vdudman

Jmenuji se Věra Dudmanová, narodila jsem se na Moravě (*1975) a nyní trvale žijeme s manželem a s naší dcerkou a synkem na statku ve vesničce Mladočov ve východních Čechách. Po absolvování anglistiky a japanistiky na filosofické fakultě v Olomouci jsem na volné noze. Baví mě studovat dál neformálně, ale do hloubky vše, co mě zajímá a co považuju za důležité. S anglickým manželem Neilem se starám o MALÉ RODINNÉ HOSPODÁŘSTVÍ a od roku 2006 spolu vedeme zásilkový obchod http://www.KosimeSnadno.cz. Zájem o podporování svého zdraví kvalitním a chutným jídlem nás dovedl až k TRADIČNÍ STRAVĚ, totiž k pozoruhodné knize z roku 1938 “VÝŽIVA A FYZICKÁ DEGENERACE”, jejimž autorem byl americký zubař DR. WESTON A. PRICE, zvaný Charles Darwin výživy. V tomto “foodblogu” se chci alespoň věnovat nejen všemu podstatnému z této knihy, jejímuž autorovi Dr. Priceovi (a též naší krávě Terezce) tímto vzdávám své poděkování, ale přinášet i RECEPTY, k nimž mě inspirovalo jiné veledílo, a sice kniha paní SALLY FALLONOVÉ, která byla k jejímu napsání (stejně jako já k vedení tohoto blogu) inspirovaná právě unikátními poznatky Dr. Priceea. Její název je VYŽIVUJÍCÍ TRADICE: KUCHAŘKA, KTERÁ JE VÝZVOU PRO POLITICKY KOREKTNÍ VÝŽIVU A DIKTÁTORY STRAVY” (1999)…Sponzorem těchto stránek je t. č. 2, 5měsíční dceruška Dorotka, která mi ve chvílích, kdy píšu tyto řádky, poklidně spinká...

Ex-veganka (15 let): Veganství je nový virus

 Teorie  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Ex-veganka (15 let): Veganství je nový virus
Zář 192018
 

(bez háčků nad z) V dnešních novinách psali, ze nějaká maminka viní a činí zodpovědnou jednu zubařku z toho, ze její dvě dcery mají zubní kazy. Podány byly dvě zaloby. Kdo můze za zubní kazy dcer? Rozhoudnout má světský soudce či soudkyně.

 

Přírodní nárůdky, které zkoumal zubař Price, neprovozovaly takovou zubní hygienu jako my, ale zubních kazů měli pramálo. Buď ale jisté přírodní zákony platí vůči všem, nebo vůči nikomu.

 

Mám za to, ze soudci nestudovali poznatky a laboratorní pozorování zubaře Pricea včetně metabolismu vápníku, k němuz je potřeba v tucích rozpustných katalyzátorů včetně vitamínu K2 (je-li ve slinách, obsahují tyto sliny méně zubokazných baktérií). Budou se muset zřejmě obrátit na soudního znalce v oboru zubařství. Jeden posudek ve svůj prospěch mozná přinese maminka, druhý zubařka a soudce obstará posudek revizní. Pak je otázkou, zda ve svých posudcích, které na soudní rozhodnutí budou mít vliv, poukáze aspoň někdo ze znalců na to, ze i výziva je podstatným faktorem rozhodujícím o zubním zdraví, a tudíz ze je zjevně nespravedlivé celou vinu házet na nedostatečnou hygienu dcer nebo na paní zubařku.

Myslím si, ze kdyby ona dobře mínící aktivní maminka dávala víc peněz na správnou výzivu dcer místo na odměnu advokátům a věnovala čas vaření z lepších surovin nez podáváním zalob, udělala by lépe nejen pro zdraví zubů svých dcer ale pro zdraví rodiny obecně.

 

Dnešní článek bych ale ráda věnovala váznějších věcem nez jsou pouze zabomyší války o to, kdo můze za zubní kazy, a sice narůstající oblibě veganského stravování. Nemám osobní zkušenost s ryze veganskou stravou, byť jsem obdrzela uz několik emailů od osob, které s ní měly velmi špatnou zkušenost. Jedna osoba mi dokonce psala, ze málem zemřela – v nemocnici ji kolabovaly orgány. Nemám osobně nic proti lidem, kteří tento způsob stravování provozují s vědomím, ze to není na dlouhou dobu, a zveřejňují inspirující recepty na jídla, která krásně vypadají a zřejmě i dobře chutnají. Někteří jsou mi sympatičtí a mám je virtuálně ráda. Necítím vůči nim zádnou nevrazivost a snad ji ani navenek neprojevuji, ale pokud to tak někdo bere, jde jen o jeho nesprávnou interpretaci. Tento článek tedy nebude na mou duši osobním útokem proti nim, ale obecně je určen jako podnět k zamýšlení se nad zkušenostmi s veganským stravováním jedné paní, se kterou byl na kanále YouTube zveřejněn rozhovor, který jsem si několikrát vyslechla, coz zde opět chci sdílet. Rozhovor měl název Ex- veganka (15 let): Veganství není udrzitelné, je to “očista”, ne výziva.

Jistá Kanaďanka, které je něco přes padesát let, popsala své zkušenosti a své osobní závěry se svým stravováním. Vyprávěla o tom, ze vyrůstala s maminkou samozivitelkou a neměla příliš dobrý základ, pokud jde o výzivu. Maminka ji zemřela na srdeční infarkt, kdyz ji ještě nebylo ani 50 let. Od 13 let byla vegetariánka. Má dvě děti, které jsou relativně fyzicky a duševně zdravé a veselého ducha. Kdyz ji bylo asi 40 let, velice propadla stylu stravování, jako je raw a vegan. Navštívila nějaký večírek, kde se sešli lidé, kteří se takto stravují. Byli to lidé mladí, dívky byly sexy, kluci byli také k světu. Ovlivněna byla knihami pana Davida Wolfa.

Vlivná osoba David Wolf, pro nekoho guru, pro jine "the biggest asshole", coz nebudu prekladat.

 První léta byla úplně úzasná! Paní měla i webové stránky s tím, ze je raw mum (syrová maminka). Snazila se dělat “všechno správně”. Několik let se snazila zít jako veganka, která občas své veganství “podvání” zejména pozřením syrových ryb (japonská kuchyně). Kdyz si její děti stězovaly, ze je bolí nozičky, na radu druhých jim začala podávat syrové mléko a bolení ustalo. Sama se ale vracela k veganství a věřila upřímně, ze to je “ono”, co ji dovede do Země zaslíbené a jednou to zvládne a nepodlehne uz více nějakým suši, po kterých ji bylo ihned lépe.

Postupně se ale, jak šla léta, začaly u ní dostavovat různé zdravotní problémy. “Přitvrdila” a dzusovala, ale nezlepšovalo se to: cysta na vaječnících nezmizela, šla na gynekologickou operaci. Zubní kazy se objevily a vytrzený zkazený zub byl černý. Nějaký zub se ji i ulomil při kousání salátu. Vypadávaly ji vlasy, ztratila chuť k jídlu. Nedošla sama ani na WC, byla několikrát hospitalizována s tím, ze nemohla ani ústa otevřít, ani oční víčka, jak byla zesláblá. Měla deprese. Veganství bylo pro ní jako “zamilovanost” do někoho, kdo zrazoval a nechtěla tomu věřit. Tolik tomu věřila, tolik byla přesvědčena o tom, jak je správné nepodporovat utrpení zvířat v průmyslových chovech. Velmi se nechala ovládnout idealismem. Kdyz uz se na stránkách veganů začala zmiňovat o tom, ze syrové mléko má dobré účinky, přestali ji zvát na svá setkání. Nakonec ji někteří zatratili úplně agresivními výpady, jiní ji ignorovali, další byli laskaví a z dalších se třeba stali vyznavači Paleo stravy. Najednou neváhala klikat na videa jiných ex-veganů o tom, jak jim toto stravování ničilo zdraví, a velmi dobře jim rozuměla, protoze měla podobnou zkušenost. Domnívám se, že i když svědomití vegani se starali o to, aby jejich strava obsahovala všechny (podle nich) minerály (třeba z Keltské či himalájské soli) a jiné esenciální látky, nebyly všechny. Bez živočišných tuků a v nich rozpustných katalyzátorů (A,D, K2) podle zubaře Pricea se minerály správně nevstřebají, proto mohou tělu chybět, přestože jich má ve stravě dostatek.

Jak to se zdravím paní nakonec dopadlo a jaký postoj má nyní k zivočišným produktům a k veganství?

1. Po desítkách let začala jíst maso a ostatní zivočišné produkty, díky nimz se na přes 90 procent uzdravila. Dokonce tvrdí, ze její tělo veganky bylo tak vyčerpané, ze vegani cítí na rozdíl od jiných lidí pozitivní účinek po pozření třeba syrových křepelčích vajíček prakticky třeba do druhého dne.

2. Uvědomila si, ze kritika by měla směřovat spíš k průmyslovému chovu zvířat, ne k chovu na malém rodinném hospodářství. Člověk vyčerpaný veganstvím však o to úzkostněji prozívá špatné zacházení se zvířaty a lhostejnost druhých.

3. Uvědomila si také, ze veganské potraviny často pocházejí z dovozu z rozvojových exotických zemí a ze je nesmysl podporovat dovoz takových neregionálních potravin (avokádo, kešu, mandle atd.) do chladné Kanady, kde jsou na nich vegani úplně závislí. 

 

4. Kdyz si uvědomila, ze díky zivočišným potravinám, se uzdravila, začala být zvířatům vděčná a milovat je ještě více za to, co jí dávají! Zivot.

 

5. Humánní usmrcování zvířat na statku začala vnímat jako přírodní cyklus.

 

6. Kdyby to všechno mělo být jinak, naši předkové by na to přišli, ale neexistuje na světě populace, kde by z generace na generaci zili lidé na veganské stravě, která je v dnešní době jen experimentem.

 

7. Na základě své zkušenosti je přesvědčena, ze veganská strava je opravdu vynikající na detoxikaci organismu, člověk se opravdu pak cítí báječně a lehce, ale není z dlouhodobého hlediska optimální výzivou. Zejména ale u dětí je nesmysl je pořád detoxikovat, protoze potřebují výzivu na růst a výstavbu těla. 

 

8. I její lékař ji sdělil názor, ze tělo vydrzí na veganské stravě tak dlouho, jak moc zásob si od mala vybudovalo. Proto někdo vydrzí na takové stravě déle, někdo méně.

 

9. Omluvila se svým dětem, kdyz si uvědomila, ze přece jen měly v dětství hlad, kdyz je odbývala: Mozná máš jen zízeň. Tak si vem avokádo. Tak si vem pár oříšků. Někdy je dobré jít spát hladový.

 

10. Podle ní vegani razí heslo: Naslouchat svému tělu. U dětí je to ale ošemetné. Jak má rodič naslouchat tělu někoho druhého (dětí), kdyz je omámen vegánskou ideologií?

 

11. Zejména mladí lidé podle ní snadno podléhají idealismu a je z toho smutná. Dokonce označila veganství, které se v poslední době hodně rozšířilo, jako jakýsi nový nebezpečný virus.

 

K veganství lidi vedou zdravotní problémy, soucit se zvířaty a nesouhlas s průmyslových chovem zvířat. Podle mého názoru v poslední době se hodně hovoří také o přelidněnosti planety, o tom, kolik miliard lidí planeta uziví a o nutnosti přeměnit všechny Pozemšťany na vegetariány. Sally Fallonová proti jejich stravování (je-li promyšlené) nic nenamítá, ale mají se údajně zejména budoucí rodiče postarat o dostatek zinku ve stravě (červené maso, ústřice, namáčená semínka dýně, majoránka – si vzpomínám z načtených knih).

 

Jenomze planeta není přelidněna rovnoměrně. Nejvíce přelidněné země nejsou v Evropě. Pokud budou mít zeny v EU průměrně jen 1 dítě, vymřeme i bez válek a nemocí. Tuhle jsem slyšela na poště rozhovor dvou osob: “No, ta naše cestuje a říkala, ze zádné děti nechce a ze pokud by to na ní přišlo, tak si kdyz tak nějaké dítě adoptuje.” Pokud bude bohatá, třeba sezenou náhradní matku. Nevím, jak se pak takové dítě a později dospívající, za jehoz odnošení někdo dostal dobře zaplaceno a má to jako zivnost, cítí. Asi jako dítě, kterého matka miluje, ale nemocnici zaluje, ze neprovedla správně umělou interupci a stejně se dítě, které nyní miluje, narodilo.

Začínám mít obavu, ze nemít děti, adoptovat si případně děti z Afriky a zít vegánsky není zodpovědným řešením místních i globálních problémů (zejména kdyz porodnost stejně v rozvojových zemí nadále neklesá). Myslím si, ze přirozeným pudem sebezáchovy naší civilizace je touha po vlastním potomku, kdy na sebe mohou rodiče převzít plnou zodpovědnost za jeho zdraví a výchovu ještě před jeho početím.

Na základě výpovědí osob, které sdílejí své zkušenosti s veganstvím, se zdá, ze veganství je zajímavou a báječnou detoxikací, ale není to ta dlouhá správná cesta do Země zaslíbené, ale spíš slepá ulička. Někdo to zjistí dříve, někdo později. Někdo se na takovu experimentální cestu raději ani nevydává. Především na ní nevysílá své děti.

Odkazy: https://www.youtube.com/watch?v=AI3ys_fc-AY

https://www.youtube.com/user/sv3rige/search?query=veganism

http://kucharka.branakdetem.cz/stepan-a-melanie-matejkovi/

 

Z podcastu se Sally Fallonovou nejen o mýdlových operách

 Teorie  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Z podcastu se Sally Fallonovou nejen o mýdlových operách
Zář 162018
 

Babička po padesátce uz ty chlapy zabalila, uz nikdy nikoho, a dodrzela to. My jsme pak byli její všechno. Celý zivot nepila, nekouřila a jedla zásadně nezdravé jídlo. Všechno, co bylo libové, bylo nanic. “Takový suchý, fuj.” Ale bůček nebo tekuté sádlo! …Její stravování, viděno nějakým rigidním dietologem, bylo úděsné.. Takhle mastně vařila i všem těm řemeslníkům, a jak jim chutnalo! Nakládaly se u nás pětilitrovky smradlavých slanečků, syrečky z tvarohu, sudy se zelím a jablkama. Stávala v socialistickým řeznictví od nevidím do nevidím fronty na prasečí ocásky, ze kterých kouzlila výborné malinké řízečky…Nikdy nebyla nemocná…Kdy ji táhlo na stovku, začala být neklidná a říkávala: “ Oni tam nahoře mají bordel, zapomněli na mě.Jitka Vodňanská (Z knihy Voda, která hoří)

(Bez háčků nad z)

Občas mám pocit, ze uz vše bylo řečeno a pokud ne, není třeba, abych o tom informovala čtenáře blogu já, protoze si informace mohou najít sami na internetu. Zapomínám ale, ze ačkoliv se všichni na školách učíme anglicky, není to náš rodný jazyk a poslouchat v cizím jazyce zprávy, podcasty a číst blogy, můze být vyčerpávající a vůbec někdo má prostě jiné zájmy k rozvíjení nez jazyky. Ve volném čase proto překládám původní knihu zubaře Pricea Výživa a fyzická degenerace a zároveň knihu Kosa (pro Mf), ale také chodím s manželem na sviznou rychlou několikakilometrovou procházku, na které poslouchám ztazené podcasty (něco jako rádiový záznam z archívu).

Kniha Vyzivujíci tuky

Ráda bych Vás nyní stručně seznámila s obsahem jednoho podcastu.  Jde o rozhovor se Sally Fallonovou, prezidentkou Nadace Westona A. Pricea, majitelkou farmy P.A. Bowen  Farmstead, autorkou a spoluautorkou řady knih. Rozhovor jsem si dvakrát nedávno vyslechla, myslím si, ze je dobré si zde některé informace připomínat a upozorňovat na některé nové skutečnosti a postřehy. Současně se nad tím trochu zamýšlím. Podcast byl veden mladou paní, která se zajímá o zdraví a jiz nahrála a na internet umístila několik rozhovorů s lidmi, kteří k tomu mají co říci. Jeden rozhovor tedy udělala s paní Sally Fallonovou, spoluautorkou knihy Vyzivující tradice, u přílezitosti vydání její nové knihy, jejiz název bychom mohli přelozit jako Vyzivující tuky: proč potřebujeme zivočišné tuky pro zdraví a štěstí. Na obálce knihy se píše: Zivočišné tuky nejsou zlosyni. Chrání proti nemocem a zánětům. Podporují fungování cév a produkci hormonů. Vašemu tělu pomáhají tvořit hormony, díky nimz se cítíme dobře.

Autorka predmluvy v knize Sally Falonove a autorka vlastni knihy Velke tucne prekvapeni. Předmluvu ke knize napsala investigativní novinářka Nina Teicholzová, která napsala “New York Times bestseller” Big Fat Surprise Velké tučné překvapení: proč máslo, maso a sýr patří do zdravé stravy. Rozhovor byl obzvlášť vhodný pro páry, které plánují děti a obecně pro lidi, kterým zálezí na udržení si zdraví jako takového. Mimochodem paní Sally předtím napsala knihu Vyzivující kostní vývar na popud jedné paní, které článek o vývarech v knize Vyzivující tradice údajně zachránil zivot.

Kniha Vyzivující tuky, vypráví Sally, je o škodlivosti trans tuků a zdraví prospěšných nasycených tuků, nakládání Ameriky do oleje, o másle a o historii konzumace tuků. Sally upozorňuje na to, ze se sice často věnuje zvýšená pozornost škodlivosti glutamátů a nezdravých sladidel (fruktózové sirupy), u nás v ČR hormonální antikoncepci, ze?, ale zapomíná se na tu (podle ní) nejhorší a nejškodlivější změnu, jaká v jídelníčku člověka ve 20. století proběhla: ZMĚNU DRUHŮ KONZUMOVANÝCH TUKŮ.

V roce 1900 totiz pouzívali Američané zivočišné tuky (a hojně jich pouzívali). Vařili na sádle, pouzívali hodně másla, smazili na loji, měli rádi husí a kachní sádlo. A nikomu na tom nepřišlo nic divného. Odstředěné mléko tak dobře nechutnalo, a hodilo se proto spíš pro prasata. Nyní přijímají Američané kalorie nejvíce z průmyslově zpracovaných rostlinných tuků. A toto je údajně STRAVOVACÍ ZMĚNA ČÍSLO 1, která nás zabíjí, a to prý víc nez cukr či přidatné látky. Je to prý jako trubky s olovem v Římské říši, protoze lidé si této změny také jako Římané nejsou vědomi.

Vepřové je tradiční, zdravé je jeho sádlo (pokud má dost slunečního světla), krev, vnitřnosti a také maso, pokud se před úpravou marinuje v octě (vic o tom na tomto blogu)

 

 

V knize jsou i recepty (jak jinak než se sádlem a máslem) a Sally připomíná, ze v jizanských státech se jedly kdysi sušenky, na jejichz přípravu se pouzívalo výhradně sádlo. Zdravá strava s zivočišnými tuky a olej z tresčích jater, stál prý za zdravou generaci (az na výjimky těch nejchudších lidí). Údajně i nádherní američtí vojáci (světové války) Evropanům svým vzezřením připadali jako bohové. Jejich podoba byla výsledkem několika generací na zdravé stravě. Opakuju: Američané měli nasycené zivočišné tuky+ olej z tresčích jater. “ Libové maso” bylo “nejedlé”, jedlo se maso zkrátka s tukem, do něhoz ho řezníci doslova zabalovali. Libové maso na vodě by skutečně nechutnalo, pokud bychom předtím k němu třeba neudělali cibuli na sádle nebo na přepuštěném másle.

Vepřové je tradiční, zdravé je jeho sádlo (pokud má dost slunečního světla), krev, vnitřnosti a také maso, pokud se před úpravou marinuje v octě (vic o tom na tomto blogu)

Jde o to, ze zivočišné tuky nejsou zádné prázdné kalorie. Obsahují mimo jiné cholesterol, o němž nám zapomněli říci, na co všechno ho naše tělo potřebuje. Není to tuk, ale látka, díky které jsou naše buňky voděvzdorné, a je základním materiálem pro stavbu mnoha hormonů (testosteron, estrogen, hormony štítné zlázy…) Naše tělo si cholesterol sice umí v játrech vyrobit samo, ale ne kazdý člověk ho dost vytváří sám, navíc těhotné zeny ho potřebují více, protoze je důlezitý pro vývoj mozku a trávicí soustavy dítěte. Obsah cholesterolu v krvi nemusí mít vůbec souvislost s rizikem kardiovaskulární choroby. V plaku cév a tepen totiz bývá zbloudilý vápník, který kvůli nedostatku vitamínu K2 nevěděl, kam má jít. Podle Sally je normální, pokud u lidí nad 60 let (zen i muzů) je hladina cholesterolu trochu vyšší, a nemají do toho léky zasahovat, ale nechat to být.

 

Sally opět zdůrazňovala význam vitamínu A. Vitamín A se nachází jenom v zivočišných potravinách, v játrech, zloutcích a másle, ne v mrkvi (zde je jen provitamín A, který malé děti a lidé s oslabenou štítnou žlázou špatně proměňují na vitamín A). Je zásadní pro zdravé těhotenství a správný optimální fyzický vývoj člověka. Často vidíme okolo sebe “modelky”, kdy příroda (vitamín A) se sice postaral o to, aby měly vyvinut příjemný obličej, třeba i vyvinuté poprsí, ale na pěknou širokou pánev uz vitamínu A nezbylo. Je úzká a rovná jako u muzů. A někdy i obličej. A ještě jedna připomínka: vrozená srdeční vada může mít často příčinu právě v nedostatku vitamínu A u těhotné maminky!  Dostatečným příjmem vitamínu A (olej z tresčích jater, játra, žloutky) tak můžeme možná zabránit tragédii.

Před objevením antibiotik proti zánětům a vůbec na imunitu dětí (aby nechyběly ve škole) fungovaly potraviny s vitamínem A (třeba olej z tresších jater). Kdyz není dost vitamínů A, tkáně jsou zmateny a přispívá to také k endometrióze, dále k bolestivé menstruaci apod. Pokud zena vysadí hormonální antikoncepci (HA), neměla by se hned pokoušet o dítě (!). je mi jasné, ze taková zena by se spíš nez třeba o novou dlazbu z půjčky z banky, měla postarat o to, aby si doplnila zásoby vitamínů A a B, zejména konzumací jater. (viz třeba recept zde kuřecí játrová paštika, kterou Sally objevila ve Francii). Dokonce existují šetrně sušená játra z lékarny, tedy aspoň v této podobě. Vždyť přírodní národy nebyly na HA, přesto se dlouho na těhotenství připravovaly.

Kokosový tuk není škodlivý, je zdravý, i kdy nesnáší tak dobře zár jako lůj. Není škodlivý, ale ani zase tak prospěšný jako máslo. Bohuzel je to totiz jenom tuk rostlinný, proto nemá cholesterol a nemá v tucích rozpustné vitamíny A a D. Za tu cenu, kterou za něho v ČR dáme, podle mého názoru nezískáváme úplně odpovídající protihodnotu. Nepamatuju si, kdy jsem ho naposledy kupovala. Na mé zahradě neroste ani jedna kokosová palma. Nerostou na ní bohužel ani olivovníky ani avokádo. Naše cévy a krev mají tropickou teplotu, při které jsou nasycené tuky tekuté, ty jsou proto pro nás obecně vhodné a ty živočišné ještě vhodnější.

Tabák, bílý cukr z třitinových plantáí a bavlník – úasné zpenězitelné obchodní artikly. Kvůli nim (a naši poptávce po nich) byli zotročováni a převázeni do Ameriky Afričané. Jako vedlejší produkt z bavlníkových plantází jim ale zůstával bavlníkový olej. Co s ním?


Sally vypráví, ze přišli na to, jak ho ztuzovat průmyslovým postupem. Firma Procter & Gamble byla společnost, kte z něho dělala svíčky a mýdla. Mimochodem zbohatla na občanské válce dodávkou svíček a mýdel pro vojáky, kteří je pak kupovali i po válce. Okolo roku 1880 se ale začala rozšiřovat elektřina, a tak svíček ji tolik nebylo třeba. Co teď k čertu s tím olejem?

Bavlnikovy olej na smazeni firmy Procter and Gamble

Výrobci tedy vymysleli toto: Teď ten olej budeme hospodyním prodávat k jídlu jako Crisco (ztužený rostlinný tuk) ! Zafungovaly současně 2 věci:

1. Reklama na bavlníkový olej

2. Démonizace zivočišných tuků.

Zjistila jsem, že ve 20. letech vlastně vznikl pojem mýdlová opera, protože rozhlas (a později TV) začaly vysílat pořady pro ženy v domácnosti, které byly spojeny s reklamou na prací prášky a mýdla (právě od Procter and Gamble), někdy šlo o přímou reklamu, kdy žena říká, že jde koupit voňavé mýdlo). Slovo opera pak bylo použito kvůli použité hudbě.

Reklamy v zenských časopisech mířily na marnost zen mít doma “čisto”, tvrdily ze je ten rostlinný tuk “čistý"! (Je tedy spojen s čistotou jako to mýdlo!) Zkrátka housewives (ženy v domácnosti) uz nemusely škvařit sádlo, lůj a smradit s podobnými “nečistotami”.  (Mně osobně to voní jako oříšky.) Zde je názorně vidět, jak zbytečné je si idealizovat tzv. babiččinu kuchyni.

Na nějaké výzivové aspekty se nehledělo. Časem si výrobci údajně “koupili” vědce (dnešní “znalecké posudky” také často hovoří ve prospěch těch, co si je objednali), kteří jim olej pomohli prodávat díky jejich vědeckých důkazům démonizujícím zivočišné tuky. A měli bychom cítit vinu za to, ze jíme máslo. Za cholesterol pak nikdo neloboval. Zapomněli nám ale říci, na co všechno naše tělo cholesterol potřebuje!

Totéz se dělo a částečně nadále děje v ČR. Kdy napíšu do vyhledávače google “zdravé tuky”, co se dozvím?  Údajně je to: olivový olej, olej v kakau, protoze prý mimo jiné obsahuje vitamín A, avokádo, máslo, ghí, ořechy a chia semínka. Nevidím důvod, proč bychom měli konzumovat v tak velkém mnoství omega 9 mastné kyseliny, kdy je přitom velmi důlezitá jejich rovnováha s omega-3 mastnými kyselinami. Obojí potřebujeme v malém mnozství. Kakao zřejmě zádný hotový vitamín A nemůze obsahovat (jen provitamín), stejně tak věřím, ze kvalitní český a nepančovaný mák je stejně hodnotnou superpotravinou jako "zázračné"  semínko čia z dalekého světadílu. Jinde se vysloveně píše, ze tuky zivočišného původu bychom měli “omezovat”, protoze “ohrozují” náš kardiovaskulární systém. Jak ho ale ohrožují už nevím. Jde o obecnou frázi. A jak nás vážně ohrožuje jejich absence ve stravě, se už nepíše. Obávám se, ze náš kardiovaskulární systém zřejmě ohrozuje něco a někdo jiný. Máme zde tedy chaos. Pak do něho někdo vnese svou konečnou pravdou ještě větší chaos. A zase vedle. Díky zubaři Priceovi ale kolem sebe vidím to, co vidím. Pravda se stává lzí a “mýtem”, vlevo je vpravo. To, co nemá nic společného se slaninou, se lzivě nazývá slanina. Slovo slanina se začíná vytunelovávat. Sádlový kokos, nebo kokosové sádlo?

 

Někdy mi to všechno u začíná připadat jako konspirace.Vysvětlím: Mozná jste viděli tu detektivku Policie Modrava, kdy ve 2. serii ve 3. díle s názvem Magická síla podal jistý guru (pořádající esoterické kurzy na očištění čaker) neplnoleté dívce odvar z lysohlávek (halucinace), aby si s ní poté mohl dělat, co chtěl. Vše mělo další následky, které byly příčinou dalších důsledků. Podat tedy někomu drogu s cílem zlomit něčí vůli, manipulovat s ním, poškodit jeho zdraví je trestný čin. Reklama (nebo dokonce oficiální státní zdravotnická politika) nám cosi vnucuje, radí a tvrdí také, ze máme jíst to a ne to, protoze oni vědí nejlépe, co je pro nás dobré.  Ale i to může mít na náš zivot a zdraví nakonec nepříznivý dopad, přičem ten dopad se také dál řeší léčením, léky a jinými zákroky a ne vyléčením. Připadá mi to pak ale vlastně stejné jako s těmi lysohlávkami, az na to, ze dopad není tak ihned markantní a hlavně nikdo za to (za scestné rady a chybnou zdravotnickou politiku) není trestně zodpovědný a ze za vše zaplatí daňový poplatník.

Co by se stalo, kdyby stát udělal v televizi kazdý den v hlavním vysílacím čase kampaň pro důchodce, mladé i staré: Vařte si kostní vývary, jezte sádlo a máslo, rybí tuk, játra, zloutky a choďte kazdý den na sviznou půlhodinovou procházku? Asi by to bylo pro někoho bylo moc drahé.

Odkazy:

 https://www.youtube.com/watch?v=5N2J08jwdqU&t=820s

https://pabowenfarmstead.com/

foto dívky: https://www.westonaprice.org/health-topics/dentistry/is-it-mental-or-is-it-dental/ (Je to mentální nebo dentální?)

 

Ze světa knihy zubaře Westona Pricea

 DDS (1870-1948), Z našeho statku  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Ze světa knihy zubaře Westona Pricea
Čvc 232018
 

Ze světa knihy zubaře Westona Pricea

Ručně vazana kniha v kuzi od kravičky Terezky, kniha Nutrition and Physical Degeneration 

Kazdý den chrlí nakladatelé tolik knízek, zdá se, ze všechny jsou nejspíš tak moc důleité a chtějí nám něco zásadního sdělit, co by nám nemělo uniknout – jinak by je přece někdo nevydával. A přece mnohé z nich jsou jen brakem k ničemu, který škodí knihám jako takovým, kterým jak plevel berou ziviny a pozornost čtenářů. Kdysi si knih upravdu vázili, protoze se psaly ručně na ručně dělaný papír, ručně se vázaly. Kéz by kniha, kterou překládám, nebyla jen další brak, ale hodnotný klenot, který bude platit i za tisíc let.

(Z technickych duvodu mi nepise Z s hackem, tak se omlouvam za chybejici mekkou hlasku nebo pouhe z)

Kdy člověk překládá nebo čte knízku, musí přečíst pár desítek stran, aby plně pronikl do světa knihy a v případě knihy v cizím jazyce, do jazyka té knihy. Kdy jsem kdysi psala diplmovou práci na téma Problematika nové čínské migrace do Japonska v letech 1988 a 2002, velice pracně a věčně se slovníkem jsme musela přečíst prvních 30 stran jedné knihy v japonštině, ne jsem se do četby nějak vpravila a chytla rychlost. Důleité bylo to nevzdát a kadý den aspoň knihu otevřít. Jak jsem ji avizovala, překládám knihu Výziva a fyzická degenerace z roku 1938 a právě se v mysli nacházím v jejím fascinujícím světě. Ráda bych v tomto článku přinesla malinkou ochutnávku z této knihy jako letní pozdrav (i s obrazky z naseho statku) příznivcům blogu.

 

Vy, co znáte můj blog či úvod ke knize Vyizvující tradice, dbáte u nejspíš na přirozenou stravu a uíváte si v rámci moností letních potravin, jako je čerstvá zelenina a ovoce, ale i sýry a máslo. Mui chtějí být zdraví a silní, mladiství chtějí být krásní a mít zdravou pleť, eny, které chtějí otěhotnět, si jistě na internetu toho hodně načetly o svém cyklu a intimních dějích svého těla (čípkovém hlenu jako bílek, v něm se spermiím nejlépe plave, symptobazální teplotě, která po ovulaci trošku stoupne) a zkrátka vědí, ze je zdraví je koncert mnoha hráčů. Ne však uměle do toho koncertu zasahovat a podpírat toho či onoho hráče a přemýšlet, zda nám dobře funguje ten či onen hormon, mozná je lepší se tím netrápit a začít aspoň tři měsíce konzumovat celistvé potraviny zvyšující plodnost OBOU partnerů: kvašená zelenina, kostní vývary, bílkoviny, jako je vajíčko a maso, vitamín D z kvalitního sádla či oleje z tresčích jater, různé bylinkové čaje z červeného jetele, z maliníkových listů, z buřiny srdečníku (v angličtině má název, který hodně napovídá – motherwart) ořechy a za studena lisovaný slunečnicový či olivový olej atd., nerafinovanou sůl, česnek a třeba višně obsahující jód,no, a hlavně cholesterol coby stavebni cihla pro hormony. Víme to, ale často zapomínáme. Bez pohybu to ale není samospasitelné. Věřím, ze naše země bude mít postupně zdravější populaci s dobrou přirozenou imunitou.

Dokonce jsme před týdnem uspořádali kurz Chov rodinné krávy, kterého se zúčastnilo na 15 lidí a u máme zprávu, e si někteří vzápětí po něm pořídili jalovičku nebo rovnou krávu Jerseyku. Supermarkety jsou toti váně “super” na všechno moné, jen ne v nabídce potravin s obsahem vitamínů rozpustných v tucích, kterých přírodní domorodci měli ve stravě 10x více a měli zdravé a rovné zuby, třeba jako ten Masajec v Bílé Masajce (je i film).

Manzel Neil u začíná docela dobře ovládat knihařské řemeslo od ovládání masivní mnohasetkilové řezačky z druhé ruky (staré jak z dob císaře pána), jaká byla k mání v jedné vile v bývalých sudetech, odkud byli vyhnání naší němečtí spoluobčané) a po různé druhy lepených vazeb včetně šitých čalounickou jehlou. K dispozici mám tak nejnovější domácí ručně vázané vydání knihy dr. Pricea s 5. předmluvami, její desky mi Neil dal do kůe od “Terezky” (pro nezasvěcené do hovězí kůze). Zkrátka to s vydáním tak moc důleité knihy myslíme váně. A teď ještě malá ochutnávka z knihy, tentokráte spíš toho, co o ní či o dr. Priceovi řekli jiní, nejen autorka tohoto blogu. Docela milé jsou třeba i vzpomínky jeho prasynovce.

Cit: Výziva a fyzická degenerace je pravděpodobně nejdůlezitější kniha 20tého století o výzivě. Dr. Price cestoval ve 30. letech po světě se svou manzelkou ve stylu Indiana Jonese na vrtulových letadlech, parnících, kanoích, v automobilech a pěšky, přičem navštívil 14 zemí na 5 kontinentech…Veškeré spory o výivě z 21. století se mohou nechat v pokoji odpočívat v nedocenitelné knize dr. Pricea, která by měla být povinným čtením pro všechny profesionály v oblasti zdravotní péče, kteří se hlásí ke kompetenci v klinické výivě, a pro kadého, kdo chce své zdraví zlepšovat.

Patrick Quillin, PhD, RD, CNS, bývalý zástupce ředitele Amerických center výivy pro léčbu rakoviny. Autor 14 knih včetně Beating Cancer with Nutrition [Porazit rakovinu výivou]

 

Cit: Ukazuje se, ze v medicíně existuje pravidlo čtyřiceti let. Hlavní objevy si ádaly 40 let, ne byly obecně přijaty. A tak anglické námořnictvo přidalo citrusovou šťávu do stravy námořnictva 40 let poté, co dr. James Lind dokázal, e léčí kurděje. Během oněch 50 let zhruba 100 000 anglických námořníků na kurděje zemřelo – vysoká cena za zpodění. Myslím si, ze cena za ignorování závěrů dr. Pricea je nespočitatelná.

                                                                                                   Abram Hoffer, M.D., Ph.D.

Cit. ze vzpomínek synovce dr. Pricea: Kdy získal svůj vědecký magisterský a doktorský titul ve stomatologii, rozhodl se otevřít si praxi v Grand Forks v Severní Dakotě, co byl v kadém případě dobrodruný plán. Velice krátce na to ho postihlo neštěstí, kdy dostal břišní tyfus a málem zemřel. Jeho nejstarší bratr Albert, vynálezce a byznysman ijící v Clevelandu ve státě Ohio ihned odjel na západ, aby svou ovečku vzal domů na farmu Orlí skála ihned, jakmile to Westonův zuboený stav dovolil. Jakmile byl doma, pomalu se mu zdraví začalo navracet.

Manel jeho sestry Minetty William Delmage, mu s velkou intuitivní moudrostí, vzal Westona na jezero Massanoga (nyní se nazývá Mazinaw), asi čtyřicet mil severně od farmy Orlí hnízdo, kde tábořili a lovili ryby. Čerstvý vzduch, slunce, dobrá voda, lososi, pstruzi, brusinky, divoké maliny a zřejmě drobná zvěř udělaly Westonovi nesmírně dobře. William byl velmi zboný křesťan a můeme si být jisti, e se on a Weston modlili za návrat dobrého zdraví. V kadém případě úasná přírodní krása jezera Massanoga a z vodního okraje majestátně stoupající řezaná ulová stěna naproti půlměsíční plái zapůsobily na Westona jako místo, které si Bůh vybral, aby člověka poučil o pokoře.

Byl odhodlán jednoho dne se vrátit a postavit útulek Šangri-la s rustikálním hotelem a chatkami, aby jiní lidé mohli takový záitek sdílet. Svůj úkol později opravdu splnil. Dnes je to místo v panenském provinčním parku Bon Echo severně od Cloyne v provincii Ontario a kadý rok se z něho těší tisíce návštěvníků. Při mnoha příleitostech přiznal svou lásku k tomuto místo a měl silný pocit, e inspirovalo jeho duši a omladilo tělo.

Kdy se Weston oenil s Florence Anthony z Bramptonu v provincii Ontario, jejich líbánky byly místo všech jiných moných míst na Bon Echo! Mladá nevěsta teď mohla mít trošku obavu vyskočit z vlaku na zahvízdání v lese na křiovatce Kaladar a drkotat se dvacet hrbolatých mil jízdy ve vagóně na jiní konec jezera a poté šest mil lodí do divokého lesního tábořiště. Ale teta Flo byla ochotná k čemukoliv a díky takovýmto zkušenostem byla připravena, aby Westona později doprovázela na jeho cestách za hledáním lidí s dobrými zuby a silnými těly.

Donald Fawcett (prasynovec dr. Pricea)

Cit: Třebaze kadý rok jezdívám na celou řadu vědeckých lékařských konferencí o výivě, nevzpomínám si na jedinou, kde by nějaký vědec neodkazoval na výzkum dr. Pricea nebo na nějakou z jeho tisíců fotografií. …Myslím si, ze Výziva a fyzická degenerace zůstává jediným nejdůlezitějším pojednáním o lidské výzivě a nutričním zdraví, jaké kdy bylo napsáno. Zatímco tisíce nových knih o zdraví a výivě je kadý rok napsáno, tato práce stojí sama….Na rozdíl od novinářských zpráv v rozhlase a televizi a na rozdíl od “současných” informací o stravě, u kterých se zdá, e se s kadým rokem či dvěma mění, zůstávají tyto informace jak správné tak nezměněné od doby původní publikace dr. Westona Pricea z roku 1939…ádné léky či lékařské objevy toho nikdy nedosáhnout tolik, čeho se dá dosáhnout věnováním pozornosti výzkumu Westona Pricea a změnou způsobu, jakým jíme. V mé soukromé praxi vidím kadý den příklady takového prospěchu. Jsem opakovaně tázán, kdy se zdraví mých pacientů zlepšuje a jejich ivot se obrací k tomu, jak se cítili před tím, ne se jejich problémy objevily, proč tak málo lidí těmto informacím rozumí. Jedinou odpověď, jakou mohu dát, je, e peníze a politika, nikoliv fakta a nezávislý výzkum (jako dr. Pricea) určují, co se veřejnost a lékařské profese učí. Prevence a vyléčení nemoci nejsou a tak ziskové jako léčba nemoci (bez vyléčení).

David J. Getoff, CTN, CCN, FAAIM

 

 

 

 

 

Nové stránky

 Nezařazeno  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Nové stránky
Pro 112017
 

Vážení čtenáři,

blog nyní najdete na aktualizovaných stránkách kosimesnadno.cz. Všechno souvisí se vším. Odkaz najdete kliknutím na název tohoto článku Nové stránky. Více na: 

http://kosimesnadno.cz/index.php?route=blog/category/home​

Ukázku videorozhovoru se mnou najdete také na:

https://www.facebook.com/miminkomaminko/videos/698561623601600/?rc=p​

Podzimní pozdravení

 Z našeho statku  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Podzimní pozdravení
Lis 102017
 

Vážení čtenáři,

jen v pár bodech:

1.Je podzim, a tak se u nás porážel zase býk, tentokráte stačí nahlásit domácí porážku jen 3 dny předem a dobytek může být str až 72 měsíců dle novely zákona! Konečně rozumnější zákon. Stále vyrábíme máslo, protože bylo i na podzim dost čerstvé trávy. Uvažujete i Vy o pořízení krávy?

 2. Snad jste také až donedávna chodili na houby, které jsou výborným kořením s vůní lesní půdy.  Děti sbírání hub milují, já byla s nimi 2x a Neil 1 x. Máme z nich radost.

3. Na podzim se synovi konečně vylíhl motýl lišaje smrtihlava- jeho obří housenku našel v brambořišti, dal ji do skleněného akvária (místo vody dal hlínu), chvíli ji krmil bramborovou natí a pak se zahrabala do hlíny na dně. Když se vyklubala, vydávala hlasité zvuky. Počasí je relativně teplé, jinak by až sem lišaj nezavítal. Snad stihl doletěl někam třeba do Itálie, kde je tepleji.

4.

Nyní jdu zase překládat knihu Výživa a Fyzická degenerace od dr. Pricea…knihu si jednoho dne budeme snad i sami řezat- pořídili jsme totiž  řezačku papíru jak z časů císaře pána, ale řeže jak čert – taková hotová gilotina je to. Byla k mání z druhé ruky v jedné staré vile na kraji jednoho městečka v bývalých sudetech. Ve vile bylo plno pokladů jako třeba tato řezačka.

5.A těším se na víkend, kdy si obvykle udělám ráno čas na rychlou několikakilometrovou procházku okolní krajinou…prohřeje tělo, vyčistí hlavu a člověk má zas o něco větší nadhled. 

ClanekoMasle v Nové Regeně 27-29

Pohodový podzim!

Věra

Rozhovor pro podcast Hana Štipák Show

 Nezařazeno  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Rozhovor pro podcast Hana Štipák Show
Říj 152017
 

Milí houbaři a čtenáři tohoto blogu,

v tuto chvíli je můj manžel s dětmi v lese na houbách, už vím, že to, co v tom lese lítá, není klíště, ale kloš jelení. Sušička, byť je to další "krám do chalupy", jede na plné obrátky a aspoň je využita na ty houby, když letos moc ovoce není. A včera jsme ocenili bramboračku s čerstvými houbami s kmínem a máslem. 

Vy, kteří znáte obsah tohoto blogu, pro Vás to asi nebude nic nového, ale pokud si přejete něco zopakovat prostřednictvím mého vlastního hlasu, pak běžte prosím na podcast paní Hanky Štipákové, která žije s českým manželem v zahraničí.

Podcast najdete na kanále youtube a třeba Vás zaujmou i další:  https://www.youtube.com/watch?v=LlJZcOL0vx0&t=285s

Pohodové podzimní dny!

Věra

 

 

Všelidové vidlácké hry (sobota 17.6.2017)

 Nezařazeno  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Všelidové vidlácké hry (sobota 17.6.2017)
Čvn 122017
 

Milí přátelé,

chystáme se na malý vlastivědný výlet do Lichnova, a to dne 17. června 2017. Jsem ráda, že duch vesnice i přes likvidaci selského stavu v 50. letech a zákazu Agrární strany (již v Košickém vládním programu) stále žile. I Lenin se více spoléhal na dělníky než na rolníky – jsou příliš svobodomyslní a v kontaktu s přírodou, chtěl je jen vysávat. Možná, že někteří lidé zvaní kulaci snad opravdu zneužívali svého postavení a byli lakomí jako nějací sedláci v pohádkách, ale věřím, že většina (až na vzácné výjimky)  byla na tom dobře díky píli, pracovitosti a intuitivní inteligenci. 

Pokud o víkendu pracujete na svých zahradách či statcích, je to chvályhodné, ale občas je dobré to pustit z hlavy. Není třeba jezdit na dovolenou do zahraničí mezi davy dalších turistů, ale třeba se Vám bude líbit v ČR tam, kam se chystáme my. Viz plakátek níže. Více na muzeumvidlí.cz.

Tam se tedy můžeme případně potkat, jelikož na facebooku se nepotkáme, netlačím tam zubeni.cz. Nějak těmto sítím nejsem moc nakloněna, pokud texty nenesou nějakou silnou nosnou myšlenku, utíkám pryč. Dokud se veganství necpe do české legislativy a pokud se nebude zvyšovat zdravotní pojištění, tak nemám potřebu o jídle polemizovat a psát či telefonovat na ministerstva. 

Pohodové červnové dny! Věra

 

Jalovička Adu na prodej

 Nezařazeno  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Jalovička Adu na prodej
Čvn 062017
 

Milí čtenáři blogu,

zdravím Vás z letního příjemného dne. Nežiju z prány, a tak plánuju, co vařit a když je čas, pustím se do toho. Kvásek na kváskový chleba nyní velmi divoce roste -když ho dovykrmím žitnou a špaldovou moukou (3 ku 1). Žitný chléb peču na nižších teplotách, ale velice rychle i v té troubě vyroste a vyleze z formy. A tak musím dávat méně těsta. No, jako v té pohádce Hrnečku, vař. Než do syrového těsta vmíchám čerstvě namletý kmín, trochu ho odeberu do jiné mísy, přidám 3 vejce, namelu trochu máku (kvůli čerstvosti raději namelu, i když se prodává už namletý), dám špetku soli, pět velkých lžic tekutého právě rozpuštěného másla (které se třeba právě rozpouští). A když už je den pečení, pečou se i makové mufiny. Nedaleko nás je vesnička s názvem Makov, a tak si říkám, že ten mák patří do naší stravy. Zatvrzele ale neodmítám občas něco i exotického- datle, káva arabika, kakao, čerstvé kvalitní oleje. Obecně je však proti zdravému selskému, aby to, co se dá vyprodukovat u nás, se dováželo kdo ví odkud- vyvolává to pocity nejistoty, že snad už u nás nejsou ani ty sady, kde se zjara skví květy. 

V mírném pásu severní polokoule se to teď zelená. Pro ploskozemce se to teď zelená v pásu blíže středu (severního pólu) ploché Země (koláče). Oni totiž nevěří, že je země kulatá, protože předměty na moři prý nezmizí za obzor (za zaoblení) koule, ani pokud mají dobrý dalekohled. Ať se tedy krávy pasou kdekoliv, zase nám, milovníkům krav, dávají báječné mléko a smetanu, ze které pak máme výtečné máslo a sýry.

V poslední době (letos nějak více) se nás obrácejí lidé, kteří by třeba i chtěli projít kurzem chovu rodinné krávy. A tak o něm aspoň uvažujeme. Prozatím bych zde ráda umístila inzerát jedné takové osoby. Vanda nabízí prodej jalovičky, která bude jistě silná osobnost. Kupte si tedy od Vandy jalovičku, nebo se poptejte známých, pomozte ji najít domov:

Nabízím jalovičku , nar. 23.1.2017, trvale pod matkou na mléce, přikrmována, 
seno , tráva. Matka 50% Jersey 50% polská červinka, otec 100% švýcarský stříbrný Braun 
Swiss. Chov IBR prostý, kráva krmena : tráva, seno, ¨trochu vlasního míchaného jádra, čistých 
vojtěškových granulí, bez soji, zelenina, ovoce.

Jméno Jalovičky: Adu Celesty- Milá , hravá rošťanda.  Léčivé telátko, chodí 
mi masírovat karpály. A cokoli co bolí.

tel. na Vandu : 724 168 587 (Jižní Morava)

Přání do roku 2017 a obrazové ohlédnutí

 Z našeho statku  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Přání do roku 2017 a obrazové ohlédnutí
Pro 302016
 

Vážení a milí čtenáři tohoto blogu,

tak už uběhl rok, co jsem naposledy umístila text na svém blogu, teprve 29. 12. 2016 jsem si po čase zablogovala a v kostce napsala, že příliš moc soli škodí těm, kteří mají vysoký krevní tlak, ale že právě těmto lidem vic než jiným škodí i příliš málo soli. A tak tedy píšu a paralelně s textem přidávám nějaké ty fotky z uplynulého roku.

Vím, že existuje facebook a jiné sítě, které jsou plné zajímavých informací a inspirací, ale já sama zatím stránku na FB nezakládám – je to jako když založíte zahrádku – i na ní občas musí člověk dohlédnout a přiložit ruku k dílu, ale nejsem si jista, že bych na to měla čas. Raději se držím kopyta, s nimž jsem začala, tedy tohoto blogu a překládám knížku, která má s tímto blogem úzkou souvislost- Výživa a fyzická degenerace od zubaře Pricea. Cestoval ještě před Zikmundem a Hanzelkou a také z jeho knihy dýchají staré ztracené časy.

Mně samotnou nikdo obvykle nefotí, tak abych nebyla jak Jára Cimrman, potvrzuji, že jsem to já, kdo sem píše, umístěním normální fotky

Nemyslela jsem si, že se na blog vrátím až po roce, měla jsem moc práce. Poté, co jsme vytiskli knížku, už si každý může studovat sice sám, ale vím, jak je někdy důležité poté připomenou si navzájem, že nemáme zapomínat na takovou stravu, která nás – naše kosti, zuby, mozek a svaly vyživuje co nejlépe. A pokud jsme se od ní odchýlili, znovu se k ní vrátit.

Bývaly kdysi časy, kdy jsem si koupila třeba 20 dkg nějakého vlašského salátu a k tomu třeba jeden bílý rohlík, abych se dosytila a tělo nakrmila. Náš svět je zaplaven přebytkem jídla, kterého ale nepotřebujeme méně proto, protože je ho hodně, ale proto, protože není kvalitní, a tak navzdory objemu naše těla často nemají to, co potřebují. A tak si kladu někdy otázku, kolik lidí planeta opravdu je s to uživit, aby byli lidé dobře vyživeni a neživořili a byli zdrávi tak, jak zamýšlela příroda? Palmový olej není závadný sám o sobě, větší problém je jeho užití pro jiné účely než jako jídlo. Otázkou je, proč bychom ho měli konzumovat zde ve Střední Evropě, když máme máslo a sádlo a občas olivový olej a olejnatá semínka jako je mák.

Jsem často ale svědkem spíš toho, že lidé doslova zradili svoje tělo. Neubránili ho před nutričně nekoncentrovanými potravinami, které s nimi po letech udělaly své. Dovolili, aby se tělo nedostatkem pohybu tělo postupně radikálně změnilo. A tak jednoho dne tělo, nebo jeho část zradí je.

Samozřejmě je v životě důležité usilovat o harmonii: aby člověk nevzdával své zdraví a to, jak vypadá. Někdo zase svůj život procvičí a dodržuje striktně sestavený jídelníček a úzkostně sleduje, zda něco z pravidel neporušil a zapomene žít. Potřebujeme obojí. Nějaký čas a energii by měl člověk věnovat studium toho, co bude jíst, měl by i cvičit, ale se i věnovat rodině, práci a případně také službě veřejnosti či něčemu, co přesahuje jeho rodinný svět, třeba i politice. Vím, že vlivem různých východních filosofií řada lidí politikou pohrdá (je “nad” věcí), nechodí k volbám, dělá si věci po svém a má za to, že se ho to netýká a nechce s ní mít nic společného, protože má svůj svět. Říká se ale, že pokud se vy nezajímáte o politiku, neznamená to, že se politika nezajímá o Vás.

Mimochodem můžete si sice myslet o panu Trumpovi samozřejmě, co chcete, ale není vyloučeno, že životní sílu mu dodává i syrové mléko, které je k mání ve státě Florida a o které se postarala jeho manželka pocházející se Slovinska. Tamější komunita lidí, která takové mléko pravidelně kupuje, to ví z důvěryhodných zdrojů. 

Je ale pravdou, že třeba před takovými 20 lety bych měla hodně liberální postoje ke všemu a všem, s věkem se ale zklidňuji a stávám se poněkud konzervativnější. Věřím v návrat k přírodě, vidění věci v širokých souvislostech, v návrat ke kořenům, ale nelámu ani hůl nad naší civilizací, protože i když třeba přírodní kmeny žijí jen přítomností a nestresují se a my se tomáme učit, uznáváme, žeje třeba myslet i na budoucnost a reflektovat minulost. Je třeba i plánovat do budoucna, protože je to často zima, která se ptá, co jsme dělali v létě, zda jsme si udělali zásoby (bobule, maso, dřevo) na přežití. Cesta je důležitá, ale cíl a smysl cesty též.

Abychom nemuseli dokupovat seno, na to své máme pomocníka- starý německý lis, báseň v pohybu.

V poslední době je skutečně stále politicky nekorektní tvrdit, že husí sádlo na domácím chlebu je v pořádku. Pokud si ale nepojmenujeme věci, a sice, že to prostě určité zdravotní stavy lidí všech věků nejsou v pořádku a nejsou hezké, že rovnátka nejsou v pořádku, asi nedojde nikdy k nápravě tam, kde to všechno začíná, nebude dostatečný tlak na prevenci. Cením si ale toho, pokud mi nějaká maminka napíše pozdrav s tím, že má třeba šest dětí a že na ně úplně sedí článek o věkových mezerách mezi sourozenci. Je to tak, jak to prostě je.

Obě naše děti si zpestřují matematiku na japonském počítadle soroban, které je ve východní Asii (Japonsko, Honkong, Singapur…) samozřejmostí. Nad dělící lištou je hodnota pecek zprava pět, padesát, pět set atd. Viz youtube, internet.

Soroban pro dospělé

Chápu, že život je pomíjivý a křehký, to by však neměla být výmluva, abychom se o své tělesné schránky nestarali a nebyli za ně vděční, že je máme- zdravě nejedli a neměli fyzický pohyb. Život je pak totiž kvalitnější, jsme pohyblivější, lehčí, silnější a veselejší, a tak svou péči o vlastní zdraví zodpovědnější vůči ostatním, kteří také přispívají do kasy na zdravotnictví. Nastavený zdravotnický systém chtěl jistě původně solidaritu a být pojistkou proti úrazům, bohužel však v určitých směrech nemotivuje k tomu, aby se lidé o sebe starali sami a nesli za své zdraví i finanční zodpovědnost. Snad se to jednoho dne zlepší a v kapsách lidí zůstane víc peněz- zda je tito použijí na lepší potraviny nebo na permanentku do fitness či nové kolo, bude záležet na nich.

Tohle je Fimfárum, chovatel vepřů ve vaně. Poetiku pana Wericha, který říkal, že blce neusvědčíš z blbství, máme rádi.

 

Na kulturní akci (Fimfárum), Vysoké Mýto

Tohohle se dočkal i rychtář Matěj Abrhám, selský rebel, co pocházel z naší obce. Stalo se tak u Morašic na vrchu, nedaleko Růžového Paloučku u Újezdce, kde se dle pověstí či legendy zase loučili po Bílé Hoře moravští bratři než odešli do exilu.

Existuje sice celá řada alternativ, pokud již tělo onemocní, věřím ale stále že základem prevence je pořád výživa a pohyb, který nám pak dá do krve endorfiny, takže vše souvisí se vším. A když se člověk cítí dobře, hned vše vidí jinak.

Dary ze zahrádky a sadu – je to práce syna, velkého zahradníka, který miluje nade vše zeleninu.

Zatímco kdysi jsem často pravidelně běhávala, dnes ne. Chápu, že pro ženu po čtyřicítce je (kromě cviků jógy na pružnost těla a na to, abychom při nich používali různé části plic, které zase ženou pránu do různých části těla, kam ta prána jinak moc nechodí) lepší spíš rychlá svěží chůze (pomalá je na nic), kdy srdce tluče rychleji, a nějaké to posilování. Také chodím na mohendžodaró do Litomyšle. Je to fajn. Když jsem poprvé uviděla to slovo, říkala jsem si- proboha, co to je?

Přes léto jsem místo běhání pravidelně chodívala na rychlou hodinovou procházku zdejší kouzelnou krajinou. Pravidelně tam, kde je výhled do předaleka. Do uší jsem si pouštěla třeba nějaké rozhovory- někdy zajímavé, někdy méně zajímavé, někdy jen proto, abych slyšela nějaký lidský hlas – nechala na sebe dolehnout barvu jeho hlasu, tón naléhavosti či klidu, s jakým něco sděluje. Někdy jsem si pouštěla Toulky českou minulostí – docela to souznělo s mou vlastní toulkou krajinou, přes kterou se také dějiny přehnaly.

Některé dýně mají zvláštní kuželovitý tvar, o jaký druh se jedná, ví syn lépe než já.

Chůzi jsem si dala prostě jako prioritu. Pokud si totiž člověk nedá cvičení jako prioritu, jako něco, co prostě se do toho dne musí vejít, tak místo toho bude mít třeba vážně skvěle umytou podlahu, nebo shlédnutý další báječný díl seriálu, ale co to tělo? Milé tělo bude v háji. Ačkoliv to vypadá, že se to k něžným a křehkým ženám moc nehodí, věřím, že i žena by měla občas své tělo posilovat, protože pomalu a jistě s věkem ztrácí svalovou hmotu.

Pohled do dvora, který se mi zapsal do paměti- dnes už stěny zmizely a máme nové základy i kus nové zdi, aneb jak se to říká? Mužova práce od setmění do setmění, ženině konce není…

Je pak možná štíhlá, ale stává se takovou vetchou odsvalenou babičkou, jejíž zadové svaly ji nepomáhají udržet rovná záda. Snažím se proto cvičit aspoň kliky a je to moc fajn cítit, že přece jen to své vlastní tělo si uzvednu. Z velkého sklepa pod stodolou, který nepotřebujeme na řepu, plánujeme udělat tělocvičnu- vleze se tam i pinpongový stůl, akorát se musí udělat podlaha, která bude opravdu rovná, aby se nám míček neskutálel. Většinu kamenných stěn prý stačí jen vyšpárovat a nalakovat – odborník řekl, že dát tam normální omítku na takovou pracně udělanou hezkou kamennou stěnu „by bylo na držku“.

Tyhle blumy byly pak žluté a dobré- starý dobrý strom.

Přeji Vám tedy do nového roku 2017 pevné zdraví, tvrdé fyzické cvičení, které Vás bude bavit a tělu dělat dobře, a ať se Vám splní všechna přání, která budou v souladu s Vámi a s Vašim vidění světa. Srdečně zdravím všechny příznivce Vyživujících tradic!

Věra

p.s. A abych nezapomněla, mám tip na jednu knihu. Znovu mi připomněla, že jídlo je dar, který nás drží při životě a zdraví.

KRVAVÉ JAHODY, aneb Jsme dvě sestry (kniha)

Knihu Krvavé jahody napsal pan Jiří S. Kupka podle vyprávění Věry Sosnarové. Její podtitul je Krutý osud Češky, která zažila osmnáct let ponížení v ruských gulazích. Titul není úplně přesný, protože řadu let strávila i v kolchoze a v průmyslu (třeba na parníku – plovoucí továrně na zpracování a konzervování ryb a krabů), ale je pravdou, že šlo vždy o otrocky mizerně placenou práci, o nevolnictví. Průběžně o obsahu knihy informovala Neila. Poslední stránky jsem ale už musela rovnou překládat Neilovi- který se také nemohl dočkat toho, jak to skončí. Totiž kniha má rovinu krutou, lidskou i komickou a má šťatsný koenc. Čím víc se blížil konec, tím se kniha zdála úsměvná a dojemná jak z růžové knihovny. Jenže příběh je reálný.

Vypovídá o bezpráví po 2. světové válce, k němuž došlo na území Československa osvobozeného z velké části i Rudou armádou. Padlo tu na jednu stranu asi 100 000 ruských vojáků, ale zároveň se chovali jako dobyvatelé, kteři si tu a tam něco vezmou jako válečnou kořist. Stalin a náš velvyslanec v Moskvě si s panem Benešem snadno poradili – byl už starý a zklamaný Západem, který nechtěl bojovat proti Hitlerovi na obranu naší země v době (Mnichov), když bojovat šlo ještě snadněji než se ukázalo později. A než se vrátil v roce 1945 ve stejném letadle s otcem paní Madelaine Albrightové Josefem Korbelem z Londýna, naše země nedokázala zajistit ochranu československých občanů před Rusy. Z Ruska před komunismem před válkou totiž utekla řada lidí. Pokud se však ocitli v zemích, které pak Rudá armáda osvobozovala, ocitli se v hledáčku NKVD, která si vedla seznamy těchto osob – zrádců, kteří se těžce provinili proti socialistické vlasti, ale mohou si to odpracovat. Zatýkali je i u nás (ani se neví, kolik lidí Rusové unesli) a odtáhli zpátky do země Sovětů.

Otcem paní Věry Sosnarové byl Čech, matka byla ruská imigrantka, která přišla do naší země s českými legionáři. Když ji bylo asi 14 let, s mladší 9letou sestrou a s matkou byla Rusy odvlečena zpátky do Ruska, přestože se paní Sosnarová (roz. Mělkinová) narodila už na Moravě, kde byla doma. Jeli s ostatními zajatci nejprve do Maďarska a pak dál na východ, na Sibiř do gulagu, kde se musely naučit pracovat v lese.

V knize lze identifikovat několik osudových okamžiků, které rozhodly o bytí či nebytí či o dalším osudu paní Sosnarové. Prvním takovým okamžikem je pozdní příchod domů, kdy na ní matka ještě na Moravě čekala s kufry, protože chtěla před Rusy utéci. Druhým okamžikem byla chvíle, kdy ji ruský voják pobídl, aby vyskočila z vagonu a šla si natrhat třešně. Natrhala si je, ale pak na poslední chvíli skočila do rozjetého vagonu, kde byla její mladší sestřička a matka, které nechtěla opustit. Další moment byl ten, kdy ji intuice probudila a kdy stačila zabránit matce, aby ji ve spánku zabila sekerou, protože neunesla utrpení svých dcer. Dcery ale život, jakkoliv přetěžký a takřka nežitelný, měly teprve před sebou a chtěly ho žít s nadějí a s modlitbou pro návrat domů.

Kniha je nejen příběhem o nezměrném utrpení, křivdě, bezpráví, brutalitě a krutosti, ale o to víc se na takovém pozadí vyjímá dojemná lidskost a dobré srdce člověka. To třeba když Sibiřan stařík Nikolaj z vesnice blízko gulagu přinese na její záchranu (Čechoslovačky) kobylí mléko kumys. To když například jedna osoba nemůže tolik pracovat (řezat dříví) jako druhé, protože je slabá a nemocná – ostatní kryjí její stav tím, že plní pracovní povinnosti za ní. Pokud ji velitelka schválně přeřadí do skupiny Němek, kde se za ní nikdo nebude obětovat, opět nepochodí, protože stačí, aby se jen jedna jediná začala kvůli ní ničit, a druhé začnou pracovat, aby se ta druhá neničila kvůli té nemocné. Jeden profesor oschotně učil v gulagu její sestru číst a psát, což se jim později hodilo. Dojemná je i instinktivní lidskost mladé Sosnarové, která v jedné chvíli odmítá vhodit do hrobu člověka, který ještě žije. I za cenu fyzického napadení.

Zlato po mamince dala hlídači – vyměnila ho za prosbu (za naději), aby na smrt nemocná jiná žena, kterou dali na několik dnů do kopky (díra v zemi) zrovna když začalo pršet, aby ji tam hlídač občas donesl teplý čaj. Donesl. 3 x za 10 dnů.

Chovanky gulagu si mohly vybrat – buť mrznout, nebo si vzít oblečení ze “sekáče”- vatovaný kabát po padlém Němci (s dírou po kulce a zaschlou krví). Jíst chléb pečený ve formě vymazané olejem z autodílny, nebo nejíst a snížit svou šanci na přežití.

Nejvíce se bude čtenáři asi svírat srdce v momentu, kdy mladší sestřička se s ní vydá někam za prací a při té příležitosti si chtějí nasbírat jahody. Ve skutečnosti bude jejich úkolem poodnášet zastřelené Poláky do již připraveného hromadného hrobu. Ani ne všudypřítomná smrt, jako spíš zklamání té sestřičky, že jahůdky, na které se toto dítě tolik těšilo, jsou potřísněné čerstvou krví, jistě zasáhne čtenáře nejvíce a mám za to, že i má – proč by jinak autor nazval knihu Krvavé jahody? Kniha vypráví:

Žila starostmi, které jsou pro člověka na svobodě nicotné, ale v lágru mají váhu zdraví a života.

Nezmeškám kvůli průjmu nástup?

Vyjde na mě patka chleba, která je o deset gramů těžší?

Dostanu dnes ostrou pilku?

Bude nářadí vydávat nabručený Tretjakov, nebo laskavý Aljoša, který uzná, že loupák je třeba přebrousit?

Stačí nasbírat dost cedrových šišek, abychom z nich mohly vyloupat olejnatá jadérka?

Po smrti Stalina v březnu roku 1953 s Chruščovem postupně sice nastalo politické tání, nicméně sovětské úřady se neměly k tomu, aby se děvčata směla vrátit do Československa a jejich vlast je nepostrádala. Maximálně jim nabízeli, aby se staly občankami SSSR, čimž by si ale navždy zavřely dveře zpátky domů. A tak sloužily jako levná pracovní síla- pracovaly v rybárně, v cementárně, naučily se výrobě různých druhů litiny. Věra se naučila řídit kombajn (netrpělivá zaučovatelka ji ale bila, až ji tekla červená), protože nic jiného v Rusku lidem nezbývalo- mužů byl nedostatek. Ale díky této dovednosti si později doma v Československu, kam se jí se sestrou podařilo dostat, našla manžela, který v ní našel moc vděčnou a moc praktickou ženu, která byla jako on šťastná na venkově a netoužila po zdánlivě šťastnějším životě ve městě.

Zachránila plán předsedy českého družstva, který urgentně potřeboval za jednoho řidiče náhradu.

To je plán v řiti,” usoudil Karel Král….Najít o žních kombajnéra náhradníka bylo považováno za zázrak…

Pane Král, já umím řídit kombajn.”

Král se nejprve uchechtl, neboť se mu zdálo, že Mělkinova mluví z cesty. “Nepovídej.”

S es-ká čtyřkou jsem dvoje žně jezdila v kolchoze Geroj Kulikov ve Sverdlovské oblasti.

Nepovídám.”

Máš na to papíry?”

Prosím vás! Já nemám papíry ani že jsem se narodila…Papíry mám jen ze slévárny…Od hodiny můžu dělat mistrovou na šedý litině. S námi za těch dvacet let vymetli kde co.”

Předsedovou škodovkou dojeli k polní cestě a potom po vysokém strništi ke kombajnu. Už když Věra kladla nohu na stupátko, poznal Sosnar, že ženská ví, jak se do kabiny leze a kde se má držet.”

Celou knihou se line silný motiv touhy po domově a křesťanské modlitby za návrat zpátky domů do Československa. Domov symbolizuje kočička na začátku knihyely se hlásit StB a nesměly do doby, než pan Kocáb vyprovodil vojska zpátky, hovořit o ničem, co se jim stalo. Pracovaly před tím v Nižnim Tagilu a tu jednou v zimě na ulici kolem nich prošli dva muži. Byli to Čechoslováci z Ministerstva zemědělství, kteří měli uzavřít družbu s nějakým kolchozem. Jeden z nich říkal česky: “Jsem zmrzlej, jak psí hovno na Tří krále.” Cizinci nesměli vozit poštu, přesto se děvčatům podařilo napsat dopis a přes tyto muže ho vyvést do ČSSR. Žádaly v něm o práci ve družstvě Nový Šaldorf. Tento dopis je velice dojemný. Citací z knihy ukončím toto pojednání o zajímavém osudu ženy, která je stále na živu, ale po které Česká správa sociálního zabezpečení (kvůli důchodu) po ní snad údajně chtěla, aby donesla potvrzení (razítko) bývalých zaměstnavatelů- gulag apod.

Pane předsedo družstva,

my žijeme v Sovětském svazu už osmnáctý rok. Jsme narozeny na Moravě, v Brně. Nemáme maminku ani tatínka. Jsme sirotci a chceme se vrátit domů. Pracujeme těžce, nedostáváme žádný plat. Deset let nám dávali jen krajíc chleba a misku zmrzlýho boršče. Musíme se uskrovnit, protože nevíme, jestli tento život přežijeme. Byly jsme těžce nemocný, měly jsme tyfus, byly jsme plné vší a nevíme, jestli se dostaneme na rodnou zem. Tolik let žijeme a tolik let prosíme Pána Boha, aby nám pomohl vrátit se domů. Nám řekly úřady, že nás naše vlast už nechce, že máme poprosit nějaké družstvo, aby požádalo vládu o vízum. Jinak tu musíme zůstat a přijmout sovětské občanství, protože Moskva nedovolí přemísťovat lidi, kteří poracovali v gulagách. Nejsou nikde zaregistrovaný. Proto musíme tady zůstat. Tak vás, pane předsedo, moc prosíme, pomožte nám vrátit se domů. Budeme českým lidem a Vám, Vašemu družstvu vděčný. Budeme pracovat čestně a poctivě. S úctou Vás ještě jednou prosíme, abysme se mohly vrátit. Věra a Naděžda Mělkinovy.

Věra už tolikrát zažila muka nejistoty, když šlo o život, ale tentokrát byla muka na hranici snesitelnosti. Poslední možnost…Neodvolatelně poslední.

Kdyby mi řekli, že musím pro návrat domů přinést nějakou oběť, vydržela bych i v díře. V dešti, v zimě, bez deky. Dala bych si pažbou samopalu rozmlátit druhou ruku. Snesla bych znova ty vši a i ten tyfus.”

I ty Mongoly?” otázala se Naďa.

Věra se na chvíli zamyslela a řekla: “I ty Mongoly.” Taková byla její touha po domově.

All original content on these pages is fingerprinted and certified by Digiprove