Kvě 032012
 

Knížka (beletrie) „Kuchyně“Japonky Banany Jošimoto, která vyšla i česky v nakladatelství Brody

„Sója je jedovatou rostlinou a jestli mi nevěříte, běžte na stránky FDA a podívejte se do jejich databáze jedovatých rostlin. Vložte slovo „sója“ a dostanete 288 odkazů ukazujících na toxiny v sóji. Asiaté vždycky uznávali tuto jedovatost a to, co Asiaté dělají, je, že sóju dlouho fermentují a tato fermentace ji zbavuje většiny toxinů, ale ne klíčových – izoflavonidů -estrogenů. A pak jedí jí ve velmi malém množství v kontextu stravy, která štítnou žlázu velice posiluje, poněvadž tyto izoflavonidy jsou goitrogenní….Ve Spojených státech to takto neděláme. Pojídáme sóju ve velkém množství, průmyslově zpracovanou a v kontextu stravy, která štítnou žlázu neposilňuje. Takže ještě jednou – i když dr. Price o sóji nehovořil, můžeme jeho zásady aplikovat a podívat se na způsob, jakým je připravena a konzumována v tradičních kulturách.“ Sally Fallonová

Cholesterol je obzvlášť důležitý pro mozek. Je to pravda, dnešní “nejvíc nenáviděná” látka je podstatná pro fungování lidského mozku. Ve skutečnosti děti potřebují neustálé dodávání cholesterolu při vývinu mozku, to proto ho mateřské mléko má tak moc. Moderní věda jaksi zakopla sama o sebe, když určila cholesterol za strašáka srdečního onemocnění. Příroda takovou chybu nedělá-ale člověk ano. (Většina dětských výživ na bázi sóje neobsahuje žádný cholesterol.) Tom Valentine Facts on Fats Oils [Fakta o tucích a olejích] Z knihy Vyživující tradice, str. 530

 

Nadace Westona A. Pricea působící v USA a chránící odkaz legendárního zubaře Westona A. Pricea, který bez sponzorů cestoval po světě a vyšetřoval zuby přírodních národů, je spojena s kampaní namířenou proti sóje. Ta je tradiční potravinou například v Japonsku, kde konzumují sóju v podobě takových potravin, jejichž japonský název se vžil i na Západě a kterými je pasta misotófu, nattó. (Tempeh je nejspíš používán více v Indonézii a jiných zemích než tam). V poslední době je na Západě sója propagována jako „zdravá“ potravina, která obsahuje všemožné živiny, potravina, která může nahradit maso, s níž můžeme hubnout, potravina, kterou můžeme ekologicky krmit sami sebe či některé Afričany, místo abychom jí pěstovali v rozvojových zemích pro dobytek v zemích vyspělých. Myslím, že se vzdávat opravdového mléka a příležitostně i masa na úkor sóje není potřeba ani z ekologických ani nutričních důvodů. Pokusím se velice stručně nastínit proč.

1) Základní otázkou pro mě je, proč vůbec kalkulujeme při vypočítávání ekologické stopy chovu dobytka s takovou proměnnou, jako jsou kilogramy sóje v krmivu ve velkokapacitních kravínech zavřeného dobytka (jehož tuk v důsledku toho nemá to, co mít má -vitamíny A, D a K2) a jediné řešení pak vidíme v démonizaci živočišných produktů jako takových a naší stravě pouze rostlinného původu. Negativní dopad krmení dobytka sójou a obílninami je nepopíratelný. Zkusme ale počítat ještě jednou a s jinými proměnnými. Nedopovězené zůstává totiž to, že sója je sice běžnou součástí jeho krmiva, ale proč je vůbec součástí krmiva, když sója není tradiční stravou českého dobytka.  Není to tak, že  se kráva bez sóje neobejde. Alespoň ta naše, která je starého plemene Jersey, mi nic neříkala. Dobytek je možné také krmit (světe div se!) trávou (s níž lidé často ani nevědí, co si počít), senem či trochou kořenové zeleniny a chovat decentralizovaně v malém (tedy lidském a ne mechanizací zvladatelném)  měřítku, s jehož případnými dopady (třeba výkaly) se příroda snáze vyrovná, rychleji se regeneruje než u velkochovu. Výsledkem je možná méně litrů, zato kvalitnějšího mléka například s vyšším obsahem vitamínu K2 v másle. Ten bývá často házen do jednoho pytle s vitamínem K1 (který naše tělo využívá jinak) s tím, že vitamínu K máme dost.  Vitamín K2 díky vitamínu D dobře strávený vápník naviguje  na ta správná místa v těle, jak ukázaly holanské studie po roce 2005. A tak prý přijímání vápníku a vitamínu D může být dokonce  škodlivé bez adekvátního množství vitamínu K2, protože se vápník pak usazuje i v měkkých tkáních, tedy tam, kde nemá. V  opravdovém másle se K2 nachází v přirozeném poměru s vitamíny A a D – to proto nejsou obecně platná tvrzení o jeho toxicitě.  Díky němu se mohou u dětí vyvíjet široké zubní oblouky s dostatkem místa na zdravé zuby bez rovnátek, silné kosti, kosti nosu, aby děti neměly tendence kompenzovat úzké nosní průduchy dýcháním ústy (věčně pootevřená ústa), být „většími“ než starší sourozenec – totiž pouze vyššími, uzšími a občas i  tlustšími.

Nedostatek vitamínu K2, který mizí z másla s takovou stravou dobytka, která jde na úkor zelené trávy, byl dán nedávno do souvislosti s problémy s prostatou, neplodností z neznámých příčin, osteoporózou přes dostatek vitamínu D a vápníku ve stravě a srdeční chorobou.  Mizí také konjugovaná kyselina linolová, která byla dána  do souvislosti například s prevencí rakoviny prsu.

Půda, na které se pěstuje ve světě sója (i pro lidi), je náchylná k erozi a podléhá náporu pesticidů více, než půda trvalého travního porostu, kde se s důrazem na rozumný pastevní management nechá pást jedna či dvě rodinné krávy.

2) Pokud jde o sóju jako potravinu, zdá se mi, že je její nutriční přínos pro nás Středoevropany optimisticky přeceňován. Bylo by možná užitečné poučit se zde totiž od těch civilizací, jako je Čína nebo Japonsko (na které se přitom často v souvislosti se sójou odvoláváme), kde je sója tradiční potravinou, a srovnat to s tím, jakým způsobem je sója využívána na západě. 

Jako každé semínko (obilí, luštěniny či ořechy) obsahuje i sója přirozené konzervanty „semínka“, které brání tomu, aby vyklíčilo, a jež nejsou neutralizovány či odbourány, dokud se najednou nesejde několik optimálních faktorů k růstu nové rostliny, a sice: 1)Teplo, 2) Vlhko (déšť), 3) Mírná kyselost, 4) Čas. To proto je důležité třeba celozrnnou mouku, ovesné vločky, luštěniny i mandle namáčet a případně i staromódně kvasit (kváskové těsto). Je třeba, aby bylo v místnosti teplo, je potřeba vody a času. To proto většinou nejsou musli tyčinky příliš zdraví přínosné, protože  je pravděpodobné, že celozrnné vločky nebyly správně připraveny – nedal se jim většinou čas (byly třeba jen narychlo orestované) – a živiny z nich tedy nejsou dobře využitelné.

Pokud jde o sóju, jedná se o obzvlášť těžce stravitelnou luštěninu, jejíž přípravě je potřeba věnovat speciální pozornost. Obsahuje podobně jako výše zmíněná semínka například tyto přírodní „konzervanty“ :

kyselinu fytovou (blokuje vstřebávání prvků Cu, Fe, Mg, Ca a především zinku), inhibitory proteázy (zpomalovače enzymu k trávení bílkovin) – blokuje  vstřebávání bílkovin a namáhá (zvětšuje) slinivku, která je přepracovaná (i dobytek tím trpí) a může vést až k rakovině slinivky, lektiny (dráždí střevní strakt), vysoké hladiny manganu (vysoké hladiny způsobují poškození mozku u dětí, příznaky předávkování manganem jsou údajně podobné autismu), oxaláty – způsobují ledvinové kameny, fytoestrogeny (izoflavony) – oslabují štítnou žlázu, mohou zabraňovat ovulaci a byly dány do souvislosti s dětskou sójovou výživou v USA a nárůstajícím trendem předčasné puberty u dívek a opožděné u chlapců, která se „nastavuje“ již v tak raném věku. Tófu používali údajně buddhističtí mniši na snížení libida, protože snižuje hladiny testosteronu. Vitamín B12 v sóji je údajně pouze jakási jeho analogie, kterou „vnitřní faktor“ v žaludku nerozpozná, naopak sójové výrobky prý  dokonce  jeho potřebu zvyšují, sója neposkytuje kompletní bílkoviny, protože jí schází methyonin a cystin. 

JAPONSKO  

Nattó

Sójové výrobky se v Japonsku DLOUHO FERMENTUJÍ (3 měsíce až 3 roky!), při tomto procesu se neutralizují a odbourávají ony výše zmíněné látky, které brání využití živin či které zatěžují naše tělo, kromě (!) fytoestrogenů. Nicméně potraviny ze sóje se v Japonsku naštěstí jedí v KONTEXTU těch jiných potravin s živinami, které naopak štítnou žlázu vyživují (např. jód), jako jsou mořské řasy a ryby (i vývary z hlav). Především se však tyto potraviny jako je nattó a tófu a miso konzumují v malinkém množství pouze jako PŘÍLOHA či PŘEDKRM. Nepoužívají se jako hlavní jídlo či snad dokonce náhražka masa. V Číně se konzumuje asi 10 g a v Japonsku 30-60 g na osobu na den. Taková je tamější tradice, kterou jsem si mohla při svém 2letém studijním pobytu v Japonsku ověřit . Nutno podotknout, že je to jen nattó, které obsahuje díky bakteriím vitamín K2. Kulturou bakterií  Bacillus subtilis lze ale prý naočkovat i jiné luštěniny, např. fazole pinto.

ZÁPAD

Zde existují moderní sójové výrobky bez staleté tradice, jako je sojový jogurt, sojanéza, sójové maso, sojová zmrzlina, sojové sýry, proteinové nápoje ze sóje, veganské párky, krmivo pro dobytek, sójový olej (v rybí konzervě), v poslední době se dokonce i v rozvojové v Indii kvůli aktivitě „sójového imperialismu“, jak to nazvala Vandana Shiva v knize Stolen Harvest, v Indii, kde se krávy a přepuštěné máslo ghí považovaly za posvátné, prodává falešné sójové ghí-vanispati. Jaká to svatokrádež! Sója se používá jako nastavovadlo téměř do všeho včetně salámů. Žádnou fermentací, zdá se, neprošla. Používá se na výrobu NÁHRAŽKOVÉHO JÍDLA, které se snaží VYPADAT JAKO jídlo, které má nahradit. Není tedy ekologičtější i zdravější podporovat malé místní tradiční hospodáře, jejichž zvířata se pasou, a ne třeba nadnárodní výrobce těchto imitací jídel balených v plastu? Sally Fallonová s biochemičkou Mary G. enigovou, PhD říkají: „…potravinářský průmysl… si vytyčil jako svůj cíl nahradit všechny tradiční potraviny náhražkami potravin vyrobených z produktů odvozených z kukuřice, pšenice, sójových bobů a olejnatých semen. “ Ref. http://www.westonaprice.org/know-your-fats/the-great-con-ola)

Chytrá slanina – další sójová napodobenina jídla, tentokráte dokonce slaniny, jejíž nutriční hodnotu, je-li slanina kvalitní, nemůže nahradit. Osobně bych ji nikdy nejedla. Jde o nepochopení nutriční hodnoty pravé slaniny a liberální legislativu USA, které název “slanina” pro tento výrobek patrně nevadí.

Sally Fallonová říká : Proč tolik slyšíme o sóji? Ve skutečnosti to má co do činění s technickými změnami ve způsobu, jakým se dělaly ztužené tuky ve druhé polovině 60. let.  Průmysl si vymyslel proces částečné hydrogenace, na který učinil sójový olej lepším než kukuřičný olej.  Do tohoto momentu jste slyšeli hodně o margarinu z kukuřičného oleje.  Když začali používat hodně oleje ze sójových bobů místo kukuřičného oleje na výrobu margarínů a ztužených tuků, výsledkem bylo, že jim zůstávalo hodně břečky s vysokým obsahem bílkovin, rozhodně šlo o hrozný odpadní produkt a přišli na to, jak z toho bílkoviny vytáhnout, aby vyrobili sójový proteinový izolát. To proto tolik slýcháváme o sóji, jaké je to úžasné jídlo. Jde o naprosto umělou a úmyslnou kampaň na prodej odpadního produktu. Představa sóji jako zdravého jídla je v rozporu se vším, co o sójových bobech víme. Už šedesát let víme, že sójový bob je extrémně toxický a že když ho člověk jí hodně, ve skutečnosti si vytváří nedostatek živin.   

     …Potravinářský průmysl je extrémně mocný. Řídí FDA, řídí USDA a spustil se, v určitém smyslu řádí.  To proto jsme založili Nadaci Westona A. Pricea, abychom lidem poskytovali přesné informace. Je to způsob, jak klást odpor veškeré škodlivé propagandě. Mimochodem, nevím, zda to platí pro vaše dítě, ale většina autistických dětí,o kterých slyšíme, vyrostla na sójové umělé výživě. (

 (vice na:http://hartkeisonline.com/natural-health/treating-autism-interview-with-sally-fallon-morell/)

Více o faktech a mýtech ohledně sóje je možné najít v brožurce ke stáhnutí na http://vyzivujicitradice.cz/ke-stazeni-brozurka/ , nebo na stránkách nadace WAPF (Soya alert!http://www.westonaprice.org/soy-alert), která se snaží informovat o dezinformacích ohledně sóji, která může způsobovat zdravotní problémy, třebaže je v té nejlepší víře nutričními odborníky doporučovaná jako „zdravá“ strava. (Nedávno se na tuto nadaci obrátila pro právní pomoc skupina vězňů, která dala své vážné zdravotní problémy do spojení s  vězeňskou stravou s velkým zastoupením sóje.)

P.s. Dokonce i Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) odmítl jako pravdivé tvrzení sójového průmyslu, že sója usnadňuje přechod žen a pomáhá při osteoporóze. Více na: http://www.westonaprice.org/blogs/kdaniel/2012/08/12/efsa-rejects-soy-health-claims-for-bone-health-and-menopause/

Kniha dr.Kaayly T. Danielové, PhD: Celý příběh o sóji: Stinná stránka americké oblíbené zdravé potraviny. (The Whole Soy Story: The Dark Side of America’s Favourite Healthy Food). Kniha, která odhaluje, že sója není žádná zázračná potravina, ale že může v nefermentované podobě ve větším množství narušit funkci štítné žlázy. Věřím, že brzy i čeští lékaři a nutriční odborníci, tvrdě se vzdělávající a pracující, se nám k otázce bezpečnosti sójových výrobků a k míře jejich spotřeby vyjádří, že pohotově zareagují a přestanou ji přeceňovat či sójové mléko ze sóji, která u nás neroste, doporučovat českým dětem. (Vápník je přece dostupný z nepasterovaného mléka z pastvy, nebo z poctivých kostních vývarů. Nevěřím, že negramotný čínský rolník nepoznal a netěšil se přínosu kostních vývarů (vepřový, kachní). Kánon Žlutého císaře a jeho studiu musel ponechat jako výsadu úzké vrstvě intelektuální elity císařského dvora. Autorka také napsala zajímavý text, v němž rozebírá stravu zakladatele Applu Steve Jobse a o níž se domnívá, že mu zkrátila život viz odkazy.

Článek o stravě Steva Jobse:

http://www.westonaprice.org/blogs/kdaniel/2011/12/27/ivegetarian2-the-eating-disorders-of-steve-jobs/

 

 

 


 

All original content on these pages is fingerprinted and certified by Digiprove