Pro 032018
 

Foto: Děkuji za možnost publikovat tuto fotku Alfonzu Diazovi. Peter Vido, Kanada, New Brunswick

 

Někdy před rokem 2005 si Neil přečetl knízku The Scythe Book od Davida Tresemera. V knize byl pozoruhodný dodatek od Petera Vida, který trpělivého čtenáře mohl blíze zasvětit do problematiky ručního kosení kosou. Někdy v zimě 2005-6 se k nám zastavil náš známý (http://kamnasdusi.cz/ ), který se zmínil o tom, ze na Slovensku pořádají v létě 2006 nějaké sekáčské soutěze a ze tam bude mít nějaký kurz kosení pán, který je autorem toho dodatku ve zmíněné knízce a pro kterého je kosa úplnou zivotní filosofií. Peter Vido byl Slovák, který v roce 1968 emigroval do Ameriky.

V knize byla uvedena jeho adresa, a tak jsme mu napsali, zda by podobný kurz neuspořádal i v Čechách. Často jsme si telefonovali a vedli dlouhé hovory. Souhlasil s podmínkou, ze kurz udělá pod podmínkou, ze budeme prodávat kosy a aspoň jedním kurzem ročně budeme šířit myšlenku, ze kosa můze být nadále uzitečným pomocníkem pro zahradkáře a hospodáře.

Kurz jsme tenkrát pořádali na loukách u přátel o pár vesnic dál v okrese Kutná Hora. Přijelo mnoho zájemců. Bylo krásné léto 2006. Čekalo se uz jen na “gurua”. Peter Vido měl zpozdění. Tak jsem se šla podívat na náves, zda uz tam nepřijel a nehledá nás. Po starými stromy tam parkoval starší vůz. Peter Vido odpočíval po rychlé jízde. Můj první dojem byl, ze jsem se tváří v tvář setkala s autentickým indiánem, někým z divoké přírody, ve které umí přežít, neremcá a nekňourá. Auto řídil naboso, byl opálený, tvář měl přirozeně vrásčitou a prošedivělé vlasy zdobně svázané do dvou spletených cůpků. Indiánům ale prý říkával, ze se neopičí po nich, jen tím vzdává holt Jánošíkovi, slovenskému Robinu Hoodovi. Snadno ho ale mohl někdo dle vizáze interpretovat mylně třeba jako nějakého bohéma. (V New Brunswiku v Kanadě si na bohémy asi nikdo hrát nemůže, když jde třeba prosekávat led.) Peter poprosil nějakou místní babičku, která koukala z okna, kdo to přijel, zda by mu neudělala kávu.

Pak u nás zůstal ještě na další den, kdy zejména Neila zasvěcoval do všech jemností výroby ergonomického kosiště a naklepávání kosy. Byl do kos tak strašně zapálený, ze byl ochoten si o nich povídat dlouho a zapomenout na čas, třeba do tří do rána a aby vydrzel, měla jsem mu dát do hrnku před zalitím několik lziček kávy. Jeho dýmka příjemně provoněla dům. Tehdy ještě trafiky prodávaly tabák značky Taras Bulba. Bylo na něm varování, ze způsobuje rakovinu. Tehdy mi řekl: Vieš, takiéto nápisy sú veľmi nebezpečné, ľebo ti vsugeruju, ze dostaneš rakovinu." V Americe nebývá kazdý zdravotně pojištěn a pokud se něco přihodí, platí nemalé částky. Vzpomínám si, ze tenkrát plánoval ošetření u zubaře na Slovensku, protoze je to levnější.

Peter byl chodící encyklopedií všeho okolo kos. Pravidelně navštěvoval Evropu (kde měl přátelé ) a zbylé továrny, které ještě vyráběly kosy a poradil technikům, jak některé věci mohou vylepšit, včetně ergonomického kosiště. Přímo on sám se osobně zaslouzil o zapálení několika jedinců, a tedy o vznik několika eshopů specializujících se na kosy. Nás do kos zapálil v r. 2006, a tak jeho výraz mowing with ease vlastně dalo název našeho eshopu kosimesnadno.cz, ve Velké Británii je to Simon http://www.thescytheshop.co.uk/, v Austrálii je to http://www.scythes.com.au/, v USA je to pak Botan a jeho https://www.onescytherevolution.com/index.html a stránky samotného Petera a jeho bratra: http://scytheconnection.com/ aj.

 

foto:Montana festival 2007, otec a syn Vidovi

Spolu s rodinou kosili Vidovi několik hektarů ručně kosou. Jeden umělec o něm a jeho kosení a zivotním stylu natočil trochu romantizující, ale velmi inspirativní dokument nejen o kosení Living Lightly (Zít s lehkostí), byť nešel a ani nemohl jít do větších hloubek. Je dostupný na kanále YouTube. Petrovou vizí bylo dát kosu do ruky i lidem z rozvojových zemí, jako je Bután, Indie ale i jiné země (Cuba) a ukázat jim, ze to můze jít s kosou za určitých podmínek snadno. Jestli kosa někomu vděčí za svou rehabilitaci, tak určitě Petrovi Vidovi. V jeho rukách nebyla kosa jen pouhou jiz nezivou součástí folkloru (sekáčské soutěze a festivaly), ale zivým uzitečným nástrojem.

https://www.youtube.com/watch?v=sfhrZAfYZ9c&t=333s

Z jeho textů o kosení bylo cítit, ze je to nejen tradiční hospodář, ale intelektuál, který miluje knihy, ale ze jeho zivot zřejmě ovlivnilo levicové hnutí konce 60. let. Ještě v pokročilém věku měl na jedné fotce čepici s ikonou revolucí Che Guevarou. Jsou lidé, kteří z toho “vyrostli”, on však myslel svůj alternativní zivot v dobrém slova smyslu vázně. Trochu mi v tom připomínal i Susun Weed, americkou bylinářku. S manzelkou, kterou údajně poznal na studích, měl tři děti (syna a dvě dcery), koupil si pozemek s pastvinami a zili v dřevěném domečku, který nebyl napojený na bězné sítě. Chovali různá zvířata – ovce, osly.

foto: Montana Film festival 2007

Zřejmě nevěřil, ze lidstvo stihne do vyčerpání zásob ropy objevit jiné zdroje energie za současného nárůstu počtu obyvatel planety a nárůstu spotřeby fosilních paliv. A nebyl ani přesvědčen, ze vysoká spotřeba energie je to, co by mělo být udrzováno a v čem bychom měli hledat štěstí. Zřejmě nevěřil, že rozvoj je rozvojem, když je tento závislý na fosilních neobnovitelných palivech, která se spalují nepoměrně rychleji, než jak dlouho na nich musela příroda pracovat (20 milionů let.) V dobrovolné skromnosti či jistém dnes moderním minimalismu spatřoval recept na bolest světa. Někdo to viděl romanticky, někoho toto podivínství nemuselo oslovit, coz nevadí, neboť koneckonců zádná dobrá věc by neměla být prosazována násilím, ale měl by k ní dojít kazdý sám vnitřním poznáním. Nebudu to zde nijak rozvádět, abych se nedopustila mylného výkladu jeho osobnosti, ale přesto mám za to, ze dával přednost všemu, co není na naftu a elektřinu a dobrovolné skromnosti. Sama jsem ráda, ze mám třeba malý sporák – kdyz vypne elektřina, to aby si člověk ani neměl jinak na čem uvařit. V tom pak ale vlastně zádná skromnost ani není.

Diamant grain Mill

Není snad nic uklidňujícího víc, nez hukot ohně a pohled do ohně. Vido nás inspiroval ke koupi ručního mlýnku na obilí Diamant grain mill. Mám uz i elektrický, ale… Aspoň jako cvičební pomůcka místo posilovny. https://www.lehmans.com/product/diamant-grain-mill

 

Ačkoliv jsme měli na některé věci jiné názory nez on (a jistě nejen my), je nám líto, ze odesel predcasně pred dokoncenim práce, a zůstáváme mu velice vděční, ze se kosa stala součástí i našeho zivota. A je dobře, ze bývají lidé jako on, kteří zkoušejí jiné zivotní způsoby, díky kterým jsou ve skutečnosti zřejmě více “při zemi” nez lidé ve městech, kteří spoustu věcí včetně elektřiny, vody a hotových potravin mohou brát za samozřejmost a spoustu věcí jiz zapomněli. Soustřeďujeme se sice spíš na to, co je spíš výsledkem ručního kosení (v našem případě třeba spokojený dobytek dávající mléko a maso), ale nebýt kosy, bylo by v naši vesnici více hluku a smradu ze sekaček a méně pohody. Kosa je fajn, hlavně kdyz je ostrá a kosí jak po másle.

V tuto chvíli mám rozpřekládané 3 knihy, přičemz The Scything Book od Iana Millera pro nakladatelství Mladá fronta bude dopřekládána jako první. I v ní bych se ráda o Peterovi zmínila v souvilosti s některými body jeho recenze na tuto knihu. Sám měl rozepsanou The Big Book of the Scythe (Velkou knihu o kose), která měla mít asi 4 části, kterou však uz bohužel nedopsal…její první část je ale na internetu zdarma k dispozici pro angličtináře na: http://scytheconnection.com/scwp/wp-content/uploads/2018/05/Part-1-Version-1.0-2018-05-01-1.pdf

Peter Vido podle všeho zemřel v červnu 2018 ve věku 68 let na rakovinu jícnu (esophageal cancer). 

All original content on these pages is fingerprinted and certified by Digiprove