Led 312013
 

„Experti“ sice trvají na omezování soli jakožto způsobu, jak předcházet srdečnímu infarktu, vysokému krevnímu tlaku a mrtvicím, důkazy se ale hromadí o opaku…Kampaň proti soli je perfektním příkladem zákona neúmyslných následků. Vědci, politici a lékařští odborníci a novináři protlačují svou agendu o nesolení jako spolehlivý způsob, jak omezit onemocnění, i když všechny důkazují poukazují na opak – zvýšení zdravotních problémů mladých a starých, snížené fungování mozku, zvýšení zmatku a výhod pro potravinářské zpracovávání a medicínský průmysl. Až na velice málo výjimek není důvod mít strach ze solničky, jenom si však solte skutečné a doma připravené jídlo a vychutnejte si ho! Sally Fallonová: Sůl Země

Řada témat z rubrik o výživě je rozporuplná a téma soli není žádnou výjimkou...Většina debat o soli ignoruje problém zpracování soli…Dokonce většina tak zvaných mořských solí je produkováná průmyslovými metodami. Nejlepší a pro zdraví nejpřínosnější je sůl získávána působením slunce na mořskou vodu v jílem vymazaných kádích. Její našedlá barva svědčí o vysoké vlhkosti a o obsahu stopových minerálů.  Tato přírodní sůl obsahuje pouze kolem 82 % chloridu sodného, obsahuje 14 % makrominerálů, především magnézia a až na 80 stopových prvků. Nejlepší a nejčistší na trhu dostupný zdroj nerafinované mořské soli jsou bretaňské bažiny s mořskou solí, kde se tato “pěstuje” podle starodávných metod. „ Sally Fallonová a Mary G. Enigová, PhD: Vyživující tradice: Kuchařka, která je výzvou pro politicky korektní výživu a diktátory stravy

Morska sul (keltska)

Mořska sůl (keltská)

Pravá mořská přírodní nerafinovaná sůl obsahuje magnézium, jód a další minerály, které nám namíchal a uvařil oceán (nerafinoval, nebělil, nepřidával protihrudkující látky atd.). Sally Fallonová píše, že nerafinované druhy soli jsou třeba béžové nebo růžové, ale ne bílé. Bělost soli stejně jako bílá barva cukru znamená, že je rafinovaná a minerály odstraněny. (Ref. The Fourfold Path to Healing, s. 18.)Vzhledem k tomu, že naší půdě některé prvky scházejí, nebo je minerální profil této půdy z  různých důvodů nevyvážený, nevyvážené jsou pak i všechny produkty, které taková půda plodí, a tedy i my lidé. Například Clive de Carle, který je znalcem minerálů a jejich důležitosti pro náš organismus, uvádí, že na Jamajce se dlouho pěstovala cukrová třtina, a proto plodinám, které se tam nyní pěstují, schází bór (angl. boron), činitel, kvůli jehož absenci v půdě tam údajně mají vysoký výskyt artritidy. Naopak v Izraeli mají nízký výskyt artritidy a jejich půda má asi nejvíc bóru na světe (ref. např. i o artritidě pokusných potkanů bez bóru zdezdezde). Existuje tedy paralela mezi prvky, které půdě chybí a určitými neduhy, které lidí trápí, a naopak zdravím a přítomností určitých prvků v půdě.

Díky přítomnosti magnézia v soli váže sůl údajně vodu a vlastně je to i důkaz, že obsahuje tento prvek. Jestli jsem tomu správně porozuměla z videa, tento prvek v soli také pomáhá pak udržet vodu i v našem těle. Pokud nemáme v těle dost magnézia, jsme mimo jiné neustále dehydrování. To není reklama na minerálku Magnéziu, ale takto jsem to zaslechla na videu níže.  Bez dostatku magnézia jsme jinak unavení, žízniví, nervózní, škytáme, máme tiky v očích, křeče v lýtkách, ztuhlé svaly a tělo (zvláště po ránu), a spoustů dalších příznaků. Pokud obecně nemáme dostatek stopových prvků, nedržíme v těle dobře vodu a to se snaží i zadržovat stolici co nejdéle v tlustém střevě a „vysávat“ z ní vodu a výsledkem je zácpa. (Srov. http://www.westonaprice.org/digestive-disorders/primer-digestive-system)

I přes výše řečené nám odborníci na výživu doporučují omezit solení. Je to problematické doporučení, protože i se solí potravinářský průmysl natolik manipuluje, že opět (stejně jako u mléka a čehokoliv jiného) je třeba si definovat, o jaké „soli“ se vlastně bavíme. Nelze se přece omezit na suché konstatování – omezte solení. Nejde pouze o chuť, pro kterou se má v kuchyni používat, ale naopak pro zdraví, POKUD jde o pravou mořskou nerafinovanou sůl. Vždyť sůl se vždy cenila nad zlato, byla možná jedním z prvních obchodních artiklů, údajně i anglické slovo salary (výplata) má kořen ve slově „sůl“. Problém je v tom, že obyčejná kuchyňská sůl je rafinovaná, jde jen o chlorid sodný „obohacený“ o jód v podobě, kvůli které se ho naše tělo rychle zbaví močí, především tělo lidí s oslabenými adrenálními žlázami, tedy nad-ledvinkami (příznakem je třeba podráždění a nespokojený mozek kvůli toho, že nemáme nic sladkého na zub, co by nám vyšouplo krevní cukr nahoru). (Srov. Sůl, koření a dochucovadla).

Jód je velice důležitý pro správné fungování štítné žlázy, jejíž hormony řídí teplotu těla – Sally Fallonová s Mary Enigovu v jednom článku Moudré volby, zdravá těla: Strava pro prevenci ženských nemocí psala, že pokud 3-4 dny po menstruaci si změříme po probuzení teplotu pod jazykem a bude nižší než naše běžná teplota, pravděpodobně kvůli nedostatku jódu nám nefunguje optimálně štítná žláza  a máme studené nohy, ruce a jiné obtíže. Štítná žláza (přesněji hormon, který produkuje) udržuje poměr vápníků a fosforu v krvi a onen jod hraje při tom všem tedy velkou roli. Aby měla žena štítnou žlázu v pořádku, měla by kromě vitamínu A před otěhotněním, mít i dostatek jódu. Vlastně pořád. Otázka jódu a kolik ho vlastně potřebujeme je velice složitá a popravdě řečeno, nikdo si nemůže být jistý, kolik ho vlastně potřebujeme, protože velkou roli hraje jeho skutečná absorbce, ostatně jako u jiných živin. Třeba je důležité minimálně nekonzumovat sójové potraviny, kteér mají goitrogenní účinky, třebaže byly fermentované. U nás je DDD u jódu cca 150 a 200  μg, ale i jód je jen jedním článkem složitého řetězce a interakcí. Sally Fallonová ve svém článku Velká debata o jódu (The Great Iodine Debate) píše v závěru své statě: „Je tedy pravděpodobné, že ti, kteří se vyhýbají komerčním rostlinným olejům a minimalizují spotřebu omega-6 mastných kyselin a kladou důraz na příjem živočišných tuků s vysokou koncentrací živin, jako je máslo a olej z tresčích jater, budou ptřebovat jód mnohem méně než 1,000 mcg na den a bude jím stačit jód ze stravy z celistvých potravin, především těch, co obsahují jídlo z moře.“ (Ref. http://www.westonaprice.org/metabolic-disorders/the-great-iodine-debate?qh=YToyOntpOjA7czo2OiJpb2RpbmUiO2k6MTtzOjg6ImlvZGluZSdzIjt9)

Jak tedy magnézium, tak jód a asi 80 dalších minerálů, které připravilo moře, bychom mohli přijímat v kvalitní mořské soli, která se jen tak nezkazí (na rozdíl o ryb). V poslední době se do popředí dostává otázka i čistoty vod. Nedávno jsem shlédla díky Terce K. video o tom, jak se v jedné zátoce v Japonsku mimo oči veřejnosti ubíjeli delfíni a jejich maso kontaminované rtutí se prodávalo jako maso „velrybí“ – http://www.youtube.com/watch?v=blxuYP8-Ilc

Kniha dr. Brownsteina: Prosolte se ke zdraví

Kniha dr. Brownsteina: Prosolte se ke zdraví

Když se moderátor v pořadu níže na videu pana de Carlea ptal, jak se k té pravé mořské soli staví odborníci na výživu, tak jen konstatoval, že bohužel i oni, kteří mají třeba i akademický titul z nutriční vědy, jsou stále jen součástí (plodem) systému, který neví, co je příčinou nemocí, a tedy jejich skutečné prevence, a tudíž neví, jak je vyléčit, pouze brzy diagnostikuje a léčí pomoci léčiv a operuje. Jsou vlastně jen konzistentní součástí systému (někdo ho někde nazval medicínsko-farmaceutický komplex). Propojenost se podle mně projevuje např. v tom, že zatímco jinak úžasný lékař zjišťuje cholesterol, tak jinak úžasná farmaceutická firma má už „přichystaný“ lék na snížení cholesterolu (přitom nízká hladina cholesterolu údajně nezaručuje, že nedostaneme infarkt, viz nedostatek vitamínu K2), a v pevném souladu (integritě) a konzistenci s tímto systémem jinak úžasný oficiální nutriční odborník má už „přichystaná“ doporučení ke stravování: máslo ano, ale moc ne, raději rostlinné oleje (olivový a řepkový) a omezte „solení“a u této rady to zpravidla končí a nenasleduje probírání rozdílů mezi obyčejnou kuchyňskou rafinovanou „solí“ a nerafinovanou mořskou solí, případně ještě kvalitou jednotlivých různých nerafinovaných mořských solí, případně se nehovoří o tom, CO máme solit (kvalita a výběr jídla). (Podobné je to s „mlékem“ – nehovoří se o plemenech krav, o tom, čím se krmily, jak se jejich mléko zpracovávalo, že se třeba pasterizací zničily enzymy, které by nám ho pomohly strávit atd.)

Samozřejmě nelze paušalizovat, ale i paní Sally Fallonová se zmiňovala o tom, že řada nutričních expertů, kteří mají své fungující poradenství v souladu s poznatky zubaře Westona A. Pricea a Nadace W. A. P . vědomě a záměrně šli nejprve vystudovat onu oficiální nutriční vědu jen proto, aby měla jejich činnost (v duchu dr. Price) oficiální požehnání,  větší kredit a váhu či autoritu (ovčí kabát). Dokonce jeden mladík, který možná teď čte tyto řádky, mi psal, že nastupuje na jednu univerzitu v ČR na obor výživa člověka a že se děsí toho, co se tam bude učit, protože i přes svůj věk vyzkoušel ledajakou dietu, ale že dr. Price je něco, co dlouho hledal a co mu dává smysl, což však ale není  tak úplně v souladu jak s oficiální doporučenou potravinovou pyramidou a  co se jistě více či méně odchyluje i od jiných odrůd nutričních programů. Jinak stránky pana Clive de Carlea se zajímavými doplňky stravy, které jistě prospívají, pokud se díky zdravé střevní flóře (z mléčně kvašených syrových potravin) vstřebají, jako je Lugolův (jm. fr. lékaře) jód, Fulvic minerals (snad to má spojitost s krásnou Římankou Fulvií), čistou sodu bikarbonát (na domácí zubní pastu) atd. –  http://www.ancientpurity.com/ ) Video níže si vraťte od 7m 56 vteřiny.

 

Když se vrátím k tématu soli, tak v knize Vyživující tradice je zmíněná jako nejlepší tzv. Keltská sůl (Celtic Salt). Nedokážu posoudit, zda je v tom tak velký rozdíl s ostatními nerafinovanými solemi (himalajskými, japonskými,portugalskými atd.), vím jen to, že Američané z firmy Salina Naturaly prodávající keltskou sůl opravdu procestovali svět, aby našli tu nejlepší sůl (pan Jacques DeLangre k tomu byl ponoukán makrobiotikem Georgem Ohsawou, zkoumal minerální profily různých solí). Když jsem keltskou sůl poprvé ochutnala v té mokré formě, opravdu chutnala jako slaný oceán, úplně jinak než obyčejná kuchyňská sůl. A tak se mi teprve v těchto dnech  podařilo po delším hledání zjistit, že tzv. Celtic salt je pouze obchodní název pro sůl , pod jakým ji lze koupit na Amazon.com, v USA u firmy Salina Nnaturally, která pro propagaci této zdraví prospěšné soli opravdu hodně udělala, a v různých zahraničních e-shopech. Tradice od roku 1976 – je napsáno na balíčku libry této soli.  Jde tedy vlastně o “přeznačkovanou” ( Celtic Sea Salt® a nyní pod větším deštníkem Grain & Salt Society® ) tradiční (2000 let – od Krista)  sůl z francouzského západního pobřeží,  která se těží obecně na vícero místech, tahle  v oblasti Guerandais. (Více zde.) Našla jsem webové stránky prvotního producenta této soli a v telefonu mi paní potvrdila, že jde skutečně o „keltskou sůl“, jak je známá z amerického trhu (web i zde – http://www.seldeguerande.fr/index.php?l=f). Dosud jsem tzv. Keltskou sůl v našem rodinném e-shopu kosimesnadno.cz neprodávala, protože je nepraktické i finančně náročnější dovážet do ČR “do USA dováženou sůl z Francie”, na kterou se pak nabalí větší poštovné přes oceán a dovozní daň.

 

    Ve Spojených státech jí říkají Keltská sůl, ale pochází od nás,  napsala mi paní  Brigitte Roig, vedoucí oddělení exportu firmy Les Salines de Guérande. Tato sůl je vyhlášenou gurmánskou solí a přidává se i do luxusních  čokolád a karamelů. Přidávám jí do domácích máslových čoko-  či karobových bonbónů, šlehaného tibetského čaje s máslem a chuť všeho jen povyšuje, dále do všech vařených jídel, do zelí na kvašení,  do slané lázně pro sýr... V ČR se občas dá i sehnat v obchodech pro milovníky francouzské kuchyně...nebo u nás v superpotravinách v  eshopu. Jak v zimě dorazila, hodila jsem ji na sníh a vyfotila, lehká našedlost je na čistém sněhu... patrná...

Ve Spojených státech jí říkají Keltská sůl, ale pochází od nás, napsala mi paní Brigitte Roig, vedoucí oddělení exportu firmy Les Salines de Guérande. Tato sůl je vyhlášenou gurmánskou solí a přidává se i do luxusních čokolád a karamelů. Přidávám jí do domácích máslových čoko- či karobových bonbónů, šlehaného tibetského čaje s máslem a chuť všeho jen povyšuje, dále do všech vařených jídel, do zelí na kvašení, do slané lázně pro sýr… V ČR se občas dá i sehnat v obchodech pro milovníky francouzské kuchyně…nebo u nás v superpotravinách v eshopu. Jak v zimě dorazila, hodila jsem ji na sníh a vyfotila, její lehká našedlost je na čistém sněhu patrná…

Sůl je sice cenově nad zlato, ale ráda bych to pro zájemce brzy změnila a samozřejmě i pro svou rodinu nakupovala za příznivější cenu právě tuto guerandaiskou ještě vlhkou šedou „keltskou“ sůl přímo z Francie. Měla by tedy mít kolem 82 % chloridu sodného,  14 % makrominerálů, především magnézia, draslíku a až na 80 stopových prvků (Ref. ) Keltskou sůl s oblibou používám do receptů z knih Vyživující tradice a do sýrů a vůbec do všeho. Nemusí si ji nikdo kupovat ode mně, ale pokud by Vás zajímalo, kde je možné ji sehnat, tak třeba brzy v našem e-shopu.

Jde tedy opět o nenápadné vyživování celistvou nerafinovanou potravinou, jejíž minerály v jakkoliv sice nepatrném množství mohou být ale životně důležité pro dospělé i rostoucí děti. Věřím, že od používání takovéto soli nikdo neočekává okamžité omlazující zázraky do druhého dne – jako že se třeba na druhý den probudíme a budeme zas dětmi jako Sovák s Menšíkem v ukázce z komedie Což takhle dát si špenát (https://www.youtube.com/watch?v=dM-Oo3804c0). Napadá mě akorát, že tělo přijímá látky i skrze kůží a že soli se uplatňují i v průmyslu krásy a že vlastně týdenní či delší pobyt v lázních je tedy pro remineralizaci těla jistě lepší než pobyt v chlorované vodě.

Problém není v solení jako takovém, ale v jídle, které se solí. Více k tomu, že potřebujeme kvalitní přírodní sůl (a spíš se zbavit nezdravých potravin se „skrytou“ rafinovanou či „obohacenou“ solí), že i miminkům by se mělo trošku jídlo osolit (pro vývoj mozku a gliálních spojů), že ji potřebujeme na nervy, na trávení, na mozek, pro nadledvinky, na rovnováhu tekutin, na lepší krevní tlak atd. a že nelze dělat obětního beránka ze skutečné přírodní soli za současné konzumace nezdravých potravin, které spíš v prvé řadě ony způsobují špatný tlak a různá civilizační onemocnění, je možné najít v delší stati Sůl Země od Sally Fallon v angličtině, kde neemotivně a střízlivě, aniž by chtěla jakéhokoliv odborníka na výživu urazit, říká: „Experti“ sice trvají na omezování soli jakožto způsobu, jak předcházet srdečnímu infarktu, vysokému krevnímu tlaku a mrtvicím, důkazy se ale hromadí o opaku….Kampaň proti soli je perfektním příkladem zákona neúmyslných následků. Vědci, politici a lékařští odborníci a novináři protlačují svou agendu o nesolení jakožto spolehlivý způsob, jak omezit onemocnění, i když všechny důkazují poukazují na opak – zvýšení zdravotních problémů mladých a starých, snížené fungování mozku, zvýšení zmatku a výhod pro potravinářské zpracovávání a medicínský průmysl. Až na velice málo výjimek není důvod mít strach ze solničky, jenom si však solte skutečné a doma připravené jídlo a vychutnejte si ho!… (Ref. http://www.westonaprice.org/vitamins-and-minerals/the-salt-of-the-earth). Ještě bych si dovolila připomenou slova z knihy Vyživující tradice, a sice že pokud bychom neměli ve stravě dostatek vitamínů A, D a faktor X (vitamín K2) třeba z másla a smetany krav z pastevního chovu na zeleném (nattó z kvašených sójových bobů z nich obsahuje jen vitamín K2 a vegani K2 mohou získávat aspoň z něho, ale je třeba ho jíst s dostatkem jódu na obranu před goitrogenním – štítnou žlázu potlačujícím – účinkem sóji, která ho fermentací neztrácí, kvůli obsahu izofavonidů), tak náš organismus minerály nevstřebá, bez ohledu na to, kolik jich ve stravě přijímáme. Vitamín K2 se přitom nachází („měl“ by se nacházet…) ve slinách a chránit nás přirozeně před zubním kazem. Výzkum se slinami lidí se zdravými zuby a slinami od osob s nezdravým chrupem plným zubních kazů a kostní moučkou dělal dr. Price a věřil, že faktor X je to, díky čemu mělo lidstvo lepší či horší kosti, zuby a tlustší stěnu lebky v průběhu dějin lidstva. Jednoduše řečeno faktor X (tedy vitamín K2) měnil chemické chování slin při styku s na prášek rozbitou kostí, když sliny obsahovaly K2 – prášek tahal fosfor ze slin k sobě, když neměly vitamín K2, slina tahala fosfor z prášku (tedy vznikal zubní kaz )(Ref. http://www.westonaprice.org/fat-soluble-activators/x-factor-is-vitamin-k2#dental). Na jeho výzkum již bylo po asi 80 letech navázáno a potvrdila se báječná synergie vitamínu A, D a K2, výzkum pokračuje dále, ale není mi známo, že by ho sponzorovali výrobci zubních past a zubních implantátů. (Chris Masterjohn, Ramiel Nagel, Kate Rheaume-Bleue).

 

 

 

All original content on these pages is fingerprinted and certified by Digiprove