Úno 062011
 
Photo_feb_22_4_33_06_pm

Můj článek níže byl publikován v únorovém čísle roku 2011 Bioměsíčníku….

 

Těší mě, že Měsíčník Bio dává prostor kontroverzním tématům, o čemž jsem se znovu přesvědčila hned  v lednovém čísle nového roku, kde na straně 3 byla uveřejněna úvaha pana Ing. Bartáka, PhD na téma ekochov a následného usmrcování zvířat vycházejícího asi z hloupnutí lidské společnosti. Už dlouho jsem chtěla na téma porážky zvířat a vůbec smrti (bez které není života) přispět sama nějakou úvahou, ale z pohledu „ženy-zabíjáka“. Snad na to téma dojde až někdy v budoucnu, protože bych nerada jitřila lidské emoce. Když jsem totiž před pár lety navštívila jedno internetové fórum,  k tématu stravy se tam nevraživě vyjadřovali vegetariáni a všejedi, a měla jsem obavy, že kdyby se tyto dva tábory setkaly osobně, tak by část vegetariánů všejedy zmydlila tak, až by asi opravdu tekla červená, a někteří z nás všejedů by se zas na ně nejraději vrhli a ohlodali je jak kanibalové do poslední kostičky. Zdá se mi, že jedna strana je držitelkou plné míry uvědomělosti, vyčerpávajících informací a morální nadřazenosti a domnívá se, že ta druhá žije v blažené nevědomosti, a zas naopak- druhá strana si zatvrzele myslí totéž o té první. Ani následující text nelze chápat konfrontačně vůči oné úvaze, jde totiž opravdu jen o shodu okolností, že jsem se zrovna chystala na téma stravy zde také něčím přispět.
      O správné výživě z různých úhlů pohledu jsem už za ta léta načetla a slyšela ledacos. Celosvětový konsensus o tom, co je, nebo není vhodné k jídlu z různých důvodů (i náboženských) neexistuje. Zdraví je ale, jak se říká, jen jedno. Dostala jsem se tedy nakonec ke dvěma pozoruhodným knihám, které dosud česky nevyšly. První z nich je veledílem s politicky nekorektními a přehlíženými výsledky výzkumu zubaře Dr. Westona A. Pricea VÝŽIVA A FYZICKÁ DEGENERACE z roku 1938, které doprovází spousta nezapomenutelných fotografií, které hovoří za tisíce slov. Tento dobře zajištěný a na potravinářské výrobě nijak nezávislý zubař, cestovatel a asi i první moderní badatel v otázkách správné výživy potkával ve své ordinaci v USA mnoho nemocných a už ho přestalo bavit zkoumat, proč mají v poslední době jeho pacienti stále více zubních kazů a jiných vad. A tak se spolu s manželkou vypravil do světa hledat „Zdraví“. 

Ukaž, jaké máš zuby

 

     Chtěl najít zdravé jedince se zdravým chrupem (bez zubních kazů a jiných deformit chrupu) a odpovědět si na otázku, CO (jaké jídlo a zásady) je vlastně zdravými udělalo. „Zdraví“ ale našel až u primitivních skupin a kmenů na území obou Amerik, Afriky, Austrálie, Oceánie atd. Tito lidé žili po celé generace na stejné místní tradiční stravě nedotčené stravou západní civilizace, jaká byla zhruba po průmyslové revoluci. Nejprve se samozřejmě chtěl zaměřit jen na zuby, pak si ale začal všímat i jiných souvislostí (že stejné podmínky, jaké vedou k zubnímu kazu, vedou i k nemocem), až si definoval standard zdravého člověka. V době Dr. Pricea takové izolované skupiny ještě existovaly. Jejich následný kontakt s jídlem naší civilizace měl pro ně a děti, které se jim poté narodily, ovšem tragické následky (s další generací se progresivně zhoršovaly), které dnes běžně potlačuje a do nichž zasahuje lékařská péče.
     Jak vypadal standard zdravého člověka?  Totiž jeho opakem byly neblahé tendence, na které jsme si dnes více než v době Dr. Pricea zvykli jako na „normální“, „dědičné“ nebo dokonce žádoucí a které již tenkrát dle jeho výzkumů souvisely s nesprávnou výživou než se špatnou značkou zubní pasty. Mezi ony důsledky nesprávné výživy patří progresivně se zužující struktura obličeje, zubní kazy (tenkrát vedla bolest zubů i k sebevraždám…), nutnost nosit rovnátka, nesprávný skus,  tendence k dýchání ústy- trvale otevřenými (daná malými nosními průchody, které ovlivnil vývin nosních kostí), úzký zubní oblouk s přetěsnanými zuby, ale také vyšší kostra (postava) na úkor jejího správného vývinu- nejen zubní klenby, ale i široké pánve pro zdárný porod, vrozené vady, náchylnost k infekčním (TBC) a chronickým onemocněním. Zkrátka příroda si vybírá SVOU DAŇ na alespoň jednom z výše zmíněných aspektů degenerace. Dobrá zpráva je, že s dalším pokolením lze dojít k  REGENERACI, pokud OBA rodiče budou dbát na rozumné věkové odstupy mezi sourozenci a správnou výživu ještě PŘED početím potomka tak, jak na ní starostlivě dbaly námi tak zvané „primitivní“ národy. Například v jedné švýcarské vesnici, kterou Dr. Price navštívil, nesměli manželé počít potomka či se dva lidé vzít, dokud si neužili červnového másla.
     Přirozeně že ve stravě byly lokální rozdíly – na něco jiného byli odkázáni Eskymáci na Aljašce, něco jiného museli jíst Masajové v horké Africe. Někdo nepil ani kapku mléka, jiní (třeba v horské vesnici ve Švýcarsku) na mléčných výrobcích byli závislí, protože z krátkého léta neuměli o mnoho víc vytěžit. Některé faktory však přece jen společné měli: nejedli nic z bílé mouky, nejedli žádný ani hnědý cukr, nejedli výrobky z celozrnné mouky, aniž by mouka prošla (ke zdárnému strávení) namáčením či poctivým mléčným kvašením a zbavila se tak kyseliny fytové, jedli ale vývary z rybích či jiných kostí, rybí tuk, všichni jedli pravidelně něco syrového (nejlépe kvašeného) a hlavně podíl vitamínů A, D a K (tehdy „Priceův faktor“) byl v jejich výživě až 10násobně vyšší než ve stravě tehdejšího průměrného Američana. Tyto vitamíny se ale nacházejí v potravinách, které moderní experti na výživu zavrhli obecně jako „nezdravé“, přestože je tito lidé po staletí považovali za nezbytné k udržení svého zdraví, správného růstu a schopnosti reprodukce. Jde o živočišné tuky, jako je máslo, sádlo, maso z orgánů zvířat, mlíčí, vejce atd. Asi by Dr. Price nepřesvědčil Tibeťany, že jačí máslo by měli nahradit „zdravějším“ margarínem, který považoval za „dílo ďáblovo“. Možná je otázkou času, kdy budou příznivé účinky nízko-cholesterolové diety na zdraví označeny za přeceňované, vymizí fobie z cholesterolu a opět dojde k rehabilitaci STAROMÓDNÍCH ŽIVOČIŠNÝCH TUKŮ a objeví se tu reklama na tradiční husí BIOSÁDLO jako zdroj vit. D na období zimních měsíců.

Jez, co roste a žije kolem Tebe

          Spoustu střípků a zajímavostí o výživě nacházím v odvážném tlustopisu z pera dvou žen Sally Fallonové a Mary G. Enigové, PhD VÝŽIVNÉ TRADICE: KUCHAŘKA, KTERÁ ZPOCHYBŇUJE POLITICKY KOREKTNÍ VÝŽIVU A DIKTÁTORY STRAVY. Tato kniha z roku 2002 vychází mj. z poznatků zubaře Pricea a v úvodu se v ní píše: “ Zcela jistě něco musí být hodně špatně…Rady diktátorů stravy- to, co nám říkají a, co je stejně tak důležité, co nám neříkají – jsou mylné. Ne na 100 % mylné. V jejich vyjádřeních je kus pravdy, dost velký kus na to, aby jim dodával na důvěryhodnosti, ale ne dost velký kus na to, aby nás uchránil od útrap chronických onemocnění.
     Uvědomila jsem si i díky této knize, že třeba takové mléko (a zejména mlezivo) je sice určeno v prvé řadě pro telata a kůzlata, ale že v přírodě není primární funkcí ničeho být naší stravou, že i to semínko slunečnice je předurčeno k reprodukci rostliny a jak moc záleží na TRADICI, ke které se v knize Výživné tradice píše: „Přírodní výběr je mechanismus k adaptaci izolovaného obyvatelstva na jídlo, které je mu dostupné.“ To se prý například projevuje v tom, že někteří jedinci nemají problém s trávením mléčných výrobků i v tom, že sice my Středoevropané nemáme moře, ale naše tělo je schopno  jód z potravy (višně) lépe využít než takový Japonec, který by po pár letech v ČR bez řas a darů moře mohl být nedostatkem jódu ohrožen. Asiaté mají zase prý větší slinivku a slinné žlázy, a proto si na rozdíl od Evropanů nepřivodí žádné zdravotní problémy, pokud by měli celozrnnou rýži celá léta ke každému jídlu. Kniha upozorńuje, že ačkoliv mají mořské řasy či tempeh vit. B12, jde jen o jeho jistou analogii, kterou naše tělo jako vit. B12 nerozpozná, a tudíž ho nevstřebá a že hinduisté v Anglii mají údajně častější výskyt zhoubné anémie než v Indii, protože tam platí přísnější hygienické předpisy, které neumožňují, aby se jakýkoliv hmyzí život (rovněž zdroj vit. B12) propašoval do vegetariánské stravy.
      Chápu, že rozpory, výsledky „nejnovějších“ výzkumů a spousta ALE ohledně správné výživy jen tak nevymizí. Jelikož jsem se dosud ale nesetkala s jinou knihou, v níž by teze o tom, jak vypadá zdraví, byla díky fotkám OČI-VIDNĚJŠÍ, chtěla jsem se zde o oněch knihách alespoň letmo zmínit, aniž by bylo mým úmyslem někoho zranit či urazit. Vždyť stačí že do konfrontace se dnes ženou i krávy s kozami, které mečí, že jejich mléko je lepší, a krávy se zas naparují, že lepší je to jejich. Těší to snad jen výrobce sójového mléka a oněm zvířatům pak zbude akorát tak na kapesné. Je mimochodem celkem bezcenné srovnávat, které z obou druhů mlék má více vitamínu B12, který je znehodnocován pasterizací. Kdybych žila ve městě, v prvé řadě bych asi bojovala za své „náboženské“ právo na nepasterizované mléko jako zdroje B-komplexu. Mám pocit, že kozí mléko nemá více vitamínu A- to by muselo být kozí máslo žlutější než kravské. Ve sklepě mám uloženy nádoby s přepuštěným domácím máslem, které je označené měsíci v roce. Je totiž pozoruhodné, jak se odstín žluté mění navíc i v průběhu roku. Více o tom všem na mém blogu http://zubení.posterous.com
                                                                                                                 Věra Dudmanová

All original content on these pages is fingerprinted and certified by Digiprove