Zář 292011
 

Moz-screenshot

Ranní chladná mlha na loukách.

Je krásný podzim, na přední zahrádce, do které se slunce velmi opírá, je přes den stále až příliš teplo. Musela jsem vykopat rozpínavý oman a rozesadit jeho kořeny vonící po banánové slupce jinam, kde bude jeho rozpínavost vítaná. Na sázení česneku je ještě spousta času.

Moz-screenshot-2

  Běž, vem si nůž a skliď dýně a dírou na brambory je dostaň až do sklepa.

Jinak se sklízejí  jablka, dýně a brambory jsou již ve sklepě.

Moz-screenshot-1

Spokojené dítě- voda a hlína.

Neil musel odjet jedno odpoledne odjet pryč a záhy utekli koně, když jsem v obracela seno- hnali se k lesu, což jsem zarazila hráběmia poskoky. Připadá mi to někdy jako takové matematické zadání:

     Jste na veliké louce, pouze na jednom jejím konci je menší venkovská afaltová cesta, kam by se koně a oslík neměl dostat. Elektrický plot, který zbořily asi krávy rohami, je zapnutý, malá holčička sedí na vlněné dece a je třeba ji chránit. Kráva je již na kraji cesty, kde ji zlákala jablka. Druhá kráva bučí- kde jsou všichni…? Když se chytí kobylka, valášek nás bude následovat, zůstává však riziko, že oslík individualista (danost z polopouští, kde rostliny nerostou tak hustě) se vydá  svou cestou a také mezitím by mohla utéci další kráva místem, kterým máme do ohrady v plánu dovést všechny zpět. Je to rébus, jak převést přes řeku na jedné malé loďce zelí, kozu a vlka.

Moz-screenshot-4

Jasmína

     Nakonec jsem vzala Dorotku na záda (bezpečnost dítěte, přes něhož se koně nesmí přehnat, je na 1. místě…), utíkala vypnout el. plot, koně se mi podařilo zavřít na tlusté lano přes cestu u shovívavých sousedů, kteří mají také koně a moc krásné, a s nimiž se ti naši nezbedové přišli oňuchat. Priorita byla, aby se nedostali na cestu, třebaže malé vesničky, kde nebyl žádný provoz. Krávě jsem nasadila pravou pareliovku (provazovou ohlávku) a přísně (ale ne tak, abych ji urazila) ji dala na jevo, že jablka už další žrát nesmí a  táhla ji pak na vodítku s karotovou hůlkou až na konec pastviny a tam ji ohlávku sundala a zvedla nahoru popadané elektrické ohradníky. Kdyby neměla tu ohlávku, tak si myslím, že bych s ní nehla. Nakonec jsem zbaběle počkala na Neila, s nimž jsme si pak už v klidu odvedli oba naše koně- Neil Noukiho a já za ním s Dorotkou na zádech Jasmínu. Jeroš, ten ušák, šel naštěstí sám za námi. Nejlépe je jistě předcházet podobným situacím, a když tak mít pak nějakou strategii: vědět, co se stane, až se stane to, co stane. Není, kdo by při tom fotil mně.

Moz-screenshot-3

   

Moz-screenshot-5

     Jindy se nám stalo, že Neil trochu opravil podlahu ve chlévě a dal tam takový odtok za stáním oslíka- večer tam oslík už nechtěl jít- tak moc byl vyděšený že se tam, kde tráví noci, cosi změnilo a nemá k tomu prostě důvěru, raději bude opatrný, co kdyby ho to zabilo. Nepomohla ani strategie- blíž a na déle, totiž ona sice funguje asi vždy, ale v tomto těžkém případě šlo o čas asi 8 hodin. Parelli sice říká: ono to nebude trvat déle než tři dny (It won’t take more then three days), ale kdo by tam s ním tak dlouho byl? Nakonec zůstal ten večer ve chlévě jen tak na volno, ale ráno už byl na svém místě, jeho i naše úzkost zmizela. 

Moz-screenshot-13


    Prý již je opět povoleno zabít si skot i doma, není třeba ho stresovat a vozit na jatka k porážce. To je pro mě velmi příznivá zpráva. Napadlo mě v souvislosti s jedním pánem, o němž vím, že v době, kdy to povoleno nebylo , přesto porazil doma s řezníkem býka a zapomněl to nahlásit. Jemu pořád chodily výpisy z centrální evidence, že má býka. Možná si pak museli myslet, že má plemenného býka (ale ani ti se dlouho nedrží, to důležité z nich se dá do mražáků či tekutých dusíků…), nakonec by si člověk myslel, že má býká jako domácího mazlíčka. No a konečně nyní by ho mohl již oficiálně „porazit“, když se to smí a papíry by měl v pořádku. Ty krávy jsou tak veliká a teplá zvířata, ráda je obejmu kolem krku a večer přivážu ke žlabu. Neil je pěkně vycvičil, že každá ví, kam po příchodu do chléva patří, většinou na ně čeká pár jablek.

Moz-screenshot-7

Z pastvy domů

   Zbývá také umýt dřevo roubení ušpiněné od hlíněné hnětenice mezi škvírami. Ještě se dosušuje seno na loukách, podkovář (farrier) už ostrouhal dnes krávám kopýtka, Neil dělá podkováře našim koníčkům jinak již sám. Stavěl komín, vygoogloval si poměr složek v materiálu na vnější spárování mezi cihlami a dodělává plechování.

 

Moz-screenshot-6

Na náklaďáku

Moz-screenshot-9

Pavoučky máme doma také a postupem času jsme k nim zaujali takový buddhistický postoj, já je spíš beru jako zdroj stimulace- četla jsem totiž kdysi rozhovor s jednim knězem, který v něm líčil, jak moc byl za přátelství s pavoukem vděčný v komunistickém vězení, kde mezi čtyřmi stěnami mu chyběla stimulace. Kdyby mu dali aspon vězeňský řád, mohl svou mysl zaměstnat překládáním tohoto textu hned do několik jazyků. Měl tedy alespoň pavoučka.

   

Moz-screenshot-11
Moz-screenshot-8
Moz-screenshot-12

Naklepávání 130cm kosy- zákazníka jsme chtěli od naklepané kosy trošku odradit, že nemáme na naklepání čas, ale řekl, že nevadí, že si počká…

All original content on these pages is fingerprinted and certified by Digiprove