarů s želatinou, nebo rovnou najet na přechodnou GAPS dietu.

Ještě si vzpomínám na nebezpečné obohacování průmyslových jídel pro děti železem, které je jiné, než v přirozených potravinách. “ Jedním z důvodů, proč se vyhýbat prenatálním vitamínům, je jejich obsah anorganického železa. Jedna studie objevila korelaci mezi doplňkem železa pro maminky v těhotenství a nejběžnějšími druhy dětské rakoviny: leukémie a lymfomy.“ , (Cit. str. 197 a odkaz na: Wen W a jiní: Parental Medication use and risk of Childhood acute lymphoblastic leukemia. Cancer.2002 Oct 15; 95 (8):1786-94.

Ještě poznámka k železu: vzpomínám si na knihu Syndrom trávenia a psychologia, kde se píše o tom, že podávání suplementů při anémii může být v případě patologické střevní flory kontraproduktivní a stav ještě zhoršit, protože tímto železem pouze „futrujeme“ patologické kmeny baktérií, kterých jen vesele přibývá a chudokrevnost se ještě může zhoršit.
(Řešením je tedy ozdravení střevní mikroflory a přírodní snadno vstřebatelné zdroje železa+vit. C=játra, žloutky, červené maso, černá polévka lidově zvaná prdelačka, kopřiva, červená řepa apod.)

Kromě oleje z tresčích jater (ne rybí olej)  vlastně žádné jiné doplňky stravy autoři nedoporučují ani dětem ani nám. Tento olej spíš nazývají superpotravinou a doporučují ho nejlépe v bio kvalitě a fermentovaného (tedy pocházejícího z procesu fermentace játrové tkáně), kdy s jeho vitamíny A, D, K2, hotovou omega -3 EPA a DHA,  nikdo nemanipuloval, olej nezahříval na vysoké teploty, nedeoratizoval atd. EPA a DHA si jinak naše tělo musí z alfa omega-3 mastné kyseliny (třeba ze lněhého oleje) pro mozek teprve vytvořit. Pokud to ovšem tělo zvládne. Pro lidi se slabou slinivkou, cukrovkáře a ti, co jedí příliš mnoho vícenenasycených olejů s tím mohou mít problém (Srov. s 618.-619, S. Fallon a M. G. Enig: Nourishing Traditions). Spíš autoři doporučují potraviny svysokou koncentrací živin, protože jen ty obsahují vitamíny v přirozené formě a v přirozených poměrech k ostatním živinám, které se v takových potravinách nacházejí.

Do pevné stravy patří pro rozvíjející se mozek dítěte nezastupitelné máslo, smetana nebo kokosový tuk (neztužený, obzvlášť  žijeme-li tam, kde kokosy rostou), žloutek s cholinem, zinkem atd.- vajíčka jsou superpotravinou pro mozek, když v dětství v jídelníčku nebyly, těžko se to dožene později.

9) Již od 4 měsíců je vhodné přikrmovat  kvůli tomu, aby dítě mělo dost ŽELEZA.egg

Opatrně odříznu žlučovod s hořkým obsahem z jater čerstvě poraženého zvířete, vzhled jater jistě vypovídá o zdraví zvířete...

Opatrně odříznu žlučovod s hořkým obsahem z jater čerstvě poraženého zvířete, vzhled jater jistě vypovídá o zdraví zvířete…Je to zkrátka „posvátné jídlo“

Miminka produkují enzymy a trávicí šťávy na trávení tuků a bílkovin a enzym na trávení mléčného cukru, ne obilovin. Proto prvním jídlem je tučné mateřské mléko (bílkoviny, tuky+cukr laktoza) a pak od 4 měs. žloutky a játra (dodají železo ve snadno vstřebatelné formě!, B12, b6, vit. A, K2, cholin, kyselinu arachidonovou na dobrou kůži, na dopamin atd.) a pak(od 6 měs.) máslo, maso, kostní vývary, zelenina a ovoce, od 12. měs obiloviny, od 3 let přidat celozrnný kváskový chléb . Vlastně dieta GAPS mi připomíná přechodný regres k podobné stravě ještě bez obilovin a škrobů, aby se nejprve zahojila a vytvořila zdravá střeva se zdravou mikroflorou (cholesterol, vit. A!).

Přebytku živočišných bílkovin se není třeba, pokud je mi známo, bát za předpokladu, že:

– se živočišné bílkoviny se jedí současně s dostatkem živočišných tuků s vitamíny A, D, K2 atd. a

– se jedí současně se  zařazenou vařenou zeleninou (později až od 6 měsíců), pokud příjmeme teorii o zásadité zelenině a tělo okyselujícím mase

– se jedí současně s kostními vývary, které jsou aspoň v jídelníčku, když už ne zároveň s masem (aminokyselina glycin z kostního bujónu či kůže totiž údajně vyrovnává množství methioniu z masa a vajec, bezpečně se ho zbavuje, „jinak může narušit buněčnou komunikaci“ (srov. 26) -jak moudré je tedy jíst maso+tuk (u drůbeže kůže)+kostní bujón, tedy celistvé zvíře (jak se říká od čumáka po ocásek) stejně jako jíme „celo-“ zrnné pečivo. Ne libové maso- to je moderní nezdravá záležitost, vyčerpávající naše tělo např. o vitamín A)

Zkusím to ještě stručně shrnout- stříbrnou lžičkou (vhodný dar novorozeňátku) přikrmujeme tj. zavádíme pomalu a postupně miminkám potraviny níže a opakuji:

příkrmy, tedy to čím a kdy začít přikrmovat, vychází z obecně platných znalostí nezávislé vědy o způsobech trávení jednotlivých makronutrientů (bílkoviny, tuky, sacharidy- něco se tráví již slinami, něco až v žaludku a vše pak pomocí různých enzymů ze slinivky či enzymů z klků v tenkém střevě) a z toho, co se ví především o čase, kdy  organismus dítěte (jeho trávicí systém) nabude plně schopnosti jednotlivé makronutrienty vůbec efektivně trávit. Pokud se občas nějaké pravidlo poruší, neznamená to, že dítěti naroste druhá hlava, ale optimální jsou údajně následující pravidla, ČÍM PŘIKRMOVAT, CO TĚM NEJMENŠÍM TEDY DÁVAT:

Naše zdravé dítě D. 2 roky a 10 měs., které jí dle tohoto protokolu

Naše zdravé dítě D., 2 roky a 10 měs., které jí dle tohoto schématu, za který jsem moc vděčná. Vůbec nejvíc vděčná jsem paní Sally Fallon, Mary G. Enig a dr.  Westonu A. Priceovi a nejvíc naši krávě a slepicím. Děkuji jim z celého srdce. Zajímavé je, že vitamín K2, o kterém jsem již napsala článek, prý brání předčasné kalcifikaci chrupavkovitých růstových zón kostí včetně kostí obličeje, čimž podporuje vývin široké obličejové struktury, prostorných nosních dutin (není tedy třeba dýchat ústy a mít je pořád pootevřená)…atraktivní lícní kosti, aby líčka nebyla „propadlá“ (srov. str. 8), pomáhá i mozku (aby děti neměly jakékoliv záchvaty a dobře se učily, K2 spolu se síranem cholesterolu a absencí hliníku z vakcín a potravy je prevencí proti Alzheimově chorobě,  K2 je prevencí zubních kazů díky jeho obsahu ve slinách. (více Tajemný vitamín K2)

 

 

4-6 měsíců: na hniličko jen uvařené žloutky (když nechce dítě teď, bude chtít možná až příště, bílek je těžce stravitelný, raději nedávat dříve než je dítěti aspoň 1 rok) +14 dnů mražená bio kuřecí játra strouhaná (vit. A, K2, železo atd.), mateřské mléko nebo domácí umělé mléko vyrobené dle receptu, banán, olej z tresčích jater (1/4 čaj. lž.- bio fermentovaného, když 1 čajová lžička je 5 ml, tak 1/4 bude kapička kapátkem; paní Žaneta Kremsa z zivakultura.cz našla eshop s šikovnými odměrkami z nerezu-moje děti jsou jimi fascinovány!, jsou tady: http://www.a1-gastro.cz/katalog/zbozi/popis_zbozi.asp?klic_ma=12262.002) Upozorňuju, že dané dávkování tresčího oleje z jater  je názor autorů knihy, nepředstavuje stanovisko České pediatrické společnosti!

Jinak nic víc- žádné kašičky či těstoviny (z pšeničné mouky a bílku bez žloutku!). Hotové příkrmy neobsahují žloutek ani játra-nevím, že by to někdo vyráběl pro 4měsíční děti…

6-8 měsíců: játra, rozmixované maso, kostní vývary s masovým a zeleninovým (vařená nebo pařená zelenina) pyré, kefír,  banán (syrový, má enzym na snadné trávení), avokádo (u nás nejsme moc zvyklí, ale budiž), vařené (kvůli pektinu) ovoce (meruňky, hrušky, jablko) SE SMETANOU (ne rostlinými oleji, protože jen smetana, je-li z pastevního chovu -ne slunečnicový či olivový olej- obsahuje cholesterol a vit. A, D, K2, CLA atd., vařená (ne syrová!) mrkev, cukína …, S MÁSLEM, olej z tresčích jater (1/2 čaj. lž.)

8-12 měsíců: tvrdší strava (není třeba vše rozmixovávat), zeleninové polévky se smetanou, maso, tvaroh, nepasterovaný sýr, a co bylo výše, olej z tresč. jater (1/2 čaj. lž.)

1 rok a výše: Obilí (oves, jáhly, pohanka, co mají málo lepku) a luštěniny (Priceova oblíbená je čočka), ořechová másla (oříšky namáčené přes noc ve slané vodě),  syrová rajčata a okurky, pomeranč, celé vajíčko i s bílkem, bio salám, olej z tresčích jater (1 čaj. lžička)

Od 3 let: kváskový chléb+zbytek výše

 

NĚCO DO "ZOBÁČKU" NA STATKU NEJEN PRO DĚTI

Lesní plody se smetanou

Opakuju, proč smetana, a ne nějaký bio za studena lisovaný…: žádný rostlinný nemůže dodat cholesterol a vitamíny D, A a K2 na krásné zuby. Bez těchto vitamínů, jakkoliv můžeme mít ve stravě dost minerálů, bílkovin atd., se nám tyto živiny nevstřebají či optimálně nevyužijí. (Srov. dr. Price) +nebude fungovat v těle dobře mnoho mnoho dalších pochodů a žláz. A jak dobře chutnají maliny či jahody se šlehačkou! Zdravé přírodní národy jedly jen živočišné tuky a to málo nenasycených získávali ne z olejů, ale celistvých potravin, jako jsou semínka a ořechy, a ty ještě namáčeli či nakličovali.

A ještě jedna douška od doktorky Natashi Campbell- McBride pro emancipované ženy, které nemají rády, když jsou považovány za hloupější polovinu lidstva. Pokud máme pocit v těhotenství, že „nám to už moc nemyslí„, že jsme roztržité a máme v „hlavě máslo“, protože už brzy budeme přece rodit, je to pravděpodobně tím, že jíme málo živočišných tuků a cholesterolu, který je stavebním materiálem pro mozek a tělo miminka a které našemu vlastnímu mozku mohou začínat chybět…“ ( Srov. zde)

Je smutné slyšet od maminek nemocných dětí, on mi to jíst nebude. Dítě by nemělo rozhodovat, co bude jíst,  a tedy, zda se vyléčí či nikoliv, co je „dobré, či není.“  Velmi nápomocná je k tomu šikovná knížka na obrázku: Francouzské děti jedí všechno. „Jak jsme se s naší rodinou přestěhovali do Francie, vyléčili nimrání v jídle, zakázali svačinky a objevili 10 jednoduchých pravidel pro výchovu šťastných a zdravých jedlíků. Mimochodem obézních francouzských dětí je o 2/3 méně než amerických. 10 pravidel:

1. RODIČE, JE TO NA VÁS! Vašim úkolem je vychovat vaše děti ke správnému stravování!
2. Vyhněte se spojování jídla s emocemi, není to odměna, úplatek, utěšovadlo atp.
3. Rodiče určují dobu i složení jídla. DĚTI JEDÍ TO, CO RODIČE. Žádné zvláštní jídlo pro děti!
4. Rodina má jíst pohromadě u stolu a bez rozptylování.
5. Jezte různorodé PLODY všech barev.
6. Nemusí ti to CHUTNAT, ale musíš to ZKUSIT!
7. ŽÁDNÉ SVAČINKY! Mít trochu hlad mezi jídly je OK!
8. POMALÉ JÍDLO je dobré. Nespěchej při vaření ani při jídle.
9. Jezte hlavně OPRAVDOVÉ jídlo. Pamlsky při zvláštní příležitosti jsou OK.
10. Pamatuj: jídlo je potěšení – KLID!

Francouzskedetijedivsechno

Jako vtipný černý humor mi přišlo srovnání výživných sušených celých rybiček, které jedí japonské děti na svačinku, a „zlatých“ rybiček (piškotů) z bílé mouky, cukru a možná (můj názor) „obohacených“ o železo. Mimochodem ty rybičky se dají koupit přes eshop: Radiant Life: http://www.radiantlifecatalog.com/product/dried-anchovies/nutrient-dense-foods

Ale nemyslete si, že japonské děti jedí dnes zdravěji než ty české či americké. A že mladí japonští dospělí mají krásné zuby.

 

Poznámka k fermentovanému oleji z tresčích jater. Zdravé středoevropské tělo by si mělo umět jako naši předkové pomocí nasyceného tuku (másla) a alfa kyseliny linolenové ( z lněného oleje) a enzymů samo vytvořit a udržet v tkáních EPA a DHA. Ale:

Moderní věda potvrzuje synergičnost vitamínů A, D a K2, pokud pocházejí z přirozených potravin do zvířat krmených přirozeně, tedy pastvou. A synergičnost (másla+oleje z tresčích jater), totiž látek v másle (např. kyselnina AA-arachidonová) a v oleji z tresčích jater , který obsahuje hotové omega- 3 mastné kyseliny DHA a EPA. Tyto 3 mastné kyseliny, které jsou prekurzory 3 serií hormonům podobných látek prostaglandinů, které musejí být v rovnováze.

Existují národy „obligátních všežravců“, protože jejich tělo neumí tvořit enzymy (D5D, D6D), aby si mohlo samo z rostlinných olejů s omega-6 utvářet AA a  z alfa-linolenové omega-3 mastné kyseliny EPA a DHA (např. jsou v oleji z tresčích jater), které jsou prekurzorem (z nich se vytváří) prostaglandinů  potřebných zejména pro vývoj mozku dítěte; pokud takové národy opustí svou tradiční stravu s hotovými EPA a DHA (ryby, vnitřnosti), rychleji degenerují a mohou být náchylnější k nemocem, k alkoholismu – pobřežní Irové, Eskymáci. Ony enzymy špatně tvoří i miminka, lidé se zdravotními problémy (cukrovkáři, nemocnou štítnou žlázou), lidé, co jedí moc rostlinných olejů s převahou omega-6 mastných kyselin, trans-mastné kyseliny atd., co mají nedostatek vit. B6, B12, zinku, lidé staří atd. Proto i miminka a tito lidé by raději meli požívat hotové omega-3 mastné kyseliny EPA a DHA a nespoléhat na to, že si je jejich tělo samo vytvoří.  (Srov. stať biochemičky M. G. Enigové, PhD a Sally Fallon: Jen tak si hopkat po stezkách prostaglandinu).

Tento doplněk stravy (fermentovaný olej z tresčích jater) není vhodný pro lidi, kteří se stravují „nezdravě“ (tedy ne politicky nekorektně apod.). Nadace Westona A. Pricea zveřejnila upozornění, že “ Olej z tresčích jater obsahuje značně vysoké hladiny omega-3 mastné kyseliny EPA, což může způsobit řadu zdravotních problémů, jako je krvácení při porodním procesu, POKUD není vyvážena kyselinou arachidonovou , omega-6 mastnou kyselinou, nacházející se v játrech, žloutkách a tuku masa a která se na dráze omega-6 mastných kyselin mění na serii prostaglandinů. Nadace žádá, aby olej z tresčích jater do svého jídelníčku nezařazovali lidé, kteří nejedí dostatek těchto živočičných potravin. Je důležité, aby se lidé stravovali podle jejich diety pro těhotné a nevybírali si jen její část. Kyselina arachidonová je také v másle z pastevního chovu krav. Když dr. Price podával pod jazyk umírajícím lidem, u jejichž postele již probělo „poslední pomazání“, směs oleje z tresčích jater a máselného tuku z pastevního chovu, tito lidé se zotavili, k čemuž by nedošlo, pokud by podával tento olej jen samotný. 

V knížce byla stará reklama na Olej z tresčích jater ..."na pěkně stavěnou hlavu, zuby miminka..."

V knížce mězaujala stará reklama na Olej z tresčích jater …píše se v ní: „na pěkně stavěnou hlavu miminka…“

 

 

Bio fermentovaný olej z tresčích jater. Na obrázku není vyvržen vlnami oceánu na skaliska, ale já jsme ho vyvrhla na kameny zdi na našem statku...

Bio fermentovaný olej z tresčích jater. Na obrázku není vyvržen vlnami oceánu na skaliska, ale já jsme ho vyvrhla na kameny zdi na našem statku…občas bývá v našem obchůdku KosimeSnadno.cz v superpotravinách.

Moje Dementi výše v menu.

———————————–

Odkazy, odkud jsem čerpala informace:

Sally Fallon Morell a Thomas S Cowan, MD: The Nourishing Traditions Book of Baby and Child Care

Weston A. Price, DDS: Nutrition and Physical Degeneration

westonaprice.org

Sally Fallon a Mary G. Enig, PhD: Nourishing Traditions:The Cookbook that Challenges Politically Correct Nutrition and Diet Dictocrats.

http://www.westonaprice.org/childrens-health/nourishing-a-growing-baby

http://www.westonaprice.org/childrens-health/tricks-of-the-infant-food-industry?qh=YTo0OntpOjA7czo2OiJiYWJpZXMiO2k6MTtzOjQ6ImJhYnkiO2k6MjtzOjY6ImJhYnkncyI7aTozO3M6NzoiYmFiaWVzJyI7fQ%3D%3D

http://www.t-nation.com/free_online_article/sports_body_training_performance_interviews/poison_protein

http://www.westonaprice.org/thumbs-up-reviews/wheat-belly-by-william-davis

http://www.westonaprice.org/digestive-disorders/against-the-grain

http://blog.cholesterol-and-health.com/2011/10/wheat-belly-toll-of-hubris-on-human.html.

http://www.fathead-movie.com/index.php/2011/09/08/the-grain-producers-respond-to-wheat-belly/

http://www.babyonline.cz/dite-od-a-do-z/vyziva-deti/prikrmy-zavadeni-recepty/smisena-strava

https://www.youtube.com/watch?v=UbBURnqYVzw

http://www.susunweed.com/Article_Prevent_Breast_Cancer.htm

http://www.susunweed.com/Article_Phytoestrogens.htm#2

gapsdiet.com/uploads/FAQS_Listing_0313.pdf

 

 

 

 

 

Čvn 172013
 

P1030437_pizzapostaru

 PIZZA (přeloženo z knihy Nourishing Traditions)

Na 2 pizzy o průměru 25 cm

 

1 jogurtové těsto podle receptu (Recept na jogurtové těsto viz níže)

2 šálky kečupu s kousky rajčat

2 čajové lžičky sušených italských bylinek

3 šálky strouhaného sýru Mozzarella
Rozválejte jogurtové těsto a vyložte jím dvě 25cm formy na francouzskou dortu. Propíchejte vidličkou a částečně upečete při teplotě 149 st. C 30 minut. Mezitím zpracujte rajčatovou omáčku v mixéru do hladka. Vmíchejte do ní italské bylinky. Namazejte tenkou vrstvu kečupu na pizzu a nahoru posypejte strouhaným sýrem. Pečte při teplotě 177 st. C asi ½ hodiny, dokud se kůrka zcela neupeče a sýr nerozpustí.

P1030428_testoP1030429_pizzaplackaP1030431_pizzaveformeP1030432_syrnapizzu

 

 

Variace:

Domácí klobásky jen se solí Made by soused (protijedem je vit. C třeba z křene a dobrá střevní mikroflora...:-)

Domácí klobásky jen se solí „Made by soused“ (protijedem je vit. C třeba z křene a dobrá střevní mikroflora podpořena třeba syrovou mléčně kvašenou zeleninou…:-)

 

přidejte nahoru cokoliv z následujících ozdob na základní pizzu:

na plátky nakrájené zelené papriky

plátky cibule

kousky ančoviček

vařené krůtí klobásky

vařené jehněčí klobásky

kousky brokolice

čerstvé plátky rajčete

lehce osmažené houby

 

Jogurtové těsto:

 

1 šálek obyčejného plnotučného jogurtu

 

1 šálek (20 dkg) změklého másla

 

3 a ½ šálku čerstvě namleté špaldové nebo pšeničné mouky

 

2 čajové lžičky mořské soli

 

nebělená bílá mouka

 

 

Toto vynikající těsto na všechno bude stačit na dva 25cm dortové duté pečivo ve francouzském stylu. Peče se pomaleji než těsto vyrobené z bílé mouky.

 

Smíchejte do hladka jogurt s máslem. Smíchejte mouku a sůl. Přikryjte a nechejte na teplém místě 12 až 24 hodin.

 

Rozválejte na podložce z textilie za použití nebělené bílé mouky, aby se předešlo přilepování. Na předpečené duté koláčové pečivo dobře propíchejte vidličkou a dejte do studené trouby. Zapněte troubu na 177 st. C a pečte 20 až 30 minut.

P1030371_bazalka

 

———————————————————–

P.s. Byla jsem překvapena dobrou, tedy normální pizzovitou chutí této pizzy. Těstu z celozrnné mouky je věnována pečlivá příprava  díky použití jogurtu a času, já použila kefír a žitnou mouku. Těsto bylo křupavé a přitom vevnitř měkké a díky použitému máslu ne suché. Použila jsem směs kečupu s bylinkami provensalskými, česnekem a čerstvým oreganem ze zahrádky. Místo mozarely jsem použila tvrdý domácí sýr, na němž se udělala suchá a již dál nepostupující bílá plíseň, která jako by tento zrající sýr chrání (trochu ho byla škoda na tento účel). Také jsem do kečupu přidala bio olivový olej v tmavé sklenici. Udělala jsem kompromis a použila kousíček obyčejné „Vysočiny“ jen na ozdobu, věřím ale že tradičně se používá domácí klobása, jako je třeba na obrázku. Je léto a sezóna okurek, rajčat a paprik, takže můžeme si dávat na pizzu všechno možné, co máme rádi.

 

 

All original content on these pages is fingerprinted and certified by Digiprove