admin

Neil Is the best

Na Slobodném vysielaču: Zamotaný příběh mléka, aneb pokus o objektivní pohled na mléko

 Radio  Comments Off on Na Slobodném vysielaču: Zamotaný příběh mléka, aneb pokus o objektivní pohled na mléko
Sep 102019
 

Před pár dny jsem byla hostem Slobodného vysielača! Téměř tříhodinovou relaci je možné si poslechnout třeba tady na “postu” blogu po kliknutí na obrázek mléka. Dostala jsem nabídku v podobném povídání pokračovat, pokud vše vyjde, další relace se mnou bude na konci jara (snad duben). Věra

 

 

 Posted by at 4:09 pm

Tuk – velké překvapení. Proč máslo, maso a sýr patří ke zdravé stravě. (kniha)

 Knihy, Teorie  Comments Off on Tuk – velké překvapení. Proč máslo, maso a sýr patří ke zdravé stravě. (kniha)
Aug 302019
 

TUK – velké překvapení (kniha)

Jak se věda kdy může opravit, když vědce, jež nesouhlasí s všeobecným názorem, považuje za pomýlené čistě jen proto, že všeobecný názor je jiný?Nina Teicholzová

TUK – velké překvapení: Proč máslo, maso a sýr patří ke zdravé stravě. Kniha vyšla v roce 2014 v nakladatelství Simon and Schuster a už je od roku 2016 na světě v krásném českém vydání z dílny nakladatelství Jota. Její autorka Nina Teicholzová (54 let) na mě udělala hluboký dojem z poctivé mravenčí práce, která pro mě byla poučným a napínavým čtením. Původně vystudovala biologii a americká studia a stala se reportérkou pro rozhlas a různá periodika. Byla přes 20 let vegetariánkou, když dostala jako práci chodit po dobrých restauracích a psát na jejich jídlo recenze. V té době ochutnávala i nevegetariánská jídla a divila se, jak moc jsou chutná a jak se po nich k jejímu překvapení hubne, ačkoliv jsou kalorická.

Zhruba devět let pak trávila studiem různých vědeckých prací („vyhrabávala“ i desítky let staré), které často vědci s oblibou opakovaně citují, jimiž se zaklínají a na které odkazovali ve svých pracích, v nichž docházeli k závěru, že nasycené živočišné tuky a červené maso není zdravé na srdce a že jsou viníkem obezity a že když už, tak že máme jíst jen rostlinné oleje, nejlépe olivový. (Rozumím tomu tak, že i my, Češi uprostřed Evropy, že máme jíst jako krétský či italský rolník). Na tyto práce si posvítila, kriticky tyto práce studovala, provedla jejich revizi. Zkrátka šla zpátky po stopách vzniku a prosazení  hypotézy, že živočišné tuky jsou škodlivé. (Ne vždy jsou živočišné synonymem pro nasycené, třeba sádlo je mononenasycené.) Důvěřovala, ale prověřovala.

Určitou revizi ale provedlo i OSN v roce 2008 a došlo k závěru, že nejsou důkazy pro nízkotučnou stravu, coby prevenci obezity či srdečních onemocnění.

Autorka také studovala práce těch vědců, kteří mívali jiné názory, sami jiné práce revidovali, ale nebyli tolik slyšet, vidět a jejichž názory se nikde nepublikovaly. Pokud se o nich a jejich názorech nemlčelo, byli znevažováni, zesměšňováni, snad jen obrazně se na ně plivalo, nedostávali granty, jejich názory zapadly, byly třeba onálepkovány jako „alternativní“ či „módní“ .Ti, které kritizovali, měli silnou autoritu posílenou médii a politiky. Řadu vědců (často už dědečků pamětníků výzkumu a politiky dob 50. a 60. let) také vyhledala a vyptávala se jich na jejich život vědců po 2. světové válce, jejich postoje, proč k ním docházeli, proč si tehdy mysleli to či ono, co si mysleli, a zda si to stále myslí, a jak tehdy prožívali ostré spory o to, která strava je pro národ ta pravá.

Od 60 let byla doporučována tzv. uvážlivá strava s nižším obsahem tuků, zejména živočišného, který začaly ještě více nahrazovat rostlinné oleje a margaríny (problém transmastných kyselin coby obětního beránka celkově špatných tuků). Od 80. let „nízkotučná strava“ (a ještě prudší nárůst obezity), od 90. let tzv. „středomořská strava“, kterou se ani nedařilo definovat teritoriálně (jen Kréta, jižní Itálie určitě nejsou celým Středomořím- olivový olej, ryby, zelenina a ovoce). Autorka “šije” do věcí velmi sarkasticky: „Zdá se tedy, že při dodržování Středomořské stravy spoléháme na údaje sebrané Keysem v poválečném Řecku od hrstky mužů částečně v průběhu půstu…“

Teicholzová vypráví o počínání různých vědců, jako byl Aleš Hrdlička, Weston A. Price, ale hlavně Ancel Keys, George Mann, Paul Dudley White, Atkins. Obzvlášť pan Ancel Keys se některým svým oponentům jevil jako obzvlášť velice ambiciózní člověk, který neváhal vystupovat autoritativně a arogantně a zesměšňovat skeptickou opozici, zlehčovat jejich obavy, nedávat prostor k diskusi.

Není pro mě snadné psát o knize TUK – velké překvapení, ze které musím z mnoha důvodů pak k citaci vybrat jen pro potřebu tohoto článku pár řádků.  Hlavní část informacemi nabité knihy má 338 stran malého písma a ještě menším písmen jsou tištěny poznámky pod čarou, které jsem také četla, protože mi připadaly stejně tak důležité a pozoruhodné (zábavné). Dalších 150 stran jsou „jen“ další poznámky a odkazy na práce, knihy, články, doporučení.

Moje zkušenost je taková, že pokud se tento typ knihy, podobně jako třeba dějiny některého státu, přečte pokud možno za co nejkratší dobu, před očima se mu ukáže soudružný příběh, velké téma, které pak čtenář uvidí z nadhledu a nezasekne se jen u nějakého detailu, neztratí se v tom množství informací jak v hlubokém lese, uvidí les i způsob, kudy se z něho dostat ven. V tomto případě se mi kniha TUK – velké překvapení četla asi jako napínavý politický thriller. Sama autorka to, k čemu došla, shrnuje ve své radě:

…strava s vyšším obsahem tuku je ve všech ohledech téměř jistě zdravější než strava bez tuku a s velkým množstvím sacharidů. Toto stanovisko podporuje i ta nejpřísnější věda, a jednoduchou logikou tak vede k dalšímu závěru – nechcete-li jíst jako italský rolník a denně pít decilitry olivového oleje k snídani, pak je vlastně jedinou možností, jak sníst dostatek tuku a udržet si dobré zdraví, jíst plnotučné mléčné výrobky, vejce a maso, a to i tučné…nízkotučná strava zdraví škodí v každém směru, jak dokládá raketově rostoucí výskyt obezity a diabetu a neschopnost zvládnou onemocnění srdce. …oficiální výživový plán pro muže, ženy a děti je…naprosté fiasko.“

Na internetu je mnoho domácích videí umístěno na kanále youtube, některé si dělají legraci z tlustých lidí, tzv. „Američanů“ (fat people fail), kteří často kvůli své vlastní váze se neudrží a padají, někdy i nebezpečně, diváci se smějí. Tito lidé si zaslouží ale lásku a empatii. Nemyslím tím, že máme být na ně hrdí, ale mít soucit a pochopení.  Po přečtení knihy TUK – velké překvapení si znovu čtenář jistě silněji uvědomí onu ironii, a sice že taková osoba zřejmě jen nemá informace, začasté není dobrovolně tlustá, líná (přestože možná vážně cvičí), ale v podstatě JE hladová (ošklivě řečeno doslova „nenažraná“), protože její tělo asi má opravdu stále hlad, protože pocit nasycení nepřichází. Jedí tuku málo či téměř žádný tuk, ale hlavně více a více sacharidů v různých podobách. Zatímco u masa s tukem se pocit nasycení dostaví, u sacharidů jen krátce, než zase poklesne v krvi glukóza a inzulin a člověk už by zase něco snědl, zobal. A tak těch sacharidů sní více, i když se zdají být levnější než maso, nemají ale nikdy stejnou nutriční hodnotu jako maso s tukem či smetanový sýr, proto je demagogické argumentovat, že 1 kg obilí je nutričně totéž co 1 kg masa, a proto je logicky rozumější jíst místo masa třeba jen domácí kváskový chléb. Tak jednoduché to není.

Samozřejmě jsem si během čtení knihy Tuk – velké překvapení kladla otázku, zda to, co se za posledních desítek let dělo v oblasti výživy v USA (a co se podobně jako americká popkultura přenášelo v rámci globalizace i na zbytek světa, zejména do ostatních západních zemí), zda jsou omyly na poli výživy neúmyslné, omluvitelné dobou a přirozené, nebo za to všechno někdo nese i nějakou trestní zodpovědnost. Jak si mohl dovolit stát (ministerstva) a vědci celému národu (dětem, matkám, vojákům…) cosi autoritativně doporučovat, když k tomu neměli řádné vědecké důkazy? Jak mohli považovat hypotézu za správnou (že vinen je živočišný tuk), jen pokud se neprokáže opak? Když šlo jen o hypotézu? Proč nebyla ustanovena nějaká vládní vyšetřovací komise? Jistě, zdraví bylo někdy už nevyhnutelně poškozeno a ničím se nedá napravit. Trochu mi dnešní situace na poli výživy západního světa připadá jako vyrovnávání se s „minulým režimem“, s nimž mnozí spolupracovali vědomě či nevědomě, někteří nyní jen „překabátili“, nebo si ani nevšimli, že už je jiná doba a aktuální informace jsou jiné.

Autorka k tomu říká: Pro většinu mainstreamových nutričních odborníků dnes platí, že je jejich dlouhotrvající loajalita k LDL cholesterolu zahnala do kouta. Aby si své pozice udrželi, musí ignorovat spoustu vědeckých důkazů.

Také se domnívám, že vědci či nutriční odborníci, které autorka zmiňuje v knize, byli velcí „egouši“, a že nemohou alibisticky tvrdit, že věda je už dále (vývoj jde dále, ale my si tenkrát mysleli…) či že názory na živočišný tuk jsou jen „zastaralé“, protože jednání mnohých z nich bylo od samého začátku eticky pochybné – doporučovat celému národu stravu založenou na hypotéze bez důkazu? Institucionalizovat chyby? Někteří říkají, že důkazy jsou, ale autorka zjistila, že to jsou podivné důkazy (viz níže).  A bylo to drahé – asi 2 miliardy dolarů investic teprve do výzkumu hypotézy, na základě které již ale tak vřele doporučovali národu vyhýbat se živočišným tukům (experimentovat v podstatě se zdravím). Před tím než něco začali doporučovat, už mělo přece být dávno vše prozkoumáno. Autorka k posledním desítkám let říká:

Je to dlouhý a zamotaný příběh, ale jde v něm, tak jako u většiny tragických lidských příběhů, o osobní ambice a peníze….“ulili start“, když vydali obecná doporučení dřív, než byly provedeny řádné zkoušky a zavrhovali varovné hlasy, které tvrdily, že by lékařské zásahy podle Hippokratovy přísahy „neměly ublížit“.

A dále pokračuje: Tuto prvotní chybu zatížilo časem mnoho dalších faktorů – miliardy dolarů investovaných do pokusů hypotézu potvrdit, průmyslové zájmy, vědecké kariéry. Předsudky se rozvíjely a utvrzovaly. Vědci si navzájem citovali nedostatečné studie a utvrzovali se ve svých chybách, jako by byli v zrcadlové síni. Kritiky odsunuli stranou a umlčeli. A nakonec nutriční vesmír uvěřil, že maso, mléko a vejce jsou nebezpečně nezdravé potraviny a zapomněli na to, že by kdy jejich předci podojili krávu.

Z hlavy bych zde ráda uvedla pár poznatků, které byly pro mě samotnou buď nové, nebo které považuju za důležité je zopakovat, ačkoliv se dopustím jistě obludného zjednodušení (kniha je mnohem podrobnější):

1) Není údajně prokázáno, že převážně mononenasycený (stálejší) olivový olej ochrání naše srdce od onemocnění (které způsobuje něco jiného než živočišný tuk), ale je velmi pravděpodobné, že srdci aspoň neškodí. Nemá údajně vůbec žádnou 4 tisíciletou historii, jako jídlo se začal používat až v posledním století, ve větším se začal produkovat až asi v 17. století na mýdlo, masáže a kosmetiku. …je novým zjevem ve středomořské stravě…navzdory nejlepší snaze zainteresovaných stran přibrat Homéra do marketingového týmu“, píše autorka sarkasticky. Neexistuje žádná univerzální „středomořská strava,je to umělý konstrukt, za nimž stojí marketing na olivový olej.

2) Když se nedaří prokázat klinickými zkouškami určitou hypotézu, vyplatí se pořádat „konference“ pro vědce a novináře, pokud možno na slunných místech ve Středomoří (Kréta, jižní Itálie) v krásných hotelech s jídly plnými olivového oleje. Pokud novinář nevěděl, jak o těchto konferencích a olivovém oleji psát, příště ho nepozvali.

3) První sdružení, které vydávalo nutriční doporučení, byla v podstatě soukromá nezisková organizace AHA (Americká kardiologická asociace), která byla původně nevýznamná, dokud v roce 1948 její výzkum nezačala dotovat firma Procter and Gable, známý výrobce mj. ztuženého rostlinného tuku Crisco z bavlníkového oleje poté, co už nešly svíčky na odbyt. Představitelé AHA pak ve Washingtonu lobbovali, aby stát založil Národní institut pro studium srdce NHI (později přejmenovaný na institut srdce, plic a krve NHLBI). Když je totiž instituce národní a ne soukromá, pak má ještě větší autoritu než soukromá neziskovka. Ve skutečnosti se pak do ní dostali titíž lidé z AHA: Jádrem vedení ovládajícího tyto skupiny byla hrstka odborníků s překrývajícími se odpovědnostmi. Bylo jich dost málo na to, aby se všichni dobře znali a tykali si. …navzájem si recenzovali články…AHA a NHLBI také společně spravovaly převážnou většinu grantů…“ Vydávali doporučení, případně je v posledních letech potichu odstraňovali (dietary guidelines), NHLBI ale v posledních letech také data přezkoumávala, až dala od přezkoumávání ruce pryč (nikam to moc nevedlo) a dala to na starost neziskovce AHA. Vědec George Mann (zkoumal Masaje)  hovořil v souvislosti s AHA a NHLBI o “srdeční mafii” a o tom, že výzkum srdečních chorob byl spíš politickou soutěží než vědeckou záležitostí. Jde o to, že tato soukromá neziskovka dokola opakuje to samé o nasycených tucích…, chce už přes 50 let lidem „pomáhat“ vybírat si ty „správné“ potraviny, ačkoliv už proinvestovala mnoho peněz na potvrzení hypotézy, která se nepotvrdila, a v praxi jen lidem uškodila.

4) Některé organizace a vědecká centra vydávající doporučení či konající konference jsou sponzorována průmyslem, i státy exportujícími olivový olej. Pouhá komerční kampaň se vydávala za „vědecké“ doporučení. Autorka popisuje, že za démonizaci palmového oleje (či kokosového) stojí nejen ti, kteří chtějí chránit deštné pralesy, ale i producenti sójového oleje, kteří se na této vlně svezli a používají „zelenou“ taktiku proti konkurentům, neboť palmový olej je pro tyto oleje velkou konkurencí (jsou levnější). Pokud se ale palmový olej nenahradí třeba lojem, opět bude třeba třeba více pozemků osázet sójou či řepkou na olej.

5) Je zajímavé, že celkové množství masa spotřebovaného v USA se za posledních sto let sice mírně (!) zvýšilo, ALE ve skutečnosti se jen zvýšila se spotřeba drůbežího masa (proč asi ?– není to to maso, které se tak snadno a rychle vyprodukuje a ještě je libové, tedy v souladu s oficiální ideologií?), ale snížila se spotřeba červeného masa. Především ALE celková spotřeba masa se oproti roku 1800 snížila! Pokud křičíme, že se loví příliš mnoho ryb (bílé rybí maso), kterých v oceánech údajně ubývá, proč to tak je? Co když bychom místo nich začali jíst více červeného masa, který neplave v oceánech, ale třeba jako ovce se pase na lukách.

Dobytek je součástí ekosystému planety, ano, správně nemá být zavřený ve velkochovech a jíst obiloviny, po kterých možná vytváří víc metanu, než je je nutno. Škoda, že se nechová vždy tak, aby jeho způsob chovu nemusel nikdo kritizovat. Často nedodáváme, že má spásat trávu, protože mimo jiné jeho tuk – lůj či sádlo a máslo – má pak jiný zdravější nutriční profil – nejde o prázdné kalorie (vit. A, D. K2, CLA). Tráva by mohla trvale růst na dalších 12 % orné půdy ČR místo řepky, která už z dálky nevoní vábně. Řepkový olej velmi rychle žlukne a musel se šlechtit, aby nebyl jedovatý a naši předkové ho nejedli, nehodí se na smažení, předkové jedli mimo jiné lněný, ale jen jako postní či v chudobě (kdy máslo, pokud vůbec nějaké měli, prodali). Lněný olej rychle žlukl a hodil se spíš jako fermež. Navíc jeho omega 3 jsou s kratším řetězcem a naše tělo ho neumí snadno přeměnit na omega-3 mastné kyseliny s dlouhým řetězcem a některé rasy lidí vůbec.

6) V knize se detailně dočteme, proč různé slavné poválečné vědecké výzkumy, které údajně dokazovaly, že hypotéza vztahu jídla (nasycené tuky) a srdečních chorob platí, měly vážné metodologické problémy (selektivnost – dr. Keys se ve své Studii sedmi zemí vyhnul výzkumům ve Francii či Švýcarsku, nikoliv náhodilost, ignorování jiných proměnných) nebo byly účelově mylně interpretovány. (Autorka říká, že je to jako udělat terč okolo dírky po kulce.) Autorka čtenářům laikům osvětluje rozdíl mezi epidemiologickým výzkumem, který jen vypozorovává určitou souvislost jednoho jevu s druhým, ale neznamená příčinnou (kauzální) souvislost, a klinickou studií, která je přísná (například nelze dát jen subjektům dotazník a doufat, že odpovídají popravdě). Zkrátka je vždy otázkou, co vlastně tělu škodí či prospívá, která proměnná a faktor (když je jich více).

7) V minulosti se měřila celková hladina cholesterolu (coby bioukazatele, „biomarkera“ na riziko srdeční choroby), později se rozdělil na dobrý HDL ( „ponorka“ plující s vysoce hustým cholesterolem, která posbírala cholesterol po těle a pluje s ním do jater) a zlý LDL („ponorka“ s cholesterolem s nízkou hustotou). Když je HDL vyšší, je to velmi dobře! A dobré je i takové jídlo (živočišné tuky!), které ho zvyšuje, protože se tak snižuje riziko srdeční choroby. A vědci se bohužel jen zaměřovali na to, co se děje s LDL, a ne s HDL (olivový olej ho neumí zvýšit). Proč tedy i někteří čeští lékaři pořád tvrdí, že “celková zvýšená hladina cholesterolu je rizikovým faktorem rozvoje aterosklerózy” mi není jasné.

Nyní ale vědec a lékař Ronald Klauss přišel na další podkategorii (či podsložku) LDL cholesterolu, i ten lze rozdělil na LDL a na VLDL (s velmi nízkou hustotou). A dle něho je VLDL lepší biomarker. A je údajně žádoucí, aby při poklesu celkového LDL nepoklesl i ten s tou větší hustotou. Zkrátka když má někdo moc vysoký či moc nízký LDL, je třeba se ptát i na VLDL a na HDL – a není hladina HDL moc nízká, zvedne se po požití určité stravy HDL? Lepšími bioukazateli jsou napři. triglyceridy…

8) Neplatí lákavá a zdánlivě logická rovnice, že všechny kalorie jsou stejné a že co sníme, musíme z těla vydat, protože každá se jinak tráví. Jsou to především sacharidy, po kterých se tloustne a navíc je po nich brzy zase pocit hladu. Tuk nestimuluje tvorbu inzulínu, který molekuly glukózy, pokud ještě nemáme cukrovku, ukládá do tukových buněk.

9) Pozoruhodný je poznatek, že lidem, kterým hrozí dialýza (nemocné ledviny), se doporučuje snížit příjem bílkovin, zejména živočišných. Problém ale údajně nejsou tyto bílkoviny, ale to, že se příjímají v podobě libového masa a ne s tukem (!). A pak místo tuku a masa konzumují co? Čím je nahradí? Sacharidy. A tak přibývají na váze. A je to jak Hlava 22.

10) “Přednostní konzumace nejtučnějších částí zvířete a výběr zvěře v nejtučnější fýzi jejího životního cyklu se zdá být v historii konzistentním loveckým schématem,“ píše autorka knihy Tuk velké překvapení Nina Teicholzová.

11) Kladu si otázku, zda nejen slavná Gréta ve svých 12 letech, ale obecně člověk nemá deprese třeba i kvůli stravě bez cholesterolu, který je potřebný k tomu, aby fungovaly receptory serotoninu

12) Statistika: Od roku 1970 do roku 1997 klesla v USA spotřeba plnotučného mléka z 97 na 33 litrů na osobu, zatímco celková společná spotřeba polotučného a odtučněného mléka vzrostla z 6 na 56 litrů. Je tedy „mléko“ zdravé či není? Na úvod takové diskuse je rozhodně třeba si “mléko” přísně definovat. A pokud se na něm nedaří třeba Japoncům, máme ho sami přestat konzumovat a začít jíst jako Japonci?

Jen velice ztěžka a pomalu se nyní kurz ohledně oficiálních nutričních doporučení začíná obracet, je stále více výživářů a lékařů, kteří už nemají ze živočišných tuků nebo dokonce tuků jako takových fobii. Nejsem v pozici autority (ani samozvané), která by měla někomu doporučovat či nedoporučovat přečíst si knihu a poučit se z ní. Já sama jsem se ale poučila a pokud by se mě na to někdo zeptal, tak ano, velmi doporučuji. A až bude čas na svatomartinskou husu (červené maso se sádlem), tak nevidím důvod, proč si ji nedat. Králíci jsou lepší jako mazlíčci…

Pokud si ji ale přečtou čeští lékaři, zejména ti, kteří se neustále odvolávají na „zdravý selský“, ale současně se odvolávají na doporučení americké  AHA (čtěte: soukromé neziskovky, která má historii, jakou má), budu ráda. Někteří takoví lékaři totiž doporučují stále konzumovat především rostlinné oleje, že máme po celý rok žít z ovoce, zeleniny, celozrnných obilovin a libového masa. Zajímalo by mě proto, jaký je jejich věcný názor na obsah knihy Tuk – velké překvapení. Také by mě zajímalo, zda se kromě snížení úmrtnosti na choroby srdce, snížil i jejich výskyt jako takový. Zda tedy nizkocholesterolová strava funguje jako skutečná prevence nejen smrti na srdeční chorobu, ale samotné choroby.

Dále přidávám odkazy, kde bylo něco, co jsem četla, poslouchala, koukala a co nějak souvisí s knihou, s tématem či vědci (v případě metematiky zločinu soudní znalec) a jejich etikou.

https://thebigfatsurprise.com/

https://www.westonaprice.org/book-reviews/the-big-fat-surprise-by-nina-teicholz/

http://www.tanahavlickova.cz/jidlo-pro-dusi/

https://matematikazlocinu.cz/

https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/soud-resi-obzalobu-lekaru-z-brani-uplatku.A190430_173618_domaci_chtl

http://www.synlabianer.cz/clanky/zdravi-naroda-se-opet-vratilo-k-tukum-v-krvi-cesi-opet-propadli

https://www.nst.com.my/opinion/letters/2019/01/455079/anti-palm-oil-lobbys-green-tactic

https://www.reflex.cz/clanek/komentare/88572/neni-veganstvi-nova-psychiatricka-diagnoza.html

 Posted by at 3:21 pm

FALAFEL (Cizrnové placičky)

 Recepty, Z knihy Výživující tradice  Comments Off on FALAFEL (Cizrnové placičky)
May 252015
 
P1060492_falafel

Placičky falafel jsou relativně jednoduché na přípravu, cizrnu lze i upravit tak, že ji projdeme v mlýnku na maso. Je příjemné i fyzicky kousat a rozmělňovat v ústech tyto “karbenátky” bez masa. Skleník máme plný rostlin včetně nati z koriandru (cilantro), tak jsem talíř přizdobila něčím zeleným.

Placičky z cizrny jsou chutnější, než jsem si myslela, základem je pracovat s celistvými potravinami (ne s nějakou moukou z extrudované cizrny), kdy si můžeme takovouto luštěninu pěkně namočit či dokonce i trochu naklíčit, tedy upravit tak, aby byla stravitelnější. Příště zkusím udělat “falafel” z normálního hrachu, který je tradiční českou potravinou (cizrně se u nás nedaří, je součástí spíš kuchyně blízkého východu).

FALAFEL

(Cizrnové placičky)

8 porcí

2 šálky cizrny

filtrovaná voda

4 polévkové lžíce syrovátky (str. 87) nebo citronové šťávy

4 šálky listů petržele, volně natlačené

4 střední cibule nahrubo nakrájené

4 velké stručky česneku, oloupané

1 čajová lžička mletého římského kmínu (raději méně, poznámka překl., co to již vařila)

1 čajová lžička mletého koriandru

1 čajová lžička pepře

1 čajová lžička mořské soli

1 čajová lžička kajenského pepře

1 čajová lžička sody bikarbony

asi 1 šálek extra panenského olivového oleje nebo sádla

P1060490_falafelTestoZde máme další chutný etnický pokrm, v němž je hlavní ingredience kvašena – v tomto případě je základem cizrna. Falafel je oblíbený po celém Středním východě.

P1060489_falafelseSmaziPřiveďte hrnec vody k varu a zalijte jí cizrnu. Vmíchejte 2 polévkové lžíce syrovátky nebo citronové šťávy a ponechejte na teplém místě 12 hodin. Vylijte přebytek vody a dolijte vřící vodu. Přidejte zbývající 2 polévkové lžíce syrovátky či citronové šťávy a ponechejte na teplém místě dalších 12 hodin. Dejte 1 šálek petrželky do mixéru a pulzujte, dokud se nenaseká. Přidejte ¼ cizrny, 1 cibuli, 1 struček česneku a po ¼ čajové lžičky ze zbývajících ingrediencí (kromě olivového oleje či sádla) a pulzujte, dokud se nepromění na hrubou pastu. Směs by měla být natolik jemně namletá, aby držela pohromadě, ale ne úplně hladká. Vytvarujte placičky a lehce osmažte na olivovém oleji či sádle. Podávejte s tahini omáčkou (str. 148), na plátky nakrájenými rajčaty a okurkami a chlebem pita.

Přeloženo z knihy Nourishing Traditions, s. 506.

TELECÍ KLIŽKA S MORKOVOU KOSTÍ (osso buco), aneb na problémy s kostmi kosti

 Recepty  Comments Off on TELECÍ KLIŽKA S MORKOVOU KOSTÍ (osso buco), aneb na problémy s kostmi kosti
May 202015
 
oldfarmer

Starý veselý sedlák…

“Je mi 69 let a jsem truhlářským mistrem. Byl jsem počat a vyrostl jsem na syrovém mléce a na jídle s vysokou koncentrací živin stejně jako všichni farmáři přede mnou. Když mi bylo pět nebo šest, do oblasti přišly supermarkety a vypadalo to, že se věci změnily přes noc. Lidem, kteří odmítali přejít na průmyslové jídlo, se říkalo “staromódní”. Moji rodiče to měli se mnou těžké, aby mě přiměli jíst nové jídlo, především pasterované mléko, které stále nemám rád. Žil jsem doslova pro chvíle, kdy jsem mohl jíst v domě svých prarodičů jídlo, které dobře chutnalo…Nejomamnější vůně, jakou jsem znal, byl bohatý humus Středozápadu, když se zahříval s vycházejícím sluncem. Než mi bylo osm, vůně byla pryč. …Asi před osmi lety mě začala bolet kolena a byl jsem ztuhlý (i když jsem jedl biopotraviny) a zvažoval jsem, že truhlařiny zanechám. Zhruba v té době jsem se seznámil s Nadací Westona A. Pricea  a začal jsem pít  alespoň 2 šálky denně kostního vývaru. Za něco málo víc než 6 měsíců bolest všech mých kloubů byla fuč a dneska mě baví tvrdě pracovat jak nikdy před tím…Pokud máte tu  sílu, běžte, prosím, na farmy, běžte do toho a postavte se vedle skutečných hrdinů. Do té doby, až já tu nebudu, je pro mně smyslem udělat všechno pro to, abych pomáhal budovat budoucnost, v níž se víc dětí bude probouzet do oné nejomamnější vůně.”

Mike Ward, Longmont Colorado (Ukázka přeložena z krásného dopisu čtenáře čtvrtletníku Moudré tradice, který vydává Nadace Westona A. Pricea)

—————————————-

Indiáni Skalnatých hor v severní Kanadě za časů zubaře Westona A. Pricea maso klidně vyhazovali psům, ale morek z kostí divokých zvířat, soba karibu apod., si naopak velice cenili jako výjimečně výživné jídlo. Dokonce ve vykopávkách se nacházejí jen kosti nalámané na kousičky, protože indiáni se snažili získat co nejvíce morku z nich. Wikipedie říká: “Kostní dřeň (medulla ossea), lidově morek, je měkká tkáň, která vyplňuje vnitřky kosti savců.” Morek obsahuje cca: 97 % tuků, trochu železo, fosfor, vitamín A, vitamín K2, alkyglyceroly (druhy tuků) stimulující imunitu…

P1060474_morkovakostvyvar

Vývar z morkových kostí

Vývar z morkových kostí je zdrojem vápníku a jiných minerálů (hořčíku, křemíku, síry) a v tucích rozpustných vitamínů, které tyto minerály pomáhají skutečně vstřebat, a je velice významný tam, kde:

– není mléko (není ta tradice či podmínky)

– kde člověk neumí mléko a sýry dobře trávit, nebo si ještě nevyléčil třeba pomocí diety GAPS své trávení opravdového mléka či aspoň kefíru

-tam, kde se nedá snadno sehnat opravdové mléko, což je třeba i ČR

 codliveroilDoktor Price pro děti z jednoho sirotčince doporučoval: olej z tresčích jater, žluté máslo z pastevního chovu s vysokým obsahem vitamínů, vývar z morkových kostí se zeleninou, jako je mrkev a rajčata, s masem připraveným zvlášť, celozrnné rohlíky z čerstvě namleté mouky, pomazané máslem z vysokým obsahem vitamínů.

Platí tedy jednoduché zdravé selské: na kosti kosti. Jedna švédská lékařka, onkoložka, údajně dělala pokusy s morkem z telecích kostí u dětských pacientů, kteří měli leukémii. Závěr: “Třebaže výsledky nebyly konzistentní, někteří pacienti velice rychle zažívali značné zlepšení, včetně normalizace počtu bílých krvinek a pozoruhodný návrat energie.”  

Sally Fallonová v jednom svém článku píše: “Politika veřejného zdraví by měla být zaměřena na přesné informace o výživě.” Ve skutečnosti se propaguje často všechno jiné než především výživa dle zubaře Pricea.

 5hvězdičkové hotely vaří z morkových kostí, existují staré recepty, například kdouloně plněné morkem. Zkuste i Vy něco uvařit z morkových kostí – buď jen polévku zahuštěnou zeleninou, troškou pohanky či jáhly nebo rozkvedlaným vajíčkem, nebo je upravte i s masem dle níže uvedeného receptu. Neohrnujme nos nad morkem, i když na něho nejsme zvyklí a prostě ho zařaďme občas do jídelníčku, chceme-li, aby náš jídelníček byl opravdu vyvážený. A mít vyváženou stravu je jedním z faktorů, který přispívá k tomu, že pak bažíme i méně po cukru, který naopak našim kostem škodí, protože narušuje hladiny poměru fosforu a vápníku v krvi.

Recept níže jsem vyzkoušela. Použila jsem ale morkové kosti z kližky, okolo nichž již nebylo v podstatě žádné maso, maso ale můžeme k tomu přidát jiné zvlášť. Místo rajčat jsem koupila kousky rajčat v konzervě, Sally Fallon psala o tom, že paradoxně se do konzerv používají dozrálá rajčata.Vlastní rajčata ještě nemáme a ta v obchodě zatím nevypadají moc vábně a chutně. Pokud se morek jeví moc tučný, tak je třeba ho zajíst chlebem (třeba ho namazat jako máslo na toust po čertovsku – s česnekem a chilli, schovat ho pod zeleninu).

Stačí se zeptat v řeznictví, kdy mívají hovězí morkové kosti a maso z kližky a objednat si kostí i více najednou (mohou se dát do mrazničky) na polévku do pomalého elektrického keramického hrnce nebo pro úpravu dle receptu níže.

TELECÍ KLIŽKA S MORKOVOU KOSTÍ

Stejně jako je třeba konzumovat celistvou celozrnnou mouku, je třeba jíst i zvíře od čumáku po ocásek, tedy  třeba maso i morek. Vzdává se tím zvířeti i respekt.

Stejně jako je třeba konzumovat celistvou celozrnnou mouku, je třeba jíst i celistvé zvíře “od čumáku po ocásek”, tedy třeba maso i morek. Pak je náš jídelníček VYVÁŽENĚJŠÍ. Vzdává se tím koneckonců i zvířeti respekt, když už muselo být kvůli našemu životu a zdraví, které si velmi ceníme, usmrceno.

(Osso Bucco)

Na 6 porcí

6 plátků (kroužků) o průměru 2,5 cm telecích holení od zvířat  z pastevního chovu

2 polévkové lžíce másla

2 polévkové lžíce extra panenského olivového oleje

1 velká cibule nahrubo nakrájená

½ šálku suchého bílého vína nebo vermutu

3-4 šálky hovězího vývaru (str. 122)

1 polévková lžíce želatiny (viz Zdroje), volitelné

4 rajčata, oloupaná, odsemeněná a nakrájená nebo 1 velká plechovka rajčat

2 stručky česneku, oloupané a rozmačkané

několik snítek tymiánu svázaných dohromady

½ čajové lžičky drcených suchých kuliček zeleného pepře

mořská sůl a pepřP1060488_vealmarrowbones

P1000076_RW2_shotwell_zoubkyDorotky

Kde nechovají krávy na mléko, kde nejde snadno sehnat čerstvé mléko z pastevního chovu, kde jsou alergie na mléko, tam mají vápník přímo z morkových kostí. Děti musejí jíst všechno. Nemusí jim to chutnat, ale musejí to ochutnat 7-15 x (Připomínám knihu: Francouzské děti jedí všechno).

P1010384_morkovekosti

Nezapomínejme na kosti a pomaluj tažené vývary z nich. Jsou nejlepší přirozenou prevencí osteoporózy.

Svažte kousky telecích holení kolem obvodu provázkem tak, aby při vaření držely pohromadě. Dobře osušte papírovými útěrkami. V těžkém žáruvzdorném kastrólu osmažte cibule a mrkev doměkka na másle a olivovém oleji doměkka. Vytáhněte děrovanou lžící. Ve stejném kastrólu smažte holeně postupně po dvou a přenášejte je na talířek. Tuk na smažení vylijte. Přidejte víno, vývar a zvolenou želatinu, přiveďte k varu a seberte pěnu. Přidejte rajčata, česnek a koření. (Jak oloupat rajčata, viz str. 70.) Telecí a osmaženou cibulí s mrkví vraťte do kastrólu, přikryjte a pečte do měkka několik hodin při teplotě 149 st. C.

Telecí vytáhněte na talíř, vytáhněte tymián a zredukujte omáčku vařením za příležitostného sbírání pěny. Je to vynikající s polentou (str. 487) nebo se základní hnědou rýží (str. 466).

Odkazy, odkud jsem čerpala informace: Sally Fallon:  Nourishing Traditions

      http://www.westonaprice.org/health-topics/bone-marrow/

http://articles.mercola.com/sites/articles/archive/2013/12/16/bone-broth-benefits.aspx

Wise Traditions in Food, Farming and  Healing Arts (Moudré tradice v jídle, hospodaření a umění léčit), sv. 16, č. 1

HOŘČICE

 Nezařazeno, Recepty  Comments Off on HOŘČICE
May 052015
 

Nize je recept na domaci horcici, myslim, ze se to urcite vyplati. Je to zdrave, cerstvejsi, urcite i silnejsi, neni v tom bily cukr ani kyselina benzoova ci nejake pochybne rostlinne oleje. A v lednici to take velmi dlouho muze vydrzet. Ja do ni rada pridam i takovou kurkumu (zlute koreni v prasku) ze zdrave vyzivy, ktere je velmi zdrave a ktere ji dobarvi nazluto.kurkuma

Je cas leta, kdy se obcas opekaji parky. Lzicka domaci horcice se ale hodi na talirek k cemukoliv. Asi nejlepsi jsou, kdyz uz, obycejne spekacky, nechutnaji tak uplne jako ruzova guma. Aby negativni ucinek opekani byl co nejnizsi, mozna je lepsi je balit do staniolu, snazit se pak jist hodne vitaminu C  a hlavne neco mlecne kvaseneho – kefir, nebo zeleninu.

P1060466_mustardHOŘČICE

Na 2 hrnky

1 a ½ hrnku (113 g) mleté hořčice

½ hrnku filtrované vody

2 polévkové lžíce syrovátky (strana 87)

2 čajové lžičky mořské soli

šťáva z 1 citrónu

2 stručky česneku, rozmačkaného (volitelné)

1 polévková lžíce medu (volitelné)

2 polévkové lžíce celých hořčičných semínek (volitelné)

Promíchejte dobře všechny suroviny, přidejte víc vody, pokud je to nutné, aby se získala kýžená konzistence. Dejte do 0,45litrové sklenice nebo do dvou 0,2litrových sklenic. Horčice by měla dosahovat maximálně 2,5 cm pod vrch sklenice. Dobře utěsněte a ponechte při pokojové teplotě asi na 3 dny před tím, než ji přenesete ke skladování na chladné místo.

No a jinak treba jime i domaci slehacku ze smetany od Bohusky (s ovocem), foto nize:

P1060313_slehackoveorgie

 Posted by at 6:00 pm

Sousední dům se zahradou na prodej a ondatry u řeky Loučné v Litomyšli

 Z našeho statku  Comments Off on Sousední dům se zahradou na prodej a ondatry u řeky Loučné v Litomyšli
May 042015
 
Dum s velikou urostou třešní

Dum s velikou urostlou třešní

Někdy před Vánocemi zemřel náš soused a protože je jeho dům, kde bydlel delší dobu sám,  na prodej (č.p. 17), po dohodě s p. Syrovým mohu umístit i na tyto stránky inzerát nabízející dům po něm. Mladočov je velice tradiční a malebná vesnice, jakých již dnes je v republice čím dál méně, je tu klid, lidé chovají hospodářská zvířata, my sami bydlíme přímo naproti inzerovanému domku. Tento domek je sice situován jako by na kruháku, ale mohu zájemce ujistit, že nejde o město, že jde o skutečně klidné místo uvnitř vesnice s rozptýlenou zástavbou. A pokud by hořelo, hasičská nádrž je hned přes cestu za ním:-) . Báječní sousedé, nádherná příroda. Zde je ještě dokument o Mladočovu, který jsme s manželem vyrobili: https://www.youtube.com/watch?v=d1_ZlfOH_b0

Kdo ví, třeba někdo ze čtenářů tohoto blogu yrovna hledá podobný domeček či chalupu v našem kraji, nehodlá hospodařit ve velkém, ale má respekt pro to, že jiní sousedé hospodaří, sám může pěstovat kytky či zeleninu nebo pár slepic. Níže otiskuji inzerát a přikládám fotky:

Prodám za 490 000,-

dům se zahradou v chráněné krajinné oblasti v obci Poříčí u Litomyšle – Mladočov ke stálému bydlení či rekreaci, viz přiložené foto. Zastavěná plocha: 183 m2 Zahrada: 217 m2 Vstupní veranda, místnost pro nářadí, ložnice, kuchyň, obývací pokoj, koupelna se sprchovým koutem a WC, komory pro uskladnění potravin, hospodářská část – stodola. Možnost půdní vestavby. Ústřední topení, kotel na tuhá paliva, plynová přípojka u domu. Domluvení prohlídky: 775 309 288 Další fotografie možno zaslat mailem: jiri.syrovy@unet.cz Cena k jednání: 490 000,-

J S
Mobil: +420 775 309 288
Mladočov, okres Svitavy Víáce i zde: http://www.sbazar.cz/dabldekr/detail/11023125-prodam-dum-se-zahradou-v-chranene-krajinneP1060417_dumpanaKosnara2P1060423_dumpanaKosnara3
P1060457_muscrats

Není to asi tak běžné, ale v Litomyšli jsou v řece ryby, plavou tam kachny a lebedí si tam ondatry.

Dalsi fotky najdete na:https://drive.google.com/folderview?id=0B5qVSWUCdlI8bjJ1djl4Z0VBOXc&usp=sharing

Níže ještě jsem dala fotky, které zachycují ondatry pižmové (Ondatra zibethicus), které si žijí v řece Loučné a najejím břehu v Litomyšli, která se nachází asi 13 km na severovýchod od Mladočova.

Půvabná vrba nad hladinou Loučné

Půvabná vrba nad hladinou Loučné

P1060437_muscrats3P1060444_muscrats2

 Posted by at 12:25 pm

Kaseról z ekvádorské quinoy: recept od stařenky z Ekvádoru

 Recepty, Z knihy Výživující tradice  Comments Off on Kaseról z ekvádorské quinoy: recept od stařenky z Ekvádoru
Nov 022014
 

“Jako ukázku pozoruhodné moudrosti těchto primitivních kmenů jsem shledal, že používají na období kojení dvě obiloviny s neobvyklými vlastnostmi. Jedna byla červené proso, které mělo nejen hodně karoténu, ale jehož obsah vápníku byl pět až desetkrát vyšší než u jiných obilovin. Pro kojící matky v několika kmenech Afriky používali také obilí, kterému říkali linga-linga. Ukázalo se, že jde o stejnou obilninu pod jménem quinoa, kterou indiáni v Peru hodně používali, především pro kojící matky. Tato obilovina má pozoruhodnou tu vlastnost, že je nejen bohatá na minerály, ale silně stimuluje produkci mléka. Weston Price, DDS Nutrition and Physical Degeneration [Výživa a fyzická degenerace]

Quinoa má velice příjemnou chuť...

Uvařená quinoa má velice příjemnou chuť, která stojí za ochutnání, k dostání v prodejnách zdravé výživy, já jsem si ji pořídila odpanpekar.cz

 

KASERÓL Z EKVÁDORSKÉ QUINOY

(merlík čilský)

6-8 porcí

2 šálky quinoy

6 šálků teplé filtrované vody plus 2 polévkové lžíce syrovátky, jogurtu, kefíru nebo podmáslí (str. 83-87)

1 svazek zelené cibulky, nakrájené

2 polévkové lžíce extra panenského olivového oleje

1 čajová lžička semínek annatto (dostupné v latinsko amerických obchodech)

4 šálky hovězího nebo kuřecího vývaru (str 122 nebo 124)

½ čajové lžičky mořské soli

3 stručky česneku, rozmačkané

2 střední brambory, omyté a nakrájené na plátky

1 svazek koriandrové nati (cilantro) svázané dohromady

½ šálku smetany piima nebo crème fraiche (str. 84)

5 polévkových lžic smetanového sýra (str. 87)

Tento autentický recept od jedné čiperné stoleté ženy žijící v Ekvádoru obsahuje všechny základní zásady pro snadné strávení a důkladné vstřebání – použití výživného vývaru připraveného z dlouho vařených kostí, dopředu namáčené obilí a přida zakysaná smetana a domácí sýr bohatý na vitamíny rozpustné v tucích.

Namáčejte quinou ve směsi teplé vody alespoň 12 hodin. Opláchněte a dobře vyceďte vodu. Smažte semínka annato v oleji několik minut, nebo dokud olej nezežloutne, a vytáhněte je perforovanou lžící. Smažte cibuli na stejném oleji, česnek přidejte na poslední chvíli. Přidejte quinou a vývar a přiveďte k varu. Seberte pěnu, snižte žár, přikryjte a probublávejte asi 1 hodinu nebo víc na velice nízkém plameni. Asi ½ hodiny před podáváním vmíchejte brambory a sůl. Asi 10 minut před servírováním přidejte cilantro. Prodávejte tak, že odstraníte cilantro a vmícháte smetanu s kulturou a sýrem.

Přeloženo z knihy Nourishing Traditions, s.475. Poznámka: Místo semínek annatto jsem akorát použila rovněž velmi zdravé a žlutě barvící koření – kurkumu, kterou jsem přidala k cibulce společně s česnekem; místo cilantra jsem použila petrželku. Je  možné, že původní recept obsahoval nějaký ten vývar z lámy, ale to již autorky knihy uzpůsobily našim podmínkám 🙂

O merlíku čilském dále Sally Fallon ve své knize v postranním sloupku píše:

“Quinoa je základní potravinou Inků a indiánů v Peru, Ekvádoru a Bolívii. Během svých průkopnických výzkumů ve 30. letech si Weston Price všiml, že indiáni Andského pohoří si cenili řídkou kaši z quinoi pro kojící matky. Quinoa obsahuje 16 až 20 procent bílkovin a má hodně cystinu, lysinu a methioninu – aminokyselin, kterých bývá v jiných obilovinách málo. Obsahuje železo, vápník a fosfor, vitamíny B a vitamín E a má relativně hodně tuků. Stejně jako všechno obilí obsahuje quinoa protiživiny (antinutrienty), a proto si vyžaduje dlouhé namáčení jako součást procesu přípravy. SWF

http://panpekar.blogspot.cz/2013/10/quinoa.html

 Posted by at 7:20 am

Kamna magická…

 Z našeho statku  Comments Off on Kamna magická…
Oct 262014
 

P1050481_sporak

“Přijde čas, že se zima zeptá, cos dělal v létě…”

Zatímo muži stavějí jako ptáčci hnízdo, samičky ptáčků ho vystelou peříčky, vnuknou mu to teplo domova, jedno bez druhého nejde, občas se to mírně prolíná. Přináším obrázek našich malinkých kamen, protože zaujímá pozornost návštěv, které k nám přivádím s tím, že je zvu do speciální “kavárny”, kde podáváme čerstvě praženou kávu s domácí šlehačkou: jde o sporáček, obložený kachlemi, s troubou –  ke hře “na kavárnu”  slouží dobře.

Jde o standardní záležitost, kterou nám postavil kamnář pocházející ze Zakarpatské Ukrajiny, co v dětství v létě pásal krávy a jež je dnes členem českého cechu kamnářů. Nestandardní je akorát to, že je vše umístěno ve výklenku dole pod  komínem (dvěmi flexibilními vložkami opatřeným), kde by se nedařilo lednici. Není ještě vše hotovo: na fasádu příjde ještě modelářská hlína, do které si mohu ještě vymodelovat třeba kocoura, a nějaká dlažba na odkládací plochy. Kachle jsou údajně ručně dělané a pocházejí z již zavřené továrny v bývalé NDR.

Takový sporák má samozřejmě své kouzlo – přitahuje jako večerní světlo mušky. Vešlo se vše do malinké místnosti, která bude sloužit jako minikuchyňka – pro Japonce naprostý standard. Tato místnost, ač není zdaleka hotová, již ale teď, jak už to bývá, přitahuje víc, než jiné, ač zařízenější místnosti. Jistě je to proto, že se z nich line teplo jako ze slunce a vůně jídla a čajů – vůně domova.
K vaření na nich bych řekla toto: topeniště u sporáku není hluboké, to proto, že mi ani tak nejde o vytápění místnosti, jako spíš o rychlé nahřátí plotny. Pokud jde o troubu, tak přestože nejde o žádnou “automatiku” na regulaci teploty, již při stavbě sporáku nám šlo o to, aby v troubě nevznikala příliš vysoká teplota – je zdravější vařit raději déle “pomalé jídlo” za nižších teplot, než rychle jídlo za vyšších teplot. A tak jsme nechali udělat hned z topeniště jeden kouřovod dozadu, který pak jde “okolo” vyjímatelné nerezové trouby (delší cesta), ale pro případ, že by to teplotně nestačilo, jde další i kratší cestou z topeniště hned doleva, kde je ale klapka (zavřít nebo otevřít tuto cestu). P1050438_sporakdvaKourovody
Zatím ale mohu potvrdit, že delší cesta funguje výborně – aniž bych topila naplno, udržím si snadno teplotu okolo 149 st. C. Pokud trochu víc stoupne, využiju malých ventilů (otevřu okýnko na dveřích trouby. Hůře by se mi regulovaly vyšší teploty. Topit naplno ani zatím nemůžu,protože kamnář použil na naše přání kamnářský jíl, který pohltil moc vody, která se musí postupně dostat pryč. Takto pomalu se mi upeklo za nižších teplot hovězí maso na houbách, i jablečný koláč. Obojí krásně provonělo dům. Dnes budu zkoušet upéct kváskový chléb s kmínem a bylinkami.

Znala jsem kdysi jednu stařenku, co bydlela na kraji malého města v chaloupce s terovou střechou a chodila na soušky několik kilometrů do lesa a pak po hlavní cestě – na ohlých zádech táhla balík dlouhých větví a jak šla, chrastily jejich konce po asfaltu a my děti již věděly, kdo jde… Jmenovala se Aloisie a lidé o ní nemluvili jinak než jako o Lojzičce či Lojzce. Nebo také o Tělu. Totiž na námitku: “A není to pro Vás moc těžké?”, jen  prohodila s širokým úsměvem ve tváři lemované kudrnatými vlasy: “Ať trpí tělo, když na svět chtělo.”

Při pohledu na tato kamna vidím babičku, ta babička jsem asi já nebo to dítě, co se zatím ještě houpe na koníčkovi, chodí do lesa na chrastí a v koutě kuchyňky ji spí kocour.  Venku se už stmívá a je slyšet jen tikání hodin, tlumený hukot spokojeného ohně ve sporáku a odbíjení 18. hodiny na kostele…

 Posted by at 1:57 pm

Temple Grandinová – film

 Teorie  Comments Off on Temple Grandinová – film
Oct 212014
 

Myslím, že v dnešním starém unaveném světě, kdy televize vysílá jednu kravinu za druhou, je filmů, jako je tento, velmi zapotřebí. Pro chovatele dobytka by měl být povinný.” (Václav Bořánek, Horseman: zpátky na venkov, č. 6. 2012)

Templegrandin

Temple ve stroji na pevné objetí - všimla si, že krávy se v něm zklidní.

Temple ve stroji na pevné objetí – všimla si, že krávy se v něm zklidní.

Temple Grandinová, působivý film, 5 hvězdiček, mimořádný výkon herečky, doporučuju. Co víc napsat? Temple Grandinová (* 1947), profesorka přírodních věd, autistka, aktivistka ve zvířecím welfare, objevitelka “stroje na uklidnění” (hug-box), tedy na jakési uklidnění pevným objetím (?), co má skvělou vizuální paměť na detaily,fyzická degenerace obecně, špatné stravování (zelené jello?), autismus, nepochopení i pochopení okolí. To všechno ještě v kontextu chovu skotu.

Legenda, co pomohla vylepšit způsob, jakým se především na jatkách v USA, Austrálií a jiných zemích nahání skot k porážce. A to díky své autistické úzkostnosti a citlivosti na barvy, zvuky, pachy, změny – stačilo, aby vítr odvál nápis ze dveří, že je za nimi její pokoj This is Temple’s room, a ztratila půdu pod nohama, svět se jí zhroutil.

Pomohla zlepšit svět jatek díky zvlášť vyvinutému technickému myšlení v obrazech, svému studiu, ale i díky své bojovnosti a boji s mužským světem jatek. Připomenu varlaty pomazané přední sklo auta, jednou se i sama vyválela v bahnu a pošpinila své auto, aby se na jatka coby “chlap” inkognito dostala. Zhumanizovala svět jatek napodobením přirozeného pohybu skotu, vcítěním se do něho a jeho prožitků.  Nepřála bych si, aby mi břicho rozpáral nějaký lev. Daleko raději bych umřela ve správně vyprojektovaných jatkách…Příroda, ta je krutá, ale my nemusíme být.” templeContemplating

Zhumanizovala také postoje normálních lidí vůči autistům – ve filmu nechybí i jeden moment z dějin této nemoci, kdy jistí pseudovědci přišli s obviňujícím a matku ještě více trestajícím názorem, a sice, že matka dítě vlastně nechtěla a ono se cítí jako lidé v koncentračním táboře – šílené oči lidí uzavřených do sebe.TempleGrandinFilm

 

Ještě malá obecná poznámka:

TempleGrandin

Temple Gardin, PhD

Domnívám se, že je ze strany společnosti vůči autistům třeba hledat vyváženost : je třeba je chápat, respektovat, milovat, ale současně nedávat nepřiměřenou energii a čas do obdivování jejich  jednostranně rozvinutých schopností (někdy se mi jevícími jako únik), které pro někoho mohou být cirkusovou zábavou, ale do pochopení jejich nemoci a jejich světa a především do  prevence autismu. Ne každý autistický vědec by totiž možná řídil Zemi tím správným směrem, jako to dokázala v oblasti jatek Temple Gardinová. Dost možná, že jisté náznaky autismu dnes již vědci, jejichž objevy používáme, nesou, a vedou nás do slepé uličky.

Jediná malá, a přece zásadní škoda u filmu tedy je, že stále se v něm nehovoří o důležitosti zdravé střevní mikroflory, zejména do věku 5 let, bez ní nedostaneme do těla živiny i ze sebelepšího jídla, o dietě GAPS dr. Natashi Campbell MacBride, o stravě, která léčí naše útroby, o prevenci. Snad protože současně GAPS dieta není politicky korektní (na rozdíl od hesla, že veganství a vegetariánství zachrání Vaše srdce i planetu), stejně jako není prestižní chovat slepice a zvíře na maso a pro hnůj. Přitom fyzická degenerace z nesprávného stravování jako taková, nejen autismus, je patrná na skutečné celé postavě stále žijící Tample Gardin, která dle wikipedie stále bere antidepresiva, ale místo stroje se již snad nechává objímat lidmi.

 

 

 

Tento časopis přináší kromě jiného tipy na kvalitní filmy s venkovskou tématikou, bez něho bych film Temple Grandinová asi neobjevila...

Tento časopis přináší kromě jiného tipy na kvalitní filmy s venkovskou tématikou, bez něho bych film Temple Grandinová asi neobjevila…

 

 

 

 

 

 Posted by at 5:12 pm

Videopohlednice: dokument Osada Mladočov

 Videa, Z našeho statku  Comments Off on Videopohlednice: dokument Osada Mladočov
Sep 232014
 

Vážení čtenáři blogu, dovolila bych si Vás pozvat na malou videopohlednici z Mladočova, kde již přes 5 let dlíme. S Neilem jsme připravili amatérský dokument Osada Mladočov. Amatér znamená milovník (tak to tuším aspoň říkal “doktor z vejminku”), takže pořad sice není od profesionálů, ale lokálpatriotů, kteří se někdy rekrutují více z těch, kteří hledají domov a vědí lépe, co to je domov, než ti, kteří ho mají – tím, že žijí tam, kde mají své předky. Pěkně jsme na tom s Neilem spolupracovali a doplňovali se (škoda, že tam není nahrána hádka – pojď to honem znovu namluvit, vždyť je tam funění Dorotky!; někdy záleží na sekundě a správném načasování…), od A do Z jsem sice napsala scénář, ale Neil se piplal se softwarem o třech liniích (obraz, hudba, nahrávka s vyprávěním). Paní sousedka mě pustila kvůli natáčení i na balkón, což byl její nápad. Časem Neil uploaduje lepší kvalitu zbavenou třesu při jízdě autem. Zajímavost: když se ve filmu objevuje portrét císaře pána Franze Josefa I, skutečně na daném místě kdysi prý stály stovky vojáků. A ten dům, před nimž sněží, je náš (týká se ho nejstarší zápis v mladočovských gruntovních knihách), stejně tak jsem využila naše oprýskané zdi dvora k popisu situace po 30leté válce. Jinak jsme snad nezasahovali do soukromí lidí. No nic, pode mnou je ted kamnář Dmitrij ze Zakarpatské Ukrajiny, co v dětství v létě pásal krávy (brigáda). Je členem kamnářského cechu, bydlí u rodičů své české ženy, přišel nám dělat sporáček s troubou, tak ho a Neila tam půjdu zkontrolovat. Říḱal nám, že když se na ruském fóru kamnářu zmiňoval o existenci hypokaustu, dostalo se mu reakce, jako by Gagarin v dětství řekl, že poletí do kosmu…

https://www.youtube.com/watch?v=d1_ZlfOH_b0&feature=youtu.be http://youtu.be/d1_ZlfOH_b0

All original content on these pages is fingerprinted and certified by Digiprove