vdudman

Jmenuji se Věra Dudmanová, narodila jsem se na Moravě (*1975) a nyní trvale žijeme s manželem a s naší dcerkou a synkem na statku ve vesničce Mladočov ve východních Čechách. Po absolvování anglistiky a japanistiky na filosofické fakultě v Olomouci jsem na volné noze. Baví mě studovat dál neformálně, ale do hloubky vše, co mě zajímá a co považuju za důležité. S anglickým manželem Neilem se starám o MALÉ RODINNÉ HOSPODÁŘSTVÍ a od roku 2006 spolu vedeme zásilkový obchod http://www.KosimeSnadno.cz. Zájem o podporování svého zdraví kvalitním a chutným jídlem nás dovedl až k TRADIČNÍ STRAVĚ, totiž k pozoruhodné knize z roku 1938 “VÝŽIVA A FYZICKÁ DEGENERACE”, jejimž autorem byl americký zubař DR. WESTON A. PRICE, zvaný Charles Darwin výživy. V tomto “foodblogu” se chci alespoň věnovat nejen všemu podstatnému z této knihy, jejímuž autorovi Dr. Priceovi (a též naší krávě Terezce) tímto vzdávám své poděkování, ale přinášet i RECEPTY, k nimž mě inspirovalo jiné veledílo, a sice kniha paní SALLY FALLONOVÉ, která byla k jejímu napsání (stejně jako já k vedení tohoto blogu) inspirovaná právě unikátními poznatky Dr. Priceea. Její název je VYŽIVUJÍCÍ TRADICE: KUCHAŘKA, KTERÁ JE VÝZVOU PRO POLITICKY KOREKTNÍ VÝŽIVU A DIKTÁTORY STRAVY” (1999)…Sponzorem těchto stránek je t. č. 2, 5měsíční dceruška Dorotka, která mi ve chvílích, kdy píšu tyto řádky, poklidně spinká...

Seznamka

 Teorie  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Seznamka
Úno 032015
 
seznamkaNíže je kopie emailu, který smím a chci zveřejnit:
Dobrý večer, paní Věro,
 
píšu Vám, protože chci poděkovat za všechny úžasné myšlenky, které Váš blog obsahuje. Je skvělé, že jste se ujala překladu NT. Netrpělivě čekám až vyjde, abych ji mohl pořídit blízkým. V dnešní době není lehké najít ty „správné informace“, vše je ovlivněno různými zájmy. Proto je tak důležité, že se snažíte vysvětlit to, co se opírá o tradici. Vše má svoji logiku a je podloženo, selský rozum nechybí 🙂 Vydržte prosím, Vaše práce je opravdu přínosem. Jsem si jistý, že každým dnem přibývá lidí, kterým může zachránit zdraví a zároveň je pobídnout k zamyšlení nad životními cíli a hodnotami.
 
Nedá mi to – musím se zeptat. Velice mě inspirujete. V mnoha oblastech. Sním o životě na venkově, soběstačnosti, výchově zdravých a štastných dětí. Zatím mi k tomu ale chybí partnerka se stejným pohledem na svět. Hledám ji, jak to jde, ale asi neznám ta pravá místa. Poradíte, kde narazit na někoho s podobnými sny? Nebo třeba víte o nějaké slečně, která hledá to samé (a ideálně následuje NT:-) )? Vím, musím si to zasloužit sám 🙂 Doufám, že se letos zúčastním Vašeho kurzu kosení. Tam se jistě sejdou fajn lidé. Do té doby ale nechci jen tak sedět 🙂 Kdyby náhodou – tady je můj kontakt – http://znamost.cz/seznamka.php?id=298733 🙂
 
Ještě jednou díky za vše – překlady i výtahy z našich historických knih. Když je vše takto shrnuto, dává to skutečně obrovský smysl. Můj tel je 420 607 550 141.
 
Příjemný zbytek dne a vše dobré.
 
Marek R. z Poddžbánska
Je 20.1. 2016 a inzerát již není aktuální, neboť Marek již svou druhou polovičku našel…

Fenyklová polévka

 Recepty, Z knihy Výživující tradice  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Fenyklová polévka
Led 122015
 

P1050791_feniklovapolevka„Kostlán, hostitel, podal každému bochník, by si ukrojil chleba, – „po staročesku“, pobízel s úsměvem; jakmile muži usedli, přinesla hospodyně  pěknou mísu starodávného tvaru, malovanými květy vyzdobenou, z níž valil se kouř a vyhlédala rukojeť veliké lžíce, a jala se sama všem nalévati polévku…Haněl opět se divil: „Vyť si vyvádíte přeukrutně po pansku, u našich jíme šickni z jedný mísy, a dyž je to něco extrouního, tak se poliuka přinese na talířích.“…“Tady je to zvykem ináč, a je to pohodlnější,“ vysvětloval Kostlán. “ Tahle mísa je sváteční, je vzácná, koupil jsem ji po nebožtíkovi sousedovi.“ „Jezte, jezte,“ prosila Kostlánová, „musíte odpustit, že není polívka masová, bylo naspěch, maso bych neuvařila. Je jenom kapaná, zasmažená, ale bude dobrá, dala jsem másla.“  Teréza Nováková: Děti čistého živého

TerezaNovakovachaloupkavProseci

Chalupa T. Novákové v Proseči

Po polévce pak následovalo pivo, které jeden chlapík nechtěl, že je prý zvyklý jen na mléko a podmáslí…. a nakonec hospodyně přinesla hlubokou kameninovou nádobu se zadělávaným vepřovým obloženým brambory…

Přiznám se, že fenyklové hlízy v jakékoliv podobě jsem jedla poprvé v životě, takže teď už vím, co s nimi – byly kupované „u Vietnamců“ v městysi Proseč, kde měla autorka knihy Děti čistého živého (rozumu), v niž jde po stopách jedné sekty, chalupu.

P1050786_fenikl

Už byl trochu povadlejší, ale za zkoušku to stálo…:-)

FENYKLOVÁ POLÉVKA

6 porcí

3 fenyklové hlízy, očištěné a naplátkované

2 pórky nebo střední cibule, kořínky očištěné, nakrájené na plátky

4 polévkové lžíce másla

½ čajové lžičky mletých semínek anýzu

1 čajová lžička mletých semínek fenyklu

½ šálku suchého bílého vína (volitelné)

1,9 l kuřecího vývaru (str. 124) nebo kombinace filtrované vody a vývaru

3 stručky česneku, oloupaného a nahrubo nakrájeného

1 čajová lžička rozdrcených suchých kuliček zeleného pepře

6 středních červených brambor nakrájených na čtvrtky

mořská sůl nebo rybí omáčka (str. 157) a pepř

2-4 polévkové lžíce nastříhaných fenyklových lístků

smetana piima nebo crème fraiche (str. 84)

P1050787_feniklpolevkapredmixovanimVařte fenyklové hlízy a cibule jemně na másle do změknutí. Přidejte mletá anýzová a fenyklová semínka a míchejte, dokud se nesmísí. Přidejte vývar a dle přání víno. Přiveďte k varu a seberte pěnu. Přidejte brambory, pepřové rozdrcené kuličky a česnek. Přikryjte a nechejte slabě probublávat, dokud brambory nebudou měkké, asi ½ hodiny.

Zpracujte polévku ručním mixérem. Pokud je polévka příliš hustá, zřeďte ji vodou. Dochuťte a vmíchejte nastříhaný fenykl. Naběračkou nalijte do teplých misek a podávejte se zakysanou smetanou s kulturou.

Bažant s pomerančovou omáčkou

 Recepty, Z knihy Výživující tradice  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Bažant s pomerančovou omáčkou
Led 122015
 

P1050785_bazantBAŽANT S POMERANČOVOU OMÁČKOU

4 porce

2 bažanti nakrájení na čtvrtky

2 šálky suchého bílého vína

strouhaná kůra ze 2 pomerančů

4 polévkové lžíce rozpuštěného másla

mořská sůl a pepř

3 šálky kuřecího, krůtího nebo kachního vývaru (str. 124-125)

šťáva ze 2 pomerančů

2 polévkové lžíce marantového škrobu (arrowroot) smíchaného se 2 polévkovými lžicemi filtrované vody

Marinujte kousky bažanta za příležitostného obrácení ve směsi bílého vína a pomerančové kůry několik hodin při pokojové teplotě nebo přes noc v ledničce. Osušte dosucha papírovými útěrkami a uschovejte si marinádu. Dejte kousky bažanta kůží nahoru do nerezového pekáče. Pomazejte rozpuštěným máslem a posypejte solí a pepřem. Pečte při teplotě 204 st. C asi 1 hodinu, nebo dokud nebudou kousky dozlatova. Přeneste kousky bažanta do ohnivzdorného kastrólu. Přidejte do pekáče vínovou marinádu a přiveďte k prudkému varu, míchejte dřevěnou vařeškou, aby se odškrábaly jakékoliv nahromaděné šťávy. Přidejte vývar a šťávu z pomeranče, přiveďte k varu a seberte pěnu. Nechejte tekutinu trochu vyvřít. Nalijte na kousky bažanta, kastról přikryjte a pečte při teplotě 149 st. C alespoň 2 hodiny.

Poznámka:

– bažanta jsem neměla k dispozici, ani jsem ho nesháněla, protože „bažanta“ jsem udělala z domácího kohoutka, který žil docela na divoko na velkém prostoru. Ten náš měl krásné peří, ale pod nim byl docela ještě malý, skoro jako holoubě.

– v žádném případě neodstraňuju kůži, která je dobrá na pleť, je zdroj vitamínů rozpustných v tucích.

P1050792_pomerancmarmelmix Příštího bažanta ale budu marinovat ve víně a pomerančové „marmeládě“ (viz recept), kterou jsem si rozmixovala a která má časem lepší chuť – samotná kůra může být trochu moc hořká, proto bych jí použila příště méně.

– místo marantového škrobu jsem si na zahuštění jemno namlela jáhlovou mouku.

-Také používám trochu nižší teploty než 204 st. C, i když teprve se to učím – péci v klasické praprababičkovské nové troubě, kam  šel přímo oheň. Na druhou stranu je zde riziko, že ještě nebudu umět vyhodnotit délku tepelné setrvačnosti trouby v nových sálavých kamnech, kam mohu dát jídlo péct, až po vyhasnutí ohně – někdy byl oheň větší, někdy menší, hořel déle, hořel kratší čas a teploty v troubě dosáhly v závislosti na tom různého stupně, musím pak čekat, až teplota klesne z cca 400 na 200 st. C, ale nevím, jak dlouho na nižší teplotě vydrží, zda brzy neklesne příliš. Kohout se nám přesto upekl krásně do měkka.

-z kostí (pokud nejsou moc olízané, jen odložené na okraj talíře) nebo jen z upečených nožiček lze udělat polévku (před pečením je ale nechávám namočené v horké vodě ze škubání a pak je ještě kartáčkem na zeleninu dobře očistím, přece jen se nožky v hlíně něco nahrabaly…) Jde o respekt ke zvířeti –  zužitkovat, co se dá. Do Číny se prý vyvážejí tuny a tuny kuřecích nožiček z USA, kde si s nimi asi nevědí rady. Přitom vývary z nich by mohly zdravě nahradit MSG, tedy glutamát sodný. Na naše kosti platí zase jen kosti.

Born to run – Zrozeni k běhu (Christopher McDougall)

 Teorie  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Born to run – Zrozeni k běhu (Christopher McDougall)
Led 112015
 

borntorun„Zrozeni k běhu: skrytý kmen, superatleti a nejlepší rasa, jakou svět neviděl…tajemství nejlepších a nejšťastnějších běžců světa“ a jiné věty k zývání.

 

Ráda bych zde podala subjektivní hodnocení knihy, o které jste možná již slyšeli a váháte, zda si ji přečíst. Hned v úvodu napíšu raději přímo, že tato kniha mě velmi zklamala a že bych ji nemohla nikomu doporučit, ale že se pokusím zodpovědně vysvětlit, proč takto soudím.  O tom, že pohyb je zdravý, že běhat, skákat, cvičit jógu, Pillates, hrát hry je prospěšné, nediskutuju. Ani o tom, že život na statku nemůže optimálně zajistit, aby se zapojovaly všechny svaly, nehodlám vůbec polemizovat. Nemám nic proti boji s leností, proti návratu k přírodě postupným odpoutáváním se od vymožeností civilizace včetně bot. O tom se mohou psát hory textu, o tom všem se není třeba ale zmíňovat v recenzi na knihu.

Tady bych se  měla pokusit vysvětlit, proč se mi nelíbila jedna konkrétní kniha s názvem Zrození k běhu (Born to run, chcete-li Zrození, abychom běhali). Ale asi bych mohla začít tím, zda kniha v něčem přínosná byla. Asi tak ve 3 věcech: Ponoukne čtenáře, aby se aspoň trochu zastyděl a aspoň trochu si zaběhal či začal pravidelněji běhat; aby utrácel méně za boty, protože méně je někdy více; podpoří možná turistiku do Mexika. (Však hrdina Caballo Blanco tam na něho již za poplatek možná čeká.)

Co se týče práce českého nakladatelství a překladatele, tak  cítím, že odvedli poctivé řemeslo. Snad spojení „upravené uhlovodany“ bych raději přeložila jako průmyslově zpracované  či rafinované sacharidy, poněvadž „upravenou“ mohu mít (a je to i žádoucí) i celozrnnou mouku, luštěniny apod. Tak v čem je jinak problém? Vidím ho jak ve formální stránce knihy, tak obsahové, které je dílem původního autora.

Přiznám se, že asi od poloviny knihy jsem stránky jen prolétala a pospíchala dopředu s nadějí, že se něco podstatného dozvím. Bylo to totiž vlastně docela nudné. Celkový dojem na konci byl asi takový, jako když si přečtu titulek na první stránce Blesku či Rytmu života a samotný článek je o něčem jiném či vlastně skoro o ničem. Možná, že je problém ale ve mně, že jsem od knihy očekávala něco jiného – asi nějakou seriózní hlubokou antropologickou analýzu či etnologickou studii od někoho, komu se podařilo najít izolovaný kmen Tarahumara, získat si jeho důvěru a delší dobu s ním žít a učit se jejich zvykům a vše odborně interpretovat. Něco jako kniha Poselství od protinožců, nebo zprávy od etnologa Mnislava Zeleného. Myslela jsem si, že kniha bude mít jedno vymezené téma a to bude sledovat a rozvíjet do hloubek až do vítězného rozuzlení. Myslela jsem si, že tajemství bude spočívat buď ve fyzické rovině, v nějakých superpotravinách, nebo v něčem esoterickém, jako je schopnost teleportace a la mistři dálného východu, jak o nich psal Baird Spalding  už ve 20. letech 20. století. Koneckonců na obalu knihy se slibně píše: „…tajemství nejlepších (nejzdravějších) a nejšťastnějších běžců světa.“ Ani jedno. Bohužel nedozvěděla jsem se, co je oním věrohodným tajemstvím těch nejšťastnějších běžců světa. Jakým se ona šťastnost vlastně měří? Počtem úsměvů denně, hladinou endorfinů? Dotazníky? Absenci touhy po čemkoliv, na co se naše konzumní moderní společnost jen hedonisticky adaptovává a chce další a další věci a zážitky? Fotky jsem v knize nenašla žádné.

Na duševní úrovni je asi tím tajemstvím to, že běhají pro radost, ne pro vítězství v soutěžích. Možná je ale na světě mnoho šťastných běžců, o kterých nikdo neví, protože s nikým nesoutěží, běhají jako děti také jen pro radost.

Z potravin je zmíněno nejčastěji kukuřičné pivo – v úvodu knihy ale, že pijou hodně alkohol. V duchu jsem už viděla onen „alkohol“, kterým bývá ve skutečnosti mléčně kvašený nápoj, který tělo lépe hydratuje a zásobuje minerály než obyčejná voda. Ke konci knihy nakonec autor prozradil, že jde o velmi slabé pivo tesquino. Lze předpokládat, že se kukuřičná zrna namáčela či nixtamalizovala a poté se z nimi pracovalo dále, že přirozeně se nechala zkvasit. Dále jsou zmíněna semínka chia a jen velmi stručně odstaveček o tom, že rostlinná strava je pro vytrvalostní běžce a na předcházení nádorů nejlepší. Současně se ale nelogicky dovídáme, že ultraběžci na hodně dlouhé tratě jen napodobují předky – co běhali za zvířaty, aby je uštvali a snad je pak i snědli – takže vegetariáni nebyli. Snědli je asi sami, nebo s rodinou, co běhala s nimi.

Autor naznačuje svou teorii, že člověk je zrozen k dlouhým běhům, které byly místo šípů prvotním „nástrojem“ k lovu zvířat uštváním.   Domnívám se, že někteří lidé mohli být lepšími běžci, jiní horší, vždyť i plemena koní se vlastně dělí podle „dráhy doletu“, tedy když na ně někdo hukne, jeden poletí rychle  a daleko (ten závodní), jiný (belgický) asi neudělá nic a bude koukat – co blbneš?.

Po Zemi je mnoho rozličných ras a národů a ne každý honil antilopy – třeba Eskymáci lovili zvířata v moři – nevím o tom, že by po moři běhali. V některých neprostupných džunglích se moc rychle „běhat“ ani nedá, jako spíš „proklesťovat“. Pořád si myslím, že lidé používali víc hlavu a spolupráci, trochu běhu (spíš než ultramaraton) než běhání na uštvání zvířete. Autor naznačuje, že běh na dlouhou trať k uštvání zvířete je nástrojem univerzálním, asi se za ním hnala  dle něho celá rodina, protože do toho zatahuje i ženy s dítětem. A jako příklad uvádí ultraběžkyni Semickovou, která na každé z občerstvovacích stanic kojila své dítě. „…neexistuje jediný důvod, proč by se žena nemohla podílet na lovu….hned za nimi staří muži…“  Sport velmi rychle vyčerpává zásoby vitamínu A, potem minerály, které možná maminka potřebuje pro miminko. Nevím, proč by se měla takto vyčerpávat, a nenechávat si sílu pro mléko, když pro kojící matky v některých kulturách ani neplatily postní dny, natož ultraběžectví.

Semínka chia jsou jistě zdravá, hlavně pro místní a zvláště pokud jsou konzumována v rámci kontextu, kterým je i jiná strava – asi nikdo nežije z generace na generaci jen na kukuřici , pivu a semínkách.  Recepty v knize chybí, přitom metody zpracování na skutečnou vstřebatelnost živin mohou být klíčové, stejně tak, čím si je člověk pomastí, aby tělo vůbec minerály z nich využilo.  Předpokládám, že semínka čia by se měla déle namáčet atd., a že nejlepší efekt budou mít stejně jako semínka lněná v kontextu stravy s živočišným tukem. Ještě se dovídáme o nápoji pinole z kukuřice, že : “ nemá  dostatek proteinů, ale v kombinaci s fazolemi je výživnější než stejk.“ Leda snad s dalšímí 2 % živočišných proteinů…Zkrátka poznání dr. Pricea kniha ani nepotvrzuje, ale ani nevyvrácí, protože o žádné seriozní detailní analýze jídelníčku onoho kmene nereferuje. Nevím, co ještě tradičně jedli, v jakém stavu měli zuby. Dovídáme se, že uhlovodany projdou žaludkem rychleji. Nevím, zda rychleji a proč a jaké uhlovodany má autor na mysli, ale je pravděpodobné, že v žaludku musejí na trávení počkat, protože jsou natráveny slinami, ale další trávení probíhá v dalších částech trávicícího traktu pomocí enzymů.

Na knize mi ze všeho byl ale nejméně sympatický styl psaní, který považuju za velmi nešťastný:

Autor text často „nastavuje“ vatou v podobě podružných nudných (pro mně) vedlejších detailů  – chvilku to vypadá jako reportáž o drogové mafii pro nějaký bulvární plátek, jindy se přenese jako muška vedle nějakého běžce, jako by byl vedle něho, což není moc pravděpodobné. Jejda „škoda“, že kniha již vyšla, určitě by nezapomněl napsat detaily vraždy, kterou spáchal Pistorius…

Někdy nevím, zda nějakého sportovce či sportovkyni obdivuje s opravdovým respektem, nebo je pro něho jen zdrojem pobavení k vyprávění do hospody – jako rarita,  trénovaný kůň či opička v cirkuse, která, aby podala výkon, vede jednostranný život, neboť jiný život ani nemá a vše ostatní musí zanedbávat.

Autor píše, jak je běhání zdravé, současně se zmiňuje, jak někdo ležel ve vlastních zvratkách a křečích, ale pak se zvedl a závod v ultraběhu úspěšně doběhl. No není to borec hodný následování jako „vzor“ výdrže a bojovnosti? Jinak je pro autorovo psaní typický tento styl: „Sakra, takový norský námořník Mensen Ernst si asi jen stěží pamatoval, jaké to je na pevné zemi, přesto běžel celou cestu z Paříže do Moskvy, aby vyhrál sázku. V průměru každý den po dva týdny absolvoval sto třicet mil, na nohou měl bůhvíjaké boty a trasa vedla po bůhvíjakých cestách. Mensen se přitom v podstatě jen rozehříval na skutečný dálkový běh z Konstantinopole do Kalkaty, při němž zvládl po dobu dvou měsíců běhat devadesát mil denně. To už si ovšem vyžádalo svou daň, takže musel celé tři dny odpočívat, než vyrazil na 5400 mil dlouhou cestu domů. Jak je možné že ho netrápila plantární fasticida? Určitě na ni netrpěl, protože když ho o rok později při pokusu doběhnout k pramenům Nilu zabil průjem, měl nohy v dokonalém pořádku.“ 

Nic proti bojovnosti a výdrži, nic proti běhu, jenže jaké je vlastně poselství knihy pro nás? Pro mě každopádně hodně nesrozumitelné. Aha, před běháním být vegan, abych neběhala s plným břichem za zvířetem, které uštvu a sežeru? (Ref. s. 220)

Nevkusným způsobem autor používá různá přirovnání, často přehání – místy jsem si představovala autora jako odrostlejšího chlapce, který se předhání s ostatními u piva v tom, kdo bude víc svými slovy působit důležitěji a kdo víc ohromí siláckými řečmi (třeba useknutými hlavami či metrovými červy ve zranění, řečmi o pití moče)a získá si pozornost.

Píše takovým zvláštním (asi vtipným?) komixovým způsobem: „Neandrtálci vládli světu, dokud se venku neudělalo hezky…“ Sportovce autor popisuje způsobem ne právě vždy seriozním, zato také  vhodným pro kreslíře  karikatur. Například o nejslavnějším českém běžci Emilu Zátopkovi začal psát zhruba takto: …tento plešatý obyvatel městského bytu ve zdevastované východní Evropě…“ Pocházím z Kopřivnice, rodiště Emila Zátopka, a opravdu netuším, co měl autor přesně na mysli tou devastací. Nevím nic o tom, že by toto malé město,  obklopené ze tří stran krásnými horami (začínají tam už pomalu Beskydy), bylo v 50. letech zdevastované. Politický pojem „východní Evropa“ je nesmírně veliký a nelze do něho povrchně zahrnovat, co se dá. Je důležité to, že byl plešatý? Blonďák či tmavý? Pan Zátopek je skutečně významným sportovcem, v něčem i nepřekonatelný, protože se mu jedinému podařilo vyhrát na Olympiádě v roce 1952 3 zlaté medaile na 5000 m, 10 000 a marathon, na které se dnes sportovci zvlášť specializují. V Japonsku je dosud  jeho jméno slavné (hlavně mezi 50tníky a staršími) stejně jako paní Čáslavské, což jsem si osobně mohla ověřit, akorát mu říkají Zatopekku.

Pamatuju si, že aspoň v Kopřivnici se vykládala historka, že jednou jídlo, které paní Dana (manželka) předložila Emilovi k obědu, bylo moc horké, a tak si ještě pan Emil před obědem (než mu jídlo vychladne)  zaběhl do Příbora (cca 3-4 km) a zpátky.

Jestli jsem někdy uběhla delší trať, tak to bylo ve dvojici s kamarádkou Evou, a to jsme prostě spontánně uběhly to, co mělo být původně cca 20km pochod. Ale myslím, že tahounem, co to vymyslel, byla ona – stejně jsem si myslela, že to má v genech, protože byla shodou okolností praneteří slavného sportovce. Její dědeček z matčiny strany se jmenoval totiž Zátopek a slavný Emil byl jeho bratr.

Už samotný název knihy je kontroverzní, a je možné si ho vykládat tak, že se autorovi běhání stalo téměř smyslem života, že žije, aby běhal. I dále v textu je to cítit: “ …běh je zakódovaný v  naší kolektivní představivosti a naše představivost má kořeny v běhu. Jazyk, věda, umění, raketoplány, cévní chirurgie, to všechno pochází z naší schopnosti běhat. Běh byl silou, která z nás udělala lidi…“ 

Závěr: Půl hvězdičky za již vykonanou práci a za to, že kdo neběhá, možná díky knize  běhat začne.  Kdo už běhá, ten nic na běhání asi radikálně měnit nebude, snad to pomaličku bude zkoušet bez bot jako český reflexolog Pataky, který má za sebou několik maratónů bos. O tom, zda běhat bosky či v botách a jakých, se vedou spory, stejně jako se vedou spory o tom, zda koně kovat či ne  a jak ošetřovat kopyta. Přesto se zdá, že méně je více, zvláště když se tak děje postupně. To je další plus knihy, pokud se díky ní dáme na tuto cestu.

Kdo je na běhání závislý, tomu kniha jeho závislost jen posílí, stejně jako se mohou posilovat navzájem lidé nemocní anorexií ve svém přesvědčení na sociálních sítích na internetu a nikdo na tom nic nezmění, leda že by chtěli něco změnit sami. Prostředí, které by k ultraběhu či k extrémnímu cvičení takové lidi nenabádalo, by nejspíš považovali za „nepřátelské“, a mě za „nepřítele sportu“.

Pokud je v literatuře sportu nějaká mezera, obávám se, že ji tato kniha nezaplní. Vlastně sám autor na konci knihy se k nízké kvalitě své knihy přiznává nepřímo sám, když říká, že nebýt dvou přátel, kteří dali jeho nápadům nějakou strukturu a smysluplnost, zůstala by jeho kniha jen vyprávěním u piva. Na mě tak aspoň působila – jako silácké vyprávění starého námořníka, který možná málem vyhrál maraton, ale u něhož nevím, co je ještě pravda, a co už ne.

Pomerančová marmeláda

 Recepty, Z knihy Výživující tradice  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Pomerančová marmeláda
Led 082015
 

„Původně byla marmeláda mléčně kvašené jídlo! Pomeranče se smíchaly se slanou vodou a natlačily se do velkých sudů. Dlouhá plavba jim dala dostatek času, aby zkvasily a rozvinuly si plno vůní a chutí.“  Sally Fallonová

My lidé z bývalého socialistického blogu jsme už tak asi naučeni orientovat se v zimě podvědomě na ty pomeranče, třebaže podle učených Číňanů „ochlazují“. A tak jsem zkusila pomerančovou marmeládu dle Vyživujících tradic. Vzniklo z toho takové zdravé čatný, ale nekořeněné. (Samozřejmě záleží na každém, zda si koupí pomeranče v biokvalitě, nebo použije nějaký prostředek, třeba Dr. Bronners Sal Suds, v němž je namočí a odstraní případné nežádoucí látky, anebo pomeranče i s kůrou prostě hodlá pak v podobě marmelády spolknout tak, jak jsou, jak fakír oheň)

P1050771_orangemarmelade

POMERANČOVÁ MARMELÁDA

Na 0,9 l

3-4 pomeranče v biokvalitě

1 polévková lžíce soli

¼ hrnku syrovátky (strana 87)

½ hrnku filtrované vody

¼ hrnku Rapadury (strana 536)

Takto se dělá marmeláda, která je spíš tekutá než hustá. Nakrejte pomeranče na tenké plátky a ty na čtyři kusy. Dejte je do 0,9litrové sklnice s širokým hrdlem a natlačte do ní vše dřevěnou paličkou nebo paličkou na maso. Smíchejte zbývající suroviny a nalijte je na pomeranče, přidejte vodu, pokud je nutné, aby byly pomeranče pod hladinou. Marmeláda by měla být maximálně 2,5 cm pod vrchem sklenice. Dobře utěsněte a ponechejte při pokojové teplotě na 3 dny, poté přeneste na chladné místo. Pokud se na marmeládě vyvine bílá plíseň, prostě ji odstraňte lžící.

Postranní sloupek:

Pomeranče jsou slavné svým vysokým obsahem vitamínu C. Obsahují také draslík a trochu vápníku. Vnitřní bílá blána je vynikající zdroj bioflavonoidů, které jsou velmi důležité pro zdraví krevních kapilár. Sevillské pomeranče jsou hodnotné díky vůni své slupky, o které lidová moudrost tvrdí, že má léčivé vlastnosti. Než nastal čas lodí s chlazením, pomeranče ze Španělska přicházely do severní Evropy ve formě marmelády. Původně byla marmeláda mléčně kvašené jídlo! Pomeranče se smíchaly se slanou vodou a natlačily se do velkých sudů. Dlouhá plavba jim dala dostatek času, aby zkvasily a rozvinuly si plno vůní a chutí. Cukr byl příliš drahý na to, aby se ve velkém množství přidával, takže marmeláda byla tradičně docela kyselá. SWF

Přeloženo z knihy Nourishing Traditions, s. 109

PF 2015

 Z našeho statku  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem PF 2015
Pro 282014
 

P1050698_NourishingBroth„Nedávno jsem se třeba bavil s jedním kolegou o jedné knize, kterou píše. Říkal, že se v té knize chystá okomentovat nějaký politický materiál, který jsem publikoval. Potěšilo mě, že si byl vědom mé práce a že se chystal o ní zmiňovat, ale pak přišlo zklamání: „Snažím se rozhodnout,“ říkal, „zda na to, co jste napsal, bych Vás ve své reakci měl charakterizovat jako zlého, nebo pouze zavádějícího.“

Uvědomte si, že od akademiků se takové poznámky očekávají….Chceme, aby si ostatní nejen všimli naší práce a obdivovali ji….problém je, že naši kolegové chtějí stejný obdiv…zrovna v ten den jsem se ocitl pod vlivem stoiků, byl jsem dost duchapřítomný, abych na takovou urážku reagoval stoicky přijatelným způsobem se sebekritickým humorem: „No a proč byste mě nemohl popsat, že jsem obojí – jak zlý, tak zavádějící?“, zeptal jsem se.
William B. Irving: A Guide to the Good Life: The Ancient Art of Stoic  Joy (Průvodce dobrým životem: Starobylé umění stoické radosti)P1050735_NovorocniZima

Milí čtenáři blogu,

Portrait Of Che Guevara

„Profesionální“ revolucionář, tedy co chtěl zažehovat jiskry socialistické revoluce po Kubě i v Kongu a Bolívii – Ernesto (Che) Guevara

ZaFidelemnaKubu

Čtivá zábavná  knížečka od Lenky Procházkové

che

Pan Guevara

tak nám opět končí jeden rok. Stále jsem se v něm učila být, ne mít, chtít to, co mám, a ne to, co nemám. Být spokojená každý den, třeba i o Vánocích. Sednout si večer do sálajícího tepla ohně, pozorovat, jak se plameny prožírají starými kusy roubení; číst si třeba hezkou knihu- to je odpočinek králů. A našich kocourů a fenky yorkšíra. Ale měla bych na čtení i jiný typ: třeba Za Fidelem na Kubu od Lenky Procházkové. Ten cukr nám z Kuby kdysi dováželi, a naše republika přitom měla dost vlastního. A tak se to pod cenou prodávalo dál. No, ještě že tak. Nebezpečí knihy spočívá ale spíš než v cukru v tom, že se v ní opravdu moc pije. Furt. Nesmí v ní být „sucho“. A až půjdete v Bille okolo Kubánského rumu, budete mít co dělat, abyste odolali. Ale jsou svátky. Pak si pustíte hudbu Buena Vista Social Klub, nebo dokument o Ernestovi Che Guevarovi – ten ale není dobrý typ na svátky. Možná si ale jako já aspoň řeknete: to byl ale hezký chlap! Škoda ho. Na čem tam asi v té Argentýně vyrůstal? Tradičním jídlem je tam prý hovězí…

P1050668_SalavaKnew

Sálavá kamna…už jen fasáda a spaní nahoře…

Přeji všem dobrý nový rok 2015 bez ohledu na to, co budete mít právě na talíři, rok, v němž můžete čekat na těchto stránkách ale další recepty a zprávu o knize, které se jistě v onom roce dočkáte. Objeví se přesně tak, jak si to vesmír přeje. Především vám přeju stoický klid, který pro dobrý život potřebujeme, abychom ho nepromarnili – z toho klidu vycházet a zkoušet měnit to, co měnit můžeme a chceme. A přeju nám v novém roce bdělost a duchapřítomnost – třeba podobnou té, jakou prokázal onen profesor filosofie v citátu.

P1050580_Fkrmislepice

Věčně nanajedená drobotina…

"Těžký život kočiček"

„Těžký“ život kočiček

Pár slov k vybavení

 Z knihy Výživující tradice  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Pár slov k vybavení
Zář 132014
 
Řepíkova stráň

Řepíkova stráň

„Ukaž mi, bez čeho se obejdeš, a řeknu ti, vezmu-li tě s sebou. Uč se nosit stále méně. Pak budeš lehoučký. Kdysi jsem nosil batoh, který jsem stěží uzvedl. Dusal jsem těžce, pomalu, neradostně. Nesl jsem pilu, sekeru, vařič, petrolej, baterku, lékárnu, náhradní boty, mnoho jídla, snad abych nezahynul hlady. Dnes lehce létám nad karpatskými horami, nic nepostrádám. Větve lámu rukou, na ohni uvařím rychleji, za tmy uléhám po paměti, boty suším pod hlavou, hlady jsem dosud nezahynul. A lékárna? Česnek na všechny nemoci, na odřeniny moč.“ Jaroslav Nevrlý: Karpatské hry, s. 113pohleddokorun

Nevzdavam se zatim modernich vymozenosti cloveka usedleho, Hobití zeny, ktera „nema  rada dobrodruzstvi“, nikoliv nomada, ktery vlastni jen tolik, co unese on a jeho kun. Dávam za pravdu panu Nevrlému, který se „nevrle“ vyjádřil o našem harampádí a cetkách, on měl možná jídlo zdarma, ale někdo ho musel vyprodukovat za něho. Haraburdí a žďorbů mame doma docela dost. Umím si ale představit i život bez něho. Vařit všechno jak pejsek s kočičkou, aniž bych to brala jako újmu.

Asi jako kazda zena mam v sobe instinkt byt sberatelem ruznych „kabelek“ (asi instinkt na sber lesnich plodu a hub), nadobek, misek, rendliku, kotliku, proste neceho, v cem se da varit a skladovat jidlo. Pokud jde ale o elektricke pristroje, snazila jsem si poridit jen ty, ktere opravdu casto pouzivam, nebo aspon intenzivne v urcitou sezonu.  Postupne jsem si behem 10 let poridila mlynek na obili, dehydrator, tyckovy mixer, (ale testo na chleb micham rucne v mise…), litinove panve, pomaly elektricky varic, litinovy kotlik nad ohen venku (pro indiany) či pasírovač.

U podzimních venkovních prací lze vařit masokostní vývar pod litinovou poklicí....v kotlíku (coldrum)

U podzimních venkovních prací na zahradě  lze vařit  vývar pod litinovou poklicí….v kotlíku (coldrum)

A také žebřík potřebujeme...nás syn rád leze po stromech..(hrušeň)

A také žebřík potřebujeme…nás syn rád leze po stromech..(hrušeň)

Misto sklenic na zavarovani masokostniho vyvaru bych ale po zkusenostech s nimi dala na Sally a pouzila sacky zap-lock ci zap loc se zipem na zamrazeni,osvědčil se mi rucni vlockovac, el. maselnice z Ukrajiny, minimlynek, japonsky rucni mlynek Hario  od Doubleshot na kavu ( i kdyz ta je zde tabu, ze?) se slehackou, maly plynovy varic, malou el. trouba se dvema plotynkami a před námi je projekt stavby sporacku, obklopeného kachlema, a trouby, kterou nelze regulovat vypinacem, ale citem, pozdeji se bude stavet velke topeniste s pecí na chleba (tedy pomalá pec versus intenzivnejší trouba). Mame lednicky, mrazak, sklepy, zelnaky na zeli ci marinovani masa v podmasli…:-) a velkou kamennou spíš, ktera ale bude castecne další kuchyni – hlavne na syry. Tož haraburďa dost. Robota do domácnosti bych nechtěla. Viděli jste ten krásný film Andrew-člen naší rodiny? Prostě jednoho dne Vám PPL doveze robota. Po 200letech není jisté, zda on není více člověkem (a je to jeho vroucné přání) a my lidé roboty…

Snažím se ale dát ale na kvalitu.

Lekci jsem dostala třeba z nákupu mačkadla na česnek,  že nejsme tak bohatí, abychom si mohli dovolit kupovat levné věci. O prvním jsem zjistila, že je z hliníku, myslela jsem si, že se již nic z hliníku do kuchyně nevyrábí. Křemík ho sice odvádí z těla (přeslička), ale pokud nemusím, nebudu přispívat k Alzheimerovi. Druhý se mi zdál trošku drahý, byl z nerezu, ale nebyl tak kvalitní, aby se mi záhy „nepodařilo“ vytlačit strouček česneku i s celou mřížkou, která se „krásně“ vyloupla a zůstala mi k mému údivu jen parádní díra k ničemu...Jamie Oliver je o dost dražší, při štěstí se dá sehnat i z druhé ruky nový, a jsem s ním spokojená, protože: má 2 způsoby mačkání (drcení i plátkování), více česneku najednou se vejde do jedné sekce, páka je delší, a tedy silnější.

1. lis (hliníkový), 2. lis za cca 250,- a 3. lis Jamie Oliver

1. lis (hliníkový), 2. lis za cca 250,- a 3. lis Jamie Oliver

Níže již přeloženo z knihy Nourishing Traditions.

PÁR SLOV K VYBAVENÍ

Moderní výbava přebírá od tradičního vaření staromódní dřinu na sebe – je důležité vybírat si moudře. Následuje seznam s návrhy v pořadí od nejpodstatnějších po nejméně důležité.

Nerezové ocelové nádobí: Vyberte si raději nádobí z nerez oceli, než z hliníku. Kyselé nebo slané potraviny vařené v hliníku způsobují rozpouštění tohoto toxického kovu do jídla. Nedávný výzkum spojil hliník s Alzheimovou chorobou a mnozí vědci mají za to, že hliník z kuchyňského náčiní přispívá také k dalším nemocem.186 Bohužel když se k některým lidem dostala zpráva o hliníku a vyměnili levné hliníkové pánve za dražší varianty z nerez oceli, hlíníkové nádobí se zase poněkud vrátilo oknem zpátky, v podobě tlakem litých hliníkových hrnců z gurmánských obchodů. Nekupujte si je. Vypadají pěkně, ale hliník je velmi reaktivní i v podobě high-tech.

Hrnec na vývar: veliký hrnec z nerezové oceli nebo kvalitný smaltovaný je nezbytnost.

Litinové pánve: Těžké staromódní litonové pánve na smažení jsou vynikající na rychlé orestování (angl. sautéing – z franc. rychlé orestování, při němž suroviny “poskakují”, p. př.) nebo na stir-fry. Tyto pánve by se neměly umývat v mýdlových přípravcích na nádobí, ale lehce opláchnout v horké vodě a utírat papírovými kuchyňskými utěrkami. Litinová pánev, která je takto dobře napuštěná (třeba pomocí trochy horkého loje, p. př.), nebude nikdy lepit a je mnohem míň pravděpodobné, že se jídlo připravované v těžké litině bude připalovat, než jídlo vařené v nejsilnějším ocelovém nerezu.

Ohnivzdorné kastroly: Nádoby, které se dají použít na hořáku vařiče nebo v troubě, jsou v různých velikostech. Vyberte si kastroly, které jsou vyrobeny z kvalitního smaltu přes litinu, nebo až po méně drahé litinové variety bez povrchové úpravy.

Dobré nože: Nože s vroubkovaným ostřím různých délek jsou nejlepší na chléb a zeleninu – ty, které jsou vyrobené firmou Cutco (viz Zdroje), jsou vynikající a udrží své řezné ostří celá léta. Tvrzené ocelové nože, které se dají přejíždět ocílkou, jsou nejlepší na maso, patří mezi ně i nůž filetovací na ryby se středně dlouhou pružnou čepelí a dlouhý ohebný vykrajovací nůž se zaoblenou hranou ostří. Velký sekáček by také měl být ve vaší sbírce.

Kuchyňské nůžky: Pořádné kuchyňské nůžky se hodí na mnoho úkolů, od ustříhávání bylinek až po porcování kuřat. Firma Cutco vyrábí vynikající kuchyňské nože. (Viz Zdroje.)

Dřevěná prkna na krájení: Je mnohem méně pravděpodobné, že dřevěná prkna na krájení budou hromadit patogenní baktérie než plastová. Měli byste mít dvě – jedno na maso a druhé na zeleninu a ovoce.

Ruční tyčový mixér: Tento nízkonákladový spotřebič dělá z vaření polévek hračku. Polévka je tak rozmixována přímo v hrnci, čimž se šetří čas a množství nádobí na umývání.

Skleněné a nerezové nádoby na potraviny: Skleněné nebo nerezové nádoby budou více chránit potraviny v lednici před znehodnocením než plastové. Plast je dobrý pro uchování sušených potravin jako obilí, křupavé ořechy a zmražené potraviny, jako je vývar.

Litrové zavařovací sklenice s širokým hrdlem: Tyto nádoby jsou nejlepší pro mléčné kvašení zeleniny a na čatný. Nejsou drahé a jsou snadno k dostání. Speciální kameninové zelňáky na nakládání většího množství zelí a na jiná kvašená jídla se dají sehnat přes nabídky katalogu (viz Zdroje.)

Skleněné nádoby na nápoje: Na mléčně kvašené nápoje budete potřebovat 2litrové skleněné nádoby se vzduchotěsným uzávěrem. Na zázvorové pivo a malé pivo budete potřebovat sklenice s korkovou zátkou s drátem nebo špunty.

Kuchyňský robot: Co jsme dělali předtím, než si tento spotřebič šetřící práci našel cestu do našich kuchyní? Tento stroj je na krájení, strouhání, sekání, mixování a míchání nedocenitelný, umožňuje nám připravovat tradiční jídla, která kdysi vyžadovala intenzivní ruční práci – krájení petrželky na tabbouli (tradiční salát v levantském arabském světě, p. př.), mletí cizrny na hummus (tradiční arabská pomazánka z vařené a rozmixované cizrny, p. př.), vytvoření julienne ze zeleniny (ve franc. kuchyni pomocí nože nudliček či “zápalek”, p. př.), vypracování dokonalé majonézy. Kuchyňský robot si s těmito prozaickými pracemi snadno poradí. Vyberte si ten, který má v balení různé břity a příslušenství, které vám umožní přidávat olej po kapkách – je to důležité na výrobu majonézy a omáčky pesto.

Nerezové pekáče a plechy na pečení: vyrábí je firma Enko, jsou dostupné v některých obchodech s kuchyňskými potřebami, za cenu ne o moc větší než hliníkové či povrchově upravené typy. (Viz Zdroje.)

Elektrický ruční mixér: tento vynález se hodí, pokud něco pečete, ale stejné úkoly zvládne kuchyňská metla na šlehání z ocelových drátů a trocha síly ze svalů.MixerTycovyBosch

Mlýnek na obilí: Pokud pravidelně pečete, budete si chtít koupit mlýnek na obilí. Díky němu budete mít čerstvou mouku, když ji budete potřebovat. (Celozrnná mouka po namletí rychle žlukne.) Malý ruční mlýnek se dá koupit zhruba za $ 100. Mlýnky na motor jsou dražší, ale ti kuchaři a kuchařky, které to myslí s vařením vážně, zjistí, že stojí za to. Mlecí plocha by měla být ze skutečného kamene a ne ze syntetické verze. Dobrou volbou je mlýnek značky Jupiter vyrobený v Německu. (Viz Zdroje.) Drtící povrch je z tvrdé žuly a má přizpůsobitelné nastavení, díky kterému můžete obilí jak nalámat, tak ho namlít na jemnou mouku. Nerezovo-ocelové mlecí příslušenství vám umožní namlít olejnatá semena a naklíčené obilí.

Obilný vločkovač: pokud si přejete ovesné či žitné vločky, které budou naprosto čerstvé, tuto práci udělá vločkovač. (Viz Zdroje.)

Mlýnek na kukuřici: mlýnek Jupiter s troškou přemlouvání kukuřičná zrna pomele, ale nadšenci do kukuřičného chleba si možná budou přát sehnat mlýnek speciálně navržený na kukuřici. (Viz Zdroje.)

Mini mlýnek: je užitečný na mletí koření a lněných semínek.

Zmrzlinovač: moderní zmrzlinovače s litrovou nádobou, která se uchovává v mrazáku, ruší potřebu ledu a soli a dělá z výroby zmrzliny snadnou záležitost.

Pasírovač: Jde o levný vynález užitečný na míchání jablečného pyré a několika polévek a omáček, u nichž je třeba odstranit slupky. Velmi doporučujeme francouzskou značku Moulin a Légumes (jde o starý název dnešní značky Moulinex, p. př.) s odstranitelným břitem. Méně uspokojivý je mlýnek Foley Food Mill, americká verze.

Pasírovač

Pasírovač

Kameninové nádobí: keramické formy na muffiny a zapékací mísy na chléb přinesou velmi uspokojivé výsledky u receptů s namáčenou moukou v této knize.

Odšťavňovač: Odšťavňovač je potřebný u některých receptů na nápoje. Mnoho kuchyňských robotů má odšťavňovač v příslušenství.

Stroj na popcorn: Elektrický vyráběč popcornu umožní, aby si tuto výživnou svačinu připravily děti samy. (Popcorn zakoupený v obchodě je nejen žluklý – je plný kuchyňské soli a částečně hydrogenovaných rostlinných olejů.)

bedlaparasolmushroomSušička: Sušičky jsou dobré na sušení křupavých oříšků a jiných potravin, ale teplá trouba také dobřě poslouží. hribecek

Sušička na houby se moc hodí...je to pak rychla akce.

Sušička na houby se moc hodí…je to pak rychla akce.

Horkovzdušná trouba: Pokud musíte mít na vaření nějaký rychlý mechanismus, zkuste horkovzdušnou troubu. (Viz Zdroje) Jídlo se v ní uvaří rychle za použití konvekčních proudů a je to zdravá alternativa mikrovlnných trub. Horký vzduch nepoškozuje chuť jídla tak, jako to činí mikrovlnná trouba, a dokonce upeče do zlatova kuřata a pečeně.

Mezi výbavou, která by se neměla nacházet v kuchyních svědomitých kuchařek, je:

Mikrovlnná trouba: Bohužel mikrovlnné trouby dosáhly okamžité oblíbenosti bez velkého předchozího výzkumu, který by studoval účinky konzumace jídla z mikrovlnek. Následkem je nyní stále pokračující ohromný experiment, jehož se obyvatelstvo nevědomky účastní. Menší výzkum, jaký byl učiněn stran následků konzumace jídla z mikrovlny, ukázal, že mikrovlnky mohou mít nepříznivý účinek na tuky a bílkoviny, neboť je činí hůře vstřebatelnými. Novější studie provedená ve Švýcarsku odhalila, že mikrovlnná trouba způsobuje změny v obsahu vitamínů a jejich využitelnosti. Konzumace jídla z mikrovlnky má za následek abnormální krevní obraz podobný tomu, jaký se objevuje při raných stádiích rakoviny.187 Obzvlášť rizikový je zvyk používat mikrovlnnou troubu na ohřívání dětské láhve. Pozměněné bílkoviny v mléce ohřátém v mikrovlnce mohou být toxické pro játra a nervový systém, zvláště pro malé děti. Doporučujeme vám, abyste používání mikrovlnky za každou cenu odolali.

Tlakový hrnec: Jedná se o dalšího relativního nováčka na kuchařské scéně. Rizikem je to, že tlakové hrnce vaří potraviny příliš rychle a při teplotě nad bodem varu. Ohnivzdorný kastrol je ideální na obilí i na dušené maso. Tradiční kuchyně volají vždycky po dlouhém a pomalém vaření obilí a luštěnin.

Polévka z volské oháňky s ječmenem

 Recepty  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Polévka z volské oháňky s ječmenem
Kvě 052014
 

P1040554_oxtailbarleysoupPOLÉVKA Z VOLSKÉ OHÁŇKY S JEČMENEM

8 porcí

1,8 kg čerstvého hovězího ocasu

filtrovaná voda

½ šálku suchého vína

¼ šálku octa

2 cibule, oloupané a nakrájené

2 mrkve, oloupané a nakrájené

2 stonky celeru, nakrájené

snítka čerstvého tymiánu svázaná dohromady

1-2 čajové lžičky sušených kuliček zeleného pepře, nadrcené

špetka červených chilli vloček

1 šálek ječmene orestovaného v troubě a namáčeného alespoň 7 hodin

mořská sůl nebo rybí omáčka (str. 157) a pepř

nasekané cilantro (nať z koriandru) nebo na jemno nasekaná petrželka na ozdobuP1040546_oxtailingredience

Dejte kravský ocas na nerezový plech na pečení a pečte při teplotě 177 st. C asi 1 hodinu, nebo dokud nebude dobře propečený. Přemístěte volský ocas do nerezového hrnce a vylijte mastnotu. Přidejte víno a trochu filtrované vody do plechu na pečení a rozpusťte skelné usazeniny tak, že přivodíte rychlý var, aby se při míchání uvolnily jakékoliv koagulované hovězí šťávy v nádobě na pečení. Vylijte tuto tekutinu do hrnce a zalijte celý ocas studenou vodou. Přidejte ocet, přiveďte k varu a seberte nečistoty. Přidejte tymián, cibuli, mrkev, celer, červené vločky chilli a pepř. Nechejte slabě probublávat s poklicí alespoň 24 hodin.

Vyjměte volský ocas a nechejte vychladnout. Přeceďte 2,8 l vývaru do jiného hrnce a přidejte namáčený ječmen. (Nechejte si jakýkoliv zbývající bujón pro jiné použití.) Přiveďte k varu a nechejte slabě probublávat asi 1 hodinu nebo dokud ječmen nezměkne. Mezitím oberte maso z kosti a nakrejte nadrobno. Když je ječmen měkký, přidejte nakrájené maso. Dobře dochuťte. Nalijte naběračkou do jednotlivých misek a ozdobte nasekanou petrželkou nebo cilantrem.

Komentář: Jde o recept, který mě inspiroval k tomu, co udělat s ocasem našeho býčka – věřím, že inspiruje i Vás, protože hovězí oháňka se dá sehnat i v obchodě a není na místě, aby byla určena jenom pro psy Vyživující tradice pojímají některé věci opačně – levná játra jsou výživnější než libové maso – to je právě možná pro psy vhodnější (aspoň tak to dělaly přírodní národy). Býk má jen jeden ocas, a tak je to i pro mě vzácnost.  Ve skutečnosti jsem se snažila být ekonomická a pekla jsem ocas s jiným masem, které jinak peču delší dobu za nízké teploty – když se maso peče za nižších teplot, je stravitelnější, zvláště když ještě před tím bylo vyvěšeno, marinováno, když se jí s omáčkou se želatinou a nějakou mléčně kvašenou přílohou – nikoho pak nepálí žáha a kyselina hydrochlorová v žaludku zvládne efektivně bílkoviny trávit.

Měla jsem sice k dispozici čerstvou domácí petrželku, ale tymián se ještě moc neprobudil k živu, tak jsem zvolila kupovaný.  Ječné kroupy jsem dala na plech bez jakéhokoliv tuku a lehce ho v troubě lehce orestovala – pěkně sladce to provonělo dům a snad se tím orestováním i natrávily škroby, které se štěpí na cukry -proto ta sladká vůně sladu.  Ječmen jsem si ale uvařila zvlášť. Jinak celá zrna obilí je lepší namáčet i déle, třeba 48 hodin hodin, tak bych namáčela třeba oves (kroupy), který má hodně kyseliny fytové (třebaže sotva nějaký lepek). Místo stonků celeru jsem dala na nudle nakrájený kořen celeru – mám velice ráda jeho vůni. A místo chilli vloček jsem dala špetičku bio kajenského pepře.  Aby se vývar povedl, skutečně je třeba ho jen tak tak probulávat za nízkých teplot (pomalý elektrický hrnec se samozřejmě v tomto případě uplatnil a zůstane krásně průhledný. V opačném případě se nečistoty vychytají rozkvedlanými bílky, které zůstanou po pojídání žloutků, které dávám do dětských smoothie (ovocné krémy), domácí majonézy apod.

P1040551_ledvinkyzbycka

Sally Fallonová doporučuje v knize Vyživující tradice plánovat vždy 2 jídla dopředu. Na obrázku se v syrovém podmáslí marinují ledvinky z domácího býka, které jsou v podobě takového zajímavého „hroznu“ (na rozdíl od vepřových). Uprostřed je ještě patrný výživný lůj, který se má pak vařit i konzumovat společně s ledvinkami, neboť pomůže strávit a vstřebat živiny z ledvinek.

Steve Jobs, jeho frutariánství a poruchy příjmu potravy

 Teorie  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Steve Jobs, jeho frutariánství a poruchy příjmu potravy
Dub 222014
 

stevejobsNěkteří z Vás si všimli, že s Neilem řešíme různé otázky, které se týkají místní politiky obce a někdo si možná myslí, že je to stres. Zjistila jsem ale, že nejde ani tak o to „dobře“ snášet stres, jako spíš ho díky dobře vyživenému tělu (zejména adrenálních žláz) příliš neprožívat a když už, tak tělo rychle po stresu výživným jídlem regenerovat. Olejem z tresčích jater, máslem a hovězím, syrovými žloutky, kysaným zelím (adrenální žlázy potřebují hodně cholesterolu i vitamínu C) a smíchem, natíráním hořčíkovým olejem (viz Recepty). A tak už tedy dnes k dalšímu tématu:

Steve Jobs (1955 – 2011) – asi jeho jméno netřeba představovat (Apple Inc.). I já jsem měla jeden z jeho iPhonů, zpočátku jsem byla okouzlena, ale bohužel přece jen je pak člověk připojen díky němu jak hadičkou k jiné realitě. Jsme ale na food blogu, proto jen pár poznámek  – samozřejmě že k jeho výživě, k čemuž mě přimělo několik textů na téma Jobs a jeho dieta a také film Jobs: Get Inspired v hlavní roli s Ashtonem Kusherem, který zkusil být pár dnů frutariánem, ale protože není snadné, aby si na to tělo zvyklo (asi kvůli horské dráze krevního cukru), musel být hospitalizován v nemocnici.  Po smrti člověka, at již zemřel třeba na předávkování, je třeba sice držet ticho, na druhou stranu ti, kteří žijí, mají potřebu přemýšlet, proč, co bylo asi špatně. Pokud člověk zemřel, obvykle hledá člověk příčinu jinde než ve stravě, pokud jistou stravu, na které zemřelý žil, vyznává. Steve Jobs se stravoval tak, že jistě nemělo jeho chování daleko k poruchám příjmu potravy a nepochybně to přispělo k jeho předčasnému umrtí.

Steve Jobs byl údajně vegetarián, kterého trápila otázka zvířecích warefare. Víceprezidentka Nadace Westona A. Pricea Kaaya Danielová, PhD ale ve svém článku tvrdí, že vegánství Jobse pravděpodobně k jeho smrti přispělo, a to navzdory tomu, že některá americká veganská sdružení naopak zdraví pomocí veganství zaručují.

Již jako mladík si prý oblíbil bio ovoce a zeleninu…(z vyživujících tradic ale víme, že zelenina a ovoce je moc fajn, ale s mírou, že nejde o tzv.  nutrient-dense food – na živiny koncentrované potraviny…), za studiích na vysoké škole prý experimentoval nejen s látkami, jako je marihuana, LSD, ale i se spánkovým deficitem…), pohyboval se v mládí v okruhu lidí, kterým bylo vegetariánství velmi blízké (zen, hare krišna, hippie), experimentoval s extrémními dietami, dělal očistu těla, kdy jedl týden jenom mrkev či jablka (kvůli jeho frutariánství  je jeho značkou jablko  – Apple!)…, dokonce prý z těch mrkví měl oranžovou kůži (tělo betakaroten nekonvertovalo na pravý vitamín A), pak přitvrdil a jedl jen ovoce a neškrobovou zeleninu, často se postil, pak pil vodu a jedl listovou zeleninu a „cítil se fantasticky!“, doufal, že nebude „smrdět“ – asi se moc nemyl nebo nechtěl prostě mýt.

Jak šel čas, občas byl vegan, občas vegetarián, ale jak je vidět i ve filmu, měl často iracionální záchvaty vzteku (nedostatek B12?) Jeho dcera ho viděla, že vyplivl polévku, protože v ní bylo trochu másla… akorát když byl v Tokiu, dal si unagi suši, což je tuším japonsky úhoř, takže úhoří maso, dcera prý popsala, že se po tom úhoři cítil tak dobře (bílkoviny a tuk) , asi jako autorka textu Mýtus čínské studie, která vlastně nechala vegánství poté, co se tak dobře cítila po ochutnání suši. Občas si prý dal vajíčko, sýr nebo to suši. (Nebyl „dokonalý“ vegán…) Často si dával Jobs jen saláty, džusy, ovocné smoothie, propadl i radám „expertů“, že bílkoviny a tuky jsou nepřirozené… Jedl hodně ovoce a ovocné džusy pil, dr. Danielová k tomu píše: “ .. mají nejen vysoký glykemický index, ale jsou zatížené fruktózou. Ovoce a ovocné džusy velice zatěžují játra a slinivku, přispívají k cukrovce a mnohým poruchám krevního cukru a byly dány do spojení s rakovinou slinivky…“ SteveJobs2(Ve svém článku pak uvádí 2 studie…, Cit. )

Těžko ale  říci, zda za jeho rakovinou mohlo prvotně frutariánství, nebo to, že byl adaptován a nenacházel nějakou svou vlastní hodnotu, nebo něco jiného.

Zkrátka očista, detoxikace ano, ale něco jiného je výživa člověka malého i velkého. (Níže pro neangličtináře zhruba takto k ukázce: Všechno tlačí. Když chceme realizovat vizi projektu Lisa, musíme tomu dát hodiny….;  – dřeli jsme dnes na tom softwaru, přidat tam pěkné typy písma nic nezmění…- Pokud nesdílíš naše nadšení a nezáleží Ti na vizi této společnosti…- Ne já nerozumím.. – Zmizmi, do pr… zmizni, skončils. – To se mě chystáš vyhodit z práce?  – Ne! Už jsem Tě vyhodil! Proč jsi pořád tady? – Steve, to byl náš nejlepší programátor v naší divizi…- Byl to náš nejlepší programátor, kterému nezáleží na naši vizi…) 🙂

Připomněla jsem si, co k dietám a zejména půstům píše v knize Vyživující tradice:

Spolu s alergiemi, zděděnými geny, konstitučním typem, věkem, rasou, povoláním, klimatem a celkovým zdravotním stavem má vše možné spojitost s tím, co bychom měli jíst. Staří lidé a zdravotně postižení, jejichž trávicí mechanismus je špatný nebo začíná slábnout, by měli věnovat zvláštní pozornost tomu, aby měli ve své stravě dostatečný příjem enzymů a dávali přednost potravinám, které byly rozmělněny a připraveny s masovým vývarem nebo natráveny, jako je namáčená kaše či nákypy. Rostoucí děti a těhotné ženy potřebují spoustu v tucích rozpustných vitamínů, jaké se nacházejí v másle, smetaně,rybách a jikrách, vejcích a mase z orgánů. Ti, kteří žijí v chladnějších klimatech také potřebují potraviny bohaté na vitamín A. Ti, kteří těžce fyzicky pracují, budou možná potřebovat stálý příjem živočišných produktů ve stravě, ale ti, kteří vedou kontemplativní život, často shledávají příliš velkou konzumaci živočišných produktů jako překážku. Lidem, kteří trpí nedostatečně aktivní štítnou žlázou, se daří nejlépe na stravě, ve které jsou tuky, především nenasycené tuky omezeny. A jiným, především hypoglykemikům a osobám náchylným k záchvatům, je přínosná strava, jež je srovnatelně bohatá na tuky.

     Moudrost předků nás učí, že jsou časy vhodné jak na bohaté hodování, tak na postění na nejprostší stravě. Pravidelné postění je odvěká metoda k obnovení a udržení zdraví. Postění na masových a zeleninových vývarech,nebo šťávách ze zeleniny prošlé mléčným kvašením umožňuje našim trávicím a enzymy produkujícím mechanismům, aby si odpočali, aby jiné enzymatické systémy mohly pracovat na nápravě, detoxikaci a hojení. Mnoho starověkých lékařů doporučovalo churavým lidem monodietu, jako je například rýžová kaše. Hipokrates často předepisoval stravu sestávající jenom ze syrového mléka trpícím tuberkulózou a lupénkou. Hojivé půsty fungují nejlépe, když jsou prováděny v kombinaci s programem střevního pročištění klystýrem nebo hydrocolon terapie.
     Nebezpečí půstu je, že může být příliš dlouho protahováno. Pro chrám těla je přínosné použit hadry a smetáky – vývary a zeleninové pokrmy – ale tato velká budova je stavěna pevně a udržovaná  opravami z cihel a mramoru- velmi výživných bílkovin a tuků.

 

Odkazy:

Na kanálu youtube je celý film (snad z malajskými titulky…) do té doby, než ho někdo odstraní (?)

http://youtu.be/NMQDTQnNsZ0

http://hpjmh.com/video/why-did-steve-jobs-die-dr-mcdougall/

 

Mladočov

 Nezařazeno, Z našeho statku  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Mladočov
Bře 242014
 
potkanvkanalizaci

„Nejsme náhodou vedeni jen k jednomu řešení, když jich může být více? Slyšel jsem, že se pro mě chystá stavba superrychlé podzemní skluzavky…..“

V naší malinkaté vesničce, na jejíž historii mě velmi zaujalo to, že se v okrese Svitavy nejdéle bránila násilnému združstevňování, jsme před pár dny nechali uslyšet svůj hlas ohledně plánu veřejné splaškové kanalizace. I ta souvisí s našim zdravím, s životním prostředím. Pokud Vás tedy zajímá, čím na statku žijeme, zkuste jít na námi nově založené stránky. Věříme, že i jinde v naší zemi se podobné věci řeší, že permakulturisté a milovníci přírodních zahrádek budou zastávat podobné stanovisko k věci jako my.

www.mladocov.cz

RadioMladocov

All original content on these pages is fingerprinted and certified by Digiprove