Naše zuby vyprávějí o nás příběh…

Dívčin chrup ve věku 5 let a 6 měsíců a ve věku 7 let a 10 měs. Fotografie, na které jsem dostala laskavé svolení k použití, jsou z knihy "Buteyko Meets Dr Mew" od Patricka McKeowna. (Thank you!)

Na obrázku je dívka, která v raném dětství vypadala poměrně půvabně, i když je možné si již všimnout toho, že mezi mléčnými zuby nejsou mezerky, jsou ne přetěsnané, ale zcela blízko sebe. Uběhlo pár let na nekvalitní stravě a dívčín nový chrup vypadá katastrofálně.  Po celé období růstu dětí je kvalita stravy nesmírně důležitá, aby se předešlo nejen těmto extrémním stavům.

Je mnoho různých druhů diet a každá se upřímně snaží hledat způsob, jak osvobodit člověka od průmyslově zpracovaných potravin.  Kvalitní výživa podle zubaře Pricea ovlivní značně nejen to, jak se cítíme, zda jsme zdraví a silní, ale v její moci je i ovlivnit to, jak bude fyzicky vypadat příští generace – to je něco, co mě na poznatcích zubaře Pricea asi nejvíce fascinuje-  ono vědomí transgeneračního posunu – naše moc k regeneraci další generace či bezmoc či neznalost vedoucí k degeneraci našich potomků. Nemám na mysli barvu očí a vlasů, ale stav zubů, tvar obličeje a celou fyzickou konstituci člověka. Paní Sally Fallonová k tomu ve své přednášce říká:

Když jsou zuby rovné, je to znamení, že i zbytek těla je správně postaven, že má dobrou kostní strukturu, dobrou maskulaturu, ostrý zrak a sluch, optimálně fungují všechny orgány, má optimistický postoj a dobře fungující intelekt. A pokud jsou zuby rovné a struktura obličeje široká,  i pánev má otvor kulatý a umožňuje snadný porod dítěte. Když jsou však zuby křivé, je to znamení toho, že bude   také ve zbytku těla. Když je  tvář úzká a zuby stěsnané, je méně místa na důležité žlázy v hlavě – podvěsek mozkový, šišinka, hypotalamus (podhrbolí), hlavní žláza…Co je špatného na křivých zubech? Nemůžeme je prostě narovnat pomocí rovnátek?  Vytvoříme sice krásný úsměv, ale rovnátka nepůsobí na skrytou příčinu stěsnaných zubů, což je nedostatek správné výživy. Člověk může mít opravené rovné zuby, ale permanentně zůstane s: úzkými nosními průchody, stěsnaným ušním kanálkem, stěsnanými žlázami v hlavě, zmenšenou povrchovou oblasti v plících, trávicími poruchami, problémy s kostmi a s úzkou nebo zploštělou pánví.

Pokud je tedy zdraví dětí něco, co můžeme ovlivnit, jistě je to pro mnohé ta poslední motivační kapka, která přiměje člověka, jehož láká život na venkově jako takový, učinit radikální změny v životě. Jde o život sice v určitém ohledu a z vnějšku viděno možná skromný, zato hojný v oblasti produkce kvalitního jídla a v pěstování přirozené hodnoty zdraví. Když si člověk sám potraviny produkuje, nutí ho to být i v kontaktu s přírodou. To, že člověk ani nemůže jet na dovolenou, je pro mě osobně podružná překážka k takovému stylu z mnoha důvodů:

-již jsem se podívala na druhý konec světa, i tam žijí lidé, i tam je tráva zelená

- dovolená na pár týdnů ročně za cenu zrušení chovu či předání ho do nekompetentních rukou je pro mě příliš “drahá”…

- pokud člověk neumí být tady a teď (jako při meditaci), cítí se prázdý a má nutkání zaplnit tuto prázdnotu, rozptýlit bolest z prázdnoty přechodnou úlevou, změnou vnějšího prostředí (to vnitřní pojede s ním na dovolenou), jakou mu poskytne pravidelná dovolená

- celý svět lze  najít “v kůře stromů”

- Cestovat lze i po vlastním dvoře, nebo “Cestovat může i vůl a co uvidí…?.

To samozřejmě neznamená, že nikdy v životě nikam nejezdím či nepojedu, že si ráda neposlechnu něco o cizích zemích, ale v tuto chvíli svého života jen ráda “Jsem”.

Dovolena je pro mě tam, kde maji opravdové mléko s tlustou vrstvou smetany nahoře…

 

 

JSOU AROMATERAPIE A JEJÍ ÉTERICKÉ OLEJE “BÍLÝM CUKREM” V BYLINÁŘSTVÍ?

Jak jsem se již zmiňovala v jednom z posledních příspěvků na můj blog, zaujala mě v poslední době paní Susun Weedová, která je přední americkou bylinářkou,  založila Centrum moudré ženy… Napsala asi 4 knihy, které se staly biblemi amerických žen,  zabývá se v nich bylinkami, výživou a ženským zdravím a  dává rady, jak řešit běžné ženské obtíže pouze přírodními prostředky. Přichází s trochu jiným pohledem věci. Tak třeba návaly horka v období klimakteria považuje za pouhý projev “energie kundalíni”… Paní Susun má své Radio show Moudé ženy, ve kterém zpovídá přední americké bylinářky (i bylináře) ale i jiné osobnosti.

Přední americká bylinářka Susun Weed se svými kozami

Nedávno mě zaujala, když vstoupila (rázně zasáhla…?) do povídání  Daniely Sales a přiznala se , že k aromaterapii má…velmi špatný postoj. Domnívá se, že jde o moderní maximálně 40 let starý přístup k práci s bylinkami, technologicky náročný. Bylinářství považuje za lidové, ale nikoliv aromaterapii kvůli destilaci. Při holistické léčbě je třeba podle ní  i rostlinu využívat holisticky, že esence je pouhý duch rostliny a  je třeba respektovat více i hmotu, tedy využívat pokud možno rostlinu celou. “Nejhorší zlo tohoto světa je to, že nerespektujeme hmotu”, sdělila razantně svůj vyhraněný názor.  Na námitku D. Salesové, že moderní ženy dnes o sebe přece tolik pečují a přece respektují “hmotu” , opáčila, že to není péče, nýbrž  obsese, že žena má své tělo a duši vyživovat, což nečiní. Je to samozřejmě otázka názoru – esence by se měly používat s rozmyslem a citem, myslím, že mohou v urgentních případech lidem pomoci.  Použila do doma vyráběného másla z ghí či sádla. Osobně si dnes soběstačím s celými bylinkami.

Susun, ...udělala jsem si výluh z kopřiv (jak ty říkáš "nettle infusion"), využila celou horní část rostliny, ale stejně ji pak vyhodím do kompostu (podobně jako se asi vyhazuje odpad po výrobě esenciálních olejů), v tomto případě ji také nesním celou... Co teprve homeopatie? Každopádně mě nutíš přemýšlet, takže děkuji za sdílení myšlenek...

Následující text se každopádně také aromaterapií zabývá a  našla jsem ho ve zkrácené podobě na stránkách paní Susun (www.susunweed.com), na jejimž kurzu autorka článku kdysi byla. Paní Mary K. Rose tímto děkuji, že mi dovolila přeložit svůj  článek a publikovat ho na tomto blogu. Původně vyšel v plném znění v časopise Massage a Bodywork Magazine: Originally published in Massage & Bodywork magazine, April/May 2004.Copyright 2003. Associated Bodywork and Massage Professionals. All rights reserved.

INTEGRUJÍCÍ AROMA: obezřetnost a uvážlivost

Mary Kathleen Roseová

V minulých několika letech tu byl zdánlivě neúměrný zájem o aromaterapii. A už jde o voňavé svíčky, kadidlo, osvěžovače vzduchu a pot pourri, tak o esenciální oleje v biokvalitě, produkty na masáž a péči o pleť – zákazníkovi je předkládána široká řada vůní, aby poškádlila jeho smysl čichu. Něteré z těchto výrobků jsou uváděné na trh s tím, že jde o způsob zlepšení vašeho domova a pracovního prostředí. Jiným je připisován zvláštní  význam při léčebě nebo jakožto způsobu, jak zvýšit kvalitu vašeho tělesného a emočního zdraví.

S takovou oblibou přicházejí obavy ohledně bezpečné aplikace používaných chemikálií, ať již pro estetické či medicínské účely. Pravdou je, že velmi málo z tolik propagovaných “aromaterapeutických” výrobků je skutečných. Mnohé z prvků použitých v oblíbených voňavých produktech jsou syntetickými chemikáliemi, které jsou známe svými škodlivými účinky zejména u citlivých jedinců. Dokonce i tam, kde neexistují bezprostředně viditelné problémy, může delší používání a vystavování se těmto syntetickým a toxickým chemikáliím po čase přispívat k různým druhům přecitlivělosti a chronickým nemocem, jako je fibromyalgia, migrénové bolesti hlavy, astma, chronický únavový syndrom a rakovina.

Co ale čisté esenciální oleje, aromatické oleje destilované z různého rostlinného materiálu, jako jsou květy, listy, jehličí, ovocné slupky, dořevo a kořeny? Mnoho lidí si myslí, že když jsou vyrobeny z  přírodních materiálů, takže když se používají,  jsou vždy bezpečné a blahodárné. Čistým esenciálním olejům se při péči o tělo sice dává přednost před jinými voňavými výrobky, tyto oleje jsou ale velmi koncentrovanými látkami a měly by se používat s obezřelostí. Jelikož se více lidí dává na pravidelné používání esenciálních olejů, podívejme se na některé z oněch  objektivních měřítek.

Ekologické: K produkci esenciálních olejů se používá veliké množství rostlinného materiálu. Většina rostlin obsahuje 1 až 5 % esenciálního oleje. A large amount of plant material is used to produce essential oils. U rostliny s 1 % esenciálního oleje to dělá  3 kg na výrobu 30 g esenciálního oleje. U rostlin pěstovaných komerčně, jako je levandule, to není problém. Ovšem u divokých rostlin můžeme mít vážné obavy. Další problém stojící za znepokojení je používání herbicidů a pesticidů. Většina esenciálních olejů se nedělá v biokvalitě.

Alergie, přecitlivělost a podráždění: Mnoho lidí je citlivých na účinky vůní a esenciálních olejů, ať už ze vzduchu nebo použitých na kůži. Ten, kdo používá esenciální oleje musí být vždy ostražitý na možnost alergické reakce. Přecitlivělost se může vyvinout časem  a obzvlášť těžko se identifikovává, když se používá směs různých esencí.  Alergie se mohou projevit jako kýchání, svědivé oči, bolesti hlavy, podrážděná kůže nebo vyrážka, nebo těžké dýchací obtíže.

Antibiotická rezistence: Mnoho esenciálních olejů má antiseptické a antibiotické vlastnosti. Jsou to sice vyhledávané vlastnosti při používání olejů, ale je třeba poznamenat, že nadužívání antibiotik, dokonce místně na kůži, může přispět k odolnosti antibiotikům.  Je to schopnost bakterie deaktivovat nebo vyloučit antibiotika či jinak zablokovat jejich inhibitující či smrtící účinky. Výsledkem používání antibiotik je vývin odolných bakterií.

Zamaskování žluklosti: esenciální oleje se často používají tak, že se zředí v nosných olejích. To je způsob, jak kontrolovat použitou dávku a také o dodání vůně nosnému oleji, který se pak může použít na kůži při péči o tělo nebo masáži, protože esenciální oleje jsou tak koncentrované. Jenomže síla vůně může maskovat žluklost v nosném oleji. Běžně používané masážní oleje, jako je mandlový, zolej z jader meruněk, avokádový olej nebo olej z pšeničných klíčků nejsou stálé, takže esenciální olej prostě překrývá pach žluklého oleje. Na použití pro péči o tělo je olivový spolu s kokosový olejem nejstabilnější.  Kokosový olej, který je zastudena pevný, se dá rozpustit tak, že se jeho nádoba na několik minut umístí do hrnce s teplou vodou. Kokosový olej v biokvalitě není drahý a dobře funguje jako masážní lotion. Má své vlastní aroma, aniž by se do něho přidávala další vůně.

Vnucování vůně: Lidé dbalí zdraví stále více zdůrazňují své právo na čistý vzduch. Dokládá to posun směrem k zákazu kouření na veřejných místech. Co ale silné vůně používané v osobní péči a kosmetických výrobích – ať už jsou přírodní či syntetické? Sdílíme vzduch s ostatními lidmi a je třeba být k tomu pozorný. A samozřejmě je zde reálná možnost alergické reakce na látku, jejíž nositelem je jiná osoba.  Jedna uplakaná žena si naříkala manželovi, když přišel domů po aromaterapeutické masáži. Měla alergii na esenciální olej, který se při jeho masáži použil. Silné vůně mohou být také pro jiné lidi  prostě nepříjemné a otravné. Například silná aromatická substance, jakou je pačuli, může být pro někoho potěšením, pro jiného něčím odporným.

Desensitizace: Časté používání esenciálních olejů může vést k desensitizaci čichu. Tento lidský smysl je designován, aby rozlišil mnoho různých vůní. Člověk by měl být schopen rozlišit spoustů různých vůní. Člověk by měl být schopen poznat, jestli je jídlo čerstvé nebo zkažené, žádoucí nebo nežádoucí.  Člověk by měl odlišit jednu látku od druhé.  DObře vyvinutý smysl čichu nám může pomáhat při hledání určitých rostlin v divoké přírodě i na zahradě.  Čich je jedním ze způsobů, jakým se matka s miminkem napojují, nebo zda se k sobě lidé přitahují nebo se od sebe odpuzují. Smysl čichu nás uvědomuje o nebezpečí, jako  je pach při úniku plynu nebo při požáru, nebo jiné toxiny v prostředí.

Nadužívání esenciálních olejů nebo jiných silně vonících látek oslabuje naši schopnost používat nás smysl čichu v jeho plném potenciálu. Výše jsem uvedla příklad toho, že zkažený masážní olej je zamaskován tím, že se použily esenciální oleje.  Susun S. Weedová, známá bylinářka a lektorka v oblasti zdraví, nazývá aromaterapii “bílý cukr bylinářství.” Myslím si, že tato podobnost je trefná. Když jedinci jedí jenom rafinovaný cukr, ztrácejí svou schopnost cítit sladkost v celistvé potravině (například sladkost v mrkvi nebo celozrnné chlebu). Podobně s naduživáním esenciálních olejů ztrácí jedninec schopnost rozlišovat jemnosti či vůni v celých rostlinách.

Mary Kathleen Rose, C.M.T., se přes 25 aktivně angažuje na poli holistického zdraví, soustřeďuje se na výživu, bylinářství, masáže a expresní umění. Má bakalářský titul v integrativním léčení a certifikát udělený Susun Weedovou v Duchu a praxi tradice moudré ženy. Je autorkou knihy The Gift of Touch: Comfort Touch Massage for the Elderly and The Ill and Bereavement: Dealing with Grief and Loss. Pro více informací navštivte www.comforttouch.com.

Autorka článku v jeho nezkrácené podobě hovoří dále o  možnosti terapie přírodní vůní, o tom, že stačí přivonět k celým živým rostlinám a využívat všechny své smysly (zrak, dotek, chuť, čich, sluch…), že terapií vůní je samozřejmě i používání čerstvých bylinek v kuchyni, vůně jídla, upečeného chleba, který provoní domov, svazeček sušené levandule pověšený na zdi či na poličce, romantický košíček se sušenými  okvětními lístky růže, pytlíčky a polštáře s voňavými bylinkami…


JEZTE TUK, SHOĎTE TUK, aneb malá poznámka k otázce HUBNUTÍ

Kniha Fallonové a Enigové, PhD Jezte tuk, shoďte tuk

JEZTE TUK, SHOĎTE TUK – tak se jmenuje či bych asi pracovně přeložila název jiné knihy autorek Fallonové a Enigové …jsem přesvědčena, že názory autorek na hubnutí a zdravou stravu představují hlas, který by měl dostat svůj prostor k zaznění i v ČR, aby alespoň vyvážil konkrétními argumenty ty názory, které u nás v otázce “zdravé” stravy převládají …V tuto chvíli však dávám přednost překladání Vyživujících tradic (na které se již mnozí těšíte…), i když se mě před několika lety emailem ptala jedna australská poradkyně sportovců v otázkách výživy (byla českého původu), zda kniha Eat Fat, Lose Fat již vyšla i česky a tehdy jsem o jejím překládání uvažovala…

…Bezesporu má na obezitu zásadní vliv nadměrný příjem potravy a především tuků…ty nasycené jsou “závadné” a vedou ke kardiovaskulárním chorobám …se většinou dozvídáme z různých populárních médií a z úst mediálně známých nutričních expertů. “Tuky” jsou ale někdy v souvislosti s hubnutím  naházeny do jednoho ruksaku. Myslím si ale, že je to možná polopravdivý a částečně zavádějící výrok (“především tuků”), který může dotyčné nasměrovat na nízkotučnou stravuomezující se maximálně na “zdravé” margaríny a rostlinné tuky obsahující mono či vícenenasycené mastné kyseliny, v nejlepším případě na oleje za studena lisované. Spolu s pohybem dojdou snad tito hubnoucí lidé se silnou vůlí i ke štíhlé postavě, navzdory tomu, že se třeba nebudou zas tolik omezovat v pojídání potravin obsahujících bílý cukr či jiných průmyslově zpracovaných potravin. I kdyby nejedli žádný bílý cukr, živočišné tuky obsahují řadu významných vitamínů, bez něhož naše tělo nemůže zůstat dlouhodobě zdravé.

Pokud člověk ale dává přednost jen olivovému oleji, který má dlouhé řetězce, přibere z něho spíš než z másla či kokosu. Mám pocit, že je v tom nesmírná moudrost přírody, že u nás jisté plodiny nerostou, i když uznávám, že některé potraviny jako olej z tresčích jater či keltská sůl, třebaže nejde o lokální potraviny, jsou nesmírně cenné a je dobré pro ně chodit světa kraj. 

Staré vydání knihy Česká strava lidová se možná dá sehnat někde v antikvariátě, má i nové vydání (děkuji Tomáši Vaňovi za typ...)

Zvažme následující: e naši předci a přírodní národy konzumovaly především nasycené tuky (ať už v daných krajích rostlinné – kokos, či živočišné – máslo, sádlo, lůj), vícenenasycené tuky u přírodních národů tvořily pouze 4 % a ty navíc získávali z luštěnin, obilí či chleba z čerstvě namleté mouky (ve které mastné kyseliny neměly čas zežluknout). Oleje z olejnatých semínek (byť za studena lisovaných) obsahují sice antioxidační vitamín E, ale příliš omega-6 a jsou poměrně velmi nestálé, neobsahují prospěšný cholesterol a v tucích rozpustný A, D a K2. Výjimkou je extra panenský olivový olej (o tom rafinovaném ani v souvislosti se stravou nepíšu, použila bych ho spíš jako nátěr na dřevo), a sice v tom, že je  jednak poměrně stálý a není ze semínka, ale je z drobného ovoce.  Problém tedy je, že většina rostlinných olejů je buď rafinovaná, a tedy již znehodnocená, nebo velmi snadno podléhá oxidaci a tedy zatěžuje naše tělo volnými radikály nebo přemírou omega-6 mastných kyselin, vícenenasycené tuky převládají-li v našem jídelníčku, ochabují naše cévy.

Vzpomínám na text o tucích (TUKY I), kde se píše, že když člověk začne konzumovat rostlinné oleje, sníží se mu (přechodně) krevní cholesterol (což znamená potlesk pro diktátory stravy)….jenomže to prý se děje proto, že on chudák cholesterol (a nejsem si jistá, zda vůbec víme, co to vlastně ten cholesterol je) dělá co může někde jinde než v krvi – to aby opravil paseku v ochablých stěnách  buněk vlivem právě oněch vícenenasycených olejů, cholesterol vrací buňkách tuhost a pevnost. Také vzpomínáte? (S ním a s poctivými domácími bujóny a vývary bychom žádnou celulitidu neměly…)

Při náhlédnutí do knihy Česká strava lidová (původní vydání je z roku 1945)  se hovoří akorát jen o lněném oleji, ten byl ale používán spíš do lamp Jana Cimbury nebo při období půstu. Zkrátka máslo či husí sádlo na něho nemělo. Jedl-li předek třeba vajíčka od slepic z pastvy a ryby z čistých řek (které se nedokrmovaly obilím), jistě mělčlověk dost omega-3 mastných kyselin a nemusel pojídat lněný olej, který ho má hodně.

Možná, že někdo na nízkotučné (či na stravě s nízkým zastoupením především živočišných tuků typu másla) stravě zhubne,  ale  v delším časovém horizontu mu to možná přinese jiné zdravotní obtíže (osteoporózu, rakovinu prsou…), které se zase budou nějak, něčím či někým řešit.  Vždyť při fyzickém cvičení třeba za účelem zhubnutí se velice vyčerpává velice důležitý biokatalyzátor vitamín A, který se nachází pouze v živočišných tucích…Níže přináším částečně k tomuto tématu další malý výběr z  dalších zajímavých postranních střípků z knihy Vyživující tradice…:

V 60. letech 20. století objevili Japonci látku, která tlumí tvorbu cholesterolu. Studie na zvířatech odhalily, že tato sloučenina je velmi toxická, takže Japonci moudře usoudili, že nemá žádné lékařské upotřebení. Svůj objev prodali Merckovi, americké společnosti vyrábějící léčiva, která neobyčejně rychle získala od Správy pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) pro tuto látku schválení. Merckův lék je nyní znám pod názvem Mevacor a podobné produkty prodávají jiné společnosti pod názvem Lovastatin, Pravastatin, Fluvastatin a Simvastatin. Mezi vedlejší účinky patří poškození jater, snížené libido, zpomalené reakce, rakovina, mrtvice, střevní onemocnění, deprese, antisociální chování, nehody a sebevraždy. Cholesterol snižující léky brání tělu tvořit koenzym Q10, který je potřebný na to, aby srdce normálně fungovalo. Zkrátka lidé kvůli těmto lékům stárnou a jsou nevrlí, ale propaganda proti cholesteru je pronikavá natolik, že Američané jsou ochotni za ně platit 60 miliard dolarů ročně.SWF

Mevacor

Jde dnes o běžně drženou víru, že se nám velmi zvýšil v tomto století příjem tuků. To, co se zvýšilo, je ve skutečnosti velký příjem tuků z rostlinných zdrojů. Zároveň se množství tuků v naší stravě v procentu kalorií tak radikálně nezměnilo. Tuk ve stravě Američanů představuje od 30-43 % kalorií podle toho, na jaký výzkum se podíváte a dokonce i množství tuku ve stravě v 90. letech 19. století vypadá podobně. Článek o stravě z roku 1922 Encyklopaedia Britannica obsahuje informace o 339 výzkumech stravy, z nichž 238 bylo uskutečněno ve Spojených státech. Nejvyšší nahlášený příjem tuků byl u amerických dřevorubců ve výši 43,6 % kalorií, těsně následovaný dánskými lékaři s 42,|9 % kalorií. Kromě chovanců v “ústavech pro duševně choré” ve Spojených státek, kteří přijímali v průměru 29,9 % kalorií jako tuky, průměrná americká rodina/dospělý přijímala od 32,4 % do 36,5 % kalorií ve formě tuku. Mary G. Enigová, PhD Know Your Fats [Poznejte své tuky]

Jako malý chlapec jsem trávil školní prázdniny na statku, kde zvířata nedostávala žádnou jinou stravu kromě toho, co si mohla najít na pastvě a v lese. Nebyly to žádné extra produktivní dojnice s velkými vemeny. Krávy nebývaly nikdy nemocné. Potřeba volat veterináře byla minimální. Srovnejte si to s krávy přebornicemi, které mají velká vemena, jež jsou obvykle zasažena mastitidou a s ní spojeným únikem hnisu.Tento nechutný stav obvykle vyžaduje téměř neustálé používání penicilinu, aby mléko stále proudilo. Tyto přebornice jsou krmeny problematickými koncentráty a jinými látkami, které jsou v rozporu s enzymovou výživou. Co si dáte – méně dobrého mléka, nebo spoustu mléka obviněného z příčiny srdeční a arteriové choroby? Edward Howell, MD Enzyme Nutrition

Konvenční moudrost velmi vychvaluje sacharidové diety pro sportovce – těstoviny, brambory, různé druhy chleba, ovocné šťávy a na sacharidy bohaté “energetické” tyčinky. Nová studie z Univerzity New York vzbuzuje vážné pochybnosti ohledně vhodnosti diet s nízkým obsahem tuků a vysokým podílem sacharidů pro ty, kteří vykonávají namáhavá fyzická cvičení. Příslušní lidé se stravovali tak, že 15 %, 30 % a 45 % tvořilo tuky. Ti, kteří byli na vysoko-tučné dietě, měli větší výdrž – až o 11 % zvýšenou. Žádné nepříznivé změny na krevní chemii se u těch, co měli ve stravě hodně tuků, nezjistily, a nepřibrali na váze. Autoři studie došli k závěru: Výsledky naznačují, že nízkotučná dieta může mít škodlivý vliv na výkon a že strava s větším zastoupením tuků může mít za výsledek větší dostupnost energetického substrátu s nižším poměrem laktátu k pyruvátu.”                               V jiné nedávné studii tentokráte v Jižní Africe se trénovaní cyklisté na stravě sestávající pouze ze 7 % sachyridů srovnávali s těmi, kteří byli “plní sacharidů” na dietě sestávající ze 74 % sacharidů. Cyklisté na nízko-sacharidové dietě mohli šlapat téměř dvakrát déle než jejich protějšky na vysokosacharidové stravě.                                                             Primární živinou v živočišných tucích je vitamín A potřebný pro mnoho biologických procesů včetně vstřebávání bílkovin a minerálů. Namáhavé fyzické cvičení vitamín A vyčerpává. Objasňuje současná praxe užívat vysoko-sacharidovou a nízkotučnou dietu prevalenci zranění a vyhoření v moderní atletice? PPNF Health Journal

Rafinovaný či fritovací rostlinný olej ....bych použila... leda na impregnaci misek, které mi Neil nosí z garáže, kam se občas chodím také dívat na jeho práci...

KRAVIČKY BLÁZNIVÉ, aneb letos poprvé na pampeliškové pastvě (1. máj 2012) + video

Neil nazval v angličtině naše následující video Bláznivé krávy, které si “šlehnou” trávy a plevele. Ony totiž po jarní čerstvé trávě velmi baží. Natočili jsme moment, kdy jsou krávy po delší době zase vypuštěny na pastvinu, kterou jsme nechali pořádně narůst, aby ji nezačaly spásat předčasně (příliš krátkou trávu) a oslabovat ji a tím dávat šanci jen určitým plevelům. Nejprve krávy běží do ohrady (kráva a její jalovice), poté až se trošku zklidní, dál na pampeliškovou pastvinu. Chvílemi nechal Neil video zrychlit. Vidět je později možno i záběr na býčka Ivánka na vodítku s Parelliho ohlávkou, horsemanship funguje i na krávy.

 

Odkvetajici pampelisky na louce v Mladocove

Povídá se, že býci mléčných plemen jsou nebezpečnější, nevím to zcela jistě, ale jedno možné vysvětlení je to, že tito býčci byli dříve než masná plemena od matky odstaveni, a tedy i od jejího úkolu ho “zestádnit” (socializovat). Je vidět, že si Neil snaží obhájit svůj “osobní prostor”, nepustit do něho býka (který je spíš drzý než přátelský tím, že chce občas blíž k Neilovi), aby na něho nezačal zkoušet svou hru na dominanci, kterou pak chvílemi hraje se svou matkou (kterou chce trkat), Neil jí v těch chvílích trochu pomáhá, aby býček nezjistil, že je už skoro silnější než ona. Pokud by tuto hru chtěl hrát s člověkem, ten by neměl proti býkovi šanci mu ukázat, že je šéfem stáda. Pokud by byl býček od mala na venku s přirozeně různě starými krávami či býky, především matkou, brzy by se nejspíš ukáznil a respektoval pravidla chování.

Jasmina

Pokud však na omezený prostor naženeme stejně staré mladé býčky, je mezi nimi větší konkurence, větší touha po srovnávání sil, víc třenic než touhy po učení se jeden od druhého a po spolupráci a pro jednu jedinou krávu ve stádě je pak obtížné problematické jedince “socializovat”. (Zkrátka jako tomu může být ve škole.)

OPRAVDOVÉ MLÉKO Z TRÁVY: Jarní sladká smetana z mléka krávy Jersey se usadila nahoře

SLEPICE PROTI SLEPOTĚ, aneb POCTA SLEPICÍM

Slepice snad opravdu pochází od slova slepý, protože za šera nevidí, za to vajíčka mohou zlepšit zrak lidem, kterým se zhoršuje. Obsahují totiž vitamín A a spoustu bílkovin, třeba těch, které na sebe vážou síru, což třeba neobsahuje sója a doplňovat je z obilovin nemusí být pro ty nejmenší nejlepší.

Copak jsi jedla?

Už nepočítám ty syrové žloutky, které jsem letos dala sobě a své rodině. 

Jsou čerstvé s trochou soli, nebo troškou medu a skořice. Bílek syrový nejíme (viz článek o vejcích). A hlavně jsou od slepic, které jsou od pohledu zdravé, mají lesklé husté peří. Přes den jedí nějaké zbytky třeba na kompostu, pijou syrovátku,  či vyzobávají hmyz, kterého je díky výkalům krávy více (zajímavá je tedy symbióza dobytka se slepicemi). V poledne se schovávají ve stodole. Těsně před tím, než jdou na kutě, honem honem všechny najednou se začnou pást na trávě jako o závod. Mám všude možně vysázené bylinky, květiny, keře, ale zdá se, že je nezajímají. Mají dost místa na statku, chodí většinou “v partě” po teritoriu o rozměru zhruba půl hektaru, dále si už netroufnou. Jde o směs konvenčních slepic těžších, vlašek (lehkých a shánčlivých) a zlaté české kropenky.

Potkali se dva na jednom statku a nelíbili se sobě...

Z jedné “bílé slepice” se vyvinul kohout. Přestože je větší než jeho starší kolega s chromou nožkou ( asi po boji s kunou…?), není ještě šéfem, velice snadno se nechá zastrašit. Asi protože mají hodně slepic a velký pozemek na vandrování, nedošlo mezi nimi k žádnému vážnému konfliktu. Tomu staršímu jsem chtěla dopřát ještě jednu sezónu šťastného života na pastvě, než z něho i s pařáty bude silná polévka (proti osteoporóze a celulitidě) a z per ozdoba pro děti na hraní. Nejvíce minerálů z kostí, ale i z bylinek je prý možné dostat díky mírné kyselosti, proto se má do vývarů dávat trochu octa (nějakého přírodního), aby se ty iony minerálů do vývarů dostaly a z vývaru se stal iontový nápoj, nebo bylinky přímo v octu nakládat a tím octem si dochucovat jídlo (viz třeba estragon, tedy ten francouzský, co by mi přes zimu na rozdíl od ruského na venku vymrzl).

Estragon v květináči, jehož lístky dodávají výbornou chuť octu...

 

Kuřátka (ty pípající chlupaté kuličky, před vyklubáním dokonce pípající vajíčka) si líhneme v malém inkubátoru, poté je máme pod červeným světlem, pokud se omylem nevykoupají ve vodě (a neonemocní), přežijí své dětství na šrotu, sekaných kopřivách a trávě a másle. (Pokud jsou na denním světle, mají vitamín D, pokud ne, mají ho z másla,  pokud jedí zelené, mají vitamín K1, takže jim nepřidávám do vody žádné vitamíny). Kohoutky později případně sníme, jejich maso je velmi chutné – takové tmavší jako zvěřina (bažant), protože rostou dlouho a převážně jen z trávy a hmyzu. Pokud je moc libové jako králík, podávám ho se smetanovou omáčkou. Však třeba aborodžinci v Autrálií prý obcházeli kvetoucí keře či keře již s bobulemi, které nejedli, protože je raději nechali pro určitá zvířata, aby se na bobulích vypásla. Pokud by ulovili příliš libového klokana, tak by ho nejedli. Kdo ví, možná že i lovecká sezóna u nás začíná až pozdě na podzim i proto, protože je zvíře před zimou po sezóně zelené trávy nejtučnější.

Na dvoře to mezi dětmi krákoře...

 

POZOR NA SÓJU!

Kniížka "Kuchyně"Japonky Banany Jošimoto, která vyšla i česky v nakladatelství Brody

“Myslím, že mám na tomhle světě nejraději kuchyně. Kdekoliv, jakékoliv, je-li to kuchyně a dá-li se v ní vařit, jsem spokojená. Pokud je k tomu ještě funkční a často používaná, tím lépe. Visí v ní pár suchých utěrek a dlaždičky se bíle lesknou.
Nemohu si pomoci, miluji i ty hrozně špinavé kuchyně. Jsou veliké, po podlaze se tam válejí odkrojky zeleniny, že je z nich celý spodek pantoflí celý černý. Tyčí se v nich ohromná lednice naplněná řadami potravin, s nimiž by se dala lehce přežít dlouhá zima, a o její kovové dveře se mohu klidně opřít. A zvednu-li oči od mastnotou postříkaného sporáku a od nože, jehož se chytá rez, vidím za oknem smutně zářit hvězdy…”
 Banana Jošimoto: Kuchyně (Brody)

Nadace Westona A. Pricea působicí v USA a chránící odkaz legendárního zubaře Westona A. Pricea, který bez sponzorů cestoval po světě a vyšetřoval zuby přírodních národů, je spojena s kampaní namířenou proti sóje. Ta je tradiční potravinou například v Japonsku, kde konzumují sóju v podobě takových potravin, jejichž japonský název se vžil i na Západě a kterými je pasta misotófu, nattó. (Tempeh je nejspíš používán více v Indonézii a jiných zemích než tam). V poslední době je na Západě sója propagována jako “zdravá” potravina, která obsahuje všemožné živiny, potravina, která může nahradit maso, s níž můžeme hubnout, potravina, kterou můžeme ekologicky krmit sami sebe či některé Afričany, místo abychom jí pěstovali v rozvojových zemích pro dobytek v zemích vyspělých. Myslím, že se vzdávat opravdového mléka a příležitostně i masa na úkor sóje není potřeba ani z ekologických ani nutričních důvodů. Pokusím se velice stručně nastínit proč.

1) Základní otázkou pro mě je, proč vůbec kalkulujeme při vypočítávání ekologické stopy chovu dobytka s takovou proměnnou, jako jsou kilogramy sóje v krminu dobytka a jediné řešení pak vidíme v naší stravě pouze rostlinného původu. Negativní dopad krmení dobytka sójou a obílninami je nepopíratelný. Zkusme ale počítat ještě jednou a s jinými proměnnými. Nedopovězené zůstává totiž to, že sója je sice běžnou součástí jeho krmiva, ale proč je vůbec součástí krmiva, když sója není tradiční stravou českého dobytka.  Není to tak, že  se kráva bez sóje neobejde. Alespoň ta naše, která je starého plemene Jersey, mi nic neříkala. Dobytek je možné také krmit (světe div se!) trávou (s níž lidé často ani nevědí, co si počít), senem či trochou kořenové zeleniny a chovat decentralizovaně v malém (tedy lidském a ne mechanizací zvladatelném)  měřítku, s jehož případnými dopady (třeba výkaly) se příroda snáze vyrovná, rychleji se regeneruje než u velkochovu. Výsledkem je možná méně litrů, zato kvalitnějšího mléka například s vyšším obsahem vitamínu K2 v másle. Ten bývá často házen do jednoho pytle s vitamínem K1 (který naše tělo využívá jinak) s tím, že vitamínu K máme dost.  Vitamín K2 díky vitamínu D dobře strávený vápník naviguje  na ta správná místa v těle, jak ukázaly holanské studie po roce 2005. A tak prý přijímání vápníku a vitamínu D může být dokonce  škodlivé bez adekvátního množství vitamínu K2, protože se vápník pak usazuje i v měkkých tkáních, tedy tam, kde nemá. V  opravdovém másle se K2 nachází v přirozeném poměru s vitamíny A a D – to proto nejsou obecně platná tvrzení o jeho toxicitě.  Díky němu se mohou u dětí vyvíjet široké zubní oblouky s dostatkem místa na zdravé zuby bez rovnátek, silné kosti, kosti nosu, aby děti neměly tendence kompenzovat úzké nosní průduchy dýcháním ústy (věčně pootevřená ústa), být “většími” než starší sourozenec – totiž pouze vyššími, uzšími a občas i  tlustšími.

Nedostatek vitamínu K2, který mizí z másla s takovou stravou dobytka, která jde na úkor zelené trávy, byl dán nedávno do souvislosti s problémy s prostatou, neplodností z neznámých příčin, osteoporózou přes dostatek vitamínu D a vápníku ve stravě a srdeční chorobou.  Mizí také konjugovaná kyselina linolová, která byla dána  do souvislosti například s prevencí rakoviny prsu.

Půda, na které se pěstuje ve světě sója (i pro lidi), je náchylná k erozi a podléhá náporu pesticidů více, než půda trvalého travního porostu, kde se s důrazem na rozumný pastevní management nechá pást jedna či dvě rodinné krávy.

2) Pokud jde o sóju jako potravinu, zdá se mi, že je její nutriční přínos pro nás Středoevropany optimisticky přeceňován. Bylo by možná užitečné poučit se zde totiž od těch civilizací, jako je Čína nebo Japonsko (na které se přitom často v souvislosti se sójou odvoláváme), kde je sója tradiční potravinou, a srovnat to s tím, jakým způsobem je sója využívána na západě. 

Jako každé semínko (obilí, luštěniny či ořechy) obsahuje i sója přirozené konzervanty “semínka”, které brání tomu, aby vyklíčilo, a jež nejsou neutralizovány či odbourány, dokud se najednou nesejde několik optimálních faktorů k růstu nové rostliny, a sice: 1)Teplo, 2) Vlhko (déšť), 3) Mírná kyselost, 4) Čas. To proto je důležité třeba celozrnnou mouku, ovesné vločky, luštěniny i mandle namáčet a případně i staromódně kvasit (kváskové těsto). Je třeba, aby bylo v místnosti teplo, je potřeba vody a času. To proto většinou nejsou musli tyčinky příliš zdraví přínosné, protože  je pravděpodobné, že celozrnné vločky nebyly správně připraveny – nedal se jim většinou čas (byly třeba jen narychlo orestované) – a živiny z nich tedy nejsou dobře využitelné.

Pokud jde o sóju, jedná se o obzvlášť těžce stravitelnou luštěninu, jejíž přípravě je potřeba věnovat speciální pozornost. Obsahuje podobně jako výše zmíněná semínka například tyto přírodní “konzervanty” :

kyselinu fytovou (blokuje vstřebávání prvků Cu, Fe, Mg, Ca a především zinku), inhibitory proteázy (zpomalovače enzymu k trávení bílkovin) – blokuje  vstřebávání bílkovin a namáhá (zvětšuje) slinivku, která je přepracovaná (i dobytek tím trpí) a může vést až k rakovině slinivky, lektiny (dráždí střevní strakt), vysoké hladiny manganu (vysoké hladiny způsobují poškození mozku u dětí, příznaky předávkování manganem jsou údajně podobné autismu), oxaláty – způsobují ledvinové kameny, fytoestrogeny (izoflavony) – oslabují štítnou žlázu, mohou zabraňovat ovulaci a byly dány do souvislosti s dětskou sójovou výživou v USA a nárůstajícím trendem předčasné puberty u dívek a opožděné u chlapců, která se “nastavuje” již v tak raném věku. Tófu používali údajně buddhističtí mniši na snížení libida, protože snižuje hladiny testosteronu. Vitamín B12 v sóji je údajně pouze jakási jeho analogie, kterou “vnitřní faktor” v žaludku nerozpozná, naopak sójové výrobky prý  dokonce  jeho potřebu zvyšují, sója neposkytuje kompletní bílkoviny, protože jí schází methyonin a cystin. 

JAPONSKO  

Nattó

Sójové výrobky se v Japonsku DLOUHO FERMENTUJÍ (3 měsíce až 3 roky!), při tomto procesu se neutralizují a odbourávají ony výše zmíněné látky, které brání využití živin či které zatěžují naše tělo, kromě (!) fytoestrogenů. Nicméně potraviny ze sóje se v Japonsku naštěstí jedí v KONTEXTU těch jiných potravin s živinami, které naopak štítnou žlázu vyživují (např. jód), jako jsou mořské řasy a ryby (i vývary z hlav). Především se však tyto potraviny jako je nattó a tófu a miso konzumují v malinkém množství pouze jako PŘÍLOHA či PŘEDKRM. Nepoužívají se jako hlavní jídlo či snad dokonce náhražka masa. V Číně se konzumuje asi 10 g a v Japonsku 30-60 g na osobu na den. Taková je tamější tradice, kterou jsem si mohla při svém 2letém studijním pobytu v Japonsku ověřit . Nutno podotknout, že je to jen nattó, které obsahuje díky bakteriím vitamín K2. Kulturou bakterií  Bacillus subtilis lze ale prý naočkovat i jiné luštěniny, např. fazole pinto.

ZÁPAD

Zde existují moderní sójové výrobky bez staleté tradice, jako je sojový jogurt, sojanéza, sójové maso, sojová zmrzlina, sojové sýry, proteinové nápoje ze sóje, veganské párky, krmivo pro dobytek. Sója se používá jako nastavovadlo téměř do všeho včetně salámů. Žádnou fermentací, zdá se, neprošla. Používá se na výrobu NÁHRAŽKOVÉHO JÍDLA, které se snaží VYPADAT JAKO jídlo, které má nahradit. Není tedy ekologičtější i zdravější podporovat malé místní tradiční hospodáře, jejichž zvířata se pasou, a ne třeba nadnárodní výrobce těchto imitací jídel balených v plastu?

Více o faktech a mýtech ohledně sóje je možné najít v brožurce ke stáhnutí na http://vyzivujicitradice.cz/ke-stazeni-brozurka/ , nebo na stránkách nadace WAPF (Soya alert!http://www.westonaprice.org/soy-alert), která se snaží informovat o dezinformacích ohledně sóji, která může způsobovat zdravotní problémy, třebaže je v té nejlepší víře nutričními odborníky doporučovaná jako “zdravá” strava. (Nedávno se na tuto nadaci obrátila pro právní pomoc skupina vězňů, která dala své vážné zdravotní problémy do spojení s  vězeňskou stravou s velkým zastoupením sóje.)

Více i povídání Susun Weedové, přední americké báby kořenářky:

 

JARO A ZELENÉ ČARODĚJNICE – BYLINÁŘKY A KOŘENÁŘKY

 

JARO NA STATKU

Na jaře stíháme ledacos a leccos také ne, učíme se odpočívat, učíme se z chyb a radujeme se z maličkostí. Přes zimu jsme odpočívali a respektovali tak smysl tohoto ročního období.

Petrklíč na kašel s podběly (hříběcí stopou- coltsfoot anglicky) je báječný na kašel, moc jich blízko nás roste na svažitých mezích, které se vyhnuly obdělávání JZD.

Pokud tak člověk nečiní a nespí i více hodin než v létě, možná proto se cítí na jaře unavený.

 

Dorotka nabrala trochu sena pro býčka Ivánka

A tak na nás  brzy přišla jarní míza ve formě velkého nasazení do práce, kterou snad jen zarazilo pohřbení psa Matějka. Ale jeho duše se jistě jednou převtělí v jiného tvora na tomto statku, kde je důstojně pohřben. Na místě, které měl původně vyhrazené na běhání, snad brzy vyrostou skalničky, bylinky a květiny pokud možno ty vhodnější na venkovskou zahradu.

Uklizeno pod starou hruškou na hrušky nové..

Vypadá to vlastně, že snad ani jiný pejsek u nás zatím nebude mít své místo, spíš více místa se nyní najde pro květiny, hmyz a ptáky.

Obdivování pupenů (šišek) smrku (na bolesti zad apod.)

Dobrými hlídači před zlými duchy prý bývá případně i  yzop a jiné bylinky. 

 

Z kopřiv mixér udělá špenát

Hodláme nadále v klidu uklízet, zahradničit, stříhat a zkracovat, ale i prodlužovat (přeměna vozíku na žebřiňák)

Žebřiňák

, aktualizovat a  stavět nový plot (důležitá hranice teritoria) se sousedem, uvidíme, jak se zadaří i paravanu z vrbového proutí.

Ptáci švitoří, čmeláci a včely bzučí na rozkvetlých stromech a keřech a vnímám s každým rokem bděleji vše živé – každý pupen, každého broučka.

Louka se žlutí pampeliškami

 

 

Záhada tajemného tesaře vyluštěna: datel si dělal ve staré jabloni byt (bez hypotéky), až třísky padaly...

Místo pálení čarodejnic si najdeme čas zastavit se a pomeditovat nad každým zajímavým tvarem listu či barvou květů, podivujeme se nad rychlostí, s jakou se vše rozvíjí včetně dětí.

SUSUN  WEED: ZELENÁ ČARODĚJNICE, která dýchá a rozmlouvá s bylinami 

Susun Weed

V poslední době mě mimochodem inspiruje jedna babička, a sice “zelená čarodějnice” paní  Susun Weed (Plevelová?, nar. 1946), která se již od pol. 60. let zabývá bylinkami i výživou, léčením ženských obtíží bylinkami.  Zmínila se v jedné diskusi, že její “kamennou složkou stravy” je syrové mléko a syrové maso. Ne čarodějnice, ale hotová baba Jaga, že? Zajímavě povídá na různá témata hlasem poznamenaným kouřením…(myslím). Totiž  aspoň pro mě je mnohem příjemnější poslouchat, jak vypráví o bylinkách, nad čím vším se zamýšlí, než číst v sebelepší encyklopedii bylinek. Ona sama je chodící encyklopedií. Prý patří mezi přední americké bylinářky – má svůj podcast, knihy o ženském zdraví, vede kurzy, chová stádečko koz atd. Její názory jsou pro mě zajímavé a podnětné, zdá se mi, že je to žena, se kterou se člověk asi nenudí, o bylinkách vypráví velmi živě. Někdy i šeptá: Nejezte rostlinné oleje ze semínek, jsou plné mastných kyselin omega-6, které škodí kloubům…

Zaujala mě myšlenkou, že na jednu stranu je možné studovat bylinky klasicky přes knihy a asi po 7 životech se může člověk stát opravdovou vědmou v oblasti bylinek, pokud si k tomu připočítá ještě i znalosti o lidském těle a duši. Pokud se ale žena (a bylinářkou je dle ní skoro každá, která v kuchyni použije bylinku) cítí být zahlcena informacemi z knih, doporučuje začít jen s jedinou bylinkou, strávit u ní nějakou dobu, použít všechny její částí a doslova s ní dýchat (…rostlinný dech vdechujeme my lidé a rostlina vdechuje náš dech a tak dýcháme spolu a je to takový tanec “dávám- bereš”) a zkusit o ní získat informace neempirického charakteru tím, že s ní člověk stráví nějaký čas a rostlina mu sama napoví, k čemu je dobrá, informace o ní k člověku přijde intuitivně. To proto je jistě něco na tom, že to, co roste na vlastní zahradě, je pro člověka nejvhodnější, protože jsou spolu na sebe s rostlinou naladěni. Jedna Susunina historka se váže ke kopřivě, která rostla u bažiny a jež ji prosila: “Dostaň mě odsud!” Nakonec ji uprosila, rýčem ji Susun vyryla a skutečně za pár týdnů přijely bagry…

Kniha, jejíž autorkou je Susun Weed

Nedávno mě třeba  zaujala její debata na téma syrové vs. vařené jídlo. V podstatě z diskuse slovo “syrové” smetla – říká, že nikde nikdo nic “syrového” v přírodě nejí. A hned  rozšiřuje definici “vařené” o takovou úpravu potravin, která činí živiny z nich využitelnými, což nemusí být nutně “vaření” ve smyslu tepelné úpravy. Rostlinné jídlo se dá dle ní “uvařit” i sušením či mražením, nakličováním, nakládaním do oleje (enzymy  v dresinku s extra panenským olivovým olejem a citronem  ”vaří” zeleninový salát) a fermentací, či činnosti bakterií a kyselin v žaludku. Narušení stěny  buňky a dostat se tak k živinám v ní nazývá Susun Weed “vaření”, tedy pojímá slovo vaření mnohem šířeji (nejen ve smyslu použití tepla či žáru). Čili syrová mrkev vs. kvašená není totéž, pokud jde o využití živin. Pokud prý  jídlo rostlinného původu není upraveno jedním z výše zmíněných způsobů, tak je nám prý k ničemu, tělo si z něho nic nevezme nebo tak málo, že bychom ho museli sníst i navzdory slinám s enzymy denně 25 kg.

Syrová živočišná buňka má svou membránu prý tenkou a flexibilní, rostlinná tlustou a tuhou. To proto je dle ní syrové mléko a syrové maso s enzymy stravitelnější (živiny využitelnější) než syrová zelenina. Když se měkké syrové maso začne vařit, ztuhne membrána žárem, a pak se musí vařit dlouho, aby se stěna buněk rozbila a maso změklo a náš organismus se vůbec dostal k živinám uprostřed buňky.

Rychlý způsob přepravy nejmenších (chtělo by to asi jiný foťák)

 

Žaludek zvířat rozbije tuhou tlustou stěnu buňky rostliny (tráva) pomocí kyselin a bakterií v trávicím traktu, čimž se toto jídlo “uvaří”. Jablko je podle Susun Weed měkké a zralé (uvařilo ho Slunce a enzymy), nepovažuje ho za syrové, ale “uvařené a stravitelné”. 

 

Více na: :http://www.herbalmedicinehealing.com/store/store_results.asp?Category=5&Section=Movies

http://www.susunweed.com

http://www.youtube.com/watch?v=5nRwn7VRvb8&feature=related

POZVÁNKA k přednášce Výživa a fyzická degenerace v Čajovně v muzeu v Litomyšli (ve čtvrtek 17. května 2012 v 17:30)

Plakat-Prednaska-VyzivujiciTradice (Ke stáhnutí pozvánka)

Povídání o americkém zubaři dr. Westonu A. Priceovi, kdysi též
nazvaném “Charlesem Darwinem výživy”, který ve 30. letech 20. století
podnikl unikátní a na sponzorech zcela nezávislé cesty po světě, aby si
bedlivě prohlédl zuby izolovaných přírodních národů a udělal rozbor jejich
stravy. Vzal si s sebou jeden úžasný vynález – fotoaparát. Svými poznatky,
které dr. Price doložil i nesčetnými fotografiemi, nám otevírá transgenerační
pohled na dopad tradiční a moderní stravy na stav zubů a tělesného zdraví
člověka.
Co měla navzdory odlišným přírodním podmínkám společného strava
Eskymáků, afrických Masajů či švýcarských horalů, kteří nepotřebovali
zubní rovnátka, netrpěli zubními kazy a civilizačními chorobami? Jak
konkrétně vypadá standard tělesného zdraví a krásy podle dr. Pricea? Proč
musí mít vápník za kamaráda nejen vitamín D, ale i K2? Proč naše tělo a
geny potřebují staromódní “politicky nekorektní” živočišné tuky? Jaká
přísná kritéria splňuje opravdové mléko a máslo? Proč se cholesterol
podobá školákovi, kterého přistihli, jak háže sněhovou koulí jako poslední, i
když za zločinem (již dávno rozbitého okna) stojí celá parta? Jak
produkovat, zpracovávat a vařit potraviny, aby obsahovaly nejen optimální
množství živin, ale zároveň aby tyto byly našim tělem využitelné pro jeho
regeneraci?

Přednáška představující trochu jiný pohled na tělesné zdraví a kladoucí si za cíl
přispět do zdravé diskuse o výživě. Je určena pro (budoucí) rodiče a všechny, kteří, se starají o jídlo.
Vstupné: dobrovolné
Více na: www.VyzivujiciTradice.cz

Foto copyright: Price-Pottenger Foundation

NEIL ZAŘÍKÁVÁ: SATIRA

Neil si právě nasadil loveckou vestu a austrálský kovbojský klobouk...

V krátkém videu níže je možno shlédnout určitou spontánně vytvořenou parodii či spíše satiru na zaříkávače koní (ale i lidí), kteří mají kolem sebe ať už úmyslně či nevědomě auru někoho, kdo ví a ví toho víc než vy, ale nepoví, nemá v úmyslu demystifikovat své umění a odhalit všechny strategie a psychologické postupy v přístupu v práci s koněm.. A tak hned úvodu mi Neil sděluje svůj úmysl, že v šotu “ukáže”, jak se to s koňmi dělá, pak ale “kulhá”..to ho snad napadlo poté, co americký horseman Pat Parelli vysvětlil, že používá kulhání či chůzi a la Charles Chaplin pro přilákání zvířete k sobě (kulhající člověk připomíná totiž zraněné zvíře, kterého kůň nepociťuje jako hrozbu). Nakonec se nechá zaříkávač Neil nemotora “kopnout” el. ohradníkem (proud byl ale vypnutý) a pak koně Noukiho “zaříkává” abrakadabra redikulus espeliamas. Nakonec zmizí sám.
Níže je již serioznější video z tréninku našeho Alfa koně Noukiho, kterému se moc nelíbí, že Neil chce být jeho šéfem, je tam moment, kdy Nouki nevydrží jeho tlak, je to pro něho moc stresující – při změně směru při hře na kruh (která není pouhým lonžováním, při němž nevíme, zda je kůň v pravé či levé hemisféře- tedy zda myslí, zda je bezpečný, lonžováním, při němž bohužel můžeme zapomínat na přátelskou hru.) Omluva, že je tam slyšet převážně angličtina a možná hlouposti…

VITAMÍN K2 A JEHO ROLE NAVIGÁTORA VÁPNÍKU:

ANEB POTŘEBUJEME VÁPNÍK, ALE…NA SPRÁVNÝCH MÍSTECH V TĚLE

Kniha: Vitamín K2 a vápnikový paradox

Nemyslím si, že správná strava nebo vůbec jídlo jako takové je panacea, ale pro obyčejného člověka je jednou z opor jeho zdraví, pilířem, který je synergicky  propojen s ostatními pilíři zdraví – s pozitivním myšlením a plněním jeho  předurčení v životě (tělo – duše – duch) . Léčbu nemocí  je možno podpořit nutriční terapií – na depresi vitamín B3, C, na schizofrenii B12, na anorexii a jiné poruchy příjmu potravy B1. Požíváním alkoholu je možné způsobit nedostatek třeba zinku či vitamínů řady B.  Netolerantní a nelaskavé myšlení zase vyčerpává živiny, které jsme získali z výživného jídla. Výživné jídlo je dává zpět člověku, co negativně smýšlí.  Kde tedy nemoc u dospělých i u těch nejmenších nejprve  začíná – v jeho těle či v duši? Co bylo dřív – kuře či vejce? Možná je všechno pěkně propojené. Na tomto blogu se však  snažím vědomě zaměřovat pouze na jeden ze zmíněných  pilířů zdraví – na stravu (hmotu). I dnes jsem se trochu soustředila opět na materiálno, a sice na vápník, který potřebujeme, ale na těch správných místech v organismu, tedy ne v tepnách, ale třeba v zubech. A to je lapidárně řečeno právě úkol vitamínu K2. Zkusila jsem se v tomto textu zabývat tímto v tucích rozpustným vitamínem (tuk je jako medium pro v “tucích” rozpustné vitamíny), který si určitě zaslouží velikou pozornost.

Dr. Weston A. Price totiž zjistil, že strava přírodních národů, kteří měli krásné zuby a obličeje (a absenci civilizačních chorob) obsahovala 10 X VÍCE V TUCÍCH ROZPUSTNÉHO VITAMÍNU A, D  a také VITAMÍNU K2 (než v průměrné stravě Američana již za jeho doby!A co teprve nyní…). Ještě nevěděl, že to, co popisoval jako faktor X či Priceův faktor, bude později nazváno vitamínem K2.  Pro naše zdraví není v tuto chvíli důležité, že Nobelovu cenu za  objevení vitamínu K obdrželi až v roce 1943  jiní 2 badatelé, z nichž jeden ho nazval K (od koagulation – srážlivosti krve). Jenže vitamín K1 hraje v podstatě pouze tuto roli (pomáhá srážlivosti krve)  a je  obsažen třeba v zelených listech zeleniny.

 Vitamí K2 ve stravě se podceňoval a házel “do jednoho pytle” s K1 s tím, že vitamínu K “máme dostatek”.  Potřebujeme oba. K1 se velmi špatně vstřebává (15%), a pokud ano, v tlustém střevu sice z K1  baktérie vytvářejí K2, ale i ten se špatně  vstřebává (kvůli třeba nadužívání antibiotik apod.). Tělo potřebuje k optimálnímu fungování (zejména metabolismu vápníku) mnohem více K2 ze stravy (přirozených zdrojů), kde je v přirozeném poměru  s ostatními živinami. K2 ze stravy se velice dobře se vstřebává (až 100 %). K2 především na rozdíl od K1 plní mnoho jiných důležitých funkcí, tělo ho zkrátka využívá jinak než K1.  V současné době se na něho teprve zaměřuje výzkum (Holandsko).

Miliony lidí si kupuje jako doplněk stravy vápník s vitamínem D, a přesto je to neuchrání před osteoporózou a vápenatěním tepen. Vitamín D totiž sice pomáhá vstřebávat vápník, ALE  neřídí to, KAM  vápník jde. A ten jde někdy tam, kam má, někdy bohužel ne – usazuje se jako plak v tepnách, v podobě kamenů v ledvinách…. Vitamín K2 je podle dr. Kate Rheaume- Bleueové zodpovědný za navádění (jako průvodce) vápníku, který přijímáme – ať už ve stravě či ve formě doplňků stravy - na místa, kam patří. A dokonce i za odvádění vápníku (plak z tepen)  z míst, kam nepatří. A tudíž příliš mnoho vápníku (za účelem pomoci našim kostem) bez dostatku vitamínu K2 (kterým trpí nevědomě mnoho lidí)  může tedy naopak  našemu zdraví škodit.

Pokud člověk nemá dostatek vitamínu K2, který vede vápník tam, kam má, je člověk ohrožen osteoporozou, kornatěním tepen, infarktem a jinými riziky, a to bez ohledu na to, zda má ve stravě dost vápníku a zda má či nemá třeba cholesterol v normě. (Údajně 50% lidí v době infarktu má  normální hladinu cholesterolu)! . Přítomnost vitamínu K2 ve stravě podle dr. Rheaume- Bleueové odůvodňuje  i to, že ve Francii, kde se jí hodně smetany a vajec od menších producentů, je výskyt kardiovaskulárních nemocí nížší než  v jiných západních zemích.

Doplňky stravy s kalciem tedy údajně mohou naopak zvýšit srdeční infarkt (o 20%), nejsou-li brány s vitamínem K2 z přirozených zdrojů, kde je v kontextu a přirozeném poměru s jinými vitamíny a živinami (bílkoviny).

A tak se může stát, že 50letý zdánlivě “zdravý”  člověk, který měl cholesterol (příliš přeceňováný to indikátor rizika srdeční choroby ) v pořádku, žil a  jedl “zdravě” (bez cholesterolu, sportoval, jedl margarin, hodně ovoce a zeleniny a ne třeba kvalitní máslo, které však obsahuje onen blahodárný vitamín K2!) a zničehonic padne a náhle zemře. Dr. Rheaume-Bleueová, která  napsala knihu Vitamin K2 and The Calcium Paradox v jednom interview hovořila o tom, že vitamín K2 je nejvíce přehlížená životně důležitá živina. Dílo dr. Pricea Výživa a fyzická degenerace ji prý velice ovlivnilo v jejím bádání. V internetovém fóru klubu Nadace  Westona A. Pricea (s centrem ve městě Amherst ve státě New Hampshire), jehož jsem členkou,  někdo citoval slova autorky knihy: “…vše je založeno na knize dr. Westona A. Pricea z roku 1939 a na výzkumech vedených od roku 2005…”

Důležitost vitamínu K2 je dalším důvodem, proč propagovat staromódní venkovský chov zvířat s výběhem na zelenou pastvu. Jen ten může zajistit dostatek vitamínu K2 v živočišných produktech, jako je tuk a orgánové maso, vajíčka a plnotučné mléčné výrobky.  S obilím (šrot, směsi z kukuřice) a sójou v krmivu na úkor čerstvé trávy se ztrácí z těchto produktů i K2. Je to opět mléko “z trávy”, jehož máselný tuk  má nejen protirakovinnou konjugovanou kyselinu linolenovou, ale i vitamín K2, který naviguje vápník. Výjimku údajně tvoří  některé tvrdé (ne měkké) sýry typu gouda i ementál, které přestože mohou pocházet z “mléka z obilí”, obsahují díky přátelským bakteriím hodně vitamínu K2.

Sýr gouda a naše kamarádky bakterie, které v něm vytvářejí vit. K2

Kdysi měli lidé ve stravě mnohem více K2. Je zde totiž silná paralela mezi zvýšeným výskytem osteoporózy či srdeční choroby a zahnáním zvířat z pastvy do velkokapacitních chlévů, kde jsou krmena obilím na úkor trávy.

Role vitamínu K2: aktivuje některé bílkoviny, které přivádějí vápník tam, kam patří,  odvádějí ho i pryč z měkkých tkání (tepny atd.), když už se tam kvůli nedostatku K2 předtím omylem zatoulal. Vitamín K2 je velmi důležitý pro plodnost, těhotné ženy a děti v růstu (aby se kostra i kosti obličeje optimálně správně vyvinuly a byly silné – nosní kosti široké, aby dítě nemělo tendence dýchat ústy, brada nebyla ostře čarodějnická, zuby křivé a stěsnané), ženy v klimakteriu či ty, které mají odstraněny vaječníky, a jejich tělo má snížené hladiny ženských hormonů, pro mozek starnoucího člověka (na K2 závislé mozkové lipidy a bílkoviny) .

Neduhy spojené s nedostatkem vitamínu K2: srdeční choroba, osteoporóza, cukrovka, rakovina prostaty, deformace obličeje, zubní kazy, stěsnané křivé zuby, Alzheimova choroba, neplodnost z “neznámých” důvodů, rakovina, křečové žíly, vrásky, leukémie…

K2 se dělí na uzší podskupiny : MK4 and MK7.

MK4  je v přirozených zdrojích, jako je máslo, maso, orgánové maso, vajíčka, mléčné výrobky.                                                                                                                           MK7  je vedlejším produktem bakterii v případě tvrdých zrajících sýrů a fermentovaných sójových bobů zvaných japonsky- nattó. První poddruh vydrží v těle pár hodin, druhý několik dnů.

Zdroje vitamínu K2: máslo ( i ghí, neboť zahřátí K2 prý neublíží, akorát nemá rád světlo) a plnotučné mléčné výrobky od krav, které se především pasou na zeleném pažitu, (máslo z obchodu není významným zdrojem vitamínu K2),  nebo v tvrdém zrajícím   sýru typu gouda, který může být i od krav nechodících na pastvu. Japonské tradiční fermentované sójové boby – pasta nattó. (Nevím ale, jak se liší průmyslově vyráběné nattó od toho, které si kdysi dělali japonští rolníci ze sporů v rýžové slámě. Miso údajně nemá k2! a jistě ne moderní nefermentované sójové výrobky.) Dále ho obsahují vnitřní orgány, jako jsou játra, ledvinky, ale i rozmnožovací orgány (třeba i varlata na cibulce:-).

Dr. Price dělal rozbor asi 20 000 vzorků másla a  zjistill, že se obsah K2 liší na 50 x! Na vysoký obsah K2 má vliv údajně nejen to, co kráva žere (zda trávu nebo obilí), ale i vysoká vrstva (3 stopy) kvalitní zeminy, na které tráva (vojtěška aj. ) roste. Má tedy smyl se starat o půdu už kvůli vítamínu K2 z mléka.

Z toho všeho usuzuju, že je třeba být opatrný při ukvapeném zavrhování nasycených tuků (těch v bio – tradiční kvalitě), neboť když se na ně podíváme třeba jen z perspektivy v tucích rozpustného dr. Priceova faktoru X (jakým  je K2, kterého bylo ve stravě přírodních národů 10 x víc!), jsou pro nás životně důležité. Snadno vstřebatelný K2 je  třeba v kvalitním másle od pasoucích se krav. K2 už ví, jak a kam navigovat vápník, at už ten pochází odkudkoliv. Přirozené zdroje vitamínu K2 jsou jistě nejideálnější. Přece nemůžeme přijímat všechny minerály a vitamíny ve formě doplňků stravy, protože naše smysly (chuťové buňky) by byly časem deprivovány. Těm mým by se jistě  stýskalo po sladké smetaně a másle.

Majonézový dresink: "šlehačka" z domácí syrové smetany (A, D a K2), s keltskou solí, divokou pažitkou (může být i bazalka, nať koriandru či petržele, čili paprička), česnekem, syrovým žloutkem, kapkami citronu (mohou být i z pomeranče), pepřem, občas používám z 50 % i extra panenský oliv. olej- s vit. E, špetku mletých lněných semínek kvůli omega-3...

—————————————————————————–

Odkazy, odkud jsem čerpala informace: 

http://www.westonaprice.org/fat-soluble-activators/x-factor-is-vitamin-k2#other

Sally Fallonová a Mary G. Enigová, PhD: Vyživující tradice: kuchařka, která je výzvou politicky korektní výživě a diktrátorům stravy.

http://www.youtube.com/watch?v=dNVK1QHegb4
Read more: http://www.livestrong.com/article/353239-foods-rich-in-vitamin-k2/#ixzz1qnucFHMw

Read more: http://www.livestrong.com/article/437938-differences-between-vitamin-k1-k2/#ixzz1qnsC13pA

http://nourishedkitchen.com/reader-questions-on-vitamin-k2-and-an-interview-with-dr-kate-rheaume-bleue/