Pro 292011
 

 

Kravy Jersey dávají méko až s 6 % tuku, ale někdy mám pocit, že je ho i více…

„Člověk si hned říká, jestli v těch životadárných vitamínech a minerálech v jídle není cosi, co buduje nejen úžasnou fyzickou konstituci, ve které sídlí jejich duše, ale tvoří i mysl a srdce schopná vyššího typu lidství, v němž jsou materiální hodnoty života pro jednotlivou povahu učiněny druhotnými.“ Weston A. Price, DDS (Nutrition and Physical Degeneration, 1938)

Nerada používám zbytečně nabubřelé obraty. Ani párem volů bych se ale nenechala zatáhnout do bažin diskusí o „mléce“, pokud by tato diskuse neměla ve svém úvodním zadání „opravdové mléko“. Jsou lidé, kteří věří tomu, že „mají“ alergii na „mléko“, a tak to prostě je. Ve skutečnosti je možná pravděpodobnější, že mají  v nepořádku vlastní mikrofloru, která dovoluje, aby se do krve dostávaly špatně strávené látky z „mléka“ -samozřejmě průmyslového, tedy pasterovaného, homogenizovaného a od krav krmených kukuřičnou a sójovou moučkou. Po 2 letech na dietě GAPS by přitom měli možná šanci konzumovat opravdové syrové mléko od krav z pastevního chovu, nebo nepasterované mléčné výrobky od takovcýh krav.

Po zvážení těchto aspektů pak teprve má pro mě smysl zahájit debatu, jejíž první bod by se mohl týkat třeba kulturní adaptace nás Středoevropanů na tuto potravinu, která je nám spolehlivě dostupnější než mořské produkty.  Ráda bych se na tomto místě pokusila  pojem „opravdové mléko“ osvětlit. Podle mého názoru má dnes právo na svou alespoň přechodnou existenci. Dříve ale, než se zde pokusím pojem „skutečné mléko“ přiblížit, a dříve, než se podělím i  o naše osobní zkušenosti s produkcí „skutečného mléka“,  pojďme  se nejprve na chvíli podívat na jedno pěkné místo.

Dr. Weston A. Price

S Dr. Pricem do Švýcarska jednoho léta roku 1931.  Tato země je koneckonců nejbližším místem od nás, které tento legendární Charles Darwin výživy navštívil.


Izolovaní Švýcaři

Údolí Loetschental ve Švýcarsku

Když tehdy dorazil dr. Price do Švýcar, poradil se u tamějších úřadů, kde by mohl najít izolovanou skupinu lidí- chtěl si prohlédnout jejich zuby a zjistit výživnou hodnotu jejich jídla. Bylo mu řečeno, že právě vzhledem k jejich izolaci, nebude vůbec snadné se k nim dostat- leda pěšky a jen v létě. Dostal se nakonec  do údolí Loetschental (místní katolický kněz ho informoval, že na rozdíl od zbytku Švýcarska tam souchotiny prakticky neznají- ani jediný případ nikdy v historii), kde žila  v několika vesničkách komunita asi 2000 lidí na místních potravinách asi 1200 let. Údolí, kterým protékala řeka, bylo ze tří stran obklopeno zalesněnými svahy a horskými hřebeny, jejichž bílé sněhové čepice představovaly pro vesničany konec světa. Sami sobě byli celým světem, v němž nebylo lékaře, zubaře, ani vězení, ani jediný  policista. Nepotřebovali je.  Údolí jim dávalo jídlo i ovčí vlnu na ošacení. Ve svých zápiscích dr. Price psal, že byli snad tělesně nejkrásnějšími Evropany a  že z tohoto údolí byli údajně vybírání muži jako stráž do římského Vatikánu. Moderní jídlo až do dokončení tunelu a dráhy se do údolí dostávalo jen stěží. Z vnějšího světa si přinášeli pouze sůl, jinak byli soběstační. Zima byla dlouhá a léto krátké, ale krásné, zkrátka a la Heidi, děvčátko z hor nebo muzikál Sound of Music. Vyznačovalo se velice prudkým růstem všeho, co se zelenalo, krásnými sytými barvami alpských květin.

Od řeky k úpatí hor obdělávali lidé půdu, dělali především seno na zimu pro zvířata a žito pro sebe. Lesy nekáceli a žárlivě si je střežili jako ochranu vesnic před sesuvy sněhu a kamení. Děti trávily 6 měsíců ve škole a 6 měsíců pomáhaly s prací v hospodářství zejména s produkcí mléčných výrobků. Ženy a dívky přes zimu zpracovávaly vlnu (barvení, předení, tkaní atd.). Nepoužívaly se ani traktory, ani koně pro práci na svazích. Dr. Price o tom podrobněji píše:

„To vše se dělá na lidských bedrech, pro která jsou srdce lidí udělaná obzvlášť silná…Především nás zde zajímala kvalita zubů a vývin obličejů, které mají souvislost s tak silným srdcem a neobvyklou fyzickou konstitucí. Studoval jsem jak dospělé, tak rostoucí chlapce a děvčata během léta 1931 a zařídil jsem si, abych dostával vzorky jídla, především mléčných výrobků, která mi posílali asi dvakrát do měsíce v létě i v zimě. Tyto výrobky se testovaly na obsah minerálů a vitamínů, především v tucích rozpustné aktivátory. Ve vzorcích se zjistilo, že obsahují velké množství vitamínů, a tomnohem víc než v průměrných vzorcích komerčních mléčných výrobků v Americe a Evropě a v nižších oblastech Švýcarska.

Seno se dělá na zimní krmení dobytka a tato tráva na seno roste rychle. U sena se po chemickém rozboru v mé labolatoři ukázalo, že zdaleka převyšuje svou kvalitou průměr trávy pro pastvu či na skladování na zimu. Téměř každá domácnost měla kozy nebo krávu nebo obojí. V létě si dobytek hledá pastvu na výše položené půdě a jde za ustupujícím sněhem, který uvolnil nižší část údolí ke sklizni sena a žita.  Půda se obdělává ručně, jelikož zde nejsou pluhy a tažná zvířata, která by je táhla, a připravuje se na sklizeň žita na příští rok. V omezené míře se zahradničí, většinou jde o zeleninu pro letní spotřebu.  Když krávy tráví léto na zelených a zalesněných svazích v blízkosti ledovců a terénu s věčným sněhem, mají období bohaté produkce mléka.  Mléko tvoří důležitou část letní produkce.  Zatímco muži a chlapci sklízejí žito a seno, ženy s dětmi jdou v početných skupinách s dobytkem a hromadí mléko a dělají sýr pro použití následující zimu.  Tento sýr obsahuje přírodní máselný tuk a minerály z vynikajícího mléka a je skutečnou zásobárnou života pro nadcházející zimu. .“ (Citace přeložena z Nutrition and Physical Degeneration by Weston A. Price)

Dále se dr. Price rozepsal o tom, že lidé jedli především žitný chléb s tlustým kusem sýra a zapíjeli vše kozím nebo kravským mlékem, maso měli v neděli (převážně telecí) a přes týden kostní vývary (to proto asi neměli celulitidu),  a že denní příjem vápníku a fosforu dětí v údolí ve formě mléčných výrobků byl mnohem vyšší než u průměrného amerického dítěte jeho doby. Sýry se vyráběly z nepasterizovaného mléka, podobně jako dnes je údajně kolem 70 % švýcarských sýrů nepasterizováno. Dětem práce v hospodářství neubližovala- spíš naopak. Byly zdravé a velice otužilé, vesele běhaly bosy přes ledovou tekoucí vodu řeky v době, kdy pan zubař měl na svém kabátě zvednutý límec a nasazené rukavice. Prohlédl si ještě s kolegou svědomitě zuby všech dětí (věk 7-16 let), které měly průměrně pouze 0, 3 % zubních kazů, široké zubní oblouky a zuby krásně rovné jako klávesnice u piana. Lidé věděli, že máslo je životodárná potravina a lidé se směli vzít a počít dítě až poté, co si užili červnového másla. (Dr. Price později usoudil, že i geny ke svému plnému vyjádření či projevu– potřebují kvalitní stravu) Dokonce v celém údolí  vzdávali máslu hold v podobě svátku másla doprovázeného fatrami, rituály a soutěžemi ve zdatnosti, přičemž vítěz obdržel mísu smetany. 

Zdravé, rovné zuby dívky, která si nikdy nečistila zuby

Dr. Price navštívil i jiná údolí blízko italských hranic, kde měli lidé o něco lepší přístup do měst a civilizace,  a tedy k moderním potravinám. Některým lidem v jednom údolí scházel jeden dva zuby nebo byly napadeny zubním kazem (5, 2 zubů ze 100). Když se jich na ně ptal, řekli mu, že k nim přišli v krátké době, kdy nějaký rok dva strávili ve městě, kam odešli v 18-20 letech a kde se setkali s moderními potravinami. Před tím kazy neměli a po návratu do vesnice se už další kaz neobjevil.

Price posléze studoval lebky ze starých preindustriálních hrobů, studoval tloušťku lebeční stěny a zuby. Zubní oblouky srovnával  s oblouky na lebkách moderních lidí, jejichž chrup byl v nesrovnatelně horším stavu. Nechám si od cesty zmínky o tom, co se stalo se zuby, lebkou a tloušťkou její stěny a zdravím Švýcarů, kteří „mléko“ začali jíst ve formě „mléčných“ čokolád a konzumovat jiné moderní potraviny, směňovat za ně svou smetanu, máslo, sýry a své zdraví. Nejvíce trpěli zubními kazy i tuberkulózou, neboť, jak usoudil dr. Price: podmínky, které vedou k zubnímu kazu, vedou i k nemocem.

Dívka se zdravými zuby

Opravdové mléko

Ráda  bych se vrátila zpět k pojmu „opravdové mléko“. Zaprvé je jasné už jen z této malé ukázky, že švýcarští horalé nepěstovali obilí, aby z něho pak mleli šrot pro krmení dobytka. Stačilo jim, když si ručně udělali na zimu jen seno a  žito si vypěstovali jen pro sebe.

Je zřejmé, že se za poslední jedno dvě století změnila nejen strava člověka, ale i našeho dobytka (i včel), která má vliv na kvalitu, složení mléčných produktů i zdraví zvířat a nás.

Předpokládám, že kdysi lidé pásli krávy venku na pastvě a v zimě jim dávali do krmelců seno (a snad jim přilepšovali kořenovou zeleninou, jako je řepa). Lze odtušit, jaké požehnání pro ně bylo, když si bez traktorů a ropy stačili vypěstovat alespoň obilí na chléb  pro sebe.Čím více otroků jste měli, tím více obilí jste mohli pěstovat…Pasoucí se zvířata tu byla po milióny let a prospívala na trávě. Nejsou závislá na obilí. Obilí není nutné ve stravě pasoucích se zvířat, ale tam, kde byl dostupný přebytek …může se jím krmit zvířata, aby se vykrmila a jako zdroj energie navíc”... (Joann S. Grohmanová: Keeping Family Cow, s. 3)

 

Ivánek a Bohuška u krmelce sena  (Jersey)

Později když začali využívat tažnou sílu koňů či volů a dobývaní chleba se trochu usnadnilo, méně kvalitní zrno dali na zkrmení i dobytku. (Až v 16. století se prý také výroba whisky z ječmene dostala do domovů obyčejnějších lidí v Anglii.) Většinou však měli rodinnou krávu, kozy a ovce a neprodukovali primárně pro mlékárny a velký zpracovatelský průmysl. Nejspíš pak zjistili s odchodem lidí do měst a dobytka z venkovských pastvin do velkokapacitních kravínů a  s příchodem traktorů a ropy, jak relativně snadnější  je produkce (a s ní spojený příjem) „mléka“ nejen pro rodinný stůl.

 Místo sena z rychle rostoucí  první trávy z bylin  se jim začala dávat siláž, obilný šrot, kukuřici, později granule z kukuřice, GMO sóje (luštěniny) a jiných složek, u biomléka biošrot či bioobilí. (V USA je možné údajně označit jako „organic“, tedy bio to mléko či maso, když potrava zvířete byla pouze z 30 % zelená.)  V podcastu radia BBC (Farming Today) se nedávno jeden farmář zmiňoval o tom, že na „krmivo“ pro skot se zpracovávají i vyřazené potraviny ze supermarketů (a že jich je !), jako je čokoláda, bonbony, těstoviny z bílé rafinované mouky apod. To, že se kráva moderního vyšlechtěného plemene dožije maximálně 6 let, jak nám tvrdil jeden holanský strouhač kravských kopyt, a pak odchází do kravského nebe dřív, než pojde na nějaké nemoci, šlo stranou.

Sally Fallonová, která se angažuje v kampani za Skutečné mléko (Realmilk.com) a vůbec za lidská práva na kvalitní potraviny a s nimi spojenou legislativu, hovoří o 3 kritériích charakterizujících skutečné mléko. Jde o mléko, které je:

1) Plnotučné (tedy s vitamíny A a D a K2 v přirozeném poměru se synergickým účinkem, takže ani těhotná se nejspíš vitamínem A nepřiotráví, i když si dopřává velké množství másla). Je sice zřejmé, že tráva ve švýcarském údolí vyrůstala na obzvlášť  úrodné půdě remineralizované z tajících ledovců, nicméně se mi zdá z vývoje chovu pravděpodobné, že tradiční stravou kráv a koz je čerstvá tráva a seno (případně kořenová zelenina), nikoliv obilí, jako je pšenice, kukuřice, sója apod. Obiloviny jako takové přirozeně dozrávají jen na konci léta, čimž se kráva za optimálních podmínek na krutou zimu dovykrmí. Podle doktora Pricea bez nich (vit. A a D) nejsme schopni využít minerály, které přijímáme v potravě, bez ohledu na to, jak moc jich naše strava obsahuje. Mrkev a její provitamin A není totéž, co vitamín A v másle či žloutku, zvláště pro organismus malinkých dětí, který provitamín A  na vitamín A přetváří údajně obtížněji. Mnoho studií ukazuje důležitost máselného tuku pro rozmnožování. Jeho absence má údajně za následek “nutriční kastraci”, selhání ve zdůraznění mužské a ženské sexuální charakteristiky. Se sníženou spotřebou másla v Americe údajně stoupl výskyt neplodnosti a problémy se sexuálním vývinem. Sally Fallonová píše o máselném tuku ze „skutečného mléka“, že obsahuje konjugovanou kyselinu linolovou, jež má protirakovinné vlastnosti (dokonce prý silné proti rakovině prsu), pomáhá s výstavbou svalů, s udržením si tělesné váhy a která mizí, pokud se krávy dovykrmují obilím. Nesouvisí tedy alergie na „mléko“, ale třeba i rakovina prsou s tím, čím je zvíře krmeno  (z čeho to mléko bylo organismem krávy vlastně vytvořeno) a jak je „mléko“ zpracováno?

2) Od zvířat, která mají možnost se pást v létě venku na zeleném a nejsou krmena obilím. Zkrátka chci-li mít kvalitní mléko, třeba méně, vůbec nekrmím zvíře obilím . Údajně ani masokostní moučka nenadělá s kvalitou mléka takovou paseku, jako spíš celkový způsob chovu (protože kráva není čistý býložravec- tu a tam spolkne nějakou kobylku a housenku, což možná moučka imituje…)

3) Průmyslově nezpracované, tj. nepasterizované (žádné UHT se 135 st. C i více)), nehomogenizované, nesušené atd., s certifikací na nepřítomnost TBC a brucelózy. Více v kapitole Mléko v Z knihy Výživující tradice. Sally Fallonová s dr. Enigovou píší, že pasterizací nejen mizí vit. B12, který by jinak mohl vystačit západním lakto-vegetariánům, ale např.  i Wulzenův faktor- též zvaný  stigmasterol, který syrové máslo, syrová smetana a mléko obsahují- jde o činitele, který údajně chrání před tvrdnutím tepen, degenerativní artritidou, šedým zákalem a zvápenatěním šišinky mozkové, rakovinou vaječníků, prsu, prostaty atd. Bylo mi sděleno zkušenými málovýrobci sýrů, že vyrobit si máslo ze syrové smetany pro sebe je snadné, ale pro zákazníky dle předepsaných postupů je to již trochu složitější- chudák smetana se musí ohřívat… Místo mixéru bychom rádi v brzké době používali tižší el. máselnici od nějakého ruského výrobce, tedy „maslobojku“

Samozřejmě není asi radno napít se mléka z neznámého zdroje či od náhodného jaka na cestě po Tibetu, abychom z něho nechytili brucelózu, ale pokud svou rodinnou krávu, která má svoje jméno, známe, má negativní zdravotní testy a žije si u nás relativně dobře a spokojeně, tak je při dodržení ostatní hygiény riziko jakékoliv nákazy minimalizováno- alespoň mnoho let (8?) se těšíme bez újmy výrobkům z nepasterovaného mléka naší Terezky…

Jaká je naše vlastní zkušenost s produkci „opravdového mléka“?

Jalůvka Bohuška (Jersey)

Zatím to vypadá, že nedostála tvrzení zkušenějších chovatelů dobytka z řad dědečků, strýců, babiček i zástupů všech, kteří se jmenují Všeznám Zkušenostímálo, že musíme určitě dát krávě  i šrot, jinak nebudeme mít dost mléka či vůbec. Tak například v tuto chvíli na konci prosince krmíme pouze prvním senem pocházejícím z počátku léta a kráva dojí více mléka než v horkém létě, nepočítáme-li červnovou produkci mléka bezprostředně po otelení, kdy vytvářela až 24 litrů, z nichž velkou část upil býček. Nedostává ani nyní v zimě zrníčko obilí, na podzim akorát dostávala denně malý bonus v podobě jablek a hrušek.

Ještě jinak: pokud bychom si měli nyní koupit zbrusu novou neznámou krávu na inzerát, hledali bychom staré plemeno Jersey , jejíž mléko má průměrně až 6% tučnost, a snažili bychom se zjistit některé informace, abychom věděli, co od ní očekávat. V kartě bude mít napsáno, zda je skutečně 100 % Jersey (otec i matka), a tedy bude dávat jerseyovské mléko.  Jde také o to, že toto tradiční plemeno dává mléko, u něhož nedošlo ke zmutování jedné aminokyseliny v beta-kaseinu. (Srov. )Ano, skutečně existuje mléko typu A a B, přičemž mléko starých plemen Jersey, Guernsay, afrických a indických je to, na které se velká část populace země adaptovala po dobu víc jak 5 000 let. Moderní plemena mají onen beta-kasein trochu jiný. Já osobně dávám přednost mléku Jersezky i proto, že skutečně je nejen smetanovější, ale i celkově hutnější. Autorka knihy Keeping Family Cow psala, že moderní plemeno krávy „ředí své mléko vodou samo“. Není divu, že Sally Fallon jednoho dne oznámila dr. Cowanovi, s nimž napsala knihu o vyživování dětí, něco jako: „Člověče, máme tady špatné plemeno krav“. „Tady“…tím myslela Ameriku. Nikdy bych nevěřila, jak moc je to pro mě důležité a pokud bych neochutnala mléko Jerseyky, snad bych ani nebyla motivována ji chovat.

Jde, jak doufám, o otázky, jejichž znalost by mě jako zájemce o takovou krávu uschopnila v rozhodování při koupi krávy a následné péči o ní. Takže na co bych se ohleduplně jejího chovatele zeptala?

1) Je to tradiční plemeno s nezmutovaným beta-kaseinem? Jak je stará, zda už byla březí a zda se před prvním zabřeznutím nechala plně dorůst do dospělosti (tedy zda měla kolem 2 let) než se její organismus zatížil březostí- ani u člověka není ideální věk k otěhotnění 15 let, přestože je to prakticky možné. Pokud je ještě jalovice, neuspěchat inseminaci.

2) Čím byla dosud krmena? Pokud se její produkce mléka hodně odvíjela od šrotu a obilovin, neodstavili bychom jí od nich asi najednou, protože by její produkce mléka prudce klesla, a možná bychom neměli skoro ani kapku „neskutečného mléka“. Spíš bychom ubírali množství šrotu postupně a přidávali kvalitní seno, než se její organismus- produkce mléka a trávení a mlsný jazýček– aklimatizuje a přeadaptuje  jen na seno. Může to trvat  třeba i rok.

3) Pokud by nebyla v celkově dobrém stavu, nemělo by smysl se snažit ji „vykrmit“ a zároveň dojit, protože výživa ve formě sena či šrotu by šla spíš do větší tvorby mléka než do zotavení její celkové kondice. Ke zvážení je zde zasušení na nějakou dobu. Jde o časovou investici, která by se ale měla vyplatit. Na druhou stranu jde o těžší rozhodování-  ani „správný růst“ dětí totiž nepočká. Ani půda, na které roste tráva, nemusí být v ideálním stavu pro dělání kvalitního sena. Záleží i na hustotě a složení druhů travin na pastvině (u koz ani nemluvě). Dnes, kdy má naše kráva kolem 6 let, dojí nejvíce ze všech let, co jí máme, jde o mléko pouze z trávy a sena. I nyní v zimě dává kolem 10 l mléka ze sena, vody a minerálního lizu. (Ani před porody nic na této stravě raději neměníme.) Samozřejmě, že v tom menší roli hraje i letošní mírná zima. Před pořízením si vlastní krávy jsme byli rádi a dosud jsme za to samozřejmě vděční, že jsme si mohli kupovat domácí mléko od lidí, kteří své krávy krmili s láskou převážně senem, třebaže jim asi také přilepšovali tu a tam šrotem.

Vrata do stodoly skoro již hotová…

 

Prosím shodit další seno…

 

Na obilovinách  by nic zvláštního nebylo, pokud by se „cosi“ nedělo s nutriční hodnotou nejen mléka, ale i masa a vajec.  Tak například u vajíček pocházejících od slepic, které mají výběh na zelené a kompost a mají možnost si nahrabat červy, se podle autorek knihy Vyživující tradice: kuchařka, která je výzvou pro politicky korektní výživu a diktátory stravy**, na jejimž překladu pracuji,  omega-3 a omega-6 mastné kyseliny nacházejí v  poměru téměř 1: 1. Ovšem u slepic, které jsou krmeny pouze zrním, obsah omega -6 může být až 19 x vyšší než tak moc důležitá nenasycená mastná kyselina omega- 3 linolenová. Tu mimochodem ve velké míře obsahuje čerstvý lněný olej zastudena lisovaný a uchovávaný v tmavé láhvi. Ten může tuto naši civilizační nerovnováhu mezi  „omega-6 a omega -3“ vyrovnávat a chránit nás od řady různých nemocí, pokud to s ním nepřeženeme. Hlavně v zimě, když jíme „vajíčka ze zrní“ nám do pokrmů (polévek) přisypávám trošku čerstvě namletého lněného semínka.

Nejde o to, abychom přebytky obilí vysypali do řeky. I my přes zimu krmíme slepice zrním. Více si však pochopitelně ceníme vajíček z letní sezóny, kdy slepice obilím nedovykrmujeme, a obzvlášť přes zimu přidáváme do svého jídla trošku čerstvě namletých lněných semínek v biokvalitě, které jsou velmi bohaté na omega-3 mastnou kyselinu linolenovou. 

Povědomí o „skutečném mléce“ se odráží i v našem odhodlání být i nadále soběstační v jeho produkci. Vnáší hlubší smysl do takových aktivit na statku, jako je kosení, obrácení sena v horkém létě, jeho svoz a uskladnění ve stodole. V zimě nás pak zahřívá na srdci matná vzpomínka na letní chvíle senoseče, kdykoliv toto voňavé seno bereme s láskou do svých rukou, kdykoliv ho objímáme ve své náručí a odnášíme opatrně- aby nám ani stéblo neupadlo- do krmelce svým zvířatům. Takové chvíle miluji.

Sýr z nepasterovaného mléka

Doufám, že tento článek, byť není asi ve všem zcela přesný a zdaleka nevyčerpal téma „skutečného mléka“,  k diskusi o „mléce“ může  přispět. Hlavní je asi nejen dělat věci především s láskou, ale ani neplakat nad rozlitým mlékem, ať už bylo jakékoliv.

Text a foto: Věra Dudmanová

Černobílé fotky z knihy od Westona A. Pricea: Nutrition and Physical Degeneration (1938).

————————————-

*V dnešní době jsou samozřejmě  v souvislosti s potravinami i jinými věcmi používány pojmy jako „staročeské“, „babiččiny“, „dědečkovo“, „prababiččino“, „skutečné“, „pravé“, „domácí“, „tradiční“  i slovo „opravdové“ , jež ale v tomto textu má specifikovaná tři jasná přísná kritéria.

**Autorky vysvětlují, že pod pojmem “diktátoři stravy” mají především na mysli všechny osoby z řad těch lékařů, lobbujících zastupitelů agro-potravinářského průmyslu, různých zdravotních a výzkumných institucí, zdravotníků a všech nutričních expertů, poradců ve zdravém stravování a všechny výrobce léků snižujících cholesterol  (Business Week, nikoliv lékařské periodikum nedávno hovořil až o 18 milionech Američanů beroucích tyto méně či více efektivní léky), kteří hájí oficiální proticholesterolové stanovisko vycházející z tzv. lipidové teorie (Sally Fallonová jim osobně říká  “hlídací psi lipidové teorie.”)

http://www.vyzivujicitradice.cz

Kocour Tygr u vrat chléva

All original content on these pages is fingerprinted and certified by Digiprove