Lis 122011
 
Moz-screenshot-1

Nikdy nemohu vědět, proč třeba u protějšího stolku v restauraci někdo pije coca-colu a jí spoustu sladkostí. Třeba mu někdo umřel, nemá zrovna v ten moment motivaci konzumovat něco jiného. Nevím proč, jak často, jaké má informace a i kdybych to i třeba věděla, nepřisluší mi to řešit či posuzovat jeho člověčenství dle toho, co zrovna jí. Navíc samotná restaurace pravděpodobně nemá ani mě co nabídnout, co bych mohla považovat za 100 % zdravé, přesto se v ní několikrát za rok příležitostně stále ocitávám. Přeložila jsem dále pár zajímavých postranních střípků z knihy Výživné či Vyživující Tradice, které se týkají mj. i sladkostí pro děti. Odměny zvláště v podobě návykových sladkostí jsou ošemetné, ale setkávám se s nimi vůči dětem úplně všude. Některé myšlenkové směry (třeba Montessoriho pedagogika) je proti jakýmkoliv odměnám úplně, jen pro zpětnou vazbu, aby byly děti pouze vnitřně motivovány. U Parelliho horsemanshipu odměny rovněž neexistují, pouze u levohemisféroveho introverta, který odpovídá k činorodosti málo motivovanému flegmatikovi, připadá v úvahu ani ne tak odměna ve smyslu úplatku (jediná motivace), ale bonusu, který ho má nabudit (jemně stimulovat) k určité činnosti, protože nikdy neví, zda třeba za tou desátou překážkou nebude zase trochu ovsa, jablíčko či jiné překvapení.  Jistě je ale jako odměna pro děti i koně lepší jablko, kompot s anýzem a skořicí nebo jen sušené křížaly a oříšky.

Moz-screenshot-3

 

 
1) I přes úsilí sdružení ACT (Aktivita za dětskou televizi), se nyní vynakládá přes 600 miliónů dolarů ročně na reklamy namířené na děti, z toho 30 milionů pochází z cereálního průmyslu. Tato reklama, která se nutně vyhýbá takovým záporům, jako je zubní kaz, při prodeji sladkých drobností dětem, je schopná klamu. V roce 1982 byly „Sugar Smacks“ překřtěny na „Honey Smacks“ (honey  med, p. př.) pravděpodobně protože je med zdravější. Samozřejmě že obě verze cereálií obsahují 57 % rafinovaných cukrů. Třebaže je heslem trhu údajně „dát lidem to, co chtějí“,  ve skutečnosti jde o to dát lidem cokoliv, co zvýší něčí podíl na trhu.  Většina rodičů se snaží odstavit děti od přemíry sladkostí, přesto supermarkety a drogérie po celé zemi mají vždycky sladkosti vystavené u pokladních pultů kde jsou rodiče uvízlí v řadě s neklidnými, po sladkém bažícími dětmi. Cincinnatský řetězec obchodů se smíšeným zbožím Kroger’s , který svědomitě zavedl uličku bez sladkostí, podnítil  představitele státního Sdružení velkoobchodníků se sladkostmi, aby namítl: „Kázeň začíná u rodičů a našim postojem je to, že produkt by měl být dostupný.“ Tolik k dávání lidem toho, co chtějí. Joseph D. Beasley, MD a Jerry  J. Swift, MA The Kellogg Report
s. 472

 
2) Kvalita jídla je nejprve určována na hospodářství způsobem, jakým přicházíme do vzájemné interakce s přírodou a jejími silami. Motivace zisku nevede k produkci kvalitního jídla. Tuto tezi lze dokázat, když se podíváme do historie moderního zemědělství za posledních 100 let a na situaci s našimi průmyslově zpracovanými potravinami. Zemědělství se zde liší od produkce a marketinku  průmyslového zboží.  Nemůžete velmi dlouho prodávat auta, která mají vážné nedostatky, ale můžete lidstvo klamat dlouhou dobu vadným jídlem. Následky vadného auta se ukážou velmi rychle, ale účinky nedostatečného jídla- pěkně barevného a ochuceného umělými ingrediencemi- je mnohem těžší rozeznat a projevují se hlavně na duševním životě lidstva nebo na zdravotních problémech spojených se stářím.
Trauger Groh a Steven McFadden: Farms of Tomorrow Revisited

 Přeloženo z  Nourishing Traditions, s. 570. Tento odstavec bych ráda doplnila:
Člověk není stroj jako auto. Vždy u jeho zdraví hraje roli mnoho faktorů včetně stresu, jeho postojů k životu apod. Přesto mám pocit, že vadné jídlo, které konzumuje, lze rozpoznat relativně brzy, ale nemáme nástroj či „brýle“, kterými bychom se na zákonité následky vadného jídla podívali -pokud jsme se blíže neseznámili s objevy dr. Pricea- nejsnáze to lze pozorovat u početí, těhotenství, mateřství a u dětí- během takových 13- 14 let lze už vidět ledaco, třebaže je lepší pohlednout na sourozence či více generací za sebou. V konzumní společnosti zaměřené na „spotřebu“ a „vyhození“ věcí se zkrátila i životnost, a tedy kvalita všeho -od nábytku až po některá auta, která se po zhruba 13 letech  „začnou rozsypávat“, v momentě vypuštění z továrny jsou ale většinou nezávadná. Pozn. překl.

 

—–
* Action for Children’s Television – Organizace za zlepšení kvality pořadů pro děti a mládež, pozn. překl.
———————–

 

 3) V létě roku 1965 jsem potkal moudrého muže z východu, který se právě vrátil po několika týdnech ze Saigonu. „Pokud opravdu očekáváte, že dobudete severní Vietnamce, „, říkal mi, „musíte na ně shodit zbraň Army PX- cukr, sladkosti a Coca-Colu. To je zničí rychleji než bomba.“ William Dufty: Sugar Blues (česky vyšlo jako Cukrové trápení, nedávno jsem zjistila, že do Coca-Coly se přidává i sůl- samozřejmě, že rafinovaná, cukr a sůl se vzájemně ruší, výsledek je stále větší žízeň, nevnímání, kolik jsme cukru snědli, obezita, pozn. překl.)

Moz-screenshot

 

4) Zatímco se řadě zkoumaných primitivních kmenů stále dobře dařilo na stejné půdě po tisíce let, náš americký lidský druh upadl rychle během pár století a v některých lokalitách během několika desítek let. V oblastech, kde došlo k degeneraci, také došlo k úpadku zvířecího inventáře. Příliš civilizovaný člověk se nemůže zregenerovat, i když může snížit progresivní zhoršování u následující generace, nebo tu generaci může ohromně zlepšit tím, že použije představenou moudrost primitivních skupin.  Žádné období na dlouhé cestě  lidstva neodhaluje  v kosterních pozůstatcích tak strašlivou degeneraci zubů a kostí jako záznamy z krátkého moderního období. Musí Příroda odmítnout naši vychvalovanou kulturu a povolat zpět poslušnější pritimivy? Alternativou se zdá být  naprosté uzpůsobení  se do souladu s řídícími silami Přírody.

 

Moz-screenshot-2


Weston Price, DDS Nutrition and Physical Degeneration

Přeloženo z Nourishing Traditions, s. 266

 

 

Cukr, který byl zhruba do roku 1600 nesmírně drahý a byl používán pouze na luxusní sladkosti pro velmi bohaté, klesl dramaticky na ceně poté, co se otevřel obchod s Východem v 17. století a co byl volně k dostání na taková jídla, jako jsou ovocné dorty a pudinky. Jedním z okamžitých následků bylo to, že zuby bohatých, kteří si mohli dovolit jíst velké množství nových sladkých jídel, začaly rychle vykazovat známky kazu, obzvlášť když zvyk čistit si zuby nebyl příliš běžný. Dvořané, vždy první v nové módě, nevyhnutelně také jako první vykazovali stigmata nestřídmého pojídání sladkého: Návštěvník Anglie v roce 1598, Paul Hentzner, který uviděl královnu Alžbětu přijíždět do Greenwichského paláce, si všiml jejich černých zubů, ” Vada, jaké asi Angličané podléhají kvůli tomu, že jedí příliš mnoho cukru.”Terence McLaughlin A Diet of Tripe

Z Nourishing Traditions, s. 574.

 

 

All original content on these pages is fingerprinted and certified by Digiprove