ANEB POTŘEBUJEME VÁPNÍK, ALE…NA SPRÁVNÝCH MÍSTECH V TĚLE

Kniha: Vitamín K2 a vápnikový paradox
Nemyslím si, že správná strava nebo vůbec jídlo jako takové je panacea, ale pro obyčejného člověka je jednou z opor jeho zdraví, pilířem, který je synergicky propojen s ostatními pilíři zdraví – s pozitivním myšlením a plněním jeho předurčení v životě (tělo – duše – duch) . Léčbu nemocí je možno podpořit nutriční terapií – na depresi vitamín B3, C, na schizofrenii B12, na anorexii a jiné poruchy příjmu potravy B1. Požíváním alkoholu je možné způsobit nedostatek třeba zinku či vitamínů řady B. Netolerantní a nelaskavé myšlení zase vyčerpává živiny, které jsme získali z výživného jídla. Výživné jídlo je dává zpět člověku, co negativně smýšlí. Kde tedy nemoc u dospělých i u těch nejmenších nejprve začíná – v jeho těle či v duši? Co bylo dřív – kuře či vejce? Možná je všechno pěkně propojené. Na tomto blogu se však snažím vědomě zaměřovat pouze na jeden ze zmíněných pilířů zdraví – na stravu (hmotu). I dnes jsem se trochu soustředila opět na materiálno, a sice na vápník, který potřebujeme, ale na těch správných místech v organismu, tedy ne v tepnách, ale třeba v zubech. A to je lapidárně řečeno právě úkol vitamínu K2. Zkusila jsem se v tomto textu zabývat tímto v tucích rozpustným vitamínem (tuk je jako medium pro v “tucích” rozpustné vitamíny), který si určitě zaslouží velikou pozornost.
Dr. Weston A. Price totiž zjistil, že strava přírodních národů, kteří měli krásné zuby a obličeje (a absenci civilizačních chorob) obsahovala 10 X VÍCE V TUCÍCH ROZPUSTNÉHO VITAMÍNU A, D a také VITAMÍNU K2 (než v průměrné stravě Američana již za jeho doby!A co teprve nyní…). Ještě nevěděl, že to, co popisoval jako faktor X či Priceův faktor, bude později nazváno vitamínem K2. Pro naše zdraví není v tuto chvíli důležité, že Nobelovu cenu za objevení vitamínu K obdrželi až v roce 1943 jiní 2 badatelé, z nichž jeden ho nazval K (od koagulation – srážlivosti krve). Jenže vitamín K1 hraje v podstatě pouze tuto roli (pomáhá srážlivosti krve) a je obsažen třeba v zelených listech zeleniny.
Vitamí K2 ve stravě se podceňoval a házel “do jednoho pytle” s K1 s tím, že vitamínu K “máme dostatek”. Potřebujeme oba. K1 se velmi špatně vstřebává (15%), a pokud ano, v tlustém střevu sice z K1 baktérie vytvářejí K2, ale i ten se špatně vstřebává (kvůli třeba nadužívání antibiotik apod.). Tělo potřebuje k optimálnímu fungování (zejména metabolismu vápníku) mnohem více K2 ze stravy (přirozených zdrojů), kde je v přirozeném poměru s ostatními živinami. K2 ze stravy se velice dobře se vstřebává (až 100 %). K2 především na rozdíl od K1 plní mnoho jiných důležitých funkcí, tělo ho zkrátka využívá jinak než K1. V současné době se na něho teprve zaměřuje výzkum (Holandsko).
Miliony lidí si kupuje jako doplněk stravy vápník s vitamínem D, a přesto je to neuchrání před osteoporózou a vápenatěním tepen. Vitamín D totiž sice pomáhá vstřebávat vápník, ALE neřídí to, KAM vápník jde. A ten jde někdy tam, kam má, někdy bohužel ne – usazuje se jako plak v tepnách, v podobě kamenů v ledvinách…. Vitamín K2 je podle dr. Kate Rheaume- Bleueové zodpovědný za navádění (jako průvodce) vápníku, který přijímáme – ať už ve stravě či ve formě doplňků stravy - na místa, kam patří. A dokonce i za odvádění vápníku (plak z tepen) z míst, kam nepatří. A tudíž příliš mnoho vápníku (za účelem pomoci našim kostem) bez dostatku vitamínu K2 (kterým trpí nevědomě mnoho lidí) může tedy naopak našemu zdraví škodit.
Pokud člověk nemá dostatek vitamínu K2, který vede vápník tam, kam má, je člověk ohrožen osteoporozou, kornatěním tepen, infarktem a jinými riziky, a to bez ohledu na to, zda má ve stravě dost vápníku a zda má či nemá třeba cholesterol v normě. (Údajně 50% lidí v době infarktu má normální hladinu cholesterolu)! . Přítomnost vitamínu K2 ve stravě podle dr. Rheaume- Bleueové odůvodňuje i to, že ve Francii, kde se jí hodně smetany a vajec od menších producentů, je výskyt kardiovaskulárních nemocí nížší než v jiných západních zemích.
Doplňky stravy s kalciem tedy údajně mohou naopak zvýšit srdeční infarkt (o 20%), nejsou-li brány s vitamínem K2 z přirozených zdrojů, kde je v kontextu a přirozeném poměru s jinými vitamíny a živinami (bílkoviny).
A tak se může stát, že 50letý zdánlivě “zdravý” člověk, který měl cholesterol (příliš přeceňováný to indikátor rizika srdeční choroby ) v pořádku, žil a jedl “zdravě” (bez cholesterolu, sportoval, jedl margarin, hodně ovoce a zeleniny a ne třeba kvalitní máslo, které však obsahuje onen blahodárný vitamín K2!) a zničehonic padne a náhle zemře. Dr. Rheaume-Bleueová, která napsala knihu Vitamin K2 and The Calcium Paradox v jednom interview hovořila o tom, že vitamín K2 je nejvíce přehlížená životně důležitá živina. Dílo dr. Pricea Výživa a fyzická degenerace ji prý velice ovlivnilo v jejím bádání. V internetovém fóru klubu Nadace Westona A. Pricea (s centrem ve městě Amherst ve státě New Hampshire), jehož jsem členkou, někdo citoval slova autorky knihy: “…vše je založeno na knize dr. Westona A. Pricea z roku 1939 a na výzkumech vedených od roku 2005…”
Důležitost vitamínu K2 je dalším důvodem, proč propagovat staromódní venkovský chov zvířat s výběhem na zelenou pastvu. Jen ten může zajistit dostatek vitamínu K2 v živočišných produktech, jako je tuk a orgánové maso, vajíčka a plnotučné mléčné výrobky. S obilím (šrot, směsi z kukuřice) a sójou v krmivu na úkor čerstvé trávy se ztrácí z těchto produktů i K2. Je to opět mléko “z trávy”, jehož máselný tuk má nejen protirakovinnou konjugovanou kyselinu linolenovou, ale i vitamín K2, který naviguje vápník. Výjimku údajně tvoří některé tvrdé (ne měkké) sýry typu gouda i ementál, které přestože mohou pocházet z “mléka z obilí”, obsahují díky přátelským bakteriím hodně vitamínu K2.

Sýr gouda a naše kamarádky bakterie, které v něm vytvářejí vit. K2
Kdysi měli lidé ve stravě mnohem více K2. Je zde totiž silná paralela mezi zvýšeným výskytem osteoporózy či srdeční choroby a zahnáním zvířat z pastvy do velkokapacitních chlévů, kde jsou krmena obilím na úkor trávy.
Role vitamínu K2: aktivuje některé bílkoviny, které přivádějí vápník tam, kam patří, odvádějí ho i pryč z měkkých tkání (tepny atd.), když už se tam kvůli nedostatku K2 předtím omylem zatoulal. Vitamín K2 je velmi důležitý pro plodnost, těhotné ženy a děti v růstu (aby se kostra i kosti obličeje optimálně správně vyvinuly a byly silné – nosní kosti široké, aby dítě nemělo tendence dýchat ústy, brada nebyla ostře čarodějnická, zuby křivé a stěsnané), ženy v klimakteriu či ty, které mají odstraněny vaječníky, a jejich tělo má snížené hladiny ženských hormonů, pro mozek starnoucího člověka (na K2 závislé mozkové lipidy a bílkoviny) .
Neduhy spojené s nedostatkem vitamínu K2: srdeční choroba, osteoporóza, cukrovka, rakovina prostaty, deformace obličeje, zubní kazy, stěsnané křivé zuby, Alzheimova choroba, neplodnost z “neznámých” důvodů, rakovina, křečové žíly, vrásky, leukémie…
K2 se dělí na uzší podskupiny : MK4 and MK7.
MK4 je v přirozených zdrojích, jako je máslo, maso, orgánové maso, vajíčka, mléčné výrobky. MK7 je vedlejším produktem bakterii v případě tvrdých zrajících sýrů a fermentovaných sójových bobů zvaných japonsky- nattó. První poddruh vydrží v těle pár hodin, druhý několik dnů.
Zdroje vitamínu K2: máslo ( i ghí, neboť zahřátí K2 prý neublíží, akorát nemá rád světlo) a plnotučné mléčné výrobky od krav, které se především pasou na zeleném pažitu, (máslo z obchodu není významným zdrojem vitamínu K2), nebo v tvrdém zrajícím sýru typu gouda, který může být i od krav nechodících na pastvu. Japonské tradiční fermentované sójové boby – pasta nattó. (Nevím ale, jak se liší průmyslově vyráběné nattó od toho, které si kdysi dělali japonští rolníci ze sporů v rýžové slámě. Miso údajně nemá k2! a jistě ne moderní nefermentované sójové výrobky.) Dále ho obsahují vnitřní orgány, jako jsou játra, ledvinky, ale i rozmnožovací orgány (třeba i varlata na cibulce:-).
Dr. Price dělal rozbor asi 20 000 vzorků másla a zjistill, že se obsah K2 liší na 50 x! Na vysoký obsah K2 má vliv údajně nejen to, co kráva žere (zda trávu nebo obilí), ale i vysoká vrstva (3 stopy) kvalitní zeminy, na které tráva (vojtěška aj. ) roste. Má tedy smyl se starat o půdu už kvůli vítamínu K2 z mléka.
Z toho všeho usuzuju, že je třeba být opatrný při ukvapeném zavrhování nasycených tuků (těch v bio – tradiční kvalitě), neboť když se na ně podíváme třeba jen z perspektivy v tucích rozpustného dr. Priceova faktoru X (jakým je K2, kterého bylo ve stravě přírodních národů 10 x víc!), jsou pro nás životně důležité. Snadno vstřebatelný K2 je třeba v kvalitním másle od pasoucích se krav. K2 už ví, jak a kam navigovat vápník, at už ten pochází odkudkoliv. Přirozené zdroje vitamínu K2 jsou jistě nejideálnější. Přece nemůžeme přijímat všechny minerály a vitamíny ve formě doplňků stravy, protože naše smysly (chuťové buňky) by byly časem deprivovány. Těm mým by se jistě stýskalo po sladké smetaně a másle.

Majonézový dresink: "šlehačka" z domácí syrové smetany (A, D a K2), s keltskou solí, divokou pažitkou (může být i bazalka, nať koriandru či petržele, čili paprička), česnekem, syrovým žloutkem, kapkami citronu (mohou být i z pomeranče), pepřem, občas používám z 50 % i extra panenský oliv. olej- s vit. E, špetku mletých lněných semínek kvůli omega-3...
—————————————————————————–
Odkazy, odkud jsem čerpala informace:
http://www.westonaprice.org/fat-soluble-activators/x-factor-is-vitamin-k2#other
Sally Fallonová a Mary G. Enigová, PhD: Vyživující tradice: kuchařka, která je výzvou politicky korektní výživě a diktrátorům stravy.
http://www.youtube.com/watch?v=dNVK1QHegb4
Read more: http://www.livestrong.com/article/353239-foods-rich-in-vitamin-k2/#ixzz1qnucFHMw
Read more: http://www.livestrong.com/article/437938-differences-between-vitamin-k1-k2/#ixzz1qnsC13pA
http://nourishedkitchen.com/reader-questions-on-vitamin-k2-and-an-interview-with-dr-kate-rheaume-bleue/