Úno 202011
 

„Vzpomínejte na mě, jak jsem se usmívala a smála, poněvadž tak si vás všechny budu pamatovat já. Pokud si mě pamatujete jen v slzách, pak na mě nevzpomínejte vůbec.“

 ( Z epizody Remember me seriálu Little House on the Prairie odvysílaném v roce 1975, jde o slova, která možná zná nejeden Američan odrostlý na onom seriálu)

 

Na obr.1 a 2 j e syn Ferda se sérií knih od pí Wilderové  

a na 3. The Book of Virtues (Ctnosti) od editora pana Benetta.

Hospodář je pro mě symbolem kontaktu člověka s přírodou. Když se řekne hospodář, musím se zde vyznat i z toho, že si ho představuju  (kromě svého muže Neila) i jako herce Michaela Landona v roli Charlese Ingallse v americkém tv seriálu natočeném dle knih pani Laury Ingalls Wilderove. (Po sametové revoluci Česká televize zakoupila a nadabovala seriál Dallas, kteremu v samotnem USA konkuroval na jinem kanale serial Dalnice do nebe, za nimz stal rovnez Michael Landon, ktery se snazil i v tomto serialu prenaset na lidi hodnoty (ne tak materiální, jak byly prezentovány v seriálu Dallas), jako jsou laska, vztahy, rodina.) Stal se pro cele generace Americanu obrazem dokonaleho otce, zemrel v roce 1991 na rakovinu slinivky a jater ve věku 54 let. Herec Michael London již sice předčasně zemřel, ale snad i kvůli tomu, že jeho vlastní matka v něm v jeho vlastním dětství svými suicidálními tendencemi a frustracemi vybíjenými na svých dětech vyvolávala pocity nejistoty, k lidem prostřednictvím svých filmů šíří lásku a dává jim sílu, dosycuje je láskou a vhání slzy do očí. Jeho filmy jsou o tom, co jemu samotnému v detstvi chybělo a co si tolik přál sám žít.

 Spisovatelka Laura Ingalls Wilder ( nar. 1867) měla díky svému otci i matce tak hezké dětství, že měla touhu se o to s někým podělit, a tak napsala autobiografické knížky, jedna má název- Domeček na prériii. Michael Landon, herec, režiser a autor některých epizod seriálu, který byl natočen na motivy oné knihy, stojí za tímto úžasným seriálem- můj opravdu velmi oblíbený, asi nejlepší rodinný seriál, jaký jsem kdy viděla. Je o vztazích v rodině, lásce manželské, dětské, rodičovské, víře, rodinných hodnotách, o překonávání překážek, smíření se s tím, co nelze změnit, o pochopení, soucitu a solidaritě komunity, rodinném lékaři.

     Charles Ingalls nešetří láskou a obětavostí k nikomu a ničemu- ke svým 4 dcerám (jediný syn zemřel jako novorozenec), z nichž jedná časem ztratí zrak, 3 adoptovaným dětem, k stárnoucím, hendikepovaným, nemocným, umí jednat s takovým, který si navykl jednat nečestně, chránit svou rodinu, postavit dům, hrát na housle, je rovný a před nikým se nehrbí, umí rozpoznat dobro od zla, jako hospodář umí zapřahnout, lovit zvěř, orat, vyrábět kola na vůz, nábytek, je orientován na řešení situací moudrým způsobem a chyby umí přiznat, stejně tak zlomit rákosku napůl krutému „učiteli-sociopatu“ dětí. Jde sice o postavu až neskutečně vyrovnanou a moudrou, ale  on i jiné postavy ze seriálu jsou pro mě velmi inspirující, Landon na diváka přenáší svůj odkaz.

Ukázka z youtube je v podstatě z úvodního filmu k celému seriálu- rodina Ingallsových musí opustit dosavadní domov (již by je ono místo neuživilo) a vydat se hledat nový domov, nějakou půdu, kde by se usadili, postavili si domeček a hospodařili. 

(Velice zajímavé je sledovat, jak fungovala kongregace- v podstatě obec chodila do neokázalého kostelíčka, který sloužil přes týden jako škola, v neděli bez velké liturgie se lidé modlili za lokální věci, řešili místní ekonomické i sociální problémy, měli právo si určovat, kdo bude učit jejich děti, směli exkomunikovat lidi, kteří nějakým způsobem byli škodliví).

————————

Paní Sally Fallonová již tento blog viděla, těší mě, že k překládání úryvků z její knihy nemá žádné námitky, naopak- těší ji to, že se o Dr. Priceovi ví už i v Československu. V poslední době je aktivistkou za právo  spotřebitele na nepasterizované mléko. V podstatě i k objektivním informacím o potravinách, protože výrobci potravin, celý tento průmysl se o svá tajemství nerad dělí.

 Jestliže je totiž pasterizované mléko spíš škodlivé než zdravé a stát svými zákony brání farmářům prodávat nepasterizované mléko, upírá tak zákazníkovi lidské právo na zdravou stravu. Stát se tváří, že nucenou pasterizací chrání zákazníka, ale podle některých zpráv to spíš vypadá, že jde o zákony, jaké si v USA či Kanadě vylobbovali obří producenti mléka (agroprůmysl), kteří tak spíš likvidují drobnější hospodáře (tito přitom mají zdravá plemena krav s možnosti pastvy na čerstvém vzduchu, kteří nemají kapitál na vybavení svých mlékaren k pasterizaci, a malá aféra s průjmem zákazníka po konzumaci jejich mléčného výrobku by je přivedla možná až na buben atd. ) Paradox je, že řada jiných potravin, které jsou rovněž „potenciálně nebezpečné“ se prodává v syrovém stavu- syrové maso, čerstvá vejce (ještě že se neprodávají jen vařená…:-), prodávat se smějí cigarety a léčiva s vedlejšími účinky…. V Anglii je syrové mléko povoleno- vždyť ho pije i princ Charles a královna. V Japonsku se do syrového vejce namáčí lehce opečené hovězí maso dokonce i v restauracích a nikdo nemá obavu ze salmonely. Ale jinde si stát zasedl na to mléko… Více o pasterizaci viz kapitola Mléko v rubrice Z knihy Výživné tradice.

     Další problémem s mlékem je i trochu věci překrucující kritika ekologů, kteří nikdy skot nechovali. Kritizuje se pomocí různých tabulek a čísel obecně chov skotu, jako že je neekologický, zapomíná se ale, že kukuřice, obilí a geneticky modifikovaná sója není „tradiční potrava“ pro krávy, narozdíl od kvalitního sena. Je otázkou, jak kvalitní je také samotné mléko, když kráva byla krmena tímto šrotem či granulemi a jako vlákninu dostala jen slámu. Stejně tak koza, jak tvrdí reklamy, teoreticky ráda oněch 400 bylin sežere, ale který hospodář má tyto optimální podmínky a nedohání produkci mléka bílkovinami z obilného šrotu?

     S produkcí mléka pro rodinný stůl tomu je jinak. Naše kráva třeba dostává jen kvalitní červnové seno -otavu mají koně a oslík- minerální liz, občas nějaké to jablíčko, slad, řepu, ale jen opravdu opravdu výjimečně, je opět březí a mléka již nemá tolik, co v létě a šrotem produkci mléka nechceme vyhánět, před otelením v červnu 2011 ji postupně zasušíme. Osobně již 7 let konzumuju takové senové domácí skutečné kozí a krávské mléko, mléčné  výrobky  včetně másla a nikdy jsem neměla žádné zdravotní problémy způsobené nepasterizovaným mlékem, ani nikdo z mé rodiny, naopak- takže jsem skeptická k tvrzení expertů, že jde o rizikovou potravinu, s niž si hraju „ruskou ruletu“.  Mléko při výrobě sýrů zahříváme jen na potřebnou teplotu, která je nutná k vytvoření syřeniny, a ta nepřekračuje 37 stupňů. Výjimku jsem neudělala ani v době mých dvou těhotenství, i během nich jsem si užívala mírně nakyslého syrového domácího mléka, sýrů, kefíru či čerstvého podmáslí- to mi chutnalo nejvíce. Protože jsem velmi dlouho syna kojila , začal s konzumací těchto mléčných výrobků běžně až od tří let,  šlo ale o fermentované výrobky, žádné alergie ani na skutečné mléko dnes nemá. Obávám se, že nepasterizované mléko z automatů apod, ze zdrojů, o nichž nemám žádné informace, bych ale nekonzumovala nepřevařené, vzhledem k negativům pasterizace bych se mu raději vyhnula, žádnou volbu zákazníka tedy nečiním. A pokud jde o tzv. sójové mléko, nikde na světě není tradiční, v Japonsku určitě není tradiční ani kravské ani sójové mléko.
   
Více v angličtině na http://www.realmilk.com/

CÍTÍM SE TĚŽCE, NEBO NASYCEN?

Další věc, která mě v textech pí Sally zaujala, byla poznámka k tomu, že se občas o masu a tucích atd říká- je to těžké jídlo, po kterém jsem unaven. Zde je totiž prý možné popřemýšlet, zda se jedná o pravý pocit únavy, nebo spíš pocit nasycení, a tedy i klidového rozpoložení, kdy si tělo na delší čas nemusí dělat starosti s obstaráním si potravy. Po vegetariánské stravě mám totiž naopak brzy hlad…:-) Pocit lehkosti a zbystřených smyslů prožívají i lidé na dlouhých očistných hladovkách, ale je možné, že jim jen příroda dává ještě další šanci k tomu, aby si honem hleděli ulovit či nějak opatřit potravu, než bude pozdě.

*Hospodář- angl. je to husbandman, tedy vlastně manžel a muž, snad to slovo „hos“ je od house, tedy pán domu, kdo doma hospodaří, hospodářství je české slovo pro ekonomiku, takže hospodář je původně prvoekonom či primární ekonom na základní ekonomické jednotce – hospodářství (tedy statku se zvířaty a s polnostmi)

All original content on these pages is fingerprinted and certified by Digiprove