Úno 142014
 

„Půjčovat knihy jsem si nemohla, protože moji sousedé nečetli. Čtení bylo známkou lenosti, vychloubačnosti a celkového rozpadu osobnosti. Betty McDonaldová: Vejce a já, s 199

 

Roubenka je teď dílnička truhlářská amatérská...

Roubenka na podzim jako dílnička truhlářská amatérská…, kde si hrají i děti

Je velmi brzy ráno. Dnes jsem vstávala „až“ před 5. hodinou, což je docela pozdě, protože slušná ženská je v posteli od sedmi večer do čtyř ráno, pokud nerodí nebo není mrtvá (Betty McDonaldová). Pustila jsem dovnitř i kočku Lucy, která se stala terčem útoků naší malinké, ale smělé Ronji, maličké yorkshirské teriérky, která si svou malou velikost kompenzuje zlým štěkáním a napadáním tvorů stejně velkých jako ona. Kočka ale, místo aby někam zalezla, z postele tlapičkou občas také zaútočí na Ronju, provokuje Ronju svým klidem, tu to začíná bavit čím dál víc, lítají, až se pod postelí prach vzdouvá. Kočka by nejraději hledala nějaký nedopitý hrníček čaje s mlékem. Níže na nejnovějším videu, kde Neil naklepává kosu a filmuje ho Christiane (zakladatelka rakouské kosácké asociace), se na začátku mihne neodbytná kočička a pak tam přijde od 35. minuty ona asi půlroční Ronjička, která ale od té doby stejně moc nepovyrostla, je stále tak milá.

 

Paní Sally Fallon se líbí česká obálka..., i když nerozumí ani "lick" (lízanec)

Paní Sally Fallon se líbí česká obálka…, i když nerozumí ani „lick“ (lízanec)

Jinak vstávám tak brzo, protože sedím u počítače a dodělávám korektury 700strákové Ačtyřkové knihy Vyživující tradice, ostatně myšlenky na její dokončení mě teď zatěžují nejvíc. Za několik dní ale již nebudu mít knihu pod kontrolou a mohu si jen mlít prsty, zatímco manžel Nel ji bude dál graficky upravovat. Do té doby si můžeme jen číst v časopisech zjednodušené články o zdraví a zdravých potravinách. Moje „oblíbené“ či spíš ty, na které často narážím, začínají číslovkami a mám k nim určitý odstup: 10 způsobů, jak…5 potravin, které Vám zajistí….7 tipů, jak předcházet rakovině atd.

Všimla jsem si, že když se v novinách objeví článek o tom, co a jak jíst, co radí mediálně známí odborníci na výživu, že třeba máslo jo, ale jen trošku, tak v diskusi pod článkem lidé reagují velice podráždněně, posílají tyto experty k šípku a snad by je i lynčovali jako „nepřátele lidu“ a někdy je příspěvek redakcí smazán kvůli nedodržování určitých pravidel…:-). Je mi to velice líto, ale bohužel to odráží současný stav věcí. Někdy skutečně zírám, co se považuje za „zdravou svačinku“, někdy z článků číší zcela jasně, že onen odborník (který už má patent na pravdu a hovoří bez spodního tónu pokory k možné mýlce) nevnímá rozdíl mezi nepochybně účinnou detoxifikací na rostlinné bázi (která vyléčí třeba pacienta aspoň na přechodnou dobu z rakoviny, nikoliv z jeho postojů a podvědomých programů) a vyživováním zdravého člověka, zejména rostoucího dítěte. Kritizuje lidi, kteří se rozhodli o nic se nestarat, sami se však stavějí ke stravě příliš revolučně, radikálně a nehledí aspoň trochu na tradice, které se po staletí osvědčily. Vystižně to vyjádřila jedna žena na loňské konferenci Nadace Westona A. Pricea, která řekla volně něco v tomto smyslu: 

Lidem už je špatně z toho, že je jim furt špatně(sick from being sick) a že jsou furt nemocní, a tak už nebudou naslouchat dalším a  dalším informacím, které je učiní leda ještě víc nemocnými a které dosud vedly ke zdravotní krizi, ve které jsme…pocházíme z grass roots (kořenů trávy) a jsme to my, kdo změníme planetu…“ (Srov.zde) 

Jsem  jinak knihou Vyživující tradice nesmírně nadšená, jejím obsahem, ale samozřejmě by byla škoda ji zdiskreditovat mraky překlepů či jiných formálních chyb, proto si žádá ještě nějaký čas. Co mě nikdy moc nebralo, bylo ale psaní vekých písmen – v jaždém jazyce je to jiné, v cz, ru i en a navíc se to co 20 let mění. Jsem přesvědčena, že čeština, spisovná čeština a pravopis je zbytečně uměle komplikovaný kód, který rozluští jen aktuální knihovtipníci (studenti), kteří udělají ad hoc test z češtiny a pak to zapomenou; chyby v internetových diskusích pod články mi nikdy nevadí, což když ten, co má špatný pravopis, je Čechem jen napůl, nemá češtinu tak zažitou, a přesto dělá, co může? Přesto ho další diskutéři školomecky napadají a vracejí ho do školních lavic. Pokud psaný text plní svou komunikační funkci, proč víc řešit? (Pověsit ne, pustit/ Pověsit, ne pustit.) A to patřím i já mezi lidi, co milují češtinu, zejména květnané texty, které věci vyjádřují velice přesně a jsou staršího data (19. až 1. pol. 20. stol).

Možná jste si všimli, že jsem kvůli své vytíženosti spojené s doděláváním knihy uzavřela možnosti diskutování a komentování pod články. Nestíhám totiž v klidu odpovídat na dotazy a dokonce včas reagovat i na ty milé děkovné emaily a přidávám komentáře ke komentářům. Důvodem uzavření diskuse je to, že mám potřebu do ní trochu coby majitelka blogu vstupovat (neignorovat, nevytěsňovat), ale čas chci věnovat ještě vážnějším praktickým věcem, jako je třeba ta redakce knihy a fungování vlastní domácnosti a hospodářství (nová jalovička Zdislavka se narodila naší 10leté Terezce, takže je další Jerseyka na světě!) a nenechávat cestičky nedodělávek.

Diskuse byly otevřeným mostem ke mně, a tak jsem je uzavřela, abych se mohla soustředit na to, na co potřebuji, Věřím, že každý chápe ten klid, který člověk má, když třeba není ani na Facebooku jako já (kam jen posílá soudy: like, dislike), když se soustředí jen na denní poctivou aktivitu, řeší, co bude k večeři, ne problémy světa; aniž by mysli dovolil brouzdat se obrazy a informacemi z médií, přemýšlel o nich informacích a novinkách mimoděk, aniž by to ale někam vědomě skutečně vedlo. Jen ztrácí energii a nervy…jako když jízdním kolem najede na hovno a to se rozprskává okolo. I překlad knihy Vyživující tradice potřebuje probíhat v klidu a ne v křečovité hektičnosti, úzkosti a mesiánském postoji, že musí rychle vyjít, aby spasil svět. Již přes 10 let mám u sebe malý citát, který mi dala jedna jogínka: „Chceš-li něčeho opravdu dosáhnout, musí to přijít jemně. Musí v tom být hodně úsilí a dřiny, ale bez stresu a posedlostí.“

Ztratila jsem také již vůli vysvětlovat lidem, kteří se stravují vegansky, že když napíšou nějaký komentář pod článek na těchto stránkách, že tak při vší pravděpodobností vstupují do diskuse (do které zařazuju určité látky, které se nacházejí jen v živočišných kvalitních potravinách – D, A, určité druhy omega-3 mastných kyselin, které miminka či nemocní neumějí samy vytvořit z jiných omega-3 mastných kyselin, cholesterol, který často chybí mozku těhotných, a proto jim to už dobře nemyslí atd.). V mnohém s nimi souhlasím, dokážu se, jak doufám, podívat na hodně věcí jejich pohledem, ale má to své hranice. Necloumá mnou ani agresivita a hněv na ty, co se nestravují vegánsky a jsou údajně agresivní. Myslím, že není správné nějaké netrpělivé napadání „třídních nepřátel“ a paušální kritika těch, kteří se živí jinak, zdá se mi to kontraproduktivní, protože agresivita se pouze na druhé lidi přenáší a ti budou reagovat zase jen agresivně. Navíc se nemohu ubránit pocitu, že neustálé zabývání se těmi, co jedí jinak, co kromě rostlinné stravy jedí i to maso a sýry (často jsou z nich dělání  v zápalu emocí jen masožravci), je pouhé promítání svých vlastních stínů do druhých, které přitom má takový člověk sám v sobě. Je to jako poukazování na toho, co se cpe sladkostma s bílým cukrem, které my sice nejíme, ale kdesi uvnitř sebe závidíme je tomu druhému, protože bychom si je přece jen rádi dali – jelikož máme třeba špatnou patologickou mikrofloru (která nás za cukr odmění endorfiny), jíme málo kvalitních živočišných tuků a bílkovin, celý život jsme na ně byli zvyklí atd.

Pokud však tuto zpravidla věcnou diskusi vést nechtějí a určitá fakta včetně zvířat (jež jsou součástí přírody) ze svého života vytěsňují, byla bych radši, kdyby komentáře posílali na jiné stránky, nejlépe veganské. Působí to pak totiž tak, že jsou natolik zaujati (zacyklení) jen tím svým, že už nechtěji nic slyšet a jejich komentář se stává v mých očích nikoliv přistoupením na diskusi, ale pouhou ideologickou agitací na to své a konkrétně na místě těchto stránek trolováním. Nechtějí vidět, že možná existuje Třetí cesta.

Nemám nic proti jedlým pralesům či zahradám, sama o ně usiluji, i když ne nějak otrocky -hlavně že nemám hektary nějaké monokultury ; aspoň v tropech představuje hmyz pravděpodobně onen záhadný mechanismus, který udržuje druhy stromů pouze o 1procentním zastoupení (viz texty tropického ekologa prof. Vojtěcha Novotného), to však obecně jistě neplatilo vždy a všude v měnícím se klimatu planety či aspoň klimatu na území dnešní České republiky  – pokud tedy nechci osekávat či tepat dějiny botaniky či poznatky paleobotaniky podle ideologie veganství. Vzpomeňme jen na doby poledové, kdy nejprve nikoliv řízením člověka, ale přírody přišly lesy či budiž pralesy, v nichž ale převládal přece jen jeden druh stromu, ať už to byly buky, duby atd. Snad i proto máme hezké jednoslovné názvy pro lesy dle druhu převládajícího stromu v nich: bučiny, dubina (bory), březiny, lískovny…A v nich se bude dařit víc zvířatům a lidem, kteří si je uloví, ne veganům. Osobně mi vegánské stravování jako celoživotní styl nevyhovuje a je svobodnou vůlí každého, aby žil tak, jak sám uzná za vhodné – třeba vegánsky. Problémem tedy aspoň z mé strany nejsou vyživující tradice či veganství, ale my. Tečka. 

Důležité komentáře ( a to jsou všechny) pod články na těchto stránkách ale časem vytáhnu a znovu je zveřejním, případně odpovím v rubrice „časté dotazy“. Dveře k těmto stránkám a informacím na nich ale zůstávají otevřeny k přečtení a přemýšlení vždycky i pro ty, kteří jen hledají, co by mohli vylepšit v rámci svého stávajícího stravovacího systému založeném na svém vidění světa, ale aktivně takovému hledání asi pomáhat nebudu. Dal by se jistě pro některé takové napsat i text, Jak se v rámci vyživujících tradic efektivně stravovat vegansky, ale protože by šlo jen o to, jak efektivně a co nejdéle oddalovat problémy u dospělých (o dětech nemůže být ani řeč, třebaže díky vegánství nebo pouhému džusování se dá i jen otěhotnět), neučiním tak aktivně sama, protože bych je jen tahala za nos a asi by ta ohromná spotřeba exotického kokosového či avokádového tuku, mandlových mlék z mandlového průmyslu vyšla dost neekologicky.

Díky dalším formičkám jsme se zlepšili ve výrobě čokolády.

Vánoce máme úspěšně za sebou, chvíli čekáme sníh, chvíli na jaro. Díky dalším formičkám jsme se zlepšili ve výrobě čokolády na Vánoce.

Mimochodem, když jsem četla, že dr. Price hledal na ostrovech Pacifiku vegány (skutečně upřímně doufal, že najde lidi, kteří všechny živiny získávají pouze z rostlin) a narazil nepřímo jen na kanibaly.

Kanibalství má nejspíš  skutečně logické nutriční kořeny v omezeném přístupu k živočišným produktům (dokonce i wikipedie něco v tomto smyslu uvádí), na jaké bylo tělo zvyklé – tamější kmeny vytlačily jiné dál do vnitrozemí ostrovů (dál již nešlo utéct) a nedobrovolně vegánské kmeny napadaly pak  ty, co měly přístup k mořským živočichům (škeble, ryby). Šly po  „po játrech“ nepřítele, superpotravině plné železa, cholesterolu, vitamínů B, A atd., protože byly dohnány do nehumánních podmínek, tedy pro člověka nedostačujícímu stravování. Ze zoufalých skutků z nouze se pak možná stal nehumánní návyk (pojídání i předků), pokud jim v tom nebránily filtry etických norem, za které by jinak zaplatili zdravím, zubními kazy a možná i vyhynutím jako Anasázové. Kanibalismus je jistě zajímavé téma a kdo ví, proč měla baba Jaga chuť na Honzíka s Maruškou…asi neměla moc živočišných produktů, ale možná ji jen někdo zdémonizoval jako ostatní čarodějky. U mě ale etika (nezabíjení zvířete či kuřete ve fázi žloutku) končí tam, kde začíná nějaká nerovnováha (neetika) v přírodě a hlavně nedostatky v uspokojování nutričních potřeb rodiny, zejména dětí. A v situaci sportovců, s nimiž spadlo v Andách kdysi letadlo, jsem nikdy naštěstí nebyla.

U fotky se píše zhruba toto: Proč jsou tito lidé tak zdraví? Domorodí lidé, kteří jedli tradiční potraviny, byli dokonalí po fyzické stránce, vynikající podobu obličeje a zubních oblouků a žádné zubní díry.

U fotky se píše zhruba toto: Proč jsou tito lidé tak zdraví? Domorodí lidé, kteří jedli tradiční potraviny, byli dokonalí po fyzické stránce, měli vynikající podobu obličeje a zubních oblouků a žádné zubní díry.

 

Je to jistě vždy o vnitřním postoji, s jakým přistupuju k potenciálnímu jídlu jakéhokoliv původu…už několik dní odkládám zabití kohoutka, který je trochu raněn, nejspíš po napadení lasice kolčavy, která se tu pohybuje.

Přestože se mnozí na knížku Vyživující tradice velice těšíme, znovu se musím zmínit o tom, že knihu na jednu stranu považuju za užitečnou, z určitého pohledu za životně důležitou, na druhou stranu není určena ke změně druhých s vlastní svobodnou vůlí a možností se tázat či jako metla (docela objemná) na jejich hlavu, zkrátka k nějaké agresivní agitaci.

Vždycky je toho ale hodně, co člověk může vylepšit ve svém vlastním jídelníčku a životě, čím posílí vlastní celostní integritu (mnoha druhů zdraví), která hovoří za víc než všechna slova knize Vyživující tradice. Pěkně o tom, Jak správně pomáhat hovoří MUDr. Palouček na YouTube. Pokud má někdo informace,  morální či jinou podporu od nás, ale nemá plán a čeká na stát či nějakého ministra, že mu zajistí dobré sýry od Jerseyky z pastevního chovu s dodávkou až do nejbližšího supermarketu, kde budou „v akci“ za nejlepší cenu , mrháme my svou energií tam, kde není užitečná a vítaná. Nikdo za nás zdraví nevyřeší. Dokonce si myslím, že není pak úplně fér vinit lidi z pasivity a vnitřní emigrace na zahrádky a pastviny, třebaže někomu se to tak může jevit a sám se již angažuje ve věcech veřejnějších, ale třeba sám ještě u sebe nevyřešil ony nejelementárnější věci soukromé, v nichž je zcela pasivní, jako je opatření si opravdového normálního jídla k večeři.

Půda: současná situace, kdy se na nípěstuje sója jako krmivo pro ZVÍŘATA

Půda: současná situace, kdy se na ní pěstuje sója jako krmivo pro ZVÍŘATA, zatimco zahradkar nevi, co s posekanou travou a odpojen od chovu dobytka si koupi maso v obchode z jadrneho krmiva … Musi vsak krava zrat soju, kukurici a psenici? Je to pro ni prirozene? Nerozmnozuji se ji pak v travicim traktu bakterie milujici skrob? Ktere kravy skodi planete? A jsou to kravy, nebo clovek a jeho zpusob chovu? Zmente ho!

 

Půda: domněle ekologické a logické řešení, kdy se na ní pěstuje sója jako krmivo pro ČLOVĚKA

Půda: údajně ekologické a logické řešení, kdy se na ní pěstuje sója jako krmivo pro ČLOVĚKA. Ale cim se hnoji a bude hnojit puda pro soju? A je pro nas soja to prave orechove?

Třetí cesta
Smíšené hospodářství s uzavrenym cyklem (ovoce, zelenina, slepice, kráva); Půda: tradičně zatravněná a na ní žije rozumný počet DOBYTKA v rámci řízené rotační pastvy , který živí svými kvalitními neprůmyslově zpracovanými produkty ČLOVĚKA, zlepšuje půdu i svou močí, díky níž se zlepšuje i její schopnost  retence vody, kterou nám dobytek jinak nevypije sám jako Tlustý z pohádky…Sem patří kráva, odkud ji původně sebrali a dali do velkochovu a misto ni zasadili kukurici, soju nebo solarni panely a pod ne nastrikali herbicid Roundo up…

 

P1010722_Bohuskastojici

Jsem ovlivněna knihou zubaře Pricea Výživa a fyzická degenerace a je neuvěřitelné, že i na takové pořady, jako jsou  dokumenty s paní Zdenou Mašínovou, se dívám optikou dr. Pricea. (Paní se narodila v pořadí  jako nejmladší bez velkých časových mezer po svých dvou starších bratrech a měla zdravotní problémy, nemohla chodit. Tato ortopedická vada ji již záhy možná vnitřně připravila na myšlenku či program, že možná mít děti nebude, snad i toto byl důvod, proč je nakonec neměla,

Paní Petra Procházková má nadčasově hezký obličej daný širokými dolními i horními zubními oblouky a širokými obličejovými kostmi...

Paní Petra Procházková má nadčasově hezký obličej daný širokými dolními i horními zubními oblouky a širokými obličejovými kostmi…

nejenom to, že nechtěla mít děti jenom kvůli režimu, ta myšlenka totiž, zdá se mi, padla či byla vysláná do kosmu již v dětství před 2. sv. válkou). Možná i zvýšená sebevražednost, o které psal T. G. Masaryk, třeba také souvisí i se zhoršením stravy, jaké se lidem odejitým do měst v pol. 19. století dostávalo.

Zajímavá je též fotografie v rámci aktivit Berkat na promítacím plátně chlapce z Afganistánu, který tak hladověl, až z toho oslepl. Je to zde na youtube. Chlapeček je učebnicovým příkladem dítěte s rysy degenerace kostí obličeje, dýchání ústy, nedostatku vitamínu A a tuků atd. V neposlední řadě stojí za povšimnutí, že se samotné Petře Procházkové, jejiž články o Rusku se snažím po očku sledovat, ve tváři rýsuje nadčasová krása pěkně tvarovaných zubních oblouků a širokých obličejových kostí. Zaslechla jsem v TV. pořadech, že jí jitrnice, krvavý biftek a babičku měla prý dokonce řeznici. To jistě není náhoda! Snad dnes či od jistých časů nečerpá z tučného nutričního konta, jakým byla  v dětství patrně šťastně obdarovánahttp://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10391040480-navraty-dokumentaristu/21256326371-olga-sommerova/

 

A všimněte si níže Ronyho Martona z Indonézie, jak nejen pěkně česky zpívá, ale ty zuby!!

 

Vtipná oblíbená country zpěvačka a herečka Dolly Parton (Ocelové magnolie, Od devíti do pěti, Vánoce v Kouřových horách...)

Vtipná oblíbená country zpěvačka a herečka Dolly Parton pocházející z velice skromných poměrů, hádající se v děství ne se sestrou, ale s bratrem, kdo dnes půjde do školy v lepším oblečení… (Ocelové magnolie, Od devíti do pěti, Vánoce v Kouřových horách, Haló, tady Shirlee…)

Obdivuji i figuru i tvář a zuby slavné country zpěvačky i herečky Dolly Parton, která je „hlubší“ než vypadá a jejíž rodiče byli chudými (?) rolníky bez elektřiny, ale měli krávy….

Jar. Jágr vyrostl na statku a zuby se povedly. (foto: ALEX BRANDON / AP)

Jar. Jágr vyrostl na statku a zuby se povedly. (foto: ALEX BRANDON / AP)

Když už jsme u Ruska, kde je nyní Olympiáda v Soči, vzpomeňme i na Jaromíra Jágra. Jistě též nejsou náhoda jeho sportovní úspěchy a výdrž. Sám říká: „Přeci jenom jsem kluk ze statku, který vyrůstal na masu, prejtu a jitrnicích…A zůstanu věrný tomu,co u mě fungovalo celý život!“ (Cit. )

Kniha, k níž se člověk rád vrací

Kniha, k níž se člověk rád vrací

Do té doby, než vyjdou Vyživující tradice, měla bych ještě typ na knihy, které ale beztak většina lidí již zná. První je humorná kniha Vejce a já od Betty McDonaldové, o které se mi mockrát zmiňovala Terezka K. Konečně jsem ji přečetla. I díky ní jsem si uvědomila, že průmyslové mléko se musí pasterovat, protože člověk nikdy neví, co se v něm či smetaně topilo:

Mary prodávala smetanu továrnám na výrobu sýrů. Jednoho rána našla v padesátilitrové bandasce smetany utopeného skunka. Jednou rukou vytáhla skunka za ocas a druhou rukou pečlivě vyždímala z chlupů všechnu smetanu. „Mezi náma skunkama, smetana je smetana,“ pravila a odhodila mrtvolku na dvůr.  Smetanu prodala...s. 137.

A někdy knížky vycházejí v audio podobě, i když nebývají úplně celé.

A někdy knížky vycházejí v audio podobě, i když nebývají úplně celé.

Když jen nahlédnu do této knihy, musím se tak smát, že pokud někdo dělá jogu smíchu, byla by to dobrá pomůcka. Knihu napsala žena, jež skutečně „ukázala světlo udřeným ženám„, už jen svým humorem, kdy se na velmi těžké věci na hospodářství dokáže dívat z té komické stránky. S humorem beru to, že jsme si třeba vyzkoušeli výrobu másla ve skleněné ruční máselnici objevené v zástavárně. Trvalo to dobrých 45 minut dřiny…Držela jsem Neilovi ale palce, fandila mu, aby dobře dojel do cíle v podobě hrudky másla. Kniha Vejce a já je plná „chlíváků“,  neschopného hospodáře Kettla s 15 dětmi, slepic, nefungujících kamen, kyblíků s vodou nošených dovnitř. Zaujala mě již od prvních řádků: „…maminka s tatínkem…když zapsali Mary a mě do hodin zpěvu, klavíru, tance, baletu, na francouzštinu a na recitaci….Kdyby byli věděli, co nám osud nachystá, nebo alespoň co nachystal mně, mohli si ušetřit spoustu peněz a námahy, protože mému životu na slepičí farmě by nesrovnatelně lépe posloužilo, kdyby mě třebas na pár hodin denně zavřeli do podchlazené špajzky, kde bych seděla a hleděla na ošatku s vejci.“ s. 28

Druhá kniha, kerá stojí za pozornost je od Kanaďanky Karen Le Billon, jejíž manžel je Francouz. Seznámili se za studií na Oxfordské univerzitě. Kniha se jmenuje se Francouzské děti jedí všechno. Pro mnoho lidí je záhadný tzv. francouzský paradox. Někdo ho přisuzuje vínu, poslední pokus o interpretaci jsem zaznamenala někde na internetu, a sice že Gruzijci též pijí víno, ale mají víc kardiovaskulárncíh příhod, takže ten „hrnec zlata“, o který interpret zakopl, prý to bude jedině „menší stres“. Vyživující tradice to přisuzují kromě stresu především smetaně, cholesterolu, vajíčkům, játrovým paštikám apod. Ještě o jedné své „vyčtenince“ se zmíním v souvislosti s knížkou Francouzské děti jedí všechno: V jakýchsi kroskulturních testech měly americké a francouzské děti (které jsou mimochodem o 2/3 hubenější než americké) vybrat slovo k obrazu „heavy cream“ (těžké smetany, tedy česky: smetana ke šlehání). Zatímco americké vybraly slovo „nezdravá“ (unhealthy), francouzské si to asociovaly se slovem fouettée (šlehat). (Srov. http://karenlebillon.com/2012/09/17/french-kids-dont-get-fat-why/  ) Co také jiného, že? Smetana ke šlehání se přece šlehá! Jak hloupá otázka.

Kniha Francouzské děti jedí všechno může být takovou oporou pro rodiče především pro vytváření dobrých stravovacích návyků (nejen co, ale jak), protože vlastně nevíme, co bylo dřív – kuře či vejce, tyran či dítě s nemocnou mikroflorou, které potřebuje GAPS dietu, i když maminka říká, že on (pan král či princezna, která sama rozhoduje) mi (bezmocné a slabé) to (posvátné jídlo jako lék) nebude jíst. Vidím, jak velkou zodpovědnost my rodiče musíme na sebe vzít.  Zde je oněch 10 rad:

Kniha Francouzské děti jedí všechno..."Jak jsme se s naší rodinou přestěhovali do Francie, vyléčili nimrání v jídle, zakázali svačinky a objevili 10 jednoduchých pravidel pro výchovu šťastných a zdravých jedlíků.

Kniha Francouzské děti jedí všechno…Jak jsme se s naší rodinou přestěhovali do Francie, vyléčili nimrání v jídle, zakázali svačinky a objevili 10 jednoduchých pravidel pro výchovu šťastných a zdravých jedlíků.

1. RODIČE, JE TO NA VÁS! Vašim úkolem je vychovat vaše děti ke správnému stravování!
2. Vyhněte se spojování jídla s emocemi, není to odměna, úplatek atp.
3. Rodiče určují dobu i složení jídla. DĚTI JEDÍ TO, CO RODIČE. Žádné zvláštní jídlo pro děti!
4. Rodina má jíst pohromadě u stolu a bez rozptylování.
5. Jezte různorodé PLODY všech barev.
6. Nemusí ti to CHUTNAT, ale musíš to ZKUSIT!
7. ŽÁDNÉ SVAČINKY! Mít trochu hlad mezi jídly je OK!
8. POMALÉ JÍDLO je dobré. Nespěchej při vaření ani při jídle.
9. Jezte hlavně OPRAVDOVÉ jídlo. Pamlsky při zvláštní příležitosti jsou OK.
10. Pamatuj: jídlo je potěšení – KLID!

 

Odkazy:

http://karenlebillon.com/books/

http://www.youtube.com/watch?v=TgcikjoDdTo

http://www.youtube.com/watch?v=zM4RZ4RnSMI

http://www.westonaprice.org/blogs/cmasterjohn/2011/05/12/weston-price-looked-for-vegans-but-found-only-cannibals/

 http://www.psychologytoday.com/blog/evolutionary-psychiatry/201211/youre-vegetarian-have-you-lost-your-mind

BettyMcDonaldová: Vejce a já, Vyšehrad, 1991.

Karen Le Billonová: Francouzské děti jedí všechno. Jota, 2013.

http://www.ceskatelevize.cz/porady/1186000189-13-komnata/211562210800041-13-komnata-zdeny-masinove/

 

All original content on these pages is fingerprinted and certified by Digiprove