admin

Neil Is the best

Ratatouille

 Recepty, Z knihy Výživující tradice  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Ratatouille
Srp 202014
 

Je cas leta, cas cerstve zeleniny. Vyziva dle vyzivujicich tradic se nekdy redukuje na „maso“, coz samozrejme neni vubec pravda, protoze lidi tradicne zivilo nejen maso, ale i kosti, vnitrnosti, obili, zelenina a ovoce a vzduch a dobre myslenky. Nasledujici recept je tedy zeleninovy.

V kreslenem filmu Ratatouille se sefkuchar (krysa Remy ) rozhodl uvarit Ratatouille, kdyz do restaurace prisla kontrola /inspektor. Jedna z dobrych kucharek se jeho rozhodnuti udelat na neho dojem timto „rolnickym jidem“ (peasant‘ s food) divila. Kritik je vsak zcela timto jidlem okouzlen, protoze vyvola prekrasnou scenu z jeho detstvi na venkove – toto jidlo mu varila maminka.

 Rada bych na tomto miste trochu lepe vyjadrila svuj poznatek: i ceska strava nasich predku se nakonec rozdelila na staroceskou (pro ty bohatsi) a lidovou (pro lidove chudsi vrstvy). Myslim si, ze ta zdrava strava predku lezi nekde mezi, nebo kazdopadne tam, kde je nutrient-dense food (na ziviny koncetrovana strava – bilkoviny, tuky s vitaminy …). Strava bohatych se totiz mohla skladat (kdyt to hodne zjednodusim) uz jen z libovych veprovych kyt a cukru a belejsi mouky, ktere si ti chudsi dovolit nemohli, ci z ruznych exotickych pochoutek, ktere nepotrebovali.

Prikladem toho, co chci rici je detske porekadlo: „… hrach a kroupy, to je hloupy, to my mame kazdy den, ale vdolky z bily mouky jenom jednou za tejden. „ Hrach a kroupy vubec nejsou hloupe, protoze jde o kombinaci bilkovin z lustenin a obilovin, i kdyz jeste mene hloupe by bylo, kdyby se k nim pridala 2 % zivocisnych bilkovin (vajicko, kousek domaci uzeniny, rybicka)- pak je to udajne ta prava zazracna synergie bilkovin. A vdolky z bily mouky jsou sice soucasti ceskeho folkloru, kterym se treba hodnoti i trouba u venkovskych kamen, ale rici, ze v te troube se daji upect „vyborne buchty“ je pro me dnes stejne s trochou nadsazky jako rici, ze se v te troube da  pripravit vyborny pervitin.

Lidova strava naopak, jakkoliv napadita a prirody znala, jakkoliv nam pripominajici, at nejsme zmlsani, at jsme vdecni za cokoliv, lidova strava, jakkoliv nam pripominajici, at se ucime poznavat prirodu a jeji dary, co vsechno se da jist a na cem „prezit“, nikoliv nutne optimalne se vyzivit (zaludova mouka, chrousti, brslice, cerstve lipove jarni listky), byla prece jenom stravou z nouze, z nezbyti, pro chude, u jejichz pocetnych deti byla velika umrtnost. Jidlo zeleninove, jako je ratatouille je sice asi tradicne pro ty chudsi, avsak ocistne, chutne, jidelnicek zpestrujici, muze byt bohate na mineraly a nektere vitaminy. Ratatouille neni zadna veda, je to v podstate lilek a cukina, pro me spis neco jako 2 vodou nasakle houby (koreni), ale kazde zvlast uvarene (za pozornost stoji spravna priprava lilku v soli), hodne se jejich objem zredukuje a nakonec mame pokrm jako prilohu treba k jinemu jidlu. Do sveho ratatouille jsem si ale pridala bylinky – rozmarynu…  Se zajmem jsem si precetla i to dalsi povidani k lilku atd. Ja sama ho od ted budu rada pestovat ve skleniku, vlastne jsem ho v jidelnicku v detstvi ani potom nikdy nemela, dokonce jsem ho znala jen pod japonskym nazvem nasu, protoze se tam pouziva bezneji nez v ceskych kuchynich, take ho tam i nakladaji a jinak upravuji.  Nize je ukazka, jaky dojem udelalo Ratatouile na inspektora….

Ratatouille

(francouzský provensalský zeleninový pokrm, pocházející z oblasti města Nice, p. př.)

Lilek je tak vzacny, ze jsem ho do mekka varila i se slupkou.

Ratatouille, lilek je tak vzacny, ze jsem ho do mekka varila i se slupkou.

8 porcí

2 velké lilky

1 cukína rozkrájená podélně a na tenké plátky

1 zelená odsemeněná a na tenké pásky nakrájená paprika

2 oloupané a na plátky nakrájené cibule

4 rajčata, oloupaná, odsemeněná a nakrájená

4 stručky česneku, oloupaného a rozmačkaného

1 čajová lžička sušeného tymiánu

asi ¾ šálku extra panenského olivového oleje

Lilek se musi nechat odlezet v soli...

Lilek se musi nechat odlezet v soli…

Existují dvě tajemství na dobré ratatouille: jedním je smažit všechny druhy zeleniny odděleně; druhým je péci svůj kaserol (kastról) v plytkém otevřeném pekáči, aby téměř všechna tekutina vyprchala. Oloupejte a pokrejte na kostičky lilek a připravte ho podle hlavního receptu (str. 383). Osmažte kostičky lilku po várkách na několika lžících olivového oleje. Vytáhněte je děrovanou lžící na vymazaný obdelníkový pyrexový pekáč. Osmažte po pořadí cukínu, papriku, cibuli a rajčata, pokud je to nutné, přidávejte olivový olej a vytahujte je do kastrólu. (Jak oloupat rajčata, viz str. 70.). Přidejte do kastrólu rozmačkaný česnek a tymián. Dobře promíchejte a pečte bez přikrývky při teplotě 177 st. C alespoň 1 hodinu. Ratatouille často chutná lépe následující den po opětovném ohřátí. 

Postranni stripek:

Lilek (baklažán) je sice spojován se středomořskou kuchyní, jeho původním domovem je tropická Asie. Jeho primitivní formy v této části světa byly maličké a jedly se jedině nakládané. Evropský název pro lilek – aubergine (v am. angličtině je to eggplant, p. př.) – je odvozen nepřímo ze sanskrtského vatin-ganah, což znamená “protivětrová zelenina”. Než se brambor dostal do Evropy z Nového světa, byl lilek hlavní škrobovou zeleninou připravovanou různými způsoby včetně smažení jako brambor. Lilek obsahuje karotenoidy, B komplex, především kyselinu listovou, vitamín C, draslík, fosfor a vápník. Obsahuje trochu bílkovin a je dobrým zdrojem vlákniny. Lilek obsahuje sloučeninu skopoletin a skoparon, které zabraňují křečím. Africké přírodní léčitelství si cení lilku, protože uvolňuje nervové vzrušení a působí proti epilepsii. Bere se také jako přírodní antikoncepce. V Koreji se sušený lilek používá k léčbě různých onemocnění, mezi něž patří spalničky, alkoholismus a rakovina žaludku. SWF

Ruská krevetová polévka (cholodnik) s letní pohlednicí ze statku

 Recepty, Z knihy Výživující tradice, Z našeho statku  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Ruská krevetová polévka (cholodnik) s letní pohlednicí ze statku
Srp 042014
 

Níže přináším další vyzkoušený recept na letní horké dny s příchutí „asdfasdfmoře“, které u nás nemáme. Není to recept, dle kterého bych vařila pravidelně, ale myslím, že z času na čas může jídelníček zpestřit a přinést ke stolu atmosféru cizích krajin. Krevety mám v hlavě spojeny nejsilněji s letadlovým jídlem, ale to už je jedno.  Ruská krevetová polévka neboli cholodnik 8 porcíP1050001_ruskakrevet   2 šálky smetany piima nebo creme fraiche (zkrátka zakysané smetany s kulturou) 5 šálků kysaného podmáslí 1/2 šálku šťávy z kysaného zelí 4 stručky rozmačkaného česneku 1 čajová lžička mořské soli 1/2 čajové lžičky pepře 0,45 kg vařených loupaných krevet nakrájených na asi 1cm plátky 2 střední okurky, oloupané, odsemeněné a nakrájené na kostky 3 polévkové lžíce nasekaného kopru 1 čajová lžička čerstvě namletého fenyklového semínka 1 svazek zelené cibulky na drobno nasekané 2 natvrdo uvařená vajíčka, na drobno nakrájená na ozdobu (volitelné)

Ta kniha nepozuje úmyslně, opravdu byla po ruce,,,

Ta kniha nepozuje úmyslně, opravdu byla po ruce…

Zakysanou smetanu, podmáslí, šťávu z kysaného zelí, česnek, sůl a pepř dejte do velké skleněné nebo nerezové mísy a promíchejte metlou. Vmíchejte krevety, okurky, kopr, fenykl a zelené cibulky. Přikryjte a na několik hodin nebo přes noc nechejte v lednici. Podávejte tak, že naběračkou ji naberete do vychlazených polévkových mís a posypáte dle přání nakrájeným vajíčkem uvařeným natvrdo. Přeloženo z knihy Nourishing Traditions, s. 227 —————————————————— Letní pozdrav 1) Na stránce „časté dotazy“ občas něco přidávám, naposledy krátký text o chlapecké obřízce apod.. 2) Ano, knížka vyjde, to mohu zodpovědně sobě i Vám slíbit. V tuto chvíli dávám do počítače opravené chyby, které jsem našla při druhé korektuře této 700str. knihy. Nějak se mi  v posledních měsících trochu oslabil „tah na branku“ (publikace knihy), protože: zahrádka, kurzy, intenzivnější provoz obchůdku kosimesnadno.cz, dumání nad systémem kamen, děti, dělání sena, zpracování potravin a vaření, kuřátka, uklízení, slimáci, semínka, zalévání, kontrolování všeho a všech.

Pohled na Poříčský kopec

Pohled z našeho podkroví na Poříčský kopec

Mnoho hlíny se ještě musí odkopat a odvést, pak konský hnůj....6m skleníkový přístavek to bude

Mnoho hlíny a jílu se ještě musí odkopat a odvést, pak navést konský hnůj a zralý  kompost….6m skleníkový přístavek to bude

P1040983_podnasimaokny

Pod našima okny…estragon, pažitka, echinacea, ostrožka, sléz…

Traktor jel pokolikáté? 17 děleno 2.

Neil jel s traktorem pokolikáté? 17 děleno 2= 9 (ale jen na statku, ne ve škole).

Květiny dělají radost nám a květiny motýlům...

Květiny dělají radost nám a květiny motýlům…

P1040785_jahodovzkrem

Smetana s jahodami

P1040786_vtraktoru

Ne moc pohodlna jizda…, ale presto letni zazitek v nasem novem malotraktoru s anglickým motorem Perkins

Na starou rouru coby květináč se zatím slimáci nevyšplhali....letos jsme si nepořídili prase, ale jinak už bych věděla, komu bych slimáky nosila...

Na starou rouru coby květináč se zatím slimáci nevyšplhali….letos jsme si nepořídili prase, ale jinak už bych věděla, komu bych slimáky nosila…

Tenhle sýr se docela povedl a je pěkně slaný.

Tenhle sýr se docela povedl a je pěkně slaný.

Tyhle jsou makove a na radu Lenky V. mini, tedy minimufiny cili male bochanky

Tyhle jsou makove a na radu Lenky V. mini, tedy mini muffiny, male bochánky

P1040828_RonnjaaAndelka

yorkshirsky terier, ktery jenom cely den chrape, kvetnova Andelka v popredi

 

Velké setkání s řapíkem...

Velké setkání s řepíkem, tenhle jiz ususeny, zazracna bylina, myslim, ze v Cechach nedocenena…

P1040906_ruzehistorickapopinavasopylovaci

Je plno různých opylovačů, nejen vcely, tahle ruze je popinava na oblouku a nadherne zavoni, kdyz clovek projde kolem a porad kvete („remontuje“)…

U ruze cesnek a rebricek pro bedrunky

U ruze cesnek a rebricek pro bedrunky

Rano....a slunce se rozleva...

Rano….a slunce se rozleva…

ohniste u kouzelne jablone

ohniste u kouzelne jablone

V chrasti na zahrade se zabydleli, tam se jim dari...parecek

V chrasti na zahrade se zabydleli, tam se jim dari…parecek, ktery mi pak syn nosi domu, netopyra se mi nepodarilo vyfotit, sklebil se mi na baterku…

 Posted by at 6:56 pm

Kuřecí játrová paštika

 Recepty, Z knihy Výživující tradice  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Kuřecí játrová paštika
Čvc 062014
 

P1040834_miskaspastikouKUŘECÍ JÁTROVÁ PAŠTIKA

(Přeloženo z knihy Nourishing Traditions, s. 171.)

Na 12-18 porcí

 

3 polévkové lžíce másla

0,45 dkg kuřecích nebo kachních jater nebo jejich směs

20 dkg hub, omytých, sušených  a nahrubo nasekaných

1 svazek zelených cibulí – nakrájených

2/3 šálku suchého bílého vína nebo vermouthu (vermutu)

1 utřený struček česneku

1/2 čajové lžičky suché hořčice

1/4 čajová lžička suché rozmarýny

1 polévková lžíce citronové šťávy

1/2 kostky změklého másla

mořská sůl

 

P1040831_varenipastikyP1040832_smaslemvmiseRozpusťte máslo v těžké pánvi. Přidejte játra, cibuli a houby a vařte za občasného míchání asi 10 minut, dokud se játra neusmaží. Přidejte víno, česnek, hořčici, šťávu z citronu a bylinky. Přiveďte k varu  a vařte nepřikryté, dokud tekutina nezmizí. Nechejte vychladnout. Zpracujte v mixéru se změklým máslem. Dochuťte. Dejte do kameninové nádoby nebo formy a dobře vychlaďte. Podávejte s celozrnným chlebem a trojúhelníkovými krutony.

P1040838_chlebspastikou

Základní hnědá rýže (namáčená)

 Recepty  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Základní hnědá rýže (namáčená)
Čvc 022014
 
Třídruhová pestrobarevná rýže z Probia

Třídruhová pestrobarevná rýže z Probia

ZÁKLADNÍ HNĚDÁ RÝŽE (NAMÁČENÁ)

 

6-8 porcí

 

2 šálky dlouhozrnné nebo krátkozrnné hnědé rýže

4 šálky teplé filtrované vody plus 4 polévkové lžíce syrovátky, jogurtu, kefíru nebo podmáslí (str. 83-87)

1 čajová lžička mořské soli

2-4 polévkové lžíce másla

 

Dejte rýži a směs teplé vody do žáruvzdorného kastrólu a ponechejte na teplém místě alespoň 7 hodin. (Poznámka: ti, kteří mají vážnou alergii na mléko, mohou místo syrovátky, jogurtu, kefíru nebo podmáslí použít šťávu z citrónu nebo ocet.) Přiveďte k varu, seberte pěnu, ztlumte žár, vmíchejte sůl a máslo a dobře přikryjte. Aniž byste otevírali pokličku, vařte na nejnižším možném plameni asi 45 minut.

Přeloženo z knihy Nourishing Traditions, str. 467.

———————————-

Moje poznámka: Tady je vidět, že pokud plánujeme jídlo dopředu, vždy je možné i tu rýži učinit stravitelnější, aby nás nepálela žáha (zvláště, když ji někdo ji častěji a není Ind či Číňan) a získali jsme z ní maximum živin. Já osobně jsem si vybrala pestrobarevnou rýži obsahující i tu divokou indiánskou a přidala do vaření i trošku hovězí želatiny – i ta pomáhá, abychom maximálně efektivně využili vlastní trávicí šťávy ke trávení rýže. Byla přílohou k pečenému kuřeti, tedy našemu mladému kohoutovi – měli jsme jich více, ale museli na pekáč, protože si na malou D. moc dovolovali a málem nemohla ani chodit sama ven. Čím kohoutovatější kohout, tím nám práci s useknutím své hlavy vždy usnadní -nejlépe tak učinit bezprostředně po pokusu o napadení, dokud je člověk nažhavený a fungují jeho instinkty lovce a obránce.P1040598_bilykohout

Namočená rýže se bude vařit s máslem i se želatinou...

Namočená rýže se bude vařit s máslem i se želatinou…

Veselá historka z vaření: Náš syn nám jednou po příchodu domu oznámil, že si chtěl ohřát rýži, ale po ohřátí se již nedala jíst, protože strašně zhořkla. Bylo mi „jasné“, že do ní musel něco přidat, ale tvrdil, že prý nic. Skutečně chutnala ne hořce, ale příšerně hořce. Myslela jsem si, že to bude asi tou divokou rýží, která pustila nějaké hořčiny, ale vážně mi to nedávalo smysl, divoké rýže v ní nebylo moc a není přece možné, že až po tak dlouhém vaření a po pouhém ohřátí by mohla rýže tak zhořknout. „Opravdu jsem do ní nic nedával, je trošičku vody, ale jinak nic…“  Byla hořká a pokud ta hořkost měla být nebezpečná, tak se ani nebylo čeho bát, protože rýže byla opravdu nepoživatelná a nikdo by jí stejně nejedl. Po týdnu mi syn oznámil: „Vzpomněl jsem si, že jsem do ní přidal trochu vody, ale použil jsem tu vodu z malého kastrůlku, ve které jsi rozpustila tu sůl..“ Záhada vyluštěna: Na plotně zůstal kastrůlek s chladnoucí vodou s rozpuštěnou Epsomskou solí (síran hořečnatý), též zvanou „hořká“…

Postranní střípek:

Rýže je hlavním jídlem pro národy Orientu. Japonci a Číňané konzumují přes 45 kg rýže ročně na osobu, zatímco Američané jedí méně než  4, 5 kg. Makrobiotičtí nadšenci považují rýži za nejdokonalejší zrno, v němž energie jin a jang jsou v rovnováze. Jenomže člověk ze Západu by nutně neměl přijímat orientální zvyky spojené s pojídáním rýže. Asiaté mají větší slinivku a slinné žlázy v poměru k tělesné váze než lidé ze Západu a díky těmto rysům je pro ně výživa založená na obilí ideální. Západní člověk, který příjme přísný makrobiotický nebo orientální způsob stravování s rýží ke každému jídlu, si může přivodit vážné zdravotní problémy. 
     Celozrnná rýže, je-li jí střídmé množství, má ale své místo ve většině kuchyní.  Jelikož rýže neobsahuje gluten, na trávení těžký protein, jaký se nachází v pšenici, ovsu, žitě a ječmeni, je často dobře snášená těmi, kteří mají na obilí alergii. Má relativně nízké množství kyseliny fytové, takže nepotřebuje nutně přes noc namáčet. Dlouhé, pomalé dušení v na minerály bohatém vývaru postačí k neutralizaci většiny množství kyseliny fytové a výsledkem je připravená rýže, kterou někteří lidé shledávají chutnější než rýži, která byla přes noc namočena.
     Ze všech obilovin má  hnědá rýže nejvíce vitamínů B a také obsahuje železo, vitamín E a bílkoviny.
     Krátkozrná rýže má více škrobu a je lepkavější než dlouhozrnná. Rýže basmati pěstovaná v Himalájích, rýže wehini pěstovaná v Kalifornii a rýže texmati z Texasu se  všechny vyznačují svou bohatou chutí a aroma.
A co obvinění, že „veškerá hnědá rýže je žluklá?“ Testy ukazují, že vzduchotěsné balení ochrání rýží od vyvinutí volných radikálů a zatuchlosti. Takže kupujte rýži ve vzduchotěsné nádobě či balení, ne volnou rýži z truhlic. SWF

Citace přeložena z knihy Nourishing Traditions: the Cookbook that Challenges Politically Correct Nutrition and Diet Dictocrats, str. 466.

Katalog zeleniny

 Teorie, Z knihy Výživující tradice  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Katalog zeleniny
Lis 092012
 

Je z následující kapitoly zřejmé, že s tou „syrovou“ stravou (raw food), která je dnes na západě jedním z módních trendů,  to vůbec není tak jednoduché, jak se na první pohled zdá, tedy ani s pojídáním jen syrové rostlinné stravy (vitariánství), protože hlavní otázkou není jen obsah enzymů a vitamínů v syrové stravě, ale především jejich skutečná stravitelnost. Nemusíme vše nutně vařit, ale řadu potravin včetně ořechů by bylo nejlepší namáčet ve slané vodě a poté usušit. (V kníže Vyživující tradice se pak takových oříškům říká „křupavé“ a jsou nejen stravitelnější, ale i chutnější). Myslím, že nelze rozdělovat stravu černobíle jen na vařenou a syrovou, jako spíš na syrovou a nějak  „úpravenou“ tak, aby byly živiny z potravin stravitelnějšía z buněk dostupnější. (Nejdostupnější živiny jsou ze syrového mléka a masa.). Mezi jinak „úpravy“ patří namáčení, namáčení v octě či osolené vodě (ořechy, obilí, mouka, semínka), nixtamalizace (kukuřice, žaludy) marinování (viz třeba vepřové), kvašení, sušení, vyvěšení (masa, aby „dozrálo“) a až nakonec vaření ve smyslu tepelné úpravy.

Koneckonců pokud vím, tak zvířata, která se živí jen rostlinnou stravou, mají více žaludků. Totiž když člověk jednou za čas ochutná některé druhy zeleniny zasyrova, nenarostou mu sice rohy (ze syrových topinambur si možná jen trošku zaprdí kvůli složitému škrobu inulinu, kterému by tolik prospělo se raději rozpustit ve vodě při důkladném povaření této zeleniny), ale dlouhodobé užívání může mít svá „úskalí“ (doslova třeba může člověk dostat ledvinové „skály“ – kameny, když jí hodně nevařené zeleniny s vysokým obsahem kyseliny šťavelové a zároveň nemá dostatek vitamínu K2, viz brožurka healthy4life.pdf).  Skutečnost, že některá zelenina má vitamíny, které by se varem zničily, ještě neznamená, že je naše tělo ze syrové zeleniny určitě vstřebá, že pronikne přes tlusté stěny buněk k živinám a plně je využije. Možná ano, ale za cenu přetěžování slinivky při pokusu o trávení či za cenu nepříznivých účinků škodlivých látek pro tělo (kyselina štavelová, goitrogeny), které některé druhy zeleniny současně s vitamíny přirozeně obsahují. Dobře „uvařit“ syrovou zeleninu umí akorát možná trávicí trakt krávy. A hlavně nám Sally Fallonová s kolegyní Enigovou připomíná, že je třeba nezapomínat spíš na v tucích rozpustné vitamíny v kvalitním másle, bez nichž bychom minerály a vitamíny ze zeleniny nevstřebali, a tedy zeleninu podávat s kouskem másla. A na těch záleží, ne na kaloriích z másla či jeho cholesterolu. Pokud vím, tak žár vitamín A či K2 nezničí a vitamín C si snadno doplníme vycucáním šťávy ze šípků či plodů rakytníku. Uvědomila jsem si, že syrová a čerstvá zelenina nemusí být nutně totéž. Že sice potřebujeme čerstvou zeleninu, a sice těsně před její případnou tepelnou úpravou. Nikoliv nutně jíst starou syrovou zeleninu.

Sledovala jsem nedávno pár krátkých ukázek z filmu, který není příliš lichotivý pro vědce a jmenuje se Fat Head (Tlustá hlava), jehož autor umístil i na You Tube kvalitní legrační, a přesto přesvědčivou přednášku o tom, že cholesterolová teorie vlastně vůbec není vědecká a její platnost není mockrát prověřená, spíš naopak. Je zastaralá nebo spíše mylná. Takoví Eskymáci jsou dle něho „černé labutě“, které ale vědci raději nazvou kachnou. Ve filmiu níže akorát není možná přesně formulována myšlenka, jsme oproti předkům tlustší a menší. Spíš bych řekla, že jsme vyšší, jenže uzší a někteří máme těch kil navíc opravdu docela hodně.

 

————————————————————-

KATALOG ZELENINY

Sally Fallonová a Mary G. Enigová, PhD

Milostný poměr Američanů k jídlu rychlého občerstvení (fast food) je téměř nepochopitelný, když uvážíme velikou rozmanitost zeleniny, která je nyní dostupná po celý rok v každém americkém městě. Relativně málo lidí využívá tohoto rohu hojnosti.Většina Američanů jí zeleninu vzácně a když ano, jejich výběr je omezen na několik málo oblíbených druhů – mrkev, hrášek, rajčata a brambory. Čerstvá zelenina přitom může být zlatým hřebem každého jídla. Málo z nich si vyžaduje hodně času na přípravu a většina potřebuje trochu času na uvaření. Navíc u téměř každé zeleniny, která se zkoumala, se zjistilo, že obsahuje látky, které jsou přínosem pro srdce a krev nebo jež působí proti tvorbě nádorů. Čerstvá zelenina, jí-li se denně s těmi správnými tuky, je jednou z našich nejlepších ochran před koronárním srdečním onemocněním a rakovinou.

Vaření v páře je nejlepší způsob vaření většiny druhů zeleniny. Uchovává většinu vitamínů a minerálů a také docela hodně enzymů, pokud se tento proces nenechá probíhat příliš dlouho. Lehké osmažení na másle, olivovém oleji nebo kokosovém oleji ja také přijatelná metoda vaření. Některé výzkumy naznačují, že vaření potravin v tucích a olejích ve skutečnosti činí živiny dostupnějšími. Mezi jiné způsoby patří blanšírování (krátké spaření, pozn. překl.) ve vařené přefiltrované vodě a u kořenové zeleniny vaření v hlíněném hrnci.

Pařák na zeleninu, ale jistě stačí použit košík na kynuté knedlíky…

Doporučujeme sice zavedení hodně syrového jídla do jídelníčku, ale některou zeleninu je lepší jíst uvařenou. Například zelí, brokolice, kapusta růžičková a kel obsahují chemické látky, které brání produkci hormonu štítné žlázy (známé jsou jako goitrogeny [též strumigenní antinutriční látky, pozn. Překl.]). Mladé listy řepy, špenát a mangold obsahují kyselinu oxalovou (šťavelovou), která brání vstřebávání vápníku a železa a dráždí ústa a střevní trakt. Syrové brambory obsahují látky zvané hemaglutininy, které narušují správné fungování červených krvinek. Vaření ničí nebo neutralizuje tyto škodlivé látky (stejně jako proces fermentace). Špenát a zelí jsou oblíbenými potravinami do salátů, ale syrové by se měly jíst jen příležitostně.

Zeli je zasyrova sladke, ale jeste lepsi pro nase zdravi tradicne kvasene, aby netrpela nase stitna zlaza

Asi to bude znít kacířsky, ale nedoporučujeme podávat vodu, ve které se vařila zelenina. Adelle Davisová byla první, kdo psal o výživě a která navrhovala, aby se znovu využívala voda z vaření za předpokladu, že vitamíny a minerály vytracené ze zeleniny při vaření končí ve vodě. To může být dost dobře pravdou, ale bohužel také spousta dalších věcí končívá ve vodě – pesticidy a dusičnany z konvenčně pěstované produkce spolu s mnoha škodlivými sloučeninami výše jmenovanými včetně kyseliny šťavelové. Řešení je lehce spařit a ne moc dlouho. Většina vitamínů a minerálů zůstane v zelenině, do které patří, a malá ztráta se vykompenzuje tím, že lehké povaření činí živiny ze zeleniny rychleji dostupnějšími a vstřebatelnějšími.

Existuje několik velkých kategorií zeleniny. První je tmavá listová zelenina, jako je špenát, mangold a mladé listy řepy. Obsahují velké množství vitamínů a minerálů, především vitamíny B, vápník a stopové prvky a měly by být pravidelně zařazeny do stravy – alespoň jednou či dvakrát týdně. Druhou kategorií je košťálová zelenina – zelí, mangold, kapusta růžičková, květák a brokolice – které obsahují přírodní chemické látky známé tím, že blokují tvorbu nádorů v trávicím traktu. Další kategorie jsou hlízy (brabory a sladké brambory), kořenová zelenina (mrkev, tuřín, pastinák a řepa), čeleď tykvovitých (včetně cukety), liliovitá čeled (cibule, pórek a česnek) a lilkovitá zelenina (rajčata, lilek a papriky).

Všechna zelenina sice obsahuje dobré věci, ale musíme znovu varovat, že náš výběr zeleniny musí brát v úvahu citlivost jednotlivce na potravinu. Zelenina z čeledi lilkovitých může způsobit artritidu a bolesti v kloubech u citlivých jedinců. Košťálová zelenina byla nedávno v centru pozornosti, ale není pro každého – jejich vysoký obsah síry může některým způsobit problémy. Zelenina z čeledi cibulovitých má tendenci stimulovat žlázy a proto by se ji měli vyhýbat ti, kteří trpí únavou nebo oslabenou funkcí adrenálních žláz. Téměř jakákoliv zelenina může způsobit nepříznivou a alergickou reakci, pokud se jí přesmíru – proto je tak důležitá pestrost.

Nejdůležitějším kusem výbavy, jaký budete potřebovat na přípravu zeleniny je dvojdílný nerezový pařák– jako dvojitý kotel s dírami na dně horního hrnce. Dřevěná deska na krájení, těžká nerezová nebo litinová pánev a kolekce ostrých nožů doplňují seznam předmětů potřebných pro úspěšnou přípravu zeleniny. Keramický hrnec je rovněž užitečný – brambory takto vařené jsou chutné.

Dyne Hokkaido nam chutnaji nejlepe pecene na ghi a se strouhanym syrem klidne jeste troskou cerstveho masla, ktere se na nem pekne rozpusti…

Mražená zelenina je příležitostně přijatelná, ale většina zeleniny, kterou jíte, by měla být čerstvá a pokud možno pěstována ekologicky nebo biodynamicky. Všechny konvenčně pěstované druhy zeleniny by se měly umýt ve vodě s trochou bělidla značky Clorox, peroxidem vodíku nebo Dr. Bronnerś Sal Suds (viz Kuchyňské rady a nápady, strana 69, [jde o značku čističe na rostlinné bázi, “Solná pěna dr. Bronnera”, pozn. překl.]) a poté pořádně opláchněte, aby se odstranily chemické zbytky.

Tmavě zelená listová zelenina má tendenci koncentrovat dusitany, když se pěstuje konvenčně s hnojivy s vysokým obsahem dusičnanů. Ve střevním traktu tyto dusitany mohou být přeměněny na potenciální karcinogeny. Nitráty mají sklon se tvořit u vařené zeleniny během skladování. Z tohoto důvodu varujeme před pojídáním znovu ohřívané zeleniny, obzvlášť zelené.

Neváhejte si dát máslo na pařenou zeleninu. V tucích rozpustné vitamíny a Priceův faktor (vitamín K2, pozn. překl.) v másle je přesně to, co vaše tělo ptřebuje, aby plně využilo minerály z rostlinných potravin. Lehce zeleninu okořeňte po vaření s mořskou solí.

Postranní sloupky z knihy Nourishing Traditions:

I když je ve špenátě vápník přítomen, děti ho nemohou využít. Publikována byla data ukazující, že děti děti do šesti let absorbují ze špenátu vápníku nebo fosforu velmi málo. Dospělí jedincí se různí v účinnosti, se kterou vstřebávají minerály a jiné chemické látky esenciální pro využití minerálů. Je možné hladovět po minerálech, jichž je v pozřeném jídle hojnost, protože nemohou být využity bez odpovídajícího množství v tucích rozpustných aktivátorů. Weston A. Price, DDS Nutrition and Physical Degeneration

Špenát je královou tmavé listové zeleniny, nejméně hořká a nejměkčí. První zápis, který o špenátu máme, se objevil v roce 647, když nepálský král poslal dar ve formě špenátu čínskému císaři. Do Anglie byl uveden v polovině 16. století.

Špenát obsahuje výjimečně velké množství kerotenoidů a vitamínu C. Obsahuje vápník a železo, ale vědci jsou nyní přesvědčeni, že forma železa obsažená ve špenátu, že taková, kteru není snadné vstřebat. Špenát také obsahuje kyselinu šťavelovou, která může bránit vstřebávání vápníku. Kyselina šťavelová se vařením neutralizuje, takže zatímco vařený špenát se může jíst pravidelně, špenátový salát by se měl jíst jen příležitostně.

Jak chlorofyl tak karotenoidy nacházející se hojně ve špenátě zastavují potenciální rakovinu. Japonské studie také ukazují, že špenát snižuje hladinu cholesterolu u laboratorních zvířat. Nové výzkumy ukazují, že špenát je účinný v prevenci makulární degeneraci oka, pravděpodobně díky velkému množství glutathionu ve špenátě.

Špenát je nyní dostupný téměř v jakoukoliv dobu roku. Mnohokrát si ho můžete koupit umytý a uzavřený do plastových sáčků. Využijte úžasných věcí, které moderní doba každému zdostupnila a jezte špenát pravidelně. SWF

Druha zleva je sklenicka s kvasenou palivou paprikou a rajcaty

Zoubková víla (Sally Fallonová) a zoubkový trol (falešný nutriční prorok)

 Teorie, Z našeho statku  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Zoubková víla (Sally Fallonová) a zoubkový trol (falešný nutriční prorok)
Srp 212012
 

Kniha Amandy Blake Soule Kreativní rodina

„Vypadávání zubů je způsob, jakým se tělo mění, jakým pouští vrstvu své vlastní kůže, jak by se to asi dalo vyjádřit. Označit tuto dobu v životě dítětě nějak jinak než tradiční finanční odměnou může být úžasný způsob, jak  tuto změnu oslavit.  Příběh The Seed Bunny ( Semínkový králíček) od Jeniffer Selbyové je o králíčkovi, který obdrží balíček semínek, když ztratí první zub. Jaký úžasný dárek – balíček semínek – dárek, který roste, dává a povzbuzuje děti, aby vyživovaly půdu a pochopily, co nám poskytuje. „ Amanda Blake Soule: Creative Family: How to Encourage Imagination and Nurture Family Connections [ Kreativní rodina: Jak podporovat představivost a vyživovat rodinná pouta], 2008

Jedna česká maminka, která žije v zahraničí, mi půjčila knížky od Americanky Amandy Soule, která se takto k vypadávajícím prvním zubům vyjádřila. Autorka vede velmi populární blog (SouleMama.com) a napsala i 3 knihy.  Samozřejmě je hodně jiných maminek po celem svete, které mají své  blogy a píšou o životě na venkově, o tom, co prožily, uvařily, upekly  či upletly, podle jaké filosofie se učí jejich děti, ale Amanda Soule je myslím obzvlášť známá a inspirující. S rodinou žije na rodinné malé farmě blizko more a lesu.  Třebaže bylo napsáno hodně knih, jak být kreativní, jak šít, plést a tvorit, její knihy zaujmout tím, že jsou laskavé a predevsim osobní, aniž by se zpronevěřovala (prodavala) svému soukromí. Mám vždy pocit, pokud se podívám jak na jeji fotky (casto i s rozmlzenim v pozadi –blurred effect – dělané  kamerou Nikon D300s a digital SLR a pomocí různě velikých čoček ) na jejím blogu, tak když se začtu do jejich textů, že si zároveň dokáže az umelecky uhájit své soukromí – jako by mi byl předložen (odtajnen) nevulgární obraz nahého člověka, který však zaujal svým tělem takovou pozici, že vlastně žádné intimní partie nejsou vidět. Tuto v podstatě umělkyni patrně trošku inspirovala mj. i paní jménem Tasha Tudor (zemřela ve 92 letech v roce 2008) , na jejíž zahradu na obrázkách či videu se i já moc ráda dívám….

Kniha Amandy B. Soule Rucne delany domov: Jednoduche zpusoby, jak jeste vyuzit stary material na nove rodinne poklady

Amanda ukazuje ve sve knize Kreativni rodina, že dobrovolná jednoduchost („simplicity“) či skromnost vlastně může přinášet více, protože nutí člověka být kreativním, a tím pádem vyhovět svým vlastním lidským potřebám kreativity. Málokdo dle ni (coz rada dosvedcuju) je náš větší učitel kreativity než děti, pro které obyčejné věci z přírody mohou být poklady, které dokážou ze dřívek, mechu a šišek postavit „domeček“ pro víly. (Zrovna mi syn mi donesl prý „poklady“, a sice okurky. Ty jsou nejlepší na chlebu s máslem…). Projekt podle ní není vždy cílem, důležité je, že děti lze  do něho přiměřeně k jejich věku zapojit, aby pracovaly třeba s podobným materiálem (vlna, drevo, potraviny) jako matka, že klademe důraz na udržení napojení mezi členy rodiny – třeba malováním společného obrazu, slavením narozenin s důrazen ne na darek, ale na oslavu toho, kdo dítě je,  společným rodinným dechem před hlavním jídlem…Myslím, že dospělý ma byt sice vzdy laskavy, ale ze se nemusí pitvořit a dělat  s dětmi něco, co ho nebaví, že může žít svůj život a snažit se při tom do své činnosti přirozeně zapojovat dítě, které ho napodobuje, aby hra přirozeně přešla jednou do práce, nebo aby práce navždy zůstala hrou…

Paní SouleMama by si nejen jako já pořídila konvici na čaj v nějakém levném  obchodě (thrifty shop) či zástavárně, ale ještě by mu pořídila čtvero různých kabátků, aby se čaj udržel teplý a aby mu to slušelo na jaře i na podzim, na Velikonoce i na Helloween. V podstatě anglické „tea cozy“ (, jak se dle Neila nazývá látka vyšívaná či pletená na konvici, kterou vytvořila jeho babička) znamená, že je tomu čaji asi hezky „útulno“…

Jednu větu, která bohužel zazněla až na konci knihy, považuji za obvlášť důležitou: Nesklouzněte do zvyku, že odložíte své kreativní práce na  dobu  “ až bude všechno hotovo“. Všechno ostatní není nikdy hotovo.A obzvlášť když má někdo hospodářství.

„Rodinne srdíčko“ ze zbytků látek, pomocí přišité šňůrky nahoře uprostřed se zavěšují na dveře, rozvory oken, nebo se dávají dětem na spaní na letním táboře…

A protože když se dělá seno, tj. kosí, obrací, nakládá na žebřiňák a pak vykládá na půdu, tak není moc času na nic víc, než na alespon vyrobu Family Hearts(Rodinná srdička), která jsem vycpala surovou vlnou s bylinkami (rozmarýna a levandule).

Ráda bych se v tomto krátkém „postu“ jinak vrátila jen letmo k otázce zdraví zubů dětí. Vím, že se pořád mluví o různých éčkách a detoxifikaci, ale mám pocit, že dítěti (jeho zubum) možná tolik neublíží chléb s máslem a „vysočinou“, než když sní vařenou zeleninu bez soli s rostlinným olejem za studena lisovanym.

Susun Weedova o oblicejove kosmetice rika: “ Oblicej jsou druha usta. Co byste si nedali do ust, nedavejte na oblicej.“

Zajímavý názor na detoxifikaci má soucasna predni americká bylinářka Susun Weedová, která upřednostňuje před klasickou (lékař je elitní / věř mému stroji a složitým lékům) a alternativní medicínou (léčitel je oblíbenývěř mi, případně mé metodě a složité kombinaci bylin, třeba i z nedostupných vrcholků hor druhého konce světa) tradici Moudré ženy (která je běžná, neviditelná- věř sobě, zdraví pochází ne z pilulek a složité kombinace bylin, ale ze Země). Chapu-li ji spravne, domnívá se, že nejsme špinavý stroj, který je třeba uvnitr umýt, vyčistit, vykartáčovat, detoxifikovat hladověním a klystýrem atd., ale živá bytost, jejíž buňky se neustále díky výživě obnovují, a že není nic čistšího, než něco, co je prostě nové: Buňku za buňkou nahradíte sami sebe. Myšlenku za myšlenkou vytvoříte sami sebe. ..Vtiskněte buňkám vibrace  celistvosti, rezonujte holograficky a vytvoříte zdraví a pružnost způsobem Moudré ženy. ..vyživujte nové buňky optimálně, říká tradice Moudré ženy a staré buňky a odpad se snadno vyčistí. Játra jsou nahrazena, každá jejich buňka, za šest týdnů.  Vyživujte každou novou buňku jater optimálně a játra vyčistí krev…Která krvinka je čistší než nová a optimálně vyživena.?Samozřejmě, že nelze podceňovat chemicky koktejl , ktery je v potravinach, přesto si myslím, že se podceňuje význam správného výběru tuků, který je možná ještě důležitější než nutnost detoxifikace, protoze jde o telotvorbu.

Susun Weedová považuje knihu Vyživující tradice za jednu ze svych nejoblíbenějších na světě, i pro Sally Fallonovou je Susun Weed soulmate, tedy spřízněnou duši. Má pocit, že člověk, který chová přátelským způsobem zvířata (ale jí i jejich produkty), pro ně dela hodne. Susun Weedová dělá každý měsíc rozhovor ve svém Radiu moudré ženy s přední osobností z bohaté bylinářské americké scény, ale i s jinými lidmi, kteří se zabývají zdravím, vyzivou, seberozvojem, uměním, ezoterikou atd.. Rozhovor se Sally Fallonovou je možné si poslechnout zde (January, 2010): http://www.wisewomanradio.com/interviews/archive.html

 Ráda bych rekapitulovala par pravidel (jak jsem je poznala z  knih dr. Pricea, S. Fallonove apod.) pro maminky, ktere mi jiz psaly, ze jejim dětem nedrží sklovina na prvnich zoubkach, ze se prvni zoubky moc nevyvedly a ze jejichž zubař to připisuje  „asi nějaké dědičné rodinné poruše“. Vápník nemá vyznamnou šanci, aby se dostal do zubu  (i kosti), pokud dítě nejí:

kvalitní živočišné produkty, jako jsou vnitrni organy (treba srdicko je bohate na snadno vyuzitelne magnezium),  plnotučný jogurt, kefír, mléko, nebo poctivý kostní vývar (viz text Vyvary) – ten nelze odpárat ani z kontextu čínské kulinarske tradice. Dále je potřeba živočišných tuků (máslo, husí sádlo apod.), ALE ne ledajakych, totiz od zvířat, která byla chována takovým způsobem (bez kukuřice apod.), že tyto tuky mají to, co mít mají, a sice krome protirakovinne konjugovane kyseline linolove, vitamín A (libové maso vyčerpává naše tělo, protože bez tuku mu schází vitamín A potřebný  vubec pro straveni tohoto liboveho masa, pro metabolizaci bilkovin z neho, pro štítnou žlázu apod.), vitamínu D (aby se vápník vstřebal, slunce je dnes v lete vselijake a bile pokozce moc nesvedci opalovani se v exotickych zemich) a vitamín K2, aby vapnik vubec dorazil na správné místo určení (zuby). (Natto ze soje sice ma K2, ale patri do jineho kulinarskeho kontextu.)

Dovolím si jednoduše zopakovat slova Sally Fallonové, která říká, že živočišné tuky byly neprávem zdémonizovány dvěmi působícími sílami (zemědělským a potravinářským průmyslem) a tyto tuky kvuli zpusobu jejich dnesni produkce nejsou jiz významným zdrojem  oněch v tucích rozpustných vitamínů (aktivátorů), proto je treba podporovat male farmare, kteri maji zvirata pokud mozno vetsinou na zelene pastve. V anglosaskych zemich dnes funguje nove oznaceni pro takto kvalitni zivocisne potraviny: grassfed (krmen travou) nebo pastured (z pastvy). Nerozumim tomu, proč tedy všude v médiích vidím recepty z nízko-živočišně-tučných diet, bez masla nebo s jen troskou bezneho masla z velkochovu? Jen falesni proroci by ji doporučili malým dětem (ale i zenam v prechodu), nebo spíš ti, kteří mají jiná (asi uzší) kritéria pro zdravou stravu a prehlizeji metabolismus vápníku. Vitamin D je obzvlast nesmirne dulezity – domorodci, ktere dr. Price studoval, meli krasne zuby, ale ve strave 10 x vic vitaminu D nez prumerny American jeho doby. Myslím, že falesni nutricni proroci jsou ve skutecnosti takoví zubní trolové – v severských zemích totiž zubní kaz způsobuje zubní trol!Zubní vílu, která přináší v noci dárek dětem, které pod polštář schovaly svůj první zub, si představuju jako mladičkou Sally Fallonovou s křehoučkými křidélky jako motýlek.

D. s mou rozečtenou knížkou od Susun Weedové, z níž mi vypadne záložka, kdykoliv se dítě knihy chopí, aby mi ji jako Lichožrout ponožku sebralo a kniha ji tak nemohla „brát“ maminku…

„Žena, která dělá večeři, je neviditelná. Tvrdit, že tím léčí svou rodinu a obec, že udržuje vesmír v rovnováze, znamená toho o večeři prohlašovat moc. Je to cesta Moudré ženy.“ Susun Weed: Healing Wise from  Wise Woman Herbal [Léčitelství s moudrostí“ ze serie knih Herbář Moudré ženy]

 

Co na tom, kdo může za rozdělení Československa, když čtvrtletník z loňského roku Moudré tradice píše o „Zprávě z Československa…“

 

POZVÁNKA k přednášce Výživa a fyzická degenerace v Čajovně v muzeu v Litomyšli (ve čtvrtek 17. května 2012 v 17:30)

 Teorie  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem POZVÁNKA k přednášce Výživa a fyzická degenerace v Čajovně v muzeu v Litomyšli (ve čtvrtek 17. května 2012 v 17:30)
Dub 242012
 

Plakat-Prednaska-VyzivujiciTradice (Ke stáhnutí pozvánka)

Povídání o americkém zubaři dr. Westonu A. Priceovi, kdysi též
nazvaném „Charlesem Darwinem výživy“, který ve 30. letech 20. století
podnikl unikátní a na sponzorech zcela nezávislé cesty po světě, aby si
bedlivě prohlédl zuby izolovaných přírodních národů a udělal rozbor jejich
stravy. Vzal si s sebou jeden úžasný vynález – fotoaparát. Svými poznatky,
které dr. Price doložil i nesčetnými fotografiemi, nám otevírá transgenerační
pohled na dopad tradiční a moderní stravy na stav zubů a tělesného zdraví
člověka.
Co měla navzdory odlišným přírodním podmínkám společného strava
Eskymáků, afrických Masajů či švýcarských horalů, kteří nepotřebovali
zubní rovnátka, netrpěli zubními kazy a civilizačními chorobami? Jak
konkrétně vypadá standard tělesného zdraví a krásy podle dr. Pricea? Proč
musí mít vápník za kamaráda nejen vitamín D, ale i K2? Proč naše tělo a
geny potřebují staromódní „politicky nekorektní“ živočišné tuky? Jaká
přísná kritéria splňuje opravdové mléko a máslo? Proč se cholesterol
podobá školákovi, kterého přistihli, jak háže sněhovou koulí jako poslední, i
když za zločinem (již dávno rozbitého okna) stojí celá parta? Jak
produkovat, zpracovávat a vařit potraviny, aby obsahovaly nejen optimální
množství živin, ale zároveň aby tyto byly našim tělem využitelné pro jeho
regeneraci?

Přednáška představující trochu jiný pohled na tělesné zdraví a kladoucí si za cíl
přispět do zdravé diskuse o výživě. Je určena pro (budoucí) rodiče a všechny, kteří, se starají o jídlo.
Vstupné: dobrovolné
Více na: www.VyzivujiciTradice.cz

Foto copyright: Price-Pottenger Foundation

 Posted by at 9:03 am
All original content on these pages is fingerprinted and certified by Digiprove