Časté dotazy

 

Dobrý den paní Věrko, nerada bych Vás obírala o čas, ale nedá mi se Vás nezeptat na Váš názor po přečtení tohoto článku:   http://www.jimejinak.cz/2013/03/fabian-je-tabulkove-dite-i-bez-masa-mleka-piskot-a-pribinaku/ Pokud je to jen trochu možné, velice Vám děkuji za odpověď. S pozdravem Věra Schmiedkunzová Milá paní Schmiedkunzová, co jste Věrka jako já :-),Dorotka4roky

Naše dcerka D s Priceovským úsměvem

Naše dcerka D s Priceovským úsměvem

když člověk vynechá na nějakou dobu průmyslově zpracované potraviny, zejména z bílé mouky, cukr, průmyslově vyrobené a zpracované mléko (pribináčky, piškoty), a bude jíst vegansky (čistou bio zeleninu), není pochyb o tom, že se bude cítit skvěle tak, jak se má cítit detoxikované tělo. Nejspíš i nějakou dobu jeho dítě, které zatím, jak jsem vyrozumněla z článku, je stále trochu kojeno (živočišné bílkoviny a tuky). V porovnání s jinými dětmi, které běžně jedí sunar, piškoty, na tom bude jistě lépe. Důležitý ale není růst jen do výšky, ale stabilní konstantní kvalitní růst tak, jak člověk růst má. Jestliže si člověk neřekne, jak vlastně má růst dítě (srovnání s výškou otce v jeho věku je velmi ošidné a může být zcela zavádějící, pokud tak nečiníme „očima zubaře Pricea“) a jak má v dospělosti vypadat, pak nelze dělat ani v tomto momentu žádné konečné závěry a myslet si, že vím, co dělám a co se děje(když nevím, čeho mám vlastně ve zdraví dosáhnout), spát na vavřínech a „povzbuzovat“ ostatní maminky, aby činily totéž co maminka, která se stravuje dle JJ (co to vlastně je, netuším, omlouvám se). Tabulky jsou podle mně k ničemu, pokud ten, kdo je sestavoval, nezohlednil individualitu člověka, vycházel ze zcela jiného pojetí tělesného zdraví civilizací poznamenaného člověka a nikdy se neseznámil s knihou a fotografiemi zubaře Pricea.  Průmyslové kuře ve fabrice také roste „dle tabulek“. ..Již ve stati Vyživující tradice pro nejmenší jsem referovala o knize homeopata dr. Cowena a Sally Fallonové, kde se obiloviny, ani ty bezlepkové dětem do 12 měsíců nedoporučují kvůli malé produkci enzymů dítěte na trávení jiných sacharidů než je mléčný cukr a tedy kvůli neefektivitě trávení těchto makroživin. Obávám se, že dítěti kazí chuť nikoliv kvalitní šunka či sýr, ale především obilné mléko. Totiž je-li dokonce slazeno (samo o sobě již sladké), a to sladěnkou, rozinkami, nebo dokonce kukuřičným sirupem (plným fruktózy) , není se čemu divit, že dítěti tak „jede“. Dítěti chutná obilné mléko z prostého důvodu: je sladké a již v tomto věku si tak dítě jen zadělává na závislost na sladkém, které bude upřednostňovat. Obilnému mléku bohužel chybí třeba kokosový tuk (s kyselinou laurovou) nebo máslo s vitamínem D,A, K2 a také cholesterol, některé aminokyseliny. Miminko velmi špatně mění provitamín A na A. Domnívám se také, že nepoužívat průmyslové mléčné výrobky je řešením, ale nemusí být konečným. Ještě je zde GAPS dieta, případně posléze pokus sehnat skutečně kvalitní mléčné výrobky z pastevního chovu.   V delším časovém horizontu je jinak dost pravděpodobné, že dítě bude hubené, vysoké a mít úzký obličejíček, problémy se zuby….dospělý  po dvaceti letech bude mít osteoporozu a bude možná příliš hubený jako libové kuře nebo obezní z přebytků sacharidů. To je můj názor, který ale nikomu nenutím – koneckonců lidé často jsou naladěni jen na informace, kterým už stejně věří dopředu. Pro mě ale veganská strava je to, co dodá energii, nějaké vitamíny, tělo detoxikuje, ale bohužel nastává moment, který vyznavač této stravy prošvihne, a kdy je třeba tělo začít vyživovat TAKÉ tělotvornými kvalitními živočišnými produkty (maso, tuk, smetana, máslo, žloutky, vnitřnosti, masokostní vývary s želatinou a kolagenem potřebným pro zdraví střev, kloubů apod. – vše z pastevního chovu na zeleném). Takto to chápali i naší předci, že lehká rostlinná strava je postní a očišťuje, ale pro obyčejného člověka je dočasná. Podotýkám, že dospělého, neboť nejmenších dětí a kojících žen se to netýkalo ani v minulosti vůbec. Tak to chápu i já.V úvahu ještě připadá vegetariánská strava s kvalitními vajíčky, nepasterovanými mléčnými výrobky z pastevního chovu, správně připravenými obilninami, kvašenou zeleninou, luštěninami, bez nefermentovaných sójových výrobků, ale také není pro každého, protože ne každý dobře vstřebává živiny z rostlinných zdrojů. Za úvahu stojí pak zejména význam želatiny z masokostních vývarů, která zlepšuje trávení. Na obrázku v příloze je moje 4letá dcerka, která na takovém jídle vyrůstá, také nezná lékaře…

…kupuju si bio máslo od krav, které se pasou venku a nejsou dokrmované, a spousta lidí ho nechce, že prý srmdí jako žluklé. Ani mléko od těchto farmářů mi děti nechtějí pít. Mně teda to máslo moc chutná, dělám si z něho ghí, ale je fakt, že má úplně jinou vůni, fakt tak trochu do syrečků, ale právě ne vždy, někdy je ta vůně silnější někdy slabší. Tak jsem se tě chtěla zeptat, jestli je to tvoje taky takové, když ho máš taky od krav, které se jen pasou. Více méně taky. Totiž pokud si kupuješ máslo syrové, tak se jedná o „živý organismus“, který podléhá přirozené fermenaci, zraje jako sýr. Většinou hospodář nedělá máslo každý den, ale sbírá ho ze syrového mléka postupně do jiné nádoby. V momentu, kdy ze smetany dělá máslo, může už být přirozené zkysaná, my teda necháváme v lednici mléko i smetanu bez poklice, autorka knihy o chovu rodinných krav říká, že díky tomu se nebudou množit bakterie, které způsobují zhořknutí smetany. I tak se může stát, že smetana (ta nejhustší nahoře) trochu zhořkne. A pak se ze smetany s touto kulturou dělá máslo, v němž zůstává kysané podmáslí, tedy jeho nevymackane zbyle kapky. Pokud je máslo čerstvé, většinou je přesto (aspoň to naše) velice sladké a chutné. Po čase chuť mění, skutečně jako sýr. Ale protože vím, že je prostě naše, živé a o tolik zdravější než jakékoliv potraviny z obchodu, mám znecitlivěny nos na to, abych  se nad tím pozastavovala. Člověk možná shovívavěji i posuzuje něco z vlastní produkce, než co si mohl koupit a někdo jiný vyrobil. Je ale lepší nenechávat máslo dlouho a raději si ho přepustit a dát třeba do sklenice, nejlépe nové – sklo je porézní jako nase zubni sklovina a na věky bude cítit po okurkách či tom, co v něm bylo první. Zkrátka syrové máslo není sterilní, ale živá bytost, která podléhá změnám a je třeba k němu takto (ale pozitivně) přistupovat a zvykat si na „nezvyklé“, pokaždé jiné neprůmyslové domácí živé chutě – vzpomínám na knihu Francouzské děti jedí všechno  a pravidlo: nemusí Ti to chutnat, ale musíš to ochutnat (7-15 x). Kdo ví, zda průmyslové máslo původně nebývá ještě více smradlavější, ale pomocí „technologií“ se tohoto odoru nezbavili a pěkně ho nezamaskovali. Syrove maslo je zdrave, ma smysl ho jist zasyrova,  lide treba s artrozou by ho potrebovali jako sul (krome kostnich vyvaru)- obsahuje „protiztuhlostni“ latku Wultzenove faktor (stigmasterol) a enzym lipazu – lide s nemocnou slinivkou tento enzym (na traveni lipidu, tedy tuku) produkuji malo, nebo stari lide, proto kdyz se ji syrove maslo, ji se soucasne i s timto enzymem, ktery nam ho pomuze stravit, lepe tedy vyuzit maselny tuk. Pasterace ho samozrejme znici. Také mám v paměti poznatek jednoho badatele, co poznal Hunzy (severní Pákistán), kteří jsou známí svou dlouhověkostí (údajnou – nevím, zda měli občanky a pamatovali si, kdy se narodili). Ti, když nad ohněm roztopili staré kozí máslo, byl to prý smrad…že by jeden pad’, že lidem ze Západu vadil. Umím si to představit – beztak to smrdělo jak cap. Jenže je to smrad čehosi přírodního, živého, zdravého,  našeho, co dává sílu. A v horách člověk nutně nepotřebuje mlsání, ale něco, co mu dává sílu do života, do dalších kroků, nohám a „hlavě“. A co dá člověku sílu, to je vlastně chutné opravdové posvátné jídlo. Když se dítě nasvačinkuje piškotkami či sušeným ovocem, načichlé máslo ani jiné posvátné jídlo večeřet nebude – zvláště když ani rodiče nebudou – dělají si starosti s trochu „divně“ smrdícím máslem, ale nevadí jim piškotky a nevidi sve špatně naladěné dítě bez jiskry.   Co se říká v té knížce Vyživující tradice v péči o miminko a dítě o obřízce? Že obřízku převzaly semitské národy od Egypťanů, že řada přírodních národů ji také provádí. Dělá se u Židů obvykle 8. den po narození. Zatímco katolická církev ji zavrhla, s nástupem teorie o choroboplodných zárodcích se rozšířila obřízka chlapečků i na Západě, asi 85 % chlapců v USA bylo v roce 1965 obřezáno, od té doby to klesá. Chlapci jsou obřezávání z různých důvodů: náboženských, hygienických, mají fimózu („kuklu“, tedy předkožku, kterou nejde volně přetáhnout přes žalud, pořád, nebo jen při erekci), nebo v rámci iniciačního rituálu (přírodní národy), kdy se z chlapce stává muž. Sally Fallonová a MUDr. Cowen píšou, že pokud se dělá obřízka (částečná či úplná), nechť se  dělá s anestezií (injekce + mast), spíš ten 8. den, ne druhý den a využije se arnika (homeopatie, krém), trvat na tom, aby to prováděl zkušený lékař, který již obřízku někdy dělal. Pokud chlapci nejsou obřezaní, mají se vést k tomu, aby si sami stahovali předkožku ve vaně apod. a umývali si onu intimní partii těla. Říká se, že žalud je méně citlivý (oddálení ejakujace) při sexuální aktivitě, což na druhou stranu může být výhodou pro partnerku. Já na to nemám prakticky žádný názor, protože je to podle mně osobní věc rodičů, případě mužského, věc názoru urologa, pediatra,  náboženství apod., na základě kterého se rodiče rozhodnout obřízku dělat či nedpodstupovat. Protože však respektuju svobodu jedince, tam, kde obřízku nedoporučuje lékař ze zdravotních důvodů, bych s ní asi počkala na dobu, kdy si o ní ten chlapec/muž může v rámci svobodné volby rozhodnout sám, až bude dospělý a nastuduje si všechny informace a zkušenosti jiných a jejich cesty k vyřešení svých problémů (a třeba to někdy chce spíš jen trpělivost s přetahováním).   „Chtěla jsem se zeptat ohledně stravy mého dnes uz ročního chlapečka a stale řeším nesnášenlivost na mléčné vyrobky, mleko kupuju jen nepasterizovane od sousedky v nasi vesnici ani doma ho nepřevaruju jen mírně zahreju. Občas mu dávám od té sousedky i domaci tvaroh a to se vetsinou nejvice osype. Co byste poradila , myslíte úplne vynechat mleko z jídelníčku? To bych nerada jak náhradim vzácné vitaminy atd.. Kdyz mleko vynecháme ? Maslo máme take domaci od farmáře, veškeré kaše ktere dělám tak poctivě namacim v mléce po dva dny a pak dlouho varim a před podáváním mastim máslem , jinak ostatni výživa je podle vašeho webu z vyzivujici tradice. Proto mě trápí ty vyrážky a caste rymy od narozeni. Chlapeček je neockovany a proste nemohu přijít na to kde je zakopany pes. Kdyby vas něco napadlo budu vděčná.“

Zvážit je možné 2 věci: buď je něco neoptimálního na mléce, které používáte, nebo na schopnosti ho trávit u Vašeho dítěte, nebo obojí. To spíš.
1) U kravského mléka je možné toto: že se ohřívá na teploty vyšší než co snesou enzymy, tedy nad cca 42 st. C;, záleží na tom, čím zvíře krmí, zda to nepřehánějí s nějakou směsí šrotu či granulemi z pšenice, kukuřice a GM soji.
 A za pozornost stojí i to, zda mléko pochází od tradičního staršího plemene.  Protože tradiční plemena krav (Jersey, Guernsey, africké, indické) mají takový kasein v mléce, na které se příslušné národy včetně praslovanů adaptovávaly přes 5 tisíc let a mají kasein A2. U moderních plemen (Holštýn) jde o kasein A1, kdy došlo k mutaci (jiné napojení) jedné aminokyseliny v beta-kaseinu, který je v mléce převládající. jinými slovy je to prostě biochemicky novota pro člověka a někomu nemusí dělat dobře. To proto nedám dopustit na naše krávy Jersey, kdybych měla mléko od Holštýnky, asi bych vážně uvažovala o ukončení chovu, protože je málo smetanové a takové vodnané.
Dokonce jsem jednou četla v jedné nudné odborné stati od vědců z Univerzity Rejkvavik, která srovnávala složení mléka severských zemí s mlékem tradičních islandských krav a jejich dopady na zdraví, že nejspíš díky tomu, že to islandské mléko obsahuje také více A2 β-kaseinu, je pro zdraví blahodárnější  „navzdory“ o něco vyššímu obsahu nasycených mastných kyselin v porovnání s druhým srovnávaným typem mléka (neuměli si totiž vysvětlit to lepší zdraví populace jinak). (Přisoudili to jenom tedy tomu A2 β-kaseinu,… místo jemu + ..+ vyššímu množství nasycených tuků.) Islanďané jsou ale jistě zdraví i díky rybám a síře v půdě. (Srov. 
In conclusion, the higher fractions of A2 b-casein
and b-lactoglobulin A, and the higher amounts of
n-3 fatty acids in Icelandic milk indicate health
benefits despite a slightly higher amount of saturated fatty acidsCow’s milk in Iceland vs Nordic countries )
Možná by to tedy chtělo zkusit najít mléko i z jiného zdroje, nevím. A možná zkusit i jiné „domácí“ máslo.
2) Možná, že střevní mikroflora dítěte by potřebovala ještě víc baktérii, třeba pomaličku zavádět biokult nebo něco podobného a pozor na die-off efekt; u dospělého je zas dobré jíst třeba i na lačno po ráno kvašené zelí s čerstvým strouhaným zázvorem, česnekem a troškou olivového oleje-dokonce to možná i nepotěší případné parazity, mě osobně to velmi osvěží.
Pokud se nedaří, zkusit mu dát třeba rozmačkaný banán, smíchaný se smetanovým jogurtem, kysanou smetanou, dát mu ochutnat kefír z domácího mléka (fermentované mléko bude stravitelnější); nebo na nějaký čas počkat a pak zase to zkusit, nevzdávat to.
Jinak zdrojem vitamínů a vápníku může být jen máslo či čisté ghí (co už nemá kasein) a kostní bujóny se zeleninou a nelepkovými obilovinami, žloutkem apod.a troškou másla.  Fosfor (další složka zubu) ale je pak hlavně v mase, z něho je snadno využitelný.
Zkusila bych i posílit imunity vitamínem D, třeba z fermentovaného oleje z tresčích jater, který má hotové omega-3 mastné kyseliny EPA a DHA, ale musí být v jídelníčku i AA, tedy kyselina arachidonová z másla.

Již brzy budu končit s kojením a budu začínat s přikrmováním, můžete mi poradit, čím mám začít přikrmovat? Poradit přímočaře nemohu, protože nejsem poradce či oficiální expert, ale ráda Vám napíšu pár odkazů na texty na mých stránkách, kde o tom píše paní Sally Fallonová a Mary G. Enigová, PhD, které dokonce na toto téma připravují celou knihu, nebo kde se o tom snažím vést nějaké úvahy. Snad Vám to pomůže udělat informovanější rozhodnutí. K přikrmovování najdete více v tomto textu: http://vyzivujicitradice.cz/2013/06/21/vyzivujici-tradice-pro-ty-nejmensi/

Autorky vydávají letos knihu, která zpřístupňuje vyživující tradice moderním rodičům: The Nourishing Traditions Book of Baby & Child Care. Kniha apeluje na to, aby dítě mělo dostatek živočišných tuků, cholesterol potřebný pro vývin mozku, aby se u přikrmování nezačínalo s obilnýmy kašičkami, ale raději žloutky, játry, které používaly tradiční kultury (matka je rozžvýkala v ústech), aby se dovolilo imunitnímu systému vyjádřit se horečkou (opatrnost ale u těch nejmenších), důležitost hry před příliš ranými intelektuálními úkoly.

Sally Fallon s MUDr. Thomasem Cowanem vydávají letos knihu, která zpřístupňuje vyživující tradice moderním rodičům: The Nourishing Traditions Book of Baby & Child Care (Vyživující tradice v péči o miminko a dítě). Kniha apeluje na to, aby dítě bylo pokud možno kojeno, těhotná matka nechodila pořád na ultrazvuky, dítě mělo dostatek živočišných tuků, kyselinu arachidonovou, vitamín A, D, K2, síru, cholesterol potřebný pro vývin mozku, aby se u přikrmování nezačínalo s obilnými kašičkami, ale raději žloutky čijátry, které používaly tradiční kultury (matka je rozžvýkala v ústech), aby se dovolilo imunitnímu systému vyjádřit se horečkou (opatrnost ale u těch nejmenších), důležitost hry před příliš ranými intelektuálními úkoly.

http://vyzivujicitradice.cz/2013/06/21/vyzivujici-tradice-pro-ty-nejmensi/#&panel1-6 http://vyzivujicitradice.cz/2012/03/10/krmeni-miminek/ Základní text o „mléce“ je níže v odkazu. Problém mléka je stručně řečeno v tom, že obvykle to, o čem je řeč, není mléko -počínaje plemenem krávy, krmení m krav až po jeho zpracování. Tedy je to, o čem se vůbec bavíme mléko? Pokud ne, jeho tuk neobsahuje to, co by obsahovat měl, pokud na něm vůbec při zpracování nějaký ještě zůstal (A,D, K2, CLA, Wulzenové faktor, enzymy atd.) a že není stravitelné tak, jak by stravitelné být mohlo. Informace nemívají ani ti, kteří „mléko“ (bez ohledu na jeho kvalitu a způsob zpracování) velebí, ani ti, kteří ho zatracují. I kdybychom se spoléhali na „zaručené“ rostlinné zdroje vápníku (ořechy, sója), dost možná bychom ho bez vitamínů, které jsou, totiž měly by být v máselném tuku, optimálně nevstřebali, nemluvě o moderních sojových výrobcích, které nám mohou poškodit štítnou žlázu. Jinak veškeré debaty, které mléko velebí, právě mimochodem ignorují druh plemene krávy, způsob produkce a zpracování mléka, případně momentální stav střevní mikroflóry člověka, který by spíš měl jíst alespoň an přechodnou dobu jen kvašené mléčné výrobky s rozloženou laktózou, tedy člověka se syndromem GAPS.(Po 2leté přechodné dietě GAPS je možné používat mléko či mléčné výrobky,a le jen nepasterované a dodala bych raději typ mléka A-od starých plemen.) Anebo naopak:  kvůli způsobu zpracování se mléko v debatách zatracuje jako takové, tj. vylévá se jako dítě i s vaničkou a  tato potravina, jehož máselný tuk některé přírodní národy považovaly za posvátnou (Indie, švýcarští horalé atd.), se nahrazuje kontroverzními napodobeninami potravinářského průmyslu, jako je sójové mléko, sójové maso, sójové ghí apod.. Argumenty typu, že mléko je pro telata zase ignorují fakt, že v přírodě je řada i rostlinných potravin určena primárně k reprodukci rostliny (ovoce, obilí, ořechy, semínka, květy) apod., nežli nám za potravu, ale především fakt, že některé národy světa (Tibeťané, Masajové, švýcarští horalé, Indové, Slované atd.) se adaptovaly na určité přírodní podmínky a přizpůsobily se tomu, co je jim jako  potravina dostupné a kdy i pro půdu je lepší, je-li trvale zatravněná, než obdělávaná, někdy by se ani nic pěstovat nedalo třeba kvůli krátkému létu, kdyžto chov dobytka je vlekou jistotou…Hunzové (dnešní Severní Pákistán), kteří se dožívali na světě asi nejdéle (i 130, snad i více let), měli syrové mléko koz či jaků.

Kniha od Keitha Woodforda: Ďábel v mléce: nemoc, zdraví a politika mléka A1 a A2.

Kniha od Keitha Woodforda: Ďábel v mléce: nemoc, zdraví a politika mléka A1 a A2.

V posledníobě se také vede diskuse o tom, že kasein v mléce moderních vyšlechtěných (či přešlechtěných ? )plemenech krav je trochu jiný (hovoří se o mléce typu A), na rozdíl od mléka typu B od starcýh plemen krav, mléka, na které jsme se tisíce let geneticky přizpůsobovali, což může být důvodem, proč někdo špatně tráví „mléko“. http://vyzivujicitradice.cz/2010/12/04/mleko-mlecne-vyrobky/#&panel1-8 Níže text o tom, zda vše okolo vitamínu A, před jehož nadbytečným příjmem odborníci varují (zejména těhotné ženy),  není možná trochu jinak: http://vyzivujicitradice.cz/2012/11/01/dcery-a-pocasi-na-prani/#&panel1-3  http://vyzivujicitradice.cz/2011/04/12/bilkoviny/ http://vyzivujicitradice.cz/2011/12/20/zakusky/ http://vyzivujicitradice.cz/2011/04/26/sacharidy-cukr-a-fruktoza-horka-pravda/ Měl bych ještě jeden dotaz. Týká se nepasterizovaného kravského mléka. Prý hrozí nákaza encefalitidou, a proto je nutné mléko pasterizovat. Osobní názor: nepasterované nemusí znamenat zdravé. Je řada důvodů, proč se musí pasterovat mléko (třeba se v něm utopil skunk), ale hovořme o tzv. mléce průmyslovém z velkochovu krav, které bývají nemocné kvůli tomu, že je jich hodně na malém místě, kvůli tomu, že¨že žerou stravu, která není vhodná pro jejich zdraví (leda pro přírůstek na váze a na vyhonění produkce mléka) a jejichž mléko může být kontaminováno třeba z vemene, které má čerstvě „skoro“ zahojený zánět mléčné žlázy, může být kontaminováno ledasčím a veterináři moc dobře vědí, co všechno nám z takového mléka hrozí.   Osobně bych ale nekonzumovala nepasterované mléko z automatu, nejen proto, že je nepasterované. Průmysl mléka, který prostě MUSÍ z  charakteru své existence pasterovat, má jen další výmluvu, proč snad musí pasterovat, ale  průmyslu mléka již nepodporuju. Já osobně bych takové mléko nepila ani nepasterované ani nepasterované, protože si ne možná okamžitě, ale postupně by mi mohlo z takového mléka hrozit ledasco včetně cukrovky, osteoporozy, navíc mi opravdu nechutná, je pro mě zcela mimo diskusi. Takové průmyslové mléko se slévá do bazénů z mnoha zdrojů a žádné oko nemohlo dohlédnout na to, že se děje vše po stránce hygienické bezpečnosti (tuhle si vzpomínám, jak mi jeden pán vyprávěl, že coby vojáci chodili rukama „hrabat“ do bazénu se smetanou a takto jí jíst-však co, bude se i ta smetana pasterizovat, ne vždy bylo rychle vychlazeno, aby se nerozvíjely nežádnoucí baktérie, třeba protože farmáři nefungovalo to ráno chladiící zařízení a řidiči mu ho bylo líto….“Však co, stejně se to bude pasterizovat…“ To, že nějaká kráva (a u průmyslové to zas tolik nehrozí) na louce chytila klíště, ještě neznamená, že to klíště je přenašeč encef., že ho skutečně na krávu přenese, že ho bude mít její mléko a že člověk, který to mléko vypije, skutečně tu encefalitidu z mléka dostane-jistě záleží na imunitě dítěte či člověka. Nevím o žádných datech, které by takové zákonitosti jasně dokládaly. Za to jsem si jistá, jakou cenu člověk platí za to, že se vzdá plnotučného mléka, které by bylo nepasterované, nehomogenizované a které by pocházelo z pastevního chovu, kdy se kráva živí trávou a ne GM sójou a jinými vydatnými jadrnými příkrmy. Někdo si myslí, že mléko nepotřebujeme, ale jistě potřebujeme určité vitamíny: A, D, K2, protirakovinová CLA, sulfát vitamínu D3 -odkud tyto látky lidé ve střední Evropě berou, to netuším, když ne z mléka….Já piju už přes 10 let vlastní mléko a kefír nepasterované a nikdy jsem já ani má rodina žádné obtíže neměla. Kdo chce dnes dokonce už smetanu, tu opravdovou, tak ji prostě v obchodě nesežene. Dokud jsme neměli vlastní krávu, nepamatovala jsem si, jak chutná opravdová smetana. Encefalitidu řeší jen hygienici, kteří nejsou odborníky na zdravou stravu, neznají cenu, kterou časem konzument nepasterovaného mléka zaplatí za „teoretickou okamžitou bezpečnost mléka“,  nikdy opravdové mléko neviděli. Snad to nezní nabubřele, ale kdybych si tím jako matka nebyla jistá, nedávala bych to dětem. Všichni to konzumujeme, růst dětí nepočká a v budoucnu se jejich kostra nepřestaví jako dům. Tohle ale není autoritativní rada, jen popisuju, jak to máme my. Pokud bych neměla mléko, vařila bych aspoň častěji kostní vývary, které jsou také zdrojem vápníku a fosforu.

Snda je to trochu vidět: dítě vyrůstající na plnotučném nepasterovaném domácím mléce, syrovém másle s oleji z tresčích jater, tedy mu nechybí vápník a vitamíny A, D, K2 atd. , zuby si čistí jen velmi sporadicky, přesto má relativně široký zubní oblouk a nemá kazy. Domorodci, které navštívil zubař dr. Price, si zuby nečistili vůbec, přesto měli skvělou imunitu vůči zunbímu kazu (třeba i díky vit. K2)

Snad je to trochu patrné z obr.: naše dítě vyrůstající na plnotučném nepasterovaném domácím mléce, syrovém másle, kostních vývarech, syrových žloutcích a oleji z tresčích jater, tedy mu nechybí vápník a vitamíny A, D, K2 atd. , zuby si čistí jen velmi sporadicky, přesto  nemá kazy. Domorodci, které navštívil zubař dr. Price, si zuby nečistili vůbec,  zubaře neměli, přesto měli skvělou imunitu vůči zubnímu kazu (třeba i díky vit. K2)

Moje dítě má zubní kazy, přitom si zuby pravidelně čistí a bílý cukr nejíme. Přírodní národy navštívené doktorem Priceem žijící ve stabilním systému celá staletí nepoužívaly zubní kartáček a pastu, a přece neměly zubní kazy! Zvláštní, že? Zuby potřebují skutečně vstřebaný: vápník, fosfor, jod, hořčík, vitamín A, D, K2… Pokud tento vitamín K2 není ve slinách, zuby se údajně víc kazí, Price zjistil, že sliny, které ho mají málo vytahují fosfor ze zubů, které jsou ve skutečnosti porézní. Hraje ale obecně roli v metabolismu vápníku (vitamín D vápník pomáhá vstřebat, K2 ho naviguje tam, kam má jít). Metabolismu vápníku a fosforu narušují především rafinované sacharidy. Potřebujeme dost vápníku ze skutečného mléka, kefíru , kostních bujónů, luštěnin, zeleniny za současného používání v našich krajinách nezastupitelného másla od krav z pastevního chovu s vitamíny A, D a K2, mastnou kyselinou arachidonovou. Máslo pomůže s metabolismem vápníku. Žloutek od slepic, co se pasou na zeleném ho má..   Zlosynem je, zdá se, kromě bílé mouky a bílého cukru fruktóza (i sultánky, med – je třeba si po nich čistit i zuby)– jako rafinované sladidlo „vydestilované“ z ovoce, které by jinak mělo vlákninu a tisíc řadu složek se  prodává jistě v té nejlepší víře i v obchodech se zdravou výživou. Velice zajímavá je kapitola http://vyzivujicitradice.cz/2011/04/26/sacharidy-cukr-a-fruktoza-horka-pravda/ a dále na youtube přednáška profesora pediatrie dr. Roberta Lustiga Cukr: hořká pravda (Sugar: the Bitter Truth): https://www.youtube.com/watch?v=dBnniua6-oM) Dále viz texty na blogu, kde se vyskytuje pojem kukuřičný sirup, agave sirup (opět v té nejlepší víře prodávaný ve zdravých výživách či doporučovaný, ale je třeba jeho používání nejspíš přehodnotit na základě jiných informací, viz text Sirup agave: horší než jsme si mysleli nebo na stránkách populárního alternativního lékaře dr. Mercoly: Agave: Vítězství marketinku nad pravdou) a pozor na ovocné džusy s vysokým zastoupením fruktózy (nepřeceňovat ani zastoupení ovoce samotného plného fruktózy v naší stravě na úkor tělotvornějších potravin, také rozinky moc zubům neprospějí) + texty o vitamínu K2 (či synergii vit A, D a K2), který přímo ze slin údajně chrání zuby (pokud je ho dost ve stravě) a o němž lékařská (zubaři) a nutriční obec téměř nic neví a který je významným faktorem chránícím zuby, který hraje roli v metabolismu vápníku. Další složkou zubů je hořčík (bujóny) a fosfor (maso). Dále třeba pod štítkem Zuby dětí. Přestože jsem dlouho kosti vařila, pořád se mi nějak nedaří udělat ten rosol, jako máte na fotce…

Kostni hovezi vyvar s krustou "tuku z travy"....

Kostni hovezi vyvar s krustou „tuku z travy“….

Většinou stačí nechat  kostní vývar déle odpočinout – tedy nejen vychladnout, ale nechat třeba až do rána v lednici či na venku v chladu a postupně nám vytuhne na rosol. O to déle se pak zase při zahřívání (třeba v rýží či pohance apod.) rozpouští. Pokud se přesto ani po mnoha hodinách v chladu nepřemění díky želatině (které se vědecky říká kolagen) na rosol, tak možná: a) Jste měli málo kostí 2) Je v něm pořád moc vody a je třeba jí  nechat víc vyvařit a na začátku dát méně vody, jen tak, aby zakryla kosti 3) Je třeba vařit kosti pimalu a déle 4-12 i více hodin (většinou ale záleží na druhu kostí – nejkratší dobu se vaří rybí, déle drůbeží, nejdéle silné hovězí-i 48 hodin), pomalu táhnout, ne v tlakovém hrnci, který je moc agresivní (nepřirozený), ale nechat jen probublávat, třeba v pomalém keramickém elektrickém hrnci. Paní Sally Fallon říká:  „Dokud kost existuje, do té doby jsou v ní minerály…“:-) Vařit se má začít nejlépe po asi půl hodinovém opečení kostí (dají báječnou chuť, jakékoli kosti – kachní, vepřové…) v troubě ve studené vodě, do které se dá trochu octa, který pomáhá minerály vytáhnout z kostní,  postupným zahříváním oné studené vody přecházejí do vývaru látky, které kostnímu vývaru prý dají lepší chuť.  Paní Sally Fallon s kolegyní Kaaylou Danielovou připravuje na toto téma celou knihu, a sice Vyživující bujón, která vyjde v roce 2014 a prý bude obsahovat nejen recepty, ale i nové vědecké poznatky o přínosu kostních vývarů nejen pro tělesné, ale i duševní zdraví. Mimochodem doplněk stravy na klouby z lékárny glukosamin sulfát je látka, kterou by měl náš vývar obsahovat a zdá se mi, že žádná „kouzelná kostka“, byť bio a bez glutamátu, ho nemůže nikdy nahradit. Hlavně zpočátku je třeba sbírat špinavou pěnu, případně pak nechat vaječný bílek vychytat nečistoty, aby vývar byl pěkně „čistý“, poté přecedit. Zajímavým textem na téma vývarů je článek Sally Fallonové s názvem Bujón je krásný (The Broth is Beautiful), který je v angličtině dostupný třeba zde: http://www.westonaprice.org/food-features/broth-is-beautiful Poznámka: V úvodní části diety GAPS se masokostní bujóny mají připravovat jen pár hodin, zpočátku třeba jen kuřecí. Postupně s tím, jak se střeva hojí, se má přecházet na dlouho tažené vývary. (Srov. Nourishing Traditions Book of Baby and Child Care, str.277). Pokud má bujón vypadat vábně, je lepší ho skutečně nechat jen velice mírně pobublávat, ne prudce vařit. Vyčistit lze bílkem… Pokud se bude dlouho ejn mírně vařit, opravdu zůstane krásně průhledný a čistý. Momenálne má veľké problémy dcéra /22r/, ktorej sa cca pred dvomi mesiacmi objavilo na tvári AKNÉ.Dnes to má v najhoršom štádiu,cystické,zapálené vredy,hnisajúce. Má to hlavne na lícach. Nikdy pred tým to nemala…teraz je to pre ňu veľký šok.Dostáva zabrať aj psychika.Zostala doma z práce, hanbí sa ísť medzi ľudí.Ja som za prírodnú cestu uzdravenia,ona je však netrpezlivá a lekárka navrhuje liečbu aknenorminom,čo je teda riadny dryák… Akné způsobuje mnoho psychického utrpení, a tak bez záruky a bez přebírání zodpovědnosti…zde je můj komentář: Dvě věci: 1) Co dát kůži „zevnitř“…..? 2) Vykašlat se na kosmetiku (zdá se, že nejen pro pleť, ale pokud možno se zamyslet nad nutností šamponů a jiných prostředků, jako je pasta s florem atd. NEDĚLAT NIC  A NECHÁT BÝT (viz příběh v angličtině níže od člověka, který se celý život do 30 let trápil, byl závislý na drahých lécích a kosmetice, Pro Active až nakonec, když už mu začínala rakovina kůže, změnil stravu na více méně GAPS dietu, pozoroval, co mu dělá dobře, a přestal si na obličej cokoliv patlat a dokonce se přestal i mýt vodou! Pleť se sama zahojila přirozeně, protože bez kosmetiky se homo sapiens obešel po miliony let…Ten člověk říká: Nemáte špatnou pleť. To Vy si dáváte špatnou pleť. Problém jste Vy. (Srov. a cit. lovevitamin.com: How I kicked My ProActive Adiction to  Caveman Regiment to 100 % Clear Skin) Mít akné je děs běs, lidé se koukají, to je konec, jsem nebohá, k ničemu, nedotknutelný…. Vyhledávám obvykle informace, které se točí v okruhu Nadace Westona Pricea, protože k nim mám velkou důvěru. Budu tedy stručná: 1) Je třeba vyčistit střeva- každý den jíst syrové kvašené zelí (obsahuje síru a ta je moc dobrá na pleť; pouze syrové zelí obsahuje látky, které brání vstřebávání jódu, takže syrové ne, kvašené ano) 2) Před spaním si dát do teplé vody čajovou lžičku švédských kapek. 3 V jídelníčku mít správné tuky: máslo, olivový olej, 1/2 čajové lžičky oleje z tresčích jater (má přírodní vitamín A) a kapsle s olejem z pupalky dvouleté (teď netuším, jak je ta pupalka slovensky, ale přes latinu se to najde: Oenothera biennis, aha-pupalka dvojročná ) 4) Kvašená syrová zelenina, syrové mléko, nebo dokonce i maso 5) Pozor na fruktozu, zatěžuje játra, různé agave sirupy, džusy jí mají moc, i med, atd. 6) Sauna+ledová či studená voda (pomůže detoxifikaci) 7) Kosmetika Hauschka na akné (nebo raději nic a krém z vlastní kůže, který si kůže sama dělá..film) 8) Vitamín B5 z jater, žloutků, kvasnic, vnitřnosti, zinek– červené maso (skopové)+ ustřice,semínko dýně leda namáčené či naklíčené (má totiž moc kyseliny fytové) tak v těchto potravinách je kyselina arachidonová 9) Snížit příjem omega-6 mastných kyselin, který převažuje v rostlinných olejích a který je ve vajíčkách od slepic krmených jen obilím- balanc lze nastolit lžičkou lněného oleje denně, ale stačí vlastně kvalitní tj. bio fermentovaný olej z tresčích jater 10) Koupat se celá ve vodě, do které se dá Epsomská sůl (síran hořečnatý), třeba od Fichema.cz;jinak zdrojem Mg jsou kostní vývary, oříšky, nerafinovaná sůl, ničí ho cukr 11) Ještě zkusit natírat to vlastní močí viz kniha Elixír života, k dostání na http://www.nadeje-byliny.eu/ (ale nevím…) 12) Pak sehnat hovězí či skopový lůj, přepustit a smíchat s olivovým ( až bude pleť ok.) viz text Lůj na krásnou pleť a hranolky  nebo používat kvalitní bio kokosový tuk, nemýt se pořád, vůbec s mýdlem nechodit na pleť 13) Nebát se vepřového, včetně vepřové kůže...klidně si uvařit polévku z vepřových nožiček, pokud je to moc tučné, no tak třeba sebrat to sádlo a dát část pryč, je to bohaté na kolagen, jíst kuře s kůži. Investovat do kvalitních potravin spíš v rámci diety GAPS, která nastoluje zdravou mikrofloru, tedy detoxifikuje, a vyživuje, než do kosmetiky a ráno na lačno a večer brát BIO kult, což jsou probiotika, která nejsou žádná slabota (pomalu, a pokud se nic neděje, žádný die -off účinek, přidávat až do 4 kapsí) 14) Vícenenasycené mastné kyseliny z rafinovaných rostlinných olejů mohou ničit vitamín E (ten je v ořechách a třeba v semínku slunečnicovém, které je lepší namočit či naklíčit) 15) Samozřejmě vyloučit bílou mouku, špagety, sladkosti, pizze, moderní sojové výrobky atd. 16) Kořen lopuchu-tinktura apod. na posílení jater 17) Nepoužívat opalovací krémy, raději klobouk, když už, nebo jít pryč ze sluníčka 18 ) Žít bez stresu atd. 19) Dívka s akné, co se umívá, je jistě atraktivnější, než dívka bez akné, co je zachmuřená a lituje se…:-) 20) Přírodní vitamín A z bio fermentovaného oleje z tresčích jater je jistě základ   V angličtině zajímavé texty (vždy nějak spojené s Nadací Westona A. Pricea) mj i o akné zde:

http://www.westonaprice.org/health-issues/skin-deep Stránky sympatické Tracy ze západního pobřeží Kanady, která měla velké problémy s akné, ale již akné netrpí a dělí se o to, jak si ho vyléčila změnou stravy atd., možnost si zakoupit i e-knihu na: http://www.thelovevitamin.com/about/   Něco musí být špatně… myslela jsem si, že se stravujeme zdravě (biozelenina, za studena lisované rostlinné oleje), ale moje dítě má křivé zuby, zubní kazy a aby mělo druhé zuby rovné, budou se muset asi nějaké vytrhnout. Já sama jsem rovnátka nenosila, ani manžel. Vařím podle Vyživujících tradic (dávám dětem teď hodně másla, vajíčka a sehnala jsem i syrové mléko na kefír, vařím i masokostní vývary), ale dá se ještě něco udělat, nebo je už pozdě? Promiňte, ale nejprve si dovolím poznámku: domorodci, které zkoumal dr. Price, si nečistili zuby a měli krásné zuby, nejedli průmyslovou stravu.  Je ale ošidné spoléhat se na to, že stačí tedy jíst nějakou „přirodní“, neprůmyslovou stravu bez bílého cukru a mouky a že si tak zaručíme zdravé zuby, aniž bychom hlouběji porozumněli společným principům zdravé stravy napříč různými národy a kmeny, které dr. Price navštívil a které měly zdravé zuby. Jde o porozumnění stravě, ingrediencím, živinám, synergii makroživin a dalším principům, které vedou mj. ke zdravým zubům. V případě kazů jde tedy nejspíš o nedostatek skutečně a správně vstřebaného vápníku a jiných minerálů. Tedy kromě vyloučení průmyslové stravy a zejména rafinovaných sacharidů je třeba dbát na příjem minerálů a kvalitních živočišných tuků s v tucích rozpustnými aktivátory, bez nichž minerály nevstřebáme- je to vitamín A, D a K2– všechny se nacházejí  v živočišných potravinách (máselný tuk od zvířat z pastevního chovu, jejich vnitřní tuk, žloutky, vnitřnosti).  Je třeba si najít zdroj vápníku v podobě opravdového nepasterovaného mléka, nebo nejprve projít dietou GAPS, pokud ho nesnášíme, anebo si vařit aspoň staromodní dlouho probublávající kostní vývary. Cituji jinak už k jádru otázky, která se týkala toho, co se ještě dá dělat, když se zoubky nepovedly, dále  z mého článku  Česká strava lidová I. na těchto stránkách: Pokud maminky v USA objevily knihu dr. Pricea Výživa a fyzická degenerace bohužel až po porodu dítěte (kdy jeho zubní oblouk je již v určité “nastavené” šíři) nebo dokonce až v polovině jeho dětství, ptají se v internetových forech, co dělat, jak zvrátit nepříznivý vývoj kostní struktury jejich dítěte a zejména zubů a zubního oblouku, aby dospělé zuby nebyly přetěsnané, zda změněná strava  bude mít i estetický výsledek v podobě širokého úsměvu. Platí údajně jednoduchá věta: dokud dítě roste, tak i v tomto ohledu má výživná strava (syrové mléko, máslo a olej z tresčích jater) stále smysl, aby se i vnější projev degenerace zastavil a neprohluboval, nehledě na to, že vždy má přece cenu a nikdy není pozdě začít dělat to, co člověk vnitřně považuje  za správné. Má cenu to začít dělat třeba i v posledních minutách před svou smrtí vzdor tomu, že jsme po celý život žili v omylu.

Na fotce jsou dvojčata po léčbě: nahoře prošla divka klasickou ortodontickou léčbou chrupu, tedy trhánim zubů a nasazením rovnátek. Její sestra dole prošla holistickou  léčbou, došlo u ní k ortopedickému rozšíření patra, výsledkem je širší úsměv, atraktivnější  širší obličej. Foto patří dr. Terranci J. Spahlovi

Další věc je, co konkrétně dělat, když je již jasné, že zuby se moc nevydařily. Nadace Westona A. Pricea doporučuje spíše pak ortopedický než ortodontický zásah do chrupu, tedy touto cestou řešit sice ne již prvotní příčinu (výživu před otěhotněním , v těhotenství a raném dětství atd.), ale aspoň druhotnou příčinu přetěsnaných zubů (a sice úzký zubní oblouk). Tedy spíše jít metodou rozšíření zubního oblouku, než srovnávat pomocí rovnátek křivé zuby. (Pokud by někdo věděl o klinice, která toto v České republice dělá, dejte mi prosím vědět, možná by to některého čtenáře těchto řádku zajímalo…). Chtěla jsem se zeptat, jestli očkujete svoje děti, jestli je třeba očkujete proti tetanu. Děkuji.

Ockovani

Velmi důležitá a pěkně, srozumitelně napsaná úžasná knížečka….

Jednoduchá odpověď ANO, nebo NE, nemůže mít pro Vás žádnou hodnotu, kromě uspokojení „babské zvědavosti“. Ať už očkuju nebo ne, nemůže to mít žádný vliv na individuální rozhodnutí rodičů svých dětí. Tyto stránky jsou především o výživě, o očkování jsou stránky jiné, jako např. rozalio.cz nebo slobodaockovani.sk. Vyšla řada knížek o očkování už i v češtině, takže každý rodič po zvážení různých protichůdných informací z různých stran a zdrojů si může udělat o věcech úsudek. Cítím se být zodpovědná za zdraví svých dětí a ostatní rodiče jsou jistě také zodpovědní. Jediné, co k tomu mohu říci je to, že očkování osobně nepovažuju za prevenci nemocí, spíš naopak. Tím pro mě diskuse končí, tyto stránky koneckonců jsou opravdu spíš o výživě. Řada lidí i lékařů, kteří se trochu víc do problematiky ponořili, zjišťují neustále podobné informace: a sice, že některé nemoci (např. spalničky) již klesly na dno co do výskytu, když se zahájilo proti nim očkování, že řada epidemií korelovala se špatnými životními podmínkami (podvýživa, otřesná hygiéna-i když opak také není dobrý, práce v továrnách a málo Slunce atd.), že nelze tedy vinit jen nějakého bacila či virus, že se vakcinami oslabuje celková imunita člověka, že vakcíny obsahují či obsahovaly tělu cizí látky, toxíny, jako je hliník a rtuť. Člověk přirozeně najednou nikdy neonemocní vícero viry, přesto existují vakcíny proti více nemocem najednou. V historii očkování jsou údajně statistiky manipulovány, někdy dokonce nemoci přejmenovány, „jste očkován proti tomu a tomu“, tak vaše nemoc prostě „nemůže být tou, proti které jste očkován“. Domnívám se, že rodič, ne producent vakcín či politik by měl určovat, zda jeho dítě bude očkováno, a případně si ho pak zaplatit z vlastní kapsy. O zdraví by měl rozhodovat rodič sám, každý jiný krok je krokem k tomu, co předvídal Aldous Huxley: zhoubná společnost, v níž se člověk stal jen biorobotem, otrokem, který je rád otrokem a neví o tom, že je, kdy děti už rodiče vůbec nevychovávají. Mnohem raději bych platila zdravotní pojištění, z něhož by se dětem hradil jednou za rok příděl másla z pastevního chovu + bio fermentovaný olej z tresčích jater, pobyt na venku na slunci v přírodě, než další injekce. Naposledy mě zaujal např. svazek 18 v rámci Knihovničky Meduňky s názvem Očkování, jeho účinky a jejich léčba. I. od MUDr. Ludmily Elekové. Někdo ze čtenářů tohoto blogu mi psal, že jí paní doktorka Eleková tyto stránky doporučila. A co píše paní doktorka o tetanu? I kdybychom ho dostali, máme 90 % šanci na uzdravení bez následků. „Pro zdravého člověka není bakterie tetanu nebezpečná, naopak přirozený kontakt prostřenictvím zažívacího traktu vede k přirozené iminitě…právě lidé, kteří jsou v kontaktu s koňmi a hlínou (včetně dětí), mají největší šanci získat přirozenou imunitu a očkování vůbec nepotřebují. …opakuji, přirozená infekce tetanem prostřednictvím potraviny zanechává imunitu, infekce zraněním nikoliv. …je to velmi závažný poznatek: jedna cesta infekce vytvoří skutečnou imunitu, jiná nikoliv. Když nezanechá imunitu onemocnění tetanem, jak to můžeme očekávat od očkování proti němu?“ str.47. http://youtu.be/_TJ_gwcC4kc Poradila byste mi nějaký mlýnek na obilí?

Diamant ruční mlýnek od firmy, která má stránky: http://www.unitedmillingsystems.com

Diamant ruční mlýnek od firmy, která má stránky: http://www.unitedmillingsystems.com. V USA stojí okolo 1000 USD.

Pokud člověk z nějakého důvodu dává přednost mechanického mlýnku (ne na elektřinu) nebo počítá s nějakým katastrofickým scénářem budoucnosti bez dostatku levné elektřiny, tak máme velmi dobrou zkušenost s efektivním mlýnkem dánské výroby, který ale není nejlevnější, zdá se, že části výroby byly převedeny nedávno do Polska. My ho máme, ale z časových důvodů jsme ho napojili na motorek, čimž jsme znehodnotili smysl původní investici do efektivního mechanického mlýnku. Na druhou stranu, pokud by nešla elektřina, protože třeba orkán zničil na dlouho dráty, tak šup! a hned mu zase nasadíme kliku a jedem zase ručně, což nám jen prospěje a zpomalí život…:-) (https://www.lehmans.com/p-45-diamant-grain-mill.aspx) Jinými slovy, když už elektrický mlýnek, tak bych si v tuto chvíli koupila (což jsme již udělala) normální elektrický mlýnek z českých eshopů, jako jsou mlynky.cz, http://www.hkdtrebic.cz/domaci-mlynky-obili.html atd.. Mám tento mlýnek a jsem spokojená:

Mlýnek na obilí bifidus 21

Mlýnek na obilí bifidus 21

http://www.mlynky.cz/cs/e-shop/mlynky-na-obili-vlockovace/elektricke-mlynky/mlynek-na-obili-fidibus-21.html Musíte pohledat na internetu sama, trochu projít nějaké diskuse, ale pak neváhat a prostě ho koupit. Mám i vločkovač, ale to je rychlé mletí, i když ruční. A většinou chtějí mlít děti, dává jim i větší smysl vidět maminku mlít vločky, vidí výsledek točivého pohybu, než ji vidět sedět u počítače a překládat. Chtěla jsem se Vás zeptat, jak dlouho dopředu musí člověk začít řešit koupi vhodné krávy? Je lepší koupit nejdřív tele nebo už krávu?

Telátko, Jean-François Millet (1814-1875)

Telátko, Jean-François Millet (1814-1875)

Nikdy není moc brzy, nikdy není moc pozdě. Je třeba dát uzrát prioritám a skutečným hodnotám, zjistit si informace. Určitě nechci nikomu vnucovat svůj životní styl, ale já osobně bych řešila koupi krávy ještě předtím, než bych se rozhodla postavit si nový dům (na místě, kde by se ta kráva mohla ve skutečnosti pást, nebo kde by mohl stát seník na seno pro ní) a vzít si na něj hypotéku a založit rodinu. To raději krávu a maringotku. Skutečná reálná materiální hodnota je ale podle mě v prvé řadě kvalitní jídlo pro děti a všechny, kteří v takovém domě budou žít. Protože prenatální výživa ovlivňuje nastavení šíře zubního oblouku, dává šanci se genům vůbec vyjádřit, je fajn, když lidé mají krávu co nejdříve, jak jen mohou a skoro na nic nečekají. Tělo 20letého člověka již „nepřestavíme“ či nepostavíme jako ten dům. Někdy je dobré mít dokonce kráv více, protože může nastat kostelace, kdy jedna kráva je již stará a už moc nedojí, druhá ještě nedorostla a bude ještě chvíli jalová, než se poprvé připustí, a třetí kráva je teprve po prvním porodu a nemá ještě tolik mléka jako po pozdějších laktacích.   Je ale vhodné zvážit řadu věcí, abychom si nevzali příliš „velké sousto“ a věděli, s čím počítat.  Nechci vůbec nikoho od chovu krávy odkradit, ale je třeba zvážit například následující věci při koupi telete či kravičky-máme zhruba několik možností, které nastíňuju níže, každopádně bychom doporučovali koupit si Jerseyku nebo jiné tradiční plemeno (kvůli nezmutovanému beta-kaseinu) a kvůli vyšší tučnosti: 1) Koupit třeba 4měsíční telátko (Výhoda: je asi levnější, zná vás odmala, víte, na čem vyrostlo (nebo nevíte, ale možná už též lizalo šrot).; nevýhody: dlouhá časová investice-2 roky do možnosti prvního připuštění, někdy nezabřezne napoprvé,+9 měsíců březosti do 1. laktace; teprvé poté (až za skoro 3 roky!) máte mléko s tím, že to zpočátku není snadné pro ní, která ještě nikdo dojena nebyla a musí si na to zvyknout, a ani pro začínajícího hospodáře či hospodyni, která se teprve učí dojit krávu, a hlavně po otelení má kráva velké tvrdé vemeno a nemusí to dojení jít nejsnáze, ale je třeba mléko vydojit, aby nedostala zánět, mléko a máslo navíc člověk potřebuje teď, protože růst dětí nepočká, pokud nesežene jiný zdroj… Zpočátku se budete i dělit o mlékem s teletem, po 1. porodu kráva nemusí mít tolik mléka jako po dalších porodech. 2) Když si koupíte odrostlejší skoro 2letou jalovici, která ještě nikdy neměla tele (výhoda: nečekáte tak dlouho na možnost 1. připuštění  a laktace a tedy mléko budete mít mnohem dříve, ale máte co do činění s větším zvířetem, 3) Dospělá rozdojená kráva (výhoda: již je nejspíš zvyklá na dojení, mléko máte hned, časem Vám třeba „dá“ telátko- jalovičku, která Vám bude dávat mléko po ní, až ona nebude, nebo současně…), pokud je starší, nebude žít zase tolik let…, ale to nevadí, hlavní je mléko a máslo. Takže chce to mít více méně připravenou tu logistiku:chlév atd. případně mít už třeba slepičky a zkusit si, zda budu utužovat svůj charakter tím, že prostě musím aspon 2 x za den v létě v zimě jít do toho chléva, do mrazu a nejezdit na dovolenou, být včas doma na podojení, aby nedostala zánět vemene, je to rodinná záležitost- člověk by měl mít kompetentního člověka, který je schopen ho nahradit v péči o krávu pro třeba nějakou momentální indispozici, chce to sledovat průběžně po celý rok inzeráty a čekat na tu nejlepší konstelaci. Jistě je dobré si vyzkoušet chov kozičky, člověk si nacvičí dojení. A žijou krávy! Letos pořádáme i Kurz Chov rodinné krávy 20.7. 2013 (http://www.kosimesnadno.cz/zen-cart/index.php?main_page=product_info&cPath=71&products_id=269) …chtela jsem rici, ze jsme se podle teto knihy ridili asi 7 let od roku 2003, zila jsem s manzelem v Anglii a tedy kniha byla v originalu. Ale vzhledem k tomu, ze jste schopna tak krasneho prekladu tak me napadlo Vam zaslat stranku na Americkeho lekare, ktery take vychazi z Dr. Weston A. Price nutritional degeneration a myslim si, ze ji lepe pochopil nez Sally Fallon. My se jiz nyni ridime dle nej. V cem vidi chybu a nesouhlasi se Sally Fallon, je ze jejich strava obsahuje prilis bilkovin. Pote co se mi z jezeni dle NT hodne tucneho a masa delali stale vice zazivaci problemy jsem si na jeho doporuceni sama knihu od Dr. Price precetla a zjistila jsem, ze Dr. price opravdu nedoporucuje takove kvanta masa a take nikde nemluvi o phytic acid a doporucuje jist celozrne vyrobky bez jakkehokoliv namaceni. Toto nikde v knize Dr. price neni i kdyz SF neustale demonizuje grains a doporucuje jist je zridka a vzdy namocene. Takze i kdyz se SF opira o knihu Dr. price a pojmenovali po nem WAPF, tak prekrucuji jeho pravdu ve prospech nadbytecneho masa ve strave a zbytecne skodlive kritizuji konzumaci celozrnych vyrobku. Musime prece vychazet i logicky z toho, ze ze studovanych izolovanych skupin my se nejvice blizime Svycarum. A jejich dieta byla hlavne syrove mlecne vyrobky a celozrny zitny chleb, a malo masa. Muj manzel Anglican to ma naopak, kde potrebuje vysokou konzumaci masa a tedy s tim nema problem, ale nelibi se mi stejny pristup SF ke vsech lidem bezohledu na jejich koreny. Pro zajimavost zde jsou stranky Dr. Tim O Shea, ke kteremu jsme presli http://www.thedoctorwithin.com A posilam to proto, protoze by to bylo uzasny pokud by to nekdo sikovny jako jste vy prelozil pro CR. Bohuzel i kdyz mluvim fluentne anglicky, prekladam strasne…Na zacatku knihy jedna z referenci je od Dr. Atkins (Atkins diet) a v cele knize je zvelebovano maso a na WAPF strance doporucuji jist bilkoviny pri kazdem jidle. Natasha Campbell McBride, jejiz knihu mam take dokonce pise ve sve knize ze maso je vice hodnotne nez zelenina a jeji dieta je vicemene high protein diet. V posledni dobe se grains strasne demonizuji a tlaci se gluten free diet. Zkusila jsem vse. Jedli jsme dle Natasha Campbell Mc Bride, pote gluten free diet ve snaze se zbavit problemu s travenim. Pote jsem nasla lekare na ktereho jsem Vam poslala odkaz a vlastne jsem jenom snizila konzumaci masa, zavedla opet do stravy celozrne vyrobky (domaci vyroba) a zacala jist vice syrove stravy a citim se mnohem lepe. I nadale beru CLO a maslo, sadlo, kokosove vyrobky atd. Ale proste me vadi, ze se dnes vsechno hazi na grains. Vazim si prace WAPF, ale myslim se ze je time to move on. Dostala jsem svolení tento email výše publikovat… Děkuji Vám za dlouhou výpoveď. Takže jestli tomu správně rozumím, tak už jste si našla, co vyhovuje Vám. Otázkou zde akorát je, komu a čemu přisuzovat zásluhy na tom, že už víte, čím sebe osobně živit a kdo mohl za to, že jste tak dlouho hledala. Myslím si, že především Vám samotné lze přisoudit zásluhy a dlouhé hledání. Zdá se mi, že se řídíte ani ne dr. Sheaem či Sally Fallonovou, ale vlastním selským. Domnívám se přesto, že kdybyste před 7 lety knihu Vyživující tradice opravdu bedlivě přečetla, mohla jste si ušetřit spoustu času a snad i zdraví. Dovolila bych se vrátit se zpět k tomu momentu před 7 lety, kdy jste sezačala, jak jste psala, „řídit“ dle knihy Vyživující tradice a teprve nadávno zařadila do stravy více obilovin. Zdá se mi, že poselství této 700 stránkové knížky plné receptů nejen na maso, ale i mléčné výrobky, zeleninu, dezerty, sendviče, kvašené nápoje atd. jste si z pro mě z nepochopitelných důvodu zredukovala na radu: jezte hlavně maso (+tuky) a nejsem si ani jistá, jaké bylo to “maso” kvality vzhledem k nesnadné dostupnosti živočišných produktů „z trávy“ a jaký byl stav Vašeho zažívání (kyselina chlorovodíková atd.), mikroflóry (viz Dieta Gaps) před nástupem na tuto radikální dietu. A měla jste 2 roky trpělivost projít si dietou GAPS? Za hlavní informaci ohledně „masa“ v NT považuji tu, že se především nemáme vyhýbat posvátným vnitřnostem, kostním vývarům, a pokud jíme svalovinu, jíst ji vždy s tukem a vždy vyhlédávat maso kvalitní. Myslím, že se paní Sally Fallon podařilo především zbavit lidi fobie z „masa“ obzvlášť červeného, že pokud se jedná o kvalitní maso (“ z trávy), tak by to většinou nemusel být problém. Zvláště Američané, na jejichž půdě byly kdysi prérie a lesy, mají jistě k masu tradičně blízko. O bílkovinách jako takových mě její kniha poučila v tom, že když zkombinuju bílkoviny z obilovin s luštěninami, tak to enní ono, terpve když k nim přimíchám jen 2 % živočišných bílkovin, pak již začíná na tak nízkém zastoupení živočišných bílkovin (sardinka, vajíčko, kousíček sýra) ta pravá magická synergie. Síla živočišných bílkovin zde tedy není v jejich kvantitě, ale třeba schopnosti synergického účinku s ostatními bílkovinami. (Srov. naši předci mívali třeba luštěninu hrách+ chléb + kousíček sýra, vajíčka či klobásky) správném využití díky např. vitamínu A. Kdyby paní Sally Fallon chtěla protlačovat velkou konzumaci masa na úkor všeho ostatního, asi by se nenamáhala s iniciováním kampaně za opravdové mléko a jiných iniciativ, díky nimž má i řadu příznivců mezi lidmi stravujícími se vegetariánsky. Sama možnost stravovat se „zdravě“ vegetariánsky u některých lidí nevylučuje, ovšem jsou-li splněny určité  podmínky (zejména, budou-li ve stravě vajíčka od slepic z volného chovu a kvalitní výrobky z nepasterovaného mléka, aby si uchovalo vitamíny B12, B6 atd.), nepovažuje ale takové stravování za optimální pro rodiče před početím dítěte, pro těhotné a kojící apod., ref.) Píšete, že „jejich strava obsahuje příliš hodně bílkovin“, přičemž toto konstatování si protiřečí s Vašim poznatkem, že musíme prece vychazet i logicky z toho, ze ze studovanych izolovanych skupin my se nejvice blizime Svycarum. A jejich dieta byla hlavne syrove mlecne vyrobky a celozrnny zitny chleb, a malo masa. Máme k nim nepochybně blízko, obzvlášť co do počtu km od nás, ale vzhledem k jejich nadmořské výšce a velice krátkému vegetačnímu období se cítím být i trochu spřízněná třeba se Severoamerickými Indiány, kteří měli lesy stejně jako my Slované, když jsme tu přišli do pralesů, jak popsal Kosmas, a než jsme se smíchali s jinými etniky. Stačí ale vzít s rozumem i poznatky našich prapředků, třeba z veliké pokladnice informací, kterou je kniha Česká strava lidová od Marie Úlehlové-Tilschové a už ani nemusíme doslova kopírovat švýcarské horaly. Jenže především však je otázkou, co jsou podle Vás ty mléčné výrobky a režný chléb? Mléčné výrobky jsou především zdrojem kompletních bílkovin, k nimž se chcete stavět tak kriticky! Spolu s samožitných chlebem působí jistě všechny bílkoviny z chleba a sýra dohromady synergicky! Pojem „málo“ masa či bílkovin je relativní! Švýcarští horalé chovali krávy a průměrně 1x za týden měli maso, většinou telecí nebo kozí. Těžko říci, zda je to málo či moc, ale jistě tele nevyhodili. Pravidelně jedli kostní vývary, které také pocházejí ze zvířat a i ony mají něco bílkovin (kolagen). Takže těch bílkovin jistě také neměli málo vzhledem k tomu, že té zeleniny si moc nestihli vyprodukovat. I žitný chléb má bílkoviny. Navíc žádné potraviny nelze úplně čistě striktně rozdělovat na bílkoviny a sacharidy, protože rostliny včetně zrn žita, mají bílkoviny, nejen škroby a dokonce i maso má cukr glykogen.  Proč ale omezovat ve stravě bílkoviny? Nebo snad máte na mysli jen živočišné? Ale i o tom všem se přece píše v knize Vyživující tradice. Stačí mít na talíři současně luštěniny, obiloviny a trošičku živočišných bílkovin (kousek sýra, sardinku, vajíčko), všechny tyto tři složky pak působí pěkně synergicky*. . Já tu knihu Vyživující tradice (NT) sice pouze překládám a dávám si dohromady, kolik je 2+2, jsem s ní ale v intimním kontaktu, a proto si Vám mohu dovolit promptně vytáhnout citáty, které jasně dokládají, že nikomu Sally Fallon v knize NT kvanta masa a už vůbec ne paušálně všem lidem či všem národům nedoporučovala, ani neurčovala, jak přesně má vypadat náš talíř z makronutričního hlediska. To lze zkusit spíš vyčítat jen snad některým moderním výživářům, kteří mají rádi čísla a přesné odměřování makroživin na talíři, ne Sally Fallon. V kapitole O specialních dietách a alergiích totiž psala : Jiní nemohou dobře strávit maso kvůli potlačené či chybějící tvorbě kyseliny hydrochlorové v žaludku. To může být kvůli nedostatku vitamínů B6 a zinku, oba jsou potřební pro tvorbu slinivkových enzymů, nebo kvůli nedostatku chloridu daném dietou s nízkým obsahem soli.  Tvorba kyseliny hydrochlorové často klesá s věkem a maso tak starší generace hůře snáší. .. Hodně se diskutuje o ideálním poměru bílkovin, sacharidů a tuků v naší výživě.  Politicky korektní strava je ta, v níž je velké zastoupení sacharidů a málo bílkovin a tuku; jiní nabízejí stravu, v níž jsou sacharidy vyloučeny obzvláště kvůli hubnutí. Jiný myšlenkový směr tvrdí, že určitá přesná rovnováha makronutrientů ( 40 procent  sacharidů, 30 procent bílkovin a 30 procent tuků) je klíč k dokonalému zdraví.  Tradiční druhy výživy po anylýze vykazují přibližně tento poměr- 40 procent sacharidových potravin, 20 procent bílkovinných potravin a  40 procent tuků s výjimkou arktických regionů a určitých  skupin, které si drží stáda dobytka a nepožívají mnoho rostlinných potravin a jejichž strava může být až z 80 procent z tuků….Tento poměr by měl sloužit jenom jako směrnice a ne jako rigidní dogma, které nám z našich stravovacích návyků udělá fetiš. … Systémy, které zdůrazňují makronutrientní kvantitu, často přehlížejí důležitost kvality potravin…. Dietní systémy, které zdůrazňují vysokou kvalitu jídla našich předků a správné techniky přípravy, mají větší šance na dlouhotrvající úspěch, než ty, které připisují veškerému obyvatelstvu planety Země jeden ze čtyř seznamů potravin, především když tyto seznamy obsahují pochybné potraviny ze sóje a vyřazují výživné tuky, jako je kokosový olej….Jistě zde tedy paní Fallon ponechává dostatečný prostor zdravému selskému a k experimentování, aby si každý určil, co je pro koho nejvhodnější. Je naprosto absurdní tedy vinit Sally Fallon ze stejného přístupu ke všem lidem či národům (Čech, Angličan, Japonec). Koneckonců sama varuje před konzumací sojóvých výrobků, které se i ve fermentované podobě kvůli goitrogenním účinkům hodí spíš do japonského tradičního kulinárního kontextu s mořskými řasami či polévkami z hlav ryb vyživujících štítnou žlázu. Právě z knihy Vyživující tradice se třeba můžeme dovědět o některých etnických rozdílech v trávení alkoholu (Japonci) či snazším trávení nenamáčených obilovin (chléb pita, čapáti -větší slinivka a slinné žlázy Indů), Sally Fallon nemá nic proti vegetariánství, ale proti sójovému průmyslu, který se snaží Indy připravit už i o tu poslední živočišnou potravinu, kterou je máslo (falešné sójové ghí). Píšete, že v úvodu knihy Vyživující tradice je “reference” na dr. Atkinse (Atkinsonova dieta). To je – promiňte – zcela pomatený úsudek. Jeho jméno rozhodně nechápu jako “referenci”. Pouze jsou zde citována jeho pozitivní slova chvály (asi z nějaké recenze). Kniha Vyživující tradice se k jeho dietě tímto ale nikterak nehlásí, neodkazuje na jeho knihu ani na konci v seznamu doporučené literatury (Suggested Reading), dokonce jeho jméno nefiguruje ani v Předmětovém rejstříku (Subject Index) na konci knihy! Jedinou spojitost zde vidím právě v jeho pochvale této knihy- má totiž o to větší váhu, že pochází z jiného tábora, že někdo z opačného tábora má tolik pokory, že se před touto knížkou skloní – o to větší cenu pak v našich očích tato kniha může ještě mít. Pokyn k následování jeho stravy ani žádnou třeba inkonzistenci v tom nevidím. I kdyby knihu pochválil samotný Lucifer. Inkonzistence by nastala, pokud by paní Sally Fallon nekriticky chválila knihu Čerta. Pokud dr. Price nenapsal, že některé skupiny konzumovaly výrobky z namáčeného obilí, neznamená to, že automaticky všechny konzumovaly výrobky z nenamáčeného obilí. Byl to především zubař, ne kuchař (kuchařku po něm udělali právě jeho epigoni typu Sally Fallon), zajímal se především o zuby a mikronutriční profil stravy a o způsob zpracování obilí v továrně (rafinace). Vždyť co jen může mít kdo proti namáčení obilí? Logicky: jak si asi naši předkové (i švýcarští horalé) dělali žitný chléb? Jen tak mouku splácali s vodou a rovnou hodili do trouby? Již v roce 1935 píše v knize Jak a čím se živiti paní Marie Úlehlová-Tilschová: Žito. Jak jméno jeho samo naznačuje, bylo hlavním obilím zemí českých. Staří Slované totiž označovali žitem od slovesa „žíti“ to obilí, které jim dávalo živobytí. Proto také na jižní Moravě a Slovensku, kde je tepleji, nazývá se „žitem“ zase pšenice…chléb, o který většina křesťanů prosí denně v modlitbách, neboť je pro ni symbolem hlavní potraviny mírného pásma….tak v Čechách býval chloubou hospodyň vždy pravý chléb samožitný...způsob jeho pečení…který se nesnáší s tempem moderní doby. Dříve věnovaly venkovské hospodyně zadělávání chleba přímo zbožnou péči a také jeho pečení v kamenných pecích vyžadovalo delší doby. Chléb se připravoval vždy s kváskem, nikdy s kvasnicemi. A kvásek si přece žádá vlhko a čas neboli namáčení! Obecně doporučuje Sally Fallon  snížit příjem sacharidů těm, ktěří chtějí třeba zhubnout, protože se tloustne údajně v momentě, kdy pozřeme potraviny s vysokým glykemickým indexem, kdy tedy pozřeme „špatné kalorie“ a inzulín takovou glukózu „nažene“ do tukových buněk. Více k namáčení a proč je důležité třeba zde. Lze dohledat, že různé národy si obilí upravovali a rádi a nejen obilí. Mléčně kvasili, marinovali i zeleninu, ovoce, maso, namáčením ve vodě, ale i ve vápenném nálevu nixtamalizovali (Indiáni kukuřici, Češi žaludy). Podrobnosti lez dohledat v kuchařkách a historických záznamech i dalších záznamech Pricea, které uchovává archív Nadace Pricea-Pottenger , a do kterých sama paní Sally Fallon nahlížela a která třeba píše o obyvatelích Vnějších Hebridů ve Skotsku, které navštívil dr. Price: Ve Skotsku bylo zvykem připravovat si ovesnou kaši ve velkých várkách a nalévat si vařené obilí do zásuvky kuchyňském kredenci nebo prádelníku! Čtvrtky ztuhnuté vařené obiloviny se poté mohly vykrajovat, jak bylo potřeba a znovu ohřát poté, co se přidalo trochu vody. Tento proces umožnil ovesné kaši, aby fermentovala podruhé. Někteří lidé (a je jich čím dál víc) opravdu nemohou jíst stravu s lepkem,  nic jiného než gluten-free diet jim ani nezbývá – to není démonizace obilí, ale nárůst lidí s celiakálií. Paní Fallon však upozorňuje na rizika konzumace obilovin, které byly průmyslově zpracovány- extrudované, pafované, nenamáčené „zdravé“ celozrnné výrobky. Napsala hezký text Buďte laskaví na své obilí. (Be Kind to Your Grains) Začít jíst více syrové stravy je opět v souladu s Vyživujícími tradicemi, ale ne všechno jídlo. Hlavní kritérium zůstává totiž ne syrovost či uvařenost stravy, nýbrž dostupnost živin. Je tedy jedno, zda má v syrové podobě potravina více vitamínů a enzymů a  bílkovin, ale zda živiny skutečně strávíme a efektivně využijeme. Zda jsme nevařením do těla nedostali víc vitamínu C, ale za cenu ničení si štítné žlázy pojídáním zeleniny typu syrového nekvašeného zelí či brokolice, které mají za syrova goitrogenní účinky. (super syrové potraviny = kvašené). A naopak někdo tvrdí, že obsah bílkovin a jiných živin je v pasterovaném mléce a syrovém mléce stejný (zejména výrobci mléka v krabici), přitom nejsou v případě pasterovaného mléka živiny (B6, Ca, Fe, bílkoviny atd. ) vstřebatelné a dostupné, zničily se např. enzymy – pokusy na zvířatech i staré pokusy s nepasterovaným mlékem v syrotčincích to dokázaly jasně. (Nebo viz nedávná přednáška paní Fallon na právnické fakultě Harvardovy univerzity, kde dokládá, co všechno se pasterizací v mléce zničí: http://youtu.be/iLRdihFi6gw Většinou tedy nejde o to, aby strava byla syrová, ale „nějak“ upravená (kvašením-kvašená syrová, marinováním-marinovaná syrová, ořechy zas namáčením ve slané vodě), aby živiny v ní byly dostupné a jídlo i často chutnější a zdravější (viz Vepřové dilema) . I v tom nám může pomoci se orientovat třeba kniha Vyživující tradice. Pan Sandor E. Katz, autor oblíbené knihy Wild Fermentation (Divoké kvašení) a údajně „postvegan“, by jistě nestál o to, aby „propagátorka kvant masa“ Sally Fallon mu napsala k jeho knize předmluvu… Zdá se mi, že paní Sally Fallon pochopila knihu dr. Pricea velice dobře, ostatně jako celá řada jiných výživářů, lékařů a léčitelů a obyčejných zahradníků. Dr. Shea je vlastně prvním samozvaným arbitrem „správného výkladu“ díla Pricea, o němž slyším – že se mu povedlo ho pochopit jinak. Nevím, zda vůbec bylo jeho ambicí jí celkově pochopit, natož „lépe“, zda skutečně „kopal hlouběji“ a objevil  zlatou žílu a mohl „vyrazit vpřed vlastní cestou“. Pokud lékaři po vystudování medicíny se sami ve výživě nevzdělávají, nemohou být kompetentnější se k ní vůbec  vyjadřovat, než kdokoliv jiný, a zdá se mi, že jeho prezentace (spíš zmínka) práce dr. Pricea nedosahuje úrovně Sally Fallon. Už jen jeho polovičatá  zmínka o zubaři, která začíná, že „jednou byl jeden zubař“ (there was once a dentist) …Nebo jen Váš vlastní výraz, když píšete, že tento lékař vychází z Priceovy „nutritional degeneration“ – (snad „fyzické“ či „tělesné“ degenerace) mi napovídá, že sama nemáte knihu moc zažitou.Když jen nahlédnu na jeho stránky, jeho jen dílčí výklad díla dr. Pricea  nezní příliš přesvědčivě. O knihu dr. Pricea potřeboval spíš jen trošku opřít k posilnění svého důrazu na důležitost enzymů v naší stravě, takže jako primární důvod zubních kazů uvádí enzymy (jako by pouze jejich přítomnost či absence  souvisela se zubními kazy), až níže se zmiňuje o bílé mouce a cukru a až jen v souvislosti s mlékem se zmiňuje i o tom, že v něm jsou nějaké vitamíny A, D a E. O tolik důležitém faktoru X se nezmiňuje vůbec a to ho Price studoval ve 20 000 vzorcích másla z mléka z celého světa. O rychle rostoucí zelené trávě a vitamínech (nikoliv jen minerálech) rovněž není řeč. Na to, aby mohl knihu Pricea dobře a ještě “lépe” objektivně uceleně interpretovat, předpokládám, že by takovéto “detaily” nevynechával. Takto mi totiž připomíná nekvalitního novináře, který interpretuje svět tím, o čem se mu zlíbí psát, o čem psát nebude a o čem napíše jen půlku pravdy. Dr. Shea není prvním , který se v prezentaci svých teorií „odvolává“ (otírá) na dr. Pricea a na jen malý oblázek z mozaiky jeho práce, činili tak již někteří makrobiotici, vitariáni a poradci v detoxifikaci, někteří mu přisuzují věci, které nebyly vůbec předmětem jeho zájmu. (Ref.např. http://www.westonaprice.org/basics/the-right-price) Hlavní odkaz dr. Pricea přece není jenom v tom, abych se vyhýbali bílé mouce a cukru (obojí zvyšuje krevní cukr, krade minerály atd.), abychom jedli živou stravu s enzymy a více minerálů a ve vodě rozpustných vitamínů i díky dobré půdě, ale také nezapomínali na důležité v tucích rozpustné vitamíny A, D a K2 (faktor X), bez ohledu na to, ve které části světa žijeme. Jeho hlavní zprávou pro nás je, že bez ohledu na to, jak se naše strava liší v makronutričním profilu (budiž to má každý národ a nárůdek po svém), pro lidské bytosti celého světa má mít podle jeho poznatků strava velice podobný mikronutriční profil (doufal, že v tropických zemích jim stačí kombinace ovoce a zeleniny a byl překvapený z jejich pojídání tučných prasat a ryb). To je čestně zjištěný objev nezávislého badatele Pricea, k němuž ho patrně poháněla i bolest ze ztráty jediného syna, který mu zemřel paradoxně na komplikace při zánětu kořenového kanálku, který mu on sám ošetřoval. Jak toho všeho dosáhneme, záleží ale na každém z nás. Takto to pochopila Sally Fallon a tisíce dalších lidí včetně mě. Zda budeme jeho odkaz a aktivitu prezidentky Nadace Westona A. Pricea,( kterou si netroufá kritizovat ani další nadace spravující jeho fotografie a dokumenty Nadace Price-Pottengera), ignorovat a těkat bez ladu a skladu za něčím jiným, zda budeme Priceova odkazu dbát za cenu toho, že se náš život promění v jakousi drezúru, nebo zda se budeme řídit zdravým selským, je již v naší svobodné režii. Vinit knihu Sally Fallonové Vyživující tradice a celou nadaci WAPF  z toho, že nabádá ve všech receptech ke konzumaci velkého množství masa a to paušálně všemi lidmi či dokonce z újmy na zdraví a ze zpronevěření se odkazu a principů,m zdravé stravy dle dr. Pricea, je absurdní soud a dovolím si tvrdit, že mi bohužel trochu připomíná účelové soudy lidí, kteří ve snaze zdiskreditovat tuto knihu a celou nadaci (ovšem snadno vyvratitelnými tristními komentáři, které někdy ani nestojí za reakci) a neváhají použít polopravd a lží, protože se možná cítí nějak znejistěni ve své identitě, kterou si vybudovali okolo jiného způsobu stravování. Ani na zlatém táce naservírované argumenty by je nepřesvědčily-nechtějí je vzít na vědomí. Přitom se mi zdá, že Vy sama jste s poznatky knihy mnohem více spřízněnější, než si myslíte, až na to nenamáčené obilí (?), a nemusela byste na ní být tak přísná a vylévat vaničku i s dítětem. Nemám nic proti “posunům vpřed”, ale proti laciným „útěkům“ kamkoliv. Mohlo by nám totiž k naší škodě něco důležitého uniknout. Věra Z knihy Vyživující tradice: *Živočišné bílkoviny (maso, ryby, mléčné produkty, vajíčka), zdá se, představují mnoho nedostatků….Proč tedy nenahradit živočišné bílkoviny rostlinnými bílkovinami? Nacházejí se v obilí, zelenině, olejnatém ovoci a především v luštěninách. Nejsou ale tak dobře vyrovnané jako živočišné bílkoviny. Správnou kombinací obilí s luštěninami člověk může celkovou kvalitu bílkovin z rostlinných zdrojů vylepšit. Jenomže mnoho lidí vstřebává rostlinné bílkoviny hůře než živočišné bílkoviny. Toto vede k závěru zdravého selského, který se nachází obecně v knížkách o stravě a zdraví, že polovina našich bílkovin by měla být živočišného původu a polovina bílkovinrostlinného. Toto pravidlo ale nemá ve skutečnosti žádný vědecký základ, jelikož je nutné jíst pouze malé množství živočišných bílkovin, aby pomohly s asimilací rostlinných bílkovin. Tradice a věda se v tom tentokráte vzájemně potvrzují. Tradice: francouzský pot au feu (hovězí bujón s chlebem), italské těstoviny s Parmezánem, španělská paella, marocký kuskus, Indické thali, japonská ryba s rýži-vždy živočišný produkt, ať už maso, ryba nebo mléčný výrobek se tradičně jedly ve velmi malém množství. Z hospodárné nutnosti? Snad….Také ale možná díky intuici předků. Jelikož výzkum na zvířatech potvrdil moudrost těchto praktik. V jednom z těchto výzkumů provedeného v Latinské Americe se krysám dala směs kukuřice a fazolí v různých poměrech, ony potraviny, které tvoří základ stravy velké části obyvatelstva. A už byly tyto potraviny podávány v jakémkoliv poměru, růst krys nebyl dostatečný, třebaže teoreticky množství bílkovin bylo odpovídající. Naopak stačilo, když se přidala jen 2 % ryb ke směsi fazolí a kukuřice, aby rychlost růstu zvířat povážlivě stoupla (o 70 % až 120 %podle poměrů těchto dvou hlavních složek). Malý doplněk z ryb nemůže sám o sobě objasnit tyto znamenité výsledky. Nepochybně má přidání živočišných bílkovin synergický účinek na asimilaci rostlinných bílkovin. Množství ryb, které se dalo krysám, odpovídalo 30 gramům na člověka-jenom jediná sardinka!-jako jediných živočišných bílkovin na celý den. Další zajímavý poznatek: Kombinace kukuřice a ryb (bez fazolí) nikdy nedala tak dobré výsledky, ať už bylo množství ryb jakékoliv, jako trilogie fazolí, kukuřice a ryb. Claude Aubert Dis-Moi Comment Tu Cuisines (Vyživující tradice str. 505) (Níže je k tomu citát z Vyživujících tradic: Tradiční metody přípravy obilí a luštěnin dodávají ony faktory, které příroda používá na neutralizaci kyseliny fytové v semenech, aby mohla naklíčit a růst: teplo, vlhkost, čas a lehká kyselost. Namáčet celé obilné kroupy a mouku přes noc v prostředí, jako je zkysané mléko nebo teplá nakyslávoda, aktivuje enzym fytázu, která neutralizuje kyselinu fytovou. Studie ukazují, že sůl přidaná do média na namáčení tento proces brzdí, takže čas, kdy se přisoluje kaše nebo litá těstaje těsně před vařením, ne v době namáčení.  Za správných podmínek je fytáza také aktivována v lidském střevě, což vysvětluje, proč někteří lidé si nevyvinou nedostatek minerálů na stravě s vysokým obsahem, zatímco jiní ano. Nicméně extrudování – což je zpracování za vysokého tlaku a teploty používané na přeměnu celých zrn na snídaňové cereálie jako otrubové vločky a předvařená pšenice– zcela fytázu ničí a kyselinu fytovou zanechává nedotčenou. A tak studené snídaňové cereálie s vysokým obsahem vlákniny přinášejí dvojitou ránu kyseliny fytové blokující vstřebávání minerálů bez fytázy, která může deaktivovat alespoň část kyseliny fytové ve střevním traktu. Extrudování také činí určité bílkoviny velmi toxickými, esenciální oleje žluklými a mnoho vitamínů bez užitku. Vařené snídaňové cereálie jsou zdaleka výživnější, dokonce i kdyby nebyly předem namočeny. Ze všeho nejlepší jsou správně namočené a uvařené celé kroupy obilí snězené s kvalitním tukem v podobě másla nebo smetany. Skutečnost, že kyselina fytová je silným chelatorem (“čistič”, p. př.), vedl k prohlášením, že kyselina fytová se může využívat na odstraňování toxických kovů. To může být docela dobře pravda, ale abychom se vyhnuli nedostatku minerálů, měla by se kyselina fytova využívat k takovému účelu pouze po krátkou dobu – jako když Židi jedli nekynutý chléb po několik dní během paschy. Jedna námitka často učiněna vůči stravě založené primárně na obilí a luštěninách je ta, že tyto potraviny obsahují kyselinu fytovou. Je ho především hodně v klíčku obilí a ve slupce luštěnin, spojuje se ve střevním traktu s vápníkem, železem, magnéziem a zinkem, čimž vytvoří nerozpustné fytáty, které jsou posléze vyloučeny. Podle některých badatelů, vylučování těchto minerálů ve formě nerozpustných fytátů může vést k vážných neodstatkům u těch, kteří se živí převážně obilím, pokud před jeho konzumací celá zrna nebyla namáčená nebo fermentovaná. Role kyseliny fytové byla nejzevrubněji studována u chleba. V kváskovém chlebu s dlouhou fermentací, která je částečně lakto-fermentací, je kyselina fytová téměř zcela zničena. Na druhou stranu chléb vyrobený z pivovarských kvasnic prochází rychlou fermentací, která je ve velké míře alkoholovým kvašením; a jeho obsah kyseliny fytové zůstává převážně nedotčený. Fytáza (enzym potřebný ke štěpení kyseliny fytové) přítomná v obilí tak nemůže činit, dokud se pH dostatečně nesníží a doba fermentace netrvá dostatečně dlouho.( Z knihy Vyživující tradice , Claude Aubert Les Alimentes Fermentes Traditionnels, s. 499) Další ukázka se týká jedovatosti puffovaných moderních výrobků, domnívám se, že  Nadace Westona Pricea zbytečně konzumaci toho, čemu někteří říkají celozrnné výrobky, nekritizují: Čtyři skupiny krys dostaly speciální dietu. Jedna skupina dostala obyčejnou celou pšenici, vodu, vitamíny a minerály. Další skupina dostala puffovanou pšenici, vodu a stejný roztok s živinami. Třetí skupina krys dostala vodu, bílý cukr a čtvrtá skupina jen vodu a umělé živiny. Krysy, které dostaly celozrnnou pšenici, žily na takové stravě přes jeden rok. Krysy, které dostaly jen vodu a živiny, žily jen asi osm týdnů, a zvířata na bílém cukru a vodě žily asi měsíc. Jenže vlastní laboratorní studie [té společnosti] ukázala, že zvířata, kterým se daly vitamíny, voda a všechna ta puffovaná pšenice, chtěly umírat už po dvou týdnech. Nešlo o umírání kvůli podvýživě; takovéto výsledky vypovídaly o tom, že na samotné puffované pšenici bylo cosi jedovatého. Bílkoviny jsou velice podobné určitým toxinům co do molekulární struktury a proces puffování, kdy se zrno vystaví tlaku o 680 kg na čtvereční coul a následné jeho uvolnění, možná produkuje chemické změny, které mění výživné zrno na jedovatou látku. …Byl jsem šokován, a tak jsem to ukázal dr. Clarkovi, který sdílel moje obavy. Jeho předchůdce dr. Graham, tu zprávu publikoval a snažně tu společnost žádal, aby ve výrobě puffované pšenice kvůli jejímu toxickému účinku na zvířata nepokračovala. Dr. Clark…. šel rovnou k řediteli…”Vím, že by to lidé měli spíš házet po nevěstě a ženichovi na svatbě,” prohodil (prezident) , “jenže jak tomu mám pomoct, když si to lidi chtějí mermomocí strkat do huby? Mimochodem loni jsme na tom vydělali $ 9 miliónů. “ Paul Stitt Fighting the Food Giants [Boj s potravinářskými obry]. ————————————————————————————————— prednaskaUPOLByla jsem pozvána, abych v rámci projektu Pedagogika v praxi při olomoucké pedagogické fakultě udělala workshop. Nejvíce mě překvapilo, že nikdo z posluchačů nevěří lipidové hypotéze. Nezvedla se totiž ani jediná ruka. Zajímavé evaluace, které si můžete přečíst po pravé straně (Úvahy) na těchto stránkách: http://www.pvp.upol.cz/workshopy.php?s_uname=Biologie-ditete-Vyziva-a-fyzicka-degenerace-nedostatecna-strava-89&ref=lektori&ref_uname=Vera-Dudmanova Na oněch stránkách výše je možné najít úvahy studentů, kteří na dílně byli. Některé úvahy velmi pozitivně kvitují celou mou přednášku (je vidět, že ji pochopili) a dovolím si tvrdit, že to jsou především ty, jejichž autoři či autorky na ní strávili celou dobu a otevřeli svou mysl něčemu novému. Další úvahy svědčí spíš než o věcné polemice o tom, že patří studentům, kteří na přednášce byli jen krátce (jak mohou tedy objektivně reagovat na něco, na čem nebyli?), místy polemizují s něčím, co jsem nikdy neřekla, jindy mám pocit, že se raději rozepisují o svém vlastním stravování bez zřetele k obsahu workshopu a bez reflexe mé přednášky, na které asi dlouho nepobyli, proto je třeba brát všechny úvahy s rezervou. Zkusím aspoň krátce reagovat na některé výroky: Myšlenka, že lidé s úzkým obličejem jsou vlastně zdegenerovaní, mě lehce šokovala. Nakolik je to pravda, to samozřejmě nemohu posoudit. Považuji to za dost kontroverzní názor, zejména proto, že jsem o něčem podobném nikdy neslyšela. Nemuseli jsme o tom slyšet, ale otevřme oči a podívejme se okolo sebe, třeba i do zrcadla na tento nemilosrdný přírodní zákon. Kolik „vytáhlých“ mladých lidí, a je jich čím dál, víc okolo sebe vidíme, kteří mají úzký obličej a celou kostru? Zařaďme si je do transgeneračního kontextu jejich rodin. Úzký obličej  ovšem svědčí pouze o určitých nutričních nedostatcích v prenatálním období a dětství, zejména v oblasti v tucích rozpustných aktivátorů, které ovlivňují správné trávení bílkovin, fungování žláz včetně štítné žlázy a využívání minerálů. Může jít ovšem o nutriční nedostatky i samotné těhotné matky, jejíž tělo se navzdory kvalitní stravě ještě nezotavilo po předchozím (-ích) těhotenství, např. neměla dostatek vitamínu A, jehož zásoby si tělo ukládá v játrech. Sběratelsko-kočovné národy si ani nemohly dovolit, aby matka měla 2 příliš malé kojící děti, kdy by v podstatě obě měla mít správně ještě v šátku, protože to starší by ještě nebylo schopno samostatně pochodovat a zdržovalo by tak ostatní. Je třeba se na úzký obličej, který ale často koresponduje s úzkou čelistí, úzkou pánví a celým úzkým dlouhým tělem, podívat  v kontextu generací-tedy ve srovnání se sourozenci, rodiči, prarodiči, nejlépe stejného pohlaví. Vypovídá spíš o tom, kterým směrem jsme se zejména v prvních dvaceti letech svého života vydali, zda směrem k degeneraci či regeneraci. Úzký obličej ale již nevypovídá nutně o tom, jak se takový člověk stravuje dnes. A už vůbec nic o jeho povaze, lidství, atd., to bychom se dostávali na nebezpečnou půdu. Pokud si žena a jejípartner si dají do pořádku svou mikrofloru a začnou používat potraviny s vysokou koncentrací živin a jíst potraviny s v tucích rozpustnými vitamíny (aktivátory) A, D, K2, E, pak je velká pravděpodobnost, že s další generací dojde k regenerací-jejich dítě bude mít širší zubní oblouk. (Prenatální příprava totiž znamená detoxifikaci a vyživování a nelze dramaticky upřednostňovat jen detoxifikaci) A naopak! Široký obličej vlastně vůbec nemusí svědčit o zrovna dnes zdravém člověku, jako spíš o tom, že dostal v děství dobrý základ. Má možná právě to štěstí, že může své tělo zneužívat (čerpat z fondu, na sobě samém kanibalizovat) o to déle než ostatní, déle vydrží na nezdravé moderní zdravé stravě a již jsem slyšela z úst vegana vyjádření zubaře, že se mu zúžila dokonce i v dospělosti čelist !.-tělo asi začalo brát vápník, odkud se dá. Takový člověk ale pak může mít děti, u nichž se projeví spíš degenerace-budou mít uzší obličej a další projevy degenerace. Zužování kostry včetně obličeje je podle všeho způsobeno nedostatkem v tucích rozpustných vitamínů, jako je vitamín A potřebný ke správného vstřebávání vápníků, bílkovin, ale který potřebuje i štítná žláza na růstové hormony. Dále je to nedostatek vitamínu K2, ale i vitamínu E, který potřebuje naše hypofýza, a který není v žádných rohlíkách, špagetách a v ničem z bílé mouky. Tady zkusim přeložit i citaci přímo z knihy Výživa a fyzická degenerace od dr. Pricea, podívejte se, co psal již před II. světovou válkou: „Když si člověk uvědomí, že jedním z nejlepších zdrojů vitamínu E je pšeničný klíček, z něhož je u bílé mouky většina odstraněna spolu s 4/5 minerálů, vidíme jednu příčinu tragédie, která přemáhá tolik jedinců v naší moderní civilizaci…Je důležité zdůraznit ve spojení s vývinem deformací obličeje, že jiné kosterní deformace či abnormality jsou výsledkem stejných znepokojivých faktorů. Jedním z nich je zúžování celého těla s tendencí zvýšení výšky. Je to patrné u mnoha rodinných skupin modernizovaných domorodců. Účinek tohoto zúžování těla, který u dívek vede k chlapeckému typu postavy kvůli zúžování boků, přináší zcela nový a vážný problém do zkušenosti naší  moderní civilizace, když je konfrontována s problémy porodu dítěte.“ (str. 364, Nutrition and Physical Degeneration) Zcela pararelní jev (prodlužování i ztenčování kostí v souvislosti s nutričními nedostatky) pozoroval lékař Pottenger u koček, když zprvu náhodně krmil své skupiny koček jinak. Cituji z knihy Vyživující tradice: Všechna koťata měla stejnou dobrou kostní strukturu, mohla se starat o mladé, byla odolná proti infekcím a parazitům a chovala se předvídatelně. Z pokolení na pokolení si udržovala pravidelný široký obličej s odpovídajícími nosními dutinami, širokými zubními oblouky a pravidelným chrupem s pevnými růžovými membránami a žádnou známkou infekce.

Na kočky, které dostávaly vařené jídlo, byl docela jiný pohled. Potratovost byla asi 25 procent u první generace a asi 70 procent u druhé generace.Porody byly těžké, mnoho koček umíralo při porodu. Vysoká byla úmrtnost koťat, často kvůli tomu, že matka neměla mléko, nebo protože koťata byla příliš slabá na kojení. Koťata neměla homogenitu oněch koček, které byly krmeny syrovou stravou. Místo toho mělo každé kotě jinou kosterní podobu.

U druhé generace měla koťata nepravidelnosti lebky a delší, uzží obličej, zuby se neprořezávaly v pravidelnou dobu a vyvinuly se nemoci dásní. U čtvrté generace byly kosti velmi slabé a jejich struktura sotva stačila na to, aby držela lebku pohromadě. Zuby byly menší a nepravidelnější. Zdraví matek stále upadalo, umíraly na nějaké nejasné vyčerpání tkání asi tři měsíce po porodu.

Kočky na vařené stravě byly podrážděné, samice byly nebezpečné při nakládání s nimi, samci byli poddajnější, až neagresivní. Sexuální zájem byl ochablý nebo preverzní a kožní léze, alergie a střevní parazity se stále zhoršovaly z jedné generace na další. Objevil se zápal plic, průjem, osteomyelitida (zánět kostní dřeně, pozn. překl.), artritida a mnoho jiných degenerativních stavů, jaké jsou známé v lidském lékařství. Koťata z třetí generace byla tak zdegenerována, že žádné nepřežilo šest měsíců, čimž ukončily rod.

Výsledky Pottengerových experimentů s kočkami jsou často mylně interpretovány.Neznamenají to, že by lidé měli jíst jedině syrovou stravu – lidé nejsou kočky. Část stravy byla vařena u všech zdravých skupin, které Price studoval. (Mléčné produkty ale byly téměř vždycky konzumovány syrové.) Objevy Pottengera musejí být viděny v kontextu Priceova výzkumu a dají se vyložit následovně: Když lidská strava vytváří “obličejové deformace” – progresivní zužování obličeje a přetěsnání zubů – vyhynutí nastává, pokud v této stravě pokračujeme několik generací. Ona implikace pro západní civilizaci – tím, že je posedlá rafinovanými a silně slazenými obchodními potravinami a nízkotučnými produkty – je hluboká. Ancient Dietary Wisdom for Tomorrow’s Children

Při ohledání mrtvoly se u samic krmených vařeným masem zjistila atrofie vaječníků a městnání krve v děloze a u samci se ukázalo, že se jim nevyvinulo aktivní sperma. Orgány vykazovaly známky degenerativního onemocnění. Kosti byly delší, ale měly menší průměr a bylo v nich méně vápníku. U třetí generace měly některé kosti měkké jako gumu – pravý stav osteogeneze. Emory W. Thurston, PhD Nutrition for Tots to Teen [Výživa od škvrňat po náctileté]

Člověk ve městě má bioprodukty… Bohužel ne všechny bioprodukty odpovídají pojmu „potraviny s vysokou koncentrací živin“, nejsou samospasitelné. Proč třeba vůbec krmit dobytek směsí s bio sójou? Podle mě dokonce člověk, který v obchodě s biopotravinami nenajde máslo a vajíčka vlastně v tomto obchodě nenakoupí komplexní zdravou výživu, jakkoliv se ten obchod jmenuje.  Jistě stačí konzumovat normální potraviny od zvířat, která se nekrmila bio jadrným krmivem, ale pastvou na zeleném, potraviny, které nebyly zpracovány průmyslovou cestou, třebaže nemají u sebe pojem bio. Hospodář Petr Pávek značku bio vmíná jako cosi, co vytunelovalo normální potraviny, a že by stačilo jen ty ostatní nazvat značkou „chemo“ (tedy místo bio mrkev mrkev x mrkev v chemo kvalitě) Člověk možná vůbec mléko nepotřebuje. Co je to „mléko“? Co si, co prošlo procesem pasterizace, homogenizace , co vzniká ve žlázách zvířete krmeného nevhodnou stravou, zvířete, jehož beta-kasein je zmutován, protože nejde o staromodní plemeno? A kdo je to člověk? A co je to mikroflora dnešního člověka, která se podílí na trávení kaseinu a laktozy? Obojí se tolik změnilo. Kráva je ve střední Evropě báječným mostem mezi trávou, na které se pást nemůžeme, a námi, kterým může dávat trávu přeměněnou na plnotučné mléko. Snad nepotřebuje mléko Japonec- má ryby a jiné dary moře. Jistě potřebujeme v tucích rozpustné aktivátory: vitamín A, D, K2, CLA, cholesterol. Kde je v naších středoevropských podmínkách chceme vzít než z máselného tuku? Odkud je má vzít pastevec v Mongolsku, Tibetaň v Himalájích, Švýcar v Alpách, než z mléka krávy či horské krávy jaka? Pokud bychom nebrali doplnky stravy s omega-3 mastnými kyselina EPA a DHA, můžeme si myslet, že si je naše tělo samo vytvoří ze lněného oleje, protože přece nejsme Eskymáci. Jistě ale ne v kontextu stravy, která postrádá tuky nasycené, např. máslo s kyselinou arachidonovou atd. Podle mého názoru není možné aplikovat způsob života a stravy domorodých kmenů v našich podmínkách. Alespoň tedy ne doslovně. Po generace se náš organismus postupně měnil a přizpůsoboval na současné podmínky a není možné se přirovnávat ke kmenům žijícím v pralese. Tyto kmeny si udržely své tradice a způsob života po staletí, proto je určitě správné, že si zachovali své stravovací návyky. Na druhou stranu ale my – Češi – jsme se po stejná staletí vyvíjeli, přizpůsobovali a měnili své stravovací návyky podle aktuálních podmínek a je tedy přirozené, že v současné době se stravujeme podle moderních standardů. Další zajímavou otázkou je tedy: Která strava je pro nás původní a přirozená? I kdybychom vyzkoumali, která to je, tak podle mého názoru už není možné se k ní vracet. Další důležitou otázkou ohledně návratu k přírodní stravě je: Jsme ještě schopni ji zvládnout strávit a žít z ní? Již od mnoha známých jsem slyšela, jaké trávicí potíže jim způsobilo čerstvé kravské mléko. Zkrátka proto, že na takové mléko už nikdo z nás není zvyklý. Jak to může být pro nás správné, když tělo samo to nepřijímá? Rozhodně je tedy důležité zamýšlet se nad tím, co jíme a z čeho je potravina vyrobena. Na druhou stranu dle mého názoru jsme už v situaci, kdy není možné se vracet k původní stravě. Není to uskutečnitelné, protože by bylo pravděpodobně nemožné vypátrat kompletní jídelníček Čechů z doby před tisíci lety a zároveň velice pochybuju o tom, že bychom tuto stravu pak přežili ve zdraví. Všechny načrtnuté dotazy svědčí o nepochopení či neúčastni na mé přednáčce a nepochopení o současné situaci v kvalitě průmyslových potravin. Poselství mého workshopu nespočívalo v aplikování života a stravy domorodých kmenů z různých koutů světa, ale v pochopení společných principů zdravé stravy zdravých domorodců z různých koutů světa (nejen pralesa). A daří se nám výtečně na moderní stravě? Moc ne. Není právě tohle důvod k tomu zkusit něco tradičnějšího starého, co se osvědčilo? Že to není možné? Kde je vůle, tam je cesta. Co když je to dokonce nutné, aby lidstvo vůbec přežilo, lidstvo, jemuž klesá třeba plodnost, u něhož roste epidemie obezity, cukrovky, depresí, alergií atd.? Není třeba žít jako domorodci v pralese. Je dobré se ale poučit o tom, jaké společné principy měla strava lidí z různých koutů světa, které zubař Price zkoumal, a kteří neměli zubní kazy a civilizační onemocnění. Člověk se podle mého názoru nevyvíjel v tom smyslu, že přestal potřebovat kyslík, vyvíjela se jeho civilizace, naše tělo má pořád stejnou potřebu kyslíku a živin, na tom se nic tak rapidně a zásadně nevyvíjí a nemění. Naopak je dobré vědět, kde máme svoje kořeny, jaké jídlo roste a žije tam, odkud pocházím. Ano, nikdo není dnes už zvyklý na čerstvé mléko a už vůbec ne na průmyslové, ale nejde o to „zvyklý“, nejde o to, že bych někomu, kdo mléko nesnáší, tvrdila, jak je pro něho dobré. Je pro něho dobré, ale jen potenciálně po uzdravení -mléko opravdové (tedy čerstvé z pastevního chovu) za svou netoleranci nemůže, jako spíš patologická mikroflora moderního člověka, který sám či rodiče užívali antibiotika, antikoncepci, průmyslové sacharidy atd. mikroflora způsobující, že náš střevní trakt není schopen strávit kasein (leda na kazomorfín) a mléčný cukr. Mléko nemůže za to, že bylo homogenizováno a pasterováno-není to jeho přirozená vlastnost. Za vším je člověk. Jde o pochopení mnoha aspektů spojených s tím, že „už nejsme zvyklí na čerstvé mléko“, a ochotu řešit tento problém v kořenech, než mléko nahrazovat nutričně nehodnotnými náhražkami. Lidé, kteří si ale prošli 2letou léčbou střevního traktu pomocí kvalitních probiotik a konzumací snadno stravitelných potravin, aniž by tělo ošidili o nezastupitelné živiny, kteří tak odstranili zdroj toxínů u jejích pramene (oportunistické baktérie ve střevech), pak mojí větší šanci začít konzumovat mléko, ale již jen to opravdové, ne průmyslově zpracované a od krav z pstevního chovu, ne krmené GM sójou (více Dieta GAPS). Chceme-li si zvýšit šanci na nemoci štítné žlázy, na to, že naše dcery budou předčasně dospívat a chlapci budou v pohlavní zralosti opoždění, pijme sójové mléko a jiné moderní nefermentované sójové výrobky. Chceme-li dostat Alzhemovou chorobu, nejezme nic, co má vitamín K2, nejezme červené maso, jehož aminokyseliny mají síru, to aby si naše tělo nevytvořilo sulfát cholesterolu, používejte dále antiperspiranty a očkujme se proti všemu-budeme mít dost hliníku, který spolu s nedostatkem K2 a sulfátu cholesterolu zvýší naši naději na Alzhemovou chorobu. Částečně vypátrat, čím se asi „Češi“ živili před tisíci lety lze, ale otázkou také je, jaký „kmen“ jsou vlastně Češi, jaká krev v nás vůbec koluje (německá, keltská, židovská, slovanská…). Určitě jsme jedli vepřo, ale ne knedlo z bílé kynuté mouky. Přírodní stravě se nepřiblížíme popíjením čerstvých ovocných šťáv, ale pochopením společných principů zdravé stravy všech skupin izolovaných kmenů a nárůdku z různých končin světa, které dr. Price studoval. Naše zuby jsou špatné, protože jíme mnoho rafinovaného cukru. Mléko, které pijeme, vlastně není mlékem, ale jen obarvenou vodou, která nám má navodit pocit, že mléko pijeme…Za všechno mohl cukr, který se nachází ve všem, kterému se nedá vyhnout a který nám ničí nejen zuby, ale i život. Není třeba hledat jenom jednoho viníka. Naše zuby se nám kazí, protože jíme obecně rafinované sacharidy, ale to není vše, a myslet si, že je to vše (omezit cukr), by mohlo být fatálním nedostatkem pro naše zuby a nejen pro ně. Máme dále málo skutečně vstřebaného vápníku a jiných minerálů a zejména nedostatek v tucích rozpustných vitamínů, které hrají roli v metabolismu vápníku, zejména vitamín A, D a K2, který zvyšuje i naši imunitu vůči zubokazným baktériím. Nevím  přesně, zda je v obchodě mléko jen obarvenou vodou (na přednášce jsem se alespň o tom nezmiňovala), ale mám informace, že 1 a 3/4 sklenice mléka Holsteinky odpovídá třeba  i ve své přirozené kvalitní a průmyslově nezpracované podobě zhruba 1 sklenici mléka od krávy plemen Jersey. Není tedy náhoda, že si mléčný průmysl Holsteinku tolik oblíbil. prednaskaUPOL2Za vše cukr nemůže, ale nese velký podíl na zdravotní krizi západní civilizace. ..věřím, že pokud budu zdravé stravování dodržovat, vrátí se to mne v podobě zdraví a celkové pohody a také v budoucnu jednou i mému dítěti. Jako „dietu“ jsem zvolila vegetariánství. A to z několika důvodu, jedním z hlavních byli etické důvody. Pokud zdravá strava není založena na nutričních znalostech, ale pouze na pojetí etiky, pak není zaručeno, že si zdraví člověk uchová. Je snad etické nezabíjet zvířata, ale tato etika končí tam, kde začínají nutriční nedostatky spočívající v tom, že nedávám sobě či svým dětem to, co potřebujeme. Věřím tomu, že zdravé stravování musí přirozeně korespondovat i s etikou, pokud je stravování „etické“, ale současně nezdravé, pak není přece etické.  Třebaže zdravá strava může i odpovídat potravě, kvůli níž muselo být nějaké zvíře rychle a šetrně usmrceno. Právo na zdravou stravu nám udělil náš Stvořitel, který pavouka požírajícího mouchu nenazval neetickým, jen si nejsem jistá, že zdravému stravování zejména v těhotenství a v dětství člověka odpovídá vegetariánská či vegánská strava. Buďme etičtí, ale nebuďme krutí k dětem. Zjištěme si, co skutečně jejich organismus potřebuje a zda skutečně dostává to, co si myslíme, že dostává, zjištěmě si, jak vůbec zdraví vypadá, jak vůbec má vypadat zdravé dítě. Nejsme nidko oprávněni soudit, kdo se stravuje eticky či neeticky. Záleži velmi i na kulturních normách. Chci ale upozornit na to, že špatný přístup k živočišným potravinám přivedl některé kmeny v Pacifiku k nedobrovolnému veganství, ne etickému vegánství, které se zvrhlo do kanibalství. Zde jsou patrně i kořeny kanibalství, kdy kmeny zvyklé na dary moře byly vytlačeny od pobřeží do vnitrozemí ostrovů, načež napadly kmeny, co přístup k moři měly. „Šli“ po játrech. Úchvatný pocit zdraví na začátku veganství může souviset s detoxifikací a možná dočasným kanibalizováním na vlastním tělu. A vejce? Mám je velice ráda na všechny způsoby a připadají mi zdravé. …Zdravé mléko je ale to nepasterizované, přímo od krávy. Není to tak jednoduché, že nepasterované mléko = zdravé. Hlavní je, aby bylo i plnotučné, od krávy, co žere trávu či seno, pokud možno od staromodního plemene krávy, jehíž beta-kasein není zmutovaný.     U vajíček jde o potenciálně zdravou nejlepší superpotravinu planety, ale nedělám si iluze o tom, že všechna vajíčka pocházejí od slepic, co se pasou v sadu, jsou nutričně optimální. Neočekávejme však od jednoho malého farmáře, že bude schopen vyprodukovat optimální vajíčka pro mnoho rodin, aniž by je krmil převážně jadrným krmivem, rostlinnými oleji, kukuřicí, tedy že budou mít hodně vit. K2 a téměř v rovnováze mastné kyseliny omega 3 a 6. Přece jen pak je třeba stravu naši (či slepic čerstvě namletými lněnými semínky) vyvažovat mastnou kyselinou alfa omega 3 (LNA) z malé lžičky lněného oleje či anmletých semínek, nebo rovnou oleje z tresčích jater, který má hotové mastné kyseliny EPA a DHA, které si naše tělo jinak musí z LNA teprve samo vytvářet a jež potřebuje náš mozek….Nepasterované mléko přímo od krávy z velkochovu nemusí být nejzdravější a nejbezpečnější na pití. Pořád jde o průmyslové mléko, které akorát nebylo pasterováno. Opravdu si nemyslím, že by se autismus mohl vyléčit správnou výživou…opravdu si nemyslím, že by jáhlová kaše k snídani zapříčinila zázračné uzdravení něčeho tak jasně genetického jako jsou prevazivní vývojové poruchy!…Ale myslet si, že se autismus vyléčí stravou? To si myslím, že nikdy nikdo nepotvrdí. Možná leda vyvrátí a to popravdě doufám, že brzy, protože co způsobí takováhle informace? Dá akorát naději matkám, jejichž dítě autismem trpí, že existuje něco, co může klinický obraz tohoto syndromu zlepšit….mentální retardaci. Ta jde také zlepšit zdravou stravou a pitím minerální vody? Tak to máme vyřešenou opravdu velkou krizi společnosti!..Vybral jsem záměrně jen jednu myšlenku celého kurzu, protože mě nejvíce zaujala, nejvíce jsem se jí chtěl zabývat. Také si opravdu nemyslím, že autismus zjednodušeně řečeno: lze vyléčit správnou stravou či jáhlovou kaší. Opravdu si ale také nemyslím,  že autismus je  „jasně” genetický problém (kde jsou všichni ti možná nediagnostikovaní autisté ze starších generací, po kterých to dnešní děti dědí ?), jako spíš problém s: od rodičů předanou patologickou mikroflorou a zděděnými stravovacími návyky, které tuto floru podporují, a škodlivými vakcínami,  paracetamolem atd. (ani praxi očkování tolika vakíinami dnešní děti nemají stejnou jako jejich rodiče, kteří nebyli očkováni proti tolika nemocem jako dnešní děti) atd. Někde se to, co jíme, co požíváme, jaké nepřirozené prostředky považujeme jako „prevenci zdraví“, to, jak jsme se odřízli od moudrosti předků, prostě projevit musí. Jaká genetika? Myšlenku léčby autismu s podporou mj. i ve stravě ( v rámci jednoho programu či protokolu)  jsem  na workshopu vlastně vůbec nerozvíjela, proto s tím, co jsem “neřekla”, nelze vůbec polemizovat a já nemohu polemizovat s úvahou o tom, co jsem neřekla. Pouze jsem se zmínila o dietě GASP  v souvislosti s knihou ve slovenštině (aspoň) Syndrom trávenia a psychologia od lékařky ruského původu působící na klinice v Cambridgi dr. Natashi Cambell Mc Bride, MD, knihou, která by podle mého názoru měla být součástí osnov speciální pedagogiky či ještě lépe- středních pedagogických škol. Je zavádějící a zjednodušující podle poznatků, které mám, tvrdit, že autismus jako takový ( a v jakémkoliv věku autisty) lze vyléčit správnou stravou, a pokud to někdo takto zjednodušeně tvrdí, dělá medvědí službu protokolu GAPS, v němž  je strava vskutku klíčovou součástí.  Tato strava je ale odvozená od porozumění tomu, jak vůbec trávíme sacharidy, jak trávíme bílkoviny, tuky, polysacharidy atd. Jde o Vaše nepochopení syndromu GAPS, který souvisí také s tím, že všichni pacienti s tímto syndromem (lidé s depresí, dyslexií, schizofrenií, ADD, ADHD, včetně autistů) mají kupodivu jedno společné: abnormální mikrofloru, která je zdrojem toxínů, zdrojem s dvěma aspekty: ony patogenní oportunistické baktérie samy vytvářejí toxíny a dále způsobují, že potraviny špatně trávíme a dostávají se do krevního oběhu špatně strávené (kazomorfín, gluteomorfín) a otravují naše tělo, naše orgány včetně mozku. Tedy protokol GAPS se neskládá jen z “léčby stravou”, ale detoxifikace v zastavení pramene toxínů- pomocí léčby mikroflory, tedy nasazením kvalitních pořádných probiotik, používáním Epsonské soli se sírou, a speciální diety s potravinami, které trávíme nejsnáze, diety, které ale nechybí žádné živiny a kterou je naše tělo schopno snadno strávit. Diety pro oba naše mozky-střeva i mozek, kam např. jáhly nepatří! Já sama jsem se divila, když jsem zjistila, že marinované hovězí je rozhodně stravitelnější, než čerstvý celozrnný kváskový chléb. Už vůbec tedy z mé strany nemohla být řeč o „jáhlové kaši“, která by magicky  někoho z autismu vyléčila- to je absurdní. Tak obrovský nárůst autismu můžeme svádět na cokoliv, ale jistě ne na “genetiku a dědičnost”. Že tedy ale také nutriční přístup v rámci protokolu GAPS již řadě malým pacientům i s autismem již významně zmírnil příznaky jejich autismus a nebo je i zcela vyléčil, je již prokazáno a zdokumentováno nezávislou vědou… Autor řádku výše akorát ještě nedodělal svůj “domácí úkol” alespoň studiem výše zmíněné knihy…Je to škoda, protože právě rezignace rodičů a přijetí právě názoru podobnému tomu od autora úvahy výše, a sice že stravou nelze autismus ovlivnit, sebere rodičům a jejich dětem ani ne obecně naději pro všechny, ale hlavně  čas, kdy by mohli něco pro dítě ještě stihnout udělat, protože pokud se začne léčit autismus do 5 let, je ještě údajně největší šance na úplné vyléčení. Zdůrazňuji tedy, že dr. Natasha Campbell MC Bride hovoří o největší šanci na vyléčení pouze u věku do 5 let, kdy je podle její klinické praxe šance největší-  dosahuje nejlepších výsledků (ty jsou například krátce shrnuty v knize GAPS Stories). I já jsem opatrná, ale otevřená. Můžeme si vůbec při současném narůstání výskytu autismu, ale možná i stoupajícím množství peněz, které se začínají obracet i v této oblasti, přehlížet a alespoň se neseznamovat s čímkoliv, co funguje? Nevím, jak u mentální retardace, ale i řada duševních poruch (deprese, úzkosti, bipolární poruchy, tendence k závislosti na drogách včetně cukru, čokolády, alkoholu, kofeinu, , alkoholu, chleba) také údajně souvisejí s podvýživou mozku, tedy fyziologickými pochody v mozku, kterým schází výživa, tudíž ani na ně nemusí žádná sebelepší psychoterapie 100 % fungovat, což vidíme u velkého procenta lidí, kteří se opakovaně k droze “z nějakého důvodu” vracejí (“relaps”).  Mozku chybí zejména aminokyseliny (stavební panely bílkovin). Nejvíce se dá o tom dovědět od 65leté psychoterapeutky Julie Ross, autorky knihy Diet Cure a Mood Cure (Léčba stravou, Léčba nálady.) Trpíme falešnou náladou a chutěmi, které jsou ovlivněny ne něčím vnějším, ale fyziologicky !!- kromě špatné mikroflóry inarušenou chemii v mozku, kterému chybí důležité aminokyseliny pro tvorbu neurotransmiterů- kvůli konzumací cukru, bílé mouky, stresu atd. Aminokyseliny potřebují všichni 4 neuropřenášeči- jde o neurotransmitery serotonin, katecholaminy, GABA, endorfiny. Prevencí a součástí léčby duševních poruch výše je podle Julie Ross  rovněž  TRADIČNÍ STRAVA bohatá na bílkoviny (i kostní vývary, červené maso, vejce, ryby) a živočišné tuky. Někdy ani to jídlo již už lidí třeba závislých na kokainu apod. nestačí, když je jejich mozek vyčerpán o aminokyseliny, z jídla je pak dostatečně rychle na okamžité zlepšení stavu nezískají a je třeba pod dohledem zkušeného lékaře či terapeuta brát v určitém pořadí aminokyseliny z lékárny (terapie aminokyselinami) jako přírodní doplňky či léky (5HTP, D a L fenylalanin-endorfin, L-Tyrosine atd.). Pokud mají nemocní jinak v pořádku štítnou žlázu, nemají parazity apod., měly by tyto aminokyseliny údajně dobře fungovat. Základem ale dle Julie Ross je jíst 20-30 grams bílkovin 3 x denně z OPRAVDOVÉHO TRADIČNÍHO JÍDLA, které je stejně hlavní prevencí i duševních poruch, a možná i mentální retardace. A o prevenci jde vždy přece především. Není se možná ani čemu divit, že někdo opravdu potřebuje pro tvorbu látek v mozku maso, že dlouholetý vegetarián je na antidepresivech, přestože jí „zdravě“.  Paní Julia Ross říká: “…30-40% amerického obyvatelstva si neléčí určité poruchy nálady…10 % amerického obyvatelstva je na antidepresivech a jen 10 %, co jsou na těchto lécích, jsou pro ně přínosné.Tedy, ano, zdá se, že i špatná nálada také tedy může souviset do velké míry s neuspokojenými nutričními potřebami, a to mozku. (GABA: Kyselina gama-aminomáselná) „Křivé nebo rovné zuby nejsou výsledkem stravy, ale dlouhodobého kojení. Čím víc cucá a používá láhev, tím jsou zuby křivé. ..Strava může mít vliv na kazy, ale ne na postavení zubů.“ Ano, takovýto názor je zcela běžný. Ovšem do té doby, než si člověk přečte knihu zubaře Pricea, kde se píše třeba o moudrosti sběračsko- loveckých kultur a posvátných jídlech před otěhotněním (aby geny měly vůbec šanci se optimálně projevit), v době těhotenství, o dělání věkových rozestupů mezi sourozenci, o vstřebatelnosti minerálů díky v tucích rozpustných vitamínů, o metabolismu vápníku, v němž hraje velkou roli vitamín K2. Právě ten údajně brání předčasnému zvápenatění chrupavkových zón kostí včetně kostí obličeje, díky čemuž má pak jedinec dostatečně široký obličej (rozuměj i zubní oblouky !). Jeho zubní oblouky jsou pak tedy dostatečně široké, aby pojaly všechny zuby včetně zubů moudrosti. V opačném případě je úzký zubní oblouk je nepojme, a tak budou zuby přetěsnané, křivé. Nikoliv kvůli cucání dudlíků – to mi dnes připadá jako středověký názor. Úzký či široký zubní oblouk navíc často koresponduje s šíří pánve, zejména u žen. Pánev ale nic „necucá“…

All original content on these pages is fingerprinted and certified by Digiprove